Zprávy z Orla Masopustní veselí v ‚domećku— Z ćinnosti Los

Zprávy z Orla Masopustní veselí v ‚domećku— Z ćinnosti Los

…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Masopustní veselí v „domeèku“
Zima za okny, a doba postní pøed námi.
Co takhle oslavit s obyvateli domu masopust? Vše se naplánovalo na úterý 21. února na 9.30 hod.
Celý dùm se na tuto událost peèlivì pøipravoval. Trénoval se bowling, i hod do
vlastnoruènì vyrobeného klauna Emila,
vyrábìly se maškarní èepièky, sestøièky
vymýšlely kostýmy a chystalo se pohoštìní.
Z èinnosti Los Candeleros
V den D a v hodinu H vše vypuklo. Pøijel otec Jozef s harmonikou, sestøièky se
pøevlékly do maškar. Podávaly se chlebíèky a jiné dobroty, soutìžilo, zpívalo a dokonce i tanèilo. Prostì masopustní karneval jak má být. Všem se to velice líbilo, a
kdyby nepøivezli obìd, tak se na domeèku
køepèí snad až do rána.
Charita Nový Hrozenkov
Tøíkrálová sbírka v naší obci
Ve ètvrtek 12.ledna 2006 probìhlo v tìlocviènì základní školy mimoøádné orelské cvièení pod názvem „Cvièení v pyžamu“
II.roèník. Na ètyøech stanovištích byly pro
cvièence pøipraveny úkoly jako napø. pøeskok pøes kozu, cvièení na trampolínì, na
koberci apod. Podle provedení úkolu získaly dìti bodové hodnocení. Na konci cvièení
probìhlo celkové vyhodnocení jednotlivcù.
Nejlepší hodnocení získaly Miriam Žalmánková a Adriana Lušovská. Také letos si dìti
vychutnaly støíhání se zavázanýma oèima a
na závìr probìhlo losování pyžamového
krále. Symbolickou zlatou korunku, èervené
jablko a královské žezlo, pøevzala pøi slavnostní korunovaci Adriana Lušovská, která
se pro letošní rok stala hlavní vítìzkou a královnou tohoto cvièení.
V sobotu 28.ledna 2006 probìhl v tìlocviènì ZŠ v Hovìzí
Orelský turnaj v sálovém fotbalu. Zúèastnily se ho družstva z Nového Hrozenkova, Stiboøic u Opavy, Halenkova-Huslenek, Zašové-Val.Meziøíèí.
Nejlépe se umístilo družstvo ze
Stiboøic.
Na lyžaøském vleku v Huslenkách se v sobotu 4. února
2006 uskuteènil závod ve slalomu na lyžích. Z celkového poètu 180 závodníkù se reprezentanti naší jednoty ve své
kategorii umístili následovnì: Tomáš Jochec
- 1. místo, Jakub Krystyník - 2. místo, Jan
Krystyník - 3. místo.
V nedìli 12. bøezna 2006 se orelská mládež
zapojila do vedení pobožnosti køížové cesty
v našem kostele.
Kaplièka v Závodí
„U Šupákù“
Katastrální území Nový Hrozenkov
Postavena: není známo
Obnovena a znovu posvìcena: 1907
„20.10.1907 byla posvìcena obnovená kaplièka u Šupákù a postavena do ní nová krásná
soška Panny Marie s dì•átkem (za 50 K), kterou z Chrámu Pánì na nosítkách dívky z družiny tam nesly, prùvod byl veliký, cestou se øíkal
radostný rùženec, pìknou promluvu mìl vldp.
P. Jakub Vymazal“ (Farní kronika str. 15).
Kaplièka byla naposled opravena poèátkem
devadesátých let minulého století. Zpevnìna
podezdívka a upraven celkový vzhled kaplièky.
