MAGAZIN Česká rafinérská léto 2004

MAGAZIN
Česká rafinérská
léto 2004
obsah / table of contents
14
aktuálně
03
Tři otázky pro Ivana Součka, předsedu
představenstva a generálního ředitele
Three questions for Ivan Souček, chairman of the board of directors and CEO
petroleum
12
08
18
17
04
06
S orlem v zádech
Backed by an eagle
08
Portrét Akrama Mohany: V České republice jsem doma
Portrait of Akram Mohana: I am at home
in the Czech Republic
10
Mozaika
Mosaic
Česká rafinérská má novou organizační
strukturu, vizi a misi
Česká rafinérská has a new organisational structure, a new vision and a new
mission
fokus
11
12
Kaleidoskop
Kaleidoscope
14
16
Kdo má ropu, je bohatý
Who has petroleum is wealthy
Podnik a vysoká škola – oboustranně
výhodná spolupráce
Enterprise and university – mutually
beneficial cooperation
Kdo to byl… Georgius Agricola
Who was it… Georgius Agricola
forum
Magazín
Informační čtvrtletník České rafinérské, a. s.
Vydává:
Česká rafinérská, a. s.
Předseda redakční rady:
Ing. Aleš Soukup, CSc., vedoucí sekce vztahů s veřejností
Redakce:
AC&C Public Relations, s. r. o., Korunovační 7, 170 00 Praha 7
Šéfredaktor:
RNDr. Michal Urban, CSc., tel.: 233 375 364, e-mail: [email protected], www.accpr.cz
Sazba, zlom, lito:
Studio Marvil, s. r. o.
Vydáno v Praze dne 14. 6. 2004, Registrace MK ČR pod číslem E 81 03
Magazín vychází čtyřikrát ročně a je distribuován zdarma.
Pro přetisk fotografií a celých článků nebo jejich částí je nutné písemné svolení redakce.
17
Martin Ručinský: Jednou se do Litvínova
vrátím
Martin Ručinský: One day I will go back
to Litvínov
18
Amerikou křížem krážem (2)
All over America (2)
aktuálně
2–3
Tři otázky pro
Ing. Ivana Součka
předsedu představenstva
a generálního ředitele České rafinérské, a. s.
Jak probíhala privatizace petrochemické
skupiny Unipetrol?
Tento proces v současné době stále ještě
probíhá. Když bychom měli shrnout jeho
historii, je třeba začít tím, že Fond národního majetku vyzval v minulém roce investory
k účasti na privatizaci Unipetrolu. Z firem,
které projevily předběžný zájem, byly vybrány tři, které měly do poloviny dubna předložit závazné nabídky. Vedle polského PKN
Orlen (v konsorciu s firmou Agrofert a s akcionářem naší společnosti – společností ConocoPhillips) to byl maďarský MOL a další
akcionář naší společnosti Royal Dutch/Shell
(v konsorciu s kazašským KazMunaiGaz).
Nakonec však nabídku na získání nabízeného podílu (cca 63 %) v Unipetrolu a další vybraná aktiva podal pouze PKN Orlen, který
nabídl celkem 13,05 miliardy korun. Vláda
prodej schválila 28. dubna 2004.
Česká rafinerská jako strana zájmu vybraným uchazečům poskytla dokumentaci pro
tzv. „Data Room“ a absolvovali jsme prezentace managementu potenciálním uchazečům. Později jsme nechali zpracovat ocenění naší společnosti. A to proto, že současné
akcionářské smlouvy mezi státem a Unipetrolem a zahraničními akcionáři, kterými
jsou Shell, ConocoPhillips a ENI, obsahují
předkupní práva a ta mohou být uplatňována právě na základě zmíněného ocenění.
Domnívám se, že dokončení privatizačního procesu potrvá ještě několik měsíců
a v této době, předpokládám, bude příležitost diskutovat s vybraným investorem o budoucnosti společnosti a jejím začlenění do
předpokládaných akcionářských struktur.
Ovlivňuje vás zdražování ropy
na světových trzích?
Cena ropy samozřejmě ovlivňuje efektivnost rafinérského odvětví, ale ta se neměří
pouze cenou vstupní suroviny, nýbrž rozdílem mezi ní a cenou vyráběných produktů.
Musím poznamenat, že zpracovatelské
marže jsou v poslední době velmi zajímavé.
Ovšem je nutno připomenout, že Česká
rafinérská je od loňského roku tzv. přepracovací rafinérií, a proto se nás cena ropy
přímo nedotýká. Může se nás dotknout
nepřímo tím, že může ovlivnit poptávku po
ropných produktech a disponibilitě ropy
samotné, a tudíž ovlivnit i využití našich
kapacit našimi „procesory“.
V současné době se ve světě hodně
hovoří o odpovědnosti velkých korporací vůči
společnosti.
My si toho jsme také vědomi, vždyť nás
ovlivňuje řada subjektů vnitřního i vnějšího
prostředí, resp. celé společnosti. Klíčovými
partnery jsou pro nás zejména zaměstnanci
a okolní města a obce.
Odpovědnost vůči zaměstnancům je
možné vyjádřit jednak vytvořením stabilních podmínek pro práci a jejím adekvátním
oceněním a jednak vytvořením přijatelných
pracovních podmínek. V této souvislosti
bych rád konstatoval, že velkou pozornost
věnujeme bezpečnosti práce a ochraně
zdraví při práci. Od loňského podzimu do
dnešního dne, tedy do 24. května, se nám
podařilo odpracovat jeden milion hodin
bez úrazu s následnou pracovní neschopností. Soustavně se také věnujeme ochraně
životního prostředí a úzce spolupracujeme
s veřejností, jak o tom ostatně občas informujeme i v tomto časopise.
Protože jsme jedním z významných
zaměstnavatelů v regionu, vztah k oběma
těmto partnerům se prolíná. Jak na Mostecku, tak v Kralupech a okolí máme uzavřeny
dlouhodobé smlouvy o spolupráci, jejichž
prostřednictvím podporujeme aktivity
měst i dalších subjektů. Mimořádné úsilí
věnujeme realizaci opatření ke snížení
negativního vlivu provozování rafinérií na
okolní prostředí. Domnívám se, že musíme
vztahy s okolím dále rozvíjet a prohlubovat
ve vzájemném porozumění.
Three Questions for Ivan Souček, Chairman
of the Board of Directors and CEO
On April 28th, 2004 the Czech government approved the sale of Unipetrol, which is a 51% shareholder of Česká rafinérská, to Poland’s PKN Orlen.
The completion of the privatisation will last for several more months, though, and during this time
there will be an opportunity to discuss the future
of the company and its integration in the expected
shareholder’s structure with the selected investor.
The current high price of crude oil does not directly
affect Česká rafinérská because it is a processing
refinery. Nevertheless, it could influence the
demand for petroleum and petroleum products
and thus the utilisation of the company’s refining
capacity.
Česká rafinérská is aware of its responsibility towards its employees and the people in the surroundings. It pays great attention to occupational
safety. It is also dedicated to systematically decreasing the influence on the environment and is cooperating closely with the public at the same time.
S orlem v zádech
Unipetrol má být pro PKN Orlen jen první sousto
Na konci dubna rozhodla vláda o prodeji 63 procent akcií Unipetrolu polské skupině PKN Orlen, jejímiž partnery v tomto tendru byly
společnosti ConocoPhillips a Agrofert. Za akcie Unipetrolu a úvěry jeho skupiny zaplatí PKN Orlen 13,05 miliardy korun, a přestože šlo
o jedinou nabídku, může být vláda spokojená. Cena totiž převýšila nabídku z roku 2002 téměř o dvě miliardy. Nový vlastník má navíc
zřejmě poměrně přesnou představu nejen o budoucím uspořádání holdingu, ale také o své roli v regionu střední a východní Evropy.
Představitelé PKN Orlen po rozhodnutí
české vlády uvedli, že Unipetrol je prvním
krokem plánované expanze. Dalším bude
spojení s maďarskou firmou MOL, které
teprve vytvoří předpoklady pro vznik dostatečně silného subjektu. „Bylo by velmi dobré
vytvořit středoevropský ropný koncern,“ poznamenal šéf PKN Orlen Zbigniew Wrobel
4. května na tiskové konferenci v Praze.
JEDNÁNÍ O FÚZI PKN ORLEN S MOL
Unipetrol je dobrý odrazový můstek,
protože může významně zvýšit hodnotu
akcií polského koncernu. Jednání s maďarskou společností MOL, která probíhají od
podzimu minulého roku, dosud zadrhávala
na představách o tom, který z partnerů bude
mít po fúzi rozhodující pozici. MOL, který
je jedničkou v Maďarsku a přes Slovnaft
ovládl slovenský trh, je propojený s rakouskou OMV a nedávno koupil i chorvatskou
firmu INA.
PKN je sice jedničkou v Polsku a s prodejem už expandoval i do severního Německa,
polská vláda však dosud nebyla fúzi s Maďary příliš nakloněna. Stát má v PKN největší,
28procentní podíl, který sice hodlá výhledově prodat, ale ne za jakýchkoli podmínek.
Hodnota PKN pokulhává za hodnotou firmy
MOL, tržní kapitalizace PKN na konci
března na základě ceny akcií činila 3,1 miliardy dolarů, MOL měl 3,5 miliardy dolarů.
Polská vláda se obává, že by Poláci mohli ve
společné firmě hrát druhé housle. „Hodnota
akcií PKN je mnohem vyšší, a to je důvod,
proč naše ministerstvo určitě fúzi nepodpoří,“ řekl náměstek polského ministra financí
Tadeusz Soroka měsíc předtím, než padlo
rozhodnutí o vítězi soutěže na Unipetrol.
Plánovaný středoevropský koncern by
mohl mít tržní hodnotu až deset miliard
dolarů. Oba budoucí partneři kromě toho
mají své vlastní expanzní plány. Představitelé PKN usilují o rumunskou petrochemickou
společnost Petrom a stále ještě věří, že by
mohli získat i gdaňské rafinérie Lotos. MOL
sice nyní potřebuje peníze na zvýšení svého
čtvrtinového podílu v chorvatské firmě INA,
ale rád by se zúčastnil privatizace rafinérií
v Srbsku a chce kupovat další čerpací
stanice ve východní Evropě včetně Česka
a Polska.
Jednání o fúzi jsou podle obou stran
motivována snahou, aby vznikl dostatečně
silný subjekt, který se může ubránit tomu, aby
jej spolkly větší firmy. Zájem o středoevropský
trh, kde se očekává výrazný růst poptávky po
pohonných hmotách, údajně mají kromě rakouské OMV také ruské firmy Lukoil či Jukos.
