01/1415 - Střední lesnická škola Hranice

Komentáře

Transkript

01/1415 - Střední lesnická škola Hranice
Štěstí je jako vítr, není vidět, ale cítíš ho...
Obsah čísla
Milí čtenáři,
2......... Z Čech až na Borneo
2......... Pohár Corny
3......... YPEF
6......... Jak jsme oslavili les
8......... O vlajku školy
8......... Naše arboretum
9......... Zeptali jsme se... Ireny Janů
10....... Historie vztahu společnosti a
lesního hospodářství (2. část)
13....... Rozhovor se spisovatelem
Zdeňkem Hlaváčem
14....... První lov, první úlovek
16....... První dny školy
17....... Dny NATO
18....... Jak jsem se seznámila
s Hamletem
19....... Stormbreaker
20....... Na křídlech múzy
22....... Anketa
23....... Sranda z lesa od Homelesa
25....... Otevřený dopis Daniela
Weisse
26....... Komiks
27....... Redakční koutek
a máme tu zase podzim a s ním i nový
školní rok a HOMELES!
Pro někoho začal čas stresu, učení a
nervozity - a pro někoho zase čas plný
optimismu, srandy a zábavy. Doufám, že
u nás na škole převažují ti optimisté.
Zábavy se nám ve 3. ročníku dostává obzvlášť v hodinách ekonomie - zejména
když probíráme s kým a za kolik, anebo
v hodinách hůlky, když si na tabuli kreslíme sprosté obrázky a říkáme tomu vzorový příklad na měření stromu. Nesmím
také zapomenout na - pro některé vzrušující - hodiny (zpocených rukou) tance a
polonézy. Na polonézu a další tance se
můžeme těšit i v sobotu 29. listopadu při
Hubertské – a stejně tak i na ohlasy v našem příštím homelesovém čísle.
Měli bychom si také povšimnout, že
proběhly hony 4. ročníků s oslavami poslední leče. A po řadu týdnů probíhají
i každoroční burzy škol, na kterých se
určitě podíleli i někteří z vás. A jelikož už
je listopad a jen kousek zbývá do zimy,
užívejme si posledních chvilek podzimního sluníčka a nezapomeňme napsat Ježuchovi…
Lenka Silnicová
foto: Ing. Bc. Alena Pavelková
číslo 1 ročník 2014/2015
Aktuality
Z Čech až na Borneo
V Hranickém zámku v prvním patře jste
mohli od 10. 9. do 31. 10. 2014 navštívit
výstavu fotografií Roberta Hlavicy,
bývalého absolventa SLŠ Hranice, a
Lukáše Kovára. Tito hoši nalezli zálibu ve
fotografování přírody a mohou se pochlubit brilantními kousky. Zazněl zde uvítací
projev starostky města Ing. Radky Ondriášové, v němž mimo jiné obdivovala
trpělivost těchto fotografů při pořizování
unikátních snímků. Svůj projev pronesl
také ředitel naší lesnické školy. Nemohli
chybět ani naši trubači, kteří akci dodali
toho správného ducha a svým troubením
zpříjemnili atmosféru. Na zvědavé ná-
vštěvníky čekalo chutné občerstvení, které jim přišlo určitě vhod při sledování
unikátních fotografií, jako např. snímku
medvěda uvízlého mezi stromy a na něj
útočících lovců, a mnoha dalších fotografií divoké přírody a nespoutaných zvířat. Ti, kteří navštívili tuto výstavu, určitě
nelitují, včetně studentů lesnické školy,
hlavně 1. ročníků.
Josef Černoch, 4. C
Pohár Corny
Dne 17. září naši hoši vzorně reprezentovali školu v okresním kole středoškolského atletického poháru Corny. Soutěž
se konala v Přerově, kde hoši s podporou
pana učitele Menšíka vybojovali 3. místo
a tím i postoupili do dalšího kola. Dívky
vybojovaly místo čtvrté.
V následujícím týdnu hoši opět zabojovali
a 25. září v krajském kole poháru obsadili
5. místo.
K dosaženým výsledkům
blahopřejeme!
Josef Černoch, 4. C
strana 2
Aktuality
Young people in
European Forests
Jak jste si jistě přečetli v denním tisku (na
DM v dennej tlači), tři naši spolužáci se
zúčastnili evropského finále soutěže
YPEF. Evropské finále se v letošním roce
konalo v německém městě Eberswalde
cca 50 kilometrů severovýchodně od Berlína.
Eberswalde
Eberswalde se nachází ve spolkové zemi
Braniborsko. V současné době má cca 40
tisíc obyvatel. Město obklopují hluboké
lesy, a proto bývá přezdíváno Waldstadt
(lesní město). Není tedy zvláštní, že je
v tomto městě umístěna Univerzita pro
udržitelný rozvoj (Hochschule für nachhaltige Entwicklung), jejíž součástí je
i obor lesnictví a nabízí se možnost zde
studovat. Nadmořská výška města je
pouhých 25 m. n. m. Dříve patřilo město
