evangelium podle lukáše evangelium podle lukáše

evangelium podle lukáše evangelium podle lukáše

EVANGELIUM
PODLE LUKÁŠE
EVANGELIUM PODLE LUKÁŠE
Kapitola 1
=Vìnování Theofilovi 1,1-4=
1:I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,
2:jak nám je pøedali ti, kteøí byli od poèátku oèitými svìdky a služebníky slova,
3:rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu dùkladnì prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený
Theofile,
4:abys poznal hodnovìrnost toho, v èem jsi byl vyuèován.
=Pøedpovìï narození Jana Køtitele 1,5-25=
5:Za dnù judského krále Heroda žil knìz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; mìl manželku z dcer Áronových
a ta se jmenovala Alžbìta.
6:Oba byli spravedliví pøed Bohem a žili bezúhonnì podle všech Hospodinových pøíkazù a ustanovení.
7:Nemìli však dìti, nebo Alžbìta byla neplodná a oba byli již pokroèilého vìku.
8:Když jednou pøišla øada na Zachariášùv oddíl a on konal pøed Bohem knìžskou službu,
9:pøipadlo na nìj losem podle knìžského øádu, aby vešel do svatynì Hospodinovy a obìtoval kadidlo.
10:Venku se v hodinu obìti modlilo veliké množství lidu.
11:Tu se ukázal andìl Pánì stojící po pravé stranì oltáøe, kde se obìtovalo kadidlo.
12:Když ho Zachariáš uvidìl, zdìsil se a padla na nìho bázeò.
13:Andìl mu øekl: "Neboj se, Zachariáši, nebo tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžbìta ti porodí syna
a dáš mu jméno Jan.
14:Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.
15:Bude veliký pøed Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateøského klína bude naplnìn Duchem
svatým.
16:A mnohé ze synù izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;
17:sám pùjde pøed ním v duchu a moci Eliášovì, aby obrátil srdce otcù k synùm a vzpurné k moudrosti
spravedlivých a pøipravil Pánu lid pohotový."
18:Zachariáš øekl andìlovi: "Podle èeho to poznám? Vždy já jsem staøec a moje žena pokroèilého vìku."
19:Andìl mu odpovìdìl: "Já jsem Gabriel, který stojí pøed Bohem; byl jsem poslán, abych k tobì promluvil a
oznámil ti tuto radostnou zvìst.
20:Hle, onìmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, ponìvadž jsi neuvìøil mým slovùm, která se svým
èasem naplní."
21:Lid èekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámì
22:Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že mìl v chrámì vidìní; dával jim jen znamení a zùstal
nìmý.
23:Jakmile skonèily dny jeho služby, odešel domù.
24:Po tìch dnech jeho manželka Alžbìta poèala, ale tajila se po pìt mìsícù a øíkala si:
25:"Toto mi uèinil Pán; sklonil se ke mnì v tìchto dnech, aby mne zbavil mého pohanìní mezi lidmi."
=Pøedpovìï narození Ježíšova 1,26-38=
26:Když byla Alžbìta v šestém mìsíci, byl andìl Gabriel poslán od Boha do Galilejského mìsta, které se
jmenuje Nazaret,
27:k pannì zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria.
28:Pøistoupil k ní a øekl: "Buï zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou."
29:Ona se nad tìmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
30:Andìl jí øekl: "Neboj se, Maria, vždy jsi nalezla milost u Boha.
31:Hle, poèneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.
32:Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bùh mu dá trùn jeho otce Davida.
33:Na vìky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
34:Maria øekla andìlovi: "Jak se to mùže stát, vždy nežiji s mužem?"
35:Andìl jí odpovìdìl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tì zastíní; proto i tvé dítì bude svaté a
bude nazváno Syn Boží.
36:Hle, i tvá pøíbuzná Alžbìta poèala ve svém stáøí syna a již je v šestém mìsíci, aè se o ní øíkalo, že je
neplodná.
37:Nebo 'u Boha není nic nemožného'."
38:Maria øekla: "Hle, jsem služebnice Pánì; staò se mi podle tvého slova." Andìl pak od ní odešel.
=Setkání Marie a Alžbìty 1,39-45=
39:V tìch dnech se Maria vydala na cestu a spìchala do hor do mìsta Judova.
40:Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbìtu.
41:Když Alžbìta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítì v jejím tìle; byla naplnìna Duchem svatým
42:a zvolala velikým hlasem: "Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého tìla.
43:Jak to, že ke mnì pøichází matka mého Pána?
44:Hle, jakmile se zvuk tvého hlasu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítì v mém tìle.
45:A blahoslavená, která uvìøila, že se splní to, co jí bylo øeèeno od Pána."
=Mariin chvalozpìv 1,46-56=
46:Maria øekla: "Duše má velebí Pána
47:a mùj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,
48:že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna
pokolení,
49:že se mnou uèinil veliké vìci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno
50:a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k tìm, kdo se ho bojí.
51:Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšnì;
52:vladaøe svrhl s trùnu a ponížené povýšil,
53:hladové nasytil dobrými vìcmi a bohaté poslal pryè s prázdnou.
54:Ujal se svého služebníka Izraele, pamìtliv svého milosrdenství,
55:jež slíbil našim otcùm, Abrahamovi a jeho potomkùm na vìky."
56:Maria zùstala s Alžbìtou asi tøi mìsíce a pak se vrátila domù.
=Narození Jana Køtitele 1,57-66=
57:Alžbìtì se naplnil èas a pøišla její hodina: narodil se jí syn.
58:A když uslyšeli její sousedé a pøíbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.
59:Osmého dne se sešli k obøízce dítìte a chtìli mu dát jméno po otci Zachariáš.
60:Jeho matka na to øekla: "Nikoli, bude se jmenovat Jan."
61:Øekli jí: "Nikdo z tvého pøíbuzenstva se tak nejmenuje!"
62:Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno.
63:On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili.
64:Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha.
65:Tu padla bázeò na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o tìch událostech.
66:Všichni, kteøí to uslyšeli, uchovávali to v mysli a øíkali: "Èím toto dítì bude?" A ruka Hospodinova byla s ním.
=Chvalozpìv Zachariášùv 1,67-80=
67:Jeho otec Zachariáš byl naplnìn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:
68:"Pochválen buï Hospodin, Bùh Izraele, protože navštívil a vykoupil svùj lid
69:a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,
70:jak mluvil ústy svatých prorokù od pradávna;
71:zachránil nás od našich nepøátel a z rukou tìch, kteøí nás nenávidí,
72:slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,
73:na pøísahu, kterou uèinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá,
74:abychom vysvobozeni z rukou nepøátel a prosti strachu
75:jej zbožnì a spravedlivì ctili po všechny dny svého života.
76:A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, nebo pùjdeš pøed Pánem, abys mu pøipravil cestu
77:a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštìní høíchù,
78:pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,
79:aby se zjevil tìm, kdo jsou ve tmì a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje."
80:Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil pøed Izrael.
Kapitola 2
=Narození Ježíšovo 2,1-20=
1:Stalo se v onìch dnech, že vyšlo naøízení od císaøe Augusta, aby byl po celém svìtì proveden soupis lidu.
2:Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.
3:Všichni se šli dát zapsat, každý do svého mìsta.
4:Také Josef se vydal z Galileje, mìsta Nazareta, do Judska, do mìsta Davidova, které se nazývá Betlém,
ponìvadž byl z domu a rodu Davidova,
5:aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a èekala dítì.
6:Když tam byli, naplnily se dny a pøišla její hodina.
7:I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro nì nenašlo
místo pod støechou.
8:A v té krajinì byli pastýøi pod širým nebem a v noci se støídali v hlídkách u svého stáda.
9:Náhle pøi nich stál andìl Pánì a sláva Pánì se rozzáøila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeò.
10:Andìl jim øekl: "Nebojte se, hle, zvìstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.
11:Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v mìstì Davidovì.
12:Toto vám bude znamením: Naleznete dìátko v plenkách, položené do jeslí."
13:A hned tu bylo s andìlem množství nebeských zástupù a takto chválili Boha:
14:"Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bùh v nich má zalíbení."
15:Jakmile andìlé od nich odešli do nebe, øekli si pastýøi: "Pojïme až do Betléma a podívejme se na to, co se
tam stalo, jak nám Pán oznámil."
16:Spìchali tam a nalezli Marii a Josefa i to dìátko položené do jeslí.
17:Když je spatøili, povìdìli, co jim bylo øeèeno o tom dítìti.
18:Všichni, kdo to slyšeli, užasli nad tím, co pastýøi vyprávìli.
19:Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.
20:Pastýøi se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a vidìli, jak jim to bylo øeèeno.
=Simeon a Anna 2,21-40=
21:Když uplynulo osm dní a nastal èas k obøízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od andìla døíve, než jej
matka poèala.
22:Když uplynuly dny jejich oèišování podle zákona Mojžíšova, pøinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním
pøedstoupili pøed Hospodina 23:jak je psáno v zákonì Pánì: 'vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvìceno Hospodinu' 24:a aby podle ustanovení zákona obìtovali dvì hrdlièky nebo dvì holoubata.
25:V Jeruzalémì žil muž jménem Simeon; byl to èlovìk spravedlivý a zbožný, oèekával potìšení Izraele a
Duch svatý byl s ním.
26:Jemu bylo Duchem svatým pøedpovìdìno, že neuzøí smrti, dokud nespatøí Hospodinova Mesiáše.
27:A tehdy veden Duchem pøišel do chrámu. Když pak rodièe pøinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítìti
pøedepisoval Zákon,
28:vzal ho Simeon do náruèí a takto chválil Boha:
29:"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova,
30:nebo mé oèi vidìly tvé spasení,
31:které jsi pøipravil pøede všemi národy 32:svìtlo, jež bude zjevením pohanùm, slávu pro tvùj lid Izrael."
33:Ježíšùv otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o nìm slyšeli.
34:A Simeon jim požehnal a øekl jeho matce Marii: "Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a
jako znamení, kterému se budou vzpírat
35:- i tvou vlastní duši pronikne meè - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí."
36:Žila tu i prorokynì Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokroèilého vìku; když se jako dívka
provdala, žila se svým mužem sedm let
37:a pak byla vdovou až do svého osmdesátého ètvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila
Bohu posty i modlitbami.
38:A v tu chvíli k nim pøistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítìti všem, kteøí oèekávali vykoupení
Jeruzaléma.
39:Když Josef a Maria vše øádnì vykonali podle zákona Pánì, vrátili se Galileje do svého mìsta Nazareta.
40:Dítì rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
=Dvanáctiletý v chrámì 2,41-52=
41:Každý rok chodívali jeho rodièe o velikonoèních svátcích do Jeruzaléma.
42:Také když my bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyèejem.
43:A když v tìch dnech všechno vykonali a vraceli se domù, zùstal chlapec Ježíš v Jeruzalémì, aniž to jeho
rodièe vìdìli.
44:Protože se domnívali, že je nìkde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými
pøíbuznými a známými.
45:Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémì.
46:Po tøech dnech jej nalezli v chrámì, jak sedí mezi uèiteli, naslouchá a dává jim otázky.
47:Všichni, kteøí ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovìdí.
48:Když ho rodièe spatøili, užasli a jeho matka mu øekla: "Synu, co jsi nám udìlal? Hle, tvùj otec a já jsme tì s
úzkostí hledali."
49:On jim øekl: "Jak to, že jste mì hledali? Což jste nevìdìli, že musím být tam, kde jde o vìc mého Otce?"
50:Ale oni jeho slovu neporozumìli.
51:Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
52:A Ježíš prospíval na duchu i na tìle a byl milý Bohu i lidem.
Kapitola 3
=Jan Køtitel 3,1-20=
1:V patnáctém roce vlády císaøe Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho
bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abilénì,
2:za nejvyššího veleknìze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.
3:I zaèal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Èiòte pokání a dejte se pokøtít na odpouštìní høíchù", 4:jak
je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Pøipravte cestu Pánì, vyrovnejte mu stezky!
5:Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je køivé, bude pøímé, hrbolaté cesty budou
rovné;
6:a každý tvor uzøí spasení Boží.'
7:Zástupùm, které vycházely, aby se od nìho daly pokøtít, Jan øíkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že
mùžete utéci pøed nastávajícím hnìvem?
8:Neste tedy ovoce, které ukazuje, že èiníte pokání, a nezaèínejte si øíkat: 'Náš otec jest Abraham!' Pravím
vám, že Bùh mùže Abrahamovi stvoøit dìti z tohoto kamení.
9:Sekera už je na koøeni stromù; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyat a hozen do ohnì."
10:Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dìlat?"
11:On jim odpovìdìl: "Kdo má dvoje obleèení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udìlej také
tak."
12:Pøišli i celníci, aby se dali pokøtít, a ptali se: "Mistøe, co máme dìlat?"
13:On jim øekl: "Nevymáhejte víc, než máte naøízeno."
14:Tázali se ho i vojáci: "A co máme dìlat my?" Øekl jim: "Nikomu neèiòte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte
se se svým žoldem."
15:Lidé byli plni oèekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.
16:Na to Jan všem øekl: "Já vás køtím vodou. Pøichází však nìkdo silnìjší než jsem já; nejsem ani hoden,
abych rozvázal øemínek jeho obuvi; on vás bude køtít Duchem svatým a ohnìm.
17:Lopata je v jeho ruce, aby proèistil svùj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohnìm
neuhasitelným."
18:A ještì mnohým jiným zpùsobem napomínal lid a kázal radostnou zvìst.
19:Ale když káral vládce Heroda kvùli Herodiadì, manželce jeho bratra, a za všechno zlé, co èinil,
20:Herodes všechno dovršil ještì tím, že dal Jana zavøít do vìzení.
=Ježíšùv køest 3,21-22=
21:Když se všechen lid dával køtít a když byl pokøtìn i Ježíš a modlil se, otevøelo se nebe
22:a Duch svatý sestoupil na nìj v tìlesné podobì jako holubice a z nebe se ozval hlas: "Ty jsi mùj milovaný
Syn, tebe jsem si vyvolil."
=Pùvod Ježíšùv 3,23-38=
23:Když Ježíš zaèínal své dílo, bylo mu asi tøicet let. Jak se mìlo za to, byl syn Josefa, jehož pøedkové byli:
Heli,
24:Mathat, Levi, Melchi, Janai, Josef, 25:Matathias, Amos, Nahum, Esli, Nagai, 26:Mahat, Matathias, Semei,
Josech, Joda, 27:Johanan, Resa, Zorobabel, Salathiel, Neri, 28:Melchi, Addi, Kosan, Elamadam, Er, 29:Jesus,
Eliezer, Jorim, Mathat, Levi, 30:Simeon, Juda, Josef, Jonam, Eliakim, 31:Melea, Menna, Mattath, Natham, David,
32:Isaj, Obéd, Boaz, Sala, Naason, 33: Amínadab, Admin, Arni, Chesróm, Fares, Juda, 34:Jákob, Izák, Abraham,
Tare, Nachor,
35:Seruch, Ragau, Falek, Heber, Sala, 36:Kainan, Arfaxad, Sem, Noé, Lámech,
37:Matusalem, Henoch, Jared, Maleleel, Kainan, 38:Enóš, Šét a Adam, který byl od Boha.
Kapitola 4
=Pokušení na poušti 4,1-13=
1:Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti
2:ètyøicet dní a ïábel ho pokoušel. V tìch dnech nic nejedl, a když se skonèily, vyhladovìl.
3:Ïábel mu øekl: "Jsi-li Syn Boží, øekni tomuto kamení, a je z nìho chléb."
4:Ježíš mu øekl: "Je psáno: Èlovìk nebude živ jenom chlebem [,ale každým slovem Božím]."
