5. ročník / červen 2015 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

Transkript

Zdálo se, že už to snad ani neskončí, a přece jsme se dočkali. Učebnice odevzdány, akademie
úspěšně za námi, vysvědčení rozdána,… Vytoužené prázdniny jsou právě odstartovány. Nám
nezbývá, než vám poděkovat za celoroční přízeň, pomoc a podílení se na tvorbě časopisu a
popřát vám krásné léto plné nezapomenutelných zážitků. Zároveň sobě, redakčnímu týmu,
přejeme mnoho nových ingrediencí, nápadů a v školním roce 2015/2016 stále tak skvělé a
věrné čtenáře a přispěvatele. Krásné a pohodové prázdniny!
3. strana:
4 roky omámeny
2. strana:
Citát měsíce
Koktejlem…
Vyneseno
z ředitelny
4. – 6. strana:
Stále se něco
dělo…
Ze školní pošty
9. – 10. strana:
Na kuk do Českej
republiky…
Za poznáním do
7. – 8. strana:
S paní učitelkou
severních Čech…
Macenauerovou za
přírodou…
15. – 22. strana:
Deváťáci, na slovíčko…
11. – 14. strana:
Vzkazy nejen od
deváťáků…
Už celých tucet…
Útržky z výletů prvostupňáků
Pozvánka do Pardubic
23. strana:
Mudrcové na téma
prázdniny
28. – 29. strana:
S Ivem do
30. – 32. strana:
světa počítačů a
s Michalem na
letní koktejl
pokračování o Africe
Letní luštění
Prázdninové
24. – 27. strana:
Módní police
Domácí mazlíčci
5. ročník / červen 2015
ZŠKOKTEJL
a MŠ
1, Svitavy
SOKOLOVSKÝ
- 1 -Sokolovská
ČERVEN 2015
„Oko za oko
a svět bude slepý.“
Mahátma Gándhí
Celým jménem
Móhandás
Karamčand
Gándhí.
Mahátma =
„Velký duch“.
Byl jeden
z největších
politických a duchovních vůdců
Indie a indického hnutí za
nezávislost. Žil ve druhé polovině
19. století a první polovině 20.
století.
Citát měsíce vybrala Hanka
Vodehnalová
Milí žáci,
jelikož se nachýlil školní
rok 2014/2015 ke svému
konci, nezbývá mi, než
vám všem popřát krásné
prázdniny plné sluníčka,
letní pohody a zajímavých zážitků, které si po
deseti měsících náročné
školní práce zasloužíte nejen vy, ale také vaši rodiče. Nesmím
zapomenout na všechny zaměstnance školy a jejich
nadstandardní pracovní nasazení. Kdybych měla vypsat
všechny aktivity, které organizovali, tak by mi možná
nestačilo ani jedno celé číslo Sokolovského koktejlu. Tak
namátkou - hned v září oslavy 50. výročí školy, v prosinci
vánoční a v březnu nově velikonoční dílny, v dubnu Den Země
s veřejností, v lednu zápis do 1. třídy a v dubnu zápis do
mateřské školy, tři výjezdy za kulturou do brněnských
divadel, více než 20 zájmových kroužků po celý školní rok,
celotýdenní exkurze do ekocenter po celé ČR s žáky druhého
stupně, mikulášská besídka, „Rozloučení se školním rokem“,
zateplování na Pražské atd. Tímto jim všem moc děkuji a též
přeji hodně prosluněných dní plných letní pohody.
V září se na všechny budeme těšit a jenom v dobrém
budeme vzpomínat na ty, kteří zahájí studia na jiných
školách.
Alena Vašáková
Před koncem školního roku jsme dostali dopis od našeho adoptovaného
indického dítěte Petera Gomese. Letos ukončil 8. třídu, a to s velice dobrými
výsledky (B, B+). Jeho nejoblíbenějším předmětem je angličtina a jednou by se
chtěl stát vojákem.
Volný překlad dopisu pro vás připravila paní učitelka Půlkrábková:
Srdečné pozdravy od Petera.
Jak se máte? Věřím, že se vám daří dobře. I já se mám dobře díky Bohu a vašim
modlitbám. V březnu jsem složil svou roční zkoušku. Napsal jsem ji velmi dobře. Výsledek
nám oznámili 10. dubna. Ukončil jsem tak 8. třídu a postoupil do 9. třídy. Nyní mám 2
měsíce prázdniny. Během nich budu studovat jazyk Kannada a matematiku, abych se do
příštího školního roku zlepšil.
Jaké je u vás počasí? Tady je horko. Brzy nastane období dešťů.
Francis Fernandes, ředitel Bala Pragathi Kendra services (centrum zajišťující
adopci na dálku, pozn. red.), mi vaším jménem předal školní pomůcky (sešity, tašku,
uniformu, deštník) a zaplatil školní poplatky. Velice vám za vaši pomoc děkujeme.
Letní prázdniny trávím s celou svou rodinou. Jedeme k babičce, kde bude svatba mého strýce.
Stále na vás myslíme v našich modlitbách. Svůj dopis končím s velkou vděčností.
S láskou Peter
SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 2 - ČERVEN 2015
… byly naše zlaté redaktorky – Kája Hynková, Kája Nespěšná, Kíťa Kösslerová, Denča Nováková, Marťa
Drápelová a Vendulka Ambrožová. Je mi úzko, když si uvědomím, že se s nimi již nebudu potkávat na společných
schůzkách, na nichž jsem je někdy popoháněla kvůli termínu nebo naopak chválila za opět výborně odvedenou
práci. Užily jsme si spousty legrace, nasmály se a myslím, že nás pojilo velké přátelství. Moc bych si přála poznat
další tak nadšenou „bandu“ pro náš časopis. Budou chybět nejen mně, ale celému týmu i čtenářům. Mnohé už
bylo mezi námi řečeno, ale ještě jednou – Holky, díky za všechno, mám vás moc ráda a přeji vám mnoho
štěstí na další cestě! A pište dál, máte na to!
Petra Andresová
Milí čtenáři a mladší spolužáci,
ráda bych vám všem napsala něco málo o tom, co pro mě redakční rada znamenala…Redakční rada jako taková
mě naučila vyjadřovat to, co bych potřebovala říct – alespoň většinou. Díky ní jsem se zlepšila ve svých koníčcích,
ale hlavně jsem se seznámila s mnoha lidmi a učiteli, po kterých se mi bude opravdu stýskat. Redakční rada mi
toho hodně dala, ale i vzala… kupříkladu čas, ve kterém jsem mohla dělat, co se mi zlíbilo, ale místo toho jsem
psala a vymýšlela otázky, témata… Pomohla mi však s češtinou, s kterou jsem dříve docela válčila. Vzkaz pro vás je
prostý: Byla bych velice ráda, kdybyste nadále pokračovali v naší práci. Je obrovskou výhodou být v redakční radě
– ne proto, abyste dostali jedničku z češtiny, ale abyste zjistili, jaké to je, něco vlastního vytvářet a vymýšlet. Máte
kdykoliv příležitost… A věřte, že na tohle já nikdy nezapomenu. Jak na tu dřinu, tak na chvíle, kdy jsme se společně
všichni smáli, vymýšleli různé věci a hlavně si pomáhali. Myslím, že jsme byli jedna velká „rodina“, jestli to tak
mohu nazvat. Užívejte si věcí na téhle škole, protože tahle škola za to stojí a naši učitelé taktéž.
V
Dlouho jsem přemýšlela nad tím, co sem
V redakční radě jsem od 6.
napíšu a co bych komu chtěla vzkázat. A
třídy a vůbec nelituji toho, že
došla jsem k závěru, že bych chtěla moc
jsem se tam přihlásila, ba
poděkovat paní učitelce Andresové za to, že naopak jsem moc ráda. Také
to s námi všemi z redakční rady vydržela a
doufám, že až odejdeme,
měla pevné nervy, i když to nebylo někdy
najdou se noví redaktoři,
zrovna lehké. Zároveň bych si přála, aby se
kteří zaplní naše místa,
časopisu pořád tak dobře dařilo jako doteď, protože to rozhodně stojí za
a věřím, že to jednou dotáhne na 1. místo
to, a určitě si užijí tolik
v nějaké soutěži. Budete mi všichni moc
vtipných chvilek jako my.
chybět!
C
C
Jako šéfredaktorka i jako deváťák
jsem už napsala tolik rozlučkových
textů, že to tentokrát
zkrátím…V jedné písničce zaznělo:
„...člověka to neomrzí, když je láskou
zasažen…“ A tak nějak bych to
shrnula… Jsem láskou k časopisu
zasažena tolik, že s ním a týmem SK
budu pracovat i dále.  Takže se mě
tak úplně nezbavíte… Chci jen znovu
říct - DĚKUJI (protože toho nikdy
nebude dost) jak naší skvělé šéfce,
tak všem pomocníkům a
přispěvatelům. Jenom díky naší
společné práci je časopis takový,
jaký je. A je boží, ne? 
Byla jsem v redakční radě moc ráda,
líbilo se mi tam ...  Doufám, že na moje
místo přijde někdo jiný, ještě lepší než já.
Chtěla bych popřát ostatním hodně
úspěchů a příjemných zážitků. 
