Krásná Hora 2010

Krásná Hora 2010
7. - 17. 7. 2010
www.
protez.
blanik.info
Pár slov na začátek
M
ilí skauti, rodičové a příznivci!!
Právě otevíráte nový táborový časopis, ve kterém je zhruba představen proběhlý tábor. Chtěla jsem napsat, že v něm najdete spoustu zážitků, radostí i starostí, vzpomínek a překážek. Ale
­takové věci se přece těžko píšou na papír, proto propusťte uzdu své
fantazii a nechte se na chvíli přenést do trochu jiného světa.
A to do světa bohabojných a šlechetných rytířů, kteří si ­namlouvají
urozené a ctnostné dámy, sídlí na hradě bájného krále Artuše a
ctí Kulatý stůl. Ale život není jednoduchý, a na rytíře i dámy čekají
mnohá úskalí a dobrodružství.
To první začíná obvykle už ráno, když nastane ona osudná hodina a nejchrabřejší muž z okolí zatroubí na polní trubku signál
ke ­vstávání a povel k rozcvičce. Ta byla navíc každé ráno jiná, a tak
museli naši udatní hrdinové například roztlačit auto, obíhat dokola jinou osobu, nebo si hráli na rajčata :-).
Další statečný krok mířil do umývárky, a to přímo do ledové vody. A
aby toho nebylo po ránu málo, rozcvičili jsme také svoje hlasivky na
nástupu při zpívání Junácké hymny a následném hrdém zakřičení
svých družinových pokřiků.
Na dvoře krále Artuše byli jen ti nejlepší, a aby úroveň neklesla,
musí dvořané každý den prokázat svou sílu. Neboli, kdo udělal
daný počet kliků a lehsedů před obědem, dostal najíst. Výborná
­motivace!
Teď mohu jen spokojeně konstatovat, že všichni přenesli přes srdce
tyto drobné změny, a skvěle se s tím poprali. Rytíři byli opravdu
stateční a dámy ctnostné. Všichni do jednoho překonali všechny
nástrahy této nevypočitatelné doby.
Všem za to chceme moc poděkovat, a těšíme se příští rok na další
zkoušky sebe samých.
=Bréba=
-3-
Co nás čeká
Panství krále Artuše
........................................... -5-
Jak se stát rytířem?
........................................... -6-
Jak jsme spali pod širákem ........................................... -8Bitva o Camelot I
........................................... -10-
Rytířské klání
........................................... -11-
Hledání svatého Grálu
........................................... -15-
Středověké okénko
........................................... -16-
Bitva o Camelot II
........................................... -17-
Vyhodnocení
........................................... -18-
Objekty
........................................... -19-
Středověká řemesla
........................................... -20-
...a pohádky je konec
........................................... -21-
-4-
Panství krále Artuše
L
etošní tábor se nesl v duchu středověku. Dostali
jsme se na dvůr krále Artuše
a jeho rytířů kulatého stolu.
Hned druhý den jsme se z
rodokmenů dozvěděli, že každý
pochází z určitého rodu a má
mnoho příbuzných. Tyto rody
z měst Cadbury, Winchester,
Hart Fell a Logres bojovaly o
přízeň krále Artuše a královny
Guinevery.
a z dopisu u svíčky jsme se
dozvěděli, že budeme bojovat
proti Červenému rytíři – ohni
– těžkými kovovými koulemi.
Boj byl dlouhý a napínavý.
Ale tak jako kuchtíkovi z
­legendy se i nám ho nakonec
podařilo přemoci a mohli
jsme pokračovat v nerušeném
spánku.
Za své snažení a bojechtivost
obdržel rod určitý počet bodů
nazývaných „D“, za který si
mohl vybrat různorodé stavby či pozemky. Tak vznikala
­okolo hradu Camelotu panství
plná staveb s okolními lesy,
poli a loukami. Vybírání bylo
ztíženo danými podmínkami
a vzájemným vlivem pozemků
na stavby. K dosažení ideálního
panství, jež se podařilo mimo
drobnou chybičku jednomu
rodu utvořit, bylo zapotřebí
mnoho taktiky a plánování.