NEJPRVE DĚLENÍ
I když jednání o středoevropské fúzi pokračují, PKN má pro letošní léto aktuálnější
program: dělení Unipetrolu a vypořádání
s partnery. Poláci podle dohody zaplatí
celou kupní cenu, za 63 procent akcií Unipetrolu i závazky dceřiných firem. „Máme
dost peněz, abychom tuto transakci zafinancovali, ale vzhledem k její výši by nebylo
moudré vše platit z vlastních prostředků,“
řekl v rozhovoru pro deník Právo viceprezident PKN Orlen Janusz Wisniewski.
Představitelé firmy hned po vítězství
v soutěži uvedli, že na základě předběžných
dohod přenechají společnosti ConocoPhillips část Benziny a České rafinérské.
Agrofert převezme hlavně ty firmy, v nichž
už má podíl, tedy Agrobohemii a Aliachem,
i když zájem má i o části Chemopetrolu
a Kaučuku. Žádný z partnerů se naopak
nepere o Spolanu, kterou si tak má ponechat samotný PKN. „Jako nejsložitější část
skupiny zůstane šampionům, čili nám,“ řekl
v rozhovoru pro MF DNES Wisniewski.
Agentura Dow Jones Newswires 11. května uvedla, že si PKN chce na základě
dohody se svými privatizačními partnery
ponechat Chemopetrol, Unipetrol Rafinérie
a Unipetrol Trade. Benzinu má do budoucna kontrolovat ze 70 procent, 30 procent
připadne firmě ConocoPhillips. Agrofert
má naopak získat stoprocentní účast
v Kaučuku a Agrobohemii, která kontroluje
Lovochemii a Aliachem a kterou Agrofert
dosud ovládal z 50 procent. Agrofert má
rovněž převzít většinový podíl Unipetrolu
v Paramu, kde by PKN měl být po vypořádání dohodnutých transakcí jen minoritním
vlastníkem.
Poláci podle britské agentury stále usilují i o klíčovou pozici v České rafinérské,
kde má Unipetrol 51 procent akcií. Definitivní vlastnická struktura této dceřiné firmy je pro ně vzhledem k předkupnímu právu ostatních akcionářů největším
oříškem. Firmy Agip, Shell a ConocoPhillips, které mají po 16,33 procenta akcií,
totiž mohou na základě smlouvy z roku
1995 uplatnit při změně vlastníka Unipetrolu předkupní právo na jeho podíl v České rafinérské. Jasno by mělo být ještě letos, protože toto právo mohou uplatnit do
dvou měsíců.
HISTORIE PKN 1996 vznik státního holdingu
Nafta Polska pro přípravu privatizace polské
petrochemie 1999 vznik PKN fúzí Petrochemie
Plock s distributorem CPN. Stát nabídl přes
varšavskou a londýnskou burzu k prodeji prvních
30 procent akcií. 2000 změna jména na PKN
Orlen a druhá veřejná nabídka na 42 procent akcií 2002 vstup na německý trh, petrochemický
joint-venture se švýcarskou firmou Basell 2004
vítěz soutěže o Unipetrol | Pramen: PKN Orlen
petroleum
I když PKN Orlen termín platby za Unipetrol nezveřejnil, česká vláda očekává, že
peníze přijdou nejpozději na podzim tohoto
roku. Definitivnímu podpisu smlouvy sice
musí předcházet ještě schválení českého
antimonopolního úřadu i Evropské komise,
v obou případech se však předpokládá, že
nebudou žádné námitky.
ÚSPĚŠNÁ PĚTILETKA
Polski Koncern Naftowy Orlen (PKN
Orlen) je v Polsku největším výrobcem
a prodejcem pohonných hmot. Toto postavení získal přirozeným způsobem, v roce
1999 vznikl sloučením největší polské
rafinérie Petrochemia Plock s největším
rafinérie má podíly ve dvou dalších na jihu
země, takže jeho celková kapacita se počítá
na 360 tisíc barelů ropy denně (Litvínov
a Kralupy mají dohromady 170 tisíc barelů,
Schwedt na německopolské hranici 210
tisíc barelů za den). I když je PKN v regionu
střední a východní Evropy největší, na obrovský polský trh nestačí. V Polsku vlastní
nebo provozuje více než polovinu čerpacích
stanic a na tamním trhu má zhruba čtyřicetiprocentní podíl. Významným prodejcem
je také v severovýchodním Německu, kde
v roce 2000 koupil od britské BP téměř 500
čerpadel. Tato síť má nyní ve svém regionu
zhruba sedmiprocentní podíl, PKN nicméně
počítá s výstavbou dalších čerpacích stanic
PKN Orlen má vizi středoevropského ropného koncernu: z rafinérií v Polsku, Česku,
na Slovensku, v Maďarsku a Rumunsku chce obsluhovat i další trhy.
distributorem motorových paliv, firmou
CPN (Centrala Produktow Naftowych).
Současně s fúzí proběhla první část
privatizace, na varšavskou a londýnskou
burzu šlo 30 procent akcií nově vzniklé
společnosti. Hned v dalším roce vláda
prodala na burze dalších 42 procent akcií.
Firma po těchto emisích získala hlavně
institucionální akcionáře, například polské
penzijní fondy. Největším soukromým
majitelem s 5,6 procenta akcií je rodina
nejbohatšího Poláka Jana Kulczyka. V roce
2000 si PKN přidal za jméno Orlen, což je
kombinace slov orel a energie.
PKN má hlavní výrobní kapacity v centrálním Polsku, městě Plock. Kromě tamní
a výhledově chce obsadit 10 procent východoněmeckého trhu.
Firma je v Polsku rovněž významným
výrobcem a distributorem zkapalněného
propan-butanu (LPG). Z dalších výrobků
stojí za zmínku produkty společného podniku se švýcarskou firmou Basell – polymery,
které se používají k výrobě fólií, kontejnerů,
lahví a kabelů.
Z petrochemických závodů skupiny je
nejvýznamnější chemička Anwil, v níž má
PKN 75 procent akcií. Její výroba – hlavně
PVC a dusíkatá hnojiva – se nejvíc podobá
sortimentu Spolany nebo Lovochemie.
Koncern, který má přes sto dceřiných společností, počítá do budoucna se snížením
NEJVÝZNAMNĚJŠÍ DCEŘINÉ SPOLEČNOSTI
Petrolot Sp. 51 %
(distribuce leteckých paliv)
Rafineria Nefty Jedlicze SA 75 %
(rafinérie)
Petroprofit Sp. 85 %
(distribuce paliv, maziv a plastů)
Rafineria Trzebinia SA 77 %
(rafinérie)
Zaklady Azotowe Anwil SA 75 %
(výroba chemikálií)
4–5
jejich počtu tak, aby se mohl soustředit jen
na klíčový petrochemický byznys. Na prodej
je například téměř dvacetiprocentní podíl
v Polkomtelu, což je druhá největší telekomunikační firma v Polsku s hodnotou přes
650 milionů dolarů.
PKN Orlen je největší a zároveň nejvýznamnější polskou firmou. Při tržbách 22,4
miliardy zlotých vytvořil loni zisk 1,04 miliardy zlotých (téměř sedm miliard korun).
Firma uvádí, že se na příjmech státního
rozpočtu podílí téměř z 10 procent.
(bk)
Backed by an eagle
At the end of April the government decided to
sell 63 per cent of Unipetrol shares to the Polish
group PKN Orlen, whose partners in the tender
were ConocoPhillips and Agrofert. The shares
of Unipetrol, its subsidiary Spolana and claims
against other subsidiaries will cost PKN Orlen
CZK 13.05 billion. For PKN Orlen, the acquisition of Unipetrol represents only the first step in
a planned expansion that should include merging with Hungarian MOL, thus producing a strong
Central European oil concern. However Unipetrol
will be divided before then. The company’s representatives immediately stated after they won the
tender that, based on preliminary agreements,
they were going to let ConocoPhillips have a part
of Benzina and Česká rafinérská. Agrofert is taking control of, primarily, the companies in which it
already holds a stake, i.e. Agrobohemia and Aliachem. Spolana should be kept by PKN itself. According to Reuters, PKN is also seeking to achieve
a key position in Česká rafinérská in which Unipetrol owns 51 per cent of the shares.
VLASTNÍCI PKN ORLEN | Pramen: PKN Orlen | stav v prosinci 2003
Nafta Polska (státní společnost) 17,3 %
Ostatní 39,4 %
Bank of New York 10,5 %
Polské penzijní fondy 17,0 %
Státní fond 10,2 %
Kulczyk Holding 5,6 %
Česká rafinérská má novou
organizační strukturu,
Od 1. dubna platí v České rafinérské nová organizační struktura,
kterou si vynutil přechod z výrobně-obchodní na přepracovací
rafinérii loni v srpnu. Odpadly všechny činnosti související
s nákupem ropy a prodejem pohonných hmot a dalších výrobků,
cílem už není co nejvyšší zisk, ale co nejnižší náklady.
Aleša Jakub | Miroslav Debnár
ÚZKÁ SPOLUPRÁCE S PROCESORY
Vzhledem k nákladovému způsobu fungování přepracovací rafinérie byla ukončena
činnost obchodní divize, některé sekce,
jako bývalé zákaznické centrum a útvar
logistiky, byly sloučeny a převedeny do
divize plánu a rozvoje. „Společnost bude
nadále řízena pouze pětičlenným vedením,
sedmičlenné představenstvo však zůstane
zachováno, přičemž dva jeho členové
nebudou zaměstnanci společnosti,“ vysvětluje bývalý ředitel všeobecných záležitostí
České rafinérské Miroslav Debnár, který
se na přípravě nové organizační struktury
významně podílel.
Jeho nástupce Aleša Jakub poznamenává,
že celá organizační struktura vychází z toho,
že rafinérie musí úzce spolupracovat s akcionáři-procesory, kteří jsou nyní čtyři – ENI
(Agip), Shell, ConocoPhillips a Unipetrol.
Od loňského srpna přitom platí, že procesoři nakoupí ropu a tu si potom nechají
v České rafinérské zpracovat na dohodnuté
množství produktů v požadované kvalitě.
Za to jí platí poplatek za zpracování, který
zaručuje rafinérii stálou ziskovost.
Jedním z důvodů přechodu na přepracovací rafinérii byla podle Debnára snaha
o optimalizaci využití kapacit. Dřívější
prognózy o rychlém růstu spotřeby pohonných hmot ve střední Evropě se totiž
nenaplnily a kapacity rafinérií v Kralupech
a Litvínově – modernizované tak, aby
dokázaly pokrýt tuto očekávanou zvýšenou
poptávku – nebyly po určitou dobu zcela
využity. Dnes je jejich využití podstatně
vyšší, protože akcionáři si zde nechávají
zpracovávat ropu a sami si pak výsledné
produkty dodávají do svých řetězců pump.
