výlet na Kost - Gymnázium JANA PALACHA PRAHA 1

výlet na Kost - Gymnázium JANA PALACHA PRAHA 1

GYMNÁZIUM JANA PALACHA PRAHA 1
Výlet
na
Kost
PhDr. Olga Hegarová, CSc.
2009
Trochu historické regionalistiky místo
úvodu
S
nad každý si pod názvem „Český ráj“ vybaví
východní
Čechy,
především
oblast
kolem Jičína a Turnova, které vedou tichý spor o post
metropole tohoto prostoru.
Velmi zajímavý je i vznik a
vývoj označení.
Termín „ráj Čech“ použil
jako první pobělohorský
exulant a humanista Pavel
Stránský ze Zap (1589-1657)
a pokrokový jezuita Bohuslav Balbín (1621-1688). Oba
měli na mysli úrodné a krás- Hrad Střekov.
né okolí Litoměřic. Pavel Stránský v nich působil jako
děkan kapituly a odsud odešel po roce 1627 s dalšími
protestanty do emigrace. Bohuslav Balbín, rodák
z Hradce Králové označil Litoměřicko
jako „roh hojnosti celých Čech“, ale termín „ráj“ použil i pro upravené okolí
doksanského kláštera v oblasti dolní
Ohře. Severní Čechy si pak toto označení
uchovaly až do 19. století. Čeští Němci
vychvalovali krásy „Paradies von
B. Balbín
Böhmen“ – prostoru labského údolí za
Litoměřicemi směrem k Ústí a Děčínu. Jako symbol byl
chápán hrad Střekov.
Byl postaven u Ústí nad Labem Janem Lucemburským kolem roku 1309 k ochraně labské plavby. Ve 14.
2
23
dorys a hodovní akustická síň v prvním patře je evropským unikátem. Kolem zřídili Černínové oboru pro lov.
Zatímco Kost téměř nenavštěvovali, Humprecht patřil
k oblíbeným místům panstva a jeho hostů, zejména
v době honů.
Posledním rodem sídlícím v Čechách a vlastnící kostecké panství byli původní jihočeští měšťané, kteří byli
1599 povýšeni do rytířského stavu. Forstmistr budějovických lesů Václav Netolický získal erb a přídomek
z Eisenberka.
Kost odkoupil od Vojtěcha Černína v roce 1738 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka. Panství navštěvovali do roku 1867, pak nepřímí potomci žijící
v Itálii neměli zájem až do restitucí.
22
století byl hrad ve vlastnictví Vartemberků a v 16. století
Lobkoviců, tedy stejných vlastníků jako Kost. Za třicetileté války odtud okolní kraj plenily vojenské posádky
Sasů a Švédů, kteří také prohloubili koryto Labe, aby
byla umožněna plavba i velkých lodí s válečnou kořistí.
Od poloviny 17. století už zůstal neobydlen a chátral.
Za zdejšími krásami sem mířili více
poutníci ze Saska a severního Německa
než z Prahy a středních Čech.
Tento kout Čech navštívil jako turista také slavný přírodovědec Alexander
von Humboldt (1769-1859). Tomu nejvíce učarovala západní část Českého
středohoří s Milešovkou a lázně Teplice.
A. v. Humboldt
Je zřejmé, že němečtí uživatelé
názvu Český ráj vnímali tuto oblast nikoliv jazykově, ale
teritoriálně (také zde převládalo německé obyvatelstvo).
Čeští obrozenci vnímali celé Čechy jako pozemský ráj.
Za vše hovoří Tylův text písně „Kde domov můj…“ v
sadu skví se jara květ, zemský ráj to na pohled“ nebo
3
Máchovy verše „šírá vlast ta česká země – nejmilejší Tobě ráj“.
Josef Jungmann (1773 - 1847) působil v letech 1799 1815 na litoměřickém gymnáziu, kde jako první začal
bezplatně vyučovat češtinu. Velmi negativně vnímal až
nekritický obdiv k německým oblastem severních Čech a
konstatoval, že oblast Prachovských skal ve východních
Čechách je stejně krásná a hlavně více česká.
Po roce 1848 došlo k definitivnímu rozkolu českého a
německého politického programu. Termín Český ráj byl
nadále užíván pro oblast Litoměřicka, přičemž česká
veřejnost vnímala sever Čech spíš ve smyslu „ztracený
ráj“ (poněmčený).
