příběh zrození - Římskokatolická farnost Šlapanice

Komentáře

Transkript

příběh zrození - Římskokatolická farnost Šlapanice
Ročník XXV, číslo 4
Vyšlo 15.12.2013
PŘÍBĚH ZROZENÍ
Tak, jako velká část lidí v době předvánoční a adventní přemýšlí o vhodném dárku,
kterým by potěšili své nejbližší, tak jsem s touto myšlenkou navštívil prodejnu v Brně na
Petrově a zaujal mne zde film na DVD s názvem „Příběh zrození“. Příběh pojednává
o prostém životě dívky Marie, do kterého vstoupil Bůh, a její život se změnil. Řekl bych,
že lidsky posuzováno, vše se zkomplikovalo. Maria od zvěstování a začátku těhotenství
čelí svému okolí, které ji nevěří, protože to, co se událo, je neuvěřitelné, je hodna
odsouzení, je zrádkyně Zákona, je vinna a má být potrestána. Když jsem stál v obchodě
a četl tento popis z obalu filmu, tak jsem si uvědomil, že není vůbec jednoduché začít si
něco s „Pánem Bohem“. Kolo příběhu se otáčí dál a zachycuje Mariino setkání
s Alžbětou, namáhavou cestu z Nazareta do Betléma na sčítání lidu, kdy Maria s Josefem
museli ujít 110 km nehostinnou krajinou. Na pozadí příběhu o Marii se odvíjejí další,
mezi nimiž je velmi barvitě zpracován příběh tří mudrců, kteří se vydali za hvězdou, aby
se poklonili králi králů. Příběh vrcholí narozením Božího Syna.
Odložil jsem film a přemýšlel o Marii, předně o její lásce, kterou milovala Boha,
Josefa, Ježíše a také sebe, její láska byla nesobecká, a v tom, že vzala na sebe poslání být
Matkou, jednoznačně ukázala svou odevzdanost Bohu, rozhodla se k tomu přes své
mládí a přání svého okolí. Její důvěra v Boha byla neotřesitelná, pomáhala, modlila se,
žila skromně a uměla mluvit s lidmi. Přemýšlel jsem, jak je příběh o Marii inspirující
a stále nový, jak ovlažuje lidské srdce.
Advent, který prožíváme, a Vánoce, ke kterým se kvapem blížíme, mohou být proto
i časem k hlubšímu pohledu na Marii, na její drobné rysy, které jsou naznačeny
v evangeliu, a které můžeme projít bez povšimnutí. Přesto jsou plné víry a duchovní
moudrosti. Z příběhu o narození mne vždy upoutají slova z Lukášova evangelia, že když
byla Maria v Betlémě, tak se jí naplnil čas. Boží naplnění je spjato s časem, který se
člověku nedostává, ale jež je mu darován v Kristu. Evangelium tedy vnímá hodnotu času
ke Kristu a jeho narození, s ním přichází „časová změna“.
Přeji všem čtenářům Okénka radostné a požehnané svátky Kristova Narození, také aby
v tyto dny zakusili onu „časovou změnu“ a vydali se z časnosti k věčnosti.
P. Pavel Kopeček
Okénko
-2-
15. prosince 2013
MATRIKY VYPRAVUJÍ
Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili:
15.7.
1.9.
23.9.
13.10.
27.10.
10.11.
17.11.
24.11.
Daniel Michal Zumr ze Šlapanic
Tobias Jan Kuklínek z Prace
Eliška Kateřina Vránová z Podolí
František Burian ze Šlapanic
Adam Mazálek z Jiříkovic
Samuel Josef Podloucký z Podolí
Viktorie Parmová ze Šlapanic
Anna Marie Staňková z Prace
Šimon Vladimír Pecl z Kobylnic
místo křtu
Podolí
Prace
Podolí
Šlapanice
Šlapanice
Podolí
Šlapanice
Prace
Podolí
Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili:
14.9.
21.9.
28.9.
5.10.
12.10.
Jiří Blaško ze Žatčan a Veronika Šenková z Jiříkovic
Zdeněk a Tereza Pávišovi z Jiříkovic
Tomáš Vyvozil a Helena Macháčková, oba z Brna
František Zemánek ze Šlapanic a Gabriela Buchtová z Jiříkovic
Slavomír Michalenko z Trebišova (SK) a Jana Horáčková
z Jiříkovic
26.10. Jiří Janáček a Anna Sokolová z Brna
16.11. Pavel Knor z Brna a Petra Kotulanová ze Šlapanic
Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili:
23.5.
30.8.
2.9.
11.9.
14.9.
2.10.
4.10.
6.10.
30.10.
3.11.
10.11.
Josef Ševčík z Podolí
Marie Bodláková z Kobylnic
Oskar Pokorný ze Šlapanic
Josefa Chlupová z Podolí
Jiří Kyselka ze Šlapanic
Alois Dvořáček z Jiříkovic
Jiří Gregorovič z Podolí
Jiří Vetešník ze Šlapanic
Vladimír Andrášek
Konstantin Hruban
Mojmír Pochop z Prace
*1928
*1940
*1934
*1935
*1914
*1948
*1937
*1924
*1946
*1928
*1953
Okénko
-3-
15. prosince 2013
SLOVO BRNĚNSKÉHO BISKUPA VOJTĚCHA CIKRLEHO
K UKONČENÍ ROKU VÍRY
Milé sestry, milí bratři,
apoštolským listem Porta fidei, vydaným 11. října 2011, vyhlásil papež Benedikt XVI.
„Rok víry“. Jeho oslava byla zahájena 11. října 2012, u příležitosti padesátého výročí
zahájení II. vatikánského koncilu, a skončí 24. listopadu 2013, o slavnosti Ježíše Krista
Krále. Také v naši diecézi se v tento den k ukončení Roku víry připojíme. Na rozdíl
od společného zahájení Roku víry v katedrále, ukončení v brněnské diecézi proběhne
jednotlivě ve všech farnostech.
Zaslechl jsem k tomu poznámku: Proč se vůbec má Rok víry ukončovat? Zahajovat
ano, ale ukončovat? - Zajímavý pohled k zamyšlení. Ano, proč vlastně připomínat něco,
co už končí? Možná i proto, abychom se mohli zastavit a bilancovat - a hlavně
poděkovat. Rok víry měl být pro nás příležitostí k tomu, abychom ještě důkladněji
pochopili, že základem křesťanské víry je „setkání s událostí, s Osobou, která otevírá
životu nový obzor a dává mu rozhodující zaměření. Pokud se víra opírá o setkání se
zmrtvýchvstalým Kristem, můžeme ji stále znovu přijímat v celé její plnosti a kráse.
Víra je i za našich dnů darem, který je třeba znovu objevovat, opatrovat a dosvědčovat,
neboť Pán každému z nás umožňuje prožívat krásu a radost křesťanské existence,“ uvádí
papež Benedikt XVI.
Smyslem Roku víry bylo také povzbudit a podpořit naše osobní obrácení k Bohu,
znovu objevit radost z víry a ochotu ji v dnešním světě předávat dál. Možná jsme Rok
víry oficiálně začali, možná ho tak i ukončíme. Ale jak jsme tuto nabídku církve přijali
a využili osobně?
Víra, i když je osobní, nikdy není soukromou záležitostí. Když si otevřeme Skutky
apoštolů, můžeme se dočíst o tom, jak žilo první společenství církve. Tito věřící si silně
uvědomovali, že patří k sobě, že tvoří jednu rodinu (4,32), vnímali potřeby druhých
věřících - nikdo neměl nouzi (srv. 2,45, 4,34), "vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli
spolu, lámali chléb a modlili se" (srv. 2,42), pobývali v chrámě, společně chválili Boha
(srv. 2,46-47). A jak se na tyto křesťany díval svět? Je možná překvapující, že "byli
všemu lidu milí" (srv. 2,47). Víru, kterou jsme přijali od Boha jako dar a kterou nám
zprostředkovali rodiče, kněží i jiní lidé, máme prožívat společně. Co to znamená? Podle
svých schopností si navzájem pomáhat, povzbuzovat se k životu podle víry, dělit se
o svoji osobní zkušenost s Bohem a tím o něm svědčit.
Využijme k tomu i zbývající týdny Roku víry. Bůh ocení každou naši snahu.
K tomu žehná
+ Vojtěch
Okénko
-4-
15. prosince 2013
Z KALENDÁŘE
22.12.
5.1.
6.1.
24.1.
5.3.
14. – 15.3.
29.3.
