Pravý úhel

Pravý úhel
ČASOPIS PRO KONZERVATIVNÍ A LIBERÁLNÍ MYŠLENÍ - ZPRAVODAJ MLADÝCH KONZERVATIVCŮ
čislo 1
říjen 2006
NOVÁ VLÁDA, NOVÝ
PRAVÝ ÚHEL
OBSAH:
Úvodník...................................................................................... 2
Představujeme se......................................................................... 2
Téma........................................................................................... 3
Aktuálně - ČR............................................................................. 5
Aktuálně - zahraničí.................................................................... 5
Co, jak, kdy, kde v MK............................................................... 6
Školství....................................................................................... 7
Konzervativní aktuality............................................................... 8
Partnerské organizace................................................................. 8
strana Pravý úhel
říjen 2006
ÚVODNÍK
Pravý úhel
Časopis pro konzervativní
a liberální myšlení – zpravodaj
Mladých konzervativců
Vydavatel:
Mladí konzervativci, o.s.
Zborovská 542/42
150 00 Praha 5
IČO: 44964633
Tel.: +420 257 328 273
fax : +420 257 329 057
e-mail: [email protected]
www.konzervativci.cz
Redakce
Šéfredaktor: Zbyněk Klíč
Redaktoři: David Červenka, Michal
Šabatka
E-mail: [email protected]
DTP, tisk: LNT
Evidenční číslo MK ČR E 12945
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
milí Mladí konzervativci,
právě se Vám dostává do rukou první číslo
obnoveného časopisu Mladých konzervativců
Pravý úhel. Proč jsme se rozhodli znovu začít
vydávat celostátní magazín MK? Předně si
myslíme, že mládežnické sdružení jako Mladí
konzervativci si celostátní časopis zaslouží.
V době digitálních médií je sice možné namítnout, že informace si každý může obstarat
jinde, tištěné médium však patří ke „standardní výbavě“ každého většího sdružení či
politické strany a domníváme se, že stále tvoří
nezanedbatelný zdroj propagace každé větší
skupiny lidí s podobnými zájmy.
S propagací souvisí i druhá idea, proč
s časopisem začít. Nezanedbatelnou částí
každého čísla bude rubrika Školství, ve které
se budeme věnovat záležitostem souvisejícím s různými problémy týkajícími se této
oblasti. Časopis rovněž budeme na vysokých školách distribuovat a poskytovat tak
vysokoškolákům nejen informace o našem
sdružení, ale také praktické texty, které se
jich bezprostředně týkají.
A co v prvním čísle Pravého úhlu najdete a s čím se budete následně jednou za
dva měsíce setkávat? Každému číslu bude
vévodit téma, jemuž budeme věnovat jeden
základní text a od příštího čísla rozhovor
s význačnou osobností. V další části pak
dáme prostor i Vám, čtenářům a členům MK,
kteří budete mít chuť komentovat českou
vnitro- či zahraničně-politickou událost, případně jakýkoliv aspekt fungování Evropské
unie. V rubrice Komentáře bude dán prostor
každému podobnému zájemci.
V následné části se každé číslo PÚ bude
věnovat dění v našem sdružení. Přineseme
Vám informace o zásadních událostech za
období od posledního čísla, stejně tak budete mít možnost přečíst si reportáže z vybraných akcí „emkáčka“.
Za rubrikou Školství, o níž jsem se již zmínil, Vám budeme v každém čísle přinášet
portréty našich partnerských mládežnických
organizací a aktuality ze světa pravicové
politiky.
Časopis MK se k Vám bude dostávat každé dva měsíce. Společně se svými kolegy se
budeme snažit časopis maximálně zkvalitňovat a navazovat na vysoký standard Pravého
úhlu z dřívějších let.
Přeji Vám příjemné chvíle strávené s tímto
i dalšími čísly Pravého úhlu.
Zbyněk Klíč,
šéfredaktor Pravého úhlu
Představujeme se
Ptáte-li se, kdo jsou
to Mladí konzervativci,
následující řádky by vám
měly nabídnout alespoň
nejzákladnější odpověď.
Mladí konzervativci jsou
občanským sdružením
fungujícím
podle
zákona č. 83/1990 Sb.,
o sdružování občanů.
Cílem MK je v prvé řadě
prosazovat konzervativní a liberální myšlenky
s důrazem na svobodu jednotlivce a tradice
evropské civilizace. Základní činností Mladých
konzervativců je proto pořádání přednášek,
seminářů či konferencí, kde se mohou
především mladí lidé setkat s významnými
představiteli politického, ekonomického
nebo společenské života a diskutovat s nimi
aktuální společenské otázky. Nezapomínáme
samozřejmě ani na své členy (členem se
může stát pravicově smýšlející člověk mezi
15-35 lety) pro které nabízí MK velkou
možnost osobní realizace, ať už se jedná
o přímý kontakt s politiky, ekonomy či dalšími
významnými osobnostmi při každodenní
činnosti MK nebo možnost získání zkušeností
při organizaci přednášek či fundraisingu nebo
prakticky jakýmkoli zapojením se do činnosti
MK. Mladí konzervativci ovšem neznamenají
jen zajímavou, ale občas i náročnou práci, ale
je to především sdružení mladých lidí, kteří
poznali, že sdílení společných hodnot s dalšími
lidmi znamená nejen možnost prezentace
vlastních názorů, ale je to především aktivita,
která přináší radost a zábavu. Pravidelně
tudíž členové MK pořádají různé společenské
akce, jako jsou např. filmový klub, letní a zimní
kemp, nebo víkendové semináře spojené
s poznáváním různých míst ČR.
Jelikož MK již od počátku vznikli jako politická
organizace, je samozřejmě důležitý i vztah
k politickým stranám. Již od roku 1993 je
znatelná tendence MK k otevřené spolupráci
s ODS, i když stále zůstáváme otevřenou
organizací pro ostatní pravicové proudy v ČR.
Jasná je ale naše otevřená a přímá podpora
ODS, která je pro nás jedinou relevantní
politickou stranou, zastávající konzervativněliberální hodnoty. To se projevilo podporu
kandidátů ODS zejména ve volbách do
Senátu a volbách do Poslanecké sněmovny
v letech 2002 a 2006. Vedení MK proto
vzhledem k rozhodnutí kongresu MK v roce
2003 usiluje o vzájemné smluvní uznání
ODS a MK. Naše spolupráce s ODS nemá
představovat institucionální začlenění MK do
struktur této politické strany, ale má ODS
i MK otevřít mnohem výraznější prostor jejich
vzájemné spolupráce.
Posledním faktorem naší činnosti je vzhledem
k celostátnímu působení i regionální aspekt
MK. V současné době existuje v každém
kraji alespoň jeden regionální klub, který
představuje jednotku MK na nejnižší úrovni.
