2. Hlavní skupiny rostlin chráněné Úmluvou CITES

2. Hlavní skupiny rostlin chráněné Úmluvou
CITES
Více druhů rostlin než živočichů
Jak jsme již viděli, podle úmluvy CITES je chráněno více než 25000 druhů
rostlin. To je pětkrát více než druhů živočichů. Důvodem je to, že v Příloze II
je obsaženo několik velkých skupin zahradnicky významných rostlin.
Seznamy druhů v Přílohách se doplňují či mění po každé schůzi Konference
stran. Aktuální obsah Příloh je zveřejňován na oficiální webové stránce
CITES (www.cites.org).
Rostliny, jejich části a odvozeniny
Úmluva CITES se vztahuje na
rostliny „živé nebo mrtvé“, a na
jejich „jakékoli rozpoznatelné části
a odvozeniny“. To znamená, že
kontrole nepodléhají pouze rostliny
samotné, ale také části rostlin jako
např. semena, řízky a listy. Výrobky
z rostlin zahrnutých do seznamů
CITES také mohou podléhat
kontrole v rámci této úmluvy.
Jestliže je na obalu výrobku uvedeno jméno dané rostliny, předpokládá se, že ji
výrobek obsahuje, a tedy podléhá kontrole podle úmluvy CITES. V seznamech
druhů v přílohách mohou být vysvětlivky/ upřesnění, na které části a
odvozeniny daného druhu se úmluva vztahuje. Například u některých dřevin
podléhá kontrole jen dřevo (kulatina, řezivo a dýhy). Podobně u orchidejí
zahrnutých v Příloze I je uvedeno, že semenáče a tkáňové kultury
transportované ve sterilních nádobách jsou z kontroly vyňaty. Úmluva CITES
se vztahuje i na herbářové položky a exponáty naložené v etanolu. Nicméně
existuje speciální systém registrace organismů CITES, který umožňuje
výměnu mezi vědeckými institucemi za pomoci jednoduchého značení (simple
label system).
Orchideje
Všechny orchideje jsou zahrnuty v Přílohách CITES. Představují většinu
z celkového počtu rostlin a živočichů chráněných Úmluvou. Nejvíce
ohrožené druhy a rody jsou zahrnuty v Příloze I. Pro tyto druhy je obchod
s planě rostoucími exempláři fakticky zakázán, ale je povolen obchod
s exempláři množenými uměle, mají-li vybaveny potřebné dokumenty.
Všechny další druhy orchidejí, které nejsou uvedeny v Příloze I, jsou
zahrnuty do Přílohy II. Lze tedy obchodovat s rostlinami namnoženými
z volně rostoucích i uměle pěstovaných zdrojů s podmínkou, že mají
vybaveny průvodní dokumenty.
Příkladem rodu zahrnutého v Příloze I je
asijský střevíčník z rodu Paphiopedilum.
Podobně jako i mnohé další druhy orchidejí,
jsou asijské střevíčníky vysoce žádány
sběrateli. I když velký podíl obchodních
transakcí se týká uměle množených
střevíčníků, stále existuje nezanedbatelná
úroveň obchodu s ilegálně sbíranými
orchidejemi z přirozených biotopů.
Střevíčníky jsou ohroženy příliš intenzívním
sběrem z volné přírody, protože mnohé
rostou v malých koloniích, které mohou být
vážně ovlivněny odběrem byť i malého
množství exemplářů.
Hybridy orchidejí
Většina orchidejí, s nimiž se obchoduje, je
zahrnuta v Příloze II. Z toho vyplývá, že je
povolen obchod s volně rostoucími i uměle
pěstovanými exempláři a podmínkou, že mají
vybavenu potřebnou dokumentaci. Hybridy
orchidejí se pěstují mnohem častěji než samotné
botanické druhy a také se s nimi více obchoduje.
Většina hybridů se vyskytuje jen v kultuře, tj. ve
volné přírodě se nevyskytují. Jejich ochrana
tedy z biologického hlediska nemá opodstatnění.
Proč tedy spadají pod kontrolu podle úmluvy
CITES? Aby byla zajištěna efektivní kontrola
botanických druhů orchidejí ohrožených
obchodem s volně rostoucími rostlinami, musí
pod kontrolu spadat i jiné rostliny, které jsou jim
velmi podobné.
Nicméně v rámci revize Příloh Výbor pro
rostliny doporučil, aby skupina uměle
množených orchidejí, s nimiž se intenzívně
obchoduje, byla z kontroly vyňata. Důvodem
bylo přesvědčení, že tato změna nebude mít
žádný vliv na volně rostoucí populace díky
zkvalitňování opatření CITES pro kontrolu
rostlin, a nepovede k zintenzívnění pašování. 12.
konference smluvních stran schválila vyjmutí
hybridů Phalaenopsis z kontroly za dodržení
určitých podmínek.
