sauna club

Mazel na cestách
Mazel na cestách v karibské části Panamy – Bocas del Toro, Isla
Colón. Vpravo dole pak v Nikaragui na vrcholu sopky Volcán
Concepción (1610 m n. m.) na ostrově Ometepe uprostřed jezera
Lago Nicaragua. Jindřich Tyralík
Pochlubte se i vy, kam až s vámi cestoval váš oblíbený Mazel. Příspěvky zasílejte na adresu redakce [email protected]
SAUNA CLUB
Ústí nad Labem – Všebořice, Slunná 812/1
http://saunaclubusti.sweb.cz
☎ 777 090 800
 společná klubová sauna  ochlazovací bazén  teplá a studená kuchyň, nápoje  masáže dle provozní doby sauny
 odpočívárna
 parkoviště
Provozní doba: út, st, čt, pá, ne 15.00–21.00 h
50 % SLEVA na vstuop do sauny pro studenty v úterý a středu
12
2013/01 Ročník: III., č. 8.
propagační materiál
Ročník: III., číslo 9., vyšlo 13. 5. 2013
Neprodejné!
www. pivovarnarychte.cz
Náš partner na cestách
III. Ústecký pivní jarmark malých a rodinných pivovarů
sobota 18. 5. 2013 9-22 hod www.usteckypivnijarmark.cz
www.branadocech.cz
Volný přístup
na WI-FI
heslo: 475205018
Nezapomeňte nás
navštívit na:
pivovarnarychte.cz
Krvavě rudé
pivo
str. 4
Adresa: Pivovar Hotel Na Rychtě, Klášterní 75/9, Ústí nad Labem, 400 01
e-mail: [email protected], vedení společnosti: telefon: 475 213 047, fax: 475 212 945
Rezervace: Restaurace – e-mail: [email protected], telefon: 475 205 018
Hotel – e-mail: [email protected], telefon: 475 213 138
Exkurze: Po–Čt e-mail: [email protected]
Napište nám – Pokud máte přání, nápady či připomínky: [email protected]
III. Ústecký
pivní jarmark
str. 2
Pivo a žena
str. 5
Cesta do
minulosti
str. 7
Provozní doba
Pondělí – sobota
10.30–24.00 hodin
Neděle
11.00–22.00
2013/01 Ročník: hodin
III., č. 8.
1
III. Ústecký pivní jarmark 18. 5. 2013
Letošního jarmarku se zúčastní tyto pivovary:
1. Pivovar Na Rychtě, Ústí nad Labem
2. Zámecký pivovar Chyše, Chyše
3. Pivovar Bernard, Humpolec
4. Domácí pivovárek Velký Rybník, Velký rybník
5. Pivovar Rampušák, Dobruška
6. Pivovarský dvůr Plzeň –pivovar Purkmistr, Plzeň
7. Pivovar Kocour Varnsdorf, Varnsdorf
8. Pivovar Suchdolský Jeník, Praha Suchdol
9. Pivní rozmanitost, s.r.o., Praha
10. Starokladenský pivovar, Kladno
11. Bergquell-Brauerei Löbau, Löbau
12. Minipivovar Studánka, Liberec – Krásná studánka
13. Minipivovar Taschenberg, Buštěhrad
14. Pivovar Mostecký Kahan, Most
15. Pivovar Aldersbacher, zastoupení v ČR, Strážov
16. Jihlavský právováreční radniční minipivovar, Jihlava
(prodej ve stánku pivovaru
Studánka)
17. Pivovar Labuť Litoměřice
18. Pivovar Vítek z Prčice, Prčice
19. B elgická piva, prezentace
Belgických piv
www.usteckypivnijarmark.cz
inzertní podmínky – Rozměry:
Sloupek Čtvrtka Třetinka Půlka Půlka výška
Celostrana 1/8
1/4
1/3
1/2
1/2
1/1
44 x 132 mm
92 x 132 mm
210 x 99 mm (čistý rozměr)
210 x 148 mm (čistý rozměr)
104 x 210 mm (čistý rozměr)
210 x 297 mm (čistý rozměr)
Uvedené ceny jsou bez DPH.
Cena: 750 Kč
Cena: 1500 Kč
Cena: 2000 Kč
Cena: 3000 Kč
Cena: 3000 Kč
Cena: 6000 Kč
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
jedno vydání
Předem děkujeme za případný zájem a těšíme se na spolupráci.
