PDF - ČCE Teplá

WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ?
© 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61
Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684
Jak jsme připraveni ?
KÁZÁNÍ NEDĚLE 18. PO SV. TROJICI 29. ZÁŘÍ 2013 V TEPLÉ Jak jsme připraveni ? INTROITUS: Dotazujte se na Hospodina, dokud
je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. (Iz 55,6) ČTENÍ: Mt 25,1-13 TEXT: Mt 25,13: Bděte tedy, protože neznáte den ani
hodinu. OSNOVA: 1. Panenská církev 2. Čeká na ženicha 3. Připravení a nepřipravení 1. Panenská církev Máme před sebou
další z Ježíšových podobenství, která mají čtenářům připomínat jeho druhý příchod. Ježíš je zde připodobněn k ženichovi a
církev k pannám či družičkám, které na svatbě tehdy měly zřejmě svítit lampami při svatebním průvodu. Svatby se tenkrát
konaly večer a v domě ženicha a nevěsty, ne v chrámu, to je zvyk daleko pozdější. Družičky tehdejší doby byly panenskými
družkami nevěsty, byly to takové ty kamarádky, které pomáhají se svatbou, strojením apod. Zde mají funkci osvětlovaček.
Svatební obřad asi už započal v domě nevěsty a pak se svatebčané mají přesunout do domu ženicha, kde se bude konat
svatební hostina. Panenské nevěstiny dívky čekají na cestě k ženichovu domu, aby svítily na cestu. Pomysleme na to, že
neexistovalo žádné veřejné osvětlení a že tma bývala opravdu tmou, ve které nebylo vidět na krok, bylo-li zatažené nebe.
Svítilna v noci byla velmi důležitá, udržet světlo v lampě bylo nutné, jinak hrozil úraz. V každém domě musela svítit taková
olejová lampa i v noci, aby se nikomu nic nestalo. Panenství dívek i stálý plamínek v lampě jsou zde úžasnými obrazy církve,
která čeká, až se její Pán a Ženich vrátí. Je to obraz církve, která má být čistá jako panna a která nemá světlo Boha stavět pod
kbelík, ale na svícen, aby všichni ve tmě viděli a neklopýtli. Panna bývala zasvěcena svému ženichovi a ten s ní nesměl spát
dříve, než nastala svatba. Dnes se to již nenosí, ale tenkrát styk před svatbou býval i trestán podle Mojžíšova zákona. Církev
má být pro Krista neposkvrněná, má tu zůstat čistá a svatá. Kraličtí v poznámkách ovšem říkají, že v církvi jsou lidé různí. Jsou
svatí i nesvatí, upřímní i pokrytečtí a že se má vše nechat podle Ježíšových slov nechat růst až do doby žně. Při příchodu Pána
a Ženicha se pak ukáže, kdo se na něj připravil a kdo ne. Kraličtí opět geniálně poznamenávají, že pošetilé či bláznivé panny
jsou ti lidé, kteří žijí podle světa, jsou jaloví, přestupují Boží přikázání a nečiní pokání. Vykladači se dohadují o tom, co
znamená olej v lampách dívek. Je to víra? Jsou to dobré skutky? Kraličtí míní, že jsou to dary Ducha svatého, podobně jako
tomu bylo u hřiven, které pán rozdělil svým správcům. Tyto dary Ducha svatého pak lidé věrnou prací rozněcují a utužují.
Starají se o to především, co je jim potřebné ke spasení. Jako ten muž z 1. žalmu, který je jako strom u živé vody, stále se
zelená, protože se zabývá Hospodinovým zákonem. On nejen že ho studuje, ale žije podle něj. Z odkazů do Nového zákona
pak prakticky poznáváme, co to znamená nosit při sobě ten žádoucí olej, aby nám svítilna víry nevyhasla: Je to ustavičná
modlitba, poslušnost Boha, pokora, poctivá práce, služba potřebným, nepatrným, nejmenším bratřím a sestrám Pána Ježíše.
Nejsou to nijaké zásluhy, není to příslušnost k církvi, není to ani nějaké dávné přijetí Pána Ježíše do srdce, nebo že jsme byli
pokřtěni či konfirmováni. Je to život s Bohem, život s Kristem Pánem, který nám ukazuje, co a jak kdy máme dělat. Život
aktivní, život v plné práci, v plné polní. Panenská církev je církev oddaná Bohu a jeho věci, církev neutíkající z boje.