5:Pak ho ïábel vyvedl vzhùru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království zemì
6:a øekl: "Tobì dám všechnu moc i slávu tìch království, ponìvadž mnì je dána, a komu chci, tomu ji dám:
7:Budeš-li se mi klanìt, bude to všechno tvé."
8:Ježíš mu odpovìdìl: "Je psáno: Budeš se klanìt Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat."
9:Pak ho ïábel pøivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a øekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se
odtud dolù;
10:vždy je psáno 'andìlùm svým dá o tobì pøíkaz, aby tì ochránili'
11:a 'na ruce tì vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen'."
12:Ježíš mu odpovìdìl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého."
13:Když ïábel skonèil všechna svá pokušení, odešel od nìho až do dané chvíle.
=Poèátek Ježíšovy èinnosti 4,14-15=
14:Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a povìst o nìm se rozšíøila po celém okolí.
15:Uèil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili.
=Kázání v Nazaretì 4,16-30=
16:Pøišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyèeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby èetl z
Písma.
17:Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevøel ji a nalezl místo, kde je psáno:
18:'Duch Hospodinùv jest nade mnou; proto mne pomazal, abych pøinesl chudým radostnou zvìst; poslal mne,
abych vyhlásil zajatcùm propuštìní a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu,
19:abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.'
20:Pak zavøel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oèi všech v synagóze byly na nìj upøeny.
21:Promluvil k nim: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právì slyšeli."
22:Všichni mu pøisvìdèovali a divili se slovùm milosti, vycházejícím z jeho úst. A øíkali: "Což to není syn
Josefùv?"
23:On jim odpovìdìl: "Jistì mi øeknete toto pøísloví: Lékaøi, uzdrav sám sebe! O èem jsme slyšeli, že se dálo v
Kafarnaum, uèiò i zde, kde jsi doma."
24:Øekl: "Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti.
25:Po pravdì vám øíkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnù Eliášových, kdy se zavøelo nebe na tøi a pùl roku a
na celou zemi pøišel veliký hlad.
26:A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdovì do Sarepty v zemi sidonské.
27:A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl oèištìn, jen syrský Náman."
28:Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplnìni hnìvem.
29:Vstali, vyhnali ho z mìsta a vedli až na sráz hory, na níž bylo jejich mìsto vystavìno, aby ho svrhli dolù.
30:On však prošel jejich støedem a bral se dál.
=Uzdravení posedlého v Kafarnaum 4,31-37=
31:Odešel do galilejského mìsta Kafarnaum a uèil je v sobotu.
32:Žasli nad jeho uèením, ponìvadž jeho slovo mìlo moc.
33:V synagóze byl èlovìk, který byl posedlý neèistým duchem; ten vzkøikl velikým hlasem:
34:"Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Pøišel jsi nás zahubit? Vím kdo jsi. Jsi svatý Boží."
35:Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z nìho!" Zlý duch jím smýkl doprostøed a vyšel z nìho, aniž mu
uškodil.
36:Na všechny padl úžas a øíkali si navzájem: "Jaké je to slovo, že v moci a síle pøikazuje neèistým duchùm a
oni vyjdou!"
37:A povìst o nìm se rozhlásila po všech místech okolní krajiny.
=Èinnost v Kafarnaum 4,38-44=
38:Povstal a odešel ze synagógy do Šimonova domu. Šimonova tchynì byla soužena silnou horeèkou; i prosili
ho za ni.
39:Postavil se nad ní, pohrozil horeèce a ta ji opustila. Ihned vstala a obsluhovala je.
40:Když slunce zapadlo, všichni k nìmu pøivádìli své nemocné, kteøí trpìli rozliènými neduhy; on vzkládal ruce
na každého z nich a uzdravoval je.
41:Z mnohých vycházeli i démoni a køièeli: "Ty jsi Boží Syn!" Hrozil jim a nedovoloval jim mluvit, protože vìdìli,
že je Mesiáš.
42:Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Pøišly až k nìmu a zdržovaly ho,
aby od nich neodcházel.
43:Øekl jim: "Také ostatním mìstùm musím zvìstovat Boží království, vždy k tomu jsem byl poslán."
44:A kázal v judských synagógách.
Kapitola 5
=Povolání rybáøù 5,1-11=
1:Jednou se na nìj lidé tlaèili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u bøehu jezera Genezaretského;
2:tu uvidìl, že u bøehu jsou dvì lodi. Rybáøi z nich vystoupili a vypírali sítì.
3:Vstoupil do jedné z lodí, která patøila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od bøehu. Posadil se a z
lodi uèil zástupy.
4:Když pøestal mluvit, øekl Šimonovi: "Zajeï na hlubinu a spuste sítì k lovu!"
5:Šimon mu odpovìdìl: "Mistøe, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím
sítì."
6:Když to uèinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítì trhaly.
7:Dali znamení svým spoleèníkùm na druhé lodi, aby jim pøišli na pomoc. Oni pøijeli a naplnili rybami obì lodi,
že se až potápìly.
8:Když to Šimon Petr uvidìl, padl Ježíšovi k nohám a øekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždy já jsem èlovìk
høíšný."
9:Nebo jeho i všechny, kteøí s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb;
10:stejnì i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteøí byli Šimonovými druhy. Ježíš øekl Šimonovi: "Neboj se, od
této chvíle budeš lovit lidi."
11:Pøirazili s loïmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.
=Uzdravení malomocného 5,12-16=
12:V jednom mìstì, kam Ježíš pøišel, byl muž plný malomocenství. Jakmile Ježíše spatøil, padl tváøí k zemi a
prosil ho: "Pane, chceš-li, mùžeš mì oèistit."
13:On vztáhl ruku, dotkl se ho a øekl: "Chci, buï èist." A hned se jeho malomocenství ztratilo.
14:Pøikázal mu, aby nikomu nic neøíkal: "Ale jdi," pravil, "ukaž se knìzi a obìtuj za své oèištìní, co Mojžíš
pøikázal - jim na svìdectví."
15:Zvìst o nìm se šíøila stále víc a scházely se k nìmu celé zástupy, aby ho slyšely a byly uzdravovány ze
svých nemocí.
16:On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.
=Uzdravení ochrnutého 5,17-26=
17:Jednoho dne uèil a kolem sedìli farizeové a uèitelé Zákona, kteøí se sešli ze všech galilejských a judských
vesnic i z Jeruzaléma. Moc Pánì byla s ním, aby uzdravoval.
18:A hle, muži nesli na nosítkách èlovìka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitø a položit pøed nìj.
19:Když vidìli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na støechu, udìlali otvor v dlaždicích a spustili
ochrnutého i s lùžkem pøímo pøed Ježíše.
20:Když vidìl jejich víru, øekl tomu èlovìku: "Tvé høíchy jsou ti odpuštìny."
21:Zákoníci a farizeové zaèali uvažovat: "Kdo je ten èlovìk, že mluví tak rouhavì? Kdo mùže odpustit høíchy,
než sám Bùh?"
22:Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpovìdìl jim: "Jak to, že tak uvažujete?
23:Je snadnìjší øíci 'Jsou ti odpuštìny tvé høíchy', nebo øíci 'Vstaò a choï?'
24:Abyste však vìdìli, že Syn èlovìka má moc na zemi odpouštìt høíchy," øekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaò,
vezmi své lùžko a jdi domù."
25:A ihned pøed nimi vstal, vzal to, na èem ležel, šel domù a chválil Boha.
26:Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplnìni bázní a øíkali: "Co jsme dnes vidìli, je nad naše
chápání."
=Povolání celníka 5,27-32=
27:Pak vyšel a spatøil celníka jménem Levi, jak sedí v celnici, a øekl mu: Pojï za mnou."
28:Levi nechal všechno, vstal a šel za ním.
29:A ve svém domì mu pøipravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníkù a jiných, kteøí s ním stolovali.
30:Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a øekli jeho uèedníkùm: "Jak to, že jíte s celníky a høíšníky?"
31:Ježíš jim odpovìdìl: "Lékaøe nepotøebují zdraví, ale nemocní.
32:Nepøišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale høíšníky."
=Spor o pùst 5,33-39=
33:Oni mu øekli: "Uèedníci Janovi se èasto postí a konají modlitby, stejnì tak i uèedníci farizeù; tvoji však jedí a
pijí."
34:Ježíš jim øekl: "Mùžete chtít, aby se hosté na svatbì postili, když je ženich s nimi?
35:Pøijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom, v tìch dnech, se budou postit."
36:Øekl jim i podobenství: "Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru
v novém a ke starému se se záplata z nového nehodí.
37:A nikdo nedává mladé víno do starých mìchù; jinak mladé víno roztrhne mìchy a vyteèe a mìchy pøijdou
nazmar.
38:Nové víno se musí dát do nových mìchù.
39:Kdo se napije starého, nechce nové; øekne: 'Staré je lepší.'"
Kapitola 6
=Spor o sobotu 6,1-5=
1:Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho uèedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.
2:Nìkteøí z farizeù øekli: "Jak to, že dìláte, co se v sobotu nesmí?"
3:Ježíš jim odpovìdìl: "Neèetli jste, co udìlal David, když mìl hlad on a ti, kdo byli s ním?
4:Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i tìm, kteøí ho provázeli? A to byly chleby,
které nesmí jíst nikdo, jen knìží."
5:A øekl jim: "Syn èlovìka je pánem nad sobotou."
=Uzdravení v sobotu 5,6-11=
6:V jinou sobotu vešel do synagógy a uèil. Byl tam èlovìk, jehož pravá ruka byla odumøelá.
7:Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby mìli proè ho obžalovat.
8:On však znal jejich myšlenky. Øekl tomu muži s odumøelou rukou: "Vstaò a postav se doprostøed." On se
zvedl a postavil se tam.
9:Ježíš jim øekl: "Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu èinit dobøe, èi zle, život zachránit, èi zahubit?"
10:Rozhlédl se po nich a øekl tomu èlovìku: "Zvedni tu ruku!" On to uèinil a jeho ruka byla zase zdravá.
11:Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by mìli s Ježíšem udìlat.
=Vyvolení Dvanácti 6,12-16=
12:V tìch dnech vyšel na horu k modlitbì; a celou noc se tam modlil k Bohu.
13:Když nastal den, zavolal k sobì své uèedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:
14:Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondøeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartolomìje,
15:Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,
16:Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.
=Zástupy kolem Ježíše 6,17-19=
17:Sešel s nimi dolù a na rovinì zùstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z
pobøeží týrského i sidonského;
18:ti všichni pøišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteøí byli sužováni
neèistými duchy.
19:A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, ponìvadž z nìho vycházela moc a uzdravovala všechny.
=Blahoslavenství a bìda 6,20-26=
20:Ježíš pohlédl na uèedníky a øekl: "Blaze vám, chudí, nebo vaše je království Boží.
21:Blaze vám, kdo nyní hladovíte, nebo budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláèete, nebo se budete smát.
22:Blaze vám, když vás lidé budou nenávidìt a když vás vylouèí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro
Syna èlovìka.
23:Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odmìnu v nebi. Vždy právì tak jednali jejich otcové
s proroky.
24:ALe bìda vám, bohatým, vždy vám se už potìšení dostalo.
25:Bìda vám, kdo jste nyní nasyceni, nebo budete hladovìt. Bìda, kdo se nyní smìjete, nebo budete plakat
a naøíkat.
26:Bìda, když vás budou všichni lidé chválit; vždy stejnì se chovali jejich otcové k falešným prorokùm.
=O lásce k nepøátelùm 6,27-36=
27:Ale vám, kteøí mì slyšíte, pravím: Milujte své nepøátele. Dobøe èiòte tìm, kteøí vás nenávidí.
28:Žehnejte tìm, kteøí vás proklínají, modlete se za ty, kteøí vám ubližují.
29:Tomu, kdo tì udeøí do tváøe, nastav i druhou, a bude-li ti brát pl᚝, nech mu i košili!
30:Každému, kdo tì prosí, dávej, a co ti nìkdo vezme, nepožaduj zpìt.
31:Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.
32:Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, mùžete za to oèekávat Boží uznání? Vždy i høíšníci milují ty, kdo je
milují.
33:Èiníte-li dobøe tìm, kdo vám dobøe èiní, mùžete za to oèekávat Boží uznání? Vždy totéž èiní i høíšníci.
34:Pùjèujete-li tìm, u nichž je nadìje, že vám to vrátí, mùžete za to oèekávat Boží uznání? Vždy i høíšníci
pùjèují høíšníkùm, aby to zase dostali nazpátek.
35:Ale milujte své nepøátele; èiòte dobøe, pùjèujte a nic neèekejte zpìt. A vaše odmìna bude hojná: budete
syny Nejvyššího, nebo on je dobrý k nevdìèným i zlým.
36:Buïte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
=O posuzování chudých 6,37-42=
37:Nesuïte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštìjte a bude vám odpuštìno.
38:Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlaèená, natøesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Nebo
jakou mìrou mìøíte, takovou Bùh namìøí vám."
39:Øekl jim také podobenství: "Mùže vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?
40:Žák není nad uèitele. Je-li zcela vyuèen, bude jako jeho uèitel.
41:Jak to, že vidíš tøísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
42:Jak mùžeš øíci svému bratru: 'Bratøe, dovol, a ti vyjmu tøísku, kterou máš v oku', a sám ve svém oku trám
nevidíš? Pokrytèe, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout tøísku z oka
svého bratra.
=Výrok o stromu a ovoci 6,43-46=
43:Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.
44:Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždy z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.
45:Dobrý èlovìk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, èím
srdce pøetéká.
46:Proè mne oslovujete 'Pane, Pane', a neèiníte, co øíkám?
=Podobenství o dvou stavitelích 6,47-49=
47:Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?
48:Je jako èlovìk, který stavìl dùm: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když pøišla povodeò, pøivalil se
proud na ten dùm, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobøe postaven.
49:Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako èlovìk, který vystavìl dùm na zemi bez základù.
Když se na nìj proud pøivalil, hned se zøítil; a zkáza toho domu byla veliká."
Kapitola 7
=Uzdravení setníkova otroka 7,1-10=
1:Když to všechno svým posluchaèùm povìdìl, odešel do Kafarnaum.
2:Tam mìl jeden setník otroka, na nìmž mu velmi záleželo; ten byl na smrt nemocen.
3:Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k nìmu židovské starší a žádal ho, aby pøišel a zachránil život jeho
otroka.
4:Ti pøišli k Ježíšovi a snažnì ho prosili: "Je hoden, abys mu to udìlal;
5:nebo miluje náš národ, i synagógu nám vystavìl."
6:Ježíš šel s nimi. A když už byl nedaleko jeho domu, poslal setník své pøátele se vzkazem: "Pane, neobtìžuj
se; vždy nejsem hoden, abys vstoupil pod mou støechu.
7:Proto jsem se ani neodvážil k tobì pøijít. Ale dej rozkaz, a mùj sluha bude zdráv.
8:Vždy i já podléhám rozkazùm a vojákùm rozkazuji; øeknu-li nìkterému 'jdi', pak jde; jinému 'pojï sem', pak
pøijde; a svému otroku 'udìlej to', pak to udìlá."
9:Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a øekl: "Pravím vám, že tak
velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli."
10:Když se poslové navrátili do setníkova domu, nalezli toho otroka zdravého.
=Vzkøíšení syna naimské vdovy 7,11-17=
11:Hned nato odešel do mìsta, které se nazývalo Naim. S ním šli jeho uèedníci veliký zástup lidí.
12:Když se blížili k mìstské bránì, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký
zástup z mìsta ji doprovázel.
13:Když ji Pán uvidìl, bylo mu jí líto a øekl jí: "Neplaè!"
14:Pøistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteøí je nesli, se zastavili. Øekl: "Chlapèe, pravím ti, vstaò!"
15:Mrtvý se posadil a zaèal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.
16:Všech se zmocnila bázeò, oslavovali Boha a øíkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bùh navštívil svùj
lid".