Za posledních několik let se regionální
přítomnost MK mnohonásobně rozšířila, i když
je poznamenána nevyhnutelnými nedostatky,
které však nic neubírají na pozitivním přínosu
rozvoje členské základny v mnoha místech
ČR. Členové MK se tak mohou aktivně
zapojit do celostátního působení skrze
svůj regionální klub, který tvoří základní
spojnici mezi aktivitami centrálního MK
a MK regionálního. Nabízí se tak jedinečná
možnost uspořádat i v dalších místech ČR
setkání s našimi významnými přednášejícími.
Více o jednotlivých klubech je možno nalézt
na našich internetových stránkách.
strana Pravý úhel
říjen 2006
TÉMA
Socialisté od válu
Po osmi letech odešli socialisté od válu.
Osm let korupčních skandálů, zvyšujících
se rozpočtových schodků a omezování
personální svobody. Socialistický ideolog
Vladimír Špidla s pomýlenými vizemi
o existenci sociálního státu, Stanislav Gross
s bezskrupulózností a ukrutnou domýšlivostí
a Jiří Paroubek s agresivitou, plýváním ohně
a popřením veškerého demokratického
a slušného chování zanechali Českou republiky
sice v obrovskými deficity
vykoupeném
hospodářském
růstu, ale v obrovském morálním
marasmu, kdy už se ani nelze
divit, že občané považují politiku
za odpornou činnost.
Po osmi dlouhých letech
socialistického
vládnutí
nastupuje v České republice
menšinová pravicová vláda ODS
s Mirkem Topolánkem v čele. Je
možné, že bude mít omezený
mandát a nezíská důvěru, musí
však v době své vlády, jakkoliv
dlouhé, nastartovat procesy,
které naší zemi tak ukrutně chybí.
Co by tedy měla zemi přinést?
Slušnost
a korektnost
v mezilidském chování
To nejhorší, co za sebou levicové
vlády zanechaly, je atmosféra
podvodů,
intrik,
korupce
a strachu. Plejáda korupčních
afér
se
zainteresovanými
sociálnědemokratickými politiky,
příslušníci předchozího režimu
ve státních funkcích, hrozby
nepohodlným
novinářům,
zpochybňování výsledků voleb
– to vše je dědictví vlád let
1998-2006. Hlavním úkolem,
který na pravicové politiky čeká,
je tedy obnova důvěry. Důvěry,
že slušné a poctivé chování se stále ještě
vyplatí, že ti, kdo obcházejí zákony a korumpují
úředníky budou ještě spravedlivě potrestáni,
že dohoda a kompromis jsou stále ještě více
než blokace a výhružky.
Poctivost při plnění programu
Občané volili při volbách Občanskou
demokratickou stranu proto, aby splnila své
reformy. Aby zamezila prohlubování schodku
veřejných financí, aby reformovala důchody,
pomohla živnostníkům a finančně ulevila
zdravotníkům. Občané čekají na změnu
socialistického způsobu myšlení, který zavíral
oči před očividnými problémy a pod pláštíkem
sociální spravedlnosti a rovnosti výdělků hnal
zemi k ekonomickému kolapsu. ODS musí
ukázat, že pravidla a dohodnuté zásady
nejsou jen dohody, které přes noc ztratí svoji
platnost. ODS musí být stranou, která nastolí
kázeň a dá najevo, že jsou věci, přes které
nejede vlak.
nástrojem boje s korupcí musí být snížení
počtu úředníků, razítek a rozhodnutí. Jen
omezení cizí vůle ve vlastních záležitostech
omezí korupční prostředí.
Zničení korupce
Ač je Česká republika vystavována
obrovskému
schodku
či
vysoké
nezaměstnanosti, největším problémem naší
země je korupce. Snaha uplatit druhého se
za vlády socialistů stala normou a nepoužívat
jí znamenaná rezignovat na veřejný úspěch.
Cílem ODS musí být nekompromisní boj
s touto chorobou, která prorůstá všemi sférami
společenského života. Prostředky k tomuto
boji musí být nekompromisní tresty všem
přistiženým s nulovou, či velmi omezenou
možností návratu na zastávanou funkci. Dalším
mít důchod. Svobody říct beztrestně a beze
strachu vlastní názor, svobody klást politikům
nepříjemné otázky. Svoboda utrpěla za vlády
socialistů těžký direkt. ODS musí podřídit vše
tomu, aby dokázala svobodu znovu postavit
na vlastní nohy.
Návrat svobody
Hlavním cílem a imperativem činnosti
ODS musí být návrat svobody do naší vlasti.
Svobody rozhodovat, kam nasměruji své
daně, jakého si vyberu lékaře či jaký budu
Článek vyšel v časopise CEVRO Revue
č.8-9/2006
Zbyněk Klíč,
šéfredaktor Pravého úhlu
Pravý úhel
strana říjen 2006
ROZHOVOR
Doprava nebo s Paroubkem
Paroubek, jak je u něj zvykem, následně vše demokratů a komunistů. Budoucnost zelených
zase změnil a vše se vrátilo do starých kolejí. je ve hvězdách a jiný přijatelný koaliční partner
Nejprve chtěl vládu podpořit jen na dva roky, už na politické scéně nezbývá. Lidovci jsou
pak jednání s ODS úplně přerušil a zorganizoval pro ODS jediným potenciálním koaličním
Kalouskovu politickou „sebevraždu“. Varianta partnerem, spolupráci s nímž může strana bez
o dohodě výlučně s ODS proto není v tuto problémů vysvětlit svým voličům. Dlouhodobá
chvíli aktuální. Jenže může se ještě do aliance lidovců a ODS je výhodná i pro
povolební hry reálně vrátit. Proto je třeba KDU-ČSL, která se v celostátních volbách
zamýšlet se na jejími nebezpečně přiblížila pětiprocentní hranici.
Zřeknutí se spolupráce s lidovci by nyní pro
případnými dopady.
Přijetí
této ODS znamenalo velký hazard. Ostatně, totéž
varianty
by
pro platí i obráceně. Až se totiž Jiří Paroubek
občanskou
pravici jednoho dne rozhodne, že už má vynucené
znamenalo značnou spolupráce s ODS dost, neměla by ODS stát
ztrátu.