Živý betlém v Praci, 17.00
Vánoční žestě (koncert duchovní hudby v Praci, 16.00)
Tříkrálový koncert ve šlapanickém kostele, 19.00
Farní ples v Kobylnicích, 19.30
Popeleční středa
Postní duchovní obnova
Adorace pro manžele s obnovou slibů
ČÍM ŽIJE HERKA
Na jaře roku 2009, na podnět malé skupinky děvčat, tenkrát patnácti- až
šestnáctiletých, vznikl při naší farnosti Herecký Klub Amatérů – zkráceně HerKA,
věnující se ochotnickému divadlu. Od roku 2010 uvádí každý rok většinou jednu
nastudovanou hru. V roce 2010 to byla celovečerní pohádka „Čarodějný bál“, v roce
2011 divadelní hra Jana Drdy „Dalskabáty, hříšná ves“, v roce 2012 dvě menší
představení – „Josef a Marie trochu jinak“ a krátká pohádka pro mateřské školy „Kterak
říční víly přelstily čerty.“
V roce 2012 se začali ozývat i další odvážlivci, kteří měli zájem vyzkoušet si prkna,
která znamenají svět. A tak se náš soubor rozrostl na 22 členů. Chvíli trvalo, než byla
vybrána vhodná hra pro tolik herců. Nakonec zvítězila Jiráskova „Lucerna“. Hra plná
panských kliček, prostých poctivých lidí, ale i poetických pohádkových bytostí. Jako
tradičně jsme zkoušeli na faře a v Bedřichovicích v Kulturním domě.
Po pěti měsících zkoušek proběhla v Bedřichovicích premiéra. Většina herců nervózně
čekala na svoje první vystoupení a i ostřílení matadoři byli lehce roztřeseni.
Bedřichovický „kulturák“ byl do posledního místečka zaplněn a čekalo se na trojí
zvonění, které oznámí začátek premiéry. I přes některá zaškobrtnutí dopadla premiéra
výborně!
Do prázdnin nás čekala ještě dvě představení. Obě byla plně navštívena. Jiříkovská
Orlovna i Sokolovna ve Šlapanicích praskaly ve švech. Představením ve Šlapanicích
v rámci farního dne jsme zatím vždy absolvovali derniéru dané hry a od října se začalo
s nácvikem nového „kousku“. Letos jsme zaznamenali podstatnou změnu. Začátkem
října jsme „Lucernu“ znovu rozsvítili v Kobylnické Sokolovně a byla sehrána také na
objednávku pro uzavřenou společnost za účasti cca 200 diváků. S „Lucernou“ máme
pozvání i do dalších obcí. Například do Babic nad Svitavou, Železného u Tišnova či
dokonce do Hradce Králové do amfiteátru Šrámkův statek. O termínech představení
zatím jednáme.
Abychom však neporušili tradici, zahájili jsme v říjnu nácvik menší pohádky „Jak se
do království vrátilo štěstí.“ O nastudování nějaké „menší pohádky“ jsme byli požádání
Okénko
-5-
15. prosince 2013
zástupci Orla Šlapanice, který měl o naše představení zájem v rámci oslav 100 let
založení Orla ve Šlapanicích. Nastudování pohádky se s vervou chopila mladší část
divadelního souboru a 17. listopadu někteří z vás již mohli vidět na šlapanické orlovně
premiéru. Do vánoc jsme pohádku sehráli ještě v MŠ v Ponětovicích a pro MŠ a ZŠ
v Kobylnické Sokolovně. Její uvedení v okolních mateřských školkách plánujeme po
novém roce.
A abychom se přes zimu nenudili, začali jsme nacvičovat další divadelní představení.
Jaké bude a kdy bude premiéra, zatím neprozradíme. Některé herce čekají maturity,
zkoušky, státnice a také je potřeba se věnovat našim rodinám. Určitě to ale bude
v roce 2014! :-)
Chtěla bych před všemi herci smeknout! Divadlo není jejich jediná možnost, jak
vyplnit čas, ale přesto tento svůj čas věnují svědomité přípravě, ať už při učení textu,
na zkouškách, při výběru kostýmů, chystání scény, či technického zabezpečení
představení. A ve finále nesou svoji kůži na trh, aby potěšili ty, kteří se přijdou pobavit.
Děkuji vám!
Markéta Staňková
Společná fotografie po premiéře Lucerny v Bedřichovicích, 21.4.2013
foto: Pavel Krček
Okénko
-6-
15. prosince 2013
P. STANISLAV PEROUTKA OSMDESÁTNÍKEM
Náš jubilant pochází z Krumvíře, kde se narodil 21. září 1933. Hned po válce v roce
1945 začal studovat mimo jiné také spolu s panem Josefem Štěpánkem, později občanem
Prace, na jezuitském gymnáziu na Velehradě. Zde se blíže seznámil s jezuitskými
profesory. Vyučoval zde také budoucí kardinál Tomáš Špidlík. Zalíbil se mu jejich
způsob pastorace i života, proto již v šestnácti letech vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova.
Jeho velkým přáním bylo jít na misie. Všechny jeho plány však ukončila noc ze
13. na 14. dubna 1950, kdy komunistický režim násilně zlikvidoval všechny kláštery
a řeholníky poslal do internace. P. Stanislav byl mezi těmi, co byli posláni
do Bohosudova. Tehdy mu nebylo ani 17 let. Jeho další životní cesta se začala ubírat
zcela jiným směrem. Nastoupil jako dělník do fabriky, odkud byl na dva roky odvelen
k neslavně proslulým jednotkám PTP .
V prosinci 1955 se vrací z vojenské služby znovu do „výroby“. Provázela ho však stále
velká touha po vzdělání. Začal studovat na večerní škole pro pracující v Brně, aby získal
maturitu potřebnou pro další studium kněžství, po kterém tolik toužil. Komunistický
režim však mladého muže sledoval. Tušil, že tajně studuje, a proto se rozhodl zakročit.
V roce 1959 byl šestadvacetiletý Stanislav uvězněn za „rozvracení republiky“.
Po květnové amnestii Antonína Novotného roku 1960 byl však propuštěn. Po té dalších
osm let pracoval jako stavební dělník. Teprve doba po Pražském jaru 1968 mu otevřela
nečekané možnosti. Mohl dokončit tajná
teologická
studia
v
rakouském
Innsbrucku, kde 6. prosince 1969 přijal
kněžské svěcení z rukou tamějšího
biskupa Paula Rusche.
První kněžské místo získal od
brněnského
biskupa
ThDr.
Karla
Skoupého až na začátku roku 1971
(mezitím více než rok pracoval v JZD ve
vinohradě ve svém rodišti), kdy se stal
krátce kaplanem v Bučovicích. Následně
do roku 1973 působil jako kaplan ve
Šlapanicích a Praci. Farářem tu v té době
byl P. Josef Románek. Dalšími místy byl
Žďárec u Tišnova, Pouzdřany, Šatov,
Velký Újezd. Byla to většinou místa, kam
byl církevním tajemníkem přeložen za
trest za to, že pracoval s mládeží. Často
byl vyslýchán STB, mnohokrát i celou
noc. Mezitím v roce 1975 složil věčné
sliby v jezuitském řádu.
Okénko
-7-
15. prosince 2013
V září roku 1991 byl jmenován farářem v Mohelnici (zde ještě exkurendo spravoval
Studenou Loučku, Úsov, Vyšehorku a Mírov). Odtud k 1. červenci 1996 přešel jako
farář na Velehrad, kde působil až do září 2003, kdy odešel na Svatý Hostýn. Zde slouží
jako výpomocný kněz a těší se dobrému zdraví dodnes.
Otec Stanislav o sobě říká: „Můj život byl velice pestrý, někdy i dramatický. Nikdy
jsem se však necítil osamocený, i když jsem byl třeba v kriminále, počítal jsem s tím,
že zde mohu zemřít. Bral jsem svůj život z rukou Božích, jak jsem jej dostával…“
Děkujme Bohu společně s naším jubilantem za dar jeho života a vyprošujme požehnání
do dalších dnů.
Vladimír Chudáček
(čerpáno ze Svatohostýnských listů 2/2013)
PŘEDSTAVUJEME NOVOU POSILU OKÉNKA
Dnes Vám představíme Hanu Sedlákovou, novou členku redakční rady časopisu
Okénko, a také redaktorku radia Proglas.
Narodila se 22. března 1989 ve Šlapanicích. Zde žije celý život, je 2 roky vdaná.
Hanko, co jsi vystudovala?
