Letní škola nástavkového včelaření očima - PSNV

Letní škola nástavkového včelaření očima - PSNV

Letní škola nástavkového
včelaření očima malovčelaře
Včelařím s třiceti včelstvy na rámkové
míře 39 × 24 cm. Považuji se za člověka
všímavého, a tak mi nemohla uniknout internetová debata mnohých odborníků, jaká že
je ta správná míra pro ty naše kraňky.
Všechny úly mám na stanovištích v Polabské nížině, v relativně velmi zemědělsky
využívaném kraji. Pravidelně čtu Moderního
včelaře i Včelařství a přemýšlím, proč na
sebe mnozí včelaři útočí, přesvědčují druhé
26
o svém a zásadně správném typu včelaření,
jiné zatracují. Stále se mluví o starém typu
včelaření, zatracují se ty a ty rámkové míry,
předkládá se nám mnoho nových poznatků,
které vysvětlují, přesvědčují, navádějí atd.
Naopak nové způsoby se propagují stále
častěji a hlasitěji. Hovoří se o jednoduchém
typu včelaření pro děti, ženy, starší včelaře.
Hovoří se o včelařině, kde se člověk neunaví při překládání nízkých nástavků, včely
prakticky neruší, do včel moc nezasahuje
a pak nadneseně řečeno vytáčí a vytáčí
med. Jeden pak neví, co si má myslet. Nejlepší je srovnávat. Tak jsem se rozhodl, že
porovnám mé včelaření v tenkostěnných
úlech od přítele Kolomého s nízkonástavkovým systémem. Mé úly mají nástavky po
jedenácti rámcích 39 x 24 a polonástavky
39 x 15. Na internetu mne zaujala nabídka
kurzu nástavkového včelaření, který
Moderní včelař PODLETÍ 4/2007
Z vašich dopisů
pořádala PSNV-CZ, a tak jsem jel na tento
kurz s několika očekáváními. Předně jsem
chtěl porovnat výhody a nevýhody včelaření v Langsrothech a Optimalech s mou
rámkovou mírou. Každý včelař má svůj systém a způsob a já chtěl zjistit, v čem svůj
vylepšit.
Například, jak se vypořádat s bolestí zad
při manipulaci s úly, zvláště pak, je-li jedna
z výhod nízkonástavkového včelaření
snadnost i lehkost při manipulaci
s nástavky. Dále mne také zajímalo, jak si
velkovčelaři zajišťují kontrolu svých včelstev. Jak často a kolik svého času tráví
u včel a kolik času následně věnují vytáčení
a skladování medu, jaké mají výnosy
a odbyt. Kde například berou sklenice, kdo
jim tiskne etikety. V jaké čistotě mají svůj
provoz. Jak taví vosk. Jak desinfikují rámky
a nástavky atd. Než začnu o své účasti na
kurzu psát dále, rád bych připomněl, že
zde prezentuji jen a jen své poznatky,
postřehy a názory. Nejsem členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů
CZ. Nechci s nikým polemizovat, netrvám
dogmaticky na svých tvrzeních, ale budu
rád, když někomu tento článek bude inspirací pro jeho postoje ke včelaření.
První den v Bálkově Lhotě
Vše začalo 24. května 2007 v Bálkově
Lhotě u Tábora v prostorách truhlářství
přítele Nerada. Po příjezdu jsme byli rozděleni do skupin a mohli vzápětí naslouchat přednášce o nízkonástavkovém
včelaření a sledovat praktickou ukázku
výroby úlů. Odpoledne byla na programu
přednáška o mobilním včelaření a o nemocích včel a jejich léčení. Nicméně program
byl mírně pozměněn, to mu ale na zajímavosti rozhodně neubralo. Zejména přednáška přítele Nerada v jeho truhlářské
dílně potěšila nás kutily. Malá „vychytávka“
na začátku: Aby se nástavky nehnuly ani
po desáté sezóně, vylepšuje je přítel Nerad
v rozích navrtanými a vlepenými kolíčky do
prostoru čepování. Pevnost je skutečně
vynikající. Inu, chytrá hlava je chytrá hlava.
Desinfekci nástavků provádí včelař
v parafínové lázni. Skutečně pokrokové.
Moderní včelař PODLETÍ 4/2007
O schopnosti parafínu ničit choroboplodné
původce není sporu. Jenže já zde ovšem
pro sebe vidím velký problém:
1) Aby toto opatření bylo efektivní,
musím mít minimálně dvojnásobek
nástavků, než které potřebuji, abych po
desinfekci měl včely kam přeložit.