Redakční rada mi dala mnoho. Dala mi nové tváře (kamarády). Také mi dala spoustu nových zkušeností jak do
školy, tak i do života. V redakční radě jsem se naučila psát stručné, pochopitelné (tedy aspoň doufám) články. Dala
mi toho vážně mnoho. Doufám, že na SŠ, na kterou jdu, je také nějaký školní časopis, ráda bych se tam přidala. A co
mi naopak vzala? Nedá se říct, že mi něco vzala, no… vzala mi můj volný čas, ale kvůli tomu jsem v ní byla.
Ráda bych se rozloučila jak s redaktory Sokolovského koktejlu, tak i se spolužáky z mé i z ostatních tříd a
samozřejmě i se všemi učiteli na škole. Doufám, že do redakční rady bude chtít chodit víc a víc dětí, jelikož je vážně
dobrá… více než dobrá. Byla jsem v ní čtyři dlouhé roky a jsem za to vděčná, a to moc. Doufám, že časopis bude
pořád pokračovat a bude ještě lepší a lepší a doufám, že ho paní učitelka Andresová bude přihlašovat do různých
soutěží, jednou určitě vyhraje!
Duben a květen se pro některé žáky 3. – 9. ročníku nesl v duchu přírodovědné soutěže ČTYŘKOLKA.
Kategorie 3. ročník
Celý „přírodovědný maraton“ byl zahájen školním
kolem. To mělo pomoci k výběru tří zástupců z každé
kategorie, kteří by jeli poprvé reprezentovat naši
školu do regionálního kola v České Třebové, kam
bylo přihlášeno celkem 29 škol (viz foto 3).
Paní učitelky třídní vybrali nejlepší z nejlepších, aby
si vyzkoušeli své znalosti v oblasti:
Rostliny a minerály
Živočichové a minerály
Výsledky školního kola
Živočichové a minerály
1. místo Filip Šimek 3. A
Daniel Nekvinda 3. B
2. místo Jakub Vrtěna 3. B
Čestné
Tina Šudáková 3. B
uznání Tereza Šindelková 3. B
Rostliny a minerály
1. místo
2. místo
3. místo
Čestné
uznání
Daniel Nekvinda 3. B
Kristýna Kršáková 3. B
Filip Šimek 3. A
Karolína Nováková 3. A
Rouchal Dominik 3. A
Škrancová Petra 3. A
Tina Šudáková 3. B
Testy a poznávačka byly pro většinu hračka.
Regionální kolo v České Třebové
Na to, že jeli třeťáci do regionálního kola jen
„omrknout“, jak to na takových soutěžích chodí, slavili nečekaný úspěch. Potvrdili zde své kvality a to,
že mají přírodovědné znalosti v malíčku.
V kategorii Živočichové a minerály se zúčastnilo 57
žáků z různých škol. Odtud si prvenství přivezl Daniel
Nekvinda, na druhou příčku dosáhl Jakub Vrtěna a
třetí místo obsadil Filip Šimek.
Kategorie Rostliny a minerály se zúčastnilo 49 žáků.
Odtud si stříbro odvezl Filip Šimek. Kristýnka
Kršáková a Daník Nekvinda měli smůlu, protože
nevěděli, z neznámého důvodu, o možném bonusu, a to
je posunulo na 13. místo.
Všem moc gratulujeme!!!
Čtyřkolka ukončena
Již v předminulém čísle jsme informovali o dobré
reprezentaci našich žáků v probíhající čtyřkolové
přírodovědné soutěži SVČ Tramtáryje zvané
„Čtyřkolka“. Koncem května proběhlo poslední kolo
zaměřené na poznávání našich zástupců z rostlinné
říše. Žáci ze 4. až 9. třídy se ve velké konkurenci žáků
z okolních škol rozhodně neztratili. Dokonce Ondra
Mach z 5. A a Zdeňka Kladivová z 8. A obsadili
krásná třetí místa a některým stupně vítězů utekly
o „fous“ (Adam Šnajdr ze 4. A se umístil na 4. místě a
Martin Pišín z 5. A na 5. místě). Pro žáky to byla určitě dobrá zkušenost a možnost prohloubit své
znalosti z živé i neživé přírody. Všichni účastníci si právem zasloužili sladkou odměnu na závěr!!!
Alena Stavělová, Jitka Macenauerová a Pavlína Šimková
V sobotu 6. června se po obědě rozezněl park dětskými hlásky.
Děti zde slavily svůj den. Cesty byly lemovány stánky, ve kterých si
oslavenci mohli vyrobit nějakou jednoduchou hračku, zasoutěžit si
nebo si dát něco dobrého a sladkého. Kdo nechtěl vyrábět, soutěžit
nebo mlsat, mohl se vyřádit na skákacím hradu.
Po celé odpoledne probíhala na podiu vystoupení, která
připravily děti ze škol a zájmových organizací. Za naši školu vystoupili
děti z MŠ a prvňáčci paní učitelky Chybové, kteří všechny přesvědčili,
že už umí celou abecedu.
V našem stánku si děti mohly vyrobit pod vedením slečny
vychovatelky Jany Jenišové a Veroniky Bobkové krásné barevné
větrníky.
Třeťáci mají zeleninu a ovoce opravdu rádi. To dokázali jednu květnovou středu, kdy v prvouce
vytvořili postavičky plné vitamínů z různých plodů. Při práci uplatnili nejen zručnost při krájení a
loupání, ale i fantazii při skládání a vrstvení jablek, mrkve, okurek, květáku, jahod… A protože po
prvouce následovala velká přestávka, měly děti o zdravou svačinku postaráno.
Poslední týden v květnu skončil kroužek keramiky, který probíhal každé úterý a čtvrtek.
Začátečníci se seznámili s modelováním z keramické hmoty, vytvořili figurky zvířátek a čarodějnic,
mističky z kuliček, ovečky z válečků a pokladničky ve tvaru houbiček. Ti starší spojili plátování
s modelováním, jejich figurky se skládaly z více částí, které spojovali lepením. Mezi náročnější výrobky
patřily stromy, motýli, netopýři a adventní věnce. Svoje výrobky děti dekorovaly engobami a
glazurami. Doufám, že se jim práce s hlínou líbila, i když je tak trochu špinavá.
Milí malí sochaři a keramici, přeji vám pěkné a hlavně dlouhé prázdniny. Budete-li mít zájem
pokračovat v keramice, ráda vás v září uvidím.
Za informace ze Dne dětí, tvoření ze zeleniny a keramické dílny děkujeme paní učitelce Škraňkové.
Na poslední
schůzce redakční
rady měly
premiéru dárečky
z keramiky od
paní učitelky
Škraňkové.
Získali je
redaktoři za svoji
celoroční práci
v našem časopise.
Moc pěkné, že? 
V pondělí 15. června se konalo okresní kolo
atletické všestrannosti nejmladšího žactva (žáci 2.
až 5. tříd) v Litomyšli. Z obvodního kola také
postoupilo naše osmičlenné družstvo, které se
nakonec umístilo na 7. místě. Všichni závodníci
startovali ve čtyřech disciplínách: běh na 50 m,
vytrvalostní běh - 600 m žákyně/ 800 m žáci, skok
daleký a hod míčkem. Všem moc gratulujeme!
K pramenům řeky Svitavy
Ve středu 27. května jsme se čtvrťáky podnikli
cestu do přírody. Vyšli jsme ke svitavským rybníkům
a po naučné stezce došli až k jednomu z pramenů
řeky Svitavy.
Pro žáky byly nachystané pracovní listy
s úlohami z přírodovědy, češtiny a matematiky, které
po dobu celé procházky vyplňovali. Cestou si zahráli i
několik pohybových her.
Naše první zastavení bylo u svitavského
rybníka, kde se žáci dozvěděli o historii rybníků,
k čemu vlastně rybníky slouží, ale i jak jim může
člověk škodit. Následovala stanoviště s pozorováním
vodních ptáků a výlovem vodních živočichů. Pomocí
naučných tabulí se žáci dozvěděli, kteří živočichové
jsou stálými obyvateli rybníků a kteří sem občas
zavítají. Pozorovali také květenu bohatou na
mokřadní rostliny, jako jsou rákosy či pryskyřníky.
Cestou potkali, kvůli špatnému počasí, pouze jednoho
rybáře. Když k němu dorazila druhá skupinka dětí,
podařilo se mu ulovit cejnka. Pan rybář žákům
prozradil, které ryby v rybníce loví.
Postupovali jsme lesem až k pramenu řeky
Svitavy. Polovina žáků si myslela, že naše cesta končí
u rybníčku na stanovišti, kde mimo jiné kvetl ďáblík
bahenní, ale úspěšně jsme došli až k prameni.
Na zpáteční cestě jsme si zahráli dvě hry –
pamatování vět a hledání kapek.
Žákům se výlet do přírody moc líbil. Hlavně
kluci byli nadšeni, že se nemusí učit. Byla jen škoda,
že nám nepřálo počasí a byla zima.
Globe Games – 20leté výročí
Vybraní žáci přírodovědného kroužku
Globe se zúčastnili ve dnech 28. – 31. května
v Praze Kunraticích Globe Games 2015. Kluci
tam jeli obhájit svůj projekt „Výskyt kachny
divoké v závislosti na počasí“, během kterého
zjistili, že na podzim a v zimě nepozorují na
rybníčku v parku Jana Palacha české kachny
divoké, ale ruské kachny divoké.