Psychologii, sociologii a žurnalistiku na
bakalářském stupni, na fakultě sociálních
studií Masarykovy univerzity v Brně. Byla to
dvě souběžná studia. Nyní bych ráda jedno
povýšila na magistra, takže pokračuji ve
studiu psychologie. Jsem na denním studiu.
Jak ti do studia zapadá práce
v Proglasu?
V Proglasu jsem zaměstnaná na poloviční
úvazek, chodím tam 2 x až 3 x týdně, směny
si můžeme naplánovat, takže mohu chodit
také o víkendech.
Jak ses dostala k práci v Proglasu?
Na
fakultě
byla
povinná
praxe.
Rozhodovala jsem se, zda půjdu to tištěného
média, do televize a nebo do rozhlasu. Vždy
mě lákal rozhlas. Naše fakulta však
respektuje praxi v Proglasu a Českém
Okénko
-8-
15. prosince 2013
rozhlasu, žádnou jinou možnost jsem neměla. Měla jsem možnost jít do obou médií.
Rozhodla jsem se jít do Proglasu, byla to pro mě přijatelnější varianta. Po praxi jsem tam
dostala nabídku na další práci. Práce stále přibývalo, nyní jsem zaměstnaná na poloviční
úvazek.
Posloucháš rádio?
Ano, ale záleží na tom kde. V autě dávám přednost písničkám. Z českého rozhlasu
stahuji zajímavé dokumenty a rozhlasové hry, jsem v kontaktu s dokumentaristy, kteří
mi posílají reportáže a dokumenty, které si příležitostně také poslechnu.
Posloucháš Proglas?
Proglas poslouchám v práci. Je to povinné, poslouchat během dne v práci. Vysílání je
zapnuté ve všech místnostech, abychom měli přehled, co se děje v éteru.
Co konkrétně v Proglasu děláš?
Mám úvazek do zpravodajství, procházím agentury, emaily, sleduji, co se děje,
a extrahuji zprávy, které předpokládám, že zajímají posluchače Proglasu, které
odpovídají programovému schématu rádia. Hodně telefonuji a vyrážím také do terénu.
Toto činí 80 % mojí práce, dále překládám z angličtiny a němčiny. Proglas je malé rádio,
takže se dostaneme i k dalším zajímavým činnostem, moderování, nebo rozhlasové
herectví v pohádkách.
Co tě na práci baví?
Kontakt s lidmi. Mám legitimní příležitost mluvit se zajímavými lidmi, podívám
se do světa. Je to kreativní činnost. Pro český rozhlas dělám dokumentární filmy.
Natočíme například 10 hodin materiálu a ten to se potom zpracovává. Součástí toho jsou
reportážní záběry, které dodávají autenticitu a dynamický rozměr dokumentu.
Čteš Okénko?
Abych řekla pravdu, nestíhám číst celé Okénko, čtu jej většinou na doporučení
kamarádů a mamky, když vím, že tam něco napsali. Spíše výběrově.
Jaké máš koníčky?
Nyní mě hodně baví práce a začala jsem číst anglicky. Nyní čtu knihu Chlapec
v pruhovaném pyžamu. V rámci studia psychologie chodím na uzavřené oddělení do
Bohunic. Má to svoje úskalí, ale je to zajímavé.
Rozhovor připravila Lenka Malíková
Okénko
-9-
15. prosince 2013
VZPOMÍNKY NA NÁRODNÍ POUŤ
Ve čtvrtek 7. 11. 2013 jsme s panem místostarostou Pavlem Horákem vyjeli jeho
autem Škoda Oktávia po dálnici do Prahy ve 4.15 hod. Po formalitách na letišti jsme
odlétali po 10.45 směrem na Tel Aviv. V letadle El Al nás bylo asi 200 osob. Seděl jsem
vzadu na předposledním sedadle. Cestu pořádala cestovní kancelář AVETOUR
Dobruška. Z letiště v Tel Avivu jsme cestovali autokarem.
Mezi Jeruzalémem a Betlémem je zeď vysoká 6 metrů, odděluje Palestince od Izraele.
U ní zpravidla zrána čekají palestinští dělníci na práci. V hotelu Star Betelem jsem měl
pokoj ve třetím poschodí spolu s p. Josefem Soudkem z Rajhradu. Večeře se podávala
jako švédský stůl v osmém patře s výhledem na všechny strany za večerního osvětlení
města. Viděli jsme po cestě mnoho obrázků sv. Jiřího, který pocházel právě odtud.
Kvetoucí keře nás uchvacovaly barevností a sytostí barev. Domy do běla s rovnými
střechami prozrazují kamenný materiál. Časté jsou i honosnější stavby s balkony
a s cimbuřím. V teplém prostředí se život odehrává i venku. Kolem města je kamenitá
pouštní půda.
V pátek nás brzo ráno před čtvrtou hodinou probudil hluk muezzina, vycházející
z nedalekého muslimského minaretu, oznamující čas k modlitbě. Pomodlil jsem se
matutinum s laudami a hodinkou ještě před budíčkem. V pět hodin jsme už snídali
a v šest hodin odjížděli. Ulice jsou úzké, někdy se musí i couvat, aby si auta vyhnula.
Asi platí heslo: Jezdi, jak cítíš. Když není dosti místa na silnici, uhni na chodník.
Autokary jsou moderní, rovněž silnice. Místo rozmnožení chlebů a ryb (Tabha) a udělení
primátu apoštolu Petrovi. Kafarnaum, dům sv. Petra, kde byl Pán Ježíš často hostem,
zbytky synagógy ze 4. století. Proběhla mše svatá s deseti našimi biskupy, kázal biskup
Lobkowicz: „...dnes se lidé honí za jinými hodnotami, ale přesto jsou šťastni ti, kdo se
řídí podle Pána Ježíše. Blažený je ten, kdo je šťastný. Co je příčinou krásy a štěstí?
Přátelství s Bohem...“ Pozdravný proslov biskupa a zástupce jeruzalémského patriarchy
byl nadšený. Dal každému knězi barevný obrázek. Mši svatou doprovázel mládežnický
sbor a hudebníci z Kolpingova díla ve Žďáru nad Sázavou. V patnáct hodin byla asi
hodinová projížďka lodí po Genezaretském jezeře do Tiberias. Za zpěvu židovských
písní s doprovodem mladého houslisty. Jeruzalém, staré město, Judská poušť, Jericho.
Zeď oddělující Jeruzalém od Betléma. Poušť. Oáza jerišská, vidíme kousek Mrtvého
moře. Moabské pohoří a Gileadské. Severní kraj zelený a úroda bývá až třikrát ročně.
Izrael je mladá země, vznikl 14. 8. 1948, dříve britské území. Má 7,8 mil. obyvatel.
Dlouhé zelené zakryté plochy proti ptactvu (skleníky), pomník padlých jordánských
vojáků. Hranice s Libanonem a Sýrií. Není s nimi diplomatické spojení. S Egyptem je
uzavřena mírová dohoda. Přechod do Izraele. Král Saul padl v pohoří Gilboe. Mluvil
jsem s novým želivským opatem Šimkem na zastávce k občerstvení, zval mne na svoji
benedikci. Byl tam i mladý kanovník z Litvínova. Jedno ze zajordánských měst,
Skythopole. Kochaba jarden = hvězda kochabská, hrad křižáků, dnes již rozvaliny.
Sultán Saladin překvapivě nechal křesťanské vojíny odejít do jiného opevnění, dlouho tu
Okénko
- 10 -
15. prosince 2013
vzdorovali přesile. Byli tu asi čtyři kněží a průvodce z Ostravy Andrej Savkanič. Je to
krajan s kardinálem Tomkem, který mluví 17 jazyky, z východního Slovenska z okresu
Humenné. Pochází z vesnice asi dva km přes kopec od jeho rodiště Udavského. Pan
kardinál věnoval půl milionu korun na stavbu kostela u nich.
Kibucy se zřizovaly od roku 1909 jako kolektivní zemědělská družstva s radikálním
pojetím kolektivismu, společného majetku. Krize kibuců v padesátých a šedesátých
letech 20. století. Mladí chtěli svobodu, nastal proces privatizace, soukromé domy,
změna na průmyslovou výrobu, služby. Hodně kibuců zkrachovalo. Dnes jsou
soběstačné. Věnují se vývozu rajčat, banánů, manga, karafiátů.
