1/2004 399 kB

Transkript

1/2004 399 kB
L i l i á ř – informativní zájmový zpravodaj specializované základní
organizace pěstitelů lilií ZO ČZS MARTAGON – č. 1/2004
150. jubilejní číslo
Výbor ZO ČZS MARTAGON:
předseda:
místopředseda:
jednatel:
hospodář:
výstavy:
členové výboru:
redaktor Liliáře:
korespondenci zasílejte:
příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje:
Ing. Stanislav Ševčík
Ing. Jaroslav Simandl
Ing. Petr Šrůtka
Milan Michal
Jiří Hloušek
Jiří Kovář,
Ing. Jiří Svoboda
Dr. Karel Vereš
Ing. Petr Šrůtka
Katedra ochrany lesů
Kamýcká 129
165 21 Praha 6
Dr. Karel Vereš
Mochovská 33
198 00 Praha 9
Obsah:
Slovo redaktora (Karel Vereš)
Příspěvek k jubilejnímu číslu (Jaroslav Simandl)
Svět lilií v datech (Karel Vereš)
Lilie v historii, mýtech a pověstech (Jiří Kovář)
Co bylo v Liliáři za posledních pět let (Václav Vinčálek)
Botanické lilie 40. (Karel Vereš)
Hybridní lilie 40. (Karel Vereš)
Galerie liliářů – Karel Vereš (Václav Vinčálek)
Registrované české odrůdy VII (Břetislav Mičulka)
Popisky k fotografiím:
přední strana … L. martagon na přírodním stanovišti (P. Šrůtka)
vnitřní strana:
1,2 … semenáče čínských hybridů (K. Vereš)
3 … Zlatá Praha (K. Vereš)
4 … Lila Favorit (J. Hloušek)
2
3
4
8
11
15
16
17
20
Pozvánka
Jarní členská schůze se koná 23. března 2004 v 9.00 hod. na Katedře botaniky PřF
UK, Benátská 2, 2. patro
Doprava:
metro B, st. Karlovo náměstí, poté pěšky 5 min nebo tram 24 nebo 18 do stanice
Botanická zahrada
Program:
• spolkové záležitosti
• přednáška RNDr. Jana Zákopčaníka „Minimum o počasí“
• promítání diapozitivů a pěstitelská beseda
• prodej a tombola
Srdečně zve výbor
Slovo redaktora:
Vážení přátelé!
Před třemi lety jsme oslavili 35. výročí založení naší organizace, nyní máte
v ruce 150. číslo zpravodaje Liliář, který od roku 1971 vychází pravidelně čtyřikrát
ročně. Toto jubilejní číslo má trochu slavnostní roucho, ale po něčem podobném jsem
jako redaktor snil už dávno, bohužel ekonomická situace naší organizace nám to dosud
nedovolila.
Náš předseda Ing. Ševčík často zdůrazňuje (a já s ním velmi souhlasím), že
zpravodaj je nejdůležitějším pojítkem mezi výborem a členy organizace, a já dodávám,
že do značné míry i mezi členy vzájemně. Výstavy sice mají podobnou důležitost, ale
přece jenom nemohou podávat tak podrobný obraz o životě organizace jako zpravodaj.
Možná, že to opakuji zbytečně, ale čas od času je přece jenom nutné připomenout i
věci notoricky známé.
Redaktorem Liliáře jsem od roku 1976, jak vidno redaktorské křeslo je stálejší
než předsednické, ale spíš je to důsledkem faktu, že holt „nejsou lidi“. Spíš
s humornou nadsázkou jsem v poslední době několikrát pronesl, že jsem asi nejdéle
sloužící liliářský redaktor na celém světě, inu, když mi to nikdo jiný neřekl, musím to
říct sám.
Funkci jsem převzal po jednom z našich nestorů, po příteli Kašparovi, jako
začátečník-liliář i začátečník-redaktor. Bylo to pro mne něco naprosto nového, a i když
jsem ve své profesi publikoval desítky odborných publikací, redaktorskou činnost jsem
znal jen zdálky. Učil jsem se za pochodu a strachoval se před každou uzávěrkou, čím
to číslo naplním. Musím říct, že tato situace se léty příliš nezměnila, i když
v posledních letech mám už více publikujících spolupracovníků. Mezi nejpilnější patří
přátelé Černohorský, Kovář, Kondrot, Šrůtka, nesmím zapomenout ani na Ing.
Vinčálka, který mi pomáhá, a to nejen po technické stránce, a já chci jim i těm dalším
2
neuvedeným z celého srdce poděkovat, protože bez nich by Liliář nebyl tím naším
Liliářem. Doufám, že mi budou pomáhat i nadále a že některý z nich jednou i
převezme mojí funkci, třeba podobně na desítky let.
Karel Vereš
Vážené přítelkyně a vážení přátelé!
Předkládáme Vám toto jubilejní 150. číslo našeho zpravodaje Liliář. Byl jsem
naším výborem požádán, abych jako zakládající člen naší organizace a pamětník
napsal úvodní stať k tomuto významnému datu. Založení organizace Martagon jsem už
popsal v článku, který byl otištěn v Liliáři č. 4/1999, str. 63.
První číslo Liliáře, jakožto zpravodaje určeného pouze pro členy, vyšlo v dubnu
1967. Autorem celého čísla byl předseda naší základní organizace Martagon,
tehdejšího ČSOZS, pan Blahoslav Vajgent. Toto číslo bylo množeno tzv. ormigem,
jako ostatně řada dalších a mělo formát A4. Obsahuje zprávu pokladníka, vyzývající
k zaplacení členských příspěvků, zprávu jednatele o jarní besedě, spojené
s promítáním barevného filmu Jana de Graaffa o pěstování lilií. Dále zprávu z odboru
pěstitelů lilií s návrhem plánu práce a s upozorněním na vydávání tištěných učebních
textů – přednášek pro pěstitele lilií. Číslo je zakončeno zajímavostmi a obsahem
příštího (tj. druhého) čísla.
Odvolávám se na článek Jiřího Kováře, str. 35 z jubilejního výtisku Liliáře
z listopadu 2001, kde je uvedeno jak jednotlivá čísla zpravodaje vycházela.
V posledním desetiletí se vlivem společenských změn značně změnil postoj
současných liliářů k jejich zálibě. Většina z nich dnes nakupuje cibule vybrané
z barevných katalogů a pouze menšina se věnuje pěstování ze semen a následným
výběrům. Ono je to celkem logické. Každý chce mít na své zahrádce krásné květy lilií,
a to v relativně krátké době. Nač tedy dlouhodobě pěstovat rostliny ze semen? Je to
vidět i v menším zájmu o burzu semen. A to zvláště semen takových lilií, u kterých je
dlouhá doba od výsevu ke květu. Ale nesmíme zapomínat, že právě novošlechtění
přináší to správné uspokojení. Ten hřejivý pocit, že „onu rostlinu jsem vyšlechtil právě
já“, ten nemůže nahradit nákup sebelepší lilie. Když se rostlina líbí i na výstavě, pak je
snaha završena úspěchem, který těší o to více.
V dávné minulosti neexistovaly žádné LA hybridy, ani LO a další hybridy. O
orienpetech se nám ani nesnilo. Ale možno prohlásit, že fandovství bylo tehdy
obrovské. Byli jsme vděčni za každou lilii získanou z různých částí světa. Nebyly
známy technologie, které známe nyní, jako je metoda záchrany embrya, metoda
zkrácené čnělky a další způsoby opylení a oplodnění. Byly prolomeny hranice
mezisekční hybridizace, které otevírají další možnosti vzniku krásných nových květů,
statných rostlin a uspokojení těch nejrůznějších komerčních požadavků.