Pohled na Trosky z vyhlídky u Hrubé Skály.
O teritoriální posun „ráje Čech“ směrem na východ,
který naznačil už Josef Jungmann, se nejvíce zasloužil
v 80. letech 19. století mladý regionální novinář, působící
v Hradci Králové a pocházející z Turnova Václav
Durych (otec pozdějšího katolického básníka a prozaika
Jaroslava Durycha (1886-1962). Ten vydal podrobný popis kraje mezi Turnovem, Semily, Jičínem, Sobotkou a
Kněžmostem a právě pro tuto oblast použil zcela programově název Český ráj. Jednotlivé díly Durychova
4
želka Marie Anna Čáslavová byla delší dobu ochrnutá
po mrtvici a zemřela v roce 1624. Druhá manželka Anna
Salomena byla vdovou po popraveném příteli a švagrovi
Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic. Sňatkem
s Heřmanem a přestupem ke katolictví zachránila velkou
část rodového majetku. Anna Salomena zemřela po sedmi letech šťastného manželství (jediné, co manželovi
vyčítala, byla chorobná lakota).
Krátce po její smrti se Heřman znovu oženil s italskou
hraběnkou Sylvií Kateřinou Caretto – Millesimob, která
byla o 30 let mladší. Kost a Sobotka se stala jeho vlastnictvím právě v této době. Přes velkou šetrnost dbal o
rozkvět svých panství. Sám vedl účetnictví a také jeho
manželka se vyznala ve vedení účtů i právu a soudnictví.
Po Smrti Heřmana se jeho dědicem
stal vnuk jeho bratra
Humprecht Černín
z Chudenic
(16281682). Ten provedl
úpravy v Sobotce a
nechal postavit půvabný lovecký zámeček Humprecht.
Nebyl zdaleka tak
šetrný jako prastrýc,
využil služeb slavného stavitele Carla
Luraga (1615-1684).
Humprecht
je
jednou z barokních
dominant Českého
ráje. Má velmi zajíHumprecht Černín
mavý elipsovitý pů21
Černínové z Chudenic
Rod Černínů pochází z Chudenic na Klatovsku. Prvním významným představitelem
byl Černín – nejvyšší komorník na přelomu
12. a 13. století. Do 17. století rod nijak zvlášť
nevynikal, ale nábožensky se rozdělil. Hejtman Pražského hradu Diviš Černín v roce 1618 vpustil do Hradu
stavovské vůdce, kteří provedli defenestraci. Tento protestantský reprezentant rodu také byl obětí staroměstské
popravy českých pánů v roce 1621. Naopak Heřman
Černín patřil do císařské katolické strany. V jejích službách bojoval i na Bílé Hoře. Byl císařem povýšen do panského stavu a získal hraběcí titul.
Heřman Černín z Chudenic
zahájil
kariéru
na dvoře císaře
Rudolfa II., kdy
byl
císařským
radou a hejtmanem
Starého
Města pražského. Před koncem
třicetileté války
se dokonce stal
místodržícím
Království českého a v roce
1651 nejvyšším
hofmistrem.
Heřman byl
třikrát
ženat.
Humprecht
Jeho první man20
cestopisného díla vycházely v letech 1886-1888, kdy probíhaly tvrdé zápasy o státoprávní vyrovnání a jazykový
profil škol v národnostně smíšených oblastech.
V této době navštívila s pražskými Sokoly Turnov a
okolí i skupina amerických Čechů. Tamní učitel Josef
Zdeněk Prýl pro ně napsal „Průvodce Českým rájem“,
který vycházel z díla Durychova.
Hrad Kost
Nová lokalizace Českého ráje se plně vžila začátkem
20. století, především zásluhou historika Josefa Pekaře
(1870-1937) a jeho Knihy o Kosti (první díl vyšel v roce
1909). Okolí Litoměřic začalo být v českých kruzích
označováno jako „zahrada Čech“. 1
Literatura: Karel Bílek, Jak je starý název Český ráj“, Zpravodaj místopisné
komise ČSAV 18/1977, Bohdan Zilynskyj, Příběh „odsunu“ Českého ráje
5
1
Krajina Českého ráje je překrásná. Střídají se v ní hluboká údolí se strmými stráněmi s ohradami ovcí a koní, a
nádherné lesy, protkané sítí cest, spojující malebné vesnice s roubenými chalupami. Také rybníky sem neodmyslitelně patří. Hlavním estetickým bonusem kraje jsou
však skály, které tvoří překrásný rámec mnoha historických památek. Pochopitelně sem cestu našli i filmaři.