2
2013/01
Ročník: III., č.V případě
8.
Kontakt:
zájmu volejte: 608 34 00 22 nebo e-mailujte: [email protected]
2013/01 Ročník: III., č. 8.
3
Krvavě rudé pivo nese jméno dragouna, jenž před 200 lety padl v Ústí
B
arvu krve dostalo do vínku
pivo Jordán, které na začátku května začal vařit ústecký minipivovar Na Rychtě. Tím
připomněl jubilejní válečné
události, které se ve městě odehrály roku 1813 v rámci bitvy
s Napoleonem. Speciální pivo
naplňuje roli symbolického nápoje Napoleonských slavností
v Ústí nad Labem pořádaných
ústeckým magistrátem ve spolupráci s městským muzeem.
Psal se 30. srpen 1813
a u Chlumce vrcholila bitva
mezi francouzským vojskem
a spojeneckou armádou složenou z Rakušanů, Prusů a Rusů.
Už bylo jasné, že císař Napoleon tentokrát porážku neodvrátí. Zpráva o zvratu na bitevním poli dolehla brzy k francouzským vojákům, kteří den
před tím obsadili Ústí. Chystali
se ke spěšnému opuštění města, hodlali ho však ještě předtím zapálit. Zaskočil je ale náhlý
přepad rakouského regimentu,
jehož dragouni na koních rychle vnikli do města a zastihli nepřítele ještě v městské bráně. Při
krátké přestřelce zasáhla jedna
střela dragouna Fridricha Jordána a ten zranění podlehl. Obyvatelé města svého hrdinu
pohřbili se všemi poctami a jeho památku
dodnes připomíná pamětní deska na místě
střetu.
Čestnou stráž v minipivovaru po dobu
vaření držel člen spolku vojenské historie Jiří
Bureš v dobové rakouské uniformě ve stylu
dragounů. Ze sbírek
muzea představil přilbu a palaš, které jsou
autentickými svědky
slavné bitvy u Chlum4
2013/01 Ročník: III., č. 8.
ce. Výstřelem z křesadlové pistole nad varny symbolicky pivu
předal atmosféru bitevní vřavy.
Ostatní ingredience už ležely
na bedrech sládků. Pro Jordána vybrali letošní novinku Výzkumného ústavu chmelařství
v Žatci, a to odrůdu žateckého
chmele s názvem Kazbek, která je více aromatická a chutná po ovoci, zvlášť po citronu.
Má také vyšší obsah hořkých
pryskyřic alfa, jež vlastně ur-
čují charakteristickou hořkost
chmele. Další výjimečností je
šedesátiprocentní podíl pšeničného sladu, na rozdíl od běžných piv, kde se používá čistě
slad ječný. A nezvyklou barvu
dodává přírodní barvivem. Co
do stupňovitosti se Jordán řadí
k jedenáctkám.
Pivo Jordán je už třetí v pořadí, které připravuje minipivovar
jako připomínku významných
výročí. První se jmenovalo Kaiserbier a uctilo 110.
výročí návštěvy císaře Františka Josefa I.
Jeho receptura vycházela z dobového popisu stejnojmenného
piva, které tehdy panovník ve městě pil.
Loni pak připomnělo
100 let od objevu kosmického záření poprvé změřeného rakouským fyzikem Victorem
Franzem Hessem při
letu balónu z Ústí nad
Labem „ozářené“ pivo
s názvem Kosmik.
Pivo Jordán po čtyřtýdenním zrání v pivovarském sklepě
poprvé veřejnost ochutná 1.
června, kdy začínají velkolepé
Napoleonské slavnosti pořádané Statutárním městem Ústí
nad Labem a městským muzeem. Oslavy zahajuje vernisáž výstavy k bitvě u Chlumce
v prostorách muzea a historický
jarmark s táborem vojáků z napoleonské éry v centru města.
Ústí nad Labem pak po celý
červen uctí všechny strany, které se krvavé řežby zúčastnily.
Oslavami ožije celé město. Ponesou se v duchu současného
mírového soužití někdejších
protivníků. Každá ze čtyř zainteresovaných zemí dostane
k dispozici týden, kdy nejrůznějšími formami představí svou
kulturu. První bude zasvěcen
Německu, druhý Francii, třetí Rusku a poslední Rakousku.