Nevyměňuje svého Pána Boha za jiné pány. 2. Čeká ženicha Panenská církev čeká na svého ženicha. Čeká na Krista Pána, až
přijde podruhé a pak už budou svoji, pak už je nic nerozdělí. Čekání je ovšem dlouhé. To už jsme tu měli několikrát řečeno i v
jiných podobenstvích. Je tu čas, který zná jen Bůh. Je to však lhůta, délku té lhůty zná jen On. My se nalézáme v této lhůtě. Je
to lhůta darovaná nám a darovaná světu. Až Ježíš přijde, bude konec všech aktivit církve zde na zemi. Už nebude čas práce a
příprav na svatbu, nastane hodokvas, svatební veselí. Těšíme se na to, ale zatím jsme stále ve stadiu přípravy svatby. K
povinnostem družiček patřilo opatřit světlo, čekaly dlouho a olej v lampách dohoříval. Nevěstiny panny byly unavené a usnuly.
Všechny. Ty, co měly oleje dost, i ty, kterým docházel. V kralické bibli se dočteme, že panny zesnuly. Ano, může to znamenat i
tělesnou smrt. Zkušeností prvních křesťanů bylo už to, že se mnozí druhého příchodu Pána nedočkali, že zemřeli. Zde však
nastupuje víra, že procitneme k životu, až Pán přijde. Přichází až o půlnoci. Můžeme tomu rozumět jako té době pravé, od
Boha určené. Tehdy se rozlehl křik, že ženich je zde! A tehdy procitly dívky, jako procitnou všichni, kdo spí ve svých hrobech a
urnách. Procitnou k životu, aby byli se svým Pánem. V té chvíli se ovšem ukáže, zda usnuli v připravenosti nebo usnuli s
prázdnými džbány a vyhaslými lampami. Tehdy nastane zmatek a pláč, neboť ti, kteří budou mít lampy vyhaslé a nebudou mít
olej, budou chtít svá světla honem rozsvítit, ale v tu chvíli, kdy ustane všechna práce, kdy se lhůta skončí, to už nepůjde. I
rada pěti moudrých panen těm pošetilým, aby si šly nakoupit olej někam do večerky, je jenom ironií, smíchem nad bláhovou
domněnkou, že by se dalo Boží světlo, které Bůh hledá v nitru člověka, že by se dalo někde nějak koupit, že by se o ně mohli ti
světlo mající s těmi nemajícími rozdělit. To zkrátka nejde, to buď je nebo není, ten poklad v srdci člověk buď má nebo nemá a
v rozhodující chvíli už se s tím nedá nic dělat. Zdá se nám to až moc tvrdé a tak si říkáme, že ten milostivý Bůh přece nebude
nikoho zatracovat, že to nemá v povaze. Nemyslím, že by to Bohu dělalo potěšení lidi zatracovat a dává nám stále lhůtu, aby
nás jednou nemusel nechat stát venku jako ty bláznivé panny z podobenství, které nebyly včas připravené. Je to podivné, ty
pošetilé dívky někde nějak olej do lamp sehnaly, ale už bylo pozdě. Snad je to varování, že dávat celý život přednost někomu
nebo něčemu jinému před Bohem, starat se především o sebe a až naposledy o Boha, že to je ošidné, nebezpečné, že tím
Pána Boha pokoušíme a urážíme a že jeho trpělivost má své meze. Když promeškáme příležitost dělat Boží dílo teď, dnes,
nevíme nikdo z nás, zda tu příležitost dostaneme i zítra. Takové odkládání Božích věcí na zítřejší den je nebezpečná věc. Jak
často se stane, že potom dojde olej, vyhasne světlo, člověk zapadne do tmy a nedokáže se už vrátit. Dobrá zpráva je, že lhůta
stále ještě trvá, že hlas Boží stále burcuje všechny nás, ospalé a líné křesťany, abychom se vzchopili a dali do pořádku své
lampy, které jsou darem a milostí a naší první starostí by mělo být, aby nám nezhasly. 3. Připravení a nepřipravení Slovo
Pána, že nezná ty, které přišly pozdě, je až kruté. Musíme však mít na zřeteli, komu Pán taková slova říká: Říká ho těm, kteří
byli nemilosrdní, kteří se dopouštěli nepravostí, zla. Říká ho těm, kteří se v životě chovali jako by ho neznali a teď, v den