Ráno jsme dojeli vlakem do staré části Prahy do sídla
Terezy, kde jsme si nechali batohy a zaregistrovali se. Ve 14 hodin
začalo koulení obří Zeměkoule. Slavnostní zahájení proběhlo
v Lucerně a kromě členů Globe týmu nás uvítal i Gary z Ameriky,
který zde před 20 lety Globe zakládal. Překvapil nás tím, že mluvil
česky. Zde byly představeny všechny školy. Dorazily i školy ze
Slovenska, Polska a Německa. Po zahájení jsme se přesunuli do
kunratické základní školy.
Druhý den měli kluci posezení se čtyřmi skupinkami.
Prezentovali svoji práci, po které se rozběhla veliká divoká diskuse
o ruských a českých kachnách. Padla i otázka, zda tyto kachny mají
stejnou chuť; nebo jak víme, že jsou z Ruska. Kluci dostali i
zpětnou vazbu o svém projektu a jeho přednesu. Kladně byla
hodnocena prezentace a humor. Kluci však zaostávali v ústním
projevu, který na příští rok vylepší. Po obědě se mohli podívat na
plakáty všech škol a zeptat se jich na jejich projekty.
V sobotu čekala kluky celodenní terénní hra. Byli rozděleni
do šestičlenných skupin, ve kterých spolupracovali. Každý ve
skupině měl speciální úlohu, např. stopař, technik či nosič. Celá
terénní hra měla svůj příběh a kluci měli přijít na to, co se
v kunratickém lese v dávných dobách stalo. Skupinky dostaly
mapu a obcházely několik stanovišť. Zjistilo se, že zde byli kdysi
lidé, kteří chtěli rozšířit své pastviny, vykáceli les a v ohni uhořeli.
Odpoledne po terénní
hře nás čekalo slavnostní zakončení. Všechny školy dostaly malé
dárečky. Bylo vyhlášeno i příští místo konání Globe Games,
kterým se stalo město Karviná.
V neděli jsme společně navštívili skleník v Tróji s názvem
Fata Morgana. Průvodkyně nás bavila a řekla nám spoustu
zajímavých věcí o rostlinách, které ve skleníku pěstují.
Poté jsme jeli domů a ve vlaku se setkali se zajímavou paní,
která žije v Austrálii a jezdí do Svitav za
maminkou. Byla na cestě 40 hodin.
Můj nejsilnější zážitek na GG:
Dan – Terénní hra – hledání míst a hřiště.
Martin – Nejvíce se mi líbila terénní hra. Naučili jsme se spolupracovat s týmem,
zkoušeli jsme nové chemické barvy a naučili se nový sport branball. Ale málem mě
chytla mrtvice, když jsem se vrátil z noční procházky a učitelé mi řekli, že je naše paní
učitelka v nemocnici. Nakonec vše dopadlo dobře.
Matěj – Botanická zahrada a plážový volejbal. V botanické zahradě se mi líbilo, jak
kolem nás létali motýli. Plážový volejbal byl super, ale měli jsme všude písek.
Honza – Můj nejlepší zážitek by asi výlet do terénu, hlavně krátká plavba lodí. A můj druhý nejlepší
zážitek byl branball, protože jsem to nikdy nehrál a bavilo mě to.
Všichni jsme si Globe Games moc užili!
Jitka Macenauerová a spol.
Podzimní návštěvu Slovenka oplatili našim deváťákům deváťáci ze Spišského Bystrého.
Společné chvíle si užívali 25. až 29. května. Co všechno prožili, nám shrnula Ivanka Orolínová
ze slovenské výpravy. A když ze slovenské výpravy, tak po slovensky! Zvládnete to?
V pondelok 25. mája vyrazil z Popradu vlak obsadený Slovákmi.  Cesta
bola únavná a vo vlaku bolo strašne teplo. Až nastal ten moment, keď sme
sa všetci po dlhej dobe zas stretli a privítali. Hneď po príchode nás čakala
prehliadka školy (ktorá je mimochodom krásna) a prechádzka po
Vodárenskom lese. Nasledovala večera v reštaurácii a šup šup do rodín. 
V utorok sme museli vstávať
skoro, pretože nás čakal
výlet do Prahy. Na „hlavnom
nádraží “ sme sa zoznámili
s našim
„exotickým“
sprievodcom.
Prehliadku
sme odštartovali jazdou na električke a výstupom
(lanovkou) na Petřín. Niektorí sme si vyšliapali na
rozhľadňu a niektorí navštívili Zrkadlovú sieň. Nejakou
šikovnou cestičkou sme sa dostali na Pražský hrad.
Nakukli sme aj do Chrámu Sv. Víta, ktorý bol neskutočne
krásny. Prešli sme k Orloju, na Karlov most a k soche
Václava. Tam sme mali menší rozchod. Vo vlaku, cestou naspäť, sme si dobre zaspievali, čím sme
vlastne pekne zakončili výlet. Myslím, že sme si večer všetci unavený šťastne ľahli do postele. 
Streda – olympiáda. Poriadne sme vymrzli,
vonku bolo dosť chladno. Teda, tých čo niečo
hrali, hra možno zahriala... Mali sme výborný obed
v reštaurácii, po ňom nasledovala prehliadka
mesta s vtipným sprievodcom a na záver kino.
Taký trochu oddychovejší deň to bol.
Príliš skoro prišiel štvrtok a zas
olympiáda, z ktorej sme si odniesli veľa úspechov.
Po obede sme si boli zahrať discgolf. Užili sme si
veľa zábavy a bolo to také príjemné spestrenie
programu. V škôlke nás už čakala pečená
klobáska a diskotéka. Celkom dobre sme si
zatancovali a ešte večer sme si pobalili veci na
odchod.
A zobudili sme sa do krásneho a zároveň
smutné-ho piatkového rána – dňa, keď sme sa museli všetci rozlúčiť. 
Myslím, že za všetkých môžem prehlásiť, že sme sa u vás poriadne zabavili, boli ste veľmi milí
a pohostinní a budete nám chýbať. Ďakujeme za krásny týždeň. 
V rámci projektu svitavského gymnázia se uskutečnila další exkurze. 25. – 28. 5. vyrazili
osmáci společně s několika šesťáky a sedmáky na putování po severu Čech. Stejně jako loňští
osmáci se podívali k hradu Trosky, do Prašných skal, automobilky Škoda, harrachovských
skláren, do dolů a prozkoumali Krkonoše. Přečíst si můžete dva anonymní postřehy některých
z nich.
Byli jsme v Prachovských skalách, tam to
bylo pěkné až na to, že Radek spadl a musel
jet domů. Nejvíce se mi líbilo v Krkonoších,
měli jsme jít k pramenu řeky Labe, ale
polovina třídy stejně nešla. Dále jsme byli
v Harrachově na skokanských můstcích.
Někteří z nás vylezli až úplně nahoru a pak je
musela paní učitelka nahánět. 
1. den – Navštívili jsme hrad Trosky. Cesta na
Trosky byla pořád do kopce a plná hadů. Na oběd
jsme jeli do kempu, kde jsme se ubytovali.
Odpoledne jsme šli do Prachovských skal, kde jsme
se ztratili kvůli paní učitelce Sirkové, která držela
mapu obráceně. (Neztratili, pouze jsme došli
k „domečku“ na druhé straně mapy. Došli jsme přesně
tam, kam jsem mířila., pozn. paní uč. Sirkové )
2. den – Jeli jsme ráno do Škodovky. Bylo to fajn.
Navštívili jsme muzeum a „továrnu“. Odpoledne
jsme jeli na hrad Kost a do Drábských světniček.
3. den – Byli jsme v Harrachově ve sklárně, v dolech
a u Mumlavského vodopádu.
Naše již dvanáctá kulturní výprava do Brna, tentokrát za Duchem, se opět moc
povedla a zařadila se mezi jedny z nevydařenějších. Během romantického
muzikálového představení nebyla nouze o smích, slzy a ani o obojí zároveň. 
Brněnské Městské divadlo nás opět nezklamalo - ať už úžasnými výkony herců,
kulisami, světelnými efekty nebo písněmi. Na začátku školního roku jsme již měli
možnost zhlédnout představení na motiv filmu, tentokrát ale v muzikálové podobě. Stejně jako minule
se stal předlohou film oceněný několika Oscary - americký nekonečně dojemný film Duch z roku 1990
v hlavních rolích s Patrickem Swayzem (Sam), Demi Moore (Molly) a Whoopi Goldberg (Oda). Poté, co
je Sam jedné noci zavražděn, jeho duch zůstává na zemi, protože nenajde klid, dokud svou
nespravedlivou smrt neobjasní a neochrání Molly. Postupně se dopátrá k tomu, kdo stojí za jeho smrtí,
a najde svou pomocnici Odu (většinou právě po jejím vstupu se objevovaly u nás diváků zmíněné slzy
smíchu), díky které bude schopen komunikovat se svou láskou. Nakonec samozřejmě vše dobře
dopadne (v rámci možností) a Samův duch odchází do nebe… Když jsme opouštěli divadlo, jen někteří
nešli s kapesníčky v ruce.
Myslím, že můžu jménem především všech deváťáků poděkovat nejen za tuto nádhernou tečku za
našimi společnými výlety za kulturou, ale vůbec za všechna představení, která jsme měli možnost
zhlédnout v průběhu let.
Karolína Hynková
Ve čtvrtek 11. června jsme byli
na školním výletě. Kdo? My
žáci z 1. B a 2. A. Naším
cílem se stal DINOPARK ve
Vyškově a u něho krásná
interaktivní zoologická zahrada,
která předčila i samotný
Dinopark. 