S tematickými příspěvky se zapojí desítky veřejných i soukromých subjektů. Do projektu se
vložila i jednotlivá velvyslanectví vyjmenovaných států.
Více na
www.napoleonskeslavnosti.cz
Text: Martin Krsek,
foto: Jiří Preclík, Muzeum
města Ústí nad Labem
Pivo a žena
V
šechny krásné a okouzlující věci nám přinesli lidé, kteří v pravý čas přesedlali z vody tekoucí z kohoutku na něco barevnějšího,
co neobsahuje pouze vodík
a kyslík.“
„Ve všech dávných společenstvích, ve všech náboženstvích starověkých kultur
představovalo pivo dar, které
ženy obdržely od bohyně, nikdy od mužského boha. A tak
ženy zůstávaly spojeny složitým náboženským rituálem
s ženskými božstvy žehnajícími kvasným nádobám.“
Alan Eames
Prastaré legendy vyprávějí
o tom, jak se bohyně slitovala nad ubohými podmínkami
lidského života. Tak milovala
své lidské dcery, že jim svěřila do opatrování dar piva.
Rovněž se traduje představa,
že pivo se objevilo na světě proto, aby lidé zapomněli
na strasti smrti a číše nápoje z ječmene pohladila jejich
srdce písní a tancem. Ve starém Egyptě i při nejveselejších hostinách a pitkách no-
sili sluhové kolem stolů dřevěnou atrapu mrtvoly, nikoli
proto aby vzbudili chmurné
myšlenky, jako spíše, aby pobízeli k veselosti, než přijde
smrt. Tento mrav převzali
rovněž Římané, po kterých
se dochovalo pobízení hodovníků latinským: „Edite,
bibite - post mortem nulla voluptas! Jezte a pijte, po smrti
žádné rozkoše nebude!“
Prakticky každá kultura má
vlastní verzi příběhu o Pandořině skříňce.
V mytologii starých Řeků
hlídala Pandora schránku
bohů, o níž jí bylo řečeno, aby
jí nikdy neotevírala. Její zvědavost však zvítězila, ona skřínku
otevřela a na svět se z ní vyvalily nemoci, hladomory, smrt
a všechny hrůzy, které sužují
lidstvo. Ke konci příběhu nalezla Pandora ve skřínce poslední věc, která tam zůstala
jako dárek pro lidstvo. Na dně
skřínky ležela naděje.
V lidových pověstech Afriky zopakovala černá Pandora nešťastný skutek své řecké sestry s jedním rozdílem.
Na dně svého košíku neobjevila naději, ale tykev s pivem.
Mnohem dříve, než se
na světě objevili vousatí bohové, existovala bohyně –
ženský duch rození a plodnosti. Matka Země. Byla to
ona, kdo z mateřské lásky
a soucitu ke svým padlým
dětem předala lidským ženám dar vaření piva.
Číše milosti, tykev umožňující alespoň na chvíli zapomenout, byla naplněna
pivem.
Pivo a víno připravovaly ženy, neboť to byly ony,
kdo ve jménu celého lidstva
2013/01 Ročník: III., č. 8.
5
přijaly dar umění kvasného
procesu.
Jeho Výs ost Pán tvorstva MUŽ vstupuje na scénu až s příchodem techniky
do společných pivovarů – jinými slovy – až když vaření
piva není taková dřina!
„Aby mohlo existovat umění, aby vznikla jakákoli estetická aktivita, je nutná určitá
6
2013/01 Ročník: III., č. 8.
fyziologická podmínka, a tou
je intoxikace“.
Friedrich Nietzsche
Ženy se podílí na pití piva
podstatně menší měrou než
muži. V posledních sto padesáti letech, především díky
mimořádnému celosvětovému ohlasu českého (plzeňského) světlého ležáku, se
chuť a zájem našich mužů
stává poměrně velmi vyhraněným a konzervativním. Polotmavých a černých piv se u nás vypije
pouhých 5–8 % z celkového množství. Většina
světlých českých ležáků
je dostatečně chmelených, tedy hořkých – což
je chuť, která většině žen
příliš nevyhovuje a dávají přednost pivu sladšímu
z tmavých nebo karamelových sladů.
Umírněné – moderované pití piva těhotné ženě
neublíží. Naopak. Tento
vyrovnaný iontový nápoj
s nízkým obsahem alko-
holu, plný nepostradatelných
vitaminů, působí blahodárně
na organizmus matky a vývoj
plodu.