soudný, se dovolávají známosti s Ježíšem. Ježíš je však nezná, neboť nebyli s ním v jeho soucitu a slitování, nebyli těmi, kteří
se s ním obětovali pro potřebné. Tyhle sobce, lenochy, mamonáře a lehkovážné takzvané křesťany nezná. Nikdy si s ničím
nelámali hlavu, hřešili s lehkým srdcem, bída druhých jim byla lhostejná, hromadili peníze a žili na úkor svých bližních. A teď
se dovolávají toho, že také patří k Ježíši, že byli zapsáni do jeho církve. Ne, Ježíš své nezná podle titulu evangelík nebo katolík,
nýbrž podle lásky a milosrdenství, podle soucitu a oběti. Připravenost na Ježíšův příchod je živá víra. Víra je zajisté darem a
milostí, ale ten dar je živý, je to život sám, který má růst a rozhojňovat se. Není to žádná vycpanina, na kterou se třeba
chodíme dívat a oprašujeme ji a impregnujeme, ale je neživá, nemá význam pro náš život. Duch svatý je zpodobňován jako
holubice, pták, který létá svobodně a vysoko. Mít Krista v srdci znamená žít jako žil On. To není vizitka, kterou se vytahujeme
nad jiné lidi. Jestli jsme přijali Krista do srdce, je to slavné a je to milost a dar, ale také závazek, nový celoživotní styl.
Zůstávejme proto v modlitbě, Slovu i ve společenství sboru, aby nám ten Ježíšův životní styl vydržel až do jeho příchodu.
Amen. POSLÁNÍ: Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí
page 1 / 4
WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ?
© 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61
Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684
před Bohem, rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj a nebudeš
vědět, v kterou hodinu na tebe přijdu. (Zj 3,2nn) PÍSNĚ: 1, 368, 377, 528, 649.
KÁZÁNÍ NEDĚLE 18. PO SV. TROJICI 29. ZÁŘÍ 2013 V TEPLÉ
Jak jsme připraveni ?
INTROITUS: Dotazujte se na Hospodina, dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko. (Iz 55,6)
ČTENÍ: Mt 25,1-13
TEXT: Mt 25,13: Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
OSNOVA:
1. Panenská církev
2. Čeká na ženicha
3. Připravení a nepřipravení
1. Panenská církev
Máme před sebou další z Ježíšových podobenství, která mají čtenářům připomínat jeho druhý příchod. Ježíš je zde připodobněn
k ženichovi a církev k pannám či družičkám, které na svatbě tehdy měly zřejmě svítit lampami při svatebním průvodu. Svatby
se tenkrát konaly večer a v domě ženicha a nevěsty, ne v chrámu, to je zvyk daleko pozdější. Družičky tehdejší doby byly
panenskými družkami nevěsty, byly to takové ty kamarádky, které pomáhají se svatbou, strojením apod. Zde mají funkci
osvětlovaček. Svatební obřad asi už započal v domě nevěsty a pak se svatebčané mají přesunout do domu ženicha, kde se
bude konat svatební hostina. Panenské nevěstiny dívky čekají na cestě k ženichovu domu, aby svítily na cestu. Pomysleme na
to, že neexistovalo žádné veřejné osvětlení a že tma bývala opravdu tmou, ve které nebylo vidět na krok, bylo-li zatažené
nebe. Svítilna v noci byla velmi důležitá, udržet světlo v lampě bylo nutné, jinak hrozil úraz. V každém domě musela svítit
taková olejová lampa i v noci, aby se nikomu nic nestalo.
Panenství dívek i stálý plamínek v lampě jsou zde úžasnými obrazy církve, která čeká, až se její Pán a Ženich vrátí. Je to obraz
církve, která má být čistá jako panna a která nemá světlo Boha stavět pod kbelík, ale na svícen, aby všichni ve tmě viděli a
neklopýtli. Panna bývala zasvěcena svému ženichovi a ten s ní nesměl spát dříve, než nastala svatba. Dnes se to již nenosí,
ale tenkrát styk před svatbou býval i trestán podle Mojžíšova zákona. Církev má být pro Krista neposkvrněná, má tu zůstat
čistá a svatá.