V rámci přechodu na přepracovací rafinérii
vznikly také v Unipetrolu nové organizace,
které zajišťují nákup a prodej ropných
produktů.
„Při tvorbě nové organizační struktury
jsme se snažili poučit u obdobných přepracovacích rafinérií v Evropě, kterých je celá
řada, třeba Miro v Německu. Tento model je
vhodný u rafinérií, které mají více vlastníků.
Každá rafinérie je ale jiná. Česká rafinérská
má tu zvláštnost, že má dvě rafinérie poměrně dost od sebe vzdálené. Navíc jsou obě
součástí petrochemických komplexů. To vše
vyvolalo nutnost vytvořit nová místa, nové
procesy a novou organizaci,“ říká Debnár.
Snaha o snížení nákladů si samozřejmě
vynutí i určité snižování stavu zaměstnanců,
na druhé straně však řada nových míst
vznikla u procesorů, k nimž přešli mnozí
lidé zejména z obchodních úseků České
rafinérské.
„Počet zaměstnanců rafinérie se řídí
benchmarkingem (porovnáváním České rafinérské s obdobnými rafinériemi ve světě),
který stanoví, kolik lidí zde má pracovat
při dané konfiguraci rafinérského provozu.
Počet lidí klesl od roku 1997 z 1300 na
760 a ještě se bude mírně snižovat, ale jen
o málo,“ uzavírá Debnár.
ČEKÁ SE NA NOVÉHO MAJITELE
Nová organizační struktura ovšem není finální, jde o mezietapu v konečné struktuře.
„Nový model se musí napřed konsolidovat,
navíc do toho přišla privatizace Unipetrolu
a čeká se, že přijde nový vlastník,“ říká
Jakub.
Zatím totiž není jisté, kdo vlastně získá
podíl Unipetrolu v České rafinérské, protože
na ten mají opci tři stávající zahraniční akcionáři – společnosti ConocoPhillips, Shell
a ENI. Vše závisí na výsledku jednání dvou
posledně zmíněných firem konsorcia IOC
s vítězem tendru na Unipetrol – polským
koncernem PKN Orlen – a jeho partnery Agrofertem a firmou ConocoPhillips. Proto by
konečná organizační struktura měla platit
až od konce roku 2004 nebo bude zavedena
v průběhu roku příštího.
NOVÁ VIZE A MISE SPOLEČNOSTI
Paralelně se zaváděním nové organizační
struktury se změnila i mise a vize společnosti a její hodnoty tak, aby odrážely novou
realitu.
„Aby bylo možné něco dlouhodobě dobře
dělat, musíte především vědět, čeho chcete
dosáhnout. Krom toho, že chcete, aby firma
vydělávala a byla úspěšná, musíte vědět,
kde jste, a mít cíl, kam chcete jít a čím chcete být. To je vize. Mise je pak vyjádřením,
jakým způsobem se k cíli chcete dostat,“
osvětluje význam obou pojmů Debnár.
„Mise vyjadřuje, co společnost dělá.
Chceme zpracovávat ropu co nejkvalitněji,
nejlevněji a zároveň co nejekologičtěji
a bezpečně,“ doplňuje Jakub.
NOVÁ FIREMNÍ KULTURA
Zpracování nové mise a vize a nových
hodnot společnosti je součástí strategického
projektu Změna kultury, který firma zahájila
již v dubnu loňského roku. Jeho cílem je
podpořit zvyšování odpovědnosti jednotlivých pracovníků, jejich snahu o iniciativní
řešení a sdílení rizika.
„Mise i vize musí být podpořeny i kulturou společnosti, chováním zaměstnanců.
Organizační struktura se napíše jednoduše,
ale už hůře se realizuje vize a mise, dosažení vytyčených výsledků,“ říká Debnár.
petroleum
6–7
vizi a misi
Sídlo České rafinérské v Kralupech
K tomu má sloužit právě firemní kultura,
která má být motivační, má pomáhat lidem
k tvůrčímu přístupu k práci. K tomu je třeba
vytvořit vhodné podmínky, vytvořit kolektiv
lidí vyznávajících stejné hodnoty. Těmi
jsou v České rafinérské v prvé řadě důvěra,
transparentnost neboli srozumitelnost
řešení a respekt k druhým. Klíčem k úspěchu by pak měla být týmová práce, snaha
o empatii, kdy by se na řešení problému měl
každý člen týmu pokusit podívat pohledem
toho druhého. Každý byl měl být maximálně profesionální, činnost firmy by se měla
orientovat především na výkon a na zákazníka, tj. dnes na akcionáře-procesory či
spolupracovníky – vnitřní zákazníky. Velice
oceňovanou hodnotou se stává iniciativa
a kreativita, například při hledání úspor nákladů, nadále bude prohlubována pozornost
k etickému chování.
(aa)
Česká rafinérská has a new organisational
structure, a new vision and a new mission
A new organisational structure came into effect at
České rafinérské on 1 April, forced by the company’s transformation from production-trade to a reprocessing refinery last August. All activities connected with the purchase of petroleum and the
sale of fuel and other products have ceased. The
company’s objective is no longer the highest possible profit, but the lowest possible cost.
However the current organisational structure is not
final. It remains unclear who will acquire Unipetrol’s share in Česká rafinérská. Everything will depend on the results of negotiations between ENI
(Agip) and Shell, and the winner of the tender for
Unipetrol – the Polish concern PKN Orlen – and its
partners Agrofert and ConocoPhillips.
With the implementation of its new organisational
structure, the company’s vision and mission have
also changed, together with its corporate values.
Česká rafinérská’s vision is to be a respected company that achieves top results through the provision of quality services. It wants to achieve this
by processing petroleum to the highest possible
standard, as cheaply as possible, but also ecologically and safely. The formulation of a new corporate
mission, vision and values is part of the strategic
project, Change of Culture, whose objective is to increase individual employee responsibility, support
efforts to find innovative solutions and share risks.
V České republice
jsem doma
náš portrét
ZE ŠKOLY DO PROVOZU
„Den, kdy jsem poprvé přijel do Prahy, si
pamatuji docela přesně – bylo to 22. září
1984,“ vzpomíná Akram Mohana. Přijel sem
studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, ještě předtím však musel
absolvovat roční kurz češtiny. Titul inženýra
získal v roce 1990, jeden rok zůstal ve škole
jako asistent a po roce se vrhnul na studium znovu – tentokrát doktorandské. Svůj
další titul obhájil v roce 1996, mezitím však
nastoupil do Benziny a odtud v roce 1995
přešel do České rafinérské.
V současné době působí Akram Mohana
v pozici staršího technologa. „Starám se
o starší část kralupské rafinérie, takzvaný
blok 25. Naše rafinérie má dvě části,“
vysvětluje. „Ta moje běží prakticky od
sedmdesátých let, druhá – fluidní krak – se
najížděla v roce 2001 a má také svého staršího technologa. Takže jsme dva.“
Starší technologové nepracují přímo
v provozu, ale zabývají se například optimalizací provozu z hlediska spotřeby energie,
z hlediska produktů, z hlediska náročnosti
na výrobní jednotky jako třeba katalyzátory
apod. Kromě toho se Akram Mohana už
zhruba rok zabývá projektem čistých paliv.
Jeho cílem je zvýšit kvalitu produktů České
rafinérské tak, aby byly plně v souladu
s normami EU, především pokud jde o nižší
obsah síry. První část projektu je prakticky
hotová, druhá má být dokončena začátkem
příštího roku.
HOLANDSKÁ STÁŽ
Akram Mohana je České rafinérské věrný již téměř deset let
Téměř desetileté působení Akrama Mohany
v České rafinérské bylo přerušeno jednou
důležitou událostí. V roce 1999 byl vyslán
na čtyřletou stáž do centrály firmy Shell
v Amsterdamu.
Její přínos pro svůj profesní rozvoj
hodnotí Akram Mohana velmi pozitivně,
protože se tam hodně naučil. Mohl soustavně studovat, ale také pracoval na různých
projektech pro rafinérie Shell po celém
světě. Řadu z nich – v Indii, Malajsii, Thajsku, Japonsku či Švédsku – i navštívil, když
bylo třeba některé otázky projektu vyřešit
přímo na místě. „Čím víc toho víte, čím širší
petroleum
8–9
První polovinu svého života prožil v rodné Sýrii, druhou v České
republice, kde si založil rodinu. Téměř polovinu ze svého „českého“
období přitom Akram Mohana (40) pracuje v České rafinérské.
máte rozhled, tím větší máte sebedůvěru.
A bez sebedůvěry nemůžete být úspěšný, ať
jste sebelepší,“ vysvětluje svůj postoj Akram
Mohana. „V tomto směru pro mne stáž
znamenala hodně.“
Za další pozitivum považuje Akram
Mohana skutečnost, že v centrále firmy
Shell je velký mezinárodní tým. „V oddělení,
kde jsem pracoval, bylo asi 15 národností,
které představovaly až 20 jazyků,“ říká. „To
znamená různé kultury, různou mentalitu,
různé přístupy. A z 15 různých pohledů
na věc vždycky vzejde něco pozitivního,
vždycky se najde to dobré řešení.“
Mezinárodní tým na pracovišti je podle
Akrama Mohany vždy přínosem a platí to
i o České rafinérské, i když tu není zastoupeno tolik národností jako v Amsterdamu
u Shellu. „Zpočátku může dojít i k určitým
nedorozuměním, ale ta časem zmizí, když
si všichni zvyknou pracovat společně.
Musíte se naučit vzájemně se respektovat
a uvědomit si, že co je pro vás normální,
pro druhého normální není. Člověk se
prostě naučí myslet jinak.“ Akram Mohana
dokonce tvrdí, že dnes dokáže podle názoru
člověka odhadnout, z které části světa je.
MOJE ČESKÁ RODINA
Ještě během studií se Akram Mohana oženil
se svou českou (přesněji řečeno moravskou)
kolegyní z vysoké školy. Žijí v Praze a mají
dva syny – desetiletého Martina a dvouletého Ramiho.