Musím vzpomenout na jména všech členů, kteří v minulosti nesli štafetu naší
organizace. Ať to byli funkcionáři nebo vystavovatelé lilií na různých výstavách
propagujících nádherné květy lilií. I těch, kteří z velké dálky přijíždějí na naše členské
schůze a těch, kteří přispívají do naší burzy cibulí a do tomboly. Tím obohacují
činnosti naší organizace. Dále bych chtěl poděkovat za podporu, kterou nám poskytují
orgány Českého zahrádkářského svazu. Nesmírně si vážím těch našich členů, kteří
3
pěstují lilie ze semen, provádějí následné přísné výběry a vedou o této činnosti
vyčerpávající záznamy.
Přeji naší organizaci plné uspokojování tužeb všech našich členů, mnoho
dobrých přednášek a hodně obětavých funkcionářům kteří toto vše zajistí. Do našeho
zpravodaje v dalších létech dostatek článků pro začátečníky i pokročilé liliáře
s vysokou úrovní. A všem našim členům spokojenost s Martagonem a do příštích let
radost z pěstování lilií.
Ing. Jaroslav Simandl
Svět lilií v datech
Karel Vereš
Historie čehokoli se píše nejsnadněji naroubována na letopočty. O něco
podobného jsem se pokusil také.
1793
Švédský přírodovědec Carl Linné vydal svůj spis „Systema naturae“ „Soustava přírody“, v němž jsou popsány i některé lilie: Lilium bulbiferum, canadense
(!), candidum, i martagon . (1)
1794
Popsal Thunberg L. speciosum, do kultury ji zavedl r. 1830 von Siebold.
V témž roce Thunberg také popsal L. tigrinum (syn. lancifolium) a L. longiflorum.
1821
D. Don popsal L. nepalense. První hybridy této vzácné lilie se objevily až ke
sklonku minulého století.
1862
L. auratum popsal Lindley. Spolu s L. speciosum se otevřela cesta
k orientálním hybridům.
1869
F. Parkman, USA uskutečnil křížení L. speciosum x L. auratum. Kříženci
nazvaní L. x Parkmanii bohužel zašli, zůstaly však obrázky.
1877 Duchartre popsal asijský druh L. davidii bez níž by asi nemohly být asijské
hybridy v nynějších formách.
1888 Byla popsána Bakerem jedna z nejvděčnějších botanických lilií, L. henryi,
kterou v Číně našel sběratel Henry.
1890
V Edinburghu (VB) bylo provedeno křížení L. hansoni x L. martagon var.
album. Vznikly tak Backhouse hybridy, které se pěstují dosud. (2)
1897
Neznámý zahradník v botanické zahradě v Kew (VB) zkřížil L. leucanthum
s L. henryi, semenáče vykvetly r. 1900, bohužel se nezachovaly.
4
1903
Objevil Wilson v údolí řeky Min v Číně L. regale, lilii vpravdě královskou,
bez níž si opravdickou sbírku lilií nelze představit. Navíc „regálka“ výrazně přispěla
do genofondu trubkovitých lilií.
1914
I. V. Mičurin křížením L. szovitsianum a L x thunbergianum získal naprosto
unikátní hybrid „Fialkovaja“. V literatuře jsem nenašel zmínku o opakování tohoto
křížení.
1925
Francouzský zahradník z Orleans M. Debras provedl křížení L. sargentiae x
L. henryi, ze semenáčů vykvetly r. 1928 první aureliány (nesprávně orleánky),
nazvané podle latinského názvu města Orleans – Aurelianum.
1929
Paní Isabela Preston registrovala tzv. „Stenographer hybridy“ z křížení ((L.
davidii var. wilmottiae x (L. dauricum x L. x maculatum)). Nejznámnější z nich je
„Edna Kean“.
1932
Australan R. Wallace zkřížil L. speciosum „Gilrey“ s L. auratum „Crimson
Queen“ a získal vynikající klon orientálních hybridů „Jilian Wallace“.
1940
V Boyce Thompson Inst., NY, USA byly z křížení diploidní L. tigrinum x L
x hollandicum získány „Umbtig“ hybridy, které se osvědčily jako rodiče pro mnohé
cenné asijské hybridy, např. „Conn. King“.
1941
Jeden z nejvýznamnějších amerických šlechtitelů Jan de Graaff z křížení
zmíněných „Umbtig“ hybridů s „Alice Wilsonů vyselektoval tzv. „Mid Century
Hbyridy“ z nichž mnohé byly registrovány jednotlivě.
1947
Výše uvedené „Mid Century“ vyselektoval a registroval Jan de Graaff
komerčně dlouho nejúspěšnější asijský hybrid „Enchantment“ (okouzlení). Lilie byla
v USA také patentována a později několikrát „ozdravována“ tzv. meristemovou
kulturou.
1949
Harold Comber, americký biolog, publikoval systém roztřídění botanických
lilií podle příbuzných znaků a vlastností.
1955
Německý amatérský šlechtitel Carl Feldmaier registroval slavnou
„Schellenbaum“. C. F., původním povoláním architekt, vyšlechtil mnoho dalších
vynikajících a odolných asijských hybridů (např. „Schützenliesl“) a napsal vynikající
knihu o liliích s titulem Die neuen Lilien. Doplněné vydání této tehdy liliářské bible
vyšlo už za spoluautorství Judith Freeman.
1957
Údajně z 50 000 semenáčů, ale určitě z křížení L. speciosum var. rubrum x L.
henryi vyselektoval velikán amerických šlechtitelů Leslie Woodriff jednu z nejlepších
lilií vůbec, slavnou „Black Beauty“. Jako první byla uvedena do „Síně slávy“.
5
1964
Odborná komise Anglické Královské botanické společnosti (RHS) schválila
tzv. zahradnické třídění lilií, které se po menších korekturách používá dodnes. (3)
1969
Američtí šlechtitelé Stona a Payne zahájili registrování svých vynikajících
Connecticut hybridů, z nich nejznámější jsou „Connecticut King“ a „Connecticut
Yankee“. První z nich je vedena již několik let v „Síni slávy“, jejímž gestoram je
NALS.
1969
Je publikován první díl International Lily Register – mezinárodní registr lilií,
vedený Anglickou královskou botanickou společností, RHS. První díl obsahoval
stručný popis 2 100 hybridních lilií a všech tehdy známých botanických lilií.
1974
Severoamerický šlechtitel Julius Wadekamper založil tzv. „Popularity pool“
lilií. V podstatě jde dnes už o mezinárodní anketu, ve které respondenti písemnou
formou každoročně uvádějí pořadí deseti svých nejlepších lilií. J. W. vyšlechtil řadu
hezkých lilií, svou „Miss Alice“, později „Seňora Alice“ nazval po své matce Alici
Tůmové, pocházející z Moravy. O mnohonásobných vítězích ankety se pak již
nehlasuje, jsou uvedeni do „Hall of fame“ - „Síně slávy“.
1976
Dr. North, Skotsko, zkřížil nepojmenovaný asijský hybrid s L. lankongense a
vyselektoval několik vynikajících triploidních asijských hybridů – „Ariadne“, „Eros“,
„Theseus“ a získal tak nejspíš jako první, vonící asijské hybridy.