Kraličtí v poznámkách ovšem říkají, že v církvi jsou lidé různí. Jsou svatí i nesvatí, upřímní i pokrytečtí a že se má vše podle
Ježíšových slov nechat růst až do doby žně. Při příchodu Pána a Ženicha se pak ukáže, kdo se na něj připravil a kdo ne.
Kraličtí opět geniálně poznamenávají, že pošetilé či bláznivé panny jsou ti lidé, kteří žijí podle světa, jsou jaloví, přestupují Boží
page 2 / 4
WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ?
© 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61
Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684
přikázání a nečiní pokání.
Vykladači se dohadují o tom, co znamená olej v lampách dívek. Je to víra? Jsou to dobré skutky? Kraličtí míní, že jsou to dary
Ducha svatého, podobně jako tomu bylo u hřiven, které pán rozdělil svým správcům. Tyto dary Ducha svatého pak lidé věrnou
prací rozněcují a utužují. Starají se o to především, co je jim potřebné ke spasení. Jako ten muž z 1. žalmu, který je jako strom
u živé vody, stále se zelená, protože se zabývá Hospodinovým zákonem. On nejen že ho studuje, ale žije podle něj. Z odkazů
do Nového zákona pak prakticky poznáváme, co to znamená nosit při sobě ten žádoucí olej, aby nám svítilna víry nevyhasla:
Je to ustavičná modlitba, poslušnost Boha, pokora, poctivá práce, služba potřebným, nepatrným, nejmenším bratřím a
sestrám Pána Ježíše. Nejsou to nijaké zásluhy, není to příslušnost k církvi, není to ani nějaké dávné přijetí Pána Ježíše do srdce,
nebo že jsme byli pokřtěni či konfirmováni. Je to život s Bohem, život s Kristem Pánem, který nám ukazuje, co a jak kdy máme
dělat. Život aktivní, život v plné práci, v plné polní. Panenská církev je církev oddaná Bohu a jeho věci, církev neutíkající z
boje. Nevyměňuje svého Pána Boha za jiné pány.
2. Čeká ženicha
Panenská církev čeká na svého ženicha. Čeká na Krista Pána, až přijde podruhé a pak už budou svoji, pak už je nic nerozdělí.
Čekání je ovšem dlouhé. To už jsme tu měli několikrát řečeno i v jiných podobenstvích. Je tu čas, který zná jen Bůh. Je to však
lhůta, délku té lhůty zná jen On. My se nalézáme v této lhůtě. Je to lhůta darovaná nám a darovaná světu. Až Ježíš přijde, bude
konec všech aktivit církve zde na zemi. Už nebude čas práce a příprav na svatbu, nastane hodokvas, svatební veselí. Těšíme
se na to, ale zatím jsme stále ve stadiu přípravy svatby.
K povinnostem družiček patřilo opatřit světlo, čekaly dlouho a olej v lampách dohoříval. Nevěstiny panny byly unavené a
usnuly. Všechny. Ty, co měly oleje dost, i ty, kterým docházel. V kralické bibli se dočteme, že panny zesnuly. Ano, může to
znamenat i tělesnou smrt. Zkušeností prvních křesťanů bylo už to, že se mnozí druhého příchodu Pána nedočkali, že zemřeli.
Zde však nastupuje víra, že procitneme k životu, až Pán přijde. Přichází až o půlnoci. Můžeme tomu rozumět jako té době
pravé, od Boha určené. Tehdy se rozlehl křik, že ženich je zde! A tehdy procitly dívky, jako procitnou všichni, kdo spí ve svých
hrobech a urnách. Procitnou k životu, aby byli se svým Pánem. V té chvíli se ovšem ukáže, zda usnuli v připravenosti nebo
usnuli s prázdnými džbány a vyhaslými lampami.
Tehdy nastane zmatek a pláč, neboť ti, kteří budou mít lampy vyhaslé a nebudou mít olej, budou chtít svá světla honem
rozsvítit, ale v tu chvíli, kdy ustane všechna práce, kdy se lhůta skončí, to už nepůjde. I rada pěti moudrých panen těm
pošetilým, aby si šly nakoupit olej někam do večerky, je jenom ironií, smíchem nad bláhovou domněnkou, že by se dalo Boží
světlo, které Bůh hledá v nitru člověka, že by se dalo někde nějak koupit, že by se o ně mohli ti světlo mající s těmi nemajícími
rozdělit. To zkrátka nejde, to buď je nebo není, ten poklad v srdci člověk buď má nebo nemá a v rozhodující chvíli už se s tím
nedá nic dělat.
