biologické invaze

Atraktivní
biologie
Atraktivní
biologie
Biologické invaze – globální problém lidstva
Invaze nepůvodních druhů rostlin* i živočichů jsou považovány za
jedno z hlavních nebezpečí pro diverzitu přirozených ekosystémů.
Biologické invaze spolu s destrukcí stanovišť jsou považovány za hlavní
příčinu současné globální vlny vymírání taxonů.
ƒ negativní vliv invazních druhů (invasive alien species) se zvýšil zejména
v souvislosti s rozšiřujícím se obchodem a cestovním ruchem, které
provázejí celkovou globalizaci naší planety
ƒ tento antropogenní přenos taxonů
přes hranice biogeografických
oblastí bývá považován za
nevyhnutelný průvodní jev rozvoje
lidské civilizace; nejčastější
příčinou je snaha o ekonomické
využití různých, v daném území
geograficky nepůvodních druhů v
zahradnictví, zemědělství,
lesnictví, rybářství apod.
ƒ z finanční studie vyplývá, že roční ztráty způsobené invazními druhy
činí 1,4 bilionů dolarů (téměř 5% HDP globální ekonomiky)
2
Atraktivní
biologie
Rozšíření invazních druhů na Zemi
Míra zasažení
invazemi:
nejméně
středně
nejvíce
ƒ invazemi nejvíce zasažené jsou oblasti se středomořským klimatem
a staré sídelní oblasti
ƒ pět nejvíce postižených oblastí: Středomoří, Austrálie a Nový Zéland,
jihozápad Severní Ameriky (hl. Kalifornie), západní oblasti Jižní
Ameriky (hlavně Chile), jižní Afrika
3
Atraktivní
biologie
Predikční modely
ƒ byla vypracována řada modelů (preintrodukční, postintrodukční*), které
se snaží na základě dostupných informací o daném organismu hodnotit
co nejpřesněji možné dopady jeho zavlečení na biotu určité oblasti, kde
je nepůvodní (jejich spolehlivost/přesnost však většinou nedosahuje ani
70%)
ƒ např. australský model Weed Risk Assessment (Pheloung et al. 1999)
umožňuje hodnocení potencionální rizikovosti introdukovaných
druhů do Austrálie; je založen na bodovém hodnocení jednotlivých
otázek speciálního dotazníku, zaměřených zejména na
¾ celkové rozšíření taxonu, klimatické požadavky, historii
pěstování a invazní chování v jiných oblastech světa
¾ nežádoucí vlastnosti druhu, např. jedovaté či nejedlé plody,
invazní chování, schopnost přežít ve stínu atp.
¾ biologické vlastnosti, které umožňují taxonu množit se (včetně
způsobů rozmnožování), šířit se a přetrvávat na určitém stanovišti
ƒ podstatná část znalostí o biologických invazích pochází z analýzy
sekundárních dat, které umožňují rekonstruovat historii invazí a
popsat charakter invazního procesu
4
Kontrola a management invazních druhů
(boj proti invazím)
Atraktivní
biologie
V invazní biologii platí, že prostředky vynaložené na prevenci jsou
investovány mnohem efektivněji než prostředky vynaložené na boj s již
probíhající invazí; většina invazí je totiž rozpoznána, až když probíhá…
Biologické invaze probíhají však v různém prostorovém a časovém
měřítku; podstatná část znalostí o biologických invazích proto
pochází z analýzy sekundárních dat, jež umožňují rekonstruovat
historii invazí a popsat charakter invazního procesu
™ mechanické metody - odstraňování ručně nebo pomocí strojů
(často se musí provádět opakovaně)
• rostliny: vytrhávání, kosení, pálení aj.
• živočichové: lov, odchyt, využívání technických bariér (ploty)
™ biologické metody – vyžívání přirozených nepřátel z původní
oblasti výskytu druhu
™ chemické metody – používání chemických přípravků
(postřiků), zejména herbicidů a dalších skupin
pesticidů, feromony, jedovaté návnady;
rizika: kontaminace půdy a vodních zdrojů, vznik
rezistence na chemikálie
5
Atraktivní
biologie
„
moderní základy pro studium problematiky invazních druhů položil
Charles Elton ve své knize The Ecology of Invasions by Animals and
Plants (1958)
Od r. 1997 běží Světový program invazních druhů (Global Invasive
Species Programme, GISP), který koordinuje Vědecký výbor pro problémy
životního prostředí (Scientific Committee on Problems of the
Environment, SCOPE).