ODS
by proti levicovému dvojbloku sama.
v prvé řadě ztratila
věrohodnost
před Podlehnout
nyní
lákadlům
svými voliči. Velmi „jednoduché“ dohody o vládě
pravděpodobně by s ČSSD by znamenalo nejen čtyři
ji opustilo značné roky vládnout, ale zároveň se už
množství z deseti ve Strakově akademii chystat na
procent voličů, které dlouhé roky v opozici.
letos získala oproti
výsledku z roku 2002. Čtyři roky jsou v životě velké a stabilní
Martin Bursík, Mirek Topolánek a Miroslav Kalousek v Poslanecké sněmovně
Přijmout
dohodu politické strany příliš krátkým obdobím. Zvolit
23.6.2006
s ČSSD, to je také krátkodobý zisk místo dlouhodobé investice
křesel, včetně premiérského, podporu takové jako polévat živou vodou malé pravicové by se proto občanským demokratům určitě
vládě, a to vše na celé čtyři roky. Připomenout strany, které Topolánkova politika v čele ODS nevyplatilo. Podlehnout nyní lákadlům
musíme, že účinek těchto lákadel zkoušeli na téměř
úplně
politické straně, která má za sebou osmiletý v y m a z a l a .
pochod „opoziční pouští“.
Ne náhodou
se krátce po
Lidovci jsou pro ODS jediným volbách
na
potenciálním koaliční partnerem, i n t e r n e t o v é
spolupráci s nímž může strana bez stránce jedné
z těchto
problémů vysvětlit svým voličům.
stran
objevil
Jiří Paroubek své nabídky doprovázel povzdech, že
ukázkou své druhé, dosud utajované, dobré zachránit
je
tváře. Plukovník Kubice najednou už nebyl může
snad
agentem ODS, jak si dříve myslel a všude už jen velká
tvrdil, ale agent nějakých jiných temných sil. koalice ODS
Mirek Topolánek se z hlavního padoucha a ČSSD.
najednou stal docela přijatelným partnerem. Z k r á t k a
A přemýšlet se nakonec dá i o podpoře a dobře, třicet
Tisková konference Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka
Václava Klause v prezidentské volbě.
pět
procent
Vše proto vypadá jednoduše, vidina podpory by se po čtyřech letech ve vládě „jednoduché“ dohody o vládě s ČSSD by
happyendu je tak blízko… Stačí kývnout s ČSSD za zády nebo s ČSSD přímo ve vládě totiž znamenalo nejen čtyři roky vládnout,
na vábení Jiřího Paroubka a sen o hlavním mohlo smrsknou na dvacet, nebo i méně.
ale zároveň se už ve Strakově akademii
vchodu Strakovy akademie se občanským Z dlouhodobého hlediska by navíc občanští chystat na dlouhé roky v opozici. Takových
demokratům konečně zhmotní. Ano, stačí demokraté utrpěli ještě jednu výraznou újmu – opozičních let by pak už nemuselo být jen
málo: veřejně se dohodnout s ČSSD na ztrátu klíčového politického partnera. Dohoda osm. Dvacetiprocentní strana bez relevantních
povolebním uspořádání (čti na opoziční s ČSSD by byla ze strany křesťanských partnerů, tedy strana de facto malá a izolovaná,
smlouvě číslo dvě), instalovat Jiřího Paroubka demokratů logicky vnímána jako zrada. ostatně ani jinam než do opozice nepatří.
do křesla předsedy Sněmovny a dovolit V zájmu občanských demokratů je pravý opak
„oranžovým“ nestraníkům (nebo ještě lépe – udržení dlouhodobého partnerství s KDUPetr Sokol,
straníkům) zasednout ve vládě. Za čtyřleté ČSL. Jedině ve spojení s lidovci může ODS
politolog, předseda MK
soupeřit s již neskrývaným blokem sociálních
vládnutí přijatelná cena, mohlo by se zdát.
ODS stála dva měsíce po parlamentních
volbách na klíčové křižovatce. Její dilema by
bylo možné popsat parafrází jejího vlastního
volebního hesla z roku 1998: „doprava nebo
s Paroubkem“.
Sociální demokraté předstupovali před
občanské demokraty a přinášeli opravdová
lákadla. ODS nabízeli vidinu mnoha vládních
Pravý úhel
strana říjen 2006
AKTUÁLNĚ - ČR
Bohatá okurková sezóna 2006
Letošní volby neskončily jenom patovou
situací, skončily především nepřiměřeným
vystoupením premiéra Jiřího Paroubka. Za
afektovaný proslov je možné se omluvit,
žádná omluva však nesmaže prorockou
výpověď a symboliku neochoty k ústupkům
oné
vyhrocené
tiskové
konference.
Paroubkova pozice poraženého už ani
nemůže být jednodušší: nic nedělat, tvářit se,
že zachraňuje občany před modrou zkázou,
případné neúspěchy hodit na protivníka,
občas navrhnout vládu odborníků. Škarohlídi
se hned pohotově ptali, zda snad v jeho
vládě žádní nebyli. A jako naschvál média
přinesla několik případů, kdy se členové vlády
vysloveně ztrapnili.
Lidovecký ministr dopravy Šimonovský
vystupoval v poslední době velmi často
v souvislosti s novými pravidly silničního
provozu. Ani s policejní nápovědou ale
nedokázal vysvětlit nastavení tachometrů
automobilů na vyšší než skutečnou rychlost.
V jiném případě se ministr průmyslu Urban
(ČSSD) chvástal o nemožnosti dalších
výpadků elektřiny, až ho musela zchladit
AKTUÁLNĚ - ZAHRANIČÍ
známá kapacita Drábová. Unionista Kühnl si
zase z pozice ministra obrany chtěl nechat
ukázat ostrý start českých stíhaček Gripen.
Zapomněl přitom, že tahle drahá hračka je
k dispozici pouze velitelstvím NATO. Snad mu
půjčili aspoň plastikový model, ten daňové
poplatníky přece jen stojí méně než ukázkové
lety čehokoliv.
Jako pokrytec se zachoval samotný premiér
Paroubek. Ještě před volbami patřilo k jeho
image zatočit s každou nepravostí, byť ve
vlastní straně. V případě bezohledné jízdy
kohosi, kdo má stále ještě nárok na oslovení
policejní prezident, neexistovaly polehčující
okolnosti. Husák měl okamžitě odstoupit,
a pokud v sobě nenašel elementární množství
slušnosti a cti, měl být okamžitě odvolán.
Místo toho si policie vyšlapuje na reportéry
MF Dnes, kteří provinění zdokumentovali,
neboť prý „veřejnost žádá jejich potrestání“
(sic!). Aféru považuji za společensky
mnohem nebezpečnější než loňský zásah na
CzechTeku: tehdy se jednalo o neprofesionální
výbuch agresivity v afektu umocněný davovým
šílenstvím. Kauza Husák ovšem dokládá, že se
policejní stát komunistického režimu ani víc
jak patnáct let po revoluci zcela nerozpustil,
přičemž buldozer Paroubek toto bratříčkování
a tuto aroganci oficiálně kryje.