Jordanit – pravděpodobné místo Ježíšova křtu. Vody řeky Jordánu užívá Izrael
i Jordánsko. Do Mrtvého moře se proto dostane málo vody, ročně jeho hladina klesá
o 1 m. Genezaretské jezero je sladkovodní, délka 21 km, šířka 12 km, asi 44 m hluboké,
průměrně 22 m. Leží 212 m pod mořem. Golanské výšiny byly syrské do roku 1967,
Izrael část obsadil. Dnes demilitarizované pásmo střeží mezinárodní vojenská posádka
pro jejich strategickou polohu. Tiberias vzniklo roku 8 za císaře Tiberia. Dnes jsou zde
lázně se sirnými prameny. Moderní hřbitov, učenci kabalisté z Čech, hradby osmanské
Tiberiady. Hrob Majmonida, proroka Izaiáše, Horowitze, který působil v Praze. Kolem
jezera zbytky Migdaly, hora Arbel, menší Mitaj. Genezarské údolí, kibuc, Tabha ze
4. století, první kostel, byzantská
bazilika, zničena. Rozmnožení chlebů
a ryb, znovu vybudována, mozaika.
Pozn.: Na hoře před chrámem se
modlila vkleče redaktorka TV Noe
Pulicarová a pak nedaleko namluvila
rozhovor. Mše svatá byla venku,
zúčastnilo se asi 1000 našich poutníků.
Odpoledne u Genezaretského jezera na
místě primátu Petra mi podal ruku
i pan kardinál Duka a arcibiskup
Graubner. Nabídka koupi suvenýrů
byla všude. Za 2 šekely jsem dostal
skládačku Svaté země. V Kafarnaum
u domu jsou ostatky apoštola Petra.
Stojí zde nový futuristický kostel
z čediče, jsou vidět zbytky synagogy
ze 4. století na základech synagogy
z 1. století, kde kázal i Pán Ježíš.
Potkali jsme výpravu z Brna, vedenou
mons. Holíkem, zdravila mne
spolužačka M. Babušíková a P. Emil
Soukup, seminární spolužák z Plzně.
Okénko
- 11 -
15. prosince 2013
Na Hoře je osmiboký kostel. Na obědě podávali „rybu sv. Petra“ (bílé maso) za 18 USD
a malou hořkou kávu. Na přání bylo i jehněčí nebo kuřecí maso. Míjeli jsme i kibuc
Dinosaur. V pátek večer začíná šabat - muslimové slaví pátek. Bývá už v obchodech
zavřeno a končí v sobotu, když večer vyjdou 3 hvězdy. Žádná činnost se nemá konat,
klíč mají připnutý na opasku, nesmí jezdit autem, pouštět elektrický proud, ženy zapalují
svíce při večerní modlitbě. Dobré jídlo, zpěvy, ráno modlitby až tříhodinové. Po dobrém
obědě odchod do synagogy. Za rok přečtou knihy Mojžíšovy; odpoledne modlitba, rituál
oddělení svátku od všedního dne. Starosti se nechávají stranou, nedotýkají se peněz ani
na ně nesmí myslet. Linková doprava zakázána a jsou prázdné ulice. 19.30 hod návrat do
hotelu. Večeře, následuje přednáška průvodkyně Vendulky o dřívějších poutích od nás.
Včera tam zpívala německá skupina s knězem. Večer byl zápis na prohlídku města,
úhrada 15 USD.
Přednáška se světelnými obrazy v doprovodu průvodkyně v hotelu. Fotka poutníka
P. Josefa Koutného, mučedníka totality. Brněnský rodák (+ 1952), chtěl utéct
do Rakouska. Od 4. století se putovalo do Svaté země. Zlatý poutní věk nastal koncem
19. století. Plukovník Himl vedl roku 1905 první moravskou pouť, která čítala 500 lidí.
Z Terstu pluli do Jaffy menší lodí k břehu, v kostele sv. Petra následovala děkovná
mše sv. Poté do Jeruzaléma a Betléma. Osmanská říše, doprava byla tehdy málo
vyvinutá. Lidové pouti, poutní spolek palestinský vznikl r. 1909. Začíná se v Brně,
vlakem, lodí. Jezdilo se v létě přede žněmi. U augustiniánů v Brně, dali pásek a číslo
zavazadla. Zdravotní prohlídka v Jaffě, desinfekce prádla. Generální konzul
v Jeruzalémě, rakouský hospic, hora Sion, stříbrný kalich od našich se ztratil při
vojenských událostech. Čsl. lampy, hrob P. Marie a oltář nemluvňátek, který už není.
U františkánů naše 2 svícny. České pluviály, český betlém z Třebechovic, na náměstí
betlém. Roku 1928 předán náš oltář sv. rodiny františkánům. Na Olivové hoře je deska
česky Otče náš. Dar od rodiny Schwarzenbergů, druhá deska od naší biskupské
konference r. 2000.
V r. 1927 nastalo velké zemětřesení v Jeruzalémě. Rakouský hospic je ještě
navštěvován, je tam oltář s našimi světci. P. Maria se znaky mocnářství i náš znak.
Ministr mons. Jan Šrámek sem putoval, rod Harrachů, misionář Alois Musil. Auto
od sarajevského atentátu. Naše kaple na Olivetské hoře. Náš poutní dům Domus Dei,
porta coeli. Kaple je nyní majetkem Vatikánu. Okna sv. Mikuláše Taveliče, mučedníka.
Msgre Ant. Bartoš je podobný na fotce velkému poutníkovi P. Dokládalovi. Vedl
Palestinský spolek, biblické muzeum v Brně, zemřel před 2. světovou válkou. Náš
P. Hermes Kohout byl 50 let farářem františkánů v Jeruzalémě. Měli pekárnu a pivovar,
rozdávali poutníkům našima také muslimům. V naší kapli se po 700 letech setkal papež
Pavel VI. s ekumenickým patriarchou Athenagorem. Socha sv. Cyrila a Metoděje jsou
v domě patriarchátu. Prezident TGM byl v r. 1927 v Palestině. Dříve poutníky provázeli
františkáni. Stalo se, že jeden poutník zde zapsal: Provází nás, ale nic neříká. Křižáci
sem putovali až 3 roky. Naši poutníci jeli vlakem, lodí, týden tu pobyli, pak zpátky. Pouť
trvala celkem 1 měsíc. Přítomný pan Savkanič z Ostravy byl prvním poutním šoférem
Okénko
- 12 -
15. prosince 2013
a průvodcem od Avetouru, jel se starým autobusem Karosou roku 1994. Kontrola
na hranici trvala 7 hodin, ujel tehdy 11 000 km za 19 dnů. Spisovatel Fr. Růžička, který
napsal knihu Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, si zde schoval jídlo a nechal ho tam.
Máte něco proti islámu? Promítli si jejich kazety, strčili jim pár dolarů a pustil je.
Za oloupení poutníků byla exkomunikace. Skládačka ke koupi za 1 USD.
V sobotu 9. listopadu byl odjezd ráno. Následoval výstup na kopec Herodion. Zbytky
paláce krále Heroda Velkého, který zemřel roku 4 před Kristem. Pán Ježíš se narodil asi
6 až 7 roků před Kristem, chápáno podle současné vědy. Zde uvidíme lázně, hrob,
divadlo. Dešťová voda se sváděla do velké nádrže uvnitř pahorku a po schodech
se nosila nahoru. Později tam vznikla synagoga a kostel. Dolní část paláce, nyní již
zřícenina, je v nížině pod horou a je napojena na zavodňování. Následovala mše svatá,
kde bylo 1020 našich poutníků. Biskup mons. P. Posád mi říkal, že měl být dnes
ve Šlapanicích na přednášce o světovém setkání mládeže v Rio de Janeiro. Mluvila také
zástupkyně palestinské samosprávy. Její syn je snad zpěvák, který nás bavil na lodi při
plavbě Genezarském jezerem. Před chrámem na ploše vhodné k celebraci je socha
pastýře a oveček. Seděl jsem vedle mons. Františka Koutného z Brna od sv. Maří
Magdalény a víc lidí doma ve vlasti mne zde vidělo ve vysílání TV Noe z pouti,
ale i v neděli v chrámě sv. Anny. Zatímco na hoře blahoslaventsví zněla velehradská
píseň a mluvil kardinál Duka o konci Roku víry, který měl posílit naši víru, naději
a lásku. Bez víry se zablokujeme. Zde na Poli pastýřů v Betlémě mluvil biskup František
Radkovský o narození Syna Božího a jeho nesmírné pokoře. „Čeká, vpustíme-li jej
dovnitř, jinak by se mohl tisíckrát narodit, ale neměli bychom z toho užitek.“ Na konci
mše svaté sloužené kardinálem Dukou promluvil biskup J. Paďour a vyzval rodiče, aby
se nebáli mít děti.