ƒ pro hodnocení dopadů invazí na ekosystémy vytvořil Světový svaz
ochrany přírody (World Conservation Union, IUCN) specializovanou
skupinu pro invazní druhy (Invasive Species Specialists Group)
blíže na http://www.issg.org/
www.issg.org
ƒ jedním z výsledků této aktivity je i Mezinárodní databáze
invazních druhů
V souvislosti s negativními dopady šíření invazních druhů bylo přijato
několik mezinárodních úmluv, které mají souvislost s negativními
dopady šíření invazních druhů: Mezinárodní úmluva o ochraně rostlin
(Řím, 1951), Úmluva o ochraně evropské fauny flóry a přírodních
stanovišť (Bern, 1979) a Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD,
Riode Janeiro 1992).
6
Atraktivní
biologie
V rámci Bernské úmluvy byla v roce 2003 přijata Celoevropská
strategie pro invazní druhy jako nástroj pomoci evropským zemím.
Legislativa ES se touto problematikou zabývá ve směrnici 79/409/EHS
o ochraně volně žijících ptáků a ve směrnici 92/43/EHS o ochraně
přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
ƒ podle obou směrnic záměrné vysazování jakéhokoli nepůvodního
druhu do volné přírody musí být provedeno tak, aby nedošlo k
poškození přírodních stanovišť nebo původních volně žijících
živočichů a planě rostoucích rostlin.
ƒ biologické invaze ohrožují i ekosystémy Antarktidy*, kde by
probíhající globální oteplování mohlo výrazně zvýšit úspěch invazních
druhů při kolonizaci tohoto izolovaného kontinentu; zvýšená pozornost
je dnes preventivně věnována i studiu nepůvodních druhů bioty
subantarktických ostrovů
ƒ existují i původní druhy, které se však chovají jako druhy invazní a v
krajině se z různých důvodů intenzivně šíří – tzv. expanzivní druhy
9 modelovým příkladem je expanze třtiny křovištní (Calamagrostis
epigeios) v České republice, která díky toleranci velkého rozpětí
stanovištních faktorů ohrožuje konkurenčně málo zdatné taxony
vzácných biotopů
7
Atraktivní
biologie
Invazní proces
Zavlečení – rozšíření taxonu
z oblasti původního výskytu
(primárního areálu) vlivem
člověka do oblasti, kde se
předtím nevyskytoval
Introdukce druhu
Geografické bariéry
Životní podmínky v místě introdukce
ƒ takový druh se v místě sekundárního
areálu považuje za invazní, kdy počet
Úspěšnost reprodukce
Invazní proces má několik různě
Člověkem narušená stanoviště
jeho lokalit a/nebo rozšíření v
území se zvyšuje
Možnost šíření
dlouhých fází – od zanesení semene,
Přirozená vegetace
plodu či jiných částí rostlin (obecně
diaspory) do nové oblasti, přes postupné
status druhu
zdomácnění (naturalizaci) až po vlastní
zavlečený
explozivní šíření taxonu, kterému
přechodně
naturalizovaný
předchází období klidu (~ období
zavlečený
stagnace, kdy dochází k adaptaci na
invazní
nové prostředí, provázené genetickými
změnami v populacích apod.).
8
Atraktivní
biologie
• malá populace vzniklá z několika diaspor nepůvodních druhů (či
jedinců – u živočichů) bývá velmi náchylná k náhodným výkyvům
prostředí, stejně tak ji mohou zlikvidovat paraziti či predátoři
• často tyto cizí druhy organismů nenajdou na novém místě vhodné
podmínky, potřebné symbiotické organismy či vhodnou potravu → jen
málo druhů se dokáže v novém prostředí uchytit, vytvořit životaschopné
populace a dlouhodoběji přežívat; proto velká většina „invazních
experimentů“ je dříve či později odsouzena k neúspěchu
• jen zlomek zavlečených druhů rostlin (podle odhadů asi 1 až 3%)
3% se
stane nakonec úspěšnými invazními druhy, které pak mohou způsobovat
obrovské ekonomické škody (např. jako plevele)
Invazní druhy byly zaznamenány mezi všemi skupinami rostlin
(řasy, mechy, nejvíce však v rámci cévnatých rostlin, hlavně u čeledí
hvězdnicovitých (Asteraceae) a lipnicovitých (Poaceae).
Obecně: jižní polokoule byla zasažena invazemi silněji než severní,
nejpostiženějším biomem je tvrdolistý les (včetně náhradních typů vegetace)
Nejcitlivěji přitom reagují na zavlečení cizích druhů ostrovní ekosystémy.