2) Zabezpečit dostatečné množství
parafínu a mít levný zdroj energie na jeho
rozehřátí. Ekonomika takovéto dezinfekce
se asi tedy při vytápění plynem či elektřinou
dostane do úzkých. Přítel Nerad to řeší
spalováním dřeva. Nevím, jestli by pro něj
nebylo po odečtení nákladů na zbudování
pece, koupě parafínu a vlastní práce ekonomičtější po třech letech nástavky spálit
a vyrobit si nové.
Klady této metody spatřuji zejména pro
velkovčelaře. A pokud by tuto dezinfekci
praktikoval včelař se zateplenými
nástavky, asi by je už zateplené neměl.
Den jsme zakončili přednáškou na téma
nemocí včel.
Den věnovaný medu
Den druhý byl od rána ve znamení hodnocení a zkoušení medu. Odborným
garantem byl Ing. Antonín Přidal, Ph.D.
Jeho přednáška měla spád. Byla velmi
poučná s mnoha praktickými radami, nejen
o kvalitách medu. Kdo by však čekal staršího profesora, byl by překvapen. Po teorii
následovalo praktické hodnocení kvality
medu. Druhá skupina ve stejné době
vytáčela med a získávala zkušenosti
s medobraním. Přijel i výrobce medometů
p. Vodička, který s sebou přivezl několik
svých výrobků.
Po obědě následovalo praktické cvičení
na včelnici přítele Nerada, kde si mohl každý
vyzkoušet tvorbu oddělků nebo přelarvování
do misek pro následný chov matek.
Po tvorbě oddělků jsme navštívili dvě
stanoviště s Optimaly. Kuriózním nálezem
pod jedním z lesních stanovišť bylo právě
narozené srnče. Mezi spoluúčastníky
kurzu bylo i několik žen, celkem nás bylo
kolem třiceti. Sešli jsme se z různých koutů
republiky a několik z nás přijelo i ze Slovenska. Při přesunu na stanoviště jeden ze
slovenských kolegů poukázal na další
„vychytávku“: Proč vyrábět nebo kupovat
sluneční tavidla na vosk? Jednoduše lze
vyřezané souše, trubčinu a voskové
odřezky dát do dvou černých igelitových
pytlů, pověsit je na větev a v jednom rohu
pytle vystřihnout malý otvor. Sluníčko
a černá barva udělají své. Zbývá jen po
27
Z vašich dopisů
zatuhnutí z kyblíku vyloupnout čistý vosk.
Pozor, košilky se do kompostu nedávají.
Schovají se na zimu na podpal do krbu.
Nejen, že dobře hoří, ale i nádherně voní.
Den exkurzí
V sobotu 26. května jsme vyrazili velmi
brzy ráno. Jako první jsme se zastavili
u přítele Štíchy – výrobce medoviny a spolutvůrce třeboňské rámkové míry a úlů. Po
představení systému výroby medoviny
proběhla i její degustace. Musím přiznat, že
mně nechutnala. Z jeho bohatých zkušeností jsem však ocenil způsob výroby polorámků: Rámek s dílem se na malé pile
přeřízne. Na horní stranu řezu přiklepne
horní loučku. Na druhou část rámku přiklepne spodní loučku. Hned vzniknou dva
vystavěné polorámky.
Následovala cesta autobusem do Horního Ždáru na včelí farmu Ing. Šímy. Seznámil nás zejména s produkcí mateří
kašičky. Navštívili jsme jeho včelnici
a samozřejmě ochutnali i domácí medovinu. Zajímavostí pro mne bylo, že vyprodukuje z každého včelstva zhruba 0,25 kg
kašičky za sezónu. Při počtu jeho včelstev
vskutku úctyhodný výkon. Kutila by jistě
potěšila jeho „vychytávka“ smetáčku (viz
foto) a jednoduchý a lehký zvedák úlů.
Odpolední část exkurze pokračovala
v Nových Hradech. Byla spojena s medobraním u přítele Stanislava Němečka,
mimochodem výrobce vynikajících mezistěn. Večerní část exkurze byla zasvěcena
přednášce Ing. Oldřicha Haragsima, CSc.,
o producentech medovice. Litoval jsem
toho, že jsem si ji nemohl zaznamenat.
Tolik odborných znalostí na dané téma
jsem zatím nikde neslyšel.
Nedělní témata nemohu posoudit, neboť mi pracovní povinnosti nedovolily kurz
dokončit.
Závěrečné zhodnocení
Bude-li se příští rok konat podobný kurz,
rozhodně si jej nenechejte ujít. Je zcela lhostejné, jakou máte rámkovou míru, v jakém
typu úlů včelaříte. Pokud se sejde takováto
28
parta nadšenců, navážete přátelství, dozvíte
se mnoho zajímavého. A to nejen o včelařině.