Ve čtvrtek 11. června se vypravila
2. B společně s 3. B na výlet do
Prahy. Děti navštívily Muzeum
Karla Zemana, výstavu k filmu Malá
z rybárny, svezly se po Čertovce a
po Vltavě lodí a zhlédly na
Staroměstském náměstí odbíjení
orloje.
Námořníci z 1. A se začátkem června vydali prozkoumat Ostrov bílých skal. Během třídenního
pobytu na Pálavě navštívili muzeum v Dolních Věstonicích, kde se seznámili s Věstonickou Venuší. Po
nalezení vzkazu v lahvi od kapitána Absolona se vydali na dlouhou cestu za pokladem, během níž
museli prokázat své námořnické schopnosti a dovednosti (spolupráce, statečnost, vytrvalost,
zručnost, a další). S kapitánem Absolonem se pak osobně setkali poslední den. Po předání důkazu
o splnění všech úkolů je za odměnu pozval na palubu své lodi Pálava a na projížďku po nádrži Nové
Mlýny. Domů se opálení námořníci vrátili plni dojmů a zážitků
z prožitých dobrodružství. A hlavně hrdi na to, že tak náročnou a
dlouhou cestu zvládli.
O své dojmy z báječného výletu se s námi děti podělily při vystoupení na „Rozloučení se
školním rokem“. A bylo jim co závidět!
Nedalo nám, abychom si
nepoměřili síly a kvalitu
s ostatními školními
časopisy. Proto jsme
poslali výběr různých
výtisků našeho Koktejlu
do krajského kola
soutěže „Školní časopis
roku 2015“. Sice jsme
nedosáhli na příčky
nejvyšší, ale
bramborová medaile
nám udělala také radost
a přesvědčila nás, že se
nemáme za co stydět.
Po vyhlášení výsledků nás na doporučení jednoho z organizátorů soutěže oslovil pan Michal
Havelka s prosbou o zveřejnění informace
o festivalu nepočítačových her GameCon.
Letní prázdniny se sice už blíží, ale možná ještě nemáš plány, kam vyrazit na boží akci. Co takhle
kromě obvyklé dovolené s rodinou a pár akcí s kamarády navštívit i festival, kde objevíš svět za
hranicemi svojí fantazie?
16. - 19. července se v Pardubicích potkají už po jednadvacáté fanoušci na největším festivalu
nepočítačových her v ČR s názvem GameCon. Myslíš, že to není pro tebe? Věz, že 520 hráčů (a spousta
z nich ve věku 15 - 19 let) už mají GameCon zařazený mezi jejich nejoblíbenější akce léta.
Co si představíš pod takovým pojmem nepočítačové hry? Možná tě napadly deskovky a karetní
hry. Správně, na Gameconu se můžeš těšit i na deskohernu, kde si můžeš zadarmo vyzkoušet obrovský
sortiment deskovek, včetně úplných novinek. Nevíš,
jak na ně? Nevadí, najdeš tam i lidi, co tobě a partě
kamarádů hru rádi vysvětlí.
Zatoužil jsi někdy stát v čele armády, vést ji do
boje s odhodlaným nepřítelem? Tuhle možnost ti
nabídne Wargaming a nemusíš být vůbec zkušený
vojevůdce, zkusit si tuhle aktivitu můžou i úplní
nováčci.
Kromě toho na festivalu potkáš RPG hry
jako třeba Dračí Doupě a další. Můžeš mít ambice
vyhrát Mistrovství v Dračím Doupěti nebo si
jen tak užít kratší jednorázové příběhy, třeba z
Podlondýna plného elfů a dalších kreatur.
Na své si přijdeš, pokud ti „jen“ vyprávění
nestačí a chceš si příběhy zahrát a prožít naplno.
Jako každý rok na Gameconu bude celá řádka
larpů - jestliže nechceš jen sedět v kině a koukat
na filmy, ale chceš být v tom filmu - pak je larp
přesně pro tebe. Ať už chceš prožít silný příběh rodinného poválečného dramatu na larpu Doma je
doma, zasmát se při hraní Kytek versus Zombie anebo se proletět steampunkovou vzducholodí na
Cestě do Isoly, to vše je na Gameconu možné. Kdyby sis chtěl zkusit řídit vesmírnou loď přes tablet v
parádní uniformě, zažít epické okamžiky a ponořit se do příběhu posádky takové lodi, je pro tebe
připraven Křižník Orlov, který právě vyráží na svoji první vesmírnou cestu.
A co to zakončit nějakou pořádně akční hrou? Třeba takový famfrpál, kde si užiješ hlavně
hodně srandy, skvělá lasergame za super cenu, bitva s vodními pistolemi a mnoho dalších na tebe
čekají na Gameconu. Rozhodně akční je i legendární sobotní párty s koncertem či improshow.
Zaujalo tě to? My věříme, že ano.
Vše se dozvíš na gamecon.cz nebo na facebooku
(hledej FB skupinu GameCon)
To je teda pech! Když už nám konečně dozráli v zodpovědné jedince, musíme se s nimi zase
rozloučit. Ale jaké by to bylo, kdyby nevyužili práva posledního slova.
Tak směle do toho, devítko!
(Svérázná slova v uvozovkách musela být zachována, aby vyjádřila ty správné emoce., pozn. red.)
Co ti ZŠ vzala a co ti dala?
Asi bych nejdřív měla začít tím pozitivním. A jen tak
mimochodem… budu upřímná. ZŠ a MŠ Sokolovská mi
za ty dlouhé 4 roky dala spousty znalostí, poznala jsem
pár super lidí, se kterými bych v budoucnu chtěla zůstat
určitě v kontaktu. Je toho hodně, jen úplně přesně
nevím, jak to slovy vyjádřit, ale některé zajímavosti
bych si ráda nechala pro sebe. A co mi vzala? Zcela
určitě jistou bezstarostnost. V 6. třídě jsme byli ještě
„jelimánci“, ale jak jsme postupovali do vyšších ročníků,
očekávalo se od nás, že zmoudříme a budeme se chovat
zodpovědně nebo aspoň „na úrovni“.
Lea
Vzala mi asi jedině takový ten naivní a nezodpovědný
pohled na svět. Dala mi určitě spoustu vědomostí,
zkušeností, příležitostí, zážitků, vzpomínek,… Dala mi
možnost poznat skvělé lidi ať už ve třídě, tak i
v učitelském sboru, kteří mě posunuli dál.
Kája H.
Dala mi takové ty základy, spoustu kamarádů a super
zážitků. Vzala mi dětství.
Michal
Dala mi hodně znalostí, z nichž některé jistě využiji,
celkem dost přátel a hlavně zážitků. Dá se říct, že mě
„okradla“ o spoustu hodin života , zábavy a volnosti!!!
Zdeněk
Poskytla mi vzdělání – to hlavně, ale i dobré přátele a
úžasné učitele. Vzala mi však moje mládí – 9 let života.
Kíťa
Dala mi dost jak v chování, tak v uvažování. Na
základce jsem se úplně změnil. A není snad nic, co by mi
vzala… možná spánek.
Lukáš V.
Dala mi hodně informací, co mám teď v hlavě, teda
aspoň doufám.  A co mi vzala? Spoustu času! Luboš
Škola mi dala základní vzdělání (nečekaně). Kuba
Spoustu známých a kamarádů, samozřejmě vzdělání,
zážitků a určitě mě nějak rozvíjela i z hlediska
osobnosti. Co mi vzala? Možná pár dní, kdy bylo venku
hezky, což je za vzdělání a poznání ta nejmenší daň.
Maty
Určitě mi dala mnoho zkušeností, ať už se to týká
spolužáků, nebo předmětů. Myslím, že kromě volného
času, ve kterém jsem se musela učit, mi nevzala nic.
Jsem si jistá, že mi základní škola víc dala, než vzala.
Kája N.
Dala mi vědomosti a rady do života, naučila mě číst,
psát, počítat a vše co potřebuji do života. Dala mi
přátele a skvělou třídu. I když je tu pár „blbců“, tak mi
bude tato třída chybět. Když tak přemýšlím, nic mi
nevzala.
Vendy
Dala mi hodně zkušeností, hodně vědomostí. Také mi
dala několik kamarádů, za které jsem vděčná, a tu
nejlepší paní vychovatelku Danu Maňasovou. Dodnes
jsme v kontaktu. A co mi vzala? To je těžké… tak asi
trochu toho času, když jsem v ní byla, nebo čas, kdy jsem
se musela učit na písemky.
Marťa
Vzala mi dětství, vzala mi touhu jít ráno do voňavé
louky a jen tak si tam ležet, vzala mi možnosti volby
vstát z postele, až se mi bude chtít, vzala mi svobodu a
volnost. Na druhou stranu mi škola otevřela oči, tak
zhruba vím, v čem vynikám. Škola je někdy strašně
vyčerpávající, ale pro život nezbytná.
Anet
Určitě mi dala super spolužáky a plno skvělých učitelů,
po kterých mi bude vážně smutno.
Novičis
Dala mi toho moc – od krásných vzpomínek až po
všechny vědomosti. Jsem ráda, že jsem chodila alespoň
od 6. třídy na tuto školu. A co mi vzala? Nejspíš nic… no,
9 let života. 