Na blahodárný účinek piva
pro ženy nepřišla až moderní
lékařská věda. Již slavný pedagog Jan A. Komenský blahé
paměti doporučuje: „…dětem,
odrostou-li mléku, zůstávati
však sluší u chlebu, máslu, kaši
všeliké, vodě a pivu…“.
Dávno před Amosem Komenským středověcí fysikusové nabádají k pití piva: „…
kojícím matkám, dětem místo mléka po odstavení pivo,
ale také mužům, neboť semene
přidává…“.
Rovněž Tadeáš Hájek z Hájku – matematik a protomedik
Království českého popisuje
význam piva „…u kojných vystupuje ona výživná vlastnost,
ježto se po něm mléko velmi
rychle a v přehojné míře vytvořuje. Ony totiž, jimž mléko
v prsu vysychati počíná, rychle opět mléka nabývají, když
se piva napijí a trochu pospí,
načež brzy jim prs, nádržky to
mléčné, až až mlékem bubří,
i mimo to pak podporuje pivo
to pravidelné čmýrání měsíčné
a i močení.“
Z důvodu kontrolovaného
přibývání na váze je dnešním rodičkám a maminkám
doporučováno pivo nealkoholické, jehož energetická
hodnota je oproti ležákům
třetinová.
10 % světlé
1500 kJ
12 % světlé
1850 kJ
nealkoholické pivo 670 kJ
„Dej Bůh Štěstí „
Ing. Petr Žižkovský
Rychtářský
Cesta do
minulosti
Nikdy bych nevěřil, že během čtvrt kilometru se můžete dostat
do jiného světa. První cesta na východ od Česka se člověku vryje do paměti. Vše začalo přejezdem hranic v Užhorodu, rázem
jako bychom se vrátili o sto let zpět.
Z
a první republiky by se žádná hranice nepřecházela,
prostě by to bylo domácí putování v rámci Československa, ale
časy se mění. Tady se však čas zastavil na přelomu 19. a 20. století.
Samozřejmě ne ve všem, obzvláš-
tě ne ve větších městech. Mobilní telefony, televize, automobily
a podobně nejsou žádnou zvláštností. Ovšem rozdíly mezi bohatými a chudými lidmi jsou jasně
vidět a právě ti, co žijí pod hranicí
chudoby (to je početnější skupi-
na), poukazují na pomalý rozvoj.
Můžete zde klidně spatřit vedle
koňského povozu prorezavělého
žigulíka či nové audi.
Jsme tady, sedmičlenná parta
outdoor­ově naladěných přátel
s cílem dostat se na nejvýchodnější konec území někdejšího
Československa a zpět, hraniční
přechod za námi a Podkarpatská
Rus před námi. Než ale zamíříme
do hor, máme před sebou Užhorod, hlavní a největší město oblasti, nazývané též bránou Ukrajiny. Leží na březích řeky Uh, která mu dala jméno, a je domovem
mnoha národností, a tak není
problém zde potkat kromě Rusínů, Slováků též Němce, Maďary,
Rusy či Cikány. Nad městem se
vypíná hrad, z kterého vládl v 10.
století kníže Laborec. Nás ovšem
více zaujal rusínský skanzen, ležící v těsném sousedství hradu.
To jsme ovšem ještě netušili, že
obdobně jako skanzen bude vypadat každá menší vesnička,
kterou v podhůří Karpat navštívíme, snad jen s rozdílným udržováním stavení. Na každý pád je
skanzen nádhernou dokumentací tradiční lidové architektury.
Všechny chalupy jsou ze dřeva,
vystavěné pouze skládáním bez
použití jediného hřebíku. Jak náročná práce je postavit si dům,
dobře ukazuje stavba s výškou
zdi dva metry, sestavená pouze ze čtyř na sebe připevněných
opracovaných kmenů. Já bych je
zvedat nechtěl.
Cestou necestou
S Užhorodem za zády míříme
do města Volovce, odkud chceme
vyrazit do hor. Horám zde říkají poloniny, tento název označuje ukrajinskou, polskou a sloven-
Klasická vedlejší cesta
na Podkarpatské Rusi, tato
vede do města Volovce.
2013/01 Ročník: III., č. 8.