Do Holandska odjel Akram Mohana
s rodinou. „Odjížděli jsme tři, vrátili jsme se
čtyři,“ říká s úsměvem. „Pořád jsme váhali,
jestli mít jedno dítě, nebo dvě, a tam jsme
se rozhodli, že lepší jsou dvě. To je pozitivní
přínos stáže z hlediska mé rodiny.“
Oceňuje, že jeho rodina si na pobyt
v cizině rychle zvykla. Syn Martin tam jako
šestiletý, stejně jako děti ostatních zahraničních pracovníků, začal chodit do anglické
školy. První den prý přišel s tím, „že sice
nerozuměl, ale škola byla fajn“, za měsíc už
ale základy angličtiny zvládal. Paní Mohanová ho vozila do školy a brzy se seznámila
s matkami ostatních školáčků. Zakrátko
měla každý den nějakou zajímavou aktivi-
tu s kamarádkami z různých zemí a také
chodila na kurzy angličtiny. Složitější byl
jen poslední rok, kdy se narodil Rami a ona
s ním musela být doma. „Jsem moc rád, že
i ona si tam uměla najít svoji pozici a získat
pozitivní pohled na svět.“
„Rodina je pro mne to nejdůležitější,“
vysvětluje své životní motto Akram Mohana, „a vždycky vycházím z toho, že moje
děti musí být lepší než já. Já k tomu mohu
přispět tím, že jim poskytnu vzdělání. Sám
jsem měl v dětství tvrdé podmínky, protože
pocházím z vesnice, kde tehdy nebyla ani
elektřina a učil jsem se při petrolejce. Někdy se ale říká, že tvrdé začátky jsou lepší,
protože když děti mají všechno, přestávají
mít o vzdělávání zájem.“
Po návratu z Holandska začal Martin
chodit do české školy. „Zpočátku jsme měli
strach, že bude mít potíže s češtinou, ale
zvládl to. Učí se dobře a jsem na něj hrdý.“
Škola má rozšířenou výuku jazyků, protože
znalost několika jazyků považuje Akram
Mohana za zásadní. Věnuje proto značné
úsilí i tomu, aby syn nezapomněl svou
znalost angličtiny z Holandska.
A aby jeho syn nepodlehl lákadlům
doby, jako jsou televize, počítače a hry,
chodí s ním pravidelně plavat – to je jejich
oblíbený sport – nebo jezdí všichni společně
na kole, třeba v blízké Stromovce. „I když
občas nejsem s něčím spokojen, a kritičtí
jsou přece všichni rodiče, věřím, že z něj
nevyroste špatný člověk,“ svěřuje se Akram
Mohana.
NEJLÉPE SE CÍTÍM TADY
„Život v české společnosti se mi líbí,“ tvrdí
Akram Mohana. „Nemám nic proti jiným
zemím, třeba Holandsko je velmi otevřené,
ale já už mám vztah k téhle zemi.“ Je sice
flexibilní, dokázal žít v Sýrii, rychle si zvykl
v České republice i v Holandsku a problémy
mu nepůsobily ani krátkodobé pracovní
pobyty v asijských zemích. „Všude si umím
najít své a přizpůsobit se.“
Vztah k České republice je prý do jisté
míry dán i znalostí jazyka. V Holandsku
ho nic nenutilo učit se holandsky, protože
se všude domluvil anglicky. Češtinu, která
Martin a Rami Akramovi
je podle jeho názoru pro cizince nesmírně
obtížná, ovládl za uplynulých dvacet let
skutečně dobře, i když – jak žertuje – synovi
s češtinou ještě poradit nemůže, naopak syn
stále ještě opravuje jeho.
Proto když si po čtyřech letech měl vybrat, zda se vrátí do České republiky, nebo
zůstane v Holandsku či někde jinde – a takové nabídky měl –, rozhodl se se svou
rodinou pro návrat.
(hp)
I am at home in the Czech Republic
A senior technologist at Kralupy’s Česká rafinérská refining plant, Akram Mohana (40), spent the
first half of his life in his native Syria and the latter
half in the Czech Republic. He arrived in Prague
in 1984 for a course at the University of Chemistry and Technology (Vysoká škola chemickotechnologická, VŠCHT) and started to work at Česká rafinérská in 1995. In Kralupy he is involved in,
amongst other things, the fuel purification project
to make Česká rafinérská’s fuels comply with EU
standards. Mohana’s stay in the Czech Republic
has only been interrupted by a four-year internship
in Shell’s headquarters in the Netherlands where
he worked on projects for the company’s refining
plants all over the world and learnt to work as part
of a large international team.
While he was still studying, Akram Mohana married a fellow Czech student. They live in Prague
and have two sons – ten-year-old Martin and twoyear-old Rami. Mohana likes living in the Czech society. Therefore, when he faced the decision at the
end of his internship whether to stay in the Netherlands or return to the Czech Republic, he chose
to return.
petroleum
ŠŤASTNÝ NEKUŘÁK VYHRAJE
10 000 KČ V celosvětovém měřítku už kouření není zdaleka tak
v módě jak před lety, kdy se žádný hollywoodský film neobešel bez
cigarety nebo doutníku. Dnes je
tomu naopak. Škodlivost kouření je
prokázána a v USA, ale také v zemích Evropské unie se zvyšuje počet míst, kde se nekouří.
Nekuřácké prostředí nyní zavádí
i Česká rafinérská, ve které až donedávna procento milovníků nikotinu převyšovalo celostátní průměr.
Zatímco v populaci České republiky
kouřilo koncem roku 2002 30,3 %
mužů a 18,9 % žen, v České rafinérské se v letech 1999–2000 bez
cigarety neobešlo 47 % zaměstnanců, z toho 47 % operátorů. V le-
mozaika
tech 2001–2002 se sice celkový
počet kuřáků v ČeR snížil na 35 %,
ale počet kouřících operátorů vzrostl na 53 %. Centrální tým pro bezpečnost a životní prostředí, který
působí v České rafinérské, se proto v rámci Projektu podpory zdraví
rozhodl napomoci snížit počet kuřáků v ČeR, neohrožovat nekuřáky
a zlepšit pracovní prostředí. Kromě
informací o nebezpečí tohoto zlozvyku obsahuje projekt ještě velice
atraktivní motivační aspekt – kdo
přestane kouřit, může vyhrát příspěvek na dovolenou v hodnotě
10 000 Kč.
A Lucky Non-Smoker Will Win
10,000 CZK
Česká rafinérská, where until recently the percentage of nicotinelovers exceeded the country-wide
average, is introducing a non-smoking environment in connection
with the Health Support Program.
Any employee who stops smoking
can win a holiday allowance in the
amount of 10,000 CZK.
SVĚTLO PRO MOSTECKOU GALERII Galerie výtvarného umění v Mostě,
jejímž zřizovatelem je Ústecký kraj, sídlí v bývalém špitálu s kostelem sv. Ducha. K areálu dnes patří i přesunutý děkanský chrám Nanebevzetí Panny
Marie. Ten zůstal nejen jedinou historickou památkou po vytěženém královském městě Most, ale i němým mementem ideologizované lidské pýchy
a necitlivosti. A právě zde galerie prezentuje rozsáhlé expozice jak českých,
tak zejména francouzských a německých výtvarných umělců. Specifický suterénní výstavní prostor v děkanském chrámu však nebyl adekvátně osvětlen. To se nyní změnilo. Bezpečnostní, technickou i estetickou kvalitou už
odpovídá nejpřísnějším evropským standardům.
„Rád bych vyzdvihl přístup představitelů České rafinérské, kteří nám svým
velkorysým finančním darem a v koordinaci s Magistrátem města Most umožnili uskutečnit první fázi výměny osvětlení,“ řekl nám Petr Svoboda, ředitel
GVU Most. „Je potěšující, a to myslím nejen pro GVU v Mostě, že existuje
společnost s vedením, které místo obvyklé podpory estrádní masové zábavy
podporuje projekty, jejichž výsledek má byť krátkodobě neoslnivý, přestože
mluvíme o světle, nicméně dlouhodobý charakter, a díky němuž dopomohla
galerii k osvětlovacím tělesům, jež jsou svou kvalitou srovnatelná se světly,
kterými jsou vybaveny všechny prestižní evropské galerie.“
Light for the Gallery in Most
The Director of the Gallery of Fine Arts in Most, Petr Svoboda, praised the
approach of Česká rafinérská, which contributed financially to the gallery for
the acquisition of new quality lighting.
Vítězky jedné ze žákovských kategorií
BĚH VELTRUSKÝM PARKEM V sobotu 24. dubna se uskutečnil již 6. ročník Běhu Veltruským parkem. Přes pošmourné počasí se běhu v šesti věkových kategoriích účastnila padesátka dětí a mladých lidí z města i okolí.
Závodilo se na tradiční trati přesto, že zámecký park byl silně poničen povodní v roce 2002 a na sanaci těchto škod se dosud pracuje. Běžci sváděli tuhé boje a uznání patří všem, kdo doběhli do cíle. Vítězové jednotlivých kategorií byli odměněni věcnými cenami, které poskytl Městský úřad
Veltrusy a hlavní sponzor běhu – Česká rafinérská.
Run through Veltrusy Park
The 6th annual Run through Veltrusy Park took place on Saturday, April 24th
with fifty children and young people from the town and vicinity taking part.
The prize for winner from the Veltrusy Municipal Office and the main sponsor of the run – Česká rafinérská.
BRONZOVÍ HOKEJISTÉ V sezóně 2003–2004 se v Kralupech nad Vltavou uskutečnil další ročník amatérské ligové soutěže v ledním hokeji. Nejvýraznější změnou bylo zvýšení počtu mužstev na deset a zvýšení počtu
odehraných utkání v souvislosti s přechodem na dvoukolový systém soutěže. Během celé sezóny tak byl odehrán zatím největší počet zápasů v krátké historii ligy, a to rovných 90. Tým České rafinérské předváděl hokej velmi
dobré úrovně založený nejen na kvalitní kombinační hře mužstva, ale i na
individuálních výkonech jednotlivců. Cíle se podařilo dosáhnout – hokejisté
České rafinérské obsadili v lize celkově 3. místo a s vybojovaným bronzem
jsou spokojeni.
Bronze Hockey Players
Another season of the amateur league in ice hockey took place in Kralupy
nad Vltavou in 2003–2004. Česká rafinérská’s hockey players placed 3rd.
kaleidoskop
Z RAKOUSKA ROPNÁ VELMOC?
Petrochemický koncern OMV oznámil, že v oblasti vzdálené 35 kilometrů severovýchodně od Vídně objevil ložisko se 4,5 milionu barelů
ropy a zemního plynu. Je to největší nález černého zlata v Rakousku
od roku 1977. OMV odhaduje, že by
s použitím nejmodernějších technologií mohl z nově objevených zásob
vytěžit půl milionu tun ropy a 200
milionů kubických metrů zemního
plynu. To je zhruba třetina současné roční produkce OMV v Rakousku, která dosahuje 14 milionů barelů. Odpovídá to zhruba 38 tisícům
barelů denně, takže s nově objeveným nalezištěm by se teoreticky mohla denní rakouská produkce
zvýšit až na 50 tisíc barelů. Cílem
fokus
OMV je spolu se zahraničními vrty
dosáhnout v roce 2008 denní těžby
160 tisíc barelů. Dnes těží polovinu
tohoto množství.