17:A tato zvìst se rozšíøila o nìm po celém Judsku a po celém okolí.
=O Janu Køtiteli 7,18-35=
18:O tom všem se dovìdìl Jan od svých uèedníkù. Zavolal si dva z nich
19:a poslal je k Ježíšovi s otázkou: "Jsi ten, který má pøijít, nebo máme èekat jiného?"
20:Ti muži k nìmu pøišli a øekli: "Poslal nás Jan Køtitel a ptá se: Jsi ten, který má pøijít, nebo máme èekat
jiného?"
21:A v tu hodinu uzdravil Ježíš mnoho lidí z nemocí, utrpení a z moci zlých duchù a mnohým slepým daroval
zrak.
22:Odpovìdìl jim: "Jdìte, zvìstujte Janovi, co jste vidìli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou
oèišováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvìstuje evangelium.
23:A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží."
24:Když pak Janovi poslové odešli, zaèal Ježíš o nìm mluvit zástupùm: "Na co jste vyšli se na pouš podívat?
Na rákos, kterým kývá vítr?
25:Nebo co jste vyšli shlédnout? Èlovìka obleèeného do drahých šatù? Ti, kdo mají skvìlý šat a žijí v
pøepychu, jsou v královských palácích.
26:Nebo co jste vyšli shlédnout? Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka.
27:To je ten, o nìmž je psáno: 'Hle, já posílám posla pøed tvou tváøí, aby ti pøipravil cestu.'
28:Pravím vám, mezi tìmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není vìtší než Jan; avšak i ten nejmenší v království
Božím jest vìtší, nežli on.
29:A všechen lid, který ho slyšel, i celníci dali Bohu za pravdu tím, že pøijali Janùv køest.
30:Ale farizeové a zákoníci zavrhli úmysl, který Bùh s nimi mìl, když se nedali pokøtít od Jana.
31:Èemu tedy pøipodobním lidi tohoto pokolení? Komu se podobají?
32:Jsou jako dìti, které sedí na tržišti a pokøikují na sebe: 'Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naøíkali jsem,
a vy jste neplakali,'
33:Pøišel Jan Køtitel, nejedl chléb a nepil víno - øíkáte: 'Je posedlý.'
34:Pøišel Syn èlovìka, jí a pije - øíkáte: 'Hle, milovník hodù a pitek, pøítel celníkù a høíšníkù!'
35:Ale moudrost je ospravedlnìna u všech svých dìtí."
=Ježíš a høíšnice v domì farizeovì 7,36-50=
36:Jeden z farizeù pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu.
37:V tom mìstì byla žena høíšnice. Jakmile se dovìdìla, že Ježíš je u stolu v domì farizeovì, pøišla s
alabastrovou nádobkou vzácného oleje,
38:s pláèem pøistoupila zezadu k jeho nohám, zaèala mu je smáèet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a
mazala vzácným olejem.
39:Když to spatøil farizeus, který ho pozval, øekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za
ženu, která se ho dotýká, že je to høíšnice."
40:Ježíš mu na to øekl: "Šimone, chci ti nìco povìdìt." On øekl: "Povìz, Mistøe!" 41:"Jeden vìøitel mìl dva dlužníky. První byl dlužen pìt set denárù, druhý padesát.
42:Když nemìli èím splatit dluh, odpustil obìma. Který z nich ho bude mít radìji?"
43:Šimon mu odpovìdìl: "Mám za to, že ten, kterému odpustil víc." Øekl mu: "Správnì jsi usoudil!"
44:Pak se obrátil k ženì a øekl Šimonovi: "Pohleï na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi
mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otøela je svými vlasy.
45:Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepøestala líbat mé nohy.
46:Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy.
47:Proto ti pravím: Její mnohé høíchy jsou jí odpuštìny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo
odpouští, málo miluje."
48:Øekl jí: "Jsou ti odpuštìny høíchy."
49:Ti, kteøí s ním byli u stolu, si zaèali øíkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští høíchy?"
50:A øekl ženì: "Tvá víra tì zachránila, jdi v pokoji!"
Kapitola 8
=Ženy v Ježíšovì doprovodu 8,1-3=
1:Potom Ježíš porocházel mìsty a vesnicemi a pøinášel radostnou zvìst o Božím království; bylo s ním
dvanáct uèedníkù
2:a nìkteré ženy uzdravené od zlých duchù a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z níž vyhnal sedm démonù,
3:Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o nì ze svých prostøedkù staraly.
=Podobenství o rozsévaèi 8,4-8=
4:Lidé se k nìmu scházeli ve velkých zástupech a pøicházeli z mnoha mìst. Mluvil k nim v podobenství:
5:"Vyšel rozsévaè rozsívat semeno. Když rozsíval, padlo nìkteré zrno podél cesty, bylo pošlapáno a ptáci je
sezobali.
6:Jiné padlo na skálu, vzešlo a uschlo, protože nemìlo vláhu.
7:Jiné padlo doprostøed trní; trní rostlo a udusilo je.
8:A jiné padlo do zemì dobré, vzrostlo a pøineslo stonásobný užitek." To øekl a zvolal: "Kdo má uši k slyšení,
slyš!"
=Dùvod øeèi v podobenstvích 8,9-10=
9:Jeho uèedníci se ho ptali, co to podobenství má znamenat.
10:On øekl: "Vám je dáno znát tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce
nevidìli a slyšíce nechápali.
=Výklad podobenství o rozsévaèi 8,11-18=
11:Toto podobenství znamená: Semenem je Boží slovo.
12:Podél cesty - to jsou ti, kteøí uslyší, ale pak pøichází ïábel a bere slovo z jejich srdcí, aby neuvìøili a nebyli
zachránìni.
13:Na skále - to jsou ti, kteøí s radostí pøijímají slovo, když je uslyšeli; protože v nich však nezakoøenilo, vìøí jen
nìjaký èas a v èas pokušení odpadají.
14:Semeno padlé do trní jsou ti, kteøí uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže
nepøinesou úrodu.
15:Semeno v dobré zemi jsou ti, kteøí uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upøímném srdci a s vytrvalostí
pøinášejí úrodu.
16:Nikdo pøece nerozsvítí svìtlo a nepøikryje nádobu ani je nedá pod postel, ale dá je na svícen, aby ti, kdo
vcházejí, vidìli svìtlo.
17:Nic není skrytého, co jednou nebude zjeveno, a nic utajeného, co by se nepoznalo a nevyšlo najevo.
18:Dávejte tedy pozor, jak slyšíte: Nebo kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odòato i to, co
myslí, že má."
=Ježíšova rodina 8,19-21=
19:Pøišla za ním jeho matka a bratøi, ale nemohli se k nìmu dostat pro zástup.
20:Lidé mu oznámili: "Tvoje matka a bratøi stojí venku a chtìjí se s tebou setkat."
21:On jim odpovìdìl: "Má matka a moji bratøi jsou ti, kdo slyší slovo Boží a podle toho jednají."
=Utišení bouøe 8,22-25=
22:Jednoho dne vstoupil on i jeho uèedníci na loï; øekl jim: "Pøeplavme se na druhý bøeh jezera." Když odrazili
od bøehu
23:a plavili se, usnul. Tu se snesla na jezero bouøe s vichøicí, takže nabírali vodu a byli ve velkém nebezpeèí.
24:Pøistoupili a probudili ho se slovy: "Mistøe, Mistøe, zahyneme!" On vstal, pohrozil vìtru a valícím se vlnám; i
ustaly a bylo ticho.
25:Øekl jim: "Kde je vaše víra?" Oni se zdìsili a užasli. Øíkali mezi sebou: "Kdo to jen je, že rozkazuje i vìtru a
vodám a poslouchají ho?"
=Uzdravení posedlého v Gerase 8,26-39=
26:Pøeplavili se do krajiny gerasenské, která leží proti Galileji.
27:Když vystoupil na bøeh, vyšel proti nìmu jakýsi muž z toho mìsta, který byl posedlý démony a už dlouhou
dobu nenosil odìv a nebydlel v domì, nýbrž v hrobech.
28:Když spatøil Ježíše, vykøikl, padl pøed ním na zem a hlasitì zvolal: "Co je ti po mnì, Ježíši, Synu Boha
nejvyššího? Žádám tì, abys mne netrápil."
29:Ježíš totiž neèistému duchu pøikazoval, aby z toho èlovìka vyšel. Nebo ho velice èasto zachvacoval; tehdy
ho poutali øetìzy a okovy a hlídali, ale on pouta vždy pøerval a byl démonem hnán do pustých míst.
30:Ježíš se ho zeptal: "Jaké je tvé jméno?" Odpovìdìl: "Legie", protože do nìho vešlo mnoho zlých duchù.
31:A prosili Ježíše, jen aby jim nepøikazoval odejít do pekelné propasti.
32:Bylo tam veliké stádo vepøù, které se páslo na svahu hory. Démoni ho prosili, aby jim dovolil do nich vejít;
on jim to dovolil.
33:Tu vyšli z toho èlovìka, vešli do vepøù, a stádo se hnalo po pøíkrém srázu do jezera a utopilo se.
34:Když pasáci vidìli, co se stalo, utekli a donesli o tom zprávu do mìsta i do vesnic.
35:Lidé se šli podívat, co se stalo; pøišli k Ježíšovi a nalezli toho èlovìka, z nìhož vyšli démoni, jak sedí u
Ježíšových nohou obleèen a chová se rozumnì. A zdìsili se.
36:Ti, kteøí vidìli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom povìdìli.
37:A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, ponìvadž se jich zmocnila veliká
bázeò. Vstoupil tedy na loï, aby se vrátil.
38:Ale ten muž, z nìhož vyšli démoni, ho prosil, aby smìl být s ním; on ho však poslal zpìt a øekl mu:
39:"Vra se domù a vypravuj, jak veliké vìci ti uèinil Bùh." I odešel a zvìstoval po celém mìstì, jak veliké vìci
mu uèinil Ježíš.
=Vzkøíšení dcery Jairovy 8,40-56=
40:Když se Ježíš vracel, zástup ho pøivítal, protože na nìj už všichni èekali.
41:Tu k nìmu pøišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to pøedstavený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a
úpìnlivì ho prosil, aby pøišel do jeho domu,
42:protože mìl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily.
43:A byla tam žena, která mìla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit.
44:Pøišla zezadu a dotkla se tøásní jeho šatu, a hned jí krvácení pøestalo.
45:Ježíš øekl: "Kdo se mne to dotkl?" Když všichni zapírali, øekl Petr a ti, kdo byli s ním: "Mistøe, kolem tebe
jsou zástupy a tlaèí se na tebe!"
46:Ale Ježíš øekl: "Nìkdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla."
47:Když žena vidìla, že se to neutají, pøišla chvìjíc se, padla mu k nohám a pøede všemi lidmi vypovìdìla,
proè se ho dotkla a jak hned byla uzdravena.
48:On jí øekl: "Dcero, tvá víra tì zachránila, jdi v pokoji."
49:Když ještì mluvil, pøišel kdosi z domu pøedstaveného synagógy a øekl: "Tvá dcera je mrtva, už Mistra
neobtìžuj."
50:Ježíš to uslyšel a øekl: "Neboj se, jen vìø a bude zachránìna."
51:Když pøišel k nìmu do domu, nedovolil, aby s ním nìkdo šel dovnitø, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky
i s její matkou.
52:Všichni nad mrtvou plakali a naøíkali. On øekl: "Neplaète. Nezemøela, ale spí."
53:Posmívali se mu, protože vìdìli, že zemøela.
54:On však ji vzal za ruku a zvolal: "Dcerko, vstaò!"
55:Tu se jí život vrátil a hned vstala. Naøídil, aby jí dali nìco k jídlu.
56:Jejích rodièù se zmocnil úžas. On jim však pøikázal, aby nikomu neøíkali, co se stalo.
Kapitola 9
=Vyslání Dvanácti 9,1-6=
1:Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánìt všechny démony a léèit nemoci.
2:Poslal je zvìstovat Boží království a uzdravovat.
3:A øekl jim: "Nic si neberte na cestu, ani hùl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty.
4:Když pøijdete do nìkterého domu, tam zùstávejte a odtud vycházejte.
5:A když vás nìkde nepøijmou, odejdìte z onoho mìsta a setøeste prach se svých nohou na svìdectví proti
nim.
6:Vydali se na cestu, chodili od vesnice k vesnici, pøinášeli všude radostnou zvìst a uzdravovali.
=Herodova nejistota 9,7-9=
7:Tetrarcha Herodes slyšel o všem, co se dálo, ale nevìdìl, co si má myslit, ponìvadž nìkteøí øíkali, že Jan
vstal z mrtvých,
8:jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní zase, že vstal jeden z dávných prorokù.
9:Herodes øekl: "Jana jsem pøece dal stít. Kdo to tedy je, že o nìm slyším takové vìci?" A pøál si ho vidìt.
=Nasycení pìti tisícù 9,10-17=
10:Když se apoštolové navrátili, vypravovali Ježíšovi, co všechno èinili. Vzal je s sebou a odešli sami do mìsta
Betsaidy.
11:Když to zástupy zpozorovaly, šly za ním; on je pøijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval ty, kteøí to
potøebovali.
12:Schylovalo se k veèeru. Tu k nìmu pøistoupilo dvanáct uèedníkù a øekli: "Propus zástup, a jdou do
okolních vesnic a dvorù opatøit si nocleh a nìco k jídlu, protože jsme zde na pustém místì."
13:On jim øekl: "Dejte jim jíst vy!" Øekli mu: "Nemáme víc než pìt chlebù a dvì ryby; nebo snad máme jít a
nakoupit pokrm pro všechen tento lid?"
14:Bylo tam asi pìt tisíc mužù. Øekl svým uèedníkùm: "Usaïte je ve skupinách asi po padesáti."
15:Uèinili to a rozsadili je všechny.
16:Potom vzal tìch pìt chlebù a dvì ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal a dával uèedníkùm, aby je pøedložili
zástupu.
17:A najedli a nasytili se všichni. A sebralo se zbylých nalámaných chlebù dvanáct košù.
=Petrovo vyznání a první pøedpovìï utrpení 9,18-22=
18:Když se o samotì modlil a byli s ním jeho uèedníci, otázal se jich: "Za koho mne zástupy pokládají?"
19:Oni mu odpovìdìli: "Za Jana Køtitele, jiní za Eliáše a nìkteøí myslí, že vstal jeden z dávných prorokù."
20:Øekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpovìdìl: "Za Božího Mesiáše."
21:On jim však dùraznì pøikázal, aby to nikomu neøíkali, a pravil jim:
22:"Syn èlovìka musí mnoho trpìt, být zavržen od starších, veleknìží i zákoníkù, být zabit a tøetího dne
vzkøíšen."
=O následování 9,23-27=
23:Všem pak øekl: "Kdo chce jít za mnou, zapøi sám sebe, nes každého dne svùj køíž a následuj mne.
24:Nebo kdo by chtìl zachránit svùj život, ten o nìj pøijde; kdo však pøijde o život pro mne, zachrání jej.
25:Jaký prospìch má èlovìk, který získá celý svìt, ale sám sebe ztratí nebo zmaøí?
26:Kdo se stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydìt Syn èlovìka, až pøijde v slávì své i Otcovì a
svatých andìlù.
27:Øíkám vám po pravdì: Nìkteøí z tìch, kdo tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatøí království Boží."
=Promìnìní na hoøe 9,28-36=
28:Za týden po této rozmluvì vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil.
29:A když se modlil, nabyla jeho tváø nového vzhledu a jeho roucho bìlostnì záøilo.
30:A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš;
31:zjevili se v slávì a mluvili o cestì, kterou mìl dokonat v Jeruzalémì.
32:Petra a jeho druhy obestøel tìžký spánek. Když se probrali, spatøili jeho slávu i ty dva muže, kteøí byli s
ním.