Součis
Co mi vzala, tím bych začal. Přišel jsem o určitou
naivitu, takovou tu všudypřítomnou dětskou naivitu, ale
to nejspíš není ke škodě. Dále to byl volný čas, kdy jeho
velká část byla zaplněna učením a různými školněneškolními aktivitami, z nichž některé byly pro mě
nudné a které mi nic nepřinesly. A co mi dala? No,
jednoznačně velké díky prvnímu stupni za gramotnost.
Dále je tu druhý stupeň, bez nějž by se nedalo žít. Vojta
Kdo tě nejvíc na ZŠ ovlivnil? Jak a proč?
Mé hlavní vlivy sice nebyly ze školy, ale pokud jde o
školní prostředí, tak mě velice ovlivnil Zdeněk Klusák,
spíš k lepšímu než k horšímu. Naučil jsem se díky
tomuto přátelství jakési loajalitě a toleranci.
Vojta
Ovlivnily mě snad všechny osoby na této škole, se
kterými jsem přišla do styku. Tento čas bych asi za nic
nevyměnila. Musím poděkovat paní učitelce Jitce
Pospíšilové, která nám všem pomohla s výběrem
budoucí školy a hlavně se zařizováním, papírováním a
kontrolováním všech podkladů k přijetí. Velký dík patří
také paní učitelce Petře Andresové. Když u nás
nastoupila v 5. třídě na výtvarnou výchovu, říkala jsem
si, že to bude nějaká přísná učitelka, která na nás bude
zlá. Přece jen nedejte na první dojem, teď po pěti letech
strávených s ní nám přirostla k srdci.
Anet
Nejvíce asi Deniska Nováková, ve které jsem našla
takovou oporu a spřízněnou duši. Doufám, že se s ní
budu vídat i po základní škole.
Renča
V chování mě ovlivnil Láďa Vymazal, Martin Kuchař
a Lukáš Vymazal. Ovlivnila mě také paní ředitelka
Vašáková (nejlepší učitelka). Ondra
Každý člověk, co mi vstoupil do života, mě nějakým
způsobem ovlivnil. Nedá se ale jednoznačně říct, kdo
nejvíc… 
Anička
Popravdě? Paní učitelka Andresová, nikdy jsem lepší
učitelku neviděla… má smysl pro humor, pochopení pro
naši třídu a už jen to, že z ní má naše třída respekt, je
neobvyklé. Ale jí nezapomenu, jak mi jednou na
vysvědčení dala místo dvojky trojku.  Denča N.
Asi nikdo. Nemyslím si, že by na mě mělo moc lidí vliv.
Jak říkají moji rodiče: „Ty se svou tvrdohlavostí se
vychovat nedáš.“ Mates
Když jsem ještě chodil do 1. a 2. třídy, tak mě nejvíce
ovlivnila paní učitelka Procházková. Poté jsem
přestoupil na hlavní budovu, kde mě nejspíše ovlivnila
v 6. třídě paní učitelka Andresová, když jsem zjistil, že
mě nemá za někoho jako ostatní. Martin
Nejvíce mě určitě ovlivnili učitelé, které jsem měla a
které mám ráda. Díky nim jsem měla chuť se učit, ale
i diskutovat o jiných věcech než o škole. Kíťa
Určitě paní řiditelka Alena Vašáková a paní učitelka Petra Andresová neustálou snahou něco mě naučit. Luboš
Na to se nedá jednoznačně odpovědět, skoro každý mě nějak ovlivnil. Hanka
Asi nejvíce naše třídní paní učitelka Jitka Pospíšilová, ale i paní učitelka Andresová a paní ředitelka Vašáková jejich
přístupem k nám.
Kristýna
Nejvíc mě zřejmě ovlivnili někteří učitelé, kterým budu vděčná až za hrob. Abyste rozuměli, předměty jako matika
a fyzika mi nikdy nešly, ale pokud se dá mluvit o ovlivnění, tak v tom, že mě jejich učitelé přiměli k tomu, abych se
dokopala kouknout do toho odporného modrého sešitu a něco se odtamtud našprtat a pochopit látku. Chtěla bych
poděkovat paní učitelce Andresové, že mě přivedla k muzikálům, a jsem jí za to velmi vděčná. To nejlepší si ale
samozřejmě nechám na konec. Úplně nejvíc ze všech mě ovlivnila naše paní učitelka třídní. Většině z nás pomohla
s výběrem povolání a dalo by se říct, že už od začátku věděla, jací jsme, a přes to všechno s námi měla neustále
trpělivost. Lepší třídní jsem si nemohla přát.
Lea
Na ZŠ mě ovlivnil Matyáš Mačát. Ovlivnil mě tím, že se mnou seděl v lavici a nedávali jsme pozor. Asi jsem se měl
nechat přesadit, ale teď už to nemělo cenu. Hlavně mě ovlivnili rodiče jejich tlakem na mě, ať se začnu učit. Pavel
Myslím, že by všechny (včetně mě) překvapilo, kdybych sem nenapsala jméno paní učitelky Andresové. S jejím
příchodem na naši školu se změnilo mnohé. A ještě více když jsem v 6. třídě vstoupila do redakční rady našeho
Koktejlu, ke kterému jsem se dostala také díky ní. Od práce na Sokolovském koktejlu jsem si slibovala i to, že lépe
paní učitelku poznám, měla jsem zkrátka pocit, že se od ní můžu naučit daleko více než pravidla češtiny. A stalo se.
Paní učitelka se stala mým životním vzorem a vždy pro mě byla člověkem, na jehož rady dám, se kterým si ráda
popovídám a vím, že jí můžu věřit. Paní učitelka mě ovlivnila nejen tím, že mě přivedla k češtině a lásce k ní,
k časopisu, který ovlivnil i můj výběr střední školy, ale také po lidské stránce.
Kája H.
No, někdo, kdo by mě vyloženě ovlivnil, to asi
ne. Samozřejmě vždy se našel někdo z učitelů,
kterému jsem věřila více, ale…
Kája N.
Na základní škole mě ovlivnil snad každý…
každý učitel, kterého jsem měla. Například paní
učitelka Komůrková mi ukázala, že i jazyk,
který není náš mateřský, se můžeme naučit tak,
jako kdyby byl. Dál to byla paní ředitelka
Vašáková. Dříve mě matematika nebavila, ale
teď? Teď mě hodně baví a vím víc věcí než
předtím. Vím, že i to co je těžké, může být lehké.
V češtině mě ovlivnila paní učitelka Andresová. Ale nejvíce již zmiňovaná paní vychovatelka Maňasová. Díky ní vím,
že se nemám nikdy vzdávat a že mám jít za svým snem, že se jednou splní…
Marťa
Na základní škole mě nejvíc ovlivnila paní učitelka Andresová. Asi každý ví, že v pravopisu je to se mnou
katastrofa. Ale na to, že jsem v 6. třídě češtinu doslova nesnášel, mi teď v 9. třídě nevadí. A to je úspěch! Kuba
Je něco, na co nikdy nezapomeneš?
Nezapomenutelný zážitek byl určitě lyžák. Užili jsme
si tam spoustu legrace a byli jsme spolu. Nikdy
nezapomenu na to, jak Melina zajela na lyžích do
stromu nebo jak jela celou sjezdovku šusem a
učitelka na ni řvala: „Aničko, zastav!“ Na co budu
dlouho vzpomínat, jsou také naše cesty za kulturou
do Brna, patří to k mým nejoblíbenějším aktivitám
vůbec.
Anet
Asi na naše průšvihy – zeď, hraní na honěnou a naše záchvaty smíchu. A na Slováky. Bylo mi s vámi moc dobře. 
Kristýna
Jsou to spíš takové střípky… přespání na Svojanově asi ve 2. třídě, cesta na Slovensko, „Obydlená zatáčka“, 4 roky
„divadlování“, … Spousta nezapomenutelných věcí se odehrála i během klasických hodin – přebrepty učitelů,
typické hlášky, psaníčka s Kájou (i když jsme seděly vedle sebe)… A samozřejmě mám spoustu zážitků spojených
s časopisem, který pro mě byl nedílnou součástí ZŠ. Kája H.
No, je toho spousta. Nikdy nezapomenu na stále se opakující otázku mé milé spolusedící: „Leo, nejsem rozmazaná?“
Ta holka mě tolikrát tímto dotazem přiváděla k šílenství (nemyslím to špatně ). Asi nikdy nezapomenu na náš
šíleně falešný a místy krásný zpěv, když jsme jeli autobusem z naší poslední výpravy za kulturou. Při tom
krákorání, dosud nechápu proč, jsem si připadala začleněná do kolektivu, a to byl vskutku krásný pocit. Tím se
dopisuji k tomu, že nikdy nezapomenu na muzikály, činohry a operu, které jsem měla tu čest díky škole vidět. A
nejkrásnější zážitek se třídou? Ten se udál v červnu na konci osmičky na exkurzi. Byl podvečer a my za sebou měli
procházku po Prachovských skalách, bylo vedro, dokonce i na čtení, takže jsem se přidala k spolužákům, kteří si
užívali ve vodě. Většina z nás neměla plavky, takže jsme se do vody vrhali ve spodním prádle nebo rovnou
v oblečení a blbli jsme tam jako malí „fakani“. Lea
Ne, tak dobrou paměť nemám. Luboš
Na to, jak Martin Kuchař napsal, že chce být „hovňousem“ (řidičem
fekálního vozu, pozn. red.). Nebo na to, jaké má Melina na všechno kecy a
jak jsme po sobě házeli ploštice.