V chrámu Narození Páně je lešení. Byli jsme také v kostele sv. Kateřiny. Dlouhá
fronta byla u místa narození Páně a tak jsme byli pak ve městě a čekali hodinu ve frontě
na suvenýry ve slevněném obchodě. Večeře byla v jídelně TENT s vystoupením taneční
skupiny mladých Arabů. Za 50 šekelů jsem dostal 2 balíčky růženců z Betléma
a 3 odznaky, magnetky.
P. Josef Vlček
Pokračování vyprávění najdete v dalším čísle Okénka. Otec Josef také plánuje besedu
o národní pouti do Svaté země, spojenou s promítáním fotografií. Termín besedy bude
oznámen v ohláškách.
Okénko
- 13 -
15. prosince 2013
PO BIBLICKÝCH MÍSTECH V ZAJORDÁNÍ
Osud nám plní naše přání ale po svém, jak řekl mistr slova Goethe, vždy nám chce dát
ještě něco nad naše touhy, což se mně potvrdilo při letošní cestě do Svaté země, kdy
jsem měla možnost poznat i další kus biblické země v Jordánském hášimovském
království. Východní břeh Jordánu je plný stop biblických událostí jak Starého, tak
i Nového zákona. Prošli zde prorokové, jako byl Abrahám, Mojžíš, Áron, Lot, Jozue,
Eliáš, Jan Křtitel, Ježíš Kristus a další. Místa kudy prošli, si stále uchovávají duchovní
sílu, jsou cílem poutníků z celého světa. A tak se mě podařilo projet se skupinou
poutníků ze všech koutů ČR, Zajordání od severu k jihu což představovalo několik
zastávek na Biblických místech.
O hlavním městě Jordánska Ammánu se píše v bibli jako o „městě dětí
Ammónových“. Dnešní moderní velkoměsto Ammán se rozkládá na několika kopcích,
kde se mezi bílými krychlovými domy tyčí kulaté věže minaretů. Je to zcela Arabské
město s pozůstatky římské Filadelfie. Jordánský král pochází z beduínské rodiny, její
kořeny sahají až k proroku Muhammadovi.
Rovněž starověké město Gerasa je zmiňováno v Bibli v souvislosti s Ježíšem Kristem.
Dochované ruiny římského města se rozkládají na svazích návrší Gilead. Tady jsme se
mohli procházet mezi památkami, které se zde uchovaly rovněž z doby Římského
impéria. Procházet cestami lemovanými sloupovím, kolem chrámů římských bohů, skrze
široká náměstí, posedět a vyzkoušet akustiku v amfiteátru, projít se po původním Cardu.
Jen nakupovat se už nedalo, z obchodů zůstaly jen obvodové zdi. Pradávná obchodní
stezka kde se prodávalo koření, myrha, kadidlo a další vzácné věci té doby, je pohřbena
v prachu a kamení.
Madaba je město proslulé starodávnými mozaikami umístěnými převážně v kostelech.
Nejznámější a z historického hlediska nejdůležitější Madabská mozaiková mapa se
dochovala na podlaze pravoslavného kostela svatého Jiří. Pochází z období kolem roku
560, zobrazuje mapu Palestiny a Dolního Egypta. Na mozaikové mapě jsme si mohli
zcela zřetelně prohlédnout chrám Božího hrobu v Jeruzalémě, Jericho i s Jákobovým
pramenem, Hebron, Jordán, Betlém – Efratu, mrtvé moře kupodivu i s rybami, dále deltu
Nilu a horu svaté Kateřiny na Sinaji. Pravoslavný Kostel svatého Jiří je nádherně
vyzdobený, s dřevěným ikonostasem a dominantním obrazem svatého Jiří. Atmosféru
v kostele zpříjemňovaly sborové duchovní zpěvy neobyčejně krásné a vznešené.
Na horu Nebó jsem se velice těšila, kdo by nechtěl vidět „Zemi zaslíbenou“? Hora leží
ve výšce 802 metrů. Mojžíš a jeho lid museli putovat po svých, my jsme přijeli
autobusem z Madaby mírným stoupáním takřka až pod její vrchol. Časy se mění.
Už je to více jak tři tisíce let co Bůh vyzval Mojžíše, aby vystoupil na horu Nebó,
která je v moábské zemi naproti Jerichu a pohlédl na kenannskou zemi. Mojžíš tedy na
přání Boha vystoupil z pustin, na horu Nebó. Hospodin mu ukázal celou zemi a řekl:
„Toto je země, o které jsem přísahal Abrahámovi, Jákobovi a Izákovi slovy: Dám ji
tvému potomstvu. Dal jsem ti ji spatřit na vlastní oči, ale nepřejdeš tam. Zemřel tedy
Okénko
- 14 -
15. prosince 2013
Mojžíš, služebník Hospodinův, bylo mu 120 let. Pochovali ho v údolí v moábské zemi,
a nikdo dodnes nezná jeho hrob.“
Co Mojžíš tehdy z hory spatřil, netuším, jen doufám, že mu Bůh vybral jasný den.
Dnes se z vrcholu otevírá úžasný pohled na Mrtvé moře a údolí řeky Jordánu, které leží
o 1 200 metrů níže, na dně Velké příkopové prolákliny, na jehož protějším břehu se
rozkládá Palestina a Izrael. V mírném oparu je vidět nejstarší město světa Jericho v oáze
zeleně. Také kolem Jordánu se to zelená pruhem palmových a olivových hájů, bělají se
fóliovníky, pod kterými se pěstuje zelenina zavlažovaná vodou z Jordánu. Jinak kolem
dokola pusté pouštní skalnaté území. Cíl dnešních Izraelitů je takřka nemožný, mají tým
výzkumných pracovníků a vědců, kteří se snaží pustiny a pouště kousek po kousku
přeměnit na Rajskou zahradu, aby se naplnila biblická předpověď.
Jako první upoutá na hoře Nebó vysoký bílý pamětní kámen coby připomínka
návštěvy Svatého otce papeže Jana Pavla II. v roce 2000, kdy tady sloužil mši svatou.
Kousek dál je další pamětní kámen se jménem Mojžíše. Dalším velikým kamenem, který
budí pozornost je obrovský kulatý kámen, kterým v dávných dobách uzavíraly hroby.
Jak se na horu dostal, to nikdo neví. Dalším velkým kamenem je ukazatel směru: Jericho
27, Kumrán 25, Betlém 50, Jeruzalém 46 km a další známá místa ve Svaté zemi. Jinak
na hoře panuje čilý stavební ruch. Vévodí ji obrovský vysoký jeřáb, který jak jsme
o několik dní později v Izraeli zjistili, činí tuto horu naprosto nezaměnitelnou. Z velké
dálky je vidět. Kdysi dávno byl na hoře vystaven na Mojžíšovu památku byzantský
chrám s krásnými mozaikami. Jelikož se začal rozpadat, staví se na jeho místě chrám
nový v moderním velkém stylu. Mozaiky z původního chrámu jsou k vidění ve velikém
stanu a po dokončení chrámu tam budou zpět umístěny. Před takřka hotovým chrámem
stojí moderní kovová plastika Nechuštán v podobě kříže obtočeného hadem. Kříž na
památku Ježe Krista a Mojžíšův had z pouště, kterého vyrobil na Boží radu proti hadímu
uštknutí. Hora a její okolí je mírně porostlé olivami, piniemi a kosodřevinou. Některé
olivy jsou ovázané bílými ubrousky, vázala je tam arabská děvčata, ale ani náš průvodce
nevěděl proč. Asi nějaký místní zvyk. Vypadalo to docela pěkně, tak nějak slavnostně.
Z hory Nebó jedeme dál pouštní krajinou mezi okrovými horami, pískem a kamením,
kolem sídel beduínů, pasoucích se koz, ovcí a velbloudů. Jen nám nikomu není jasné,
čím se ta zvířata živí. Po nějaké trávě se zde naprosto slehla zem. Postupně však pouště
ubývalo, přecházela do zeleného úrodného pásu, který se táhne kolem Jordánu. Písek
vystřídaly olivové, datlové a banánovníkové háje. Dále skrze nezbytný Czech Point a na
dohled máme další biblické místo, Eliášův kopec kde byl prorok Eliáš vyzdvižen do
nebe. A to už jsme na parkovišti v Betánii za Jordánem, nedaleko Jordánu, na místě tak
proslaveném, že bylo vybráno za duchovní místo všech církví. Většina církví už zde má
nové kostely a další jsou ve výstavbě. Staví se i kláštery a poutní dům. Svatý otec
Benedikt XVI. v rámci návštěvy Jordánska 10.5.2009 zavítal na toto místo, slavil zde
mši svatou a pokřtil základní kameny pro další dva nové kostely.