Nejlepší prázdninovou zprávou tak dosud
zůstává fakt, že Spojené státy americké
velmi vážně zvažují umístění své raketové
základy na území České republiky. Politici
se nesmí nechat zmást protiamerickými
tendencemi v české společnosti, plynoucími
ze čtyřicetiletého komunistického vymývání
mozků. Přínosy americké základny jsou
řádově vyšší než případná negativa a ČR
takové nabídky musí využít. Následky
špatně vyjednaných podmínek se už jednou
objevovaly příliš často, a sice po našem
vstupu do EU. V případě vojenské základy si
ale fatální omyly nemůžeme dovolit. Proto je
výzvou pro vítězného Mirka Topolánka, zda jim
dokáže zabránit – ať bude jím vyjednaná vláda
mít jakoukoliv podobu.
Jan Průša,
student Institutu ekonomických studií FSV
UK
Co se to děje na Blízkém východě?
Blízký východ, místo, z něhož známe
převážně slovo konflikt. Tento problematický
region s sebou nese spoustu složitých otázek
a odpovědí. Není jednoduché jasně určit zlo
a dobro a podle toho jednu stranu konfliktu
odsoudit. Tento region a jeho hráči se často
nalézají ve složitých situacích, kdy jejich
rozhodnutí mohou zásadně ovlivnit jejich
samotnou existenci, stejně jako existenci jejich
kultury. Nelehké rozdělení tohoto regionu po
roce 1945 s sebou přineslo ještě složitější
situaci. Místo, kde od pradávna žilo židovské
obyvatelstvo se náhle rozhodnutím mocností
stalo státem. Stejně jako ostatní státy
mělo své porodní bolesti. Zásadní problém
vytvoření židovského státu, Izraele, spočívalo
v jeho odlišnosti, co se týká náboženství,
kultury i politiky. Vezmeme – li v úvahu, že stát,
který má kolem 5 milionů obyvatel je obklopen
světem jiné nábožensko politické kultury, jejíž
hlavní politickou ideologií je boj s jinými. Tyto
okolní státy čítají asi stokrát více obyvatel,
což znamená obrovskou, mnohdy i zničující
sílu. Tyto státy, islámského náboženství, mají
nevýhodu ve své kultuře, která udává jejich
nepochopení a neporozumění demokracii
a svobodám našeho euroamerického světa.
Navíc problémem je jejich neexistence státem
zakotvených sociálních práv, které jsou pro
vládce těchto zemí nepřijatelné. Vzdát se
svého vlastního bohatství a tím i své nadvlády
znamená jediné, vést a posilovat nenávist
svých lidí vůči společnému nepříteli, který
může za všechny jejich problémy a nedostatky.
Nenávist se tedy na Blízkém východě často
stává státní politikou, kdy povolenou zbraní
je i živení různých teroristických organizací,
které falešně bojují za svobodu či něco
jiného. Nenávist vůči státu, státní ideologii
i samotným občanům Izraele vede k tolika
odsouzeníhodným aktům násilí a porušování
suverenity Izraele, že přesycenost těmito
hrůzami se v evropském světě skoro vytrácejí
a naopak, zcela iracionálně, odsuzujeme
bezpečnostní opatření, která mají vést
k minimalizaci těchto útoků. Ze svého
evropského bezpečného domova si dozajista
nedovedeme představit obrovské problémy
státu Izrael. Na jedné straně chránit své
občany před krvelačnými teroristy útočícími
i na nebohé kojence, na porodnice, zároveň
chránit svou státní suverenitu, na druhou
stranu čelit neustálým útokům z mezinárodní
scény, kvůli vlastní obraně a slyšet z úst
íránských prezidentů o vymazání vlastního
státu z mapy světa. Sebemenší izraelský
ústupek znamená pro jejich nepřátele slabost
a tudíž důvod k dalším útokům, na civilisty
mířeným. Proto nedávný problém, jež se týkal
únosů vlastních vojáků, jako by znamenal, že
pokud Izraelci nezasáhnou na obranu svých
vojáků, nebudou podnikat nic při jiných
útocích, znamenal nutnost tvrdé odvety.
V případě radikálního a teroristického hnutí
Hamas bylo nutné se zaměřit na paralyzaci
a pokud možno i zkultivování tohoto, již
vládního, hnutí. Problémem však je Libanon,
kdy je nutné zdůraznit, že se nejedná o válku
či napadení, ale jedná se o to, že zločinecká
organizace Hizballáh, mající za cíl likvidaci státu
Izrael i s jejími občany, kromě pravidelných
raketových útoků na obydlená města také
unesla izraelské vojáky. V této situaci byl Izrael
nucen zasáhnout nikoli proti státu Libanon
či jeho obyvatelům, ale proti zločinecké
organizaci s níž si neví rady ani libanonská
vláda. Izrael svou akcí nyní vlastně pomáhá
občanům i vládě Libanonu proti zločincům,
kteří mají v úmyslu neustále vystavovat
obyvatelstvo násilí, nenávisti a konfliktům.
Doufejme, že se tedy izraelské armádě
povede zlikvidovat právě tyto zločince, ale
bohužel jsou tady další a další, kteří povedou
Svatou válku proti židům. V Evropě již známe
ideologie Hitlerů a víme jak to končí, avšak
Blízký východ jako by byl o něčem jiném, ale
není, jde opět o likvidaci židů a jejich kultury.
Finanční prostředky, které plynou právě např.
Hizballahu vedou z Íránu, což vzhledem k vývoji
jejich nekontrolovaného jaderného programu
je opravdu velice alarmující. Nástupem
radikála Ahmadínežáda do čela Íránu, spolu
s jeho provoláváním o likvidaci Izraele, spolu
s jaderným programem je onou hrozbou,
na níž by mělo mezinárodní společenství
klást důraz, ale praxe ukazuje něco jiného.
Na závěr se tedy ptám, kdy někteří evropští
státníci i mezinárodní společenství pochopí
tato nebezpečí? Doufám jen, že to nebude
jako obvykle pozdě. Nerad bych totiž po
svržení atomové bomby na Tel-Aviv, Eilat,
Haifu i jinam slyšel o evropském nebezpečí
z úst dalších fanatiků, vždy je nutné zasáhnout
včas, stejně tak to ukazuje i historie Blízkého
východu.
David Červenka,
redaktor Pravého úhlu
Pravý úhel
strana říjen 2006
CO, JAK, KDY, KDE V MK
Osmý letní kemp MK proběhl v Prostějově
Ve dnech 22. – 26. srpna 2006 se v areálu kempu
v Mostkovicích nedaleko Prostějova uskutečnil
Jednou z největších atrakcí kempu byla návštěva
vrtulníkové základny na Bochoři
historicky první Letní kemp MK na Moravě,
v celkovém součtu pak osmý v pořadí. Setkání zhruba
třiceti členů MK, organizované regionálním klubem
v Prostějově,
nabídlo řadu
zajímavých
atrakcí – od
sportování,
přes návštěvy
zajímavých
památek, až
po společně
t r á v e n é
v e č e r y .