Hanka
Všechny zážitky ze základky s sebou budu nosit snad celý život.  Zdeněk
Rozhodně je to spousta zážitků se spolužáky (výlet, lyžák atd.), ale věc, na
kterou opravdu nezapomenu, se stala s panem učitelem Novotným. A co se
stalo? Nechtěně (tentokrát opravdu) jsem rozbil menší část pomůcky do fyziky.
Půl roku jsem ji s tátou sháněl, a když jsem ji přinesl, tak ji pan učitel zkoušel a
rozbil tu druhou část. Musel jsem se držet, abych nepukl smíchy… Říká jen: „No,
tak to jsem zase rozbil já… nemáš někde kontakt na tu firmu?“  Maty
Nezapomenu na naše společné výlety a průšvihy s mými kamarády a také na to,
jakou trpělivost s námi měli naši učitelé.
Martin
Nezapomenu na pobyt v ředitelně, chvilkami jsme si tam připadala jako
doma. 
Sabča
Nikdy nezapomenu asi na lyžák, když jsme měli stát na
kopci na lyžích (pro moji obhajobu – stála jsem na nich
asi potřetí), mně to ujelo a já skončila zabořená v lese.
 Nebo loni, když jsem byla na exkurzi (teď už
s osmáky), tak jsem se ztratila s dalšími dvěma holkami
v Náchodě, to bylo také zajímavé. Anička
Na co nikdy nezapomenu? Na ten „bordel“ o
přestávkách, kdy kluci, jen tak pro srandu, křičeli a
dělali „kraviny“… to se totiž jen tak někde nevidí. Jinak
nikdy nezapomenu na celou základní školu a hlavně na
učitele, kteří nás toho opravdu hodně naučili, i když to
s námi nebylo někdy zas tak lehké.
Denča
Je toho spousta. Tohle je z divadla, když jsme byli na
Veselých paničkách Windsorských. S holkama jsme měly
samozřejmě lodičky (jak jinak).  No, ale co se nestalo?
Šly jsme ze schodů a najednou Kája Hynková spadla… a
když říkám spadla, tak myslím, že se vyloženě rozplácla
na zem. Byly tam asi jen tři schody, ale i tak… Ono by to
nebylo nic zvláštního, kdyby tam nestálo tolik lidí a paní
učitelka. Vždy když vidíme schody, musíme se smát,
protože to je vzpomínka, na kterou nezapomenu.
Kája N.
Nezapomenu na lyžák a výlety se Slováky, ale také na
přestávky, ten „kravál a bordel“, který dokázala naše
třída dělat ze všech nejlíp (konkurence není). Renča
Co nebo kdo ti bude nejvíce chybět?
Nejvíce mi budou chybět kamarádky, nedokážu si
představit, jaké to bez nich bude. Také mi budou chybět
učitelé, protože si myslím, že na střední nebude paní
učitelka, která bude dávat doučování z matematiky a
nějakým způsobem, ať to stojí, co to stojí, ji do nás
dostat. Takže mi budou chybět hodiny matematiky
s paní ředitelkou, protože jsem měla pocit, že mi věřila,
že se to zvládnu naučit. Bude mi chybět paní učitelka
Andresová, protože díky ní jsem měla možnost recitovat
a moderovat, a její hodiny češtiny, při kterých musela
být často trpělivá. A samozřejmě paní učitelka
Pospíšilová, za kterou se dalo jít s každým problémem.
Kája N.
Scházet mi budou všechny učitelky a učitelé, které jsem
tady měla možnost poznat. Chtěla bych poděkovat
všem, co mi něco předali, a připravili mě tak do života.
Anet
Bude mi chybět všechno, protože na střední škole něco
takového jako je tady, už nebude. Bude mi chybět
divadlo, s rodiči se takhle do divadla nepodívám.
Vendy
Tahle otázka samozřejmě navazuje na tu druhou.
Rozloučit se s paní učitelkou Andresovou pro mě bude
asi nemožný úkol… Ale moc mi bude chybět i paní
učitelka Sirková, která mi vždy s čímkoli pomohla a
povídala si o čemkoli, pan učitel Luňďa a jeho fórky,
paní učitelka Šimková, paní učitelka Macenauerová a
její smích, paní učitelka Křičková, která nám byla
skvělou „babičkou“ a paní ředitelka, které se bohužel
nepovedlo přesvědčit mě o kráse matematiky (když jsou
písmena a čísla dohromady, prostě se akorát vzájemně
kazí), ale když jsem něco potřebovala, stačilo říct...
Matika a fyzika mi připomínají i pana učitele
Novotného, který mi chybí už od 7. třídy, kdy skončil.
Určitě nezapomenu na dlouhé povídání s paní učitelkou
Stavělovou, na naši bývalou třídní učitelku Ptáčkovou,
na které je až doteď vidět, že nás vždy ráda vidí, a na
paní učitelku Pospíšilovou, která pro nás vždy udělala
„první poslední“. A kromě učitelů také na paní
uklízečku, se kterou bylo vždy se o čem bavit a čemu se
zasmát. Co se třídy týče, asi jediný, kdo mi bude opravdu
chybět, je Kája Nespěšná. Ta byla mou „šílenou“
kamarádkou, spolusedící a „Kája a Kája“ je, alespoň pro
nás, nezapomenutelná dvojka. 
Kája H.
Chybět mi asi nebude nic, možná až na ty dobré učitele,
u kterých jsem měl zastání.
Lukáš P.
Samozřejmě všichni, ale nejvíce paní učitelky
Pospíšilová, Janků, Andresová, paní ředitelka a pan
učitel Luňáček.
Sabča
Nejspíš lidi ze třídy, občas jsme si lezli na nervy, ale
vydrželi jsme to a jsme na konci. Sice jsme tu nebyla od
začátku, ale třída mě vzala a já
docela zapadla. Chybět mi bude
i pár kluků… Dobře, někdy se
chovali jako „dementi“, ale nebýt
jich, tak by tu naše třída a možná i
učitelé umřeli nudou… 
Chybět mi budou i sportovní akce,
kterých jsem se mohla účastnit.
Renča
Chybět mi bude mnoho věcí. Naše škola jako celek,
učitelé, kamarádi, ale hlavně většina naší třídy.
Kíťa
Nejvíc mi bude chybět moje spolužačka Vendy. Upřímně,
nečekala jsem, že to napíši, jelikož jsem ji v šestce
nenáviděla , ale teď zjišťuji, že je to škoda, že končíme
a já už nebudu moct poslouchat věty typu: „Mohlo by už
zvonit,“ nebo „Za deset minut končí matika.“ Pak mi
bude chybět ještě druhá spolužačka, Sabča. Opravdu
skvěle se s ní povídá, a když se koukám na ten její
neustálý úsměv, člověku nedá, aby se nezačal „tlemit“
taky. Bude se mi nakonec stýskat i po ostatních
spolužácích, tedy alespoň po většině z nich. Nikdy bych
netušila, že to napíšu, ale budou mi chybět učitelé.
Těžko říct, jestli narazím na střední na lepší. Řekla bych,
že spíš ne. Protože lidé, kteří jsou schopni vám pomoct
téměř s čímkoli a kdykoli upadneš (čistě metaforicky),
se hledají skutečně těžko. Co mi bude ještě velmi chybět,
jsou špagety, kung-pao či ryba z jídelny. Kuchaři, kteří
se dělají s jídlem asi pro 200 lidí, nám rozhodně
nedávají na talíř žádné UHO (univerzální hnědá
omáčka, pozn. red.) I když se jim pár specialit
nepovedlo, stále převládají prvotřídní dobroty. Lea
Asi spolužáci a všichni, co mi byli na ZŠ oporou, takže
jich je dost. 
Maty
Určitě moje třída, i když jsme spolu zažili „své“, ale
myslím si, že jsem si lepší nemohl přát. Těším se, až se
setkáme třeba za deset let a každý se pochlubí, co z něj
je.
Martin
Nejvíce mi asi bude chybět pár přátel, kteří nejsou
falešní a budou pořád v klidu… a hlavně nejvíc ty fajn
kamarádky a i někteří učitelé.
Zdeněk
… paní učitelku Pospíšilovou:
Moc děkuji za to, že jste nám
všem pomáhala s přijímačkami
a se vším možným okolo a že jste
s naší třídou měla takovou
trpělivost. Myslím si, že neděkuji
jen za sebe. Pavel
… paní učitelku Pospíšilovou:
Děkuji, že jste nás provedla těmito čtyřmi lety
slastí i strastí. Nebojte se být trochu přísnější, když je
třeba.
… paní ředitelku Vašákovou:
Má milá paní matikářko! Co my jsme si spolu prožili, že?
Děkuji za vaši trpělivost a snahu něco mě naučit. Budu na
vás vzpomínat.
… paní učitelku Komůrkovou:
Hodiny angličtiny byly mé nejoblíbenější!
… paní učitelku Macenauerovou:
Děkuji za váš vtip, rady a takového „kamaráda“ mezi
učitelským sborem.
… paní učitelku Andresovou:
Děkuji za vaši pomoc, rady a také zlatou trpělivost.
…. ostatním pedagogům:
Děkuji a buďte zdrávi!
Vojta
… Melinu:
Aničko, aspoň v tom
spánku prosím zavři
hu… (cenzura ). Ale
budeš mi chybět.
Hanka
… mladší spolužáky:
Ve třídě držte při sobě a
buďte spolu, dokud ještě
můžete.
