10. Realismus a naturalismus v evropské literatuře

10.
Realismus a naturalismus v evropské literatuře
z lat. realis = věcný, skutečný; realita – skutečnost
Realismus vzniká ve Francii v druhé polovině 19. století, kdy nabývá převahy nad romantismem. Tento
přechod ale nebyl plynulý, i v díle některých romantických autorů, jako byl Stendhal nebo Puškin najdeme
realistické prvky. Jeho vznik souvisí se společenskými změnami – bouřlivé revoluční změny ustaly, život se stal
stabilnějším, a autoři se místo hledání ideálů mimo skutečnost zaměřují na realitu.
Proto jsou realistická díla většinou situována do autorovy současnoti. Oproti romantickému hrdinovi, který
je s okolím v rozporu, jsou postavy realistických románů prostředím ovlivňovány a především doba a okolnosti
určují jejich osud. Realistický hrdina se proto v průběhu románu mění a vyvíjí. Není ani výjimečný, naopak,
většinou je to průměrný člověk, často z nějnižších vrstev společnosti. Tomu odpovídá i jazyk, autoři neváhají
použít pro vykreslení prostředí a charakteru postav i slang nebo argot. To vše ale jen v přímé řeči postav, autor
sám se s nimi neztotožňuje, děj líčí nezávisle, objektivně s mnoha podrobnostmi. Neznamená to však, že by
je nehodnotil. Z jejich jednání a charakteristiky vidíme jeho názor na postavy a jejich dobu. Tento názor je
většinou kritický, odsuzující současné poměry, proto tento směr nazýváme také kritickým realismem.
Velký vliv měl rozvoj přírodních a technických věd, filosofie (zvl. pozitivismus: skutečné je to, co lze dokázat
smysly, tedy pozitivně, August Comte); prosazení exaktního myšlení – vědecké postupy založeny na
matematických výpočtech a metodách; snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře. Literatura je chápána
jako vědecký analýza společnosti. Popisuje pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace), přesné a všestrané studium
života společnosti a nitra člověka. Typizace – na jednotlivém je zobrazeno obecné, někdy je jeden ústřední hrdina
nahrazen kolektivem.
Naturalismus – krajní směr realismu. Aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu –
člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti. Z lat. natura =
příroda
Francie
Honoré de Balzac (1799 - 1850)
zakladatel realismu; narodil se na venkově, odešel do Paříže, začal podnikat a dvakrát zkrachoval; své dílo
psal nejčastěji v noci; v jeho díle se objevuje pozitivismus
Lidská komedie – rozsáhlý cyklus, téměř 100 románů, obraz francouzské společnosti od francouzské
revoluce; důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev; měšťácká dravost,
mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví. Skutečně se mu podařilo do románů zahrnout všechny
společenské vrstvy od nejnižších přes měšťanstvo, které se tehdy dostává k bohatství a moci, až po
upadající aristokracii. Jednotlivé romány nejsou zcela odděleny – jedna postava často vystupuje v několika
z nich. Ústřední triologii Lidské komedie tvoří tři romány:
Otec Goriot - z prostředí měšťáckého penzionu; ústřední postava - bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil
majetek, provdá je za šlechtice a pak byl jimi opuštěn. Jeho osud se prolíná s životem Evžena
Rastignaca – mladého studenta „na vzestupu“, zpočátku sympatický (ošetřuje ho), ale je formován
prostředím a jeho charakter se mění (honba za kariérou, poznává že poctivostí a prací ničeho nedosáhne);
Vautrin - uprchlý zločinec, zlý, cynický, ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravé společnosti);
Vautrin vystupuje v podobné roli i v dalších dvou románech. Prolínání osudů několika postav; mravní
hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost;
podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytů; jazyk charakterizuje postavy i prostředí; realistický
román encyklopedický
Ztracené iluze – v tomto románu Balzac ukazuje, jak je úspěch tvůrčí práce závislý na zájmech bohatých.
Básník Lucien poznává, že se musí řídit podle nakladatele; vynálezce Sécharda zase o jeho vynález
připraví zámožný podnikatel. Lucien vystupuje i v díle Lesk a bída kurtizán. Dilema: žít čestně x
zaprodat se.
Lesk a bída kurtizán - o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím. Z Luciena se zde stává zcela bezcharakterní
člověk, ženoucí se jen za společenským úspěchem. Na to doplácí i jeho milenka, kurtizána Ester.
Evženie Grandetová - o lakomci, který zničil štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své jmění
Chagrénová kůže – tajemný námět románu, ústředním tématem je talisman, který majiteli splní všechna
přání výměnou za jeho smrt.