Nové naleziště leží jen sedm kilometrů od Matzenerského pole,
které je největším nalezištěm ropy
na evropské pevnině. Ložisko, ukryté téměř tři kilometry pod zemským
povrchem, se podařilo najít díky
trojrozměrné seismice a moderním
počítačovým metodám. OMV otevřela v posledních třech letech na
rakouském území celkem 45 vrtů,
a dosáhla tak nejvyšší úrovně těžby
za posledních dvacet let. Náklady
na objevení největšího vrtu za posledního čtvrt století a na přípravu
těžby odhaduje OMV na 3,5 milionu
eur (přes sto milionů korun).
10–11
NOVÉ LOŽISKO U ŽAROŠIC Nově objevené ložisko ropy u obce Žarošice
na jižní Moravě, jež patří těžební firmě Moravské naftové doly, leží ve více
než kilometrové hloubce a má kapacitu 3 miliony metrů krychlových. Patří
tak k největším v kontinentální Evropě. Moravské naftové doly investovaly
do průzkumu ložisek za posledních deset let celkem tři miliardy korun. Ačkoliv oprávnění k průzkumu a těžbě má v tuzemsku podle hornické ročenky
zhruba deset firem, skutečně těží jen Moravské naftové doly a ze zkušebního vrtu Česká naftařská. Tato malá soukromá firma z Hodonína narazila
po více než dvou letech průzkumu na ropu v ložisku v Břeclavi. Ropný důl
má jeden problém – leží přímo na okraji města.
Přes všechny úspěchy je tuzemská těžba zlomkem celkové spotřeby.
Produkce moravské ropy uspokojí jen 1,5 procenta roční poptávky v zemi.
Roční tržby dolů se pohybují kolem dvou miliard korun, čistý zisk zhruba půl
miliardy. Dosud objevené zásoby slibují těžbu na dalších 20 let.
SLOVNAFT IRÁCKOU ROPU NEZPRACOVÁVAL Saddám Husajn při pašovaní ropy z Iráku využíval ropovod do Sýrie a malé tankery v Perském zálivu.
Ropa se dále tajně dopravovala i automobilovými cisternami do Jordánska.
Američtí vládní analytici rozsah takového porušování známého programu
OSN „Ropa za potraviny“ odhadovali ještě v roce 2002 asi na 300 až 400
tisíc barelů denně. Ve finančním vyjádření Husajn ročně propašoval ropu
za asi 2 miliardy USD.
Mezi asi 40 zeměmi, jejichž občané či strany a církve měli být obdarováni iráckou ropou, figurují kromě Slovenska také například Austrálie, Bělorusko, Kanada, Čína, Španělsko, USA, Francie, Velká Británie, Maďarsko,
Rusko, Ukrajina a bývalá Jugoslávie. Bratislavský Slovnaft ale prohlásil, že
iráckou ropu nezpracovával. Současné irácké ministerstvo ropného průmyslu ve spolupráci s Interpolem připravuje žalobu s cílem získat sumy,
jež by Irák dostal, kdyby darovanou ropu prodal. Husajn takto korumpoval různé činitele anebo pomocí zprostředkovatelů získával peníze na svá
soukromá konta.
RUSKÁ ROPA ZA EURA? Ruská ropa by se v budoucnu mohla obchodovat namísto v dolarech v eurech. To by posílilo vztahy mezi ruskými ropnými koncerny a evropskými odběrateli. Navíc by to prospělo státům, které se
chystají jednotnou evropskou měnu zavést a jsou na dodávkách této strategické suroviny závislé.
Rusko pokrývá třetinu evropské spotřeby ropy. Zároveň je největším exportérem zemního plynu, jímž zásobuje pětinu odběratelů v tomto regionu.
Pokud by obě komodity prodávalo za ceny stanovené v eurech, posílila by se
tím mezinárodní role této měny jako rezervní. Tu v současnosti plní americký dolar. O obchodování v eurech uvažuje rovněž Saúdská Arábie, největší
světový producent ropy, a Írán, který je na pátém místě. Byly by tak schopny lépe konkurovat ruským těžařům, napsal britský list The Daily Telegraph. Podle agentury Reuters by tyto změny mohly spustit výraznou inflaci ve
Spojených státech.
stranu připravil (ks)
DVĚ NOVÁ NALEZIŠTĚ ROPY v severním Rusku, Východní Kolva a Djusušev, začala v loňském roce dodávat ropu, a to o několik měsíců dřív, než
se plánovalo, a za nižší než očekávané náklady. Těžbu provádí společnost
Polar Lights, v níž 50 % vlastní ConocoPhillips.
Podnik a vysoká škola
oboustranně výhodná spolupráce
Letos 29. března podepsali předseda
představenstva a generální ředitel
České rafinérské Ing. Ivan Souček
a rektor VŠCHT Prof. Ing. Vlastimil
Růžička, CSc., novou smlouvu
o partnerství a vzájemné spolupráci,
která rozšiřuje dosavadní vztahy, jež se
datují už od založení České rafinérské
v roce 1996, a obsahuje řadu možností
vzájemně prospěšné kooperace.
Jedním z konkrétních příkladů je takzvané
stínování manažerů, při kterém studenti
nebo doktorandi po celý pracovní den
doprovázejí vybraného podnikového
manažera. „Tento typ praxe jsme si poprvé
vyzkoušeli letos, absolvovalo ji šestnáct studentů, z toho tři v České rafinérské. Vybraní
manažeři se jim věnovali pět pracovních
dnů a přímo v podniku odpovídali na
jejich dotazy. Pro studenty i pro nás to byla
zajímavá zkušenost, a protože se osvědčila,
budeme v ní pokračovat,“ řekl v rozhovoru
pro Magazín České rafinérské profesor
Růžička.
Co studenty na práci manažerů nejvíc
překvapilo?
Všichni se shodli, že si dřív nedokázali
představit, co všechno musí vedoucí
pracovníci během dne stihnout a jak široký
je záběr jejich činnosti. Že jim nestačí jen
odborné znalosti, ale že musí umět komunikovat s lidmi, musí je umět motivovat
a být přirozenými lídry kolektivu. Škola
si tak znovu potvrdila, jak jsou v praxi
důležité také netechnické či nechemické
odbornosti, takzvané soft skills. Předměty,
které budou studenty vzdělávat také v psychologických disciplínách, učit je motivaci
Prof. Ing. Vlastimil Růžička, CSc., (55), vystudoval pražskou VŠCHT, obor fyzikální chemie.
V tomto oboru absolvoval i doktorské studium. Od roku 1977 pracoval v ústavu fyzikální chemie
VŠCHT nejprve jako vědecký pracovník, později jako odborný asistent, docent a od roku 2003
jako profesor. Má za sebou pět zahraničních stáží, například na Dánské technické univerzitě
v Kodani, v americké vládní instituci National Institute of Standards and Technology nebo na
Univerzitě Blaise Pascala ve francouzském Clermont-Ferrand. V roce 1996 se stal prorektorem
pro zahraniční styky, rektorem VŠCHT Praha je od roku 2002.
fokus
a rozvoji komunikačních schopností, se
proto chystáme zařadit ve větší míře i do
našeho nového systému výuky – strukturovaného studia, s nímž začínáme na VŠCHT
od září tohoto roku.
Znamená to, že se VŠCHT mění na školu
univerzitního typu?
Základní zaměření nehodláme měnit,
VŠCHT zůstane dál školou technického
typu. Ale nabídneme některé nové předměty právě z oborů soft skills a přecházíme
na evropský model výuky, tedy na tříleté
bakalářské studium, na něž může navazovat
dvouleté magisterské studium. Jde o zásadní
přestavbu, při níž se totálně mění studijní
programy.
Co je obsahem nově podepsané smlouvy
s Českou rafinérskou?
Podnik na základě smlouvy umožní studentům získat konkrétní zkušenosti z odborné
praxe v jeho provozech a laboratořích.
Jeho odborníci a specialisté se v širší
míře zapojí do výuky, pro kterou Česká
rafinérská poskytne i některé potřebné
pomůcky nebo například soubory dat. My
na druhou stranu zajistíme výuku zaměstnanců podniku formou kurzů celoživotního
vzdělávání a kombinovaného bakalářského,
magisterského nebo doktorského studia.
Česká rafinérská také bude mít možnost
předkládat náměty pro vědeckovýzkumné
projekty a návrhy na zaměření bakalářských, diplomových a doktorských prací
podle aktuální potřeby její výroby.
V čem jde smlouva nad rámec dosavadních
vztahů?
Kromě vědy, výzkumu a vzdělávání pokrývá
ještě třetí oblast – komunikační, což je spolupráce s médii a veřejností. Jako o rámcové
o ní mluvíme také proto, že má mnohem
širší záběr. S průmyslem sice naše škola
spolupracuje už víc než třicet let, ale dřívější
smlouvy se vždy týkaly jen jedné oblasti
nebo ještě přesněji jednoho konkrétního
projektu. Pro Českou rafinérskou jsme takto
například zpracovávali metodiku hodnocení
produktů a poloproduktů jednotky fluidního
katalytického krakování, která je od roku
2001 v provozu v její rafinérii v Kralupech
nad Vltavou.
Na jakých výzkumných úkolech momentálně
spolupracujete s Českou rafinérskou?
Chceme pokračovat na projektu výzkumného centra pro komplexní zpracování
ropy, který jsme teď přihlásili do programu
ministerstva školství mládeže a tělovýchovy,
ale zatím ještě nevíme, zda tento program
bude přijat. Jde o druhé kolo, první projekt
trval pět let a byl úspěšný.
Jak takové výzkumné centrum funguje?
Jde o centrum pro aplikovaný výzkum, který
by se v tomto případě zaměřil na hluboké
zpracování ropy, chemii a technologii
polymerů a reaktorové inženýrství. Prováděl by se tady ve škole a na pracovištích
partnerů, například ve výzkumné základně
Unipetrolu v litvínovském Chemopetrolu, ve
VUAnCH nebo v podnikových laboratořích.
Jeho výsledky by měly reagovat na dlouhodobé požadavky aplikační sféry.
V září VŠCHT zahajuje výuku v Mostě. Jde
také o společný projekt?