Při jednom z večerů zazpíval Mladým
Prostějovští
konzervativcům i Karel Kahovec (vlevo)
pozvali
na
kemp řadu zajímavých hostů – europoslancem
Petrem Duchoněm počínaje a poslanci Zdeňkem
Boháčem a Danielem Petruškou konče. Pozvání
na delší časový úsek přijal i prezident Asociace
obranného průmyslu Jiří Hynek, který s účastníky
navštívil vrtulníkovou základnu v Bochoři, s Mladými
konzervativci pak při návštěvě Prostějova poobědval
i zlínský hejtman Libor Lukáš.
Mladí konzervativci Prostějov připravili pro své
kolegy
z celé
republiky i řadu
výjezdů, které jim
měly ukázat krásy
Olomouckého
kraje – zavedli je
do arcibiskupských
vinných
sklepů
v Kroměříži, do
Mladečských
jeskyní
či
na
hrad
Bouzov.
Kromě toho jim ve
vybraném kempu
poskytli možnost
zahrát si volejbal Kromě zábavy čekalo na členy MK
vzdělávání. Na snímku
či kopanou nebo i trochu
europoslanec Petr Duchoň
v blízkém okolí
minigolf, při uvítání na ně navíc čekaly bowlingové
koule.
A třetí část společného setkání členů MK –
neformální zábavu – pak členům přinesly návštěva
disco klubu, open air party s vystoupením Karla
V průběhu
prázdnin
uspořádala
Hlavní kancelář
n ě k o l i k
setkání členů
MK. Dvakrát
se
členové
n a š e h o
sdružení sešli
při
grilování,
jednou
při
sledování filmů
a jednou si
kluby z Prahy
a Ostravy zasoutěžili v bowlingu.
Politolog a předseda MK Petr
Sokol publikoval v týdeníku Reflex
rozhovor k současné politické
situaci. S redaktorem Bohumilem
Pečinkou se bavil zejména
o možných modifikacích volebního
systému v České republice. Jako
nejvhodnější změnu považuje
reformu v intencích italského
volebního zákona. Celý rozhovor si
můžete přečíst v archivu týdeníku
Reflex na stránkách www.reflex.cz
Zástupci redakce Pravého úhlu
navštívili předpremiéru nového
filmu Olivera Stona World Trade
Center. Příběh, postavený na
reálných osudech, vypráví hrůzné
okamžiky staré pouze několik let
z pohledu dvou newyorských
Mladí konzervativci na společné fotce na hradě
policistů, kteří byli při záchranných
Bouzov.
operacích zavaleni v troskách
Světového obchodního centra,
Kahovce či závěrečný večírek.
a jejich rodin, trpících nejistotou
Věřím, že tato návštěva každého z přítomných o život svých blízkých. Film přijde do
alespoň v něčem potěšila a každý z účastníků se kin na konci září. Recenzi najdete
bude rád do Prostějova vracet.
na stránkách www.konzervativci.
cz/prostejov
Milada Sokolová,
předsedkyně RK MK Prostějov Ve dnech 22. – 28. srpna se
uskutečnil
historicky
první
Letní kemp na Moravě, a to
v Prostějově. Na programu byla
řada sportovních akcí, debat
ale pouhou nevypočitatelnou libovůlí. Umístění s významnými
osobnostmi
amerických základen, přestože je dvoustrannou českého veřejného života (např.
záležitostí mezi námi a Spojenými státy, je prvním Petrem Duchoněm či prezidentem
větším testem pro naši zemi ukázat, kolik jsme Asociace obranného průmyslu
schopni pro společnou obranu obětovat. Soudě Jiřím Hynkem), nechyběly ani výlety
dle slov odpůrců základen zřejmě nic.
po památkách Olomouckého kraje
Umístění základen na našem území je projevem a hlavně spousta zábavy (viz text
zodpovědnosti České republiky vůči spojenci, na této straně).
který již mnohokráte posloužil střední Evropě, když
byla v úzkých. Je projevem loajality a vyjádřením 2. listopadu vstoupí do českých
odpovědnosti České republiky. Samozřejmě, že kin premiéra dokumentárního
můžeme být v nebezpečí a vnímáni jako spojenci filmu Kupředu levá, kupředu
„Velkého ďábla“, ale neutralita v podobných pravá, pojednávající o osudech
záležitostech neexistuje. Musíme se postavit na Mladých komunistů a Mladých
jednu stranu. Soudím, že je lépe stát po boku konzervativců. Režisérkou tohoto
George W. Bushe než Hasana Nasraláha a jemu dokumentu je studentka pátého
podobných. Život člověka, stejně tak jako život ročníku FAMU Linda Jablonská,
státu, je a bude nebezpečný a absolutní mír která již natočila film Kupředu levá,
a bezpečí na světě nikdy nebudou. Je třeba dát týkající se Mladých komunistů. Ve
jasně najevo, na jaké straně stojíme. A ne čekat filmu sleduje Jablonská osudy obou
a bát se.
organizací, a to ať již z oficiálních
akcí, tak i interních setkání.
Zbyněk Klíč
šéfredaktor Pravého úhlu
ANO americkým základnám
V posledních dnech se rozhořela v České
republice intenzivní debata o rozmístění amerických
protiraketových základen. Výsledky průzkumů
veřejného mínění se zatím jednoznačně klanějí na
stranu odpůrců těchto projektů a v této souvislosti
více než kdy jindy přichází na pořad otázka, zda
vůbec nechat o veřejných otázkách rozhodovat
v takto kontroverzních a důležitých otázkách, jako
je tato, samotné občany v referendu. Drtivá většina
těch, kteří by v referendu o takto důležité otázce
měli hlasovat, jsou co do zdroje informací značně
omezeni, a proto náchylni podlehnout demagogii
odpůrců amerických základen.
Ve veřejné debatě se k problematice amerických
základen objevuje spousta mýtů a nepravd,
počínaje nebezpečností podobné základy pro
Českou republiky a konče stále se opakujícími
a naivními úvahami o celosvětovém míru a řešení
konfliktů poklidným konsenzem.
Když jsme v roce 1999 vstupovali do NATO,
organizace, jejíž vůdčí silou jsou Spojené státy
americké, mnohým to zřejmě připadlo jako dar pro
naší zemi, jemuž nebudeme muset pranic obětovat.
Prastará konzervativní zásada ovšem praví, že
svoboda bez zodpovědnosti není svobodou,
Aktuality z MK
Pravý úhel
strana ŠKOLSTVÍ
říjen 2006
Kdo smí a kdo nesmí učit?