Aneta
… mladší spolužáky:
Nebudu vám radit, abyste se
učili, nehonili známky na
poslední chvíli, chovali se
vždy slušně atd., protože to
vám říká mnoho dalších
lidí… Jen si ceňte přátel,
které tady poznáte, zážitků
a dalších věcí. Je jasné, že vás
často škola štve, nechcete se
učit, psát testy…, ale až
budete vycházet po devíti
letech jako já, uvědomíte si,
že to vlastně nebylo až tak
hrozný… Naopak. Matyáš
Pavlína
Redakční radě přistály na stůl ještě další vzkazy od čtvrťáků pro paní učitelku Ruskovou, s níž
se po dvou letech společných „školních radovánek“ loučí. Nedalo nám, abychom některé z nich
nezveřejnili.
Chtěla bych moc poděkovat naší paní učitelce, že s námi prošla
dva krásné školní roky a po celou dobu vedla dobře naše kroky.
Noemi
Milá paní učitelko, byla jste
na nás moc hodná. Když
jsem přestoupila, tak si
myslím, že jsem měla velké
štěstí, že jste mě ty dva
krásné roky učila. Moc vám
za to děkuji!
Vaše Pája
Milá paní učitelko,
děkujeme vám za
vaši snahu a laskavost. Prožili jsme
s vámi
spoustu
zábavy, a proto na
vás nezapomeneme.
Apolena
Paní učitelka Rusková převezme a povede dál děti po paní učitelce Procházkové. Na tu budou
její svěřenci také moc vzpomínat. Vždyť byla u jejich prvních školních krůčků … a na to se jen
tak nezapomíná.
S těmito dětmi měla paní učitelka
Procházková možnost poznávat se na
třech
adaptačních
kurzech.
Po
prázdninách se se svými novými
indiány vydá na společnou „válečnou“
stezku a stane se jim velkou oporou při
překonávání možných překážek.
Přejeme všem, aby těch překážek bylo
co nejméně, nejlépe žádné!!!
1. Jak dlouho trvají letní prázdniny?
Verča, 2. B
93 dní
Mireček, 2. B
2 měsíce
Janička, 2. B
2 měsíce
Jirka B, 2. B
2 měsíce
Terezka, 2. B
Dva měsíce
Vojta, 2. B
64 dní
Martin, 2. A
61 dní
Terka, 2. A
8 týdnů
Miki, 1. A
2 měsíce
Kubík, 1. A
2 měsíce
Jonášek, 1. A
2 měsíce
Matýsek S., 1. A
60 dní
Josífek, 1. A
2 měsíce
Nikolka, 1. A
31 dní
Vojta, 1. A
17 dní
Denisek, 1. A
Nevím
Jindra, 1. A
2 měsíce
Adélka, 1. A
60 dní
Máťa H., 1. A
60 dní
Lukášek O., 1. A
31 dní
Šimonek, 1. A
60 dní
Lucinka, 1. A
27 dní
Pavlík W., 1. A
60 dní
Pavlík B., 1. A
60 dní
2. Co plánuješ na prázdniny? Na co se těšíš?
Verča, 2. B
Budu u babičky,
pojedeme na Meder a
budeme chodit na
bazén.
Mireček, 2. B
Pojedeme na
dovolenou na Pálavu.
Janička, 2. B
Pojedeme za babičkou
a za dědečkem a za
pejskem Ajkou.
Ondra, 2. B
Pojedeme s Vojtou do
Maďarska, na vodu a
půjdu na příměstský
tábor do Svitav.
Jirka B, 2. B
Na Moravu na
prodloužený víkend.
Terezka, 2. B
Na Máchovo jezero a na
Vltavu, na lodičky.
Vojta, 2. B
Možná do Itálie.
Honza Hr., 2. A
Bulharsko k Černému
moři.
Tom M., 2. A
Na loď do Řecka.
Páťa, 2. A
Stanování do
Playmobilu do
Německa.
Nelča, 2. A
Do Itálie.
Péťa, 2. A
Příměstský tábor
Svitavy.
Terka, 2. A
Lovení ryb
v Chorvatsku.
Eva, 2. A
Lovení mušlí
v Chorvatsku.
Denisa, 2. A
Zoo Praha.
Kuba K., 2. A
Rybolov.
Štepa P., 2. A
Na vodu s taťkou.
Marky, 2. A
Cyklovýlet.
Kristýnka, 2. A
Policejní tábor.
Miki, 1. A
Budeme stanovat.
Kubík, 1. A
Pojedeme k moři.
Jonášek, 1. A
Já pojedu na Slovensko,
pak na sportovní tábor
a pak pojedu na zálesácký tábor.
Josífek, 1. A
Těším se na tábor.
Nikolka, 1. A
Těším se na moji narozeninovou párty.
Vojta, 1. A
Jet k moři.
Denisek, 1. A
Jít na kolo.
Jindra, 1. A
Pojedeme na dovolenou do Itálie.
Honza, 1. A
Jedu na dovolenou do
Řecka.
Adélka, 1. A
Na Nikolčinu narozeninovou párty.
Máťa H., 1. A
Až pojedu s mamkou,
s taťkou a s Aničkou na
výlet na Milovy.
Lukášek O., 1. A
Těším se na kolo.
Šimonek, 1. A
Jedu s babičkou na
chatu a tam budeme
dělat silnici a budeme
sekat.
Lucinka, 1. A
V srpnu budeme slavit
moje narozky.
Pavlík W., 1. A
Pojedu na tábor.
Protože už se blíží konec školního roku, připravily jsme si pro vás něco jiného než obvykle…
A ještě přidáme pár slov: Takže, nejdříve bychom chtěly hrozně moc poděkovat šéfredaktorce Káje a
paní učitelce Andresové, protože nás naučily a ukázaly nám, jak to mají vlastně redaktoři těžké, ale i
zábavné a že se dá zvládnout cokoliv. Ale hlavně za to, že máme časopis, protože bez něho bychom nebyly
v redakční radě, neměly dobré recepty od Michala, nepsaly svoji Módu a styl… Dále bychom chtěly
poděkovat vám čtenářům, protože to díky vám se zlepšujeme, to i díky vám je vůbec Móda a celý časopis.
Takže děkujeme, užijte si prázdniny a AHOJ příští školní rok.  Káťa a Míša
První model je
velmi
elegantní.
Barvy k sobě
sedí. Tričko je
obyčejné,
černé. K tomu
bílý kabátek
s černými
vzory a sukně
modrá s bílými
vzory.
Nádhera!
Pokuta: 0 Kč
Další krásné
světle růžové
tričko
s kočkou a
nápisem (to
musím mít
taky!). Šedá
sukně
s kapsami.
Tento styl je
vážně cute!
Pokuta: 0 Kč
Další model je
pěkný. Krásné
modré tričko
s jarními
květinami a
nápisem, a ten je
IN! K tomu světle
růžový slaďounký kabátek a
kraťásky. Pro
příště bychom
ale doporučovaly
světlejší barvy.
Pokuta: 100 Kč
Tyto šaty jsou
LUXUSNÍ! Bílé
šaty s tmavě
modrými
květinami,
modrým páskem
a velkým modrým
pruhem. Dole jsou
vážně úžasné!
Boty se k nim
skvěle hodí! Jen
bychom k nim
zvolily jiný
náramek, ale
každý má jiný
vkus! 
Pokuta: 50 Kč
Tyto šaty jsou
dokonalé!
Nádherný tmavě
modrý vršek a
šedo-modrofialovooranžový
spodek
s africkými
vzory. Luxusní!
PS: Ruce má
nahoře 
WOW! Tady máme
krásný sametově
sněžný model.
Máme tady bílé
tričko s letními
květinami. Bílé
kalhoty
s šedohnědým
páskem a černé
baleríny. Prostě
bomba!
Pokuta: 0 Kč
Pokuta: 0 Kč
Tento model je
lehký a
jednoduchý. Je
to růžovooranžový overal,
který se hodí
teď, když je
takové teplo!
K tomu stříbrný
náramek. Skvělá
kombinace!
Pokuta: 0 Kč
Tento outfit je
skvělý. Obyčejné
šedé tričko
s tříčtvrtečním
rukávem a
knoflíky se skvěle
hodí k červené
sukni a červeným
korálům.
Nádherně
zpracované!
Pokuta: 0 Kč
Tohle je fakt cool!
V jednoduchosti se
skrývá krása!
A tady to vidíme.
Lehké růžové tílko
s džínovými
kraťasy. Na tom se
snad nedá co
zkazit a přitom je
to velmi pěkné!
Nádherný
sportovní look!
Pokuta: 0 Kč
Nakonec tu máme
zase overal.
Tentokrát má
vpředu modrý zip.
Na tomhle se nám
líbí šňůrka pod
bříškem. Skvělá
volba!
Pokuta: 0 Kč
Svými zvířecími miláčky se nám tentokrát pochlubí Terezka Pavlíčková a Adélka Kratěnová
Pro letošek vám přimíchal svou poslední recenzi i Ivo Teplý ze sedmičky.
Snad se vám jeho příspěvky po celý rok líbily a po prázdninách se můžete těšit na další.