Byl to rod z Logres. O něco hůře
se vedlo rytířům a dámám z
Cadbury, Winchestru a Hart
Fell. Přesto všechny ­osadníky
a později rytíře a dámy nejen
stavění panství bavilo a hodně
se snažili, protože chtěli
Artušovi ukázat, co dokáží.
Popsala bych ještě jednu
­neobvyklou noc – uprostřed ní
jsme najednou byli vzbuzeni
A kdo si tedy vedl nejlépe v boji
o přízeň krále Artuše?
=Pampeliška=
-5-
Jak se stát rytířem?
N
aší nástěnku nám ­letos
zdobila mezi dětmi
velmi probíraná tabulka. V
zásadě v ní šlo o jejich vzestup
ve společenském žebříčku raně
středověkých obyvatel Anglie.
vyrostly děvečky, potom
urozené paní, z nich se staly
dámy a ty nejšikovnější se
směly nazývat dámou lady
Guinnevry, které mohly po
boku rytířů navštěvovat ­seance
u Kulatého stolu.
Guará přijeli na tábor jako
osadníci, sardinky jako osadnice. Každý den si každý z nich
mohl (ale nemusel) splnit jednu disciplínu z nabídky, která
mu vynesla 9 bodů v tabulce.
Zároveň se do ní zapisovaly i
body z bodování jednotlivců
(chování, snaha..) a při dosažení
10 bodů se daná osůbka stala
někým významnějším.
Toto
zdokonalování
bylo
postupné, protože každý den
byla možnost si splnit pouze
jednu disciplínu, dále se
­museli všichni snažit po celý
den, aby získali ten ­poslední
bod potřebný k postupu.
Činnosti byly rozdělené na
holčičí, klučičí nebo společné,
a ve dvojicích, vždy po třech.
Až do nejvyššího možného
postupu bylo potřeba splnit
4 ­disciplíny, takže minimálně
jednu ve dvojici.
Z osadníků se stal postupně
páže (tj. mladý chlapec, který
slouží a pomáhá budoucímu
rytíři), potom panoš, z něho
rytíř a nakonec mohl být pasován na rytíře Kulatého stolu.
Toho dosáhli už jen ti nejlepší
a odměnou jim za to bylo
slavnostní pasování mocným
mečem krále Artuše a následná hostina kolem Kulatého
stolu.
Z osadnic nám postupně
-6-
A tady jsou úkoly, se ­kterými
jsme se potýkali: hod na
dálku oštěpem, rovnováha
(chůze po tyči bez spadnutí),
střelba na pohybující se terč,
hod do kotlíku vleže, kriket,
podlézání provázku, ošetření
zranění, přenos 5 věcí stylem
trakař a nošení vody do ešusu
v přírodním materiálu.
K tomu byl ještě jeden povinný
úkol pro ty, kteří chtěli patřit
k nejvěrnější družině krále.
Každý správný rytíř si musel
vyrobit meč a každá dáma lady
Guinnevry si vyrobila nějakou
ozdůbku. To byly viditelné
znaky toho, že děti dosáhli té
nejvyšší pocty.
=Bréba=
-7-
Jak jsme spali pod širákem
J
ednoho krásného teplého
slunečného dne, jsme po
poledňáku vyrazili na výlet.
Vlastně ani tak krásný nebyl,
protože takové dny jsme měli
na táboře pořád a už nás dost
nebavily. Nejdříve jsme si
­zabalili vše potřebné na dva
dny, potom jsme volná místa
v batozích vyplnili jídlem a už
se šlo! Cesta byla příjemná,
pokud se šlo ve stínu a nebylo to do kopce, naštěstí jsme
vyšli odpoledne a tak byl brzo
večer a s ním i příjemné ochlazení. Ovšem s ochlazením
přišly i otravné mušky, kterých
každý za sebou táhl pěkné hejno, někdo větší, někdo menší.
Konečně jsme došli po cca
10 km na místo, kde jsme
přespávali. Bylo to nedaleko
Vysokého Chlumce, kousek od
rozcestí Poušť sv. Marka. Co
nejrychleji jsme si našli místo
na spaní, navečeřeli se a honem spát, ať máme sílu na další
den. Ráno jsme se probudili,
už ani nevím v kolik a jak, to
však není až tak podstatné
jako to, že po obvyklých ran-
ních úkonech jsme sestoupili do Vysokého Chlumce a
dále pak do ­skanzenu, který
jsme samozřejmě navštívili.