1977
Japonský šlechtitel Dr. Asano publikoval výsledky své mimořádné
experimentální činnosti, při níž získal dosud nepoznané mezidruhové křížence:
trubkovité x orientální
trubkovité x asijské
longiflorum x asijské
longiflorum x orientální („Casa Rosa“)
longiflorum x trubkovité („Yuri No Hikari“)
Opylování bylo prováděno vesměs na zkrácenou čnělku, noví jedinci byli
získáni embryovou kulturou.
1977
Podobný kousek se povedl Dr. Schenkovi v Holandsku, křížením L.
longiflorum x „Sterling Star“ získal „Longistar“ a otevřel cestu k LA-hybridům.
1978
Byly uznány a povoleny první české odrůdy lilií Ing. Jošta z Heřmanova
Městce. Série byla zahájena kultivary „Cidlina“, „Dukát“ a „Karmen“, další odrůdy
byly povoleny v letech 1983 až 1985.
1988
R. Griesbach registroval jeden z nejlepších orienpetů „Leslie Woodriff“,
nazvaný na počest slavného tvůrce „Black Beauty“. Jde o křížence „Tetra Black
Beauty“ x „Tetra White Henryi“, které vytvořil rovněž R. Griesbach kolchicinovou
6
mutagenezí. Jde o naprosto převratný úspěch a zároveň otevírá bránu k vyšlechtění
dalších orienpetů.
Je zajímavé, že oba výchozí tetraploidy dal R. Griesbach registrovat až r. 1992. Že
by záměrně?
1997
Severoameričtí šlechtitelé L. M. Collicutt a W. G. Ronald ze semenáčů
křížení „Starburst Sensation“ x „Moonlight“ (orienpet x čínská trubka) registrovali
vynikající orienpety „Northern Carillon“ (syn. Silk Road) a Northern Sensation“. O
rok později,
1998
firma Columbia Platte registrovala „Silk Road“, vynikající triploidní orienpet
mířící do „Hall of Fame“, která podle mínění mnoha odborníků je totožná s „Northern
Carillon“.
Na závěr data založení liliářských organizací:
1932 New Zealand Lily Society
1947 North American Lily Society
1957 The Australian Lilium Society
1964 SZO ČZS Martagon
1965 Vyšlo první číslo Liliářských zpráv, datum založení Lilium Brno se mi
nepodařilo upřesnit.
1995 The Lilium Society in Tasmania
Literatura:
Growing lilies, Derek Fox
Dien Neunen Lilien, Carl Feldmaier
mezinárodní registr lilií – ILR
Lilie, PBZ
Za pečlivé pročtení a připomínky autor děkuje Ing. P. Šrůtkovi, jehož poznámky
uvádím:
(1) Již před Linném existovaly botanické systémy, které jsou dnes téměř
„zapomenuty“, ale bez nich by ani Linné nic dokonalého nestvořil. Jejich autory byli
hlavně Andrea Cesalpino (1519-1603), který třídil jako první rostliny podle
morfologických znaků květů, plodů a semen, a Casper Bauhin (1560-1624) který
7
v díle Pinax theatri botanici (1623) používal u rostlin již rodová a druhová jména. Tyto
systémy jistě zmiňují alespoň L. candidum.
(2) Toto křížení údajně provedl ještě v 19. století Thunberg. Backhousová byla ovšem
první, kdo se martagonům důkladněji věnoval a vyšlechtila první pojmenované klony.
(3) Toto třídění vypracoval a navrhl Jan de Graaff.
Lilie v historii, mýtech a pověstech
Jiří Kovář, Volyně
Právě vydání jubilejního 150. čísla zpravodaje Liliář (č.1/2004, ročník 38)
nabízí jedinečnou příležitost zabývat se tématikou uvedenou v nadpisu článku, jejíž
syžet bývá v klubovém zpravodaji jen sporadicky frekventován. K navození historické
atmosféry si pro úvodní odstavec „vypůjčím“ doslovné znění i „mluvu“ jednoho
proslulého knižního díla česky vydaného už v roce 1562. „Herbář jinak bylinář velmi
užitečný“ Petra Ondřeje Matthioliho v překladu Tadeáše Hájka z Hájku totiž o lilii
praví: „Lilium jest bylina všem známější, než by se vypsati mohla. Listí má dlouhé,
tučné, jako škvila anebo vstaváč, zelené. Prut prostý, lehký, okrouhlý, tučný,
trýhranný. Květ bílý, veliký, jako nějaké korbelíčky, a v prostředku pírka žlutá jako
nějaké jazejčky. Kořen cibulkovatý. Kvetne okolo svatého Vita a ustavičně se zelená, i
v zimě.“
Pozn.
Škvila - mořská cibule (lidové označení pro rostliny s velkou cibulí),
a) urginea mořská, b) snědek ocasatý
Vit - Vít (15. červen)
Nejstarší zmínky o liliích pocházejí z Egypta z oblasti Asuánu (Aswän) v okolí
řeky Nilu. Záznam na hliněné tabulce ze sumerské říše se odhaduje na 4000 let starý a
předpokládá se, že zobrazoval L.candidum. Výtvarné ztvárňování stylizovaných květů
lilií zdobilo paláce a chrámy v Přední Asii i v celém východním Středomoří. V dobách
faraonů nechyběly lilie při bohatých výzdobách stěn jejich náhrobků. Ve starém Řecku
i Římě byly zobrazovány na mincích. Jejich mimořádná krása zdobila jistě visuté
zahrady Semiramidiny v Babylónu, považované ve starověku za jeden ze sedmi divů
světa.
Dnešnímu názvu lilie (lilium...) předcházely různé variabilní ekvivalenty slov
pocházejících z více jazyků. Její jméno prý vzniklo z východních jazyků. Hebrejské
„šušanah“ nebo arménské „šušan“ mají svůj podíl na vzniku názvu jedné z variant pro
pojmenování lilií. Starořecký výraz pro lilii „leirion“ (lerion, leiron...) prý původně
pochází z Egypta, kde v písemnostech slovo „hrēri“ (vyslovováno „hléli“) též
označovalo lilie. Ve skutečnosti však ani dnes nedokážeme s určitostí říci, která
květina mohla být tímto názvem fakticky označována... Výraz „leirion“ dále zkomolili
ti, co ji přivezli do Říma na „lirium“ a odtud už vzniká latinský výraz „lilium“, jenž
potom převzaly moderní evropské jazyky.
8
Lilie bílá, respektive správněji lilie bělostná L.candidum, je v německy a
anglicky mluvících zemích nazývána Madonna Lilie, resp. Madonna Lily. Též arabové
si jí velmi vážili a nazývali ji susan (shusam). Z toho odvozené biblické jméno
vztahující se k cudné Zuzaně má další spojitost s dívčím jménem Liliána. Člověk ani
nemusí být lingvista, aby i v češtině „vycítil“ u Zuzanina jména určitý větný
„fundament“ obsažený v původních výrazech (šušanah, šušan, susan, shusam, susa...),
pokud ví, že svým významem tatáž slova identifikují lilie. Tudíž můžeme velmi
zjednodušeně říci: Zuzana = lilie = Liliána. V českém kalendáři má Zuzana svátek
11.srpna a Liliána 25.února.