V roce 1967 se zde točil film „Na Žižkových válečných
vozech“, v roce 1970 letech trochu morbidní Radúz a
Mahulena a hlavně půvabná komedie Marie Poledňákové „Jak dostat tatínka do polepšovny“(dědečkův domek
z německy mluvícího Litoměřicka na česky mluvící Turnovsko, Dějiny a
současnost 4/1998, str. 52-57
6
zahraniční politiky. Vyjednával např. mír s polským králem Zikmundem, ale jednal i s Turky, Peršany a Rusy.
Na Kosti vládli Lobkovicové do roku 1637. Vybudovali pivovar a provedli zámecké úpravy. Do osudů zasáhly i dvě ženy Marie Magdalena, byla provdána za
Jana Rudolfa Trčky z Lípy a její syn Adam Erdman bojoval u Valdštejna.
Marie Kost prodala své švagrové Polyxeně
z Lobkovic. Dva roky patřil hrad Albrechtu
z Valdštejna, ten chápal hrad jako jeden z obranných
pilířů Jičína. Měl v plánu jej přebudovat v hospodářsky
prosperující šlechtický velkostatek. Jedinou připomínku
jeho vlastnictví je sala terrena těsně přiléhající k Bílé věži.
Po Valdštejnově smrti se i přes to, že se Kost vrátila do
vlastnictví Lobkoviců, stala místem, kde sídlila Colloredova císařská posádka, kterou vystřídalo švédské vojsko.
Pro celé okolí to znamenalo obrovské útrapy a část hradu
podlehla 1635 požáru. 1637 odkoupil Kost Heřman Černín z Chudenic (1576-1651).
Sobotka
19
Lobkovicové
Ti se v písemných pramenech objevují teprve od 14. století, ale v 16. století se stali
přední aristokratickou rodinou. Existovaly dvě
rodové větve – Hasištejnští z Lobkovic a Popelové z Lobkovic.
Jan starší z Lobkovic a na Zbirohu byl od roku 1551
nejvyšším hofmistrem a začal vykupovat různá panství.
Od Hazmburků např. získal Libochovice a pro syna
Kryštofa odkoupil Kost. Celkem měl sedm synů. Velmi
zajímavý byl osud čtvrtého Jiřího Popela z Lobkovic
(1551-1607), který s bratry Ladislavem, Janem a Mikulášem zahájili úspěšnou kariéru u císařského dvora a rod
vytvořil mocenskou protiváhu Rožmberků. V 80.letech
se stal kandidátem na
polskou korunu, toužil i
po kardinálské hodnosti
a nakonec zaútočil přímo
proti císaři Rudolfovi.
Nakonec byl odsouzen
na doživotní vězení a
ztrátu majetku. Významným diplomatem byl
také Kryštof z Lobkovic
(†1603). Ten ve službách
císaře Maxmiliána II.
doprovázel
arcivévodkyni Annu do Španělska,
kde zůstal 9 let. Poté se
stal nejvyšším hofmistrem. Pro své diplomatické a jazykové schop- Polyxena z Lobkovic
nosti řešil složité úkoly
18
s krásným výhledem na rybník v sevření skal můžeme
najít kousek za Příšovicemi, stejně jako Vaškovu „cvičnou“ skálu).
Architektonickým klenotem zdejšího kraje je rozhodně hrad Kost.
Stavba hradu a jeho architektonické
proměny
V
ětšina hradů a tvrzí byla budována na návrších a tudíž byla i zdaleka viditelná. Pro stavbu Kosti, která měla nahradit v první polovině
14. století nedostatečnou pevnost u Sobotky, byl zvolen
terén na pískovcovém ostrohu, který ze tří stran chrání
strmé skály oddělené údolími s třemi rybníky (dva z nich
Černý a Bílý zůstaly zachovány, Labutník v Plakánku
zanikl.