Tento skanzen je v provozu od
roku 1999 a stále je rozšiřován.
Prohlédli jsme si tedy jak
lidé dříve žili, prozkoumali
jsme všelijaké náčiní, které
používali. Myslím, že si každý z
prohlídky něco zapamatoval a
že se nám to všem líbilo. Poté
jsme šli již nejkratší cestou
domů, bylo vedro, takže to bylo
občas náročné, zvláště kopec
do vesnice Vitín.
-8-
Tady jsme našli stín a všichni jsme se do něj s radostí uvelebili,
dali si oběd a už zas museli jít, abychom vůbec stihli dojít do
tábora. Další komplikace nás potkala hned za vesnicí, když cesta,
která byla značená v mapě ve skutečnosti vůbec neexistovala, no šli
jsme tam, kde jsme mysleli, že by ta cesta mohla být, no a ­výsledek?
Trefili jsme se! Dále už jsme šli do tábora jak nejrychleji jsme ­mohli,
však už jsme se na něj taky těšili ;).
Takto nějak vypadala trasa našeho výletu:
tábor => rozcestí Pod Peklem => Mezihoří => Bláhova Lhota =>
Pořešice => rozcestí Poušť sv. Marka (přespání) => skanzen Vysoký
Chlumec => červená značka => Počepice => Vitín => Tisovnice =>
Mezihoří => rozcestí Pod Peklem => tábor
Celkově jsme za dva dny ušli 20 km.
Po náročném výletu jsme se chtěli umýt v teplé vodě, tedy se
­vysprchovat v naší vojenské sprše. Hezky jsme si vše připravili a
čekali, až bude zavolaná první skupinka na mytí. Jenže co to? Ona
se po chvíli vrátila a že prý nic nebude! Co to jako má znamenat?
Asi toto: sprcha se rozhodla, že nás nebude poslouchat, takže ať se
George snažil, jak se snažil, teplá voda prostě netekla. No, přistoupili
jsme tedy k náhradnímu řešení: skočili jsme do potoka. Ano, bylo to
příjemné po výletě, ale přece jenom, někteří z nás (včetně mě) by se
rádi v teplé vodě umyli!
Toť ode mě vše, =KOS=
-9-
Bitva o Camelot
z pohledu dvorní dámy Guinnevery
K
onečně se král Artuš uzdravil a mohl dále vládnout a bojovat. Hurá!
Jednoho krásného slunečného dne se prochází po hradě a vyhlíží
ven. Ale co to vidí v dálce? Ano, jsou to obávaní sasští bojovníci –
barbaři. Už se blíží, hazejí ohnivé koule a šlehají na všechny strany
řemdichy. Rytíři krále Artuše mají také řemdichy a statečně bojují.
Stále se umírá a zase ožívá, je vidět i kouř stoupající z Kulatého
stolu. Hrad ale ještě úplně nehoří. Boj je dlouhý a úmorný zvláště v
tomto velkém vedru. Artuš neúnavně povzbuzuje své rytíře k boji a
dodává jim nových sil k boji. Nakonec Sasové přece jen podlehnou
silnému náporu a rytíři se mohou radovat z vítězství. Vše společně
oslaví hostinou a zapijí vínem.
Tak byl hrad Camelot uchráněn chrabrými rytíři před velkým nájezdem barbarů, a proto stojí na svém místě dodnes.
=Pampeliška=
-10-
Rytířské klání
Z
a dob krále Artuše a
jeho rytířů se jistojistě
nemohli obejít bez rytířských
turnajů, kde si rytíři změřili své
síly, mohli se ve svém umění
zdokonalit a ještě ke všemu
to byla výborná podívaná pro
prostý lid. I my jsme letos na
táboře měli své rytířské klání,
kde jsme mohli změřit své
dovednosti s ostatními a zkusit
si, jaké to asi bývalo za starých
časů, kdy tato klání bývala na
denním pořádku.
Na
jednotlivé
disciplíny
jsme chodili po etapkových
­skupinkách. Soutěžili jsme
ve střelbě lukem na terč, v
boji na kládě a v podlézání.