Stav objektu: výborný
Kamenný køíž v Brodské
Katastrální území Nový Hrozenkov
Postaven: 1937, zakladatelka paní Knechtová z
Olomouce
Posvìcen: 2. kvìtna 1937, stav obj. výborný
Nápis:
Pochválen buï Ježíš Kristus
Vìnováno ke cti a chvále Boží
1937
Legenda: Lidová povìst vypráví, že zde kdysi
žil èlovìk, který v noci tajnì posunoval hranièní kameny pozemkù. Tuto èinnost mìl vykonávat i po své smrti. Vysvobození nastalo až byl
zpracoval MVDr. František Kováø, Hovìzí
zde postaven køíž.
Ò Do èeho to Pámbú enem dušu stvoøil. Ï
Ò Do práce býl, až na tú nešèastnú goøalu, ináè šikovný. Ï
-4-
z navštìvy v Dìtském domovì
Nejvíc se mi líbila cesta vlakem a taky divaPodzimní sobotu 12. listopadu 2005 jsme dlo, soutìže a kouzla. (Zlatka)
Den Bible
jeli navštívit Dìtský domov ve Valašském
Meziøíèí. Pro dìti jsme si pøipravili divadelní
V nedìli 13. listopadu 2005 probìhl v Kahru, kouzelnické pøedstavení, rùzné soutìže rolince „Den Bible“. Souèástí byla i „Výstaa hlavolamy o ceny. V dìtském domovì nám va o Bibli“, která se zabývala nejen historií
bylo moc dobøe a dìkujeme dìtem nejen za této KNIHY KNIH, ale také ukázkami rùzkrásné pøijetí (ukázaly nám své pokoje a pro- ných výtiskù Biblí v naší zemi (nejstarší byla
vedly nás celým domovem), ale také za vel- z poèátku 17. století). Pøi mši svaté byli také
mi pøíjemnou atmosféru, která po celou dobu vylosováni výherci Biblické soutìže, kteøí
naší návštìvy panovala.
obdrželi vìcné ceny.
Názory dìtí na návštìvu
Vánoèní prozpìvování
Líbilo se mi, že jak jsme tam pøišli, že nás
V nedìli 8. ledna 2006 po mši svaté v
pìknì uvítali. Líbilo se mi taky, že nám tam Karolince probìhlo již druhé vánoèní pásmo
ukázali všechny své pokoje. (Hanièka)
ve spolupráci se Scholou.
Mì se nejvíc líbily kouzla a soutìže. (Tom)
Návštìva dìtského domova
Zprávy z Orla
Ve dnech 6.-8.ledna 2006 probìhla opìt
Tøíkrálová sbírka v naší obci. Letos se do
této charitativní akce zapojili 3 vedoucí a 12
dìtí z naší orelské jednoty. Sluneèné poèasí
a vstøícnost dárcù bylo velkým povzbuzením všem, kteøí se do této akce zapojili.Tìší
nás, že jsme se také mohli zapojit a dìkujeme
všem kteøí nás s laskavostí pøijali a na tuto
sbírku pøispìli.
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Z èinnosti skautù
Bìžecká výprava
Je pochmurné sobotní ráno 18. bøezna. Na
zastávku v Novém Hrozenkovì pøijíždí autobus. Pìt nezkušených bìžkaøù, to jako my, se
do nìj pokouší nasáèkovat tak, aby sebe èi
spolucestující nezranili a nezpùsobili škody na
majetku. Vcelku úspìšnì se nám to daøí. V autobuse není mnoho lidí, skoro samí bìžkaøi, a
tak si pohodlnì sedáme. Autobus nás odváží
smìrem do Karlovic a s úlevou nás vysazuje u
Kratochvíla.
Pøed námi bílé zasnìžené plánì, z nebe poletuje snížek a my se snažíme nazout bìžky. Koneènì vyrážíme. A kdo se to tedy vydal na tuto
dobrodružnou cestu? Hobitek, Šíp, Barahyr,
Modrooèko a já NamaŠ. A jestli se zmiòuji o
dobrodružné cestì, tak to také byla. Nìkteøí
jedinci spadli ještì døíve než jsme vyrazili a nikdo z nás to vlastnì neumìl. Pokud jsme jeli po
rovinì, tak to ještì ušlo. Ogaøi nám samozøejmì
ujeli a já a Modrooèko jsme si nic nedìlali z
toho, že nás pøedjíždìly osoby mnohem starší,
a šli jsme si svým tempem.