7
skou část Karpat ležící v nadmořské výšce okolo 1500 metrů, kde
vršky hřebenů jsou travnaté a odspodu je ohraničují lesy. Je zajímavé, že zde nenajdete pozvolný
přechod lesa a travnatého pásu,
mezistupeň keřů a malých stromů tu prostě chybí. V centru Volovce měla většina z nás rozporuplné pocity. Prázdné široké silnice, zašlá špína a domy vypadající,
že se o ně od odtržení od Československa nikdo nestaral. A to je
to zastávka mezinárodních rychlíků do Moskvy a Kyjeva. Kde
to jsme a kudy máme jít? Žádné
kloudné značení nikde nebylo
(na setkání s turistickou značkou
jednou za dva dny jsme si nakonec zvykli), jen knižní průvodce
odkazoval na cestu podél kolejí
a pod most doleva. Při pohledu
k tomuto místu se mé myšlenky obracely spíš k možnosti přepadení než vstupu na poloniny.
Zpod mostu s opadanou fasádou
koukalo několik trubek a polovinou prostoru vytékalo cosi, co
v lepším případě byl něčí septik.
Prošli jsme pod mostem a znovu
se přesvědčili, jaké rozdíly tu můžeme vidět. Nejenže industriální
ráz staveb jako mávnutím kou-
Dřevěná plastika
od I. V. Brovdiho a M. M. Sanina
na břehu Siněvirského jezera.
zelného proutku zmizel za další
zatáčkou, navíc se objevily domečky připomínající užhorodský
skanzen. Je nutné podotknout, že
všechny nebyly pouze dřevěné.
Blátivou cestou, rozoranou koly
těžkých nákladních zilů procházíme až na periferii, přitom
potkáváme nejen místní starousedlíky, ale prodíráme se i stády
krav. Ostatně krávy, ale též koně
a ovce budeme potkávat během
celé naší cesty. Následuje výstup
na hranici lesa poloniny Boržava, kde plánujeme nocleh a ráno
chceme vyrazit na třídenní pochod směr Mežgorje, česky by se
dalo říci Mezihoří. Jak se později
ukázalo, městečko nemohlo mít
výstižnější jméno.
Mezi horami
Ráno. Ten, kdo byl někdy
na vandru, ví, že ústní hygiena
se zpravidla provádí tekutinou
na bázi alkoholu, následuje rychlá káva, něco energie, pak se zabalí a vyrazí se vstříc novému cíli.
Po večerním náročném výstupu,
přece jen jsme překonali oko-
lo 800 výškových metrů na šesti
kilometrech, se hřebenovka zdá
jako procházka parkem. Kouzlo
polonin je v tom, že má člověk
výhled do všech směrů. Hory nejsou cloněny lesem, a přesto jste
na jeho hranici. Vidíte na desítky a snad i stovky kilometrů se
táhnoucí holé karpatské hřbety. A nepotkáte zde živou duši.
Za tři dny se u nás zastavilo jen
stádo koní a bača, který vypil kamarádovi zásobu slivovice. Nevýhoda absence civilizace je ta,
že pokud sestoupíte do špatného
údolí, musíte zase na hřeben najít
správnou cestu. Když zabloudíte
v Česku, časem na někoho narazíte, tady bohužel ne.
Město na obzoru
tTradiční koliba nabízí
tradiční občerstvení.
8
2013/01 Ročník: III., č. 8.
S příchodem tmy jme pozorovali hvězdné nebe bez světelného
smogu, bylo krásně vidět i ty nejmenší hvězdy, lepší místo na astronomické vyžití jsem navštívil
snad jen na La Palmě (Koktejl č.
9 rok 2010, článek Meka hvězdářů). Nejbližším svítícím bodem
je město asi dvacet kilometrů
od nás, podle odhadu to je Mežgorje, náš zítřejší cíl. Nové ráno
a třetí den pochodu, dnes máme
dorazit do města. Konečně si
dáme pořádné jídlo po těch suše-
PRAVÁ TVÁŘ
Potkat na hřebenech stádo
koní není nic výjimečného.
ných polotovarech zalévaných
vodou. Mežgorje nás přivítalo
zvláštní atmosférou. Jako by někdo během jednoho dne udělal ze vsi město. Nechal zmizet
chaloupky i statky a místo nich
postavil činžáky a paneláky. Je
až neuvěřitelné vidět koně volně se pasoucí mezi bytovkami
a traktory postavené mezi osobními auty na parkovišti. My zde
kromě večeře máme další plán,
potřebujeme si vyměnit peníze.