V případě obléhání se hrad mohl změnit ve vodní pevnost.) Bylo tak docíleno toho, že hrad splývá s okolní
7
krajinou a není z rovin okolí dlouho vidět. Taková kompozice stavby a krajiny není pro gotiku typická, běžně se
s ní setkáváme až v baroku. V lokalitě, kde byl hrad budován, se už v prehistorické době nacházelo hradiště Na
Poráni. Podle mnoha kosterních pozůstatků nalezených
při hloubení základů se budovanému hradu začalo říkat
Kost. Existují i další názory na to, jak název hradu vznikl. Hrad je postaven z pískovcových kvádrů a pískovec
mění svou barvu podle počasí. Pod slunečními paprsky
je světlý, vlivem deště naopak tmavne. Dominanta objektu Bílá věž tak proti chrpově modré obloze působila dojmem bílé ohlodané kosti. Pravděpodobný je i původ
podle přídomku, který zakladatel hradu Beneš
z Vartemberka začal používat od roku 1349, kdy se poprvé podepsal jako Benessius de Costy.
a jeho syn Zbyněk byl za vlády Jiřího z Poděbrad nejvyšším sudím.
Mikuláš Zajíc z Hazmburka a Kosti patřil stejně jako
ostatní příslušníci rodu ke katolické šlechtě. Císař Zikmund ho za věrné služby jmenoval nejvyšším sudím. Po
Zikmundově smrti 1437 byl 30. prosince 1437 zvolen jako
jeden z dočasných správců Čech. Tuto funkci zastával za
vlády Jiřího z Poděbrad i jeho syn Jan Zajíc
z Hazmburka, který vyjednával s císařem Fridrichem III.
o vyslání Ladislava Pohrobka do Čech. Získal rovněž
funkci nejvyššího sudího, kterou zastával i za Jiřího
z Poděbrad. Hazmburkové pak podporovali Matyáše
Korvína proti Jiřímu. Nicméně vnuk Jana Zajíce Jan IV.
se oženil na počátku 16. století s pravnučkou Jiřího
z Poděbrad Markétou Münstenberskou.
Po smrti posledního kosteckého Hazmburka odkoupil
hrad s rozsáhlým panstvím nejvyšší kancléř českého království Jan ze Šelmerka, který zaplatil 20.000 kop rýnských grošů. Manželkou tohoto umírněného katolíka
byla ochránkyně Jednoty bratrské Johanka z Krajku.
Vysoké úřady zastával i syn Jindřich ze Šelmberka. Výdaje byly však větší než příjmy a proto Jinřich 1524 prodal zadlužené panství roku 1524 Janovi z Bibrštejna.
Ten nechal postavit nový obytný palác na druhém nádvoří s výhledem do Plakánku.
Biberštejnové
Možná tím i manifestoval pýchu na svůj hrad, kde bylo
použito více kamenů než dřeva, z kterého se v té době
běžně stavělo. Zcela nepravdivý je výklad, spojovaný
s Janem Žižkou. Podle pověstí se mu nepodařilo hrad
dobýt a tak měl s despektem prohlásit, že „je tvrdý jako
kost a ta patří psům.“ Žižka však Kost nikdy neobléhal.
8
Byli starým panským rodem pocházejícím
pravděpodobně z Míšně. Do Čech přišli zřejmě
ve 13. století. Rudolf z Biberštehna odkoupil od
krále Přemysla Otakara II. Frýdlant, jeho synové pak
sňatkovou politikou získali Nymburk, Llanškroun a další
zboží. Frýdlantská větev, která Kost získala vymřela
v roce 1551 a panství připadlo Kryštofovi z Lobkovic.
17
ději v polovině 16. století zasvěcena sv.Anně. Postavena
byla malá budova s kanceláří a bytem rentmistra (objevuje se ještě na Mánesově obrazu Kosti). Domek byl stržen spolu se zbytky dřevěné pavlače v 70. letech 19. století. Naopak bylo postaveno nové opevnění s dvěma
branami a padacím mostem.