Závěr? Některé mé otázky jsem si
nezodpověděl. Předně, nemohu porovnat
výhody nízkonástavkového včelaření,
pokud v těchto úlech nevčelařím. Chybí
patřičná konfrontace na příslušném stanovišti. Podstatné je, jaký má včelař cit pro
potřeby včel. I ve staré krabici můžu mít
skvělý výnos.
Shrňme si, co zatím jednoduše posoudit
jde. Hmotnost plného nástavku 39 × 24
o jedenácti rámcích a hmotnost nástavku
u přítele Nerada mi připadala subjektivně
stejná. Tudíž, výhoda hmotnosti u mne
zatím neobstála. Při počtu nízkých
nástavků na jeden úl mi manipulovatelnost
a překládání bez zvedáku také výhodná
nepřipadá. Zdůrazňuji (pro rejpálky), že
včelařím na třech stanovištích, takže převoz jednoho zvedáku je pro mne nepraktický. A mít velký zvedák na každém
stanovišti je v dnešní době dosti nákladná
i riskantní záležitost. Proto jsem byl potěšen zvedákem přítele Ing. Šímy. Dovolil
jsem si ho zkopírovat a již ho vyrábím, jen
s malou úpravou pro mé potřeby. Je praktický a lehký, výroba snadná a levná. Zvedáky, se kterými jsem doposud setkal, byla
masivní monstra, což mne od jejich
pořízení dostatečně odradilo.
Častým argumentem pro výhody nízkonástavkového systému je manipulace s celými
nástavky. No, nevím. Mám-li rozebírat 5 až 6
nízkých nástavků s medem a plodem, nebo
rozebrat 2 až 3 nástavky velké, rámek po
neseděly. Každý výrobce je dělá po svém.
Zde bych rád vyzdvihl nástavky i s jejich
vylepšením u přítele Nerada. Po několika
letech používání se neviklají. To jsem mohl
jako nestranný účastník kurzu objektivně
posoudit.
Na kurzu jsme viděli práci a zkušenosti
mnoha včelařů. Ne každý včelař, kterého
jsme zde navštívili, choval včely v nízkých
nástavcích. Přesto se jim dařilo a včelstva
měli v dostatečné síle. Dospěl jsem tedy
i díky tomuto bezvadnému kurzu k mému
skromnému závěru. Pro malé včelaře je
otázka rámkové míry naprosto zbytečně diskutovaná záležitost. Mám-li včelstva
v Tachovácích či Budečácích a vyhovuje mi
způsob včelaření v nich, stejně u nich
zůstanu a nějak už to zvládnu. Budu-li
ovšem chtít včelařit moderně a s menší
pracností, pak si musím svoje včelaření
zkonfrontovat z nástavkovým systémem.
Jsem velmi pracovně vytížený člověk, takže
si nemůžu dovolit včelařit způsobem našich
otců a dědů. Za předpokladu, že nechci mít
jen pár úlů doma na zahradě, musím přemýšlet, jak dál. Myslím si, že staré včelaře
tento systém nepřesvědčí. Velký potenciál
vidím u mladších a zejména začínajících
včelařů. Ty je nutné oslovit a začít s propagací nízkonástavkového včelaření. Než
dostanou nebo si koupí svůj první úl jiné
rámkové míry. Přechod z jedné míry na druhou je náročný a pracný. Finanční otázka je
rozhodně alfou a omegou věci. Vstupy do
včelařiny neustále rostou, výstupy jsou
často na hranici rentability. Podpora státu je
rámku – je to celé diskutabilní. Hledám-li
například neoznačenou matku, přijde mi to
stejné. Jen je na více malých rámcích.
Zajímavé srovnání je i otázka ceny.
Budu-li nízkonástavkový úl vyrábět sám,
jistě ušetřím. Koupím-li si ho v prodejně
nebo u truhláře, nadšený cenou moc
nebudu. Cena je totiž rozhodně vyšší než
u úlů 39 × 24. Vzájemná kompatibilita
Langsrothů je jistě výhodou, ale ne u českých výrobců. Na několika včelařských
výstavách jsem zkoušel jejich zaměnitelnost a jak jsem zjistil, často na sobě přesně
mizivá, dotace směšné a výkup medu za
momentální ceny? Škoda mluvit. Ještě, že
máme možnost prodeje ze dvora.
Žijeme rychle a hekticky. Na nic není čas
a ten včelařina potřebuje. Musíme tedy hledat způsoby, jak si vše zjednodušit. Nízkonástavkové včelaření tuto možnost nabízí.
Chce to ale začít hned a od základu, dříve,
než si pořídím třicatero včelstev na rámkové míře 39 × 24.
MVDr. Jan Mecera
[email protected]
Moderní včelař PODLETÍ 4/2007