Po několika marných snahách
doptat se na směnárnu zmiňovanou v našem průvodci zjiš-
ťujeme, že lepší bude využít neoficiální způsob. Když nás několik
obyvatel odkázalo na zdejší síť řekněme veksláků, nebylo nám nejlépe. „Kde je najdeme a jak je poznáme?“ zněly naše otázky potom, co
jsme se s touto variantou smířili.
„Přijďte na náměstí tak za hodinku, určitě je poznáte,“ zněla rada
místního. A taky že ano, přibližně za hodinu se objevilo asi pět
mužů nezávisle na sobě operujících na mežgorjském náměstí a již
postojem dávali najevo, že tu jen
tak nečekají na autobus. Navíc nadité ledvinky, které měly připnuté
u pasu, byly jasným znamením,
kam jít měnit děňgi. Přes počáteční nejistotu proběhlo vše bez
problémů, dokonce jsem vyměnil v dobrém kurzu i českou
pětistovku.
Balada pro
banditu
Dalo by se říci, že hned přes
kopec je vesnička Koločava. Leží
mezi pohořím Gorgany a poloninou Krásná, a obyvatelům
České republiky je známa jako
rodiště zbojníka Nikoly Šuhaje,
podle kterého vzniklo dílo Iva-
• Nikola Šuhaj se narodil
3. dubna 1898 Petrovi
a Hafii Šuhajovým. V devatenácti letech narukoval
k 85. pluku uherské
armády, ovšem na frontu
nikdy nedorazil, zběhl kvůli své milence
Eržice Dračové. Do konce 1. světové války se
pak ukrýval v okolí Koločavy.
• Po válce se vrátil domů a oženil se z Eržikou, ovšem spořádaný život mu vydržel jen
do roku 1920, kdy se znovu dostal mimo
zákon a byl pronásledován četnictvem.
Za drobné krádeže na kolibách byl zatčen,
ale uprchl.
• Potom, kdy znovu získal svobodu,
zorganizoval kolem sebe skupinu zbojníků
a začal terorizovat okolí. Idealizované
představy, že bohatým bral a chudým
dával, jsou zcela mylné. Trestné činy trvaly
až do roku 1921, kdy na něj byla vypsána
odměna 3000 korun.
• Šuhajův konec přišel se zradou od vlastních lidí. Tři jeho kumpáni Šuhaje a jeho
bratra opili, zabili, a pak přivolali četníky.
Díky knize Ivana Olbrachta vydané roku
1933 se zbojník Nikola stal legendou.
na Olbrachta. Samozřejmě naše
první kroky vedly na hřbitov,
abychom se podívali na Nikolův
hrob a též na hrob jeho milenky
Eržiky. Přestože je hřbitov z části
podobný spíše louce, nám se povedlo oba hroby najít během půl
hodiny. Na kříži z Šuhajova hro-
SEVEROČESKÁ BEZPEČNOSTNÍ AGENTURA
 PULTY CENTRALIZOVANÉ OCHRANY
 STŘEDISKA ÚSTÍ NAD LABEM, LITOMĚŘICE, DĚČÍN
 ELEKTRONICKÉ ZABEZPEČENÍ OBJEKTU
 FYZICKÁ OSTRAHA
 VLASTNÍ TECHNICKÁ DIVIZE
 SPECIÁLNÍ SLUŽBY
 KAMEROVÝ DOHLED
MONITORUJE a STŘEŽÍ
tel.: 475 220 886
605 261 607
 VÍCE JAK 1000 OBJEKTŮ
 OBJEKTY v RÁMCI CELÉ ČR
 i TUTO RESTAURACI NA RYCHTÉ
www.sba-security.cz
Naše společnost hledá pracovníky se znalostí německého jazyka pro práci v zahraničí.
2013/01 Ročník: III., č. 8.
9
Vesnička Svoboda je
živoucím skanzenem.
je možno zahlédnout někoho
z hlídačů. V rámci snahy uchránit se od problémů jsme lázeň
vzdali. Když už jsme se chtěli vydat zpět na stanici, dostali jsme
tip na prodloužení našeho výletu
od jednoho z místních. „Chcete
vidět nefalšovanou podkarpatskou vesničku? Zajděte si touhle
cestou tak dva kilometry na Svobodu,“ zněla věta, která nás motivovala k rozšíření itineráře.