Hazmburkové
Rod byl větví Buziců, jejichž praotcem měl
být bájný Bivoj. První zmínky však pocházejí
z Dalimilovy kroniky, kde se píše o jistém Jetříku Buzici (†1110). Genealogie rodu se udává
od Oldřicha Zaječka (†1232). Jeho potomci se už nazývali Zajícové, podle rodové državy z Valdeka. Prvním významným představitelem tohoto rodu byl Vilém Zajíc
z Valdeka (†1319), který byl nejprve královským podkomořím, od roku 1318 nejvyšším maršálkem. Zakladatelem hazmburské větve se stal Zbyněk Zajíc (†1368),
který od krále odkoupil hrad Klapý nedaleko Libochovic, přestavěl ho a od roku
1341 ho podle dobových
zvyklostí přejmenoval na
Hazmburk (Zaječí hrad).
Zbyněk patřil k nejvěrnějším
přátelům Karla IV. Zastával
proto významné funkce u
dvora – byl nejvyšším mistrem královské komory a
nejvyšším úředníkem. Jeho
vnuk po synovi Vilémovi,
klapské větve
Vilém Zajíc z Házmburka (detail zakladateli
vyženil Kost. Jeho bratr Vipodstavce sochy Karla IV. na
Křižovnickém náměstí v Praze)
lém mladší byl velitelem
posádky na Pražském hradě
16
Původní jádro hradu začalo být budováno ve
40.letech 14. století a trvalo do roku 1414. Vystřídalo se
několik vlastníků z rodu Vartemberků, z nichž každý
zdejší prostory upravil a rozšířil. Členové rodu zde také
skutečně po většinu roku žili.
Kost byla stavěna jako tzv. donjonový typ hradu, který se objevuje v Čechách po roce 1300.
Charakteristickým rysem je jedna nebo dvě vysoké
obytné věře (donjony) tvořící jádro opevnění, v němž se
nacházelo už jen několik hospodářských budov a většinou kaple. V tomto stylu vznikly hrady Lipnice, Okoř u
Prahy, Kyšperk u Teplic… Ve věži byla místnost pro
hradního pána a jeho rodinu, nejvyšší patro sloužilo jako
pozorovatelna stráže, nižší patra pak jako sýpky. Věže
měly i vlastní studnu a obvykle i tajný východ. Bývaly
posledním útočištěm hlavní posádky v době obléhání a
bojů.
9
Bílá věž na Kosti je zvláštní nejen svou výškou (72m)
a šířkou zdiva (přes 3m), ale i půdorysným tvarem. Jedná se o obdélník s jednou z kratších stran šikmo pootočenou, takže jeden z rohů tvoří ostrý a druhý tupý úhel.
Z místa pod hradem tak můžeme vidět čtyři hrany věže.
Ostrý úhel směřuje k Bílému rybníku, odkud mohl hrad
být nejvíce ostřelován. Můstkem byl s věží spojen i samostatný palác s kaplí Panny Marie a kuchyňskými prostory. Na nádvoří bývaly i maštale. Kolem roku 1412
byla postavena samostatná kaple původně zasvěcená
Janu Křtiteli, později sv. Anně (dnes se zde konají svatební obřady).
Téměř celé 15. století vlastnil Kost rod Zajíců
z Hazmburka. Ti vybudovali nové opevnění hradu
s padacím mostem. V 90. letech 15. století se hrad stal
nakrátko majetkem rodu Šelemberků. Ti rozšířili původní palác a zmodernizovali první patro původního vartemberského dómu. Bylo také postaveno úřednické křídlo a vznikla i první stavba v podhradí. Hrad byl panstvem v té době obýván jen sporadicky.
V první polovině 16. století vznikl renesanční palác na
druhém hradním nádvoří, ozdobený sgrafity.
Největší hospodářský rozkvět a další rozšiřování hradu probíhal v druhé polovině 16. století do třicetileté
války. Tento stavební rozvoj je spojen s rodem Lobkoviců. Byly postaveny nové brány a těsně pod hradem rozsáhlý pivovar. Rozšířeny byly také rybníky v okolí. Projekt možná navrhl velký stavitel jihočeských rybníků Jan
Krčín z Jelčan, který byl nějaký čas zaměstnán u Lobkoviců v Jičíně. Pod hradem také vznikla zámecká obora –
Plakánek a vesnice
Podkost, v níž se soustředila řada řemeslných profesí.