Hebrejská mytologie ji opěvovala již před králem Šalamounem. Její květy
s okázalým leskem zdobily rajskou zahradu, kde nikdo nemohl škodit jejímu
božskému původu. Ve staré Sýrii a Persii (dnešní Írán) byla radostně opěvována
v písních. Městský znak s lilií v tehdejším hlavním perském středisku Susy (Susa =
město lilií) symbolizoval život, svobodu a naději.
U nás jsou pro ni vžité různé lidové názvy od obyčejné „kostelní lilie“ či
„Josefské lilie“ až po „Madona lilie“ vycházející ze zasvěcení Panně Marii. Některá
starší česká literatura pro ni uvádí i méně známá lidová označení křín a kryn. Ve
středověku se dostala i na korunu českých králů, ovšem ve zlatě provedená. Kult a
symbolika ve spojitosti s liliemi v našich podmínkách jsou stavěny na podobné bázi
jako tomu bylo jinde ve světě.
Např.
Lidové rčení: Je nevinný jak lilie.
Květomluva: Lilie bílá – skromnost a nevinnost tě zdobí.
Lilie červená – nebaž po bohatství.
K.J.Erben: Lilie bílá, kdo ji uviděl, každého divný pojal srdce žel.
Lešecký: Nech rozkvésti svůj zlatý smích v begóniích a liliích.
Spojování lilií s kultem smrti vyjadřovalo krátkost života. Při vzpomínce na
školní léta se možná ještě leckomu vybaví balada “Lilie“ z Erbenovy sbírky „Kytice“.
Líčí smrt panny na jejímž hrobě v lese vypučela bílá lilie. Pán na lovu v honbě za laní
spatřil lilii, dal ji vykopat a zasadit na své zahradě, kde pak překvapeně zjistil, že z lilie
je žena chodící po sadě. Pojal ji za choť, ale záhy musel odjet. Proto svěřil mladou
ženu i s dítětem, které porodila, do ochrany své matce. Ta je však lehkovážně obě
zahubila. Po návratu pána smutná byla zvěst: „Tvé pacholátko již ti nežije, a po tvé
paní – zvadlá lilie.“
Anakreón – milostný lyrik a řecký básník z Malé Asie – v umělecké tvorbě
druhé poloviny 6. století př.n.l. opěvoval nejen lásku a víno, ale i růže a lilie. I známý
římský poeta raného císařství Ovidius se ve svých dílech nechává inspirovat krásou
lilií. V Sofoklově tragédii s názvem Antigona vykvetla sličná lilie na hrobě
nerozlučných milenců. Romantická Weberova opera Oberon mýticky pojednává o
elfech (skřítcích...) a jejich králi Oberonovi tančících a usínajících ve květech bílých
lilií. Obdobně je lilií motivován W. Shakespeare v komedii Sen noci svatojánské.
V historických pramenech jsou lilie zmiňovány pod roztodivnými názvy jako
např. „Krinon Basilicon“, „nymfa svatého krokodýla“, „krev mága Marse“ či „růže
Junonina“ apod. Lilie – symbol čistoty a nevinnosti – představovala v bájích a
9
pověstech i ve společenské symbolice nejušlechtilejší vlastnosti člověka – čest, lásku,
spravedlnost, statečnost, věrnost atd. Starověk i středověk jí připisoval významné
léčebné poslání včetně rozsáhlého uplatňování v kosmetice. Praktické využívání cibulí
lilií ve světě jako potrava je dostatečně známé. Vojáci, kteří snědli před bojem cibuli
lilie si pak uchovávali velkou naději na vítězství. Alchymisté zase jejím květům
připisovali schopnost měnit kovy ve zlato.
Sám původ lilie se stal vděčným námětem mnoha dávných mýtů a legend,
z nichž pro ilustraci uvádím jen některé. Květ prý soupeřil svou bělostí a čistotou se
samotnou bohyní lásky a krásy Afroditou. Podle řecké pověsti vznikla z přelomeného
kopí, které vetkla krásná Iliona na hrob svého tragicky zabitého bratra. Kopí zapustilo
kořeny, vykvetlo barvou nevinnosti a lilie byla na světě. Antické pověsti uvádějí, že
novorozeně (Hérakles, lat. Hercules – syn nesmrtelného vládce bohů Dia a smrtelné
ženy Alkmeny) vycítilo při kojení ve své náhradní opatrovnici (bohyni Juno = Héra –
nakonec byly totiž tyto bohyně ztotožněny) nepřítelkyni. Proto ji chlapec kousl do prsu
tak silně, až vystříkla krůpěj mléka, jež spadla na zem a změnila se v bělostnou lilii.
Z dalších krůpějí mléka na obloze povstala mléčná dráha.
Z francouzského bájesloví je známý příběh o králi Chlodovikovi (Chlodvík; 466
– 511), jenž byl původně pohan a oženil se s křesťankou Klotildou. Když byl v jedné
bitvě s nepřáteli silně tísněn, přiměla ho zbožná manželka k modlitbě ke křesťanskému
bohu s žádostí o pomoc. V té chvíli se mu zjevil anděl a v ruce třímal rozkvetlou
lodyhu lilie. Podal ji králi a řekl: „To je tvá zbraň, tvůj meč.“ Zázrakem povzbuzení
franští vojáci se v boji vzchopili. Když nepřátelé uviděli také tento zázrak, dali se na
útěk. Chlodovik vyhrál, dal se pokřtít a od té doby zůstala lilie v královském znaku.
Oproti mýtům a pověstem přináší první elementární a racionální popis lilie
řecký filosof a zakladatel botaniky Theofrastos z Eresu (373 – 288 př.n.l.), jenž
usiloval o určení hranic mezi rostlinami a živočišnou říší. Popsal způsob života asi 500
druhů rostlin včetně L.candidum, kterou nazývá „krinon“. Popis rostliny je na tu dobu
poměrně podrobný, ale paradoxně zapomíná sdělit barvu a tvar květu. Pravděpodobně
byly pro něj liliové květy něčím tak každodenně známým, že to nepovažuje za nutné.
Kromě toho ale dodává, že slyšel, že existují též červené lilie.
Tématiku opředenou mýty a pověstmi o liliích jsme si v minulosti – spíše než
v našem Liliáři – mohli přečíst ve velmi starých Liliářských zprávách (LZ)
vydávaných jako zpravodaj liliářů brněnskou organizací Lilium. Odkazuji např. na:
1) LZ č. 25/1972, „Lilie v historii“ (Doc. Josef Blaha)
2) LZ č. 35/1975 a dvojčíslo LZ č. 39 a 40/1976
„Lilium candidum: Procházka historií pěstování jedné lilie“
(Dr. H. Gries; překlad: Vlastimil Vanke)
3) Liliářská ročenka 1983 (vydaná ZO ČZS Lilium Brno)
„Lilie, květina historie i současnosti“
(Ing. Běla Svitáčková, CSc.)
Závěrem se přesuňme z dávných mýtických časů do minulosti historicky
nedávné a připomeňme si slova významného německého liliáře druhé poloviny 20.
století Carla Feldmaiera (viz. LZ č. 70/1983). „Je téměř opovážlivé psát o kráse lilií,
neboť se lze obávat, že se námi vnímaný obraz těchto našich nejušlechtilejších
10
zahradních rostlin slovy znehodnotí, protože se pro jejich velkou krásu dají sotva najít
přiléhavá slova... A přece je nutné, abychom se podstatnými rysy krásy lilií
zabývali...“
Inspiraci pro práci s nimi můžeme z nemalé míry najít právě v historii, mýtech a
legendách, kde jsou lilie našimi předky tak okázale a s oblibou opěvovány a
pěstovány.