Kaktusy
Opuntia sp.
Opuntia sp.,
Ferocactus sp.
Echinocereus sp.
Další velkou skupinou zahradnicky významných skupin v Přílohách CITES jsou
kaktusy. Tato skupina rostlin je široce rozšířena v pouštních oblastech obou
amerických kontinentů. Skupina se těší velkému zájmu sběratelů a je
předmětem zkoumání odborníky a laiky. Mnoho pěstovaných variet známe jako
běžné pokojové rostliny v Severní Americe a Evropě.
V Přílohách CITES je zahrnuta celá čeleď Cactaceae. Kolem 90 druhů je
zahrnuto v dodatku I, a tedy není povoleno obchodovat s rostlinami odebranými
v terénu. Většina druhů je nicméně zahrnuta v Dodatku II. Je tedy možno
obchodovat jak s pěstovanými exempláři, tak se sběry z přírody, pokud má
zboží příslušná povolení.
Mnoho druhů se nachází ve velmi omezených geografických oblastech a jsou
vysoce ceněny sběrateli. Zničení volně rostoucích populací příliš intenzívním
sběrem proto představuje pro tyto druhy reálnou hrozbu.
Semena kaktusů
Protože u druhů zahrnutých v Dodatku I
jsou
předmětem
kontroly
CITES
všechny části těchto rostlin a odvozeniny,
dovoz a vývoz semen z těchto rostlin
vyžaduje odpovídající povolení. Semena
druhů z Dodatku II obecně nejsou
předmětem CITES kontroly.
Nicméně na 10. zasedání Konference stran v roce 1997 přijaly strany návrh
Mexika, podle nějž semena mexických kaktusů podléhají opatření CITES a
obchod s nimi vyžaduje povolení.
Masožravé rostliny
Další velkou skupinou zahrnutou v seznamech CITES jsou masožravé
rostliny. Kontrolované rody zahrnují Nepenthes, Sarracenia a Dionaea.
Masožravé rostliny často tostou na půdách chudých na živiny, zejména
dusík. Získávají dusík z rozkládajících se těl kořisti.
Tři
druhy
rodu
Sarracenia jsou zahrnuty
v Příloze I, ostatní druhy
v Příloze II. Sarracenia
leucophylla, druh zahrnutý v Příloze II, se
vyskytuje
na
jihovýchodě USA. Všechny
druhy se dobře množí
uměle, buď semeny,
nebo
vegetativně
Sarracenia leucophylla (Příloha II)
oddenky.
Na jihovýchodě USA představuje ohrožení pro tyto rostliny destrukce jejich
biotopů. Všechny druhy se dobře množí uměle, buď semeny, nebo
vegetativně oddenky. Pasti některých druhů jsou odebírány a používány
v květinářském obchodě a je obava, zda sklizeň rostlin z volné přírody pro
tento obchod je dlouhodobě udržitelná.
Dionaea muscipula
K nejznámějším masožravým rostlinám patří
Dionaea muscipula. Ve
volné přírodě se nachází
pouze v USA, a proto je
tento druh zahrnut do
Dodatku II. Přestože se
snadno množí uměle, stále
je sbírán i ve volné přírodě.
Další hrozbou pro tento
druh je destrukce jeho
přirozených biotopů.
Sněženky (Galanthus spp.)
Sněženky (Galanthus spp.), jsou běžnými zahradními rostlinami v Evropě.
Rod je zahrnut v Příloze II. Existuje 19 druhů sněženek, s centrem rozšíření
v Turecku. Předmětem obchodu s těmito rostlinami jsou převážně cibule.
Probíhá obchod s exempláři odebranými z volné přírody, i když současně se
cibule množí i uměle ve velkém měřítku.
Bramboříky (Cyclamen spp.)
Rod Cyclamen zahrnuje skupinu druhů, které
mají svůj přírodní areál v částech Evropy,
západní Asie a Severní Afriky. Všechny
druhy bramboříků jsou součástí Dodatku II.
Zahradnicky žádaných je celkem 21 druhů,
které mají různé zbarvené květů a různou
kresbu na listech. Čtyři druhy jsou běžně
pěstovány v zahradách. Všechny bramboříky
se pěstují velmi snadno. Jeden druh,
Cyclamen persicum, je běžně dostupný
v evropských zahradnictvích. Tento druh je
tak běžně pěstován a tak běžným předmětem
obchodu, že uměle množené rostliny tohoto
druhu jsou nyní vyňaty z opatření Úmluvy.
Dormantní hlízy a všechny další druhy
zůstávají předmětem kontroly.
Aloe
Rod Aloe zahrnuje přes 400 druhů sukulentů. Většina z nich se vyskytuje
v Africe a na Madagaskaru. Některé druhy se vyskytují na Arabském
poloostrově a na Kanárských ostrovech.