33:V tom se ti muži zaèali od nìho vzdalovat; Petr mu øekl: "Mistøe, je dobré, že jsme zde; udìlejme tøi stany,
jeden tobì, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevìdìl, co mluví.
34:Než to dopovìdìl, pøišel oblak a zastínil je. Když se ocitli v oblaku, zmocnila se jich bázeò.
35:A z oblaku se ozval hlas: "Toto jest mùj vyvolený Syn, toho poslouchejte."
36:Když se hlas ozval, byl už Ježíš sám. Oni umlkli a nikomu tehdy neøekli nic o tom, co vidìli.
=Uzdravení posedlého chlapce 9,37-43a=
37:Když pøíštího dne sestoupili s hory, vyšel mu vstøíc veliký zástup.
38:A hle, jakýsi muž ze zástupu volal: "Mistøe, prosím tì, ujmi se mého syna, vždy je to mé jediné dítì;
39:hle, zachvacuje ho duch, takže znenadání vykøikuje, a lomcuje jím, až má pìnu kolem úst; jen stìží od
nìho odchází a tak ho moøí.
40:Prosil jsem už tvé uèedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli."
41:Ježíš odpovìdìl: "Pokolení nevìøící a zvrácené, jak dlouho ještì mám být s vámi a snášet vás? Pøiveï
sem svého syna!"
42:Ještì než k nìmu pøišel, démon ho povalil a zkroutil v køeèi. Ježíš pohrozil neèistému duchu, uzdravil
chlapce a vrátil jej otci.
43a:Všichni užasli nad velikou Boží mocí.
=Nová pøedpovìï utrpení 9,43b-45=
43b:Když se všichni divili, co všechno uèinil, øekl svým uèedníkùm:
44:"Slyšte a dobøe si pamatujte tato slova: Syn èlovìka bude vydán do rukou lidí."
45:Oni však tomu slovu nerozumìli a jeho smysl jim zùstával skryt; proto nechápali, ale báli se ho na to slovo
zeptat.
=Spor o prvenství 9,46-50=
46:Pøišlo jim na mysl, kdo z nich je asi nejvìtší.
47:Když Ježíš poznal, èím se obírají, vzal dítì, postavil je vedle sebe
48:a øekl jim: "Kdo pøijme takové dítì ve jménu mém, pøijímá mne; a kdo pøijme mne, pøijme toho, který mne
poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký."
49:Jan mu na to øekl: "Mistøe, vidìli jsme kohosi, jak v tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože
tì nenásleduje jako my."
50:Ježíš mu øekl: "Nebraòte mu! Kdo není proti vám, je pro vás."
=Hnìv uèedníkù proti samaøské vesnici 9,51-56=
51:Když se naplòovaly dny, kdy mìl být vzat vzhùru, upjal svou mysl k cestì do Jeruzaléma
52:a poslal pøed sebou posly. Vydali se na cestu a pøišli do jedné samaøské vesnice, aby pro nìho vše
pøipravili.
53:Ale tam je nepøijali, protože jeho tváø byla obrácena k Jeruzalému.
54:Když to uvidìli uèedníci Jakub a Jan, øekli: "Pane, máme pøivolat oheò s nebe, aby je zahubil, jako to uèinil
Eliáš?"
55:Obrátil se a pokáral je: "Nevíte, jakého jste ducha.
56:Syn èlovìka nepøišel lidi zahubit, ale zachránit." A šli do jiné vesnice.
=O rozhodnutí k následování 9,57-62=
57:Když se ubírali cestou, øekl mu kdosi: "Budu tì následovat, kamkoli pùjdeš."
58:Ale Ježíš mu odpovìdìl: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn èlovìka nemá, kam by hlavu složil."
59:Jinému øekl: "Následuj mne!" On odpovìdìl: "Dovol mi Pane, abych šel napøed pochovat svého otce."
60:Øekl mu: "Nech mrtvé, a pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvìstuj království Boží."
61:A jiný mu øekl: "Budu tì následovat, Pane. Ale napøed mi dovol, abych se rozlouèil se svou rodinou."
62:Ježíš mu øekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpìt, není zpùsobilý pro království Boží."
Kapitola 10
=Poslání Sedmdesáti 10,1-12=
1:Potom urèil Pán ještì sedmdesát jiných a poslal je pøed sebou po dvou do každého mìsta i místa, kam mìl
sám jít.
2:Øekl jim: "Žeò je mnohá a dìlníkù málo. Proste proto Pána žnì, a vyšle dìlníky na svou žeò.
3:Jdìte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
4:Neberte si mìšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestì nepozdravujte.
5:Když vejdete do nìkterého domu, øeknìte nejprve: 'Pokoj tomuto domu!'
6:A pøijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spoèine; ne-li, vrátí se opìt k vám.
7:V tom domì zùstávejte, jezte a pijte, co vám dají, nebo 'hoden je dìlník své mzdy'! Nepøecházejte z domu
do domu.
8:A když pøijdete do nìkterého mìsta a tam vás pøijmou, jezte, co vám pøedloží;
9:uzdravujte nemocné a vyøiïte jim: 'Pøiblížilo se k vám království Boží.'
10:Když však pøijdete do nìkterého mìsta a nepøijmou vás, vyjdìte do jeho ulic a øeknìte:
11:'Vytøásáme na vás i ten prach z vašeho mìsta, který ulpìl na našich nohou! Ale to vìzte: Pøiblížilo se
království Boží'.
12:Pravím vám, že Sodomì bude v onen den lehèeji, než tomu mìstu.
=Bìda nevìøícím mìstùm 10,13-16=
13:Bìda ti, Chorazin, bìda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás,
dávno by byli sedìli v žínìném šatì, sypali se popelem a èinili pokání.
14:Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehèeji než vám.
15:A ty, Kafarnaum, budeš vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!
16:Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mì poslal."
=Návrat Sedmdesáti 10,17-20=
17:Tìch sedmdesát se vrátilo s radostí a øíkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."
18:Øekl jim: "Vidìl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.
19:Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepøítele, takže vám v nièem neuškodí.
20:Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v
nebesích."
=Chvála vykoupení v Synu 10,21-24=
21:V té hodinì zajásal v Duchu svatém a øekl: "Velebím tì, Otèe, Pane nebes i zemì, že jsi tyto vìci skryl pøed
moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je malièkým. Ano, Otèe, tak se ti zlíbilo.
22:Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten,
komu by to Syn chtìl zjevit."
23:Když byli sami, obrátil se na své uèedníky a øekl jim: "Blahoslavené oèi, které vidí, co vy vidíte.
24:Øíkám vám, že mnozí proroci a králové chtìli vidìt, na co vy hledíte, ale nevidìli; a slyšet, co vy slyšíte, ale
neslyšeli."
=Podobenství o milosrdném Samaøanu 10,25-37=
25:Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistøe, co mám dìlat, abych mìl podíl na vìèném životì?"
26:Ježíš mu odpovìdìl: "Co je psáno v Zákonì? Jak to tam èteš?"
27:On mu øekl: "'Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou
svou myslí' a 'miluj svého bližního jako sám sebe'."
28:Ježíš mu øekl: "Správnì jsi odpovìdìl. To èiò a budeš živ."
29:Zákoník se však chtìl ospravedlnit a proto Ježíšovi øekl: "A kdo je mùj bližní?"
30:Ježíš mu odpovìdìl: "Jeden èlovìk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupièù; ti jej obrali, zbili a
nechali tam ležet polomrtvého.
31:Náhodou šel tou cestou knìz, ale když ho uvidìl, vyhnul se mu.
32:A stejnì se mu vyhnul i levita, když pøišel k tomu místu a uvidìl ho.
33:Ale když jeden Samaøan na své cestì pøišel k tomu místu a uvidìl ho, byl hnut soucitem;
34:pøistoupil k nìmu, ošetøil jeho rány olejem a vínem, obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do
hostince a tam se o nìj staral.
35:Druhého dne dal hostinskému dva denáry a øekl: 'Postarej se o nìj, a bude-li tì to stát víc, já ti to zaplatím,
až se budu vracet.'
36:Kdo z tìch tøí, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupièe?"
37:Zákoník odpovìdìl: "Ten, který prokázal milosrdenství." Ježíš mu øekl: "Jdi a jednej také tak."
=Marie a Marta 10,38-42=
38:Když šel Ježíš s uèedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej pøijala do svého domu žena jménem Marta,
39:která mìla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
40:Ale Marta mìla plno práce, aby ho obsloužila. Pøišla k nìmu a øekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má
sestra nechala sloužit samotnou? Øekni jí pøece, a mi pomùže!"
41:Pán jí odpovìdìl: "Marto, Marto, dìláš si starosti a trápíš se pro mnoho vìcí.
42:Je jednoho je tøeba. Marie volila dobøe. Vybrala si to, oè nepøijde."
Kapitola 11
=Modlitba Pánì 11,1-4=
1:Jednou se Ježíš na nìjakém skrytém místì modlil; když pøestal, øekl mu jeden z jeho uèedníkù: "Pane, nauè
nás modlit se, jako tomu uèil své uèedníky i Jan."
2:Odpovìdìl jim: "Když se modlíte, øíkejte: Otèe [náš, jenž jsi v nebesích], buï posvìceno tvé jméno. Pøijï tvé
království. [Staò se vùle tvá jako v nebi, tak i na zemi.]
3:Náš denní chléb nám dávej každého dne.
4:A odpus nám naše høíchy, nebo i my odpouštíme každému, kdo se proviòuje proti nám. A nevydej nás do
pokušení [,ale vysvoboï nás od zlého].
=O vyslyšení proseb 11,5-13=
5:Øekl jim: "Nìkdo z vás bude mít pøítele, pùjde k nìmu o pùlnoci a øekne mu: 'Pøíteli, pùjè mi tøi chleby,
6:protože právì teï ke mnì pøišel pøítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.'
7:On mu zevnitø odpoví: 'Neobtìžuj mne! Dveøe jsou již zavøeny a dìti jsou se mnou na lùžku. Nebudu pøece
vstávat, abych ti to dal.'
8:Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, aè je jeho pøítel, vstane a vyhoví mu pro jeho neodbytnost a dá
mu vše, co potøebuje.
9:A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tluète, a bude vám otevøeno.
10:Nebo každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluèe, tomu bude otevøeno.
11:Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?
12:Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
13:Jestliže tedy vy, aè jste zlí, umíte svým dìtem dávat dobré dary, èím spíše váš Otec z nebe dá Ducha
svatého tìm, kdo ho o to prosí!"
=Ježíš a Belzebul 11,14-23=
14:Jednou vyhánìl Ježíš zlého ducha z nìmého èlovìka. Když ten duch vyšel, nìmý promluvil. Zástupy se
divily.
15:Nìkteøí z nich však øekli: "Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonù."
16:Jiní ho chtìli podrobit zkoušce; žádali od nìho znamení z nebe.
17:Protože znal jejich myšlenky, øekl jim: "Každé království vnitønì rozdìlené pustne a dùm za domem padá.
18:Je-li i satan v sobì rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Øíkáte pøece, že vyháním démony ve
jménu Belzebula.
19:Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánìjí vaši žáci? Proto budou oni
vašimi soudci.
20:Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.
21:Støeží-li silný muž v plné zbroji svùj palác, jeho majetek je v bezpeèí.
22:Napadne-li ho však nìkdo silnìjší a pøemùže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a koøist
rozdìlí.
23:Kdo není se mnou, je proti mnì; kdo se mnou neshromažïuje, rozptyluje.
=O návratu neèistého ducha 11,24-26=
24:Když neèistý duch vyjde z èlovìka, bloudí po pustých místech a hledá odpoèinutí, ale když je nenalezne,
øekne: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.'
25:Pøijde a nalezne jej vyèištìný a uklizený.
26:Tu jde a pøivede sedm jiných duchù, horších než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho èlovìka jsou horší
než zaèátky."
=Kdo je blahoslavený 11,27-28=
27:Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: "Blaze té, která tì zrodila a odkojila!"
28:Ale on øekl: "Blaze tìm, kteøí slyší slovo Boží a zachovávají je."
=Znamení proroka Jonáše 11,29-32=
29:Když se u nìho shromažïovaly zástupy, zaèal mluvit: "Toto pokolení je zlé; žádá si znamení, ale znamení
mu nebude dáno, leè znamení Jonášovo.
30:Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn èlovìka tomuto pokolení.
31:Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvìdèí je, protože ona pøišla z nejzazších konèin
zemì, aby slyšela moudrost Šalomounovu - a hle, zde je více než Šalomoun.
32:Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením, nebo oni se obrátili po Jonášovu kázání - a hle,
zde je více než Jonáš.
=Výroky o svìtle 11,33-36=
33:Nikdo nerozsvítí svìtlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí,
vidìli.
34:Svìtlem tvého tìla je oko. Je-li tvé oko èisté, i celé tvé tìlo má svìtlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tìlo je
ve tmì.
35:Hleï tedy, a svìtlo v tobì není tmou.
36:Má-li celé tvé tìlo svìtlo a žádná jeho èást není ve tmì, bude celé tak jasné, jako když tì osvítí svìtlo svou
záøí."
=Øeè proti farizeùm 11,37-54=
37:Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k nìmu vešel a posadil se ke stolu.
38:Farizeus se podivil, když vidìl, že se pøed jídlem nejprve neomyl.
39:Ale Pán mu øekl: "Vy farizeové oèišujete èíše a mísy zvenèí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.
40:Pošetilci! Což ten, který stvoøil zevnìjšek, nestvoøil také to, co je uvnitø?
41:Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude èisté.
42:Ale bìda vám farizeùm! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na
spravedlnost a lásku, kterou žádá Bùh. Toto bylo tøeba èinit a to ostatní neopomíjet.
43:Bìda vám farizeùm! S oblibou sedáte na pøedních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na
ulici zdraví.
44:Bìda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoøe chodí a nevìdí o nich."
45:Na to mu jeden ze zákoníkù odpovìdìl: "Mistøe, když toto øíkáš, urážíš také nás!"
46:On mu øekl: "I vám zákoníkùm bìda! Zatìžujete lidi bøemeny, která nemohou unést, a sami se tìch bøemen
nedotknete ani jediným prstem.
47:Bìda vám! Stavíte pomníky prorokùm, které zabili vaši otcové.
48:Tak dosvìdèujete a potvrzujete èiny svých otcù: oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.
49:Proto také Moudrost Boží promluvila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,
50:aby tomuto pokolení byla pøipoètena vina za krev všech prorokù prolitou od založení svìta,
51:od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltáøem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto
pokolení bude pøiètena vina.
52:Bìda vám zákoníkùm! Vzali jste klíè poznání, sami jste nevešli, a tìm, kteøí chtìli vejít, jste v tom zabránili."
53:Když odtud vyšel, zaèali na nìj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,
54:èiníce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.
Kapitola 12
=Varování pøed kvasem farizeù 12,1-3=
1:Mezitím se shromáždily nespoèetné zástupy, že se lidé div neušlapali. Ježíš zaèal mluvit nejprve ke svým
uèedníkùm: "Mìjte se na pozoru pøed kvasem farizeù, to jest pøed pokrytectvím.
2:Nic není zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude jednou poznáno.
3:Proto vše, co jste øekli ve tmì, bude slyšet na svìtle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat
ze støech.
=Povzbuzení ke stateènému vyznání 12,4-12=
4:Øíkám to vám, svým pøátelùm: Nebojte se tìch, kdo zabíjejí tìlo, ale víc už vám udìlat nemohou.
5:Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještì uvrhnout do pekla. Ano, pravím
vám, toho se bojte!
6:Což neprodávají pìt vrabcù za dva haléøe? A pøece ani jeden z nich není zapomenut pøed Bohem.