Byl zde mlýn, olejna, výrobna drasla pro činění kůží a
dokonce vinopalna. Hrad se pomalu stával hospodář10
který byl ve vlastnictví rožmberského klienta Jana Ctibora z Kozího. Poté, kdy byl Hus v Kostnici upálen, zorganizoval Čeněk protestní petici, v níž byl jeho podpis na
prvním místě(podepsalo téměř 600 šlechticů). Své sympatie ke kališnictví prokázal i tím, že poté, kdy pražský
arcibiskup Konrád z Vechty zakázal 1417 kališnictví,
nechal Čeněk unést titulárního biskupa nikopolského
Heřmana na Lipnici, kde se podávalo pod obojím. Čeněk
byl také poručníkem nezletilého Oldřicha z Rožmberka
a na rožmberském panství se také přijímalo z kalicha. Po
smrti Václava IV. 1419 se s královnou Žofií stal zemským
spoluvladařem. Změnil politickou stranu a přešel do
Zikmundova tábora. Obdržel od něho Řád zlatého draka. Během husitských válek změnil ještě několikrát politickou stranu. 1421 se jako kališník účastnil čáslavského
sněmu a byl jmenován do prozatímní vlády. Poté, kdy
Zikmundovo vojsko vpadlo do severních Čech, opět přísahal věrnost Zikmundovi, čímž si velmi znepřátelil Žižku (ten ho 1423 porazil u Hořic). Jako katolík se pak
účastnil svatohavelského sněmu a opět byl vybrán do
zemské vlády. Zemřel v roce 1425 na mor. Před smrtí
však znovu změnil politickou stranu a zemřel jako kališník.
S příslušnicí vartemberského rodu Annou se oženil
také syn Jiřího z Poděbrad Viktorín.
V době, kdy Kost patřila Hazmburkům (1414-1497)
došlo k rozšíření panství a některým stavebním úpravám
hradu. Mikuláš Zajíc z Hazmburka přikoupil některé
drobné rytířské statky (Lhotku, Meziluží, Dobšice,
Choustníkovo hradiště, jeho synové získali Trosky, které
spojili s Kostí, Vřešťov, Hostinné a hrubou Skálu. Na
Kosti došlo k přestavbě paláce a postavena byla nová
kaple – stará u Červené věže byla zasvěcena Panně Marii
a sv. Jiří. Druhá kaple s hazmburským znakem byla poz15
nonizována Janem
Pavlem II.), Chval
vybudoval Turnov a
Beneš získal do
správy Sobotku a
okolí. Od Chvala se
odvíjí i rod Valdštejnů. Všechny rody měly ve znaku
lvici. Většina příslušníků rodu zastávala vysoké úřady. Benešův syn Petr z Vartemberka
byl blízký Karlovi IV. Doprovázel ho do Francie a v roce
1381 vedl poselstvo do Londýna, kde byla Karlova dcera
Anna provdána za anglického krále Richarda II. Beneš
také vybudoval v 80. letech 14. století zajímavý hrad
Trosky.
Bylo využito zvláštního terénu se dvěma homolovými skalními kužely. Na nich byly postaveny dvě věže –
pětiboká 47 m vysoká Baba a čtyřboká 57m vysoká Panna, mezi nimiž byl založen vnitřní hrad. V 15. století se
Trosky staly sídlem loupeživých rytířů Kryštofa Šofa a
Švejcara. Královské vojsko ho dobylo v roce 1455 a od té
doby hrad chátral. Od třicetileté války pak zbyly jen jeho
skutečné trosky.
Z vartemberského rodu, který se postupně rozdělil do
čtyř větví a jenž vymřel v 17. století, se do dějin nejvíce
zapsal Čeněk z Vartemberka (?-1425) Tento pán Jičína a
Velíše se stal 1408 nejvyšším číšníkem (titul byl v rodině
dědičný) a v roce 1414 se stal druhým nejvlivnějším mužem království s titulem nejvyššího purkrabího. Politicky uměl lavírovat. Původně sympatizoval s husitským
reformním hnutím. Právě on zprostředkoval Janu Husovi možnost pobývat na Kozím Hrádku u Sezimova Ústí,
14
ským komplexem, protože renesančnímu stylu života
vyhovovaly nové zámecké objekty. Spíš jako možný velkostatek v historickém hávu chápal Kost i frýdlantský
vévoda Albrecht z Valdštejna, který ji odkoupil v roce
1632 od Polyxeny z Lobkovic. Důvodem byla blízkost
Jičína. Jediná stavitelská stopa Valdštejna je salla terena
(jakási zimní zahrada) postavená proti původnímu paláci při Bílé věži.