Druhy rodu Aloe jsou ceněny nejen pěstiteli sukulentů, ale také jako surovina
pro farmaceutický průmysl. Sběry pro sběratelské a komerční účely
představují hrozbu pro volně rostoucí populace, a proto jsou všechny aloe
zahrnuty v dodatcích CITES. V Příloze I je zahrnuto přes 20 druhů, včetně
trpasličích forem z Madagaskaru. Ostatní druhy jsou zahrnuty v Příloze II.
Jedinou výjimkou, vyjmutou ze seznamů CITES, je Aloe vera, zdroj suroviny
pro kosmetický a farmaceutický průmysl. Tento druh je pěstován po staletí a
v současnosti nejsou důkazy o tom, že by ještě existovaly volně rostoucí
populace tohoto druhu. Veškerý obchod s celými rostlinami, jejich částmi a
odvozeninami je založen pouze na uměle pěstovaných rostlinách.
Sukulentní pryšce (Euphorbia spp.)
Rod Euphorbia zahrnuje asi 2000 druhů velmi rozmanitého vzhledu, od
jednoletých rostlin k velkým stromům. Vyskytují se hlavně v Africe, na obou
amerických kontinentech a v jižní Evropě. Seznamy CITES zahrnují pouze
sukulentní pryšce, jichž je celkem přes 700 druhů. Jsou ob saženy
v kontrolním seznamu ‘The CITES Checklist of Succulent Euphorbia Taxa‘.
Všechny sukulentní pryšce jsou zahrnuty v Dodatku II s výjimkou 10 druhů,
které spadají do Dodatku II. Na obrázku je Euphorbia pachypodioides
(vlevo), pocházející z Madagaskaru a stejně jako ostatní sukulentní pryšce,
vysoce sběratelsky ceněn. Je množen v pěstírnách mimo svůj přirozený areál,
ale je také sbírán ve volné přírodě.
Sukulentní pryšce obvykle mají dužnatý stonek buď s trny, nebo bez nich.
Některé druhy mají listy, ovšem ty opadávají v období odpočinku. Rostliny
jsou obvykle transportovány bez listů.
Některé druhy jsou svým vzhledem velmi podobné kaktusům. Na rozdíl od
kaktusů však pryšce obsahují mléčný latex, jehož výron můžeme pozorovat,
pokud povrch stonku napíchneme špendlíkem. Nezapomeňte, že latex
některých druhů je jedovatý a může způsobit podráždění pokožky.
Cykasy
Cykasy představují vývojově primitivní skupinu rostlin. Patří k několika
rodům, které se vyskytují v Africe, Asii, Austrálii, Severní a Jižní Americe.
Několik druhů a tři rody jsou zahrnuty v Dodatku I, všechny ostatní druhy
v Dodatku II. Cykasy jsou velmi atraktivní pro zahradníky a zahradní
architekty v mírném klimatu. V Evropě jsou také oblíbené jako velké
dekorativní kontejnerové rostliny. Cykasy se pěstují jako okrasné rostliny a
mnoho z nich je vyhledáváno sběrateli. Odběr celých rostlin a sběr semen
z volné přírody má vážný dopad na populace těchto rostlin. Pašování velkých
rostlin cykasů je vážným problémem všude, kde se cykasy přirozeně
vyskytují.
Jsou podnikány kroky na zvýšení umělého množení cykasů. Např. v Mexiku
existují projekty obcí zaměřené na ochranu a množení cykasů.
Palmy
Úmluva CITES pokrývá jen malý počet druhů palem. Všechny druhy
v současnosti chráněné úmluvou CITES pocházejí z Madagaskaru, která má
nesmírně bohatou flóru palem. Devět druhů palem je v současnosti zahrnuto
do Přílohy II, všechny kvůli poptávce po jejich semenech a celých rostlinách
v mezinárodním obchodě. Dva druhy, které byly do Přílohy začleněny již
dříve, tj. Chysalidocarpus decipiens (Dypsis decipiens) a Neodypsis decaryi
(Dypsis decaryi) jsou nyní k dispozici v kultuře. Zbývajících sedm druhů bylo
do seznamu zařazeno na 12. zasedání Konference v roce 2002 na žádost
Madagaskaru.
Stromovité kapradiny
Stromovité kapradiny jsou rozšířeny v obou amerických kontinentech,
jihovýchodní Asii, Austrálii, Novém Zélandě a Africe. Pod úmluvu CITES
spadají tři rody: Dicksonia, a Cyathea Cibotium. Všechny druhy rodu Cyathea
a americké druhy rodu Dicksonia jsou zahrnuty v Dodatku II. V Americe se
vyskytují čtyři druhy rodu Dicksonia: Dicksonia berteriana, D. externa, D.
sellowiana a D. stuebelii. Kontrole podléhá také asijský druh Cibotium
barometz, který je používán pro lékařské účely.