7:Ano i vlasy na vaší hlavì jsou spoèteny. Nebojte se, máte vìtší cenu než mnoho vrabcù.
8:Pravím vám: Každý, kdo se ke mnì pøizná pøed lidmi, k tomu se i Syn èlovìka pøizná pøed Božími andìly.
9:Kdo mì však pøed lidmi zapøe, bude zapøen pøed Božími andìly.
10:Každému, kdo øekne slovo proti Synu èlovìka, bude odpuštìno. Avšak tomu, kdo se rouhá proti Duchu
svatému, odpuštìno nebude.
11:Když vás povedou do synagóg a pøed úøady a soudy, nedìlejte si starosti, jak a èím se budete hájit a co
øeknete.
12:Vždy Duch svatý vás v té hodinì nauèí, co je tøeba øíci."
=Podobenství o boháèi a stodolách 12,13-21=
13:Nìkdo ze zástupu ho požádal: "Mistøe, domluv mému bratru, a se rozdìlí se mnou o dìdictví."
14:Ježíš mu odpovìdìl: "Èlovìèe, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodèím?"
15:A øekl jim: "Mìjte se na pozoru pøed každou chamtivostí, nebo i když èlovìk má nadbytek, není jeho život
zajištìn tím, co má."
16:Pak jim povìdìl toto podobenství: "Jednomu bohatému èlovìku se na polích hojnì urodilo.
17:Uvažoval o tom, a øíkal si: 'Co budu dìlat, když nemám kam složit svou úrodu?'
18:Pak si øekl: 'Tohle udìlám: Zboøím stodoly, postavím vìtší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní
zásoby
19:a øeknu si: Teï máš velké zásoby na mnoho let; klidnì si žij, jez, pij, buï veselé mysli.'
20:Ale Bùh mu øekl: 'Blázne! Ještì této noci si vyžádají tvoji duši, a èí bude to, co jsi nashromáždil?'
21:Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý pøed Bohem."
=O zabezpeèení života 12,22-34=
22:Svým uèedníkùm øekl: "Proto vám pravím: Nemìjte starost o život, co budete jíst, ani o tìlo, co budete mít
na sebe.
23:Život je vždycky víc než pokrm a tìlo než odìv.
24:Všimnìte si havranù: nesejí, nežnou, nemají komory ani stodoly, a pøece je Bùh živí. Oè vìtší cenu máte
vy než ptáci!
25:Kdo z vás mùže jen o píï prodloužit svùj život, bude-li se znepokojovat?
26:Nedokážete-li tedy ani to nejmenší, proè si dìláte starosti o to ostatní?
27:Všimnìte si lilií, jak rostou: nepøedou, netkají - a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheøe nebyl
tak odìn jako jedna z nich.
28:Jestliže tedy Bùh tak obléká trávu, která dnes je na poli a zítra bude hozena do pece, èím spíše obleèe
vás, malovìrní!
29:A neshánìjte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím.
30:Potom všem se shánìjí lidé tohoto svìta. Váš Otec pøece ví, že to potøebujete.
31:Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude pøidáno.
32:Nebijte se, malé stádce, nebo vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
33:Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatøte si mìšce, které se nerozpadnou, nevyèerpatelný poklad v nebi,
kam se zlodìj nedostane a mol nenièí.
34:Nebo kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.
=Výzva k bdìlosti 12,35-40=
35:Buïte pøipraveni a vaše lampy a hoøí.
36:Buïte jako lidé, kteøí èekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevøeli, až pøijde a zatluèe
na dveøe.
37:Blaze tìm služebníkùm, které pán, až pøijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke
stolu a sám je bude obsluhovat.
38:Pøijde-li po pùlnoci, èi dokonce pøi rozednìní a zastihne je vzhùru, blaze jim.
39:Uvažte pøece: kdyby hospodáø vìdìl, v kterou hodinu pøijde zlodìj, nedovolil by mu vloupat se do domu.
40:I vy buïte pøipraveni, nebo Syn èlovìka pøijde v hodinu, kdy se toho nenadìjete."
=Podobenství o vìrnosti služebníkù 12,41-48=
41:Petr mu øekl: "Pane, øíkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?"
42:On odpovìdìl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim vèas rozdílel pokrm, který
správce je vìrný a rozumný?
43:Blaze tomu služebníku, kterého pán pøi svém pøíchodu nalezne, že tak èiní.
44:Vpravdì pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patøí.
45:Když si pak onen služebník øekne: 'Mùj pán dlouho nejde' a zaène bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se,
46:tu pán toho služebníka pøijde v den, kdy to neèeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu údìl
mezi nevìrnými.
47:Ten služebník, který zná vùli svého pána, a pøece není hotov podle vùle jednat, bude velmi bit.
48:Ten, kdo ji nezná a udìlá nìco, zaè si zaslouží bití, bude bit ménì. Komu bylo mnoho dáno, od toho se
mnoho oèekává, a komu mnoho svìøili, od toho budou žádat tím více.
=Èlovìk proti èlovìku pro Ježíše 12,49-53=
49:Oheò jsem pøišel uvrhnout na zemi, a jak si pøeji, aby se už vzòal!
50:Køtem mám být pokøtìn, a jak je mi úzko, dokud se nedokoná!
51:Myslíte, že jsem pøišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdìlení!
52:Nebo od této chvíle bude rozdìleno v jednom domì pìt lidí: tøi proti dvìma a dva proti tøem,
53:budou rozdìleni otec proti synu a syn proti otci, matka proti dceøi a dcera proti matce, tchynì proti snaše a
snacha proti tchyni."
=O rozpoznání èasu 12,54-59=
54:Také zástupùm øekl: "Když pozorujete, že na západì vystupuje mrak, hned øíkáte: 'Pøijde d隝' - bývá tak;
55:a vane-li jižní vítr, øíkáte: 'Bude vedro' - a bývá.
56:Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento èas?
57:Proè nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné?
58:Když jdeš se svým protivníkem k soudu, uèiò vše, aby ses s ním ještì cestou vyrovnal; jinak tì povleèe k
soudci, soudce tì odevzdá dozorci a dozorce tì uvrhne do vìzení.
59:Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléøe."
Kapitola 13
=O Božích trestech 13,1-5=
1:Právì tehdy k nìmu pøišli nìkteøí se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obìtí.
2:On jim na to øekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli vìtší høíšníci než ti ostatní, že to museli vytrpìt?"
3:Ne, pravím vám, ale nebudete-li èinit pokání, všichni podobnì zahynete.
4:Nebo si myslíte, že tìch osmnáct, na které spadla vìž v Siloe a zabila je, byli vìtší viníci než ostatní
obyvatelé Jeruzaléma?
5:Ne, pravím vám, ale nebudete-li èinit pokání, všichni právì tak zahynete."
=Podobenství o neplodném fíkovníku 13,6-9=
6:Potom jim povìdìl toto podobenství: "Jeden èlovìk mìl na své vinici fíkovník; pøišel si pro jeho ovoce, ale nic
na nìm nenalezl.
7:Øekl vinaøi: 'Hle, už po tøi léta pøicházím pro ovoce z tohoto fíkovníku a nic nenalézám. Vytni jej! Proè má
kazit i tu zem?'
8:On mu odpovìdìl: 'Pane, ponech ho ještì tento rok, až jej okopám a pohnojím.
9:Snad pøíštì ponese ovoce; jestliže ne, dáš jej porazit'."
=Uzdravení v sobotu 13,10-17=
10:V sobotu uèil v jedné synagóze.
11:Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let; byla úplnì sehnutá a nemohla se vùbec napøímit.
12:Když ji Ježíš spatøil, zavolal ji a øekl: "Ženo, jsi zproštìna své nemoci" a vložil na ni ruce;
13:ona se ihned vzpøímila a velebila Boha.
14:Avšak pøedstavený synagógy, pobouøen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, øekl zástupu: "Je šest dní, kdy se
má pracovat; v tìch tedy pøicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní."
15:Na to Pán odpovìdìl: "Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho
napájet?
16:A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, nemìla být vysvobozena z
tìchto pout v den sobotní?"
17:Tìmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými èiny,
které Ježíš konal.
=Podobenství o hoøèièném zrnu 13,18-19=
18:Øekl: "Èemu se podobá Boží království a k èemu je pøirovnám?
19:Je jako hoøèièné zrno, které èlovìk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z nìho strom a ptáci se uhnízdili v
jeho vìtvích."
=Podobenství o kvasu 13,20-21=
20:A dále øekl: "K èemu pøirovnám Boží království?
21:Je jako kvas, který žena vmísí do tøí mìøic mouky, až všechno prokvasí."
=O nepravých uèednících 13,22-30=
22:Ježíš procházel mìsty i vesnicemi, uèil a pøitom stále smìøoval k Jeruzalému.
23:Kdosi mu øekl: "Pane, je opravdu málo tìch, kteøí budou spaseni?" On jim odpovìdìl:
24:"Snažte se vejít úzkými dveømi, nebo mnozí, pravím vám, se budou snažit vejít, ale nebudou schopni.
25:Jakmile už jednou hospodáø vstane a zavøe dveøe a vy zùstanete venku, zaènete tlouct na dveøe a volat:
'Pane, otevøi nám', tu on vám odpoví: 'Neznám vás, odkud jste!'
26:Pak budete øíkat: 'Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi uèil!'
27:On však odpoví: 'Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.'
28:Tam bude pláè a skøípìní zubù, až spatøíte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království,
a vy budete vyvrženi ven.
29:A pøijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království.
30:Hle, jsou poslední, kteøí budou první, a jsou první, kteøí budou poslední."
=Vzkaz Herodovi 13,31-33=
31:V tu chvíli pøišli nìkteøí farizeové a øekli mu: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tì chce zabít."
32:On jim øekl: "Jdìte a vyøiïte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a tøetího dne dojdu do
svého cíle.
33:Avšak dnes, zítra i pozítøí musím jít svou cestou, nebo není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém."
=Náøek nad Jeruzalémem 13,34-35=
34:"Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobì posláni, kolikrát jsem chtìl
shromáždit tvé dìti, tak jako kvoèna shromažïuje kuøátka pod svá køídla, ale nechtìli jste!
35:Hle, ve svém domì zùstanete sami. Pravím vám, že mì neuzøíte, dokud nepøijde chvíle, kdy øeknete:
Požehnaný, který pøichází ve jménu Hospodinovì."
Kapitola 14
=Spor o uzdravování v sobotu 14,1-6=
1:Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z pøedních farizeù, aby jedl u jeho stolu; a oni si na nìj dávali
pozor.
2:Tu se pøed ním objevil nìjaký èlovìk stižený vodnatelností.
3:Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?"
4:Oni však mlèeli. I dotkl se ho a uzdravil jej a propustil.
5:Jim pak øekl: "Spadne-li nìkomu z vás syn nebo vùl do nádrže, nevytáhnete ho hned i v den sobotní?"
6:Na to mu nedovedli dát odpovìï.
=O hostinách 14,7-14=
7:Když pozoroval, jak si hosté vybírají pøední místa, povìdìl jim toto podobenství:
8:"Pozve-li tì nìkdo na svatbu, nesedej si dopøedu; vždy mezi pozvanými mùže být nìkdo váženìjší, než jsi
ty, a ten, kdo vás oba pozval, pøijde a øekne ti:
9:'Uvolni mu své místo!' a ty pak musíš s hanbou dozadu.
10:Ale jsi-li pozván, jdi a posaï se na poslední místo; potom pøijde ten, který tì pozval a øekne ti: 'Pøíteli, pojï
dopøedu!' Pak budeš mít èest pøede všemi hosty.
11:Nebo každý, kdo se povyšuje, bývá ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
12:Tomu, kdo jej pozval, Ježíš øekl: "Dáváš-li obìd nebo veèeøi, nezvi své pøátele ani své bratry ani pøíbuzné
ani bohaté sousedy, ponìvadž oni by tì také pozvali a tak by se ti dostalo odplaty.
13:Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzaèené, chromé a slepé.
14:Blaze tobì, nebo nemají, èím ti odplatit; ale bude ti odplaceno pøi vzkøíšení spravedlivých."
=Podobenství o hostinì 14,15-24=
15:Když to uslyšel jeden z hostí, øekl mu: "Blaze tomu, kdo bude jíst chléb v království Božím."
16:Ježíš mu øekl: "Jeden èlovìk chystal velikou veèeøi a pozval mnoho lidí.
17:Když mìla hostina zaèít, poslal svého služebníka, aby øekl pozvaným: 'Pojïte, vše už je pøipraveno.'
18:A zaèali se jeden jako druhý vymlouvat. První mu øekl: 'Koupil jsem pole a musím se jít na nì podívat.
Prosím tì, pøijmi mou omluvu.'
19:Druhý øekl: 'Koupil jsem pìt párù volù a jdu je vyzkoušet. Prosím tì, pøijmi mou omluvu!'
20:Další øekl: 'Oženil jsem se, a proto nemohu pøijít.'
21:Služebník se vrátil a oznámil to svému pánu. Tu se pán domu rozhnìval a øekl svému služebníku: 'Vyjdi
rychle na námìstí a do ulic mìsta a pøiveï sem chudé, zmrzaèené, slepé a chromé.'
22:A služebník øekl: 'Pane, stalo se, jak jsi rozkázal a ještì je místo.'
23:Pán øekl služebníkovi: 'Vyjdi za lidmi na cesty a k ohradám a pøinu je, a pøijdou, aby se mùj dùm naplnil.
24:Nebo vám pravím: Nikdo z tìch mužù, kteøí byli pozváni, neokusí mé veèeøe.'"
=Rozhodnutí pro Krista 14,25-33=
25:Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a øekl:
26:"Kdo pøichází ke mnì a nedovede se zøíci svého otce a matky, své ženy a dìtí, svých bratrù a sester, ano i
sám sebe, nemùže být mým uèedníkem.
27:Kdo nenese svùj køíž a nejde za mnou, nemùže být mým uèedníkem.
28:Chce-li nìkdo z vás stavìt vìž, což si napøed nesedne a nespoèítá náklad, má-li dost na dokonèení stavby?
29:Jinak - až položí základ a nebude moci dokonèit - vysmìjí se mu všichni, kteøí to uvidí.
30:'To je ten èlovìk', øeknou, 'který zaèal stavìt, ale nemohl dokonèit.'
31:Nebo má-li nìjaký král táhnout do boje, aby se støetl s jiným králem, což nezasedne nejprve k poradì, zda
se mùže s deseti tisíci postavit tomu, kdo táhne s dvaceti tisíci?
32:Nemùže-li, vyšle poselstvo, dokud je protivník ještì daleko, a žádá o podmínky míru.
33:Tak ani žádný z vás, kdo se nerozlouèí se vším, co má, nemùže být mým uèedníkem.
=Výrok o soli 14,34-35=
34:Dobrá je sùl. Jestliže však i sùl pozbude chuti, co jí dodá slanosti?
35:Nehodí se na pole ani na hnojištì: vyhodí se ven. Kdo má uši k slyšení, slyš."
Kapitola 15
=Podobenství o ztracené ovci 15,1-7=
1:Do jeho blízkosti pøicházeli samí celníci a høíšníci, aby ho slyšeli.
2:Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On pøijímá høíšníky a jí s nimi!"
3:Povìdìl jim toto podobenství:
4:"Má-li nìkdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá tìch devadesát devìt na pustém místì a nejde
za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne?
5:Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena,
6:a když pøijde domù, svolá své pøátele a sousedy a øekne jim: 'Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci,
která se mi ztratila.'
7:Pravím vám, že právì tak bude v nebi vìtší radost nad jedním høíšníkem, který èiní pokání, než nad
devadesáti devíti spravedlivými, kteøí pokání nepotøebují.
=Podobenství o ztraceném penízi 15,8-10=
8:Nebo má-li nìjaká žena deset støíbrných mincí a ztratí jednu z nich, což nerozsvítí lampu, nevymete dùm a
nehledá peèlivì, dokud ji nenajde?