Při této příležitosti mimo jiné řekl: „Kéž vám Jordán stále připomíná, že jste byli
obmyti vodou křtu a stali jste se členy Ježíšovi rodiny. Vaše životy jsou v poslušnosti
Okénko
- 15 -
15. prosince 2013
jeho slovu přetvářeny k jeho obrazu a podobě. Při úsilí zůstat věrni svým křestním
závazkům obrácení, pamatujte na to, že jste posilováni darem Ducha Svatého.“
Jordán, nejposvátnější řeka světa, vzniká soutokem tří říček pramenících pod
Golanskými výšinami, protéká od severu k jihu, tvoří hranici mezi Izraelem
a Jordánskem. Protéká Galilejským jezerem a nakonec se jeho živá voda vlévá do
Mrtvého moře. Celková délka toku je 251 km.
A právě tady v Beteni za Jordánem je místo, kde se odehrála první epizoda z Ježíšova
veřejného života. „V ten čas zde žil poustevník Jan Křtitel, vybízel lid k pokání a křtil
jej, neboť jak hlásal, přiblížilo se království nebeské. Přišel také Ježíš a nechal se pokřtít.
Když vystupoval z vody Jordánu, nebe se otevřelo a ozval se Boží hlas: „To je můj
milovaný syn“.
Úzkou poutní cestičkou v piniovém háji se dostáváme k posvátnému Jordánu. Toto
místo bylo dlouhá léta z Izraelské strany uzavřené a zaminované vzhledem k situaci
západního břehu Jordánu. Po dlouhých jednáních Izraelské a Jordánské strany došlo
k dohodě o zpřístupnění tohoto posvátného místa. Na svátek Tří králů v roce 2011 bylo
místo slavnostně otevřené. Jordánci mají velice skromný přístup k vodě pod dřevěným
altánem, zatím co Izraelci mají široké krásné schodiště, svažující se do vody. V době
Ježíše Krista byl Jordán divoká nepřekročitelná řeka, zatím co dnes je to v těchto
místech spíše potok asi šest metrů široký obrostlý rákosím, vzhledem k tomu, že se až
80% vody odčerpává k užitkovým účelům. Řeka se rozvodňuje jen v zimních měsících
v době dešťů, o čem svědčí na protější Izraelské straně značka, kam vystoupila voda
letos u únoru.
Na Jordánské straně je nás pouhých 36 poutníků, na Izraelské straně je jich nespočet.
Rusi, Poláci, zdravíme se s českými poutníky, skoro by bylo možné si s nimi podat ruku,
kdyby jak na Jordánské, tak na Izraelské straně nepřihlíželi ozbrojenci. Zatím co my se
skromně vzájemně křtíme vodou křížkem na čelo, smáčíme nohy a necháváme
posvátnou vodu protékat mezi prsty, na protější straně se křtí tak jako za dob Ježíšových.
Ozývají se ruské liturgické zpěvy a přichází vousatý pop v bílém křticím rouchu, třikrát
se potopí podle pravoslavného zvyku a postupně přistupují další křtěnci. Údolím Jordánu
se nesou krásné zpěvy, zatímco pop křtí, s velikou vážností přítomného okamžiku
každého křtěnce potopí, aby se očistil a obnovil svoji víru. Byl to velice krásný zážitek,
prožívat s tolika lidmi obnovu křtu a to už se řadila ke křtu další skupina, tentokrát
to byli černoši. Jejich spirituály naprosto umocnily slavnostní akt. U Jordánu by se dalo
pobýt hodně dlouho, stále přistupují noví křtěnci, noří se do vody, ale náš čas k pobytu
na tomto místě uplynul a tak chtě nechtě musíme dál.
Toto místo považuji za jedno z nejspirituálnějších míst z celé cesty Jordánskem. Vždy
na takových místech si člověk může uvědomit jakou moc a sílu skrývají svatá místa,
kam po staletí proudí tisíce lidí ve zvláštním stavu pokorné důvěry a naděje v setkání
s Bohem. Tady si člověk uvědomí, že má odněkud někam směřovat, že má být naplněn
něčím, co přesahuje každodennost.
Okénko
- 16 -
15. prosince 2013
Jedeme opět pouští, z kopce do kopce, serpentinami, mezi kamením kolem rozpadlých
křižáckých hradů až do Vádí Musa – Mojžíšova údolí k městu Petra, které je v Bibli
nazýváno Selá. Je to místo, kde pobývali Izraelci, protože zde byl dostatečný zdroj vody
nutný k jejich přežití. Celému údolí dominuje rozeklaná Áronova hora ztotožňována
s horou Hór. Je nezaměnitelná, svítí na ni bílá kopule byzantského chrámu postaveného
na místě, kde zemřel velekněz Áron, starší bratr Mojžíše. Pro své hříšné jednání v době
kdy zastupoval Mojžíše, ztratil důvěru u Boha a tehdy na Hospodinův rozkaz vystoupil
Áron na horu Hór a zemřel tam, čtyřicet let po vyjití Izraelců z Egyptské země. Bylo mu
123 let.
Tato hora nás provázela celý druhý den, když jsme procházeli skalním městem Petra,
unikátním komplexem nabatejských chrámů vytesaných do skal vysokých až sto metrů.
Skalní město bylo 7.7.2007 zařazeno mezi sedm novodobých divů světa.
Potom už nám za hraničním přechodem v městě Aqaba otevřela svoji náruč Země
zaslíbená se všemi posvátnými a památnými místy a neuvěřitelnou atmosférou.
Krásné zážitky z poutních míst Biblické země se proměňují teď už jen
ve vzpomínky…
Miroslava Jetelinová
Okénko
- 17 -
15. prosince 2013
BRNĚNSKÉ BETLÉMY
Betlém v katedrále sv. Petra a Pavla
Autorem betléma je Heřman Kotrba, který ho po třech letech práce dokončil v roce
1953. Betlém je vyřezán z několika monobloků lipového dřeva a od ostatních betlémů se
odlišuje tím, že jeho figury nejsou vyřezány každá zvlášť, ale v několika skulpturách
sdružených postav. Betlém je tvořen v pozadí vyobrazením města s hvězdou a figurami
andělů. V jeskyni je Svatá rodina, které se přicházejí poklonit pastýři a králové.
Betlém v kostele sv. Jakuba
Pochází pravděpodobně z první poloviny 20. století. Dle záznamů v kronice kostela byl
postupně doplňován jednoduchými sádrovými figurkami, které darovali jednotliví
farníci. Pozadí betléma tvoří dekorace – stylizace domů a jeskyně. Nad nimi je umístěn
trojdílný malovaný obraz znázorňující hornatou krajinu, přicházející karavanu a pastýře.
Panna Maria a sv. Josef klečí a sklánějí se nad narozeným Jezulátkem.
Betlém v kapucínském kostele Nalezení sv. Kříže
V roce 1955 dostal brněnský sochař a restaurátor Jaroslav Vaněk k dispozici prostor
v zadní části chrámové lodi kapucínského kostela s prosbou o vytvoření betléma. Sochař
zde vytvořil pozoruhodné dílo, kde ve výrazu obličeje každé postavy můžeme vyčíst
určité pohnutí – zadumání, úžas či překvapení. Za svého života stavěl tento betlém vždy
sám autor, naposledy v roce 1990. V létě roku 1991 J. Vaněk vyřezal své poslední dílo –
reliéf sv. Františka, coby zakladatele tradice stavění jesliček – jako součást betléma.
Ve stejném roce 4. října, v den svátku tohoto světce, J. Vaněk zemřel.
Betlém v minoritském kostele sv. Janů
Betlém, jehož autorem je rovněž Jaroslav Vaněk, začal vznikat brzo po 2. světové
válce. Betlém má takřka 20 metrů dlouhý podstavec, na jeho ohradě jsou reliéfy
navštívení, obřezání, obětování a útěk do Egypta. Figury jsou z lipového dřeva,
o velikosti 0,5 – 1 m, poslední z nich přibyla roku 1990 a představuje sv. Anežku
Českou.
Betlém v kostele sv. Michala
„Také krásné jesle byly k svatému Michalu r. 1905 zakoupeny z Mnichova a nával byl
v nich o vánocích neobyčejný.“ Tato dobová zmínka určuje původ svatomichalského
betléma.Ten bývá v současné době umístěn v tzv. lurdské kapli v levém bočním prostoru
kostela. Je tvořen asi třiceti figurami (včetně oveček), za nimi je propracované
prostorové pozadí s betlémskou chýší.