Obchoduje se jak se živými rostlinami rodů Cyathea a Dicksonia, ale zejména
s jejich rozřezanými kmeny nebo kusy kmenů. Předmětem obchodu jsou také
nádoby a květináče, které se často používají v zahradnictví k transportu jiných
rostlin, zejména orchidejí. Tyto výrobky také podléhají kontrole CITES.
Předmětem obchodu u druhu Cibotium jsou sušené kořeny a také surovina
používaná v čínské medicíně.
Podle současných znalostí veškerý materiál získaný z rostlin Cibotium pochází
z planě rostoucích rostlin. Není známo, že by tato rostlina byla komerčně
pěstována pro farmaceutické účely.
Dřevo: Příloha I
Přílohy CITES obsahují velký
počet druhů dřevin. S těmito
druhy se obchoduje buďto
jako s dřevem nebo jako se
surovinou pro jejich léčivé
účinky. Kytara na obrázku
byla zhotovena před vznikem
úmluvy z dřeva stromu
Dalbergia nigra (Brazilian
Rosewood).
S tímto druhem se také obchoduje v podobě starožitného nábytku, často
s intarziemi (inlays) ze slonoviny. Dalbergia nigra je zařazena v Příloze I. To
znamená, že s daným druhem v jakékoli podobě (tj. s celými rostlinami, jejich
částmi odvozeninami a produkty) je možno obchodovat na komerční bázi,
pouze pokud jde o materiál z uměle pěstovaných rostlin, nebo pokud materiál
byl získán ještě dříve, než byl druh začleněn do Přílohy.
Dřevo: Příloha II a III
Rod Swietenia (South American Mahogany) je zařazen do Dodatku II.
Hlavním druhem, s nímž se obchoduje, je Swietenia macrophylla. Přirozený
areál tohoto druhu se rozkládá od Amazonie po Mexiko. Obava z příliš
intenzívní těžby vedla ke striktní kontrole těžby na mnoha místech jejího
výskytu ve Spojených státech a k zařazení do seznamů CITES. V minulosti
byla největším vývozcem Brazílie, avšak v roce 1991 brazilská vláda uvalila
moratorium na export, aby tak posílila národní kontrolu nad černou těžbou.
V poslední době k hlavním vývozcům patří Brazílie, Bolívie a Peru.
V minulosti byla významným dovozcem Velká Británie, avšak v poslední době
byla nahrazena jinými druhy levnějších dřev.
Swietenia
Pericopsis
Gonystylus
Hlavní obchodní
cesty
Léčivé rostliny
V seznamech CITES
je zahrnuto mnoho
druhů rostlin, které
jsou používány pro
farmaceutické účely.
U některých druhů
jsou z kontroly vyňata
hotová léčiva, zatímco
u jiných druhů se
kontrola týká pouze
určitých částí rostlin a
odvozenin.
Panax quinquefolius je druh domácí v USA a Kanadě. Je ohrožen příliš
intenzívním sběrem, ale je také uměle pěstován. S americkým ženšenem se obchoduje v podobě celých, kořenů, kořenů nakrájených na
plátky a rozemletých na prášek. Má široké užití v homeopatii, asijských
medicínách a dalších produktech. Předmětem kontroly jsou pouze celé,
tj. nerozdrcené kořeny. Pod kontrolu nespadají čaje, cukrovinky a
tablety.
Druhým druhem žen-šenu je Panax ginseng, také známý jako korejský,
východní nebo čínský žen-šen. Kontrola v rámci CITES se však
vztahuje pouze na populace z Ruska, protože to jsou oravděpodobně
jediné přirozené populace, které se dosud zachovaly. Nejvíce se
obchoduje s žen-šenem P. ginseng pocházejícím z Koreje, který je
uměle pěstován a nepodléhá kontrole.
Výjimky
Mnoho rostlin je uměle množeno ve velkém měřítku. Jednou z předností
CITES bylo to, že motivovala mnoho pěstitelů těchto rostlin. Díky
umělému pěstování se tak snížil tlak na přirozené populace, protože uměle
množené rostliny představují pro veřejnost zdroj levných, vysoce kvalitních
rostlin jednotného vzhledu a prostých nemocí.
U mnoha druhů rostlin se efektivně nyní obchoduje výhradně s uměle
pěstovanými rostlinami. Signatáři Úmluvy se proto rozhodli některé druhy
z kontroly CITES vyjmout. Tyto výjimky zahrnují některé kaktusy, uměle
množené bramboříky druhu Cyclamen persicum, pryšec Euphorbia trigona
a hybridy orchidejí rodu Phalenopsis, jejichž balení splňuje dané
požadavky.