Nejtypičtějším symptomem minulého
volebního období ve školství byla unifikace,
návrat k jednotné škole a celkové ovládnutí
školství seshora. Neblaze proslulý školský
zákon (protlačený v roce 2004 parlamentem
napočtvrté a o jediný hlas) má 110 stran, ale
přes veškerou snahu nediriguje ve školství
úplně všechno. Existuje tak prostor ještě pro
další legislativní počiny a jedním z nich je Zákon o pedagogických pracovnících (2005).
Jde o zákon, který určuje kdo smí a kdo nesmí
učit ve školách, dělat vychovatele, družinářku
či ředitele. Tomu bych se chtěl dnes věnovat.
dostatečné vzdělání, aby řídil obecní školu
v nedalekém Horním Maršově?
Jistěže ne. Zákon stanovuje, že ředitel by
měl být absolventem vysokoškolského
vzdělání v akreditovaném programu školský
management nebo podobném (organizace
a řízení školství).
Dle zákona navíc nesmí už učit ani tu
chemii, neboť nemá bakalářský titul v oblasti
pedagogických věd.
Pohádka má končit alespoň trochu dobře
– Tonda má naspořeno z působení v Cocacole a žije šťastně a spokojeně až do smrti.
Pohádka s divným koncem
Pro názornost to vezměme jako pohádku:
Hrdina pohádky – Tonda – je Čech. Vystudoval
analytickou chemii na Univerzitě Karlově, udělal
doktorát a poté získal Nobelovu cenu. Mezitím,
protože Tonda byl praktickým vědcem, získal
prestižní manažerský titul MBA na Harvardu
a pak 15 let pracoval jako technický ředitel
celosvětového gigantu Coca-cola. Nakonec
se však vrátil zpátky domů, změnil styl života,
přestěhoval se do hor a 10 let už učí na
gymnáziu v Trutnově chemii. Je patrně širokodaleko nejoblíbenějším profesorem. Tondovi
studenti vyhrávají jednu chemickou soutěž za
druhou. Atd.
Otázky sice do pohádky nepatří, nicméně
musím jí položit: Má Tonda z hlediska zákona
Z pohádky do reality
Řada kvalitních učitelů působících na našich
školách nesplňuje dikci zákona. Proč je
proboha stát šikanuje? K čemu bude výborné
učitelce s 20ti-letou praxí vysokoškolské
studium pedagogiky? Nebo rychlokvašený
kurs v nějaké organizaci s ministerskou
akreditací? Kde seženou ředitelé dostatek
jazykářů/pedagogů? I teď mají na základních
školách problém najít alespoň někoho, kdo
jazyk ovládá a učit chce.
Příklady najdete na každé škole.
U nás na gymnáziu učí počítače absolvent
ČVUT (obor Systémové inženýrství). Jsem
s ním velmi spokojen. Mám ho tedy vyhodit
a přijmout absolventa nějakého provinčního
„peďáku“ s aprobací občanská nauka –
základy počítačů?
Obě
moje
starší
děti
učila/
učí v první třídě inženýrka ekonomie.
Každoročně se informovaní rodiče snaží,
aby se jejich dítě dostalo právě do její třídy.
Podstoupí paní učitelka martyrium přichystané
socialistickým ministerstvem? Nebo rezignuje
a moje třetí dítě bude mít smůlu?
Citace ze zákona
Abychom nekončili tak smutně, začtěme se
do veselejší části zákona.
§24 odst. 2: „Pedagogičtí pracovníci se
mohou účastnit dalšího vzdělávání, kterým
si zvyšují kvalifikaci. Zvýšením kvalifikace
se podle zvláštního právního předpisu č. 9)
rozumí též její získání nebo rozšíření.“
Původně jsem se tomuto imbecilnímu souvětí
od srdce zasmál. Nyní jsem trochu bezradný
při čtení slovesa „mohou“. (Pedagogičtí
pracovníci se mohou účastnit dalšího
vzdělávání …). Mám se radovat, neboť je
to na současné poměry nezvykle liberální
formulace? Nebo je to důvod k obavám,
neboť nás socialistická vrchnost mezi řádky
upozorňuje, že to není nic samozřejmého?
Václav Klaus mladší
ředitel Prvního obnoveného
reálného gymnázia v Praze
Hurá na vysokou!
Politici se čas od času předhánějí, kdo
zajistí mladým občanům tu vyšší, tu kvalitnější
vzdělání. Jedni mají za to, že je k tomu nutné
zavést školné, druzí jsou názoru opačného.
A jedni i druzí (ale více ti druzí) se ohánějí
daty, podle kterých je v České republice
procentuelně méně vysokoškoláků než na
západ od našich hranic. Nezbývá než položit
si dvě otázky: Co z toho plyne? A co s tím?
Skutečnost, že se řada uchazečů na vysoké
školy v Česku nedostane, je pravda. Na druhou
stranu pouze něco takového konstatovat nic
neznamená. Příčinou totiž nemusí být jen
ohraná píseň o tom, jak je ve školství málo
peněz a málo kapacit, ale dost možná to, že
nepřijatí uchazeči zkrátka nemají dostatek
schopností a vlastností nutných ke studiu.
Posledních osm let pod taktovkou sociální
demokracie byla zcela patrná tendence nutit
školy k přijetí více a více uchazečů. Školám
to není tak úplně proti srsti, protože na přijaté
uchazeče získávají dotace. Ty ovšem pokryjí
jen základní navýšení nákladů. Školy se na
oko dostanou z červených čísel, jenže kvantita
vítězí nad kvalitou. Vysoké školy navíc rychle
zjistily, jak na prosazované politice parazitovat.
Aby vyhověly požadavkům vlády, naberou při
přijímacím řízení několikanásobně větší počet
studentů, a to o tolik větší než jsou schopny
vzdělávat, že se drtivé části musí zase zbavit.
Není snad ani nutné rozepisovat se o tom, že
jde o plýtvání času záhy vyhozených studentů,
ale i profesorů a samozřejmě i státních
peněz.
V neposlední řadě existuje cosi, co nazýváme
devalvací diplomů. Na počátku století měl šanci
na slušné místo už ten, kdo prošel gymnáziem,
dnes musí absolvent vysoké školy často projít
ještě řadou školení, nejlépe zahraničních,
aby si získal důvěru zaměstnavatelů. Úměrně Mnozí by si po zavedení školného rozmysleli,
tomu se již přizpůsobila výuka na základních zda si prodlužovat dětství studiem, které
školách. To, co naši rodiče probírali v osmé nebudou schopni nikdy řádně ukončit.
třídě, zvládají dnešní páťáci.
Miroslava Pašková
Chtějí-li mladí lidé i zaměstnavatelé vyšší
předsedkyně RK MK Praha 15
vzdělání, je nutné více investovat
do vyšších odborných škol.