Okénko
- 18 -
15. prosince 2013
Betlém v kostele sv. Tomáše
V dílně bratří Kotrbů vznikly v 50. letech figurky, jež tvoří tento betlém. Jeho
zvláštností je existence dvou souborů Svaté rodiny. Od slavnosti Narození Páně do
slavnosti Zjevení Páně tvoří Svatou rodinu malá figurka Ježíška a klečící postavy Panny
Marie a sv. Josefa, od slavnosti Zjevení Páně je v jesličkách uložena větší figurka
Ježíška, sv. Josef stojí, Panna Maria sedí a do základní sestavy betléma přibudou figury
tří králů.
Betlém v kostele sv. Maří Magdalény
Dekorace v pozadí je tvořena stylizací stáje s dveřmi a oknem. Betlém tvoří větší
figury, které jsou ze dřeva v barevném provedení. Pod přístřeškem jsou figury Svaté
rodiny. Maria i Josef jsou zobrazeni klečící v adorační pozici. Jezulátko je uloženo
v jesličkách, před nimi jsou figury klečících tří králů.
Betlém v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie
Betlém je tvořen dekorativním pozadím, které je doplněno malovaným obrazem
znázorňujícím krajinu kolem Betléma. Sádrové figury darovali jednotlivé farníci
a představují Svatou rodinu, pastýře a tři krále. Současný betlém pochází z doby brzy
po válce.
S pomocí publikace Historické betlémy sestavil Petr Horák
Okénko
- 19 -
15. prosince 2013
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA
V neděli 12. ledna 2014 bude ve Šlapanicích probíhat již čtrnáctý ročník Tříkrálové
sbírky.Tato charitativní akce je nedílnou součástí tradice, ale především poselstvím
dobré vůle a pozitivních hodnot, které umožňuje veřejnosti podílet se spolu s Charitou
na pomoci sociálně slabým a znevýhodněným, nevyléčitelně nemocným, mládeži
a rodinám v nouzi.
Na území modřického a rosického děkanátu přispěli dárci v loňském roce na pomoc
lidem v nouzi rekordní částkou 2 684 185 Kč.
Vámi věnované peníze z loňské sbírky byly využity na projekty sociálních
a zdravotních služeb:
- příspěvek na nákup zdravotnického materiálu, pomůcek a přípravků tekuté výživy
(Nutridrinky) pro klienty Domu léčby bolesti s hospicem sv. Josefa v Rajhradě a dále
na odlehčovací služby v rámci provozu hospice (úklid, praní prádla, svoz a likvidace
zdravotnického odpadu)
- příspěvek na zajištění provozu odborného sociálního poradenství, poskytovaného
osobám dlouhodobě pečujícím o nevyléčitelně nemocné
- finanční podpora činnosti Dobrovolnického centra hospice sv. Josefa v Rajhradě
- příspěvek na obnovu autoparku Charitní ošetřovatelské služby Rajhrad z důvodu
zajištění nepřetržitého a bezpečného provozu služby
- Projekt Anti Childe Labour - realizuje salesiánské středisko Don Bosko Hospet
v Indii, které vyhledává indické děti, zneužívané k práci, a zajišťuje pro ně komplexní
pobytové služby včetně stravy, zdravotní péči a roční základní předškolní vzdělávání.
Středisko pracuje s rodinou umístěných dětí a zajišťují následné umístění do klasických
školních zařízení. Příspěvek je určen na pořízení filtrovacího zařízení na úpravu vody,
nákup školních pomůcek, potravin a sportovního oblečení pro děti.
Z krizového fondu Tříkrálové sbírky byly poskytnuty prostředky na přímou pomoc
lidem zasaženým povodněmi v Čechách v červnu 2013 a ničivou bouří na Filipínách
v listopadu 2013.
Více o podpořených projektech najdete na www.rajhrad.charita.cz.
Výtěžek z Tříkrálové sbírky 2014 Oblastní charita Rajhrad použije na projekty, které
přispějí
k
udržení,
zkvalitnění
a
rozšíření
nabídky
poskytovaných
sociálních a zdravotních služeb v regionu. Z prostředků TS bude pořízeno vybavení
nového projektu Chráněného bydlení pro osoby s demencí, které bude vybudováno
v Rajhradě v roce 2014. Další prostředky z Tříkrálové sbírky budou věnovány na pomoc
lidem v nouzi a v případě živelných katastrof na humanitární pomoc v České republice
a zahraničí.
Oblastní charita Rajhrad tímto děkuje Vám všem, kteří vlídně přijmete koledníky,
otevřete svá srdce a štědré dlaně a pomůžete tak mnoha potřebným a lidem v nouzi.
Velké díky patří i samotným koledníkům, kteří věnují nezištně svůj čas ve prospěch
pomoci druhým.
Okénko
- 20 -
15. prosince 2013
Tříkrálovým koledníkům požehná otec biskup Mons. Vojtěch Cikrle při mši svaté
na Petrově dne 3. ledna ve 14. hodin.
V neděli 5. ledna v 18 hodin můžete na programu ČT1 shlédnout přímý přenos
Tříkrálového koncertu z Městského divadla v Brně.
Podpořit Tříkrálovou sbírku můžete také zasláním dárcovské SMS KOLEDA na číslo
87777.
Koordinátorka sbírky za OCH Rajhrad:
Hana Bělehradová
mobil: 737 220 085
[email protected]
Koordinátorka sbírky ve Šlapanicích:
Radka Lockerová
mobil: 724 814 507
[email protected]
NIKODÉMOVA NOC
V září 2013 uplynul rok od zahájení pastoračního projektu Nikodémova noc.
V současné době probíhá už ve dvanácti kostelech po celé republice, na třech místech
na Slovensku, začíná v Římě v kostele San Salvatore in Onda a na dvou místech
v Polsku. Více informací o projektu lze najít na webových stránkách:
www.nikodemovanoc.cz i na nově spuštěných stránkách www.nikodemovanoc.sk
Projekt Nikodémova noc vznikl u kostela Božího milosrdenství ve Slavkovicích
u Nového Města na Moravě a stal se darem a plodem Roku víry. Jak uvádí P. Wojciech
Zubkowicz z komunity pallotinů, kteří projekt iniciovali: „Srdcem Nikodémových noci
je adorace, která probíhá v tichu, ve tmě a za diskrétní přítomnosti kněze, se kterým
je možné pohovořit, nebo přijmout svátost smíření.“
Na základě zkušeností kněží, kteří ve svých farnostech Nikodémovu noc realizovali,
lze říct, že projekt přináší požehnané plody. V jistém smyslu se otevírají „nové dveře“
do kostela. „Během Nikodémových nocí se potkáváme s lidmi, které jsme ještě nikdy
v kostele neviděli“ říkají kněží.
„Projekt je velmi plastický. Každá farnost si může samá určit den, frekvenci a délku
adorací, aby to co nejlépe vyhovovalo místním podmínkám. Informace o kostelech,
ve kterých se Nikodémova noc koná, je zveřejňovaná na internetových stránkách
projektu,“ doplňuje P. Wojciech.
Martina Jandlová
Okénko
- 21 -
15. prosince 2013
POZVÁNKA NA FARNÍ PLES
Vážené dámy a vážení pánové,
dovolujeme si vás pozvat na letošní, v pořadí již 10. farní ples. Každé jubileum si
zaslouží důstojnou a noblesní oslavu. Proto nás tentokrát čeká farní Hogo Fogo ples.
Jste zváni na jeden z nejprestižnějších plesů, který bude veden na té nejvyšší úrovni.
Jedná se o ples tak prestižní, že stupnice prestižnosti je v našem případě absolutně
nedostačující.
U pánů je povinností formální oblečení, je očekáván ten nejkvalitnější oblek, ten
nejlépe padnoucí smoking nebo ten nejdražší frak. Doplňky jako klobouky, buřinky,
vycházkové hole, kravaty nebo motýlci, kapesníčky v saku, manžetové knoflíčky, spony
u kravat a další jsou velmi vítané. Boty je nutné mít pečlivě vyčištěné. Vstup bude
povolen pouze osobám pečlivě umytým, s učesanými vlasy, oholenými vousy
a vyčištěnými zuby.
U dam se předpokládá co nejlépe padnoucí večerní róba, pořízena z nejkvalitnějších
látek z orientu, šitá v nejprestižnějších salonech. Róba nechť je doplněna šperkem, jehož
cenu lze jen těžko stanovit bez znalosti hodnot drahých kamenů, rukavičkami, kabelkou
a lodičkami z krokodýlí kůže. Korunou každé dámy je účes. Ten tedy ať je vytvořen
v salonech opravdu světových značek.