Co bylo v Liliáři za posledních pět let
Václav Vinčálek
Pro připomenutí pamětníkům a pro informaci novým členům jsme ve spolupráci
s redaktorem tohoto žurnálu sestavili přehled významnějších příspěvků, které byly
uveřejněny v odborném zpravodaji Liliář v letech 1999 až 2002.
Není to prvně co takový přehled uveřejňujeme. V Liliáři 1/1987 byla
uveřejněna část shrnující roky 1971 až 1986, v Liliáři 4/1987 pak údaje z období
předcházejícího, tj. z období od roku 1967 do 1971. A konečně v čísle 3/1999 můžete
nalézt souhrn z let 1987 až 1998. Spolu s dnešním textem tak máme dokumenty o
publikační činnosti Martagonu za uplynulých 36 let, od roku 1967 do roku 2003.
Dále uvedený soubor je tradičně členěn do těchto tematických částí:
- druhy a odrůdy lilií,
- seriál o botanických liliích,
- seriál o hybridních liliích,
- množení, šlechtění a pěstování lilií,
- choroby a škůdci,
- přehledové příspěvky,
- různé.
Ve všech částech najdete reprezentativní výběr článků k daným tématům.
Překvapující je snad pouze absence většího množství příspěvků o chorobách a
škůdcích lilií. Je to tím, že už máme jen zdravé lilie neohrožované nemocemi a
liliožrouty a nebo už jsme marný boj s chorobami a škůdci vzdali?
Neuškodí snad, když ještě uvedeme, že ve sledovaném období 1999 – 2003
bylo v Liliáři uveřejněno celkem 136 samostatných příspěvků, nepočítaje v to různé
organizační informace, zprávy o výstavách či drobná sdělení. Mezi nejplodnější autory
patřil K.Vereš (46) s velkým odstupem před K.Kovářem a I.J.Černohorským (11).
Významnými přispěvateli byli dále P.Šrůtka, B.Kondrot, J.Hoell a V.Chaloupecký.
Čtenáři, kteří by měli zájem o některý z uvedených příspěvků a nemají
příslušné číslo Liliáře, mohou napsat na adresu šéfredaktora a získat za režijní cenu
kopii onoho příspěvku.
11
Druhy a odrůdy lilií
Chaloupecký V.
Kondrot B.
Austin S.
Michal M.
Kovář J.
Vereš K.
Hopfner L.
Šrůtka P.
Chaloupecký V.
Boyd I.
Soboczenski E.
Kroell Ch.
Sumers W.
Kroel Ch.
Nová lilie z Turecka
Orienpety - nová skupina zahradních lilií
Některé čínské druhy rodu Lilium
Orienpety - lilie příštího tisíciletí
Příběh o lilií Aphrodite
Čínské trubkovité a/nebo aurelián hybridy
Několik slov o martagonech
Lilium martagon, příbuzné lilie a jejich hybridy
Mé zkušenosti s L. martagon
Lilium monadelphum a Lilium szovitsianum
Chvála L. henryi
Úvahy o L. henryi
Lilium henryi: druhový dravec
Lilium henryi: Gordický uzel
1-1999
3-1999
4-1999
2-2000
2-2001
2-2001
4-2001
4-2001
4-2001
2-2002
3-2002
3-2002
3-2002
3-2003
Seriál o botanických liliích
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Botanické lilie 25. - L. hansonii
Botanické lilie 26. - L. henrici
Botanické lilie 27. - L. henryi
Botanické lilie 29. - L. humboldtii
Botanické lilie 28. - L. humboldtii
Botanické lilie 30. - L. iridollae
Botanické lilie 31. - L. japonicum
Botanické lilie 32. - L. kelleyanum
Botanické lilie 33. - L. kellogii
Botanické lilie 34. - L. kesselringianum
Botanické lilie 35. - L. kosa
Botanické lilie 36. - L. lankongense
Botanické lilie 37. - L. ledebourii
Botanické lilie 38. - L. leichtlinii
Botanické lilie 39. - L. leucanthum
1-1999
2-1999
3-1999
1-2000
3-2000
4-2000
1-2001
2-2001
1-2002
2-2002
4-2002
1-2003
2-2003
3-2003
3-2004
Seriál o hybridních liliích
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
12
Hybridní lilie 25. - Hornback's gold, Ibc
Hybridní lilie 26. - Harald Andel, VIa
Hybridní lilie 27. - House of Orange, Ia
Hybridní lilie 29. - Chianti, Ia
Hybridní lilie 28. - Harald Andel
Hybridní lilie 30. - Impact, Ia
Hybridní lilie 31. - Jan de Graaf
1-1999
2-1999
3-1999
1-2000
3-2000
4-2000
1-2001
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Hybridní lilie 32. - Krakatit, Ibc/cd
Hybridní lilie 33. - ((Sutter's Gold x (Conn.Red x
Conn.King))
Hybridní lilie 34. - Kiss Me Kate, Iab
Hybridní lilie 35. - Komet hybridy
Hybridní lilie 36. - Leslie Woodriff
Hybridní lilie 37. - Latvia, 1a/b
Hybridní lilie 38. - Lila Favorit VIb/a
Hybridní lilie 39. - Lollypop Ia
2-2001
1-2002
2-2002
4-2002
1-2003
2-2003
3-2003
3-2004
Množení, šlechtění a pěstování lilií
Černohorská J.
Davis T.M.
Egger D.
Kondrot B.
Thomas D.
Pernica V.
Thomas D.
Kovář J.
Hoell J.
Kovář J.
Montgomery J.M.
Hoell J.
Černohorský I.J.
Kovář J.
Kondrot B.
Halinar J.C.
Tarlton F.
Šrůtka P.
Halinar J.C.
Hoell J.
Gallop R.
Britton W.
Dath G.
Černohorský I.J.
Gallop R.A.
Sehnoutka T.
Hoell J.
Braun K.
Freeman J.L.
Wengerovi E. a M.
Nezbytnost a toxicita některých kovů na rostliny
Jak vyšlechtit rudonosého soba
Úprava půdního pH
Co jsou polyploidní lilie a čím si získávají oblibu
Neredukované vajíčko, neredukovaný pyl
Poznámky k LA hybridům
Aktualizované poznatky o kombinacích polyploidů
Úvahy o šlechtění lilií I.
Za 70 dní pěticentimetrové listy na semenáčích
orientálů
Úvahy o šlechtění lilií II.
Solarizace půdy
Geny a semena, dělení a množení
Hoellova metoda ošetření hypogeicky klíčících
semen
Úvahy o šlechtění lilií III.
Kříženci Longistaru I.
Pěstování lilií ze semen
Jak je to s klíčením semen
K předchozímu článku a ke klíčení semen
Hybridizace je otázka života a smrti
Šlechtění lepších lilií
Botanické vlastnosti lilií a požadavky na jejich
výživu
Pěstování lilií v kontejnerech
Pěstování L. nepalense v nádobách
Sázení cibulí a aplikace umělých hnojiv
Jarovizace
Jak jsem se učil pěstovat orientální hybridy
Buďme tvůrčí - pěstujme v kontejnerch
Zamyšlení nad šlechtěním lilií
Tkáňové kultury lilií
Jednoduchá metoda pro úspěšné pěstování orientálů
2-1999
2-1999
2-1999
2-1999
3-1999
3-1999
4-1999
4-1999
1-2000
1-2000
1-2000
2-2000
2-2000
2-2000
3-2000
3-2000
4-2000
4-2000
4-2000
1-2001
1-2001
1-2001
1-2001
2-2001
3-2001
3-2001
1-2002
2-2002
2-2002
2-2002
13
Evans A.