Gustav Flaubert (1821 - 1880)
mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů
Paní Bovaryová - román; hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského
prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale
deziluze ji zabíjí; Emin manžel - venkovský lékař Karel Bovary - je sice dobrák, ale omezený člověk;
lékárník Homais - upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román psychologický.
Bovariová podnícená romantickou četbou chce poznat opravdovou vášeň. Dostává se do milostných a
peněžních dobrodružství a končí sebevraždou
Citová výchova - příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti; autobiografické rysy; romantik
Moreau se chce stát postupně spisovatelem, hudebním skladatelem, malířem, vědcem a politikem, ale
nemá v ničem vytrvalost, pouze schopnost snít. Autobiografické rysy
Guy de Maupassant (1850 - 1893)
mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování; jeho povídky jsou krátké, hutné, vytváří v nich
překvapivou pointu, v povídce je naznačen nějaký problém, který není uplně vyřešen. Tehdejší společnosti se jevil
jako amorální, dokáže ale vidět člověka v jeho charakteru, ne v jeho postavení. Jeho nejvyšší hodnota je láska
Kulička - povídka z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny
zachránila
Miláček - román o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen
Émile Zola (1840 - 1902)
představitel naturalismu; teoretik i tvůrce; vývoj tvroby od studia člověka („lidského živočichopisu“) a jeho
pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity. Přestože se díval pesimisticky na budoucnost
lidstva, snažil se také bojovat za spravedlnost. Postavil se totiž jako jeden z hlavních odpůrců proti antisemitské
Dreyfussově aféře.
Tereza Raquinová - naturalistický román; hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek
vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle
Rougon-Macquartové – naturalistický románový cyklus
Zabiják – román, z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón
Germinal, - román z prostředí hornické stávky
Nana, Lidská bestie - obraz vysoké společnosti a polosvěta
Anglie
Charles Dickens (1812 - 1870)
kritika sociální nespravedlnosti, obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenosti).
Jeho rodiče zkončili jako dlužníci ve vězení a on musel od 12 let pracovat jako dělník v továrně.
Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka, Nadějné vyhlídky – romány inspirovány jeho dětstvím
Kronika Pickwickova klubu - široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný
humor. Svými příběhy a humornými situacemi spíše baví než kritizuje.
dva typy: Samuel Pickwick - v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní
důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný;
původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu × Samuel Weller - vyniká lidovým vtipem a
přirozeným humorem; lidový jazyk; realistický román humoristický
Rusko
odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy po svobodě; ruský realismus navazoval na starší tradice,
zejména na dílo Puškina a Gogola; plný vývoj - 2. pol. 19. st.; realističtí spisovatelé chtěli realistickým obrazem
ruské společnosti napomáhat k nápravě
Nikolaj Vasilijevič Gogol (1809 - 1852)
realismus spjatý s romantismem; narodil se na Ukrajině ve statkářské rodině; studoval na kněze, ale živil se
jenom literaturou. Hlavní téma jeho díla: vztahy v ruské společnosti, kritizoval hamižnost a hloupost, intriky,
korupci, podplácení. V ruské společnosti chybí smysl pro duchovní život ve smyslu vnímání krásy, pro lidské
porozumění, lidské vztahy, rozvoj charakteru
v jeho díle: kritika, tragičnost, vtipnost až grotesknost, skutečnost až fantastičnost
Revizor - satirická komedie, kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví;
protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (policejní direktor) a podvodníka, vychytralého
prospěcháře, který je omylem považován za obávaného revizora (Chlestakov), proto se ho snaží všemožně
uplatit a naklonit si ho a on toho naplno využije. Přitom se odhalují nedostatky carského zřízení.