9:A když ji nalezne, svolá své pøítelkynì a sousedky a øekne: 'Radujte se se mnou, ponìvadž jsem nalezla
peníz, který jsem ztratila.'
10:Pravím vám, právì tak je radost pøed andìly Božími nad jedním høíšníkem, který èiní pokání."
=Podobenství o marnotratném synu 15,11-32=
11:Øekl také: "Jeden èlovìk mìl dva syny.
12:Ten mladší øekl otci: 'Otèe, dej mi díl majetku, který na mne pøipadá.' On jim rozdìlil své jmìní.
13:Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpenìžil, odešel do daleké zemì a tam rozmaøilým životem svùj
majetek rozházel.
14:A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on zaèal mít nouzi.
15:Šel a uchytil se u jednoho obèana té zemì; ten ho poslal na pole pást vepøe.
16:A byl by si chtìl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepøi, ale ani ty nedostával.
17:Tu šel do sebe a øekl: 'Jak mnoho nádeníkù u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
18:Vstanu, pùjdu ke svému otci a øeknu mu: Otèe, zhøešil jsem proti nebi i vùèi tobì.
19:Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; pøijmi mne jako jednoho ze svých nádeníkù.'
20:I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještì daleko, otec ho spatøil a hnut lítostí bìžel k nìmu, objal ho a
políbil.
21:Syn mu øekl: 'Otèe, zhøešil jsem proti nebi i vùèi tobì. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
22:Ale otec rozkázal svým služebníkùm: 'Pøineste ihned nejlepší odìv a obleète ho; dejte mu na ruku prsten a
obuv na nohy.
23:Pøiveïte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buïme veselí,
24:protože tento mùj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A zaèali se veselit.
25:Starší syn byl právì na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
26:Zavolal si jednoho ze služebníkù a ptal se ho, co to má znamenat.
27:On mu odpovìdìl: 'Vrátil se tvùj bratr, a tvùj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a
zdravého.'
28:I rozhnìval se a nechtìl jít dovnitø. Otec vyšel a domlouval mu.
29:Ale on odpovìdìl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvùj pøíkaz; a mì jsi nikdy nedal ani
kùzle, abych se poveselil se svými pøáteli.
30:Ale když pøišel tenhle tvùj syn, který s dìvkami prohýøil tvé jmìní, dal jsi pro nìho zabít vykrmené tele.'
31:On mu øekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
32:Ale máme proè se veselit a radovat, ponìvadž tento tvùj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je
nalezen.'"
Kapitola 16
=Podobenství o nepoctivém správci 16,1-9=
1:Svým uèedníkùm øekl: "Byl jeden bohatý èlovìk a ten mìl správce, kterého obvinili, že špatnì hospodaøí s
jeho majetkem.
2:Zavolal ho a øekl mu: 'Èeho ses dopustil? Slož úèty ze svého správcovství, protože dále nemùžeš být
správcem.'
3:Správce si øekl: 'Co budu dìlat, když mne pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
4:Vím, co udìlám, aby mne nìkde pøijali do domu, až budu zbaven správcovství!'
5:Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a øekl prvnímu: 'Kolik jsi dlužen mému pánovi?' On øekl:
'Sto vìder oleje.'
6:Øekl mu: 'Tu je tvùj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.'
7:Pak øekl druhému: 'A kolik jsi dlužen ty?' Odpovìdìl: 'Sto mìr obilí.' Øekl mu: 'Tu je tvùj úpis; napiš
osmdesát.'
8:Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravì. Vždy synové tohoto svìta jsou vùèi sobì
navzájem prozíravìjší, než synové svìtla.
9:Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si mùžete získat pøátele; až majetek pomine, budete pøijati do
vìèných pøíbytkù.
=O majetku 16,10-15=
10:Kdo je vìrný v nejmenší vìci, je vìrný také ve velké; kdo je v nejmenší vìci nepoctivý, je nepoctivý i ve
velké.
11:Jestliže jste nespravovali vìrnì ani nespravedlivý majetek, kdo vám svìøí to pravé bohatství?
12:Jestliže jste nebyli vìrni v tom, co vám nepatøí, kdo vám dá, co vám právem patøí?
13:Žádný sluha nemùže sloužit dvìma pánùm. Nebo jednoho bude nenávidìt, a druhého milovat, k jednomu
se pøidá, druhým pohrdne. Nemùžete sloužit Bohu i majetku."
14:Toto slyšeli farizeové, kteøí mìli rádi peníze, a posmívali se mu.
15:Øekl jim: "Vy pøed lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bùh zná vaše srdce: nebo co lidé cení vysoko, je
pøed Bohem ohavnost.
=Výroky o zákonu 16,16-17=
16:Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvìstuje království Boží a každý si do nìho vynucuje vstup.
17:Spíše pomine nebe a zemì, než aby padla jediná èárka Zákona.
=O rozluce 16,18=
18:Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž pustil,
cizoloží.
=Podobenství o boháèi a Lazarovi 16,19-31=
19:Byl jeden bohatý èlovìk, nádhernì a vybranì se strojil a den co den skvìle hodoval.
20:U vrat jeho domu lehával nìjaký chudák, jménem Lazar, plný vøedù,
21:a toužil nasytit se aspoò tím, co spadlo se stolu toho boháèe; dokonce pøibíhali psi a olizovali jeho vøedy.
22:I umøel ten chudák a andìlé ho pøenesli k Abrahamovi; zemøel i ten boháè a byl pohøben.
23:A když v pekle pozdvihl v mukách oèi, uvidìl v dáli Abrahama a u nìho Lazara.
24:Tu zvolal: 'Otèe Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, a omoèí aspoò špièku prstu ve vodì a
svlaží mé rty, nebo se trápím v tomto plameni.'
25:Abraham øekl: 'Synu, vzpomeò si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak
všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš.
26:A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtìl, nemùže odtud k vám ani
pøekroèit od vás k nám.'
27:Øekl: 'Prosím tì tedy, otèe, pošli jej do mého rodného domu,
28:nebo mám pìt bratrù, a je varuje, aby také oni nepøišli do tohoto místa muk.'
29:Ale Abraham mu odpovìdìl: 'Mají Mojžíše a Proroky, a je poslouchají!'
30:On øekl: 'Ne tak, otèe Abrahame, ale pøijde-li k nim nìkdo z mrtvých, budou èinit pokání.'
31:Øekl mu: 'Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se pøesvìdèit, ani kdyby nìkdo vstal z mrtvých.'"
Kapitola 17
=Varování pøed svody 17,1-3a=
1:Ježíš øekl svým uèedníkùm: "Není možné, aby nepøišla pokušení; bìda však tomu, skrze koho pøicházejí.
2:Bylo by pro nìho lépe, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a uvrhli ho do moøe, než aby svedl k høíchu
jednoho z tìchto nepatrných.
3a:Mìjte se na pozoru!
=O odpuštìní 17,3b-4=
3b:Když tvùj bratr zhøeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpus mu.
4:A jestliže proti tobì zhøeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobì pøijde s prosbou: 'Je mi to líto', odpustíš mu!"
=Výrok o síle víry 17,5-6=
5:Apoštolové øekli Pánu: "Dej nám více víry!"
6:Pán jim øekl: "Kdybyste mìli víru jako zrnko hoøèice, øekli byste této moruši: 'Vyrvi se i s koøeny a pøesaï se
do moøe', a ona by vás poslechla."
=O postavení služebníka 17,7-10=
7:"Øekne snad nìkdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: 'Pojï si hned sednout ke
stolu'?
8:Neøekne mu spíše: 'Pøiprav mi nìco k jídlu a pøistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš
jíst a pít ty!'?
9:Dìkuje snad svému služebníku, že udìlal, co mu bylo pøikázáno?
10:Tak i vy, když uèiníte všechno, co vám bylo pøikázáno, øeknìte: 'Jsme jenom služebníci, uèinili jsme to, co
jsme byli povinni uèinit.'"
=Uzdravení deseti malomocných 17,11-19=
11:Na cestì do Jeruzaléma procházel Samaøskem a Galileou.
12:Když pøicházel k jedné vesnici, šlo mu vstøíc deset malomocných; zùstali stát opodál
13:a hlasitì volali: "Ježíš, Mistøe, smiluj se nad námi!"
14:Když je uvidìl, øekl jim: "Jdìte a ukažte se knìžím!" A když tam šli, byli oèištìni.
15:Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha;
16:padl tváøí k Ježíšovým nohám a dìkoval mu. A byl to Samaøan.
17:Nato Ježíš øekl: "Nebylo jich oèištìno deset? Kde je tìch devìt?
18:Nikdo z nich se nenašel, kdo by se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?"
19:Øekl mu: "Vstaò a jdi, tvá víra tì zachránila."
=O pøíchodu Syna èlovìka 17,20-37=
20:Když se ho farizeové otázali, kdy pøijde Boží království, odpovìdìl jim: "Království Boží nepøichází tak,
abyste to mohli pozorovat;
21:ani se nedá øíci: 'Hle, je tu' nebo 'je tam'! Vždy království Boží je mezi vámi!"
22:Svým uèedníkùm øekl: "Pøijdou dny, kdy si budete toužebnì pøát, abyste spatøili aspoò jediný ze dnù Syna
èlovìka, ale nespatøíte.
23:Øeknou vám: 'Hle, tam je, hle, tu'; zùstaòte doma a nechoïte za nimi.
24:Jako když se zableskne a rázem osvìtlí všecko pod nebem z jednoho konce nebe na druhý, tak bude Syn
èlovìka ve svém dni.
25:Ale nejprve musí mnoho trpìt a být zavržen od tohoto pokolení.
26:Jako bylo za dnù Noé, tak bude i za dnù Syna èlovìka:
27:Jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a pøišla potopa a zahubila všechny.
28:Stejnì tak bylo za dnù Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavìli;
29:v ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheò a síra z nebe a zahubil všechny.
30:Právì tak bude v den, kdy se zjeví Syn èlovìka.
31:Kdo bude v onen den na støeše, ale vìci bude mít v domì, a nesestupuje, aby si je vzal; a stejnì tak kdo
bude na poli, a se nevrací zpìt.
32:Vzpomeòte si na Lotovu ženu!
33:Kdo by usiloval svùj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej.
34:Pravím vám: Té noci budou dva na jednom loži, jeden bude pøijat a druhý zanechán.
35:Dvì budou mlít spolu obilí, jedna bude pøijata, druhá zanechána."
36:[Dva budou na poli, jeden bude pøijat a druhý zanechán.]
37:Když to slyšeli, otázali se ho: "Kde to bude, Pane?" Øekl jim: "Kde bude tìlo, tam se slétnou i supi."
Kapitola 18
=Podobenství o soudci a vdovì 18,1-8=
1:Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je tøeba stále se modlit a neochabovat:
2:"V jednom mìstì byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedìlal.
3:V tom mìstì byla i vdova, která k nìmu ustaviènì chodila a žádala: 'Zastaò se mne proti mému odpùrci.'
4:Ale on se k tomu dlouho nemìl. Potom si však øekl: 'I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedìlám,
5:dopomohu jí k právu, ponìvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit a nakonec mì umoøí.'"
6:A Pán øekl: "Všimnìte si, co praví ten nespravedlivý soudce!
7:Což teprve Bùh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteøí k nìmu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí
prodlévá?
8:Ujišuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn èlovìka víru na zemi, až pøijde?"
=O farizeu a celníkovi 18,9-14=
9:O tìch, kteøí si na sobì zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, øekl toto podobenství:
10:"Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
11:Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: 'Bože, dìkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydìraèi,
nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.
12:Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.'
13:Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oèi k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a øíkal: 'Bože, slituj
se nade mnou høíšným.'
14:Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlnìn do svého domu, a ne farizeus. Nebo každý, kdo se
povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
=Ježíš a dìti 18,15-17=
15:Pøinášeli mu i nemluvòátka, aby se jich dotýkal. Když to uèedníci vidìli, zakazovali jim to.
16:Ježíš si je zavolal k sobì a øekl: "Nechte dìti pøicházet ke mnì a nebraòte jim, nebo takovým patøí
království Boží.
17:Amen, pravím vám, kdo nepøijme království Boží jako dítì, jistì do nìho nevejde."
=Bohatý muž 18,18-27=
18:Jeden z pøedních mužù se ho otázal: "Mistøe dobrý, co mám dìlat, abych mìl podíl na vìèném životì?"
19:Ježíš mu øekl: "Proè mi øíkáš 'dobrý'? Nikdo není dobrý, jedinì Bùh.
20:Pøikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš køivé svìdectví, cti otce svého i matku."
21:On øekl: "To všechno jsem dodržoval od svého mládí."
22:Když to Ježíš uslyšel, øekl mu: "Jedno ti ještì schází. Prodej všechno co máš, rozdìl chudým a budeš mít
poklad v nebi; pak pøijï a následuj mne!"
23:On se velice zarmoutil, když to slyšel, nebo byl velmi bohatý.
24:Když Ježíš vidìl, jak se zarmoutil, øekl: "Jak tìžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!
25:Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý èlovìk vešel do Božího království."
26:Ti, kdo to slyšeli, øekli: "Kdo tedy mùže být spasen?"
27:Odpovìdìl: "Nemožné u lidí je u Boha možné."
=O chudobì pro Boží království 18,28-30=
28:Petr øekl: "Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou."
29:On jim øekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dùm nebo ženu nebo bratry nebo rodièe nebo dìti
pro Boží království,
30:aby v tomto èase nedostal mnohokrát víc a v pøicházejícím vìku život vìèný."
=Poslední pøedpovìï utrpení 18,31-34=
31:Vzal k sobì svých Dvanáct a øekl jim: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu èlovìka se naplní všechno, co
je psáno u prorokù.
32:Nebo bude vydán pohanùm a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na nìj,
33:zbièují ho a zabijí; a tøetího dne vstane."
34:Oni však nièemu z toho nerozumìli, smysl tìch slov jim zùstal skryt a nepochopili, co øíkal.
=Uzdravení slepého u Jericha 18,35-43=
35:Když se Ježíš pøiblížil k Jerichu, sedìl u cesty jeden slepec a žebral.
36:Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to dìje.
37:Øekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.
38:Tu zvolal: "Ježíši, Synu Davidùv, smiluj se nade mnou!"
39:Ti, kteøí šli vpøedu, ho napomínali, aby mlèel. On však tím více køièel: "Synu Davidùv, smiluj se nade mnou!"
40:Ježíš se zastavil a pøikázal, aby ho k nìmu pøivedli.
41:Když se pøiblížil, Ježíš se ho otázal: "Co chceš, abych uèinil?" On odpovìdìl: "Pane, a vidím."
42:Ježíš mu øekl: "Prohlédni! Tvá víra tì uzdravila."
43:Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to vidìl, vzdal Bohu chválu.
Kapitola 19
=Zacheus 19,1-10=
1:Ježíš vešel do Jericha a procházel jím.
2:Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháè;
3:toužil uvidìt Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale ponìvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatøit.
4:Bìžel proto napøed a vylezl na moruši, aby ho uvidìl, nebo tudy mìl jít.
5:Když Ježíš pøišel k tomu místu, pohlédl vzhùru a øekl: "Zachee, pojï rychle dolù, nebo dnes musím zùstat v
tvém domì."
6:On rychle slezl a s radostí jej pøijal.
7:Všichni, kdo to uvidìli, reptali: "On je hostem u høíšného èlovìka!"
8:Zacheus se zastavil a øekl Pánu: "Polovinu svého jmìní, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem nìkoho ošidil,
nahradím mu to ètyønásobnì."
9:Ježíš mu øekl: "Dnes pøišlo spasení do tohoto domu; vždy je to také syn Abrahamùv.
10:Nebo Syn èlovìka pøišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."