Černohorský I.J.
Kölli D.
Černohorský I.J.
Černohorský I.J.
Kondrot B.
Šlechtění doma - od zábavy k uspokojení
Hoell, klíčení a světlo
Lepší způsob jak šupinovat lilie
Ještě několik poznámek k problematice křížení
Hoell, klíčení a světlo ještě jednou
Praktické rady k pěstování lilií in vitro
3-2002
4-2002
1-2003
2-2003
2-2003
3-2003
Co by měli všichni pěstitelé vědět o mykorrhize
1-2002
Hledání ztraceného času
Vzpomínky na počátky Martagonu
Dominantní a recesivní znaky v rodu Lilium
Lilie, lidé a léta I.
Lilie, lidé a léta II.
Lilie, lidé a léta III.
Povídání o martagonech
K zahradnickému třídění lilií a postavení skupiny II
Cestování za martagony
Bylo - nebylo, aneb 35. ročník zpravodaje Liliář
Jak u nás začínalo pěstování lilií
Cestování za martagony II.
2-1999
4-1999
3-2000
1-2001
2-2001
3-2001
4-2001
4-2001
4-2001
4-2001
4-2001
3-2002
30 let česko-amerických liliářských vztahů
Tango hybridy v Lotyšsku
O liliích krapkatých a nejen o nich
Anketa o pěstování lilií
Metodická informace pro ochranu vybraných rostlin
Pravidlo zeleného palce
Anketa Severoamerické liliářské společnosti
In breeding, line breeding a out breeding
Anketa o výživě lilií
Anketa Severoamerické liliářské společnosti
Informace o současném šlechtění a šlechtitelích v
Německu
Pěstování orientálních hybridů v Dánsku
Záměr, experiment, přemýšlení o výsledku
polyploidizace
2-1999
3-1999
4-1999
1-2000
1-2000
3-2000
3-2000
1-2001
2-2001
2-2001
Choroby a škůdci
Chapman D.
Přehledové příspěvky
Kovář J.
Simandl J.
Hoell J.
Vereš K.
Vereš K.
Vereš K.
Kovář J.
Šrůtka P.
Kovář J.
Kovář J.
Chaloupecký V.
Kovář J.
Různé
Vereš K.Chaloupecký V.
Krumins A.
Vereš K.
Vereš K.
Köhler A.
Šrůtka P.
Vereš K.
Černohorský I.J.
Vereš K.
Vereš K.
Kondrot B.
Lykegaard J.
Černohorský I.J.
14
2-2002
2-2002
2-2002
Fox E.
Svoboda J.
Mingl K.
Vereš K.
Černohorský I.J.
Honba za zmizelou kráskou
Indukovaná fasciace - srůst lodyh
Poučení z velké potopy
Anketa Severoamerické liliářské společnosti
Ještě k fasciaci
3-2002
4-2002
1-2003
2-2003
2-2003
Botanické lilie 40.
Karel Vereš
L. longiflorum, Thunberg 1794
Původní rozšíření: Japonsko, ostrovy Rjúkjú, Okinawa, Ošima a další, různé korálové
ostrovy a útesy
Květy: čistě bílé trubkovité květy dlouhé 13 – 18 cm jsou uspořádané v okolíku.
Špičky tepalů se stáčejí, vůně je charakteristická.
Lodyha: dlouhá až 100 cm, barva světle zelená
Listy: kopinaté, 18 x 1,5 cm, barva tmavě zelená
Cibule: tvar kulatý nebo stlačený, barva bělavě žlutá, velikost 5 – 7 cm
Klíčení: epigeické, rychlé, při dobrých znalostech pěstitelských nároků lze získat
květuschopné cibule za 6 měsíců!
Doba květení: srpen, září, nebo podle rychlení
Variety:
• albomarginatum má listy modrozelené s bílým lemem
• giganteum, známá jako takashima, dosahuje výšky až 2 metry a má bohatší
květenství
• nobile – tmavé listy, květy nazelenalé
• vittatum – listy rudohnědě tečkované se stříbrným lemem
Poznámky:
Jestliže někdy glorifikuji L. henryi jako výchozí lilii pro stovky a stovky
nádherných lilií, především pro zahradní pěstování, pak stejná chvála patří L.
longiflorum, zejména pokud jde o komerční lilie. Vyjmenovat všechny kultivary by
vydalo ne pro samostatný článek, ale pro samostatné číslo Liliáře. Popis mnoha forem
a klonů zabírá v Mezinárodním registru několik stránek. Tyto kultivary se v USA
uvádějí pod hromadným názvem „Easter Lily“ – velikonoční lilie, protože se hodně
prodávají narychlené především k velikonocím. Produkce v Japonsku činila už před
druhou světovou válkou 26 milionů cibulí ročně, a to ještě nebyla řeč o intersekčních
hybridech. V tomto směru zatím dominují hybridy z křížení L. longiflorum x asijské
hybridy, dnes již proslulé LA – hybridy. Podle mých informací prvními zdařilými
vlaštovkami byly i u nás známé Longistary Petera Schenka z Holandska, které pak
byly získány i v tetraploidní formě. V produkci L. longiflorum a jejich variet nyní
vedou USA.
15
Křížením L.longiflorum klonu „Ace“ s L. leucanthum var. centifolium vznikl
„Dragoon“ a byla tak otevřena cesta ke křížení s trubkovitými liliemi, např. s Golden
Splendor.
Existuje již také skupina nádherných lilií se skupinovým označením LO, tj. L.l
x orientální hybrid.
L.l. byla již dříve hojně křížena s L. formosanum a L. philippinense, v poslední
době byli popsáni kříženci L. candidum, concolor, dauricum, henryi. Je samozřejmé,
že těchto výsledků bylo dosaženo s použitím nejmodernějších metod bioinženýrství,
především metodami záchrany embria při neobvyklých kříženích.
Venkovní pěstování samotné L. longiflorum v našich podmínkách je dosti
obtížné, ale ve skleníku, či za oknem možné je. Jistou slabinou L.l. i jejích hybridů je
značná citlivost vůči virózám, i když jsou výjimky (např. statná červená „Coral Ace“).
Literatura: Derek Fox: Growing Lilies, str. 142 – 145, Croom Helm
Edward A. McRae, český překlad, str. 137-8, Arista
ILR, 151-5
Hybridní lilie 40.
Karel Vereš
Longicanda, VIII
Rodičovství: klon (Candy Apple x skupina Longistar). Vyšlechtil a registroval r. 1994
B. Kondrot
Lodyha: 140 cm, zelená s tmavě zelenými kresbami
Listy: středně zelené, rozložené střídavě, 130 x 25 mm
Květy: rozevřené, šíře 180 mm, petaly 120 x 55 mm, nestáčejí se, pouze špičky mírně.