Pak pøišly kopeèky. Nejdøíve nahoru, to šlo.
Nìkteøí si vyzuli i lyže, aby se neunavili, ale pak
to šlo z kopce a to nejen cesta, ale i s námi.
Fièelo to jako po másle a my netušili co je pøed
námi a jak dole vlastnì zastavíme. No zastavili
jsme každý po svém. Takto jsme dojeli až skoro
k chatì Hamé. Protože nás však tlaèil èas, otoèili jsme to a hurá zpátky. Jenže to nešlo tak
zèerstva jako prve. Ten dlouhý kopec, co jsme
teï sjeli, jsme museli zase vyšlapat a nás už
nohy i ruce bolely a pøed námi byl sešup sice
krátký, ale docela prudký. Smrt v oèích a na
konci ve snìhu pìkný „lavor“, ale zvládli jsem
to. No co vám budu povídat, byli jsme rádi, že
jsme došmajdali zpátky ke Kratochvílovi. Ogaøi si to sice dali ještì až k vlakovému nádraží, ale
mìli toho taky už dost.
Letos podruhé se nám už asi nepodaøí na
bìžky vyjít, ale máme dobrý základ na pøíští rok.
A tak bílé stopì zdar!
NamaŠ
Proè bychom se netopili...
Vynášení Maøeny
Skauti z Nového Hrozenkova se letos vrátili
k staré tradici vynášení Morany. Moranu, Moru,
Morenu nebo Maøenu uctívali staøí Slované a
Baltové jako pohanskou bohyni smrti. Je zosobnìním zimy. Na jaøe konèí její vláda, proto
se topí nebo bije. Tento pohanský rituál se
dodnes jako jeden z mála zachoval.
V nedìli 2. dubna (na smrtnou nedìli) se sešlo pøes tøicet skautù a skautek, aby tak symbolicky ukonèily zimu. Od skautské klubovny se
vydal prùvod zpívajících dívek nesoucí Moranu. Obešly celý kostel a pøed jídelnou JZD je
samozøejmì podle zvyku pøepadli chlapci, aby
jim Moranu ukradli. Všichni pak prùvodem došli
až k Beèvì, kde Moranu na mostì zapálili a
hodili do vody, která ji odnesla do dáli. Zpátky
se vrátili všichni spoleènì za zpìvu písnì vítající jaro.
Již po Vánocích jsme se domluvili, že si se
skautkami a svìtluškami zajedeme na bazén.
Jenže èlovìk míní a nepøíjemné okolnosti mìní.
Jednou jsem nemohla já, jednou napadlo tolik
snìhu, že nic poøádnì nejelo a støechy padaly.
Však víte. A tak koneènì ve støedu 22.bøezna to
vypadalo…. Jenže ráno poledovice, že se na
nohách ani na kolech udržet nedalo. Už jsem
mìla strach, že to zas nevyjde. No, ale ledy
povolily a jelo se. Bylo nás dvanáct. Dìcka se
nemohly ani doèkat, až dojedeme na Vsetín.
Poklusem jsme došli k bazénu a tam nám paní u
pokladny oznámila, že pro veøejnost je otevøeno až od 17.00. Byly ètyøi. Tu hodinu jsme pøeèkali na chodbì a hráli Katányho. Èas se sice
vlekl, cvièil nás v trpìlivosti, ale nakonec jsme
se pøeci doèkali. Vyzkoušeli jsme co se dalo a
na co jsme mìli odvahu: tobogán, víøivku, malý
i velký bazén. Ty, co umìli plavat, udìlaly si
bobøíka plavce, ty, co neumìly, se to snažily
nauèit.