=Podobenství o høivnách 19,11-27=
11:Tìm, kteøí to slyšeli, povìdìl ještì podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni se domnívali, že
království Boží se má zjevit ihned.
12:Proto øekl: "Jeden muž vznešeného rodu mìl odejít do daleké zemì, aby si odtud pøinesl královskou
hodnost.
13:Zavolal si deset svých služebníkù a dal jim deset høiven a øekl jim: 'Hospodaøte s nimi, dokud nepøijdu.'
14:Ale obèané ho nenávidìli a poslali vzápìtí poselstvo, aby vyøídilo: 'Nechceme tohoto èlovìka za krále!'
15:Když se však jako král vrátil, dal si pøedvolat služebníky, kterým svìøil peníze, aby se pøesvìdèil, jak s nimi
kdo hospodaøil.
16:Pøišel první a øekl: 'Pane, tvoje høivna vynesla deset høiven.'
17:Øekl mu: 'Správnì, služebníku dobrý, ponìvadž jsi byl vìrný v docela malé vìci, budeš vládnout nad deseti
mìsty.'
18:Pøišel druhý a øekl: 'Pane, tvoje høivna vynesla pìt høiven.'
19:Øekl mu: 'Ty vládni nad pìti mìsty.'
20:Pøišel další a øekl: 'Pane, tu je tvoje høivna; mìl jsem ji schovanou v šátku,
21:nebo jsem se tì bál. Jsi pøísný èlovìk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.'
22:Øekne mu: 'Jsi špatný služebník. Soudím tì podle tvých vlastních slov: vìdìl jsi, že jsem pøísný a beru, co
jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel.
23:Proè jsi aspoò mé peníze neuložil, a já bych si je teï vybral i s úrokem.'
24:Své družinì pak øekl: 'Vezmìte mu tu høivnu a dejte ji tomu, kdo má deset høiven!'
25:Øekli mu: 'Pane, už má deset.'
26:Pravím vám: 'Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odòato i to, co má.
27:Ale mé nepøátele, kteøí nechtìli, abych byl králem, pøiveïte sem a pøede mnou je pobijte.'"
=Vjezd do Jeruzaléma 19,28-44=
28:Po tìchto slovech pokraèoval Ježíš v cestì do Jeruzaléma.
29:Když se pøiblížil k Betfage a k Betanii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých uèedníkù
30:a øekl jim: "Jdìte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete pøivázané oslátko, na nìmž dosud nikdo
z lidí nesedìl. Odvažte je a pøiveïte!
31:Zeptá-li se vás nìkdo, proè je odvazujete, odpovìzte mu: 'Pán je potøebuje.'"
32:Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim øekl.
33:Když oslátko odvazovali, øekli jim jeho majitelé: "Proè to oslátko odvazujete?"
34:Oni odpovìdìli: "Pán je potøebuje."
35:Pøivedli oslátko k Ježíšovi, hodili pøes nì své pláštì a Ježíše na nì posadili.
36:A jak jel, prostírali mu své pláštì na cestu.
37:Když už se blížil ke svahu Olivové hory, poèal celý zástup uèedníkù radostnì a hlasitì chválit Boha za
všechny mocné èiny, které vidìli.
38:Volali: "Požehnaný král, který pøichází ve jménu Hospodinovì. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"
39:Tu mu øekli nìkteøí farizeové ze zástupu: "Mistøe, napomeò své uèedníky!"
40:Odpovìdìl: "Pravím vám, budou-li oni mlèet, bude volat kamení."
41:Když už byli blízko a uzøel mìsto, dal se nad ním do pláèe
42:a øekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým oèím.
43:Pøijdou na tebe dny, kdy tvoji nepøátelé postaví kolem tebe val, obklíèí a sevøou tì ze všech stran.
44:Srovnají tì se zemí a s tebou i tvé dìti; nenechají v tobì kámen na kameni, ponìvadž jsi nepoznalo èas,
kdy se Bùh k tobì sklonil."
=Oèištìní chrámu 19,45-48=
45:Když vešel do chrámu, zaèal vyhánìt ty, kdo tam prodávali,
46:a øekl jim: "Je psáno: 'Mùj dùm bude domem modlitby', ale vy jste z nìho udìlali doupì lupièù."
47:Každý den uèil v chrámì; veleknìží však a zákoníci i pøední mužové z lidu usilovali o to, aby jej zahubili,
48:ale nevìdìli, jak by to mìli udìlat, ponìvadž všechen lid mu visel na rtech.
Kapitola 20
=Spor o Ježíšovu pravomoc 20,1-8=
1:Jednoho dne, když uèil lid v chrámì a zvìstoval evangelium, pøistoupili k nìmu veleknìží a zákoníci se
staršími
2:a øekli: "Povìz nám, jakou mocí to èiníš a kdo je ten, který ti tu moc dal."
3:Odpovìdìl jim: "I já vám položím otázku. Øeknìte mi,
4:odkud mìl Jan povìøení køtít. Z nebe èi od lidí?"
5:Oni o tom mezi sebou uvažovali: "Øekneme-li 'z nebe', namítne nám: 'Proè jste mu neuvìøili?'
6:Øekneme-li 'od lidí', všechen lid nás bude kamenovat, protože jsou pøesvìdèeni, že Jan byl prorok."
7:A tak odpovìdìli, že nevìdí, odkud.
8:Ježíš jim øekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí to èiním."
=Podobenství o zlých vinaøích 20,9-19=
9:Pak zaèal vypravovat lidu toto podobenství: "Jeden èlovìk vysadil vinici, pronajal ji vinaøùm a odcestoval.
10:V stanovený èas poslal k vinaøùm služebníka, aby mu odevzdali podíl z výnosu vinice. Ale vinaøi ho zbili a
poslali zpìt s prázdnou.
11:Poslal k nim ještì jiného služebníka; oni i toho zbili zneuctili a poslali zpìt s prázdnou.
12:Poslal ještì tøetího; i toho zbili do krve a vyhnali.
13:Tu øekl pán vinice: 'Co mám dìlat? Pošlu svého milovaného syna, na nìho snad budou mít ohled.'
14:Když ho však vinaøi spatøili, domlouvali se mezi sebou: 'To je dìdic. Zabijme ho, a dìdictví bude naše.'
15:A vyvlekli ho ven z vinice a zabili. Co tedy s nimi udìlá pán vinice?
16:Pøijde, zahubí ty vinaøe a vinici dá jiným." Když to uslyšeli, øekli: "To pøece ne!"
17:On na nì pohledìl a øekl: "Co tedy znamená slovo Písma: 'Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem
úhelným?'
18:Každý, kdo padne na ten kámen, roztøíští se, a na koho padne, toho rozdrtí."
19:Zákoníci a veleknìží ho chtìli v tu hodinu dostat do rukou, ale báli se lidu; poznali totiž, že to podobenství
øekl proti nim.
=Spor o daò císaøi 20,20-26=
20:Nespustili ho však z oèí. Poslali své lidi, kteøí mìli pøedstírat, že to myslí upøímnì, aby jej pøistihli pøi výroku,
pro nìjž by ho mohli vydat vladaøovì moci a soudu.
21:Otázali se ho: "Mistøe, víme, že správnì mluvíš a uèíš a nestraníš nikomu, nýbrž uèíš cestì Boží podle
pravdy.
22:Je nám dovoleno dávat daò císaøi, nebo ne?"
23:Ježíš však prohlédl jejich záludnost a øekl jim:
24:"Ukažte mi denár! Èí má obraz a nápis?" Odpovìdìli: "Císaøùv."
25:Øekl jim: "Odevzdejte tedy to, co je císaøovo, císaøi, a co je Boží, Bohu."
26:A tak se jim nepodaøilo, aby ho pøed lidmi pøistihli v øeèi; podivili se jeho odpovìdi a umlkli.
=Spor o vzkøíšení 20,27-40=
27:Pøišli k nìmu nìkteøí ze saduceù - ti popírají vzkøíšení - a otázali se ho:
28:"Mistøe, Mojžíš nám ustanovil: 'Zemøe-li nìèí bratr ženatý, ale bezdìtný, a se s jeho manželkou ožení jeho
bratr a zplodí svému bratru potomka.'
29:Bylo tedy sedm bratøí. Oženil se první a zemøel bezdìtný.
30:Jeho manželku si vzal druhý,
31:pak tøetí a stejnì všech sedm; nezanechali dìti a zemøeli.
32:Nakonec zemøela i ta žena.
33:Komu z nich bude tato žena patøit pøi vzkøíšení? Všech sedm ji pøece mìlo za manželku."
34:Ježíš jim øekl: "Lidé pøítomného vìku se žení a vdávají.
35:Avšak ti, kteøí byli hodni dosáhnout budoucího vìku a vzkøíšení z mrtvých, nežení se ani nevdávají.
36:Vždy už nemohou zemøít, nebo jsou rovni andìlùm a jsou syny Božími, ponìvadž jsou úèastni vzkøíšení.
37:A že mrtví vstanou, naznaèil i Mojžíš ve vyprávìní o hoøícím keøi. když nazývá Hospodina 'Bohem
Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým'.
38:On pøece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, nebo pøed ním jsou všichni živi."
39:Nìkteøí ze zákoníkù na to øekli: "Mistøe, dobøe jsi odpovìdìl."
40:A už se neodvážili položit mu jinou otázku.
=Mesiáš, Syn Davidùv 20,41-44=
41:Øekl jim: "Jak mohou nazývat Mesiáše synem Davidovým?
42:Vždy sám David praví v Knize žalmù: 'Øekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici,
43:dokud nepoložím tvé nepøátele za podnož tvých nohou.'
44:David tedy nazývá Mesiáše Pánem; jak potom mùže být jeho synem?"
=Varování pøed zákoníky 20,45-47=
45:Když všechen lid poslouchal, øekl uèedníkùm:
46:"Dejte si pozor na zákoníky, kteøí se rádi procházejí v dlouhých øízách, mají v oblibì pozdravy na ulicích,
pøední sedadla v synagógách a pøední místa na hostinách.
47:Vyjídají domy vdov a dlouho se na oko modlí. Ty postihne tím pøísnìjší soud."
Kapitola 21
=Dar vdovy 21,1-4=
1:Ježíš pozoroval, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladnice.
2:Uvidìl i jednu nuznou vdovu, jak tam hodila dvì drobné mince,
3:a øekl: "Vpravdì vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.
4:Nebo ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku; dala všechno, z èeho mìla být
živa."
=Pøedpovìï zkázy chrámu 21,5-6=
5:Když nìkteøí mluvili o chrámu, jak je vyzdoben krásnými kameny a pamìtními dary, øekl:
6:"Pøijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezùstane kámen na kameni, všechno bude rozmetáno."
=Poèátek bìd 21,7-19=
7:Otázali se ho: "Mistøe, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to zaène dít?"
8:Odpovìdìl: "Mìjte se na pozoru, abyste se nedali svést. Nebo mnozí pøijdou v mém jménu a budou øíkat:
'Já jsem to' a 'nastal èas'. Nechoïte za nimi.
9:Až uslyšíte o válkách a povstáních, nedìste se: nebo to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."
10:Tehdy jim øekl: "Povstane národ proti národu a království proti království,
11:budou veliká zemìtøesení a v mnohých krajinách hlad a mor, hrùzy a veliká znamení z nebes.
12:Ale pøed tím vším na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na
soud a do vìzení a vodit pøed krále a vládce pro mé jméno.
13:To vám bude pøíležitostí k svìdectví.
14:Vezmìte si k srdci, abyste se pøedem nepøipravovali, jak se budete hájit.
15:Nebo já vám dám øeè i moudrost, kterou nedokáže pøemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.
16:Zradí vás i rodièe, bratøi, pøíbuzní a pøátelé a nìkteøí z vás budou zabiti.
17:A všichni vás budou nenávidìt pro mé jméno.
18:Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí.
19:Když vytrváte, získáte své životy.
=Velké soužení 21,20-26=
20:Když uvidíte, že Jeruzalém obklièují vojska, tu poznáte, že se pøiblížila jeho zkáza.
21:Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, a uprchnou do hor, kteøí jsou v Jeruzalémì, a z nìho odejdou, a kteøí jsou po
venkovì, a do nìho nevcházejí,
22:ponìvadž jsou to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno.
23:Bìda tìhotným a kojícím v onìch dnech! Nebo bude veliké soužení na zemi a hnìv proti tomuto lidu.
24:Padnou ostøím meèe, budou jako zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat
pohané, dokud se jejich èas neskonèí.
25:Budou znamení na slunci, mìsíci a hvìzdách a na zemi úzkost národù, bezradných, kam se podít pøed
øevem valícího se moøe.
26:Lidé budou zmírat strachem a oèekáváním toho, co pøichází na celý svìt. Nebo mocnosti pekelné se
zachvìjí.
=Pøíchod Syna èlovìka 21,27-28=
27:A tehdy uzøí Syna èlovìka pøicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.
28:Když se toto zaène dít, napøimte se a zvednìte hlavy, nebo vaše vykoupení je blízko."
=Pouèení z fíkovníku 21,29-38=
29:Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom:
30:Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko.
31:Tak i vy, až uvidíte, že se toto dìje, vìzte, že je blízko království Boží.
32:Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane.
33:Nebe a zemì pominou, ale má slova nikdy nepominou.
34:Mìjte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestøídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás
onen den nepøekvapil jako past.
35:Nebo pøijde na všechny, kteøí pøebývají na zemi.
36:Buïte bdìlí a proste v každý èas, abyste mìli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout
pøed Synem èlovìka."
37:Ve dne uèil v chrámì, ale na noc odcházel na horu, která se nazývala Olivová.
38:A všechen lid k nìmu pøicházel už èasnì zrána do chrámu, aby ho poslouchal.
Kapitola 22
=Jidášova úmluva s veleknìžími 22,1-6=
1:Blížil se svátek nekvašených chlebù, velikonoce.
2:Veleknìží a zákoníci pøemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu.
3:Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z poètu Dvanácti.
4:Odešel, aby se domluvil s veleknìžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.
5:Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.
6:Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou pøíležitost, aby jim ho vydal, až pøi tom nebude zástup.
=Pøíprava velikonoèní veèeøe 22,7-13=
7:Nastal den nekvašených chlebù, kdy mìl být zabit velikonoèní beránek.
8:Ježíš poslal Petra a Jakuba a øekl jim: "Jdìte a pøipravte nám beránka, abychom slavili velikonoèní veèeøi."
9:Oni mu øekli: "Kde chceš, abychom ji pøipravili?"
10:Øekl jim: "Když vejdete do mìsta, potkáte èlovìka, který nese džbán vody. Jdìte za ním do domu, do nìhož
vejde, a øeknìte hospodáøi:
11:'Mistr ti vzkazuje: Kde je svìtnice, v níž bych jedl se svými uèedníky velikonoèního beránka?'
12:A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam pøipravte veèeøi."
13:Odešli a nalezli všechno, jak jim øekl, a pøipravili velikonoèního beránka.
=Ustanovení veèeøe Pánì 22,14-20=
14:Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.
15:Øekl jim: "Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, døíve, než budu trpìt.
16:Nebo vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnìní v království Božím."
17:Vzal kalich, vzdal díky a øekl: "Vezmìte a podávejte mezi sebou.
18:Nebo vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepøijde království Boží."
19:Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: "Toto je mé tìlo, které se za vás vydává. To èiòte na
mou památku."
20:A právì tak, když bylo po veèeøi, vzal kalich a øekl: "Tento kalich je nová smlouva zpeèetìná mou krví, která
se za vás prolévá."
=Oznaèení zrádce 22,21-23=
21:"Avšak hle, mùj zrádce je se mnou u stolu.
22:Syn èlovìka jde, jak je urèeno, bìda však tomu èlovìku, který ho zrazuje."
23:A oni se zaèali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to uèiní.