Samozřejmostí je to nejvytříbenější chování, znalost etikety je nutná. Vyznamenání je
možné nosit in natura.
Tato nejvýznamnější společenská událost roku se uskuteční v pátek 24. ledna
2014 od 19.30 hodin v honosném sále sokolovny v Kobylnicích. Vstupenky pro VIP
hosty se budou prodávat v neděli 12. ledna 2014 po deváté mši svaté na faře.
V den plesu bude v 18.45 hodin z Bedřichovic vyjíždět speciální limuzína, která
pojede přes Šlapanice, Jiříkovice a Ponětovice do Kobylnic. Po skončení plesu pojede po
stejné trase zpět.
Na setkání s Vámi se těší přípravný tým plesu
Před jubilejním 10. farním plesem Vás srdečně zveme do přístavby kostela na výstavu
s názvem „Z historie farních plesů,“ kterou můžete zhlédnout od 5. do 26. ledna 2014.
Okénko
- 22 -
15. prosince 2013
NOVINKY VE FARNÍ KNIHOVNĚ
Prosím o přátelský dialog: František v Riu de Janeiru 2013.
Nakladatelství Ikar, 2013.
Soubor inspirativních promluv papeže Františka přibližuje jeho celosvětové setkání
s mládeží v Rio de Janeiro v červenci 2013. Papež se obrací k věřícím po celém světě
a oslovuje mládež, jak dokládá například název jedné jeho promluvy Mládí je okno,
kterým vstupuje budoucnost. Mluví o naději, pokoře a o dialogu se současným světem
a vyzývá k boji proti chudobě i sociálním nerovnostem.
Život bez hranic: inspirace pro báječný život / Nick Vujicic
Nakladatelství Čintámani, 2013.
Nick Vujicic se narodil bez rukou a nohou. Zvítězil nad svým postižením a vede
nezávislý, bohatý a plnohodnotný život, který je vzorem pro každého, kdo hledá
skutečné štěstí. V současné době je Nick mezinárodně uznávaným řečníkem, který šíří
své základní poselství: nejdůležitějším cílem každého člověka je nalézt smysl života bez
ohledu na problémy nebo zdánlivě nepřekonatelné překážky, které se mu staví do cesty.
Nick vypráví o svém fyzickém postižení i o emocionální bitvě, kterou svedl, když se
s ním snažil vyrovnat jako dítě, dospívající i dospělý mladý muž. „Nesmírně dlouho
a s pocitem naprostého osamocení jsem přemýšlel, jestli je na světě někdo jako já a jestli
má můj život nějaký jiný smysl než bolest a ponížení.“ Vypráví o tom, jak se pro něj víra
v Boha stala základním zdrojem síly, a vysvětluje, že jakmile našel smysl života –
inspirovat druhé, aby se zlepšil jejich život i svět – nalezl i sebedůvěru vybudovat si
hodnotný a produktivní život bez hranic.
Nick nám všem poskytuje praktické rady, jak prožít plnohodnotný a šťastný život tím,
že si vybudujeme důvěru v druhé, vytvoříme vztahy vzájemné podpory, ze kterých
načerpáme sílu jít dál. Motivuje nás a ukazuje nám, jak se naučit přijímat to, co
nedokážeme mít pod kontrolou, a jak se zaměřit na to, co ovlivnit můžeme.
Jezdili s ním andělé: im memoriam Stanislav Krátký / Aleš Filip, Jiří Baroš…
Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012.
V listopadu 2012 by se dožil devadesáti let Stanislav Krátký, římskokatolický kněz,
biskup skryté církve a 25. probošt mikulovské kapituly. Tato kniha přináší nové a dosud
nezveřejněné vzpomínky na tohoto vzácného člověka, bratra a duchovního otce mnoha
lidí. Autoři příspěvků pocházejí z širokého spektra lidí, které během svého života oslovil
a ovlivnil. Jsou doplněny několika studiemi a rozsáhlou fotografickou přílohou.
Dle materiálů knižních nakladatelství připravila Lenka Klašková
Okénko
- 23 -
15. prosince 2013
OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2013
Na tomto místě, ale možná i na jiném, se téměř každoročně v posledním čísle Okénka
objevilo ohlédnutí za uplynulým rokem. Toto ohlédnutí vždy napsal pan farář a letos
redakční rada dala tento úkol mně. A tak se o to pokusím. Jaký byl tedy ten letošní rok?
Prožili jsme farní ples, farní den, biřmování, 1. sv. přijímání, poutě do Křtin, do Tuřan
a na Vranov, putovali jsme k Božím mukám na tuřanské letiště. Proběhl farní tábor,
učilo se náboženství, fungovala farní kavárna i farní knihovna, vycházel farní časopis.
Zpívala schola, u oltáře sloužili ministranti, v zákulisí kostela se starali kostelníci a ženy
pečující o květinovou výzdobu, akolyté nosili sv. přijímání nemocným. Proběhly také
další akce a mnoho dalších obětavých lidí se zapojilo do služby ve farnosti. Dalo by se
říci, že vše probíhalo tak, jako v uplynulých deseti letech, a možná jsme to všechno
považovali za úplně samozřejmé.
A přece došlo v naší farnosti k jedné velké změně. Uprostřed prázdnin odešel otec
Miloš do farnosti Luka nad Jihlavou a přišel otec Jan. Tato změna byla přijata různým
způsobem. Část farnosti se loučila těžce, určité části to bylo lhostejné a někteří tuto
změnu přivítali s radostí. Tak je to běžné u každé změny v životě.
Při jednom z prvních kázání řekl otec Jan, že ve farnosti by neměla být změna kněze
poznat. Přemýšlel jsem nad tím, co to asi znamená v praxi. Aby to mohlo platit, farnost
by měla být v mnoha ohledech samostatná, farníci by se měli do jejího života stále více
aktivně zapojovat, přijímat různé konkrétní úkoly a služby a také získávat svým životem
a příkladem ostatní k následování Krista. Neměli bychom čekat na to, s čím někdo přijde
a co nám nabídne, ale měli bychom sami přicházet a sami se nabízet.
A tak bych chtěl na tomto místě poděkovat všem, kdo to dělají, kdo pro naši farnost
žijí, kdo se do jejího života zapojují a svoji službou pomáhají k tomu, že náš kostel
a naše farnost může být místem setkání s Kristem, může být zázemím pro naše děti,
rodiny, nemocné a všechny ostatní farníky, může být společenstvím, kde jsou dveře
otevřené všem nově příchozím, může pomáhat těm, kdo to potřebují, ať už duchovně
nebo materiálně.
A všem farníkům a čtenářům Okénka přeji pokojné a radostné vánoce a požehnaný
nový rok.
jáhen Ruda
PODĚKOVÁNÍ
Na konci roku 2013 chceme poděkovat panu Jaroslavu Olejkovi a kolektivu
pracovníků z jeho tiskárny. Tisknou náš farní časopis už více, jak 20 let. Děkujeme
všem, kdo se na tisku Okénka podíleli a podílejí a přejeme všem požehnané vánoce.
redakční rada Okénka
Okénko
- 24 -
15. prosince 2013
POŘAD VÁNOČNÍCH BOHOSLUŽEB
ŠLAPANICE
PRACE
PODOLÍ
Neděle
22.12.
7.00, 9.00, 18.30
11.00
9.00
Pondělí
23.12.
7.00
-----
7.00
Úterý
24.12.
16.00, 21.30
21.00
7.00, 22.00
Středa
25.12.
7.00, 9.00
15.00 zpívání s dětmi
u jesliček
11.00
9.00
Čtvrtek
26.12.
7.00, 9.00
11.00
9.00
Pátek
27.12.
18.00
po mši svatojanské
žehnání vína
-----
18.00
Sobota
28.12.
7.30
-----
7.00
Neděle
29.12.
7.00, 9.00, 18.30
11.00
9.00
Pondělí
30.12.
7.00
-----
-----
Úterý
31.12.
15.00
17.00
16.00
Středa
1.1.
7.00, 9.00, 18.30
11.00
9.00
Čtvrtek
2.1.
18.00 Ponětovice
18.00
----
Pátek
3.1.
18.00
-----
18.00
Sobota
4.1.
7.30
-----
-----
Neděle
5.1.
7.00, 9.00, 18.30
11.00
9.00
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 28.3.2014
Plánované datum vydání: 13.4.2014
OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci
Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice
telefon: 544 245 280, e-mail: [email protected], http://www.farnostslapanice.cz
NEPRODEJNÉ!

Podobné dokumenty