Květy uvnitř třešňově červené s několika jemnými tmavými tečkami do jedné
poloviny. Vně červenohnědé, nektárie růžové, pyl žlutý
Doba květení: v polovině července
Poznámka:
Longicanda patří mezi ty odolné LA – hybridy, které se osvědčují i
v zahradních podmínkách. Přestože se tento zdařilý hybrid polského člena naší
organizace neobjevuje v katalozích velkých firem, díky přátelským vztahům s přítelem
Kondrotem a výměnám cibulí je už pěstována na zahradách mnoha našich liliářů.
Literatura: ILR, Suppl. č. 14, str. 23
16
Galerie liliářů - Karel Vereš
Václav Vinčálek
Již v září 1987 jsme ve zpravodaji Martagon konstatovali, že v něm nechybí
zprávy o leckterém pěstiteli či šlechtiteli ve světě, avšak o životních cestách našich
liliářů padne v nejlepším případě zmínka až ve společenské rubrice, když se s nimi
loučíme navždy. Navrhovali jsme, aby redakce tuto situaci změnila a informovala nás
o těch, kteří posunuli liliářství v naší zemi o kousek dál a o kousek výš. Uvedený
námět se neujal. Dokonce ani poté, co s podobnou myšlenkou přišla Severoamerická
liliářská společnost. Ta nás v roce 1997 požádala o krátké curiculum vitae některých
českých liliářů sdružených v našem klubu a získané příspěvky uveřejnila ve své
ročence. V té době padla volba mj. i na pana Jiřího Hlouška a dr. Karla Vereše.
Věřme, že nebude na škodu, když se pokusíme starou myšlenku oživit a
v dalších číslech zpravodaje Martagon vám přineseme postřehy o životě těch, kteří
značný díl svého času a úsilí věnovali liliím. Začněme s tím, který je spjatý s liliemi a
Martagonem již víc než 40 let, s Dr. Karlem Verešem.
Zrekapitulujme nejprve, co o něm vědí Američané z příspěvku v ročence
Severoamerické společnosti z roku 1997.
RNDr. Karel Vereš, CSc, se narodil 3. září 1928 v Pardubicích. Graduoval na
Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, zde se habilitoval na docenta a
zde také po určitý čas působil jako pedagog. Jeho profesí je chemie. Je ženatý, má dvě
děti – syna a dceru a má čtyři vnoučata.
Dlouhá léta je členem klubu Martagon, byl jeho dlouholetým předsedou a stále
je redaktorem jeho čtvrtletního Zpravodaje. Vedle toho je členem a porotcem
v Severoamerické liliářské společnosti a také členem Australské a Novozélandské
lilíářské společností.
Lilie začal pěstovat v roce 1963, když mu jeden z jeho studentů daroval několik
cibulí. V devadesátých letech dával přednost asijským liliím a aureliánům. Každoročně
vyséval mezi šedesáti až osmdesátí kříženími. Pro kříženi tetraploidních asijských
hybridů používal pyl od L.pumilum. Používal i v té době moderní způsob opylování na
zkrácenou čnělku. Semenáče pěstoval v plastikových kontejnerech ve foliovníku a po
dvou letech je vysazoval do volné půdy. To vše dělal na nevelké zahrádce o ploše 400
m2, kde ovšem pěstoval i další plodiny a ovocné stromy. Plochy pro lilie střídal každé
tři roky a v mezidobí na nich pěstoval jahody. Každoročně vypěstoval více než tisíc
lodyh. Při kultivaci používal pouze pesticidy, ne však herbicidy.
Při šlechtění se řídil především negativním výběrem. Vybrané semenáče
selektoval a dále množil šupinováním, někdy i tkáňovými kulturami.
Jeho nejlepším hybridem byla Káťa, Ib, 150 cm vysoká s 15 až 19 květy. Květy
měla 10 až 11 cm velké, petály lehce prohnuté. Barvu měla krémově růžovou,
červenohnědé tečkování zasahovalo do třetiny petálů. Pyl měla oranžový.
Z dalších dr. Verešem registrovaných asijských hybridů to byla Ivanka (Ia,
červená, bez teček), Charlotta (Ia, temně červená), Ria (Ib, žlutooranžová s temným
tečkováním, někdy s až 25 květy).
Na soutěžích dostal dr. Vereš ocenění i za žluté, oranžové a okrové aureliány.
V té době je neměl registrované.
17
Dr.Vereš je nadšeným propagátorem zahradních lilií. Pořádá přednášky a píše o
těchto liliích články.
Tak takhle se jevil dr.K.Vereš před 7 lety. Za sedm dalších let se jistě dost
změnilo. Těchto změnám i dalším tematům jsme věnovali náš nedávný rozhovor.
Můžete trochu upřesnit svoje profesní zaměření?
Po ukončení studia jsem pracoval v Ústavu nukleární biologie a radiochemie, později
v Izotopové laboratoři Československé akademie věd. Zabýval jsem se přípravou
radioaktivních látek použitelných v biologickém a lékařském výzkumu. Výsledky naší
práce byly například využité v analytických soupravách pro stanovení vysoce
toxických látek v biologických materiálech. Prakticky byly tyto soupravy používány
v zemědělství mimo jiné při zjišťování aflatoxinů v zásobnících s krmivy. Aflatoxiny
jsou plísně, jejichž vstup do potravinového řetězce je velice nebezpečný.
Co považujete za svůj největší profesní úspěch?
Nezapomenutelnou odměnou byla pro mne chvíle, kdy jsem byl představen v Kodani
jednomu z největších fyziků minulého století Nielsu Bohrovi, kterému za objev fyziky
atomového jádra byla udělena Nobelova cena. Pan Bohr mi podal ruku.
Použil jste něco ze své profese v liliářské kariéře?
Jistěže ano. Už jako student jsem získal malé rigorosum z rostlinné fyziologie. Při
další spolupráci s rostlinnými fyziology jsem získal i základní znalosti z genetiky a
řadu podnětů pro svou liliářskou praxi.
V závěru článku shora zmíněné ročenky Severoamerické liliářské společnosti se uvádí,
že jste nadšeným propagátorem lilií vůbec a zahradních speciálně. Kam všude
zasahuje Vaše propagátorská aktivita?
Hodně jsem publikoval. Částečný výčet mých liliářských sdělení je uveden na jiném
místě tohoto čísla Liliáře. Proslovil jsem řadu přednášek. Nevedu si jejich evidenci, ale
byly to přednášky od Českých Budějovic až po Hlučín. Dále jsem absolvoval besedy
v rozhlase a televizi. Rád vzpomínám na přednášku pro neslyšící v Praze, při které mi
ovšem musel pomáhat tlumočník.
Pokud víme, tak jste se svými prvotními pokusy s tkáňovými kulturami nebyl spokojen.
Jak pokračujete? Myslíte si, že to je dobrý směr pro amatérské šlechtitele?
Tkáňové kultury všeobecně se využívají jednak pro šlechtění nových odrůd a pro
množení a ozdravování. Dvě posledně jmenované oblasti jsou, dle mého názoru,
doménou pro profesionály. Ve šlechtitelské sféře se mohou uplatnit i amatéři. Je to
technicky dost náročné, ale pokud vás nevyhodí manželka z kuchyně a z ledničky, dá
se lecos zvládnout.
Jaké jsou Vaše šlechtitelské ambice?
Tak především stále preferuji zahradní lilie, tedy ty odrůdy, které dobře prosperují
v otevřené přírodě. Plně se věnuji čínským hybridům a v poslední době i orienpetům.