Živoucí muzeum
bu jsou, respektive při naší návštěvě byly, dokonce české mince
v hodnotě jedna, dvě, pět a dvacet korun. Potom jsme zamířili
na veselejší místo, četnickou stanici. Dnes je ze stavení sloužícího
československému četnictvu hospůdka, kterou provozuje Natalia
Tumarec, učitelka v místní škole,
kde založila muzeum Ivana Olbrachta. Jak jsme časem zjistili,
je Natálka, jak ji všichni oslovují,
patrně nejpodnikavějším člověkem Koločavy. Když jí tragicky
zemřel manžel v někdejší místní
továrně na letecké součásti, dostala finanční odškodnění, které investovala do koupi a rekonstrukce četnické stanice. Všimla
si totiž, že přibývá turistů, převážně z Česka, toužících poznat
místo zbojnických příběhů Nikoly Šuhaje. Při rekonstrukci jí pomohly i finance získané od turistů z Česka jako dar na rozvoj cestovního ruchu. A tak se z učitelky
stala paní hoteliérka, dnes je totiž četnická stanice nejen hospodou, ale též pensionem, kde jsme
se ubytovali. Zajímavé zjištění se
nám povedlo při bloumání obcí
a při rozhovorech s koločavskými rodáky. U nás je Nikola Šuhaj
legendární hrdina z knih a filmu,
ovšem u místních jsme nabyli
dojmu, že je u nich brán pouze
10
2013/01 Ročník: III., č. 8.
jako zloděj a vrah a nejsou na něj
vůbec pyšní. Dokonce ani jeho
potomci, žijící stále v Koločavě,
se o něm nechtějí bavit. Když už
jsme byli na toulkách obcí, zašli
jsme i k hrobům četníků, které
Šuhaj zabil. Nacházejí se u pravoslavného kostela sv. Ducha.
Dřevěný kostelík je postaven bez
jediného hřebíku a Brežněv z něj
po dobu své vlády udělal muzeum ateismu.
Siň, Vir a Svoboda
Navštívit Koločavu a neudělat
si drobnou zacházku z trasy k Siněvirskému jezeru, by byla fatální chyba. Jedná se o největší přírodní jezero Podkarpatské Rusi.
V Mežgorje se pojí
vesnice s městem.
K jeho názvu i vzniku se váže
pověst o dvou milencích. Chudý
mladík Vir a dívka Siň z bohaté
rodiny se do sebe zamilovali. Bohatí rodiče nechtěli o svatbě své
dcery s nuzákem ani slyšet, proto ho nechali zabít. Siň pak plakala nad Virovým hrobem, až
z jejích slz vzniklo jezero a ostrůvek na něm symbolizuje jeho
hrob. Dnes pověst připomíná gigantická plastika na břehu vytvořená z kmenů stromů. Jezero má
neuvěřitelné kouzlo, jako v zrcadle se v něm odrážejí okolní lesy.
Během okruhu po jeho břehu nás
jeho průzračné vody lákaly k vykoupání, ale bohužel je hlídanou
přírodní rezervací a čas od času
Bylo to správné rozhodnutí.
Vesnička Svoboda si v ničem nezadala s užhorodským skanzenem, ovšem zde bylo vše naživo.
Domečky rozeseté podél cesty
i po svazích, žádné ploty, místní
oblečení do oděvů snad po prarodičích, koně a krávy se volně
pásli a 21. století zde připomínala
snad jen dvě auta. Neuvěřitelné,
v tomto živoucím muzeu lidové
architektury i kultury se opravdu čas zastavil na konci 19. století. A nejvíce nás překvapil zájem obyvatel. Svoboda je úplně
na konci slepé cesty, turisté sem
moc nezavítají, dojdou na Siněvir a vracejí se zpět do Koločavy. Neustále jsme proto čelili
dotazům, odkud jsme a kam jdeme. Když jsme nakonec zastavili u krámku a koupili si pivo, seběhla se na nás podívat celá ves.
Místní nebyli zlí, jen zvědaví, kdo
narušil jejich stereotyp. Když se
kamarád zmínil, zda by někdo
neměl na prodej kousek tvarohu
na ochutnání, sešla se nám asi tři
kila tvarohu s tím, že je to dárek.