Je až zarážející, že na nich
studenti platí několik tisíc ročně
i v případě, že se jedná o státní
školy, zatímco na vysokých
VYSOKÁ ŠKOLA POLITICKÝCH STUDIÍ
školách neplatí. Stejně tak určitě
není až tak riskantní navyšovat
počty studentů bakalářského
studia, ale musí se ruku v ruce
ÚSTAVNÍ A SPRÁVNÍ PRÁVO
s tím navýšit kapacity (nikoli
VEŘEJNÉ FINANCE
jen dotacemi, které slouží jako
VOLEBNÍ A STRANICKÉ SYSTÉMY
záplaty předchozích dluhů škol).
Magisterské studium by mělo
POLITICKÝ MARKETING
být ponecháno těm skutečně
nadaným, navíc takovým, kteří si
jej váží a jsou ochotni se vážně
vzdělávat. A nakonec přichází
na řadu otázka školného,
kterému
snad v některém
dalším
článku
budeme
věnovat více pozornosti. Zde
je jen nutné uvést, že školné je
nezbytné. Nutí studenty i vedení
škol k větší zodpovědnosti
a pomůže studovat skutečně
perspektivním občanům, ať už
díky prostředkům přiděleným
ze sociálních či
studijních
NOVĚ AKREDITOVANÁ VYSOKÁ ŠKOLA. BAKALÁŘSKÉ STUDIUM OBORŮ VEŘEJNÁ SPRÁVA
stipendií. Nebylo by dokonce
A POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY. PŘIJÍMÁME POSLUCHAČE PRO STUDIJNÍ ROK 2006/07.
NAVŠTIVTE DNY OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 3. 10., 10. 10. A 17. 10. VŽDY OD 17 HODIN V SÍDLE ŠKOLY –
od věci, aby právě magisterští
BUDOVĚ MĚŠŤANSKÉ BESEDY, JUNGMANNOVA 28/17, PRAHA 1.
studenti,
kteří
již
prošli
WWW.CEVROINSTITUT.CZ
dostatečným sítem, platili méně
než studenti nižších stupňů.
NAUČ SE
BÝT POLITIKEM!
MUZ_final_tisk.indd 1
20.9.2006 10:22:17
Pravý úhel
strana říjen 2006
KONZERVATIVNÍ AKTUALITY
Získávají konzervativci v USA navrch?
Téměř bez povšimnutí ze strany českých médií
byla zveřejněna poslední lednové úterý tohoto roku
zpráva týkající se hlasování Senátu USA o návrhu
prezidenta Bushe na jmenování nového soudce
Nejvyššího soudu USA Samuela Alita. Obsazování
uvolněného místa soudce Nejvyššího soudu USA
vždy provází neklidná atmosféra a sám prezidentův
návrh vyvolá ostrý politický střet. Vždyť prezident
Bush musel na nátlak republikánských senátorů
svůj první návrh jmenovat soudkyní Nejvyššího
soudu právní poradkyni Bílého domu Harriet Meirs
stáhnout. Teprve druhá nominace prezidenta Bushe
byla úspěšná, když se pro soudce Alita vyslovilo 58
ze 100 senátorů. Nutno poznamenat, že podobně
těsný výsledek hlasování byl jen u jednoho z 9
současných soudců Nejvyššího soudu. Průběh
nominačního procesu však nebyl jednoduchý, jelikož
někteří demokratičtí senátoři hrozili obstrukcemi,
které mohly vést k zablokování celého jednání.
Nakonec se svými snahami neuspěli.
To, jaké vyvolal návrh na jmenování Samuela
Alita soudcem Nejvyššího soudu emoce, svědčí
o skutečnosti, jaký význam je této instituci ve
Spojených státech připisován. S tím souvisí i fakt,
jak se za posledních 30 let výrazně prodloužila
doba, po kterou jmenovací proces probíhá. Zatímco
ještě do 80. let minulého století byl Senát schopen
rozhodnout o navrženém kandidátovi ve lhůtě
jednoho měsíce, dnes je tato doba výrazně delší.
V případě Samuela Alita trval proces jeho jmenování
celé tři měsíce. To podle mnoha odborníků svědčí
o stále se zvyšující politické úloze Nejvyššího
soudu. Mnozí politologové v tomto případě spekulují
o možném nebezpečném pomyslném přesouvání
zákonodárné moci na moc soudní.
Nominace soudce Alita byla již od samého počátku
trnem v oku mnoha demokratickým senátorům.
Neúspěšný kandidát na prezidenta, demokratický
senátor John Kerry uvedl, že „Američané vědí, že
Alito povede naši zemi špatným směrem, a proto
očekávají, že s tím (my demokraté) něco uděláme“.
Senátor Pet Leahy zase označil Alitovu nominaci za
„zbytečně provokativní“. Samuel Alito je totiž znám
jako konzervativní soudce, který hájí hodnoty vzešlé
z dědictví západní civilizace. Například v roce 1997
odmítl Alito jako člen federálního odvolacího soudu
obvinění představitelů Jersey City z porušení ústavy,
kterého se měli dopustit tím, že vystavili během
Vánoc jesličky a další křesťanské symboly.
Mnoho komentátorů dnes očekává, že se může
změnit stanovisko Nejvyššího soudu k právům
homosexuálů a etnických menšin. Samozřejmou
součástí diskusí je i možná revize americké
judikatury týkající se ústavního práva na potrat,
které bylo proklamováno Nejvyšším soudem sporu
Roe vs. Wade v roce 1973. Souhlasem Senátu se
jmenováním Samuela Alita za soudce Nejvyššího
soudu se vyváží počet konzervativců vzhledem
k liberálům v této nejvyšší soudní instituci USA.
Poměr jak konzervativců tak liberálů bude nyní
vyrovnaný – pomyslný jazýček na vahách bude
hrát nyní jen jeden soudce. Vzhledem ke stále sílící
úloze Nejvyššího soudu v politickém systému USA
a neutuchajícímu střetu o morální a náboženské
hodnoty, který provází americkou politiku, jistě
o Nejvyšším soudu USA ještě uslyšíme. Jmenování
Samuela Alita je možná jen začátkem významných
změn.
Další aktuality
Japonsko bude mít nového premiéra – 26. září
2006 se uskuteční schůze japonského parlamentu,
který bude volit nového předsedu vlády. Po
odchodu Junichiro Koizumi se předpokládá, že
novým premiérem se stane současný mluvčí
vlády Shinzo Abe, který je jako Koizumi členem
konservativní Liberálně demokratické strany. Abe
se již nechal slyšet, že po svém
zvolení bude usilovat o revizi
současné japonské ústavy, která
díky svému pacifistickému základu neumožňuje
účast japonských vojáků v mezinárodních
vojenských misích.