Myslím, že za zmínku stojí moje pokusy s Leslie Woodriff a Silk Road. K registraci
18
mám připravený světležlutý trubkovitý hybrid pracovně pojmenovaný Citronáda, který
předloni získal cenu na výstavě v Rybniku. Dále orienpet označovaný zkratkou VH
(což neznamená Verešův Hit) a zelenožlutý trubkovitý hybrid, se kterým jsem loni měl
úspěch na výstavě v Lysá nad Labem.
V dřívějším výčtu se uvádí, že jste členem Severoamerické, Australské a
Novozélandské liliářské organizace. Jste jejich členem stále? Srovnával jste někdy
takové organizace na západě a na východě? V čem se podle Vás mezi sebou liší?
Z finančních důvodů jsem už jen členem Severoamerické liliářské společnosti
(NALS). Liliářské organizace na západě sdružují stejné nadšence jako u nás. Za
předcházejícího režimu se k nám přidávalo mnoho pěstitelů jenom proto, že jinde
nebyly k dostání cibule. Situace se změnila a tito členové odešli. Nyní se vytvořil
skutečný „fanklub“ a to dává dobré šance i pro další existenci našeho Martagonu.
Před mnoha lety se britská zahradnická společnost ujala vedení Registru liliových
hybridů. Každoročně do ní přibývá několik set jmen. Svého času ing. Václav Jošt
vyslovil názor, že v podstatě jde o sbírku parté. Máte podobný názor? Jak se díváte na
aktivitu, někdy až posedlost, některých našich liliářů v přihlašování svých výpěstků do
Registru?
Jako v mnohém jiném i teď souhlasím s ing. Joštem. Jde skutečně o inflaci. Místo
komentáře připomenu, že nepojmenované semenáče Jiřího Hlouška by bral každý a o
moje nová šlechtění je také zájem. Podívejte se ale po liliářských zahradách či
výstavách. Kde jsou ty desítky registrovaných asijských hybridů?
Za uplynulá léta jste musel několikrát vyměnit pozemek pro zahrádku. Další stěhování
Vás čeká co nevidět. Máte ještě elán pokračovat?
Ten elán už skutečně ztrácím. Letos mi bude (snad) 76 a potřeboval bych dobře
obdělaný a zabezpečený pozemek pro skoro dvě tisícovky lilií. O ty nejlepší orienpety
projevila zájem Pražská botanická zahrada, co udělám s ostatními zatím nevím. Asi
vyhlásím konkurz.
Vaše činorodost je příslovečná. Nejsme si jisti do jaké míry je známo, že jste prodělal
dvě náročné operace srdce, že máte voperovanou umělou chlopeň, že jste se srdeční
arytmii pravidelným pacientem na klinikách. Většina lidí s takovou „kvalifikací“ by se
oddala sebepozorování a sebelitování. Jak to, že jste v tomto smyslu nepodlehnul?
Jsem absolventem klasického gymnázia. Své životní krédo jsem si vybral z antiky.
„Dum spiro, spero“ (Dokud dýchám, doufám). Asi se na mne hodí označení
pragmatický optimista.
S docentem RNDr. Karlem Verešem, CSc. hovořil Václav Vinčálek
19
Registrované české odrůdy lilií – VII
Břetislav Mičulka
'Fraboja' – Ia/b – 113-156-55 ('Milk and Honey' x 'Feuer und Rauch') J. Dudek
2001. Citronově žlutá, jícen žlutý, ojedinělé tečky v jícnu, malé, purpurové, pyl
hnědooranžový, blizna hnědočervená, nektarie zelené, vně žlutá, žebra žlutozelená,
petaly 96x45 mm, slabě zahnuté, květy 180 mm široké, miskovité, vzpřímené,
květenství středně dlouhé, stopky 40 mm, hnědě tečkované, listy 140x17 mm, středně
zelené, lesklé, středně husté, lodyha 120 cm, pevná, hnědá, VII-2.
'Hektor' – Ibc/d – 144-584-34 ('Pinegos Ares' x 'T. Tabasco') B. Mičulka 2002,
tetraploid. Sytě rudočervená, jícen bledší, vně střed tepalů oranžovočervený, žebra
nahnědlá, slabě plstnatá, tečky 2/3, četné, větší, hnědočervené, pyl červeně
čokoládový, blizna červenočokoládová, nektarie zrnité, narůžovělé, četnější papily
v jícnu, petaly 75x40 mm, silně zahnuté, tuhé, květy 125x45 mm, turbanovité,
poněkud smáčklé, polonící, květenství středně dlouhé, volné, stopky 85 mm, silné,
silně hnědě tečkované, poupata plstnatá, listy 110x11 mm, tmavěji zelené, matné,
vodorovné, středně husté, lodyha 100 cm, silná, silně tečkovaná tmavohnědě, VI-3.
'Irasmol' – Ibc/d – 146-552-55 (davidii x 'Feuer und Rauch') J. Dudek 2001.
Červená, střed černočervený s červenou skvrnou, tečky 1/2, středně četné, drobné, pyl
oranžový, blizna červená, vně tmavě červená, žebra červená, petaly 65x25 mm, silně
zahnuté, květy 80 mm široké, turbanovité, převislé, květenství dlouhé, stopky 120 mm,
hnědě tečkované, listy 120x8 mm, středně zelené, středně husté, lodyha 140 cm,
pevná, hnědá, VII-2.
'Jubilantka' – Ic/c – 156-544-14 (? x ('Target' x 'Windahloo')) B. Mičulka
2003. Sytě hnědočervená, špičky světlejší, střed tepalů se žlutým plamínkem, vně
bronzová, žebra zelená, tečky 1/4, nečetné, menší, tmavě hnědé, nektarie bíle zrnité,
papily v jícnu, pyl hnědý, blizna černá, petaly 70x40 mm, mírně zahnuté, středně
zvlněné, slabě zkroucené, pevné, květy 70x40 mm, ploché, nící, květenství střední,
stopky 75 mm, slabě tečkované, listy 90x9 mm, tmavěji zelené, matné, vodorovné,
husté, lodyha 85 cm, silná, silněji tečkovaná, VI-1.
'Kadet' – Iab/b – 124-584-34 (('Ohnivák' x 'Red Flare') x 'Saule') B. Mičulka
2002. Sytě karmínově červená, střed a jícen tmavočervený, úzké okraje bělavé, vně
karmínově červená, střed tepalů oranžovočervený, žebra slabě zelenavě žlutá, slabě
plstnatá, tečky 1/2, řidší, malé, černé, nektarie pootevřené, bíle zrnité, pyl okrově
oranžový, blizna hnědočerná, petaly 70x38 mm, nepatrně zahnuté (sepaly mírně),
silné, tuhé, květy 125x50 mm, miskovité, poněkud vybočené, květenství středně
dlouhé, stopky 80 mm, zelené, listy 80x17 mm, světle zelené, slabě lesklé, vodorovné,
lodyha 85 cm, silná, zelená, VI-3.
Popisky k fotografiím:
5,6 … semenáče čínských hybridů (J. Hloušek)
7 … Admiral Nelson (J. Kovář)
8 … Naomi (J. Kovář)
20

Podobné dokumenty

4/2007 1075 kB

4/2007  1075 kB 29. března a 18. října na obvyklém místě PřF UK v Benátské ul. č. 2 v Praze. Do příštího roku 2008 vykročme tou správnou nohou s přáním „AŤ SE MARTAGONU DAŘÍ“.

Více