Tam pro nás padly mýty o nebezpečné Ukrajině a opět se ukázalo,
že čím má člověk míň, tím víc by
se rozdal.
Napsal a vyfotil:
Martin Dlouhý
Převzato
Koktejl
č. 2013/2
www.ikoktejl.cz
Cesta do pravěku
Zimní tábořiště lovců mamutů najdete jen
kousek za našimi hranicemi.
Abyste poznali, jak to s lidskou existencí vypadalo téměř před
čtyřiceti tisíci lety, nemusíte mít na cestu do minulosti kouzelný
prsten. Vyrazíte-li z Brna, můžete za necelou hodinku a půl stát
před zimním tábořištěm lovců mamutů nebo v keltské svatyni.
Máte pocit, že kolem vás proletěl šíp? Toho si nevšímejte.
To si jen někdo zkouší ulovit
večeři. Není nic divného ani na
tom, že v domě z doby kamenné chrupe několik spokojených dětí. Tomu se říká opravdu bezprostřední zážitek. Stačí
být jen ve správný čas na správném místě. Jsou dny, kdy to tu
prostě žije.
Vše jako kdysi
Na počátku byla snaha Dolnorakouského prehistorického muzea v Asparnu vzkřísit
minulost. A to se vážně povedlo. Vědci zde pod širým
nebem zámeckého parku vybudovali skanzen s mnoha rekonstrukcemi prehistorických
staveb v původní velikosti.
Všední život obyčejných lidí
reálně přibližují kopie skutečně nalezených předmětů, ošacení, vypěstovaných plodin
nebo dokonce zbytků jídla. Je
opravdu zajímavé pozorovat,
co máme s našimi prapředky
společného, jaké každodenní
návyky se nám až dosud zachovaly a v čem je dnešní život lehčí.
Dokážu to taky?
Změřit síly s našimi praotci a vyzkoušet si dávný život na
vlastní kůži můžeme hned na
místě. Stačí jen zajít do hrnčířské dílny nebo navštívit huť na
zpracování kovů a zkusit si odlít bronz. Schválně, kdo z nás by
měnil? Možná jen ti, pro které je
Expozice se snažila přiblížit
skutečnosti i v detailech interiéru
historie opravdovým koníčkem.
Ti si pak v létě nenechají ujít každoroční akce, při kterých se setkávají zájemci o archeologii se
skutečnými znalci oboru.
Až budete hledat tip na pohodový výlet do blízkého okolí jižní Moravy, rozhodně si na
toto vzpomeňte. Není divu, že
se Muzeum prehistorie hrdě
zařadilo do seznamu nejzajímavějších výletních cílů Dolního Rakouska.
Připravila:
Markéta Foktová
Převzato
Koktejl
SpeciAl
č. 2010/03
www.ikoktejl.cz
Podobná stavení, na jaké se
můžete podívat v rakouském
skanzenu, se kdysi nacházela
i na našem území.
Předplaťte si i vy a ušetřte. Magazín Koktejl vychází 11x do roka.
Běžná cena velké verze je 59 Kč, střední verze 39 Kč.
Roční předplatné velké verze za cenu 499 Kč.
Roční předplatné střední verze za cenu 329 Kč.
Předplatné lze objednat několika způsoby:
1) v yplnit on-line formulář na našich webových ­
stránkách www.ikoktejl.cz záložka předplatné.
2) p oslat SMS zprávu na číslo 900 11 06 ve tvaru:
velká verze A4 (29,7 x 21 cm) - OBJ KOK JMENO
PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC
malá verze A5 (21 x 14,8 cm) - OBJ KOM JMENO
PRIJMENI ULICE CISLO DOMU MESTO PSC
3) z avolat operátora předplatného na 475 211 088
Časopisy vydavatelství Czech Press Group (Koktejl,
Koktejl Speciál, Oceán a Everest) jsou nyní dostupné také
v plnohodnotné elektronické verzi!
Časopis si můžete zakoupit na internetu a mít jej stále s sebou
– ve svém mobilním telefonu, tabletu, počítači, či notebooku:
www.floowie.com
nebo
www.publero.com
Více se dozvíte na:
www.ikoktejl.cz
– záložka elektronické verze
2013/01 Ročník: III., č. 8.
11