Uskutečnil se souboj na koních
(ve dvojicích, jeden byl kůň a
druhý rytíř) a kohoutí zápasy.
­Disciplín bylo o jednu méně
než počet ­skupinek, takže ­jedna
vždy měla čas na odpočinek a
nabrání sil na další zápas!
=Kos=
-11-
CANTERBURY
LOGRES
• SmajlíK
• Klára H.
• Modrásek
• Lízátko
• Slávka
• Filip
• Kryštof V.
• Kryštof K.
• Kostík
• Vítek
-12-
WINCHESTER
HART FELL
• Lucka
• Lvíče
• Káťa
• Morče
• Matouš
• Bára
• Skřítek
• Štěpa
• Štěpán
• Pšenda
• Honzík
-13-
VEDENÍ
• Bréba
• George
• Kos
• Křeček
• Madla
• Pampa
-14-
Hledání svatého Grálu
M
í milí, toto nebude jen
tak ledajaký článek.
Bude to přímo pohádka,
která by mohla nést název:
Po stopách chrabrých rytířů
(a jelikož říkám pohádka,
­prakticky prozrazuji i konec
:-D). Budete se milí a drazí divit, ale i král může onemocnět.
A to téměř až smrtelně, ale kdo
by si pomyslel, že takto ochoří i
náš milovaný král Artuš? Přeci
jsme ho nemohli nechat v
bryndě.
Přes hory (a jednu Horu s
velkým H ;-)), doly, louky a
potoky jsme se prodírali skrze
kopřivy, keříky, občas cupiky
dupiky po pěšince či silnici
- tak zhruba vypadalo naše
­putování za svatým grálem.
Každý si jistě pamatuje, kdo
vyhrál - protože jsme to byli my
všichni!!
A něco nás to přeci jen naučilo.
Že bez týmového ducha je těžké
jít dále. I bájný otrok Spartakus
použil tohoto srovnání: „Muž
je jako šíp. Jeden se zlomí ­lehce,
ale když se pokusíte ­zlomit
naráz celý svazek, nepodaří se
vám to.“ Když všichni ­táhnou za
stejný konec provazu, ­povede
se všechno.
A tak se jednotlivé skupinky
vydaly na nelehký úkol - najít
svatý grál. Byl tu ale někdo,
kdo našim přátelům cestu
jednoznačně
ulehčoval
rytíř Řekkeč. Ten totiž věděl o
j­akémsi chrabrém šlechtici,
jenž se na strastiplnou cestu
před námi vydal. A kde mu byl
konec? Nikdo nevěděl. Z události se stala legenda, ­kterou
nám právě ­slovutný Řekkeč
prostřednictvím (tajných) stop,
dopisů a šifer zprostředkoval.
Nebýt jeho, těžko bychom došli
k vytouženému cíli.
Jo a ještě něco: ten puding byl
fakt mňam ;-)
Váš oddaný
=Řekkeč (luštěnka ;))=
-15-
Středověké okénko
R
ytířský tábor by nebyl
tím
pravým,
kdybychom neměli možnost se
podívat na pořádný souboj
­profesionálních historických
šermířů. Jedno takové jsme
měli možnost vidět, přijel za
námi udatný rytíř “Erek” se
svým kolegou a předvedli nám
své umění.
Příběh je o rytíři Erekovi, který
přijede do města, ale nikde ho
nechtějí ubytovat, až ho nakonec přijme zchudlý rytíř Koral ve svém hradu za městem.
Erek se diví, proč ho ve městě
nevítali, jak tomu vždy bylo.
­Koral mu vysvětlí, že příští den
má být jakýsi turnaj, kde se budou bít rytíři za krásu své milé.
Milou vítězného rytíře vyhlásí
král jako nejkrásnější a ještě
navíc pro ni mohl rytíř sundat
bílého sokola z bidla. Zatím v
tomto klání vítězil rytíř Yders se
svou Kunhutou, která ovšem,
jak každý věděl, zdaleka ­nebyla
nejkrásnější! Pokud by měl
zvítězit i letos, patřil by mu ­bílý
sokola navždy! Když Erek spatří
krásnou dceru rytíře Korala -16-
Enidu, slíbí jí, že se za ní zítra
bude bít s Ydersem. Naštěstí
tento souboj vyhraje a Yders si
tak neodnese bílého sokola.