=Spor o pøední postavení 22,24-30=
24:Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi nejvìtší.
25:Øekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si øíkat dobrodinci.
26:Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi nejvìtší, buï jako poslední, a kdo je v èele, buï jako ten, který slouží.
27:Nebo kdo je vìtší: ten, kdo sedí za stolem, èi ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já
jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
28:A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.
29:Já vám udìluji království, jako je mùj Otec udìlil mnì,
30:abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trùnech a budete soudit dvanáct pokolení
Izraele."
=Rozhovor cestou do Getsemane 22,31-38=
31:"Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás smìl tøíbit jako pšenici.
32:Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buï posilou svým bratøím."
33:Øekl mu: "Pane, s tebou jsem hotov jít i do vìzení a na smrt."
34:Ježíš mu øekl: "Pravím ti, Petøe, ještì se ani kohout neozve, a ty už tøikrát zapøeš, že mne znáš."
35:Øekl jim: "Když jsem vás vyslal bez mìšce, mošny a obuvi, mìli jste v nìèem nedostatek?" Oni mu
odpovìdìli: "Nemìli."
36:Øekl jim: "Nyní však, kdo má mìšec, vezmi jej a stejnì tak i mošnu; kdo nemá, prodej pl᚝ a kup si meè.
37:Pravím vám, že se na mnì musí naplnit to, co je psáno: 'Byl zapoèten mezi zloèince.' Nebo to, co se na
mne vztahuje, dochází svého cíle."
38:Oni mu øekli: "Pane, tu jsou dva meèe." Na to jim øekl: "To staèí."
=Modlitba v Getsemane 22,39-46=
39:Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; uèedníci ho následovali.
40:Když došel na místo, øekl jim: "Modlete se, abyste neupadli do pokušení."
41:Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
42:"Otèe, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má nýbrž tvá vùle se staò."
43:Tu se mu zjevil andìl z nebe a dodával mu síly.
44:Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještì usilovnìji; jeho pot kanul na zem jako krùpìje krve.
45:Pak vstal od modlitby, pøišel k uèedníkùm a shledal, že zármutkem usnuli.
46:Øekl jim: "Jak to, že spíte? Vstaòte a modlete se, abyste neupadli do pokušení."
=Zatèení 22,47-53=
47:Ještì ani nedomluvil, a hle, zástup, a vpøedu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden z Dvanácti; pøistoupil k
Ježíšovi, aby ho políbil.
48:Ježíš mu øekl: "Jidáši, políbením zrazuješ Syna èlovìka?"
49:Když ti, kteøí byli s Ježíšem, vidìli co nastává, øekli: "Pane, máme se bít meèem?"
50:A jeden z nich napadl sluhu veleknìzova a ual mu pravé ucho.
51:Ježíš však øekl: "Pøestaòte s tím." Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
52:Pak øekl Ježíš tìm, kteøí pro nìho pøišli, knìžím, velitelùm stráže a starším: "Jako na povstalce jste na mne
vyšli s meèi a holemi.
53:Dennì jsem byl mezi vámi v chrámì, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy."
=Petrovo zapøení 22,54-62=
54:Pak ho zatkli a odvedli do veleknìzova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
55:Když zapálili uprostøed nádvoøí oheò a sesedli se okolo, pøisedl mezi nì i Petr.
56:A jak sedìl tváøí k ohni, všimla si ho jedna služka, pozornì se na nìj podívala a øekla: "Tenhle byl také s
ním!"
57:Ale on zapøel: "Vùbec ho neznám."
58:Zakrátko ho spatøil nìkdo jiný a øekl: "Ty jsi také jeden z nich." Petr odpovìdìl: "Nejsem!"
59:Když uplynula asi hodina, tvrdil zase nìkdo: "I tenhle byl urèitì s ním, vždy je z Galileje!"
60:Petr øekl: "Vùbec nevím, o èem mluvíš!" A ihned, ještì než domluvil, zakokrhal kohout.
61:Tu se Pán obrátil a pohledìl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán øekl: "Døív než dnes
kohout zakokrhá, zapøeš mne tøikrát."
62:Vyšel ven a hoøce se rozplakal.
=Ježíš pøed radou 22,63-71=
63:Muži, kteøí Ježíš hlídali, posmívali se mu a bili ho;
64:zavázali mu oèi a ptali se ho: "Hádej, proroku, kdo tì uhodil."
65:A ještì mnoha jinými slovy ho uráželi.
66:Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, veleknìží a zákoníci, odvedli ho pøed svou radu a øekli mu:
67:"Jsi-li Mesiáš, povìz nám to." Odpovìdìl jim: "I když vám to øeknu, neuvìøíte.
68:Položím-li otázku já vám, neodpovíte.
69:Ale od této chvíle bude Syn èlovìka sedìt po pravici všemohoucího Boha."
70:Tu mu øekli všichni: "Jsi tedy Syn Boží?" On jim odpovìdìl: "Vy sami øíkáte, že já jsem."
71:Oni øekli: "Naè ještì potøebujeme svìdectví? Vždy jsme to slyšeli z jeho úst."
Kapitola 23
=Ježíš pøed Pilátem a Herodem 23,1-25=
1:Tu povstalo celé shromáždìní a odvedli ho k Pilátovi.
2:Vznesli proti nìmu žalobu: "Podle našeho zjištìní rozvrací tento èlovìk náš národ, brání odvádìt císaøi danì
a prohlašuje se za Mesiáše krále."
3:Pilát mu položil otázku: "Ty jsi král Židù?" On mu odpovìdìl: "Ty sám to øíkáš."
4:Pilát øekl veleknìžím a zástupùm: "Já na tomto èlovìku žádnou vinu neshledávám."
5:Ale oni na nìj naléhali: "Svým uèením pobuøuje lid po celém Judsku; zaèal v Galileji a pøišel až sem."
6:Jakmile to Pilát uslyšel, otázal se, zda je ten èlovìk z Galileje.
7:Když se dovìdìl, že podléhá Herodovì pravomoci, poslal ho k nìmu, protože Herodes byl právì v tìch
dnech také v Jeruzalémì.
8:Když Herodes Ježíše spatøil, velmi se zaradoval; už dávno si ho totiž pøál vidìt, ponìvadž o nìm mnoho
slyšel, a doufal, že uvidí, jak dìlá nìjaký zázrak.
9:Kladl mu mnoho otázek, ale on mu na nic neodpovídal.
10:Byli pøi tom i veleknìží a zákoníci a neústupnì na nìj žalovali.
11:Tu se od nìho Herodes se svými vojáky pohrdavì odvrátil, vysmál se mu, dal ho obléci ve slavnostní šat a
poslal ho zase k Pilátovi.
12:Toho dne se Herodes a Pilát stali pøáteli; pøed tím totiž bylo mezi nimi nepøátelství.
13:Pilát svolal veleknìze, èleny rady i lid
14:a øekl jim: "Pøivedli jste pøede mne tohoto èlovìka, že pobuøuje lid; já jsem ho, jak vidíte, pøed vámi vyslechl
a neshledal jsem na nìm nic, z èeho jej obviòujete.
15:Ani Herodes ne; vždy nám ho poslal zpìt. Je zøejmé, že nespáchal nic, proè by zasluhoval smrt.
16:Dám ho na místì potrestat a pak ho propustím."
17:[Musel jim totiž o svátcích propustit vždy jednoho èlovìka.]
18:Ale oni všichni najednou køièeli: "Pryè s ním! Propus nám Barabáše!"
19:To byl èlovìk, kterého uvrhli do vìzení pro jakousi vzpouru ve mìstì a vraždu.
20:Tu k nim Pilát znovu promluvil, nebo chtìl Ježíše propustit.
21:Avšak oni køièeli: "Na køíž, na køíž s ním!"
22:Promluvil k nim potøetí: "Èeho se vlastnì dopustil? Neshledal jsem na nìm nic, proè by mìl zemøít. Dám ho
zbièovat a pak ho propustím."
23:Ale oni na nìm s velkým køikem vymáhali, aby ho dal ukøižovat; a jejich køik se stále stupòoval.
24:A tak se Pilát rozhodl jim vyhovìt.
25:Propustil toho, který byl vsazen do vìzení pro vzpouru a vraždu a o kterého žádali; Ježíše vydal, aby se s
ním stalo, co chtìli.
=Ukøižování 23,26-43=
26:Když jej odvádìli, zastavili nìjakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na nìho køíž, aby jej nesl za
Ježíšem.
27:Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naøíkaly a oplakávaly ho.
28:Ježíš se k nim obrátil a øekl: "Dcery jeruzalémské, nade mnou neplaète! Plaète nad sebou a svými dìtmi;
29:hle, pøicházejí dny, kdy budou øíkat: 'Blaze neplodným, blaze tìm, které nikdy nerodily a nekojily!
30:Tehdy 'øeknou horám: Padnìte na nás, a pahrbkùm: Pøiryjte nás!'
31:Nebo dìje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?"
32:Spolu s ním byli vedeni na smrt ještì dva zloèinci.
33:Když pøišli na místo, které se nazývá Lebka, ukøižovali jej i ty zloèince, jednoho po jeho pravici a druhého po
levici.
34:Ježíš øekl: "Otèe, odpus jim, vždy nevìdí, co èiní." O jeho šaty se rozdìlili losem.
35:Lid stál a díval se. Èlenové rady se mu vysmívali a øíkali: "Jiné zachránil, a zachrání sám sebe, je-li
Mesiáš, ten vyvolený Boží."
36:Posmívali se mu i vojáci; chodili k nìmu a podávali mu ocet
37:a øíkali: "Když jsi židovský král, zachraò sám sebe."
38:Nad ním byl nápis [písmem øeckým, latinským a hebrejským]: "Toto je král Židù."
39:Jeden z tìch zloèincù, kteøí viseli na køíži, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraò sebe i nás!"
40:Tu ho ten druhý okøikl: "Ty se ani Boha nebojíš? Vždy jsi sám odsouzen ke stejnému trestu.
41:A my jsme odsouzeni spravedlivì, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudìlal."
42:A øekl: "Ježíši, pamatuj na mne, až pøijdeš do svého království."
43:Ježíš mu odpovìdìl: "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."
=Ježíšova smrt 23,44-49=
44:Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tøí hodin, protože se zatmìlo slunce.
45:Chrámová opona se roztrhla v pùli.
46:A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otèe, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po tìch slovech skonal.
47:Když setník vidìl, co se stalo, velebil Boha a øekl: "Tento èlovìk byl vskutku spravedlivý."
48:A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když vidìli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.
49:Všichni jeho pøátelé stáli opodál, i ženy, které Ježíše doprovázely z Galileje a všechno to vidìly.
=Pohøeb Ježíšùv 23,50-56=
50:Èlenem židovské rady byl muž jménem Josef, èlovìk dobrý a spravedlivý,
51:který nesouhlasil s jejich rozhodnutím a èinem. Pocházel z židovského mìsta Arimatie a patøil k tìm, kdo
oèekávali království Boží.
52:Ten pøišel k Pilátovi a požádal ho o Ježíšovo tìlo;
53:sòal je z køíže, zavinul do plátna a položil do hrobu, vytesaného ve skále, kde ještì nikdo nebyl pochován.
54:Byl pátek a zaèínala sobota.
55:Ženy, které šly s Ježíšem z Galileje, šly za ním; vidìly hrob i to, jak bylo tìlo pochováno.
56:Potom se vrátily, aby pøipravily vonné masti a oleje. Ale v sobotu zachovaly podle pøikázání sváteèní klid.
Kapitola 24
=Prázdný hrob 24,1-12=
1:Prvního dne po sobotì, za èasného jitra, pøišly k hrobu s vonnými mastmi, které pøipravily.
2:Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
3:Vešly dovnitø, ale tìlo Pána Ježíše nenašly.
4:A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v záøícím rouchu.
5:Zachvátil je strach a sklonily se tváøí k zemi. Ale oni jim øekli: "Proè hledáte živého mezi mrtvými?
6:Není zde, byl vzkøíšen. Vzpomeòte si, jak vám øekl, když byl ještì v Galileji,
7:že Syn èlovìka musí být vydán do rukou høíšných lidí, být ukøižován a tøetího dne vstát."
8:Tu se rozpomenuly na jeho slova,
9:vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti uèedníkùm i všem ostatním.
10:Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještì jiné, které povìdìly apoštolùm.
11:Tìm však ta slova pøipadala jako blouznìní a nevìøili jim.
12:Petr se rozbìhl ke hrobu, nahlédl dovnitø a uvidìl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
=Zjevení na cestì do Emaus 24,13-35=
13:Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tøi hodiny cesty,
14:a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
15:A jak to v øeèi probírali, pøipojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
16:Ale nìco jako by bránilo jejich oèím, aby ho poznali.
17:Øekl jim: "O èem to spolu rozmlouváte?" Oni zùstali stát plni zármutku.
18:Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpovìdìl: "Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v tìchto
dnech stalo!"
19:On se jich zeptal: "A co to bylo?" Oni mu odpovìdìli: "Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný
slovem i skutkem pøed Bohem i pøede vším lidem,
20:naši veleknìží a èlenové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukøižovali ho.
21:A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes tøetí den, co se to stalo.
22:Ovšem nìkteré z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
23:a nenalezly jeho tìlo; pøišly a vyprávìly, že mìly i vidìní andìlù, kteøí øíkali, že je živ.
24:Nìkteøí z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však nevidìli."
25:A on jim øekl: "Jak jste nechápaví! To je vám tak tìžké uvìøit všemu, co mluvili proroci!
26:Což nemìl Mesiáš to vše vytrpìt a vejít do slávy?"
27:Potom zaèal od Mojžíše a všech prorokù a vykládal jim to, co se na nìho vztahovalo ve všech èástech
Písma.
28:Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtìl jít dál.
29:Oni ho však zaèali pøemlouvat: "Zùstaò s námi, vždy už je k veèeru a den se schyluje." Vešel tedy a zùstal
s nimi.
30:Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
31:Tu se jim otevøely oèi a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakùm.
32:Øekli si spolu: "Což nám srdce nehoøelo, když s námi na cestì mluvil a otvíral nám Písma?"
33:A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct uèedníkù a jejich druhy pohromadì.
34:Ti jim øekli: "Pán byl opravdu vzkøíšen a zjevil se Šimonovi."
35:Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestì a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
=Zjevení v Jeruzalémì 24,36-49=
36:Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostøed nich [a øekl jim: "Pokoj vám."].
37:Zdìsili se a byli plni strachu, ponìvadž se domnívali, že vidí ducha.
38:Øekl jim: "Proè jste tak zmateni a proè vám takové vìci pøicházejí na mysl?
39:Podívejte se na mé ruce a nohy: vždy jsem to já. Dotknìte se mne a pøesvìdète se: duch pøece nemá
maso a kosti, jako to vidíte na mnì."
40:To øekl a ukázal jim ruce a nohy.
41:Když tomu pro samou radost nemohli uvìøit a jen se divili, øekl jim: "Máte tu nìco k jídlu?"
42:Podali mu kus peèené ryby.
43:Vzal si a pojedl pøed nimi.
44:Øekl jim: "To jsem mìl na mysli, když jsem byl ještì s vámi a øíkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o
mnì psáno v zákonì Mojžíšovì, v Prorocích a Žalmech."
45:Tehdy jim otevøel mysl, aby rozumìli Písmu.
46:Øekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpìt a tøetího dne vstane z mrtvých;
47:v jeho jménu se bude zvìstovat pokání na odpuštìní høíchù všem národùm, poèínajíc Jeruzalémem.
48:Vy jste toho svìdky.
49:Hle, sesílám na vás, co slíbil mùj Otec; zùstaòte ve mìstì, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."
=Nanebevstoupení 24,50-53=
50:Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
51:a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
52:Oni pøed ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,
53:byli stále v chrámì a chválili Boha.