Wolfeinstein The Old Blood
i potichu, od toho se odvíjí i perky, které získáváte
za zabíjení určitou zbraní nebo jinak. Po akčním
úniku z hradu se dostáváte do blízké vesnice
Wulfburg, kde máte kontakt. Po velkém
facepalmu co jsem dělal na tím, že B. J. byl
prozrazen kvůli tomu, že neumí německy, tak
snad když jedu na misi do Německa, tak se nějaké
to slovíčko naučím. No, ale co už. Poté se také
dostanete k části se zombie nácky, která na první
pohled působí skvěle, ale je celkem lehká. Na
Minulý rok nás přivítala další hra ze značky
konci této druhé části vás čeká finální bossfight
„Wolfeinstein“… Jednalo se o naprosto skvělou a
s jednou postavou, kterou nechci jmenovat,
příběhem naplněnou střílečku. Ovšem dnes tu
protože tvoří docela velké místo v příběhu. Po
máme její data diskový prequel – The Old Blood.
Již tradičně se vžijeme do kůže B. J. Blazkowiče –
neohroženého zabijáka jak nacistů, tak i v druhé
polovině neživých nacistů. A ano, tušíte správně,
v druhé polovině hry opravdu přijde i na zombie
nácky, kteří jsou už tak nějak spjati s hradem
Wolfeinstein. Ale pěkně od začátku: Blazkowič se
vydává s kolegou Weslym do hradu, aby zjistil
polohu Deatsheadovy základny neboli hlavního
záporáka The New order. Ale po jaksi
neúspěšném maskování za nacistu je B. J. i Wesley
naleznete
složku
s polohou
uvězněn. B. J. pomocí trubek, které jsou hlavním bossfightu
přídavkem do hry, možná až moc přeceňovaným Deatsheada a vyzvedne vás, kdo jiný než Fergus,
přídavkem, jelikož je potřebujete skoro na vše, i se kterým pak letíte v letadle, ve kterém začínáte
když by vám ve druhé polovině hry stačil třeba v New Orderu… Musíme brát ohled na to, že je to
jen váš nůž. Ale zpátky k příběhu. B. J. z vězení datadisk, proto hru dohrajete cca za 5 -6 hodin.
uteče, ale Weslyho zajmou. Musíme také počítat Hra stojí něco kolem 500 Kč, takže dostanete
s tím, že Old blood se odehrává někde na konci porci zábavy za přiměřenou cenu. Celkově bych
druhé světové války, a tak nejsou nacistické hru až na zmíněný facepalm s němčinou a moc
technologie „až tak vyspělé“. Obří roboti musí být přeceněnou trubku hodnotil kladně, ale doporučil
na kabelech, které stačí odpojit atd. K bych ji koupit před nebo zároveň s The Order a
zbraňovému arzenálu také něco přibylo, např. Old blood si zahrát dřív. Doplní vám to skvěle
malý příruční granátomet ve stylu pistole na příběh a zážitek ještě více umocní. 
světlice anebo odstřelovací puška. První část je Za mě 8/10 – povedený datadisk s pár chybami,
zprvu plížící, ovšem poté už zase jede svůj akční který ale milovník Wolfeinsteina rozhodně rád
styl, který nemusíte přijmout. Můžete si hru projít přehlédne. 
100 g
40 g
1 lžička
čokolády na vaření
ztuženého tuku
cukru
vodní lázeň
ušlehaná šlehačka
topping (čokoládová poleva)
Banán v čokoládě
Postup:
1. Čokoládu dáme do nádoby spolu s tukem a cukrem, vše
rozpustíme ve vodní lázni, mícháme, až vymícháme v
hladkou čokoládovou hmotu a tu necháme chvíli mírně
zchladnout.
vaničková zmrzlina (vanilková)
2. Oloupané
banány položíme na mřížku položenou na talíři a
rozpuštěnou čokoládou je po celé délce polijeme,
necháme důkladně ztuhnout.
3. Banány položíme na dezertní talířky, doplníme
kopečky zmrzliny a šlehačkou, postříkáme toppingem a
ihned podáváme.
To si pochutnáte!
Brusinkový
koktejl s melounem
Budete potřebovat:
250 g vodního melounu
250 g salátové okurky
250 g brusinek
Jak na to?
Připravíme si na kostky meloun, okurku i se slupkou a brusinky. Vše odšťavněte a nalijte do sklenice
Příjemně osvěží!
ozdobené kousky melounu.
Jablečný koktejl
185 ml nektaru jablko BASIC
1 svitek čerstvé skořice
375 ml prosecca
plátky jablek na ozdobení
Jak na to?
Jablečný nektar nalijeme
do rendlíku, přidáme
svitek skořice a na
velkém plamenu přivedeme k varu. Plamen snížíme na střední a
vaříme 15 minut, aby směs lehce zhoustla. Necháme zcela
zchladnout. Pak rozdělíme do dvou skleniček a dolijeme proseccem
(šumivé víno – takže pod dohledem rodičů!!!).
Poté ozdobíme plátky jablek.
To je lahoda!
Přinášíme vám pro letošní rok poslední příspěvek od naší
paní uklízečky Janety Chaloupkové z její cesty po Namibii.
Děkujeme jí, že nás svým poutavým vyprávěním provedla a
seznámila s místy, které pravděpodobně nikdo z nás ještě
nenavštívil.
Tato nádherná země nám ukázala mnoho svých tváří. Chudobu a bohatství přírody - neviděli jsme
vodu ani v jedné řece, kterou jsme míjeli; viděli jsme pouště bez života; projížděli jsme oblastí, kde
troška vody znamená život a přežití, ale na druhou stranu obrovská stáda zeber, pakoňů, antilop
všeho druhu, slony, lvy, gepardy, žirafy,… pláně suchých keřů obsypaných hejny motýlů… Ale Afrika
není jen o zvířatech, můžete tu vidět spoustu druhů květin, keřů a stromů všech možných barev.
Prostě příroda umí být krutá, ale umí krutost vyvážit řádnou dávkou nádhery jako nejnadanější malíř.
Chudobu a bohatství jako takové, kdy na jedné straně při setkání s pasáčkem koz, u kterého po dotazu,
jestli jedeme správně, zjistíte, že asi mapu vidí poprvé v životě, a na dotaz v několika jazycích reaguje
pouze kroucením hlavy a jeho úžasnou řečí s prvky mlaskání vám odpoví něco, co chápete, jakože
neví, co chcete, na druhou stranu přepychové vily na předměstí s pečlivě udržovanou zelení, i když za
plotem místo trávy roste rovnou seno.
Při tom všem vás velmi mile překvapí, ať chudý či bohatý, pořád má úsměv na tváři a je ochotný vám
kdykoliv a s čímkoliv pomoci.
Ujeli jsme celkem 6057 km a další tisíce nalétali: Praha- Londýn- Johannesburg-Windhoek a stejnou
cestou zpět.
Našich 7 NEJ
začalo letem z Londýna - NEJvětším dopravním
letadlem na světě Airbus A380; pokračovalo do kdysi NEJvětšího
parku světa Etosha - 1,5krát větší než ČR; viděli jsme stáda
NEJvětšího suchozemského savce – slona; jeli jsme kolem třetího
NEJvětšího uranového dolu na světě; prošli jsme se po NEJstarší
poušti na světě – Namib; navštívili jsme NEJstarší národ na světě –
Sanové; stáli jsme na kraji 2. NEJvětšího kaňonu na světě - Fish River
Canyon.
A přitom všem jsme ještě stihli na půdě Namibie potkat celkem 10 Čechů.
Afrika není jen o zvířatech
Naše auto, které se nám stalo po dobu
expedice domovem i kanceláří
Už na břehu Atlantiku u Žraločí zátoky mne napadlo, že vám popřeji originálně krásné prázdniny
plné úžasných zážitků. Takže užívejte plnými doušky. 
Až budete mít o prázdninách volnou chvíli,
pomozte Garfieldovi rozdělit myšky, vyluštěte
si anglickou osmisměrku, doplňte pohádkový
kvíz a pomozte medvídkovi Pú a jeho
kamarádům dostat se domů… 
Princezna se
zlatou hvězdou
na čele se
jmenovala:
a) Jasněnka
b) Lada
c) Klára
d) Popelka
Kocour v...
a) sukních
b) botách
c) louži
Mezi bratry
Večernice
nepatří:
a) Měsíčník
b) Polárník
c) Slunečník
d) Větrník
Sestrou Xenie
byla:
a) Gizela
b) Arabela
c) Ludmila
d) Adélka
V pohádce Byl
jednou jeden
král, byla
princezna:
a) Maruška
b) Ludmila
c) Theodora
d) Pepička
Na červnovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli:
Šéfredaktorka: Karolína Hynková
Členové redakční rady: Vendula Ambrožová, Martina Drápelová, Vendula Dvořáková, Kateřina
Ebertová, Michal Harašta, Kristina Kösslerová, Michaela Liškutinová, Karolina Nespěšná, Denisa
Nováková, Hana Vodehnalová, Ivo Teplý, Vanesa Zelinková
Přispěvatelé z venku: Janeta Chaloupková, Adéla Kratěnová ze 4. A, Jitka Macenauerová, Terezka
Pavlíčková ze 4. A, Kateřina Procházková, Zuzana Ptáčková, Helena Půlkrábková, Alena Stavělová,
Pavlína Šimková, Monika Škraňková, Alena Vašáková, děti z 1. A, 2. A, 2. B, čtvrťáci, deváťáci,
Koktejlíky kreslila: Kristina Kösslerová
Za vším stojí: Petra Andresová
Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/

5. ročník / červen 2015 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

Transkript

Podobné dokumenty