Sarkoziho pozice sílí – Nikolas Sarkozy
z francouzského pravicového bloku Svaz pro lidové
hnutí se stále více přibližuje ke své nominaci na
prezidentský úřad. Prezidentské volby se ve Francii
uskuteční za 8 měsíců, nicméně už nyní se začíná
Francie pomalu probouzet k volební kampani.
Jako svého favorita na prezidentského kandidáta
vidí Sarkoziho zhruba 80% členů UMP. Sarkozy,
který je z postu ministra vnitra znám svým tvrdým
postupem vůči imigrantům zopakoval, že ze svých
zásad rozhodně ustupovat nemíní.
Merkelová kritizuje Írán - německá kancléřka
Angela Merkelová (CDU) označila za nepřijatelné,
aby Írán odmítal uposlechnout výzvy k zastavení
obohacování uranu, k čemuž Írán vyzvala
Mezinárodní agentura pro atomovou energii.
Současně ale Merkelová dodala, že vojenská akce
není alternativním řešením.
Pravicový prezident v Mexiku – mexický Nejvyšší
soud jednomyslně uznal vítězství pravicového
kandidáta Felipe Calderona v prezidentských
volbách, které se uskutečnily 2. července 2006.
Jeho levicový protikandidát Andreas Lopéz
Obrador však odmítl verdikt Nejvyššího soudu
respektovat a vyzval své stoupence k pokračování
akcí občanské neposlušnosti. Nový konzervativní
prezident Felipe Calderon by měl být do úřadu
inaugurován 1. prosince 2006.
Michal Šabatka
redaktor Pravého úhlu
PARTNERSKÉ ORGANIZACE
Občiansko-demokratická mládež
Civic Democratic Youth
Občiansko-demokratická mládež je politicky orientované občianske združenie, ktoré vzniklo v roku
1991. Radikálne zmeny, ktorými prechádzala celá
spoločnosť, sa odrazili aj v potrebe vytvoriť organizáciu združujúcu mladých ľudí zaujímajúcich sa
o politiku. Snaha vyplniť túto medzeru na poli občianskej pravice vyústila práve do vzniku Občianskodemokratickej mládeže. V súčasnosti naša organizácia združuje približne tisíc prevažne vysokoškolsky
vzdelaných mladých ľudí z celého Slovenska.
Občiansko-demokratická mládež vyznáva myšlienky liberálneho konzervativizmu, otvorenej spoločnosti, osobnej zodpovednosti každého jednotlivca,
tolerancie a slobody a to všetko na pozadí právneho
štátu a parlamentnej demokracie. Opodstatnenie
existencie tohto a podobných zoskupení sa odvíja
od úsilia priamo zaangažovať nastupujúcu generáciu do transformačných procesov odohrávajúcich
sa v každej zo sfér života, či už ide o politiku, ekonomiku alebo o medziľudské vzťahy. Štyridsať rokov
strávených v politickom systéme, kde si istá časť
spoločnosti osobovala právo rozhodovať o druhých
a namiesto druhých, poznamenalo politické i osobné postoje väčšiny obyvateľstva. Pomôcť dosiahnuť zmenu vo vnímaní seba samého sa usiluje aj
Občiansko-demokratická mládež. Tento posun by
sa mal udiať prostredníctvom vytvorenia podmienok pre iniciatívu schopných jednotlivcov a prípravy
mladých ľudí na aktívne pôsobenie pri správe vecí
verejných.
Občiansko-demokratická mládež si uvedomuje,
že realizovať skutočne úspešné reformy nie je možné izolovane. Práve preto kladie mimoriadny dôraz
na rozvoj medzinárodných kontaktov s partnerskými
organizáciami, najmä v štátoch Višegrádskej štvorky a Európskej únie.
V priebehu desiatich rokov pripravila Občiansko-demokratická mládež nespočetné množstvo
väčších i menších projektov, vyhlásení a stanovísk
k aktuálnym otázkam, participovala spolu s ďalšími
partnerskými organizáciami na mnohých kampaniach. Časť z nich sa sústreďovala na vzdelávanie
členskej základne, ale väčšinou boli orientované
smerom navonok a usilovali sa prispieť k zmene vnímania niektorých celospoločenských otázok. Tu sú
aspoň niektoré z nich:
„Ak v druhom kole volieb zvíťazí len ON, prosíme občana, ktorý bude posledný opúšťať
Slovensko, aby zhasol!“ (1999)
Historicky prvá priama voľba slovenského prezidenta znamenala potenciálnu možnosť návratu Vladimíra Mečiara do vrcholovej politiky. V rozhodovaní
medzi menším a väčším zlom sme tomu väčšiemu
prostredníctvom desiatok veľkoplošných bilboardov
odkázali, že jeho zvolenie by bolo pre našu krajinu
tragédiou.
„Slovensko – maďarská letná univerzita“
(1998 – 2006)
Podnetom pre usporiadanie tejto akcie bola snaha
o prekonanie jestvujúceho napätia medzi slovenským a maďarským etnikom. Cieľovou skupinou boli
študenti tak zo Slovenska ako aj z Maďarska. Medzi
najvýznamnejších hostí týchto akcií patrili predsedovia vlád SR a MR – Mikuláš Dzurinda a Viktor
Orbán.
„Ďakujeme, že stojíte
vpravo“ (2002)
Voľby v roku 2002 mali definitívne potvrdiť, že Slovensko
je riadne fungujúcou a perspektívnou demokraciou.
Našim záujmom bolo, aby ich výsledkom bola pravicová vláda, ktorá by naštartovala potrebné ekonomické reformy. Na plagátoch a nálepkách preto
naši bývalí aktívni členovia Daniel Lipšic, Ivan Mikloš
a Juraj Barta deklarovali, záujem spolupracovať po
voľbách a vytvoriť homogénny vládny kabinet.
„Kampaň Šetrím, teda budem“ (2003)
Od začiatku októbra 2003 žila naša organizácia
kampaňou k dôchodkovej reforme. Jej cieľom bolo
rámcovo objasniť jej základné črty mladým ľuďom.
„Spomienky na absurditu“ (2004)
Happening na Rybnom námestí v Bratislave 17.
novembra, ktorého cieľom bolo pripomenúť absurditu socialistického režimu.
„Kto do teba FICOM, ty doňho ROZUMOM!“
(2006)
Kampaň proti R. Ficovi bola pokračovaním volebným
kampaní z rokov 1998 a 2002. Internetová kampaň
na adrese www.antifico.sk, nálepky s heslami Pozor,
slizký povrch, Po zasiahnutí Ficom vypláchnite oči
čistou vodou, Nebezpečenstvo vymývania mozgov,
Ďakujeme, že mu neveríte a komiksom s Ficovými
výrokmi sme apelovali na mladých ľudí, aby sa pred
vhodením volebného lístka zamysleli a zodpovedne
rozhodli o osude svojej krajiny.
Vlado Škola
predseda ODM