Do bakalářského studia zaměřeného na aplikovanou chemii a materiály, které v Mostě
od září otevíráme, se přihlásilo jednadvacet
uchazečů z České rafinérské. Výuku v Mostě-Velebudicích jsme se rozhodli zahájit
na základě iniciativy severozápadního regionu, hlavně hejtmana Jiřího Šulce a primátora města Vladimíra Bártla. Projekt rovněž
podporuje ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy a Česká rafinérská se aktivně
podílela na jeho přípravě. Pro své zaměstnance například sestavila program přípravných kurzů, ve kterých si před zahájením
studia mohou doplnit některé vědomosti.
Škola v Mostě by měla sloužit také pro
celoživotní vzdělávání, nabízet kurzy pro
zvýšení kvalifikace, které si podnik pro své
pracovníky objedná.
Jak se za posledních patnáct let změnilo
zaměření vaší školy?
Příliš se nezměnilo, pokud jde o odborné zaměření. Už dříve se rozšířilo hlavně v oblasti informatiky, poměrně velký rozvoj zaznamenaly také obory technologie materiálů,
12–13
biochemie a biotechnologie. Zcela převratným způsobem se však změnily možnosti
školy, její otevřenost směrem do zahraničí.
VŠCHT se v minulých letech zařadila do
evropských programů, jako jsou Sokrates/
Erasmus, Tempus či Copernicus. Spolupracuje s řadou institucí také v USA a v Japonsku a o podobné vztahy usiluje i v Číně.
Kolik studentů odjíždí na zahraniční stáže?
Vloni jich bylo zhruba osmdesát a na naší
škole naopak pracovalo 38 zahraničních
studentů. Výměnné programy nabízejí
velmi široké možnosti. Několik našich
studentů už například ukončilo studium
v Japonsku a mají tak „exotický“ diplom ze
Saga University.
(bk)
Enterprise and university –
mutually beneficial cooperation
Professor Vlastimil Růžička, the Rector of the University of Chemistry and Technology (Vysoká škola
chemickotechnologická, VŠCHT) in Prague, said in an
interview that the new treaty on partnership and mutual cooperation signed by VŠCHT and Česká rafinérská on March 29 this year extends the possibilities of
mutually beneficial cooperation and thus enhances
the existing relationship that dates back to the origins
of Česká rafinérská in 1996. The foundation of this
cooperation includes not only research and development but also communication – interaction with the
media and the public. Students also receive managerial practice in Česká rafinérská. From September,
VŠCHT will launch a new course in Most, in the
preparation of which Česká rafinérská has also been
involved. For instance, it has compiled a preparatory
course program for its employees who can update
some of their knowledge before starting the course.
Významní absolventi VŠCHT: Emil Votoček, jedna z nejvýznamnějších osobností české chemie,
rektor ČVUT 1921–1922 Vladimír Prelog, nositel Nobelovy ceny za chemii z roku 1975, profesor
ETH Zürich Otto Wichterle, vynálezce hydrofilních očních čoček, v letech 1990–1992 prezident
AV ČR Miloš Hudlický, profesor na Virginia State University Ivan Ernest, ředitel Woodwardova institutu v Basileji Vojtěch Fried, profesor na University of New York František Šorm, 1962–
1969 předseda Československé Akademie věd Rudolf Zahradník, 1993–2001 prezident AV
ČR Vladimír Hlaváček, profesor na State University of New York Arnošt Reiser, profesor na Polytechnic University Brooklyn.
Pražská VŠCHT má za sebou více než osmdesátiletou historii. Nabízí studium na čtyřech fakultách: chemické technologie, technologie ochrany prostředí, potravinářské a biochemické technologie a chemického inženýrství. Je technickou univerzitou s výzkumným zaměřením, její pracovníci jsou v současné době držiteli dvaatřiceti patentů, v řízení je dalších patnáct přihlášek vynálezů.
Škola spolupracuje s řadou zahraničních institucí, smlouvu má se 34 univerzitami. V současné
době má zhruba tři tisíce studentů. Od příštího školního roku ji čeká významná změna – přechází
na evropský systém strukturovaného, tedy bakalářského, magisterského a doktorského studia.
Kdo má ropu,
KUBA SLADCE VÁBÍ
Kuba se zmítá v hospodářském chaosu,
a nabízí proto ropným firmám možnost
těžby za výhodných podmínek. Dohody se
státní firmou Cubapetroleo má podepsáno
patnáct ropných firem z Kanady, Velké Británie, Francie, Švédska, Německa a Španělska. Podle agentury Reuters nabídla Kuba
zahraničním firmám také spolupráci na
ropných nalezištích ve svých pobřežních
vodách v Mexickém zálivu. Španělská společnost Repsol získala v zálivu šest sektorů
a kanadská firma Sherritt Corp. dostala
přiděleny čtyři bloky. Do Havany se vrátila
i brazilská státní ropná společnost Petrobras, která usilovala o povolení k těžbě
v deseti sektorech Mexického zálivu a nyní
svůj požadavek snížila na dva sektory.
Změna původně velkorysého plánu souvisí
zřejmě s předloňskou zkušeností, kdy dvě
jiná naleziště v Mexickém zálivu vykázala
nízké zásoby ropy.
Kuba dnes produkuje 4,1 milionu tun
ropy ročně a zajišťuje 80 procent spotřeby
elektrické energie ročně z vlastních zdrojů.
V posledních letech se jí daří zvyšovat vlastní produkci ropy a zemního plynu o deset
procent ročně.
ZÁVOD O LIBYJSKOU ROPU
Na počátku června se cena ropy na světových trzích vyšplhala hodně
vysoko. Za barel lehké ropy West Texas Intermediate se platilo 42
dolarů, což byla nejvyšší cena, jakou newyorská burza zaznamenala za
21 let svého obchodování s ropou. V Londýně se cena severomořského
Brentu vyšplhala až na 38,65 dolaru za barel. Viníkem byly jednak
teroristické útoky v Iráku a Saúdské Arábii, jednak politika zemí
těžících ropu sdružených v organizaci OPEC. Ropné koncerny, které se
už loni snažily omezovat závislost na dodávkách ze zemí OPEC, mají
nyní o důvod víc v tomto trendu pokračovat, popřípadě si v rámci OPEC
hledají partnery nové, například v Libyii.
Vládce Libye Muamar Kaddáfí se začal
kát a obměkčil Američany i Evropskou
unii. Není divu, protože podle odhadů
odborníků má šesté největší zásoby ropy
a zemního plynu na světě. Pod saharskými písky se prý nalézá na 35 miliard
barelů velmi kvalitní ropy. Po roce 1986,
kdy byly na Libyi uvaleny americké a posléze také mezinárodní sankce, se hledání
nových ložisek zastavilo, takže zásoby
mohou být větší a náklady na těžbu jsou
přitom nižší než jinde. Proto začal mezi
americkými a evropskými koncerny
závod, kdo bude rychleji na místě. Prozatímním vítězem je britsko-nizozemský
koncern Royal Dutch/Shell, který už s Libyí podepsal dlouhodobou strategickou
smlouvu o rekonstrukci ropného sektoru
a o těžbě u pobřeží. Kontrakt má hodnotu
165 milionů eur.
V Tripolisu už otevřela svou kancelář
také americká společnost Occidental
fokus
14–15
je bohatý
Petroleum, která začala s těžbou v Libyi
v roce 1966 a v době největších výkonů
vytěžila až 800 tisíc barelů denně.
BUDOUCNOST V SUBSAHARSKÉ
AFRICE
Asi 20 procent světové spotřeby ropy by
měla podle odborníků zajišťovat od roku
2010 naleziště v subsaharské Africe. Nyní
se v tomto regionu těží asi jedenáct procent
s Chevronem a ExxonMobil pěti největšími
firmami těžícími ropu. Za loňský rok Shell
investoval podle serveru Business Daily
téměř 1,5 miliardy dolarů do nalezišť v Nigérii a dalších afrických státech. TotalFinaElf
a British Petrol nyní zkoumají možnosti
těžby v deltách afrických řek.
Spojené státy nyní dovážejí ze západní
Afriky asi patnáct procent z celkového
importu ropy. Do deseti let by se tento
Spojené státy nyní dovážejí ze západní Afriky asi patnáct procent z celkového
importu ropy. Do deseti let by se tento objem měl zvýšit až na 25 procent.
z více než 100 milionů barelů denní produkce. Největší ropné koncerny světa se proto
zaměřují na investice do států jižní a západní Afriky, kde se podle odhadů skrývají
neobjevené zásoby ekonomicky významné
suroviny.
Zájem ropných koncernů o africká
naleziště potvrzuje i v současnosti probíhající soutěž o devět těžebních polí na ostrově
Svatý Tomáš v Guinejském zálivu. Za jeden
z nich nabídla americká společnost Chevron
Texaco rekordní sumu 123 milionů dolarů.
Za každé z dalších osmi ropných polí
nabízí dvacítka koncernů, mezi nimiž jsou
i americký ExxonMobil, norský Statoil nebo
nigerijský Atlas Petroleum, minimálně 30
milionů. Pro africký ostrovní stát jde o významnou investici, neboť dosud byl závislý
pouze na produkci kakaa.
Pro společnost Chevron Texaco by ostrovní naleziště nebylo v subsaharské Africe
prvním. V posledních pěti letech v regionu
investovala přes pět miliard dolarů a do roku
2008 chce v Africe utratit dalších dvacet.
Také ostatní velké koncerny v Africe
investují. ExxonMobil prozatím v regionu
těží milion barelů za den. Díky investicím
ve výši 30 miliard dolarů v průběhu příštích
let se má jeho produkce zněkolikanásobit.
Pozadu nezůstávají ani společnosti Shell,
British Petrol a Total, které jsou spolu
objem měl zvýšit až na 25 procent. Analytici
však varují, že ani africké zásoby nevyřeší
americký energetický problém. Spojené
státy jsou na dodávkách ropy vysoce
závislé – ze své spotřeby musí více než dvě
třetiny dovážet. „Je sice správné rozložit
dodávky do co nejvíce regionů. Na druhou
stranu je jedno, odkud ropu dovážíte,
důležitá je cena. A pokud bude barel ropy
stát 60 dolarů na Blízkém východě, zaplatíte
za něj 60 dolarů i v Africe,“ tvrdí Paul
Stevens, odborník na energetiku na Dundee
University.
EVROPA KOKETUJE S RUSKEM
Evropa se začíná výrazněji orientovat na
ruskou ropu. Ruské úřady už například
povolily fúzi britského koncernu British
Petroleum a domácí firmy TNK, čímž vznikla třetí největší ropná společnost v Rusku
s hodnotou 18 miliard dolarů. Polovina aktiv
ruské společnosti přišla British Petroleum
na 6,15 miliardy dolarů.