Ty se navíc většinou vyznačují vysokým podílem endemitů, jejichž případné
vyhynutí znamená nenahraditelnou ztrátu v rámci celé biosféry.
9
Invazní druhy silně narušily vegetační kryt v řadě oblastí Země
Atraktivní
biologie
70
60
celkový počet cizích
naturalizovaných druhů
%
125 300
350
Podíl invazních druhů
v jednotlivých
oblastech světa
222
50
40
156
92
30
107
20
179
10
Jižní Amerika
Asie
ostrovy v
Indickém oceánu
Evropa
Afrika
Australasie
Severní Amerika
0
ostrovy v Pacifiku
Podíl invazních druhů v rámci cizích
introdukovaných taxonů
(mezi nejvíce postižené oblasti patří jižní Afrika, Kalifornie, Austrálie
a zejména mnoho ostrovů).
10
Atraktivní
biologie
Úspěch invazního druhu závisí zejména na
¾ schopnosti intenzivního lokálního šíření: invazní rostliny rozmnožující se
semeny (bolševník velkolepý aj.) se šíří výrazně rychleji než ty taxony,
které se množí vegetativně (např. křídlatky – úlomky oddenků či lodyh);
zjištěná rychlost invaze severoamerických zlatobýlů (Solidago
canadensis, S. gigantea) v Evropě činí 700-900 km2/rok
¾ na stanovištních podmínkách společenstva (různá společenstva se liší
mírou odolností vůči pronikání nepůvodních druhů)
Důsledky vstupu invazních druhů do ekosystémů
Díky absenci přirozených parazitů, chorob a predátorů se mohou
invazní druhy v nově obsazených ekosystémech rychle šířit, a to
často na úkor druhů domácích
ƒ obsazení ekologické niky domácího druhu druhem invazním může vést
k redukci populace, případně k úplnému vytlačení domácího druhu
ƒ důsledkem pak bývá narušení ekologické stability, které může být
spojeno i s podstatnými změnami krajiny, případně některých jejích
složek
11
Atraktivní
biologie
ƒ invazní druhy mohou výrazně ovlivnit strukturu a fungování
celých ekosystémů (včetně např. koloběhu živin); z mnoha druhů
rostlin, introdukovaných bez jejich hmyzích škůdců či patogenů,
se staly agresivní invazní taxony – opuncie v Austrálii, zlatobýly v
Evropě, chrpy v Kalifornii aj., které výrazně narušily ekologické
vztahy v invadovaných společenstvech
ƒ při vstupu do ekosystémů představují
invazní druhy velké, i když méně
nápadné nebezpečí v souvislosti s
křížením s domácími příbuznými druhy
(→ riziko koroze fytogenofondu);
klasickým případem je vrbovka cizí
(Epilobium ciliatum)
Epilobium ciliatum
12
Atraktivní
biologie
ƒ vedle změn v ekologických vazbách mohou některé invazní druhy měnit i
vlastnosti půdy i celkový vzhled krajiny;
¾ známým příkladem změny půdních podmínek je trnovník akát (Robinia
pseudacacia), z jehož listového opadu jsou do půdy uvolňovány
fenolkarboxylové kyseliny, zastavující klíčení většiny ostatních
rostlinných druhů; bylinné patro akátových porostů je proto zpravidla
druhově chudé
Morella faya
¾ voskovník makaronéský
(Morella faya, syn. Myrica faya),
dřevina zavlečená na Havajské
ostrovy z ostrovů při západním
pobřeží Afriky, dokáže díky
soužití s hlízkovými bakteriemi
vázat dusík a několikanásobně
zvýšit jeho obsah v mladých
nehostinných vulkanických
půdách; zásadně tak mění
rychlost a směr primární sukcese,
neboť dusíkatými živinami
obohacená stanoviště jsou snáze
osídlena dalšími zavlečenými
druhy
13
Foto: Martin Dančák
Borové lesy s nepůvodní borovicí
halebskou (Pinus halepensis)
nahradily na mnoha místech v
mediteránu původní stálezelené
doubravy.
• v současnosti je nejrozšířenějším
druhem borovice ve Středozemí
Atraktivní
biologie
14
Atraktivní
biologie
Opuntia ficus-indica
jedlé plody
▲ Nopál obecný (= opuncie fíková), pocházející z
Mexika, je dnes rozšířen v aridních oblastech
Kalifornie, jižní Afriky, Arabského poloostrova, na
Havajských ostrovech a po celém Středozemí.
