Jiřina Šiklová : Hodnoty předávané přes generace . Novin a

Jiřina Šiklová : Hodnoty předávané přes generace .
Novin a časopisů předplácím více, než nakonec dokážu přečíst. Kdyby to alespoň
někteří z nás nedělali, tak by naše kultura byla zcela zaplavena bulvárem a škvárem, který se
nazývá často bestsellerem, protože se dobře prodává. I po rodičích jsem zde našla některé
nerozřezané knížky a časopisy, tak to dělám podobně. Výstřižky,stránky odložené „napotom“
ale vyhazovat musím. Je to až hrůzné, jak rychle tyto domněle významné informace
zastarávají! Zajímá ještě někoho, co odpověděl v květnu Gross Tlustému a naopak? Spolu
s opadávajícím listím a kratšími dny to ve mně vyvolalo depresi z vědomí pomíjivosti. Ale jen
na chvilku.
O víkendu jsem jela na setkání Akademické YMCA a do Brna na uvedení knihy
Mileny Šimsové „V šat bílý oděni“. Souviselo to spolu. YMCA, což je zkratka Young Men
Christian Association, tedy shromáždění mladých lidí – křesťansky, ekumenicky
orientovaných, si před skoro 80 lety udělalo svoji odbočku akademiků a vedle sportů,
praktického křesťanství, se také, pod vedením E.Rádla, J.L.Hromádky, J.B.Kozáka, J.Šimsy,
J.Valenty, Mareše, v duchu myšlenek T.G.Masaryka věnovali také diskusím o tématech
významem překračujícím dobu. V jejich řadách vyrostla tehdy další generace, jako třeba ,jako
třeba Hejdánek, Miřejovský, Komárková, Teindl, Souček, Trusina, Pokorný, Loewenstein a ti
zase dále ovlivnili další a další. Třeba jen jedince, ale takové, kteří tyto myšlenky přenášeli do
další generace.
Tentokráte staří i mladí lidé, kteří se hlásí k ekumenickému pojetí křesťanských
hodnot, včetně „věřících“ ateistů, se sešli a skoro tři dny spolu diskutovali. Ne o Paroubkovi,
nebo daňových podvodech našich stran, ale o návaznosti či diskontinuitě hodnot a generací.
A tak každý kdo přišel najednou „vypadl“ ze světa malicherných sporů a začal přemýšlet o
něčem, co nemá jen délku jepičího života. Přestože se jednalo i o katastrofálních vizích naší
civilizace, bylo mně v zásadě dobře. Asi jako kdybych po stravování v pouličních stáncích
s opečenými klobásami nebo v KFC či u Macdonalda, mně někdo pozval na opravdovou
hostinu. Konečně Řekové té opravdové hostině ducha říkali symposion.
A sotva toto doznělo, byla v Brně představena kniha Mileny Šimsové,ve které nejen
v historických dokumentech, ale především formou orální historie, ve vzpomínkách těch co
přežili zachytila hrdinství generace Ymkařů za druhé světové války a jejich odboj proti
nacismu. Jen z řad YMCA tehdy bylo popraveno 261 osob v období 6 let. Jaroslav Šimsa,
Jaroslav Valenta, Rudolf Mareš, Pavel Vančura,….
Kniha, četba úryvků z ní byla sice o smrti,mučení a hrdinství těchto odbojářů,na které
se dosud nikdy nevzpomínalo proto, že to nebyli komunisté, ale křesťané, ale současně byla o
síle jejich přesvědčení,že jejich jednání má smysl a význam. Sál v prostorách brněnské
Vaňkovky, (krásně využitá bývala fabrika a její prostory pro obohacení přítomnosti) byl
nabitý tak, že se stálo.
Recitace, hudba, přednáška. Ty velké ideje, pro které lidi z přesvědčení umírali, určitě
nebyly tehdy „bestsellerem“ Ale právě proto, že nebyly dobře prodejné, oslovují mnohé lidi
dodnes. Tedy ne všechny lidi,ale jenom tu „profilující minoritu“, která vymezuje a dává
konturu celku. To ale stačí, obroda společnosti, národa se nedělá z tribuny pomocí amplionů.
Na náměstích se pouze demonstruje a přítomností mnohých prosazuje to, co již je předem
v lidech zaseto.
Musím uklízet častěji. A častěji vyhazovat to bezcenné,abych měla prostor –
v regálech i v hlavě – na to, co přečká svým významem dnešek. Činy těch „ymkařů“ i ta
Akademická YMCA, která nadále oslovuje mladé lidi, přečkaly a přečkají další střídání
generací.
Vyšlo v týdenníku Rozhlas.