Mrtvé duše - román; otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, o statkářích; hlavní hrdina statkář Čičikov
zbohatl kupováním „mrtvých duší“ (nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti
Petrohradské povídky - odehrávají se v Petrohradě, objevuje se zde velkoměstské prostředí
Taras Bulba – povídka, obraz slavné kozácké minulosti
Plášť - malý úředníček chce slušný plášť, aby získal lidskou důstojnost, ale plášť si žije vlastním životem
Nos - objevují se zde absurdní pocity, převládá fantastično
Ivan Srgejevič Turgeněv (1818 - 1883)
narodil se ve šlechtické rodině; studoval ve Francii; ve svém díle představuje dva typy: hamletovský a
donkichotský
Lovcovy zápisky - povídkové pásmo; rámcové postavy; autor - lovec a jeho průvodce Jermolaj; obrazy ruské
přírody a života na venkově, kritika nevolnictví; řetěz scén ze života statkářů a nevolníků; ostrý protest
proti barbarství nevolnického systému
Otcové a děti - román; střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti
Šlechtické hnízdo, V podvečer, Rudin
Lev Nikolajevič Tolstoj (1818 - 1810)
spisovatel i filozof, žil většinou na venkově; pocházel ze šlechtické rodiny; studoval práva, ale nedostudoval je;
hledá řešení největších společenských problémů (despocie, alkoholismus, hlad)
Vojna a mír - historický román, epopej; má 4 díly; z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze
všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup; hlavní
postavy: Pierre Bezuchov - názory autorovy (hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský; Nataša
Rostovová (Andrejova nevěsta, která se nakonec provdá za Bezuchova), z historických postav - Kutuzov,
Napoleon; dějiny tvoří hlavně lid; Tolstoj oslavuje rodinný život; smysl lidského bytí je ve vztazích lidí
Anna Karenina - psychologický román; dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému
důstojníku Vronskému, končící sebevraždou × milostné štětstí manželů Levinových; hluboká analýza
citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky; objevuje se zde motiv vlaku - na začátku a na
konci, Karenina končí skokem pod vlak. Vlak je zde jako symbol rozkladného aspektu civilizace
Sevastopolské povídky – inspirace vlastní účasti v krymské válce
Vzkříšení – román, kníže Nechljudov rozhodne napravit svou starou křivdu na Kátě Maslovové, ta mu ale
neodpustí a odmítne ho.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 - 1881)
jeho tvorbu pozanmenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve
vězení, sibiřské vyhnanství (10 let) - zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě; filozofie
pokory, soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav; měl obrovský soucit s lidmi, pochopení pro jejich utrpení.
Tvrdí, že revoluce sama o sobě nic nevyřeší, dokud se nezmění člověk
v jeho díle: otázka svobody; lidské utrpení, jeho smysl, možnost jej překonat; vina a náprava
Zločin a trest - studie o lidském svědomí; hlavní hrdina - chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov
musí pro nedostatek prostředků přerušit studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru, po těžkém
vnitřním boji se přiznal (úvaha - zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný ničema).
Svou teorii o neomezeném právu silnějšího opustí až díky lásce Soni.Vvyužití vnitřního monologu
(výčitky, úvahy); realistický filozofický román
Bratři Karamazovi - román o otcovraždě a hledání viníka mezi třemi syny; částečně rodinný, částečně
detektivní román
Idiot - román o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou
ušlechtilostí vyniká nad ostatními; Myškin se léčil z nervové nemoci, když se vrátil do Ruska, chtěl
pomoci chudým lidem, ale vidí, že je to nemožné - upadá zpět do své nemoci; tzv. „štěstí zkrze slzy“
Uražení a ponížení, Zápisky z mrtvého domu – svědectví z věznice
Polsko - pozitivismus
Henryk Sienkiewicz (1846 - 1916)
humanistický a satirický talent; kritika společenských protikladů; 1. období - Listy z cest (z cesty po Americe),
2. období - rozsáhlé historické epopeje
Křižáci - historické romány; o bojích Poláků proti křižákům zač. 15. st.; bitva u Grünwaldu
Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wolodyjowski - trilogie; boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. st.;
milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)
Quo Vadis - román ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů; získal NC
Severská literatura
Norsko
Henrik Ibsen (1828 - 1906)
dramatik
Peer Gynt - romanticko-realistická báseň; název podle postavy norských pohádek, fantasty, rváče a
dobrodruha, je neschopen zmáhat překážky, sní a promarní vše, i lásku Solvejžinu; prolínání
pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě; pokračování pikareskního hrdiny
Hedda Gablerová - dramata s naturalistickými rysy
Nora - drama ze současnosti; kritika měšťácké morálky
Dánsko
Hans Christian Andersen (1805 - 1875)
prozaik, pohádkář
Pohádka mého života - vzpomínková próza, vlastní osudy
USA
Mark Twain (1835 - 1910)
novinář a humorista; zabývá se otázkami otroctví a rasismu, svobody; své hrdiny nemoralizuje, neidealizuje;
umělecké prostředky: humor ve všech odstínech, děj strhující, má blízko k detektivní a dobrodružné próze
Dobrodružství Toma Sawyera, Dobrodružství Huckleberryho Finna - zážitky z dětství, kritika
maloměstského života; využití hovorového jazyka
Princ a chuďas