• ve své domovině dlouhodobě (min. 9 000 let) pěstovaná ekonomicky
významná kulturní rostlina (hlavně pro plody) s léčivými účinky
15
Atraktivní
biologie
• jako biologický regulátor
přemnožených cizích
kaktusů r. Opuntia byl s
úspěchem využit motýlek
Cactoblastis cactorum,
nejprve v Austrálii (20.
léta), pak v j. Africe a
nakonec i v Karibiku
Opuntia stricta
• koncem 80. let minulého
století byl Cactoblastis
cactorum zjištěn na Floridě
a v současnosti představuje
značnou hrozbu pro domácí
druhy opuncií v Severní a
Střední Americe
Opuncie narušují původní vegetaci mnohých chráněných území (Kruger NP)
NP 16
Atraktivní
biologie
Melaleuca quinquenervia, druh původní v Austrálii a Malajsii, byl introdukován
na Floridu (1906) jako potenciální komerční dřevina; současně byl používán k
vysoušení oblasti Everglades (snížení početnosti komárů). Stal se však na
Floridě nebezpečným invazním druhem – okupuje cca 160 000 ha (rychlý růst,
životaschopnost semen až 10 let, jeden strom produkuje 2-20 milionů semen).
Melaleuca
quinquenervia
• listy této dřeviny výborně hoří; po požárech navíc rychle regeneruje a
šíří se na úkor domácí vegetace
17
Atraktivní
biologie
Problémem tropických oblastí
je šíření tokozelky nadmuté
neboli „vodního hyacintu“
(Eichhornia crassipes),
pocházející ze západní
Brazílie, z horního povodí
Amazonky.
nafouklý řapík
s aerenchymem
• husté porosty tokozelky
výrazně komplikují život
planktonu i ryb (zastíněním
hladiny, snížením obsahu
kyslíku ve vodě apod.) a
způsobuje drastické
změny v celém zasaženém
vodním ekosystému
• vzhledem k obrovské rychlosti šíření (je schopna zdvojnásobit populaci
během pouhých 12 dnů) byla zařazena mezi sto nejvíce invazních rostlin
světa
• středoevropské klima není naštěstí pro šíření této rostliny vhodné, u nás
se pěstuje jen sezónně v zahradních nádržích
18
Atraktivní
biologie
Příklady invazních druhů původem ze Starého světa
„
výzkum prokázal, že druhy Starého světa mají větší invazní
potenciál než druhy z jiných kontinentů
Oblast temperátních lesů
(USA, Rocky Mountains):
kopretina bílá (Leucanthemum
vulgare), pampelišky
(Taraxacum sect. Ruderalia),
sveřep bezbranný (Bromus
inermis), bojínek luční (Phleum
pratense)
Nový Zéland
ƒ janovec metlatý
(Sarothamnus scoparius),
javor klen (Acer
pseudoplatanus)
19
Atraktivní
biologie
Situace v České republice
Situace v oblasti nepůvodních druhů vyšších rostlin je díky dlouhodobé
tradici výzkumu dobře zmapována. V současné době se ve volné krajině
v ČR vyskytuje 1378 nepůvodních druhů (třetina celé české flóry).
Devadesát z těchto druhů je hodnoceno jako invazní druhy,
druhy které často
nevratně poškozují společenstva, do nichž pronikají.
Mezi nejvýraznější invazní druhy patří
bolševník velkolepý (Heracleum
mantegazzianum), pronikající do
chladnějších oblastí ČR (masivní výskyt v
CHKO Slavkovský les), asijské křídlatky
(Reynoutria spp., 3 druhy; k vytvoření
nové rostliny stačí pouze pětigramový
úlomek oddenku) a severoamerické druhy
hvězdnic (Aster spp.) a zlatobýlů
(Solidago canadensis, S. gigantea), šířící
se hojně zejména podél vodních toků a na
ruderálních stanovištích.