Teï zas pro zmìnu èas letìl. Hnedle bylo
šest. A tak honem osušit, alespoò trošku, obléct a poklusem na vlak. No nakonec jsme to
stihli a unavené a vyblbnuté jsme se vracely
domù.
NamaŠ
Ò Gde láska – tam Bùh, gde závis• – tam zlý duch. Ï
Ò Pravý Valach sa nebójí nikého ani èerta ani zbójníka. Ï
-7-
…Z MISIÍ…KALENDÁRIUM...Z MISIÍ...KALENDÁRIUM...Z MISIÍ...KALENDÁRIUM…
„Š•astná“ oddala svùj mladý život Bohu a jeho misii
Slovenská Misijní sestra Marie Františka, Zuzana Žembová, Služebnice Ducha Svatého
náhle zemøela na následky akutní nemoci ve
vìku 26 let v Papui - Nové Guinei (dále PNG) na
Popeleèní støedu dne 1. bøezna 2006.
Sr. Marie Františka, Zuzana Žembová, SSpS
se narodila 21. srpna 1979 v Kežmarku jako první ze tøech dcer Lubomíra a Márie Žembových.
Vystudovala Støední zdravotnickou školu v
Levoèi r.2000. Ve stejném roce se rozhodla dát
svùj život a telent do služby Bohu a zažádala o
pøijetí do Misijní kongregace Služebnic Ducha
Svatého, tam byla 12. èervna 2000 pøijata. Øeholní sliby složila 15. èervna 2003.
Svojí obìtavou a tichou službou nemocným, v nemocnici Milosrdných bratøí v Bratislavì, vydávala svìdectví o Boží milosrdné
lásce. Její skrytou touhou byla práce mezi lidmi v PNG. Projevila nesmírnou radost a vdìènost z misijního urèení které dostala pro tuto
krajjinu v øíjnu roku 2004 slovy: „Mùj sen se
splnil!“.
pidgin (domorodý jazyk). Brzy po pøíjezdu její
matka vážnì onemocnìla, pøesto se rozhodla
zùstat. Bìhem prvních mìsícù pùsobení mìla
možnost navštívit všechny komunity v PNG.
Kamkoliv pøišla obohatila komunitu svojím
nadšením a pozorností. Milovala pøípravu malých dárkù a pohlednic s osobním pozdravem
pro sestry. Sr. Marie Františka byla podle vlastních slov „zmilovaná do této zemì a domorodých obyvatel“. Její misijní nadšení a radost
byly pro spolusestry povzbuzením. Sr.Marie
Františka se nabídla pracovat s chudými a nemocnými, zvláštì na HIV. Stala se èlenkou skupiny peèující o matku a dítì.
sestra Marie Františka v kánoi
Poselství sr. Marie Františky
Odchod na misie
17. èervence 2005 sr. Mária Františka slavila ve farním kostele ve Vlkové misijní rozlouèení. Jako motto své misie si vybrala myšlenku misionáøe Spoleènosti Božího Slova v Èínì
sv. Jozefa Freinademetza: “Misie musí být záležitostí srdce.“ V jednom ze svých prvních dopisù svým spolusestrám píše: „Opravdu musím pøiznat, že Pán je úžasný, peèlivì pøivedl mé
kroky až sem. Také se Vám svìøím, že se mi zde
zaèíná velice líbit, pomalu si zde zvykám a zaèínám se tady cítit jako doma. Velice mne to tìší.
Pán dobøe vìdìl jakou zemi mi vybral! JSEM
Š•ASTNÁ!!!“
Zaèátky v PNG
Sr. Marie Františka prišla 28.èervence do provinciálního domu Alexishafen. Byla ochotná
nauèit se co nejvíce o této zemi a její kultuøe.
Velice rychle se zadaptovala a zaèala se uèit
24. dubna - sv.Jiøí
Je-li na svatého Jiøí krásnì,bude jistì po
nìm ošklivo.