Jako pojištění dodávek ropy z Ruska do
Evropy byla také vnímána půjčka sedmi
bank v čele s Deutsche Bank a Citibank
společnosti Jukos ve výši přesahující jednu
miliardu eur. Rusko navíc zvažuje, že by
cenu ropy kótovalo v eurech. Analytici se
shodují, že by to posílilo vztahy mezi ruskými producenty a evropskými odběrateli.
Asi 6 procent světových zásob ropy
a 26 procent zásob plynu se nachází v regionu Uralského federálního okruhu. Ural
tak zaujímá první místo v Ruské federaci
a jedno z předních míst na celém světě.
Na Uralu je rozpracováno na 700 nalezišť
uhlovodíkových surovin, hlavním těžebním
regionem je Chanty-Mansijský autonomní
okruh (XMAO), kde je asi 400 nalezišť.
Uralská ropa je i hlavním motorem ekonomického růstu Ruska, které nyní – v důsledku vysokých cen ropy – zvýšilo odhad
tempa růstu na 6,4 z předchozích 5,2 procenta. Vláda současně zvýšila odhad průměrné ceny uralské ropy na 27,50 amerického dolaru z předchozích 22 dolarů za barel.
Rusko, po Saúdské Arábii druhý největší
světový exportér ropy, chce letos vyvézt do
západní Evropy a bývalých zemí Sovětského
svazu 242 milionů tun ropy. Do roku 2007
pak má export stoupnout až na 260 milionů
tun ropy.
(ks)
Those Who Have Crude Oil Are Rich
At the beginning of May the price of crude oil in
New York climbed above 40 dollars a barrel for the
first time since 1991. This is caused partly by the
terrorist attacks in Iraq and partly by the policies
of the oil-producing countries united in OPEC. Thus
both the United States and Europe are looking for
ways to reduce dependency on the supply from
OPEC countries. Cuba, for example, which currently produces 4.1 million tonnes of petroleum annually, has offered foreign firms cooperation on oil
deposits in their coastal waters in the Gulf of Mexico. Petroleum concerns are also very interested in
Libya where 35 billion barrels of high quality crude
oil are supposed to be under the Saharan sands,
and Sub-Saharan Africa, whose deposits should
provide 20 percent of the world’s consumption of
crude oil from 2010 according to experts. Europe
is more markedly orienting on Russia, which plans
to export 242 million tonnes of crude oil to Western Europe and the neighbouring former countries
of the Soviet Union this year.
fokus
kdo to byl
Georgius Agricola
(1494–1555)
Byl to objevitel ropy? Všestranný vědec a filozof? Byl to milovník psychotroniky
a paranormálních jevů? Jeho stěžejní latinsky psané dílo De re metallica libri XII, nádherně
doplněné 273 dřevoryty, vyšlo v Basileji roku 1556 (čtyři měsíce po Agricolově smrti) a bylo
považováno dvě stě let za nejlepší odbornou knihu o hornictví a hutnictví.
BAUER ALIAS AGRICOLA
Snad bychom měli nejprve střízlivě konstatovat, že tento renesanční muž se vlastně
jmenoval Georg Bauer, byl městským lékařem v Jáchymově, a protože psal latinsky,
podepisoval se Agricola. Během svých studií
medicíny, přírodních věd a filozofie v Itálii
se spřátelil s Erasmem Rotterdamským,
velkým myslitelem a učencem, který na něj
měl velký vliv. Agricola ve svých přírodozpytných studiích dával vždy přednost
pozorování před spekulacemi a dostával se
tím do rozporu s přístupem alchymie.
Jako lékař vyznával iatrochemii, tj. použití přírodních látek jako léků. Během svého
působení v Jáchymově (1527–1533) hledal
mezi minerály a rudami nové léky a trávil
veškerý volný čas v dolech a hutích. Jáchymov byl v té době nejdůležitějším centrem
rudného hornictví v Evropě. Agricola sbíral
znalosti od zkušených horníků a hutníků,
kteří vycházeli z několik století trvající
tradice těžby a zpracování kovů, především
stříbra a cínu, v krušnohorské oblasti.
Na základě těchto poznatků i četby knih
vytvořil ve své době základní díla popisující
metody hornictví a hutnictví (De re metallica, 1556) a základní systematiku minerálů
(De natura fossilium, 1550). De natura fossilium je první mineralogickou učebnicí, kde
je uvedena klasifikace minerálů založená na
jejich fyzikálních vlastnostech. Agricola byl
neobyčejně všestranný. Jeho spisy se týkají
teologie, filologie, politiky a lékařství, ale
hlavně mineralogie a nejdůležitější z nich je
uvedené dílo o hornictví a hutnictví. Ukázal
novou cestu k nazírání na přírodu a obrátil
pozornost k exaktnímu pozorování. Je jen
škoda, že se sám neodhodlal například
k chemickým pokusům.
KAPALNÝ BITUMEN
Ve spise z roku 1546 pojednává Agricola
všeobecně o přírodě, o tekutých látkách,
které prýští ze země, o vlastnostech vody
a o zemním oleji. V souvislosti s pražením
rud obsahujících síru a bitumen uvádí, že
získaný bitumen slouží k výrobě pochodní,
kolomazí, ke konzervaci dřeva před
vlivy počasí, jako antikorozní přípravek
železa a mědi, k osvětlování a také jako
lék proti epilepsii, dně a moru. Píše, že
kapalný bitumen se nazývá petrolej,
protože tryská ze skal, působením chladu
tuhne a působením tepla se z něj odpařují
lehké podíly. Od 15. století se používal do
lamp k osvětlování místo olivového oleje
například na Sicílii.
PATOGENNÍ ZÓNY A VIRGULE
Agricola podle všeho prakticky vypozoroval,
že určitá místa lidskému organismu škodí
a jiná prospívají: „… je povinností moudrého
horníka, aby nedoloval v místech, třeba
bohatých, u nichž zjistí určitá znamení nezdravosti. Vždyť kdo doluje na nezdravých
místech, ten má dost na jedné hodině života,
druhou zasvěcuje smrti.“
V Agricolově době byl oblíbeným nástrojem k hledání kovů ,,kouzelný proutek“
neboli virgule. I když Agricola sílu virgule
a možnosti hledání kovů jejím prostřednictvím uznával, příliš ji horníkům nedoporučoval. I za jeho časů běhalo po světě
hodně,,taškářů“, kteří označili místo zaručeně bohaté na rudu, sebrali peníze a zmizeli.
Když pak ubohý horník na označeném
místě kopal, nic nenašel.
(ks)
Who was Georgius Agricola
A universal renaissance scientist, doctor and philosopher Georgius Agricola (1494 – 1555) made
a mark in history primarily because of his extensive work called De re metallica libri XII, which was
published in Basel in 1556 and for two hundred
years afterwards was considered the best professional book on mining and metallurgy. Agricola,
who also worked as the city doctor in Jáchymov in
its greatest mining days, even wrote the first textbook for systematic mineralogy. In his work of
1546 he elaborated on liquid natural hydro-carbons. He was one of the first to describe the characteristics and possible uses of petroleum.
Práce horníků podle dřevorytu z knihy
De re metallica libri XII
náš host
forum
16–17
Martin Ručinský:
Jednou se do Litvínova vrátím
V kanadsko-americké NHL prošel sedm špičkových týmů, patří po třinácti
letech v tamní soutěži k uznávaným osobnostem a respektovaným světovým
útočníkům. Martin Ručinský (33) bude v historickém kontextu patřit mezi
legendy českého hokeje, zařadí se v kapitole o nejúspěšnější generaci
rozhodně do těsného sousedství Jaromíra Jágra a Dominika Haška. Co do
reprezentačních vavřínů je na tom ale dokonce lépe. Všichni mají olympijské
zlato z Nagana, ovšem Ručinský ještě pomohl vybojovat dvě zlaté medaile na
mistrovství světa… Litvínovský patriot a charakterní hráč, razantní útočník,
ladný bruslař, šikovný technik i pohotový střelec; tak ho možná jednou budou
charakterizovat hokejové encyklopedie.
Jak se vám hraje hokej po tak dlouhé době?
Při pražském mistrovství světa jste prohlásil, že vaše generace třicátníků má jednu
z posledních možností vyhrát něco velkého.
Skutečně už myslíte na hokejový důchod?
Tak to úplně není. Hokej budu hrát tak
dlouho, dokud to půjde. Mám ho rád, dal mi
hodně krásných okamžiků, takže to nejde
jen tak najednou z ničeho nic uzavřít. Je
pravda, že jsem myslel na úspěch. Chtěli
jsme v Praze před domácím publikem uspět.
Připomenout zlaté chvíle z předchozích let.
Jenže se to nepodařilo a to mě moc mrzí.
Jak je to tedy s hokejem po třicítce?
Když jsem v sedmnácti přišel do litvínovského áčka, koukal jsem na kluky, kterým
bylo osmadvacet, a říkal si – ti jsou staří, ty
bych mohl vyštípat ze sestavy. Dneska je mi
třiatřicet a nic podobného si nepřipouštím,
kůži jen tak nedám. Ale věk je znát. Hokejový život se na člověku podepíše. Měl jsem
to štěstí, že mě nepotkalo vážnější zranění,
ale tělo je stejně zhuntované. Někdy se mi
vstává hůř z postele, někdy mě bolí záda,
která nikdy nebolela. Roky se hlásí, tak to je.
Vzpomínáte na dobu, když jste odcházel
do NHL? Respektive utíkal Ivanu Hlinkovi
z Litvínova?
To bylo po Kanadském poháru v jedenadevadesátém. Odešli jsme s Pepou Beránkem
z hotelu, moc jsme chtěli hrát NHL. Tehdy
to nebyla klasická emigrace. Neutíkali jsme
ze své země, šli jsme za hokejovým snem
a mohli se případně kdykoli vrátit. Tehdy
to Ivan Hlinka nesl těžce, nechtěl nám
dovolit odchod do NHL, tak jsme utekli.
Chvíli trvalo, než jsme směli hrát, já si navíc
léčil klíční kost, kterou mi zlomil Lindros
v zápase s Kanadou.
Později jste se ale s Lindrosem spřátelili.
Hráli jsme spolu v útoku v Rangers a stali
se i kamarády. Erik je pohodový člověk,
inteligentní a vstřícný, přestože tak navenek
nepůsobí.
Kdysi jste z Litvínova utíkal, ale pak se vždycky rád vracel.