Zdá se nám to až moc tvrdé a tak si říkáme, že ten milostivý Bůh přece nebude nikoho zatracovat, že to nemá v povaze.
Nemyslím, že by to Bohu dělalo potěšení lidi zatracovat a dává nám stále lhůtu, aby nás jednou nemusel nechat stát venku
jako ty bláznivé panny z podobenství, které nebyly včas připravené. Je to podivné, ty pošetilé dívky někde nějak olej do lamp
sehnaly, ale už bylo pozdě. Snad je to varování, že dávat celý život přednost někomu nebo něčemu jinému před Bohem, starat
se především o sebe a až naposledy o Boha, že to je ošidné, nebezpečné, že tím Pána Boha pokoušíme a urážíme a že jeho
trpělivost má své meze.
Když promeškáme příležitost dělat Boží dílo teď, dnes, nevíme nikdo z nás, zda tu příležitost dostaneme i zítra. Takové
odkládání Božích věcí na zítřejší den je nebezpečná věc. Jak často se stane, že potom dojde olej, vyhasne světlo, člověk
zapadne do tmy a nedokáže se už vrátit. Dobrá zpráva je, že lhůta stále ještě trvá, že hlas Boží stále burcuje všechny nás,
ospalé a líné křesťany, abychom se vzchopili a dali do pořádku své lampy, které jsou darem a milostí a naší první starostí by
mělo být, aby nám nezhasly.
3. Připravení a nepřipravení
page 3 / 4
WEB ČCE Teplá | Jak jsme připraveni ?
© 2009 ČCE Teplá, Máchova 357, Teplá 364 61
Zdroj: http://tepla.evangnet.cz/?p=1684
Slovo Pána, že nezná ty, které přišly pozdě, je až kruté. Musíme však mít na zřeteli, komu Pán taková slova říká: Říká ho těm,
kteří byli nemilosrdní, kteří se dopouštěli nepravostí, zla. Říká ho těm, kteří se v životě chovali jako by ho neznali a teď, v den
soudný, se dovolávají známosti s Ježíšem. Ježíš je však nezná, neboť nebyli s ním v jeho soucitu a slitování, nebyli těmi, kteří
se s ním obětovali pro potřebné. Tyhle sobce, lenochy, mamonáře a lehkovážné takzvané křesťany nezná. Nikdy si s ničím
nelámali hlavu, hřešili s lehkým srdcem, bída druhých jim byla lhostejná, hromadili peníze a žili na úkor svých bližních. A teď
se dovolávají toho, že také patří k Ježíši, že byli zapsáni do jeho církve. Ne, Ježíš své nezná podle titulu evangelík nebo katolík,
nýbrž podle lásky a milosrdenství, podle soucitu a oběti. Připravenost na Ježíšův příchod je živá víra. Víra je zajisté darem a
milostí, ale ten dar je živý, je to život sám, který má růst a rozhojňovat se. Není to žádná vycpanina, na kterou se třeba
chodíme dívat a oprašujeme ji a impregnujeme, ale je neživá, nemá význam pro náš život. Duch svatý je zpodobňován jako
holubice, pták, který létá svobodně a vysoko. Mít Krista v srdci znamená žít jako žil On. To není vizitka, kterou se vytahujeme
nad jiné lidi. Jestli jsme přijali Krista do srdce, je to slavné a je to milost a dar, ale také závazek, nový celoživotní styl.
Zůstávejme proto v modlitbě, Slovu i ve společenství sboru, aby nám ten Ježíšův životní styl vydržel až do jeho příchodu.
Amen.
POSLÁNÍ: Probuď se a posilni to, co ještě zůstává a je už na vymření! Neboť shledávám, že tvým skutkům mnoho chybí před
Bohem, rozpomeň se tedy, jak jsi mé slovo přijal a čiň pokání. Nebudeš-li bdít, přijdu tak, jako přichází zloděj a nebudeš vědět,
v kterou hodinu na tebe přijdu. (Zj 3,2nn)
PÍSNĚ: 1, 368, 377, 528, 649.
page 4 / 4