Po scénce jsme měli možnost
si poslechnout povídání o
různých zbraních a shlédnout
různé druhy mečů, seker a
štítů. Dozvěděli jsme se k čemu
a jak se používaly, po povídání
jsme si vše mohli vyzkoušet.
=Kos=
Bitva o Camelot
z pohledu kouzelníka Merlina
B
yl krásný slunný den,
přímo
stvořený
k
­velkolepým činům a dobrým
skutkům. Celý tábor jsme
se snažili vypracovat se do
stavu rytířského (nesmíme
­zapomenout ani na dvorní
dámy), abychom patřili k
nejvyšší smetánce našeho
království. Sám král Artuš byl
se všemi jistě spokojen, a ­proto
se s nimi vrhl do ­posledního
velkého
­souboje.
Tlupa
barbarů si nemohla najít horší
chvíli na útok. Každý z Artušovy
skupiny byl (jako téměř vždy
;-) ), připraven na nepřítele s
mečem proklatě nízko u pasu,
zároveň byl však ­vybaven
důvtipem
a
­inteligencí,
­ovládal i taktiku boje. Ne
jako ta smečka nezřízených
žoldáků, ­pasoucích pouze
po ­zplundrování končin a
­uchvácení co možná největšího
majetku.
A náhle tedy nastala ona
­BITVA!!! Kdo neměl meč,
použil šípů k zasažení členů
té zpupné hordy. Artušovi
­pomocníci byli nabiti vírou -17-
a posíleni ­moudrými povely
jejich krále a to byly právě
schopnosti, které nepřátelům
chyběly. Ach, ta disciplína ­kolik vojáků na ní již v historii
světa ­doplatilo… Je jako „muška
jenom zlatá!!“ Silné vůli a
disciplíně jsme se však během
tábora naučili, a tak se ­nebylo
čeho obávat. Ale abychom
naše nepřátele nepodceňovali
- i jim se podařilo v nestřežené
chvíli
dosáhnout
bran
­Camelotu. ­Dokonce i střelného
prachu lstivě využili, snad
v domnění, že nás vystraší.
Však my, stateční rytíři a
dvorní dámy, jsme se odradit
­nenechali. Bojovali jsme bok
po boku, odrážíc každou novou
vlnu nepřátelského vojska do
doby, kdy se ti sprostí žoldáci
­nevzdali, nerozutekli anebo
nepadli v boji, slepě vedeni lakotou a lží.
A tak vlastně bitvou skončil i náš den. A co se dělo dál? No, jistě
jste si psali deníčky ne? Možná napovím.
Anebo ne - lámejte si hlavy trošku sami, no ne?
Tak zatím bando… a hurá do dalších bojů!!!!!
=Křeček=
Vyhodnocení
ETAPKA
etapová hra
1. místo
2. místo Cadbury, Logres
3. místo Winchester
4. místo Hart Fell
-18-
stavba panství
Winchester
Cadbury
Logres
Hart Fell
Objekty
N
a táboře jsme měli i
­jednu hru, která se úplně
vymykala jakékoliv středověké,
nebo artušovské tematice. Jak
již nadpis napovídá, její jméno
bylo OBJEKTY.
Pravidla byla poměrně jednoduchá. Měli jsme tři skupiny. V
každém kole vždy dvě skupiny
bránily a jedna útočila.
Ale, proč se hra nazývá objekty?
Hracím polem byl kompletně
celý tábor. V tomto území bylo
celkem pět objektů - hangár
malých, klučičí tee-pee na
louce malých, kuchyň, ­tee-pee
roverů a podsadový stan
­Vojty Vaněčka. V libovolném
z těchto objektů byla každé
kolo ­schována tzv. šlacha (pro
představu jakákoliv menší věc).
Problém byl ale v tom, že ani
obránci, ani útočníci nevěděli
kde.
Úkolem útočníků bylo šlachu
najít, úkolem obránců ji
uchránit. Útočníci měli k
­dispozici jen své nohy a útěk,
obránci ještě papírové koule.
Dokážete si asi představit, -19-
jak takováto akce vypadala,
když ji hrálo okolo 50 lidí, tedy
celý tábor. Obránci taktizovali,
schovávali se. Útočníci naopak
podnikali hromadné nájezdy
do objektů, nebo ­zvolili spíš
plížící se taktiku.