Tady jsem se naučil hrát hokej, tady mě
vychovali, takže cítím pochopitelně vděčnost. Mám to tu rád. Když jsem se nemohl
dohodnout na smlouvě v NHL, hrál jsem za
Litvínov krátce extraligu. Vždycky mi tady
také umožnili trénovat.
S partou bývalých spoluhráčů Reichlem,
Šlégrem a dalšími vrstevníky jste přemýšleli
o tom, že se jednou vrátíte do Litvínova a vyhrajete pro klub titul. Uvažujete o tom nyní,
kdy v NHL může dojít ke stávce?
Takové řeči se samozřejmě vedou. Bylo by
to krásné a je to jeden z našich snů, ovšem
uvidíme, co bude reálné. Litvínov měl vždy
vynikající mládežnickou základnu, ale všichni se vždycky rychle rozutekli a tým nikdy
nedosáhl na titul. Proto jsme o tom mluvili.
Až skončíme v NHL, že bychom se mohli
vrátit. Musí však být zájem i z druhé strany,
musí nám sloužit zdraví. Těch věcí musí
klapnout hodně, abychom se o titul mohli
pokusit. Ale já se sem jednou určitě vrátím.
Prozraďte, jak relaxujete? Jak čistíte hlavu od
hokeje?
Se svými blízkými, při sportu, v kině, v přírodě, je toho hodně. Snažím se také věnovat
vínu, jemuž jsem přišel na chuť v Kanadě
a chci mu rozumět.
Jezdíte i na motorce…
To je pravda, mám motorku Harley Davidson. Občas vyjedu, když je pěkné počasí.
Jezdil jsem hodně v Dallasu, Texas je pro
takové výlety ideální. Motorka, to je pohoda,
styl, opravdu dokonalé vyčištění hlavy.
(mc)
Martin Ručinský:
One day I will go back to Litvínov
Martin Ručinský (33) is a prominent Czech icehockey player who has been playing in the Canadian-American NHL since 1991. After thirteen
years in the league during which he has played
for seven top teams he is one of the most respected personalities and the world’s top forwards. Today he ranks amongst the legends of
Czech ice-hockey along with Jaromír Jágr and
Dominik Hašek. Together with them, he fought
for the gold at the Nagano Olympics and, on
top of that, for two gold medals at the world
championships.
Martin Ručinský is a Litvínov patriot; it was there he
began playing ice-hockey all those years ago and
also had his first success. Today, facing the end of
his professional career, he declares that he would
like to go back there one day and help the local club
to achieve a title.
Amerikou
křížem krážem (2)
V OSLNĚNÍ SLUNCEM
Noci v Arizoně bývají nejen horké, ale
i jasné. Zvláště v jižní Arizoně jsou vynikající podmínky pro pozorování hvězd, protože
asi 350 nocí v roce je bez mráčku. Není
proto divu, že je zde celá řada atraktivních
observatoří, které slouží nejen vědeckým
účelům a k výuce žáků a studentů, ale i ke
vzdělávání turistů. A jak se na takovou
pozorovatelnu dostat? Samozřejmě autem.
Při výjezdu z Tucsonu směrem k jihozápadu nám obzor ohraničovalo tři a půl tisíce
metrů vysoké pohoří Quinlan Mountains.
O tom, že mexická hranice je co by kamenem dohodil, svědčily časté autohlídky
i strážní pozorovatelny pohraniční policie
a celníků podél silnice. Asi po hodince
svižné jízdy se před námi najednou z tabu-
lovité pouště indiánské rezervace Tohono
O’odham vztyčil Kitt Peak a jako by nás
přátelsky pozdravil odrazem slunečního
paprsku od stříbřité kupole observatoře.
Potom ještě 12 mil vzhůru nádhernými
serpentinami a jsme s autem na vrcholku.
Zeměměřič George J. Roskruge ho pojmenoval v roce 1874 na počest své sestry. A v roce
1958 se toto místo stalo základnou pro optickou astronomii. Dnes je Kitt Peak National
Observatory součástí Asociace univerzitních astronomických center a spolupracuje
s mnoha dalšími obdobnými institucemi po
celém světě, mimo jiné i s Astronomickým
ústavem Akademie věd České republiky
v Ondřejově.
V areálu observatoře nacházíme největší
kolekci teleskopů na světě. Je jich zde totiž
22 optických a k tomu ještě dva radioteleskopy. A návštěvník se může s každým
z nich podrobně seznámit.
Skutečnou senzací je ale největší sluneční
teleskop na světě. Nad skalním výběžkem se
ve výši 2095 metrů tyčí 32 metrů vysoká věž
se zrcadlem o průměru 2,1 metru. Paprsek se
zaostřuje na průměr 84 cm a přenáší šikmým
tunelem do pozorovatelny umístěné pod
zemí. Je zde také 13,5 metru dlouhý spektrometr. Vědci díky tomuto unikátnímu přístroji
například odhalili na Slunci vodu a izotopické hélium, pozorovali a analyzovali solární
emise a měřili magnetické pole Slunce.
Z mnoha zajímavých výsledků připomeňme, že právě zde objevil 28. května
1998 prof. Tom Gehrels objekt, který se
v slunečním systému otáčí nejrychleji kolem
forum
18–19
své osy: planetku 1998 ky 26. Je velká jen
asi 30 metrů a kolem své osy se otočí za
10,7 minuty. Je tedy desetkrát rychlejší než
dosud nejznámější objekty a asi šedesátkrát
rychlejší než průměrný asteroid. Při této
velikosti a rychlosti otáčení se zřejmě musí
jednat o monolit, který vznikl při kolizi
větších asteroidů.
VĚTRNÉ KRÁLOVSTVÍ
Nejvyšší hora severovýchodní části Spojených států, Mt. Washington, neleží ani
blízko hlavního města ani ve státu Washington (ten je na západním pobřeží), ale
v nádherných White Mountains ve státě
New Hampshire.
Nejhezčí pohled na ni se nabízí od
velkého hotelu na jejím úbočí u městečka
Bretton Woods. Byl postaven už v roce 1902
a jmenuje se pochopitelně Mt. Washington.
Prezident Roosevelt si jej vybral za místo
konání světové ekonomické konference,
která rozhodla o novém ekonomickém uspořádání světa po 2. světové válce. Začátkem
července 1946 zde vznikla Světová banka
a byl definován „zlatý standard“.
V horském pásmu Bílých hor zvaném
Presidential Range mají své vrcholy Jeffer-
S autem až do nebeských výšin Auto jako jeden ze symbolů Ameriky nás dopraví kamkoliv. Spolehlivě a bezpečně. Nemám sice k dispozici statistiku dopravních nehod, ale během desítek tisíc
mil, které jsem po Spojených státech najezdil, jsem viděl jen několik nehod. Řidičský průkaz lze ve
většině států získat už v šestnácti letech a řidiči jsou zkušení a ohleduplní. Jezdí nejen z nutnosti,
ale také pro radost. Ve dne v noci. Vždy a všude.
Nejvíce lidí se dostane na vrchol – jak
jinak – autem. Kdo se bojí jet sám nebo má
dýchavičnou káru, může jet náklaďáčkem
za 22 dolarů. Silnice Mt. Washington Auto
Road (mýtné je 16 dolarů za osobní auto
a řidiče, každý další pasažér starší 13 let
musí zaplatit ještě 6 dolarů) má opravdu
hodně zatáček, ale povrch je v dobrém
Skutečnou senzací areálu observatoře je největší sluneční teleskop na
světě. Nad skalním výběžkem se ve výši 2095 metrů tyčí 32 metrů vysoká
věž se zrcadlem o průměru 2,1 metru.
son, Adams, Madison. A také jistá Nancy,
ale to nebude manželka Reagana, protože
hora získala jméno dřív, než se tento herec
stal prezidentem. Washington je mezi prezidenty nejvyšší: 6288 stop, čili 1916 metrů.
Na jeho vrchol se můžeme dostat
několika způsoby. Nejsportovnější je pěší
výstup, který po stezce lemované kamennými sloupky trvá asi tři hodiny. Velice
malebná je cesta starodávnou úzkokolejkou. Malá parní lokomotiva tlačí před
sebou jeden historický vagon plný turistů
po trati postavené na dřevěných kůlech na
úbočí hory. Tato romantická a dobrodružná
jízda dlouhá 3,5 míle trvá nahoru i dolů
tři hodiny, a protože je o ni veliký zájem,
doporučuje se včas si rezervovat lístky.
Jeden stojí 44 dolarů.
stavu a místy jsou vyhlídková parkoviště
s nabídkou úchvatných pohledů. V mýtnici
každý obdrží cédéčko s radami, jak správně
řídit a nezavařit motor, a s informacemi
o širokém okolí. Za 30 minut ujedeme 8 mílí
a jsme nahoře. Kromě velkých parkovišť je
zde nádražíčko s poštou, samoobslužnou
restaurací, nezbytnými suvenýry a naprosto
čistými záchody zdarma!
Vrcholek o pár metrů ještě zvyšuje
moderní observatoř a televizní a telefonní
antény silnými ocelovými lany. Podle informační tabule zde většinu roku panuje drsné
počasí s průměrnými letními teplotami 45 °F
(7,2 °C) a sto dní v roce zde řádí vítr síly hurikánu. Pamětní tabulka na starém kamenném
domečku s doškovou střechou, který byl původně meteorologickou stanicí, hlásá, že zde
12. dubna 1936 naměřili rychlost větru 231
mílí za hodinu, což je nejvyšší hodnota, jaká
kdy byla na světě zaznamenána. Také tato už
historická památka je pro jistotu přikována
k zemi železnými tyčemi a řetězy.
Při naší návštěvě nám však přálo štěstí.
Na vrcholku panovalo naprosté bezvětří,
a i když bylo září, byli jsme zaliti sluncem
a rtuť teploměru se zastavila na 30 °C. Když
jsme sjeli dolů, obdrželi jsme obrovskou samolepku. Na auto z půjčovny jí byla škoda,
a tak zdobí mé auto s pražskou poznávací
značkou a každému zvěstuje: This car climbed Mt. Washington.
(ks)
All over America (2)
The article depicts how even cars with automatic
gears easily manage to ascend as high as the
clouds, for instance, as high as Kitt Peak National
Observatory in Arizona. This observatory cooperates with many other similar institutions all over
the world including the Astronomical Institute of
the Academy of Sciences in the Czech Republic
located in Ondřejov. The observatory complex
houses the world’s largest telescope collection.
The world’s largest Sun telescope is one of the
other local sensations. You can also visit Mt.
Washington by car, the highest mountain in the
northeast of the USA. The local observatory
measured the wind velocity on April 12, 1936 at
231 miles per hour, which is the highest value
ever recorded in the world.