Bolševník obsahuje fototoxické furanokumariny, které u člověka
způsobují těžké fotodermatitidy
Bolševník velkolepý
(Heracleum mantegazzianum)
20
Atraktivní
biologie
Hlavní části Evropy zasažené
invazí bolševníku velkolepého
Poškození pokožky způsobené
bolševníkem velkolepým
21
Atraktivní
biologie
Křídlatka japonská
(Reynoutria japonica)
Křídlatka může výrazně narušit pobřežní společenstva
(okolí Rožnova p. Radhoštěm)
• ještě rychleji než rodičovské druhy se šíří v
krajině křídlatka česká, kříženec* křídlatky
japonské a k. sachalinské (byl poprvé popsán v roce
1983 z lokality nedaleko lázní Běloves u Náchoda)
22
Atraktivní
biologie
Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosos)
• původně pochází ze Severní Ameriky, převedším severní a východní
části USA a jižní Kanady
• důsledkem invaze topinamburu jako konkurenčně velmi silného druhu
je snížení druhové diverzity zejména nivních společenstev (i vegetace
dalších stanovišť, která mohou být refugii různých méně konkurenčně
zdatných druhů)
23
Atraktivní
biologie
Zlatobýl kanadský
(Solidago canadensis)
Mapka současného rozšíření
zlatobýlu kanadského v ČR
Mezi invazní druhy šířící se v lesích patří zejména dub červený
(Quercus rubra), borovice vejmutovka (Pinus strobus), mahónie
cesmínolistá (Mahonia aquifolium) a netýkavka malokvětá (Impatiens
parviflora) z jihozápadní Sibiře. Velkým problémem je šíření vejmutovky
v geomorfologicky a krajinářsky ojedinělých územích pískovcových
24
skalních měst, například v NP České Švýcarsko.
Atraktivní
biologie
Dub červený
(Quercus rubra)
Několik nápadných invazních
druhů proniká i do travních a
stepních biotopů: pajasan
žláznatý (Ailanthus altissima),
trnovník akát (Robinia
pseudoacacia), kustovnice cizí
(Lycium barbarum) aj. kustovnice cizí
(Lycium barbarum)
25
Invaze živočichů
Atraktivní
biologie
Mnoho příkladů narušení přirozených vztahů v ekosystémech i celkového
krajinného rázu lze nalézt i v živočišné říši. Rychlý úbytek některých
domácích druhů může nastat zejména po zavlečení predátorů či býložravců
do ekosystémů, ve kterých se dosud nevyskytovali (hlavně na ostrovech):
™ klasickým příkladem živočišných invazí - včetně destruktivního vlivu
na původní ekosystémy - je přes 200 let trvající invaze králíka
divokého (Oryctolagus cuniculus) v Austrálii. I když ve své původní
domovině (jižní Evropa, z. Středomoří) je na ústupu, v oblasti
introdukce se stal brzy velice úspěšným invazním druhem a v Austrálii
je řazen mezi nejnebezpečnější invazní druhy vůbec.
Kvůli lovu bylo v roce 1859* dovezeno 24 králíků. Ti se však v krátké době
rozšířili po celém kontinentě a na většině míst vytlačili původní faunu a
poškodili původní flóru. Vedle obrovským přímých ekonomických škod
způsobili na řadě míst i rozsáhlou půdní erozi v důsledku konzumace
semen rostlin zpevňujících půdu. Nepomohlo masivní trávení, střílení, ani
introdukce predátorů (fretky, lišky aj.) či rozšíření viru myxomatózy; ta
sice zahubila až 90% králíků, ale zbylých 10% postupně obnovilo původní
velikost populace a opět zaplavilo australský kontinent. Dnešní počet
králíků se zde odhaduje na 200 – 300 milionů a kontrola této přemnožené
populace si pravidelně vyžaduje obrovské finanční prostředky.