V každém případě se všichni,
ať již v roli obránců, či útočníků
snažili na 110%, aby uchránili,
nebo naopak nalezli skrytou
šlachu.
=George=
Sředověká řemesla
J
elikož jsme se ocitli ve
středověku, kde se hojně
objevovala různá řemesla a
dovednosti, také jsme si jich
(přesně:o) pár vyzkoušeli.
zmíněný plast. Vystřihování
ale nebylo už tak ­jednoduché
– někdo požádal o pomoc
šikovnějšího – ale pak už to
šlo snadněji: vybrat si barvu a
velikost trička, na něj položit
šablonu a nezapomenout
vložit karton do trička. A teď
už jen poprosit vedoucího,
aby přes šablonu přestříkal
roztok sava s vodou a čekat,
jestli se objeví světlá místa.
Na červených tričkách ten den
nebyla vidět, ale další den už to
bylo lepší. Mohli jsme ­sundat
šablony a hurá do potoka tričko
vymáchat.
Jedno odpoledne jsme se
úmorně, někteří i velmi
trpělivě, snažili vyrobit svíčku –
nebo alespoň její část. Dlouho
jsme čekali na rozehřátí vosku
námi
požadované
barvy,
protože byli jen dva nahřívači a
mnoho řemeslníků. Vosk ­nalitý
do plastových kelímků hned
ztuhl a také ho trocha ubyla,
ale něco z něj zbylo na to, aby
vypadal jako různobarevná
nízká svíčka. Z dlouhého čekání
nás vysvobodilo zapískání
tečky a tří čárek (svačina:o).
Druhé řemeslo už nebylo tak
náročné na trpělivost, i když
té bylo také zapotřebí, jako na
fantazii a šikovnost. Prvním
krokem k výslednému ­dílu
bylo vymýšlení ­jednoduchého
obrázku, který by se dal
vystřihnout z jednoho kusu
plastu. Tento obrázek byl
­nakreslen na papír a poté na
Už se těšíme až si jej
­oblékneme! Této technice se
říká savování (nebo savení?:o).
=Pampeliška=
-20-
...a pohádky je konec
A
co by se dalo říci
k
našemu
táboru
závěrem? Inu, počasí bylo
supr dupr, jídlo díky našim
kuchařkám ještě lepší. Jistě
vám tento časopis připomněl
všechny příjemné události
letošního tábora v Krásné
Hoře. Málokdo si uvědomuje,
jak velkou změnou prošel
během tábora. No a proto jsem
tu já, abych vám to připomněl
;-). Objevili jsme v sobě touhu
po přírodě a přátelství, naučili
jsme se přijímat nejen dobré
věci; a především překonávat
nástrahy společně a nejen jako
jednotlivci. Tak na to ­pamatujte
a přijímejte každého nového
jako vašeho kamaráda, protože
si přeci můžete užít společně
spoustu zábavy (nejen).
D
Tak za náš tým vám děkuji (a
děkuji tímto i svým kolegům),
že jsme mohli prožít část života
spolu.
• Ústavu pro Informace ve
Vzdělávání za tisk časopisů
ěkujeme všem, bez
kterých
by
letošní
­tábor nemohl proběhnout
a všem, kteří oddíl Protěž
­podporují nejen finančně, ale
i materiálně. Toto poděkování
náleží především:
• rodičům, kteří nám svěřili
děti
• vedoucím, kteří obětovali
svůj volný čas k přípravě
tábora
• rodině Vaněčkových za
finanční podporu odvozu
věcí z a na tábor
• všem, kteří ochotně jeli
na stavebku a postavili a
zbourali tábor
• rodině Šachových za
­celotáborové zásobování
• kuchařům Hokaidovi,
Madle, Kačce, 14-ce, bez
kterých bychom neměli co
jíst
Děkuji a přeji krásně prožitý
školní rok 2010/2011.
=Křeček=
-21-
Vyrobeno v říjnu 2010; do časopisu přispěli: Bréba, George, Kos,
Křeček; náklad: 50 výtisků; korektura: Bréba, George;
sazba: George
© Copyright by Protěž 2010
www.protez.blanik.info