Na svatého Jiøí rodí se jaro.
mužù, které bylo jen zøídka vidìt v kostele. Tito
byli velice dojatí její smrtí a ještì více jejím pøíkladem kterým pro nì byla bìhem svého života. Ráno k ní pøišly plakat, modlit se a projevit
úctu ženy, mladé dívky a dìti. Chtìli být s ní.
Zatímco misionáøi èekali na helikoptéru, se u ní
støídaly zástupy lidí. Sestry v PNG ji nazvali
malou kvìtinkou, která zaèala mezi nimi kvést a
které vùnì se rychle šíøila.
Obyvatelé v Timbunke jí bìhem rozlouèení
donesli kvìtiny a také veslo (jejich bìžným
dopravním prostøedkem je kánoe s veslem).
Podle tradice toto veslo zlomili øíkajíce: „Již nepotøebuješ veslovat. Tak jako je tvùj život zlomen, my také lámeme toto veslo. Polovièku
vesla ti dáváme jako hùl na tvoji další cestu.“ Na této „holi“ byly pøilepené peníze.
Poté ji položili do helikoptéry.
Sr. Marie Františka zemøela náhle ve vìku 26
len na své misii v PNG. Na Popeleèní støedu
dopoledne se ještì úèastnila duchovní obnovy a na nic si nestìžovala. Po obìdì však zaèala silnì zvracet. Nepodaøilo se jí ani pøes zdravotnickou pomoc sester pomoci. Upadla do
bezvìdomí, pøestala dýchat a zemøela toho dne
v 21.50 hod.
Rozlouèení dle papuánské tradice
Doba kterou sr. Marie Františka strávila na
misii v PNG byla velice krátká, vždy• to bylo
pouhých 8 mìsícù. V místì jejího pùsobení jí
pøišla projevit úctu celá dìdina, modlili se pøi ní
celou noc. Mezi lidmi bylo i hodnì mladých
Na svatého Jiøí vylézají hadi a štíøi.
Tato mladá 26 letá misionáøka a øeholnice
pøímo do našeho svìta køièí své poselství
lásky a štìstí, které je možno dosáhnout jedinì v plnìní Boží vùle. Pro ni to znamenaloopustit své rodné Slovensko a jít do PNG
sloužit s radostí tìm nejchudobnìjším. V øíjnu minulého roku nám napsala následující
slova, která mohou být povzbuzením pro
každého z nás: „My, Boží lidé musíme být lidmi
radosti, dobré zprávy...EVANGELIA a tak pøinášet Ježíšovo svìtlo a slovo do tohoto unáhleného „nemocného“ svìta strachu, nenávisti
a teroru. My máme vìøit i v beznadìji a doufat v
nová nebesa a novou zem, protože Bùh jde po
našem boku, nemusíme se nièeho bát. On je
CESTA, PRAVDA A ŽIVOT. Dal nám pøíklad,
snažme se ho následovat! Život s ním je krásný!“
zkráceno a pøeloženo ze slovenštiny
zpracovala
Sr. Veronika Theresia Racková, SSpS
Provinciální pøedstavená
15. kvìtna - sv.Žofie
Žofie vína upije.
8. èervna - sv Medarda
Medardova kápì – ètyøicet dní kape.
25. dubna - sv.Marek
Svatého Marka deštivo – sedm týdnù
blátivo.
11. èervna - sv.Barnabáš
O svatém Barnabáši bouøky èasto straší.
4. kvìtna -sv.Florián
Svatý Florián si mùže ještì nasadit
snìhový klobouk.
15. èervna - sv.Vít
Svatý Vít dává trávì pít.
Na svatého Víta ve dne v noci svítá.
...DOPISY Z MISIÍ...DOPISY Z MISIÍ...DOPISY Z MISIÍ...DOPISY Z MISIÍ...
Ze svého misijního pùsobištì nám 16. února napsal P.Richard Cenker, který v naší farnosti pùsobil jako kaplan od èervence do listopadu 2005.
køesle, pro své velké bohatství pøírodních zdrojù
jako je zlato, støíbro, zrmní plyn, ropa, ...pøesto
zùstává nejchudobnìjší zemí Jižní Ameriky. Až
70% obyvatel žije pod hranicí chudoby.