26
Atraktivní
biologie
Nebezpečný
invazní druh
ostrovů – koza
(Havajské ostrovy)
Králík divoký
v Austrálii
™ populace endemické želvy sloní (Geochelone
elephantopus) na Galapágách ohrožují
zavlečené kozy (Capra hircus), které se zde
živí stejnými rostlinami jako zmíněné želvy;
kozy znamenaly úplnou pohromu i pro původní
lesní vegetace ostrova sv. Heleny (dne zde
převládá bylinná vegetace)
™ na Britských ostrovech vysazená veverka popelavá
(Sciurus carolensis), původem z východní části
Severní Ameriky v současné době představuje
vážného potravního konkurenta pro domácí veverku
obecnou (Sciurus vulgaris), kterou vytlačuje
zřejmě díky širší potravní nice; veverka popelavá
navíc poškozuje lesní porosty
veverka popelavá 27
™ podobně norek americký (Lutreola vision), který byl
vysazován jako kožešinové zvíře se rychle rozšířil po
evropském kontinentu a v některých částech Evropy se
stal tento silnější a agresivnější druh hlavní příčinou
poklesu početnosti (až úplného vymizení) původního
norka evropského (Mustela lutreola), který patří mezi
kriticky ohrožené druhy; navíc norek americký negativně
působí predačním tlakem na ohrožené druhy živočichů
jako je rak kamenáč nebo užovka podplamatá
™ zavlečení fretek (Mustela furo), krys ostrovních
(Rattus exulans), psů (Canis familiaris) a koček (Felis
silvestris a F. domestica) na Nový Zéland znamenalo
velkou pohromu pro nelétavé ptáky, včetně
novozélandského národního symbolu – kiviho
(Apteryx australis)
Divoká fretka
(Nový Zéland)
krysa ostrovní
(Nový Zéland)
Atraktivní
biologie
norek americký
28
Atraktivní
biologie
™ unikátní novozélandskou vegetaci ohrožují zavlečení velcí býložravci,
jako např. jelen evropský skotský (Cervus elaphus scoticus), jelen
wapiti Nelsonův (Cervus elaphus nelsoni), stejně jako nepůvodní
vačnatci - klokan rudokrký (Macropus rufogriseus) a především kusu
liščí (Trichosurus vulpecula)
™ zavlečený druh se může stát i přenašečem parazitů nebo chorob,
decimující příbuzné domácí druhy; to je případ raka pruhovaného
(Orconectes limosus) a raka signálního (Pacifastacus leniusculus),
které ohrožují oba naše původní druhy raků šířením kvasinky
Akphanomyces astaci, původce račího moru (oba severoameričtí raci
jsou vůči tomuto onemocnění resistentní, což je zvýhodňuje proti
domácím druhům)
rak pruhovaný
29
Atraktivní
biologie
™ přibližně v polovině 90. let 20. století se na
území ČR rozšířila klíněnka jírovcová
(Cameraria ohridella), drobný motýl pocházející
z Balkánského poloostrova, Malé Asie a
Kavkazu; napadá listy jírovce maďalu (Aesculus
hippocastanum), které po silném napadení
larvami usychají
30
Invazní patogeny
Atraktivní
biologie
sporangia
a spory
ƒ důsledky zavlečení patogenů mohou být
zpočátku méně nápadné ve srovnání se
zavlečením cévnatých rostlin nebo herbivorů;
jejich rozšíření však může způsobit výrazné
narušení až totální destrukci celých rostlinných
společenstev
ƒ známým příkladem bylo zavlečení houby Phytophthora cinnamomi, ▲
způsobující fytoftorové hniloby kořenů, do lesních (eukalyptových)
i nelesních společenstev
australských států Western
Australia a Victoria
ƒ došlo k eliminaci dominantních
taxonů druhově bohatých
společenstev (tvořených
zejména zástupci čeledí
Myrtaceae a Proteaceae) →
postupné nahrazení floristicky
chudými společenstvy s
destrukce
převahou ostřic a dalších
eukalyptových lesů
odolných druhů
Atraktivní
biologie
charakteristická
chloróza
napadené rostliny
Austrálie
zástupci rodu Protea napadení
houbou Phytophthora cinnamomi
Kalifornie
Kalifornie
32
Rakovina kůry kaštanovníku
(Cryphonectria parasitica)
Atraktivní
biologie
tato karanténní choroba je spolu s
původcem grafiózy jilmu (Ophiostoma ulmi)
jedním z příkladů zavlečení choroby mimo
areál původního rozšíření, kde se
adaptovala na geneticky blízký druh; na
populaci nového hostitele to mělo fatální
dopad
choroba pochází z Asie,
kde se vyskytuje na
tamních druzích
kaštanovníků - Castanea
mollisima, původem z
Číny a na japonském
druhu C. crenata;
všechny asijské druhy
jsou přitom vůči infekci
rakovinou kůry
kaštanovníku tolerantní i
mimo svou přirozenou
oblast rozšíření
33
Atraktivní
biologie
počátkem 20. století byla rakovina kůry kaštanovníku zavlečena
čínskými imigranty se sazenicemi Castanea mollisima do Severní
Ameriky, kde je udáván první nález z roku 1902; do Evropy byla tato
choroba pravděpodobně zavlečena ze Severní Ameriky
v Severní Americe se v krátké době rakovina kůry kaštanovníku
rychle rozšířila a téměř vyhubila domácí kaštanovník Castanea
dentata; šlo o jednu z největších ekologických katastrof, vyvolanou
zavlečením choroby mimo původní areál rozšíření.
ekonomové odhadli tehdejší
přímé ztráty asi na jednu
miliardu dolarů (odlesnění
obrovských ploch vyvolalo erozi
a následné záplavy…)
34