Po Valdštejnově smrti se hrad vrátil Lobkovicům, protože Valdštejn nezaplatil domluvenou částku. Na Kosti
se pak usadila armáda. Nejprve císařští, potom Švédové.
V roce 1635 neopatrností císařských hrad vyhořel a utrpělo celé okolí.
Od konce 30. let 17. století získal Kost a sobotecké
panství na celých sto let rod Černínů z Chudenic. Byly
provedeny nejnutnější záchranné opravy, zejména
v renesanční části hradu – Bibrštejnském paláci.
V některých částech vznikly byty pro personál, ale většina objektů byla proměněna v sýpky. Od 30. let 18. století
11
odkoupili Kost Netoličtí z Eisenberka, kteří z hradu vytvořili svěřenecký statek (fideikomis), který se mohl dědit podle předem určeného pořádku. V 70. letech tak
probíhal soudní spor mezi potomky Netolických Flamingem dal Borgo a jeho sestřenicí Eleonorou Kounicovou. Dal Borgové se nakonec stali posledními vlastníky
Kosti. Žili v Itálii a v podstatě Kost nenavštěvovali.
V roce 1950 hrad přešel do správy státu a v 50. a 60. letech byl rekonstruován do své původní gotické podoby.
Šelemberský a Vartemberský palác využívala Národní
galerie. Expozice gotického a renesančního umění byla
nádherná, protože obrazy i plastiky měly přesné dobové
osvětlení. Vinné sklepy pod hradem sloužily jako filmový archiv, protože zde byla velmi stabilní teplota. Od 70.
do 90. let probíhalo zpevnění skalního podloží a přespárování kvádrových vyzdívek. V roce 1993 se v rámci restituce zemědělského majetku dostal hrad znovu do
soukromých rukou Giovannimu Kinskému dal Borgo
(bratranci Karla Schwarzenberga).
Charakter šlechtických rodů, kterým
Kost patřila
P
ůvodní sobotecké panství chránila jen tvrz, která neposkytovala prostoru dobré možnosti
ochrany. Kost založil kolem roku 1348 Beneš
z Vartemberka. Stavba se protáhla až do roku 1414. Po
Benešovi budovali hrady jeho synové Markvart a hlavně
Petr z Vartemberka se svou ženou Žofií až do své smrti
1405. Poté majetek přešel na jedinou dceru Elišku, která
se provdala za příslušníka rovněž významného rodu
Jana z Kunštátu a Poděbrad (používal titul „z Kosti a
Poděbrad (z české větve pak pocházel i český král Jiří
z Poběbrad). Jan z Kunštátu svého tchána dlouho nepře12
žil, zemřel stejně jako Eliška při epidemii roku 1409. Za
nezletilou dceru Kunhutu z Kunštátu řídila panství její
babička Žofie. 1414 se Kunhuta provdala za dalšího
představitele významného rodu Mikuláše Zajíce
z Hazmburka.
Trosky
Vartemberkové
Patřili k nejstarším a nejvýznamnějším
šlechtickým rodům. Svůj původ odvozovali
od rodu Markvarticů, který od 12. století hrál
důležitou politickou úlohu u panovnického
dvora. S prvním Markvartem se setkáváme v družině
knížete Vladislava II. (1140-1172). Jeho syn Heřman pak
udělal závratnou kariéru při dvoře Václava II. a Přemysla Otakara I.
Stal se postupně maršálkem, komorníkem a purkrabím v Kladsku. Heřman měl 4 syny. Rozrodem především dvou starších vznikla řada rodů. Nejstarší Beneš
byl purkrabím v Budyšíně a od něj se odvíjejí rody pánů
z Michalovic a Velešína. Druhý syn Markvart z Března
byl purkrabím v Děčíně. K ochraně žitavské a závhošťské cesty také postavil v 80. letech 13. století hrad
Stráž pod Ralskem (Warte auf dem Berg – stráž na hoře
= Vartemberk). Jeho synové vybudovali řadu rodových
držav. Syn Havel hrad Lemberk (jeho manželkou byla
Zdislava z Lemberka †1282, 1907 blahoslavena, 1995 ka13