Podnebí závisí od nadmoøské výšky, èlovìk
zde najde rùzná klimata, od veder, charakteristických pro tropické pralesy až po arktickou
zimu, vysoko v horách. My jsme pøijeli do jihoamerického léta, která trvá od listopadu do bøezna a nazývá se též obdobím deš•ù.
Po nároèném letu, který trval 18 hodin jsme
š•astnì pøistáli v La Paz, které je de facto hlavním mìstem Bolívie. Tam nás èekali naši spolubratøi a odvezli nás do centrálního domu, kde
jsem byli až do 17. prosince. Zùstali jsme v hlavním mìstì ve výšce 3600 m.n m. kvùli úøadùm a
Milí misijní pøátelé,
srdeènì vás všechny zdravím z mé misie v Bolívii. Na misii jsem vycestoval 12.prosince 2005
na svátek Panny Marie Guadalupské, pod její
ochranu jsem odevzdal sebe i celé mé pùsobení v Jižní Americe, nebo• ona je patronkou celé
Jižní Ameriky. Do Bolívie jsme se vydali dva,
tak jako tomu bylo za èasù našeho Pána. Já a
mùj spolubratr Darius Èarš SVD. Zavolal svých
Dvanáct, poèal je posílat dva a dva a dával
jim moc nad neèistými duchy. I vyšli a volali k
pokání.Mk 6, 7a.12)
P.Richard, v pozadí Huayna Potosí asi 5900 m.n m.
Jeden velký misionáø, v jehož
srdci pøebýval Bùh øekl: Velmi
bych se obával o svou misii, kdyby v ní chybìl køíž. Jeho zkušenost mne i Daria utìšovala v situaci, ve které jsme se ocitli a která
nás nepøíjemnì pøekvapila na letišti Schwechat v Rakousku. Nejprve jsme zjistili, že naše letadlo
má hodinové zpoždìní a pozdìji
se objevil neøešitelný problém s
naší jednosmìrnou letenkou. Bez
zpáteèní letenky jsme údajnì nesmìli vstoupit aklimatizaci. Nadmoøskou výšku bylo znát, hlána území Bolívie. Museli jsme si tedy za øádnì sily se rùzné zdravotní problémy, bolesti hlavy,
mastnou sumu dokoupit zpáteèní letenky, ješ- žaludku, závratì...
tì že s námi byli pøátelé, kteøí nám pomohli v
V centrálním domì každý dostal svoji místtéto složité situaci. Samozøejmì po nás tyto le- nost, moje mìla název Los Querubines (andìtenky pøi vstupu na území nikdo nepožadoval. lé, cherubíni). Každé ráno jsem mìl velmi brzy
Po dlouhém vyjednávání a s pomocí Boží se budíèek, který mi zprostøedkoval burro (osel),
nám podaøilo na poslední chvíli získat zpìt pe- který se pásával v zahradì sousedního domu.
níze za tyto nepoužité zpáteèní letenky.
Byl velice spolehlivý a nedal se vypnout, ani
Bolívii je zvykem nazývat jihoamerickým Ti- nastavit na pozdìji.
betem, protože je nejvyšší, nejizolovanìjší a
První mši svatou jsem sloužil na svátek
nejdrsnìjší zemí na západní polokouli. Svou sv.Jana od Køíže 14. prosince u setøièek karmerozlohou 1 098 580 km² je dvacetkrát vìtší zemí litánek. Po mši jsme byli pozváni na malé ponež Slovensko pøi poètu obyvatel 8 152 620 hoštìní a mohli si vyzkoušet naše znalosti špa(odhad z r. 2000). Kromì španìlštiny se k doro- nìlštiny a poøádnì jsme se u toho zapotili.
V sobotu 17. prosince pro nás pøijel spoluzumívání používají i další jazyky, kterými mluví
pùvodní obyvatelé, Keèuové a Aymarové, a to bratr P.Ondrej Pešta SVD a pøestìhovali jsme
se na jeho farnost, která je v El Alte ve výšce
keèuánština a aymarština.
Více než 50% populace má èistou indián- 4100 m.n m.. Je pravdìpodobnì nejvýše poloskou krev. V sociální a politické oblasti se v ženou faností na svìtì. V této farnosti jsme
zemi objevují neustálé problémy související s zùstali skoro mìsíc, do zaèátku našeho jazykoneprosperující ekonomikou, americkou válkou vého kurzu v Cochabambe, který probíhá od
proti drogám, vysokou nezamìstnaností a ne- 16. ledna do 16. èervna 2006.
Vánoèní svátky V El Alte jsme trávili spolu 3
dostatkem obèanských práv. Výsledkem jsou
èasté protesty, pochody a demonstrace, vìtši- Slováci a spolubratr ze Španìlska. Mne pozvali na Štìdrý den sloužit mši sv. zahranièní Èeši a
nou bez násilí.
Bolívie je také popisována jako osel plnì Slováci, kteøí v Bolívii žijí a pracují již nìkolik
naložený støíbrem nebo žebrák sedící v zlatém desítek let. Toto pozvání mne velice potìšilo a
cítil jsem se mezi nimi jako doma na Slovensku.
Porozumìli jsme si, ještì nezapomnìli svùj rodný jazyk. Myslím, že pro obì strany to byl velký dar od novorozeného Jezulátka.
Tak toto jsou nìkteré okamžiky ze zaèátku
mé misie v Bolívii. Na otázku, kdo to je misionáø, kterou si èasto kladu, už nechám odpovídat malièké, jak zvykl dìti nazývat Ježíš: „Misionáø je èlovìk, který odevzdal svùj život Bohu
a vykládá o nìm druhým. Je to nìkdo, kdo cestuje do jiné krajiny a tam vykládá o Božím slovì. Je to èlovìk, který øíká Ježíšova slova.“
Aby se mi to daøilo prosím i nadále o vaši
modlitební oporu. V modlitbì s vámi spojený
žehná Vám P. Ricardo Cenker SVD.
Seminario Verbo Divino, Casilla Postal 191,
Cochabamba, Bolívie, [email protected]
Zatímco v Novém Hrozenkovì byly dva
metry snìhu, br. Janko posílal všem známým
fotky Øíma, na kterých byla zelená tráva a
kvetoucí okrasné stromy. Momentálnì
(koncem bøezna) leží a zápasí s virem, který
ho navštívil. V Øímì se èasto støídají teplé dny,
kdy je i 19 stupòù a studené dny, kdy prší a
teplota je mnohem nižší.
Srdeènì vás všechny zdravím z Øíma! Øím je
dost velké mìsto, ale najít náš Misijní dùm není
až tak tìžké. Nachází se v horní èásti mìsta, v
blízkosti historického centra. Sousedí s Bránou
sv.Pavla a Pyramidou nedaleko Stazione
Ostiense. Do staré èásti mìsta je to pár minut.
Misijní dùm v Øímì
Misijní dùm v Øímì
V Øímì budu digitalizovat historické
fotografie a diapozitivy našich misionáøù. V
archivu je jich dost, takže nudit se urèitì nebudu
a vìøím, že to bude pìkná a zajímavá práce. Už
šest týdnù navštìvuji kurs italštiny ve škole
Scoula Leonardo da Vinci. Dennì máme 3
hodiny, je to rychlokurs, a tak je to samá
gramatika a konverzace. Ve volném èase se
snažím navštìvovat památky Øíma, kterých je
opravdu hodnì.
s pozdravem br.Ján Mojš
Ò Co já sa na tom svìtì neplahoèím, kdyby mòa raèi Pámbú k sobì povolál. Ï
Ò Valašsko, zaèátek kaméní, konec chleba. Ï
Ò Pámbú je mocný, ale kráva zajíca nedohóní. Ï
Ò Pøed ohnìm uteèeš – pøed vodú né. Ï
-8-
-3-