mezi rozvinutá průmyslová centra bývalé
NDR, dnes se snaží tuto slávu oprášit,
neboť leží na výhodném místě mezi Berlínem a polským přístavem Štětín. Eberswalde patří mezi 3 města v Německu, ve
kterých je zavedena trolejbusová doprava.
číslo 1 ročník 2014/2015
Den první
Vyrazili jsme ráno po osmé hodině vyprovázeni laskavým slovem pana ředitele a
dalších zaměstnanců školy. Čekala nás
700 kilometrů dlouhá cesta. Počasí bylo
téměř ideální. Poněvadž jsme cestovali
po kvalitnější polské dálnici, měli jsme
dostatek času sledovat okolní krajinu.
Polské, potažmo německé lesy se vyznačují převážně borovými monokulturami s příměsí břízy. Jinak je to pořád
strašná rovina. Po příjezdu do Eberswalde
(díky GPS-Petra bez jediného zabloudění)
jsme byli přivítáni v environmentálním
centru (Wald-Solar-Heim) našim průvodcem budoucích dní Moritzem. Po ubytování nás Moritz provedl celým centrem
a pozval k večeři. Večeře byly poměrně
jednotvárné, skládající se ze čtyř druhů
salámů, tří druhů sýrů a berlínského chleba (když jste se přes něj podívali, viděli
jste až do Berlína). Po večeři a příjezdu
posledních účastníků ze vzdáleného Portugalska a Řecka jsme se jali hrát seznamovací hry. Výslovnost některých
našich křestních jmen nastartovala velmi
pozitivní a veselou náladu (tedy s výjimkou Portugalců – tam jsou všichni
Pedro). U některých jmen jsme si zvolili
české ekvivalenty - například Eda z Rumunska, o kterém bude ještě řeč (neodpustíme si napsat něco hned, Eda chce
být nesmrtelný a chce umět létat). Pro
nás se stal nesmrtelným během těchto
čtyř dnů.
Aktuality
Den druhý
Jestliže jsme o večeři hovořili jako
o jednotvárné, nenacházíme vhodné
slovo pro snídani. Po snídani proběhlo
slavnostní zahájení soutěže za účasti starosty města Eberswalde, ředitele místního lesního úřadu a prezidenta YPEF. Poté
jsme byli rozlosováni do mezinárodních
tříčlenných týmů. Petra byla v týmu s Carmen z Rakouska a Pedrem z Portugalska. Mikloš – tady jsme se asi trochu
přepsali, říkali mu Niky, byl v týmu s Juset
(dívka) z Litvy a Robertem z Lotyšska.
A David s Marií z Řecka a Jolantou z Polska. Poté následoval test o dvaceti otázkách o evropských lesích. Časový limit
byl dostatečný, většina družstev odevzdávala testové sešity před limitem.
Přestože venku lilo jako z konve, soutěž
pokračovala terénními úkoly. Úkoly byly
podobné naší Lesnické všestrannosti, například měření výšky stromu, odhad
hmotnosti dřeva, poznávačka semen,
dřev, listů a plodů. Sběr přírodnin dle zadání na čas a přeskládání dvou metrů
dřeva na čas. Pro zpestření deštivého dopoledne byla v lese zaparkována plošina,
která nás po dvojicích vynesla do korun
stromů. Při obědě jsme marně čekali na
hlavní chod, hlavní chodem byla polévka
zde zvaná eintopf (hodně zeleniny a málo
klobásky). Odpoledne pro nás organizátoři připravili výlet do centra města vzdá-
leného cca 1km, kde jsme mimo jiné prošli trh s mnoha místními produkty, jako
bylo například půl kila medu za 5,50 €. Po
výletě byla rozlosována témata pro vytvoření posterů a následné ústní prezentace (např. větrné elektrárny,
certifikace lesů, ohrožené druhy v Evropě, invazivní rostliny v našich lesích, biomasa, funkce lesa, nepůvodní šelmy
v lesích, …).
Hned poté jsme se vydali na lesnickou
univerzitu, kde jsme v počítačové učebně
za pomoci svých „pomocníků“ z řad studentů začali připravovat své prezentace.
Byli nám nápomocni jak po stránce odborné, tak i jazykové. Po večeři (viz den
první) jsme mohli pracovat na prezentacích nebo zhlédnout kouzelný film (Magic
Movie) o německých lesích.
Den třetí
O snídani se zmiňovat nebudeme, budeme se hned věnovat programu. Celé dopoledne jsme strávili na univerzitě a
připravovali svoje prezentace. Mezitím si
pan učitel vyjel s ostatními kolegy na výlet do kláštera Chorin. Na oběd tentokrát
polévka nebyla. Když jsme zjišťovali, hladoví z předchozího dne, co bude k obědu,
bylo nám řečeno, že brambory a maso a
to třetí je něco, co nám nemohou říct,
protože to prý neznáme. Brambory byly,
maso bylo. A to, co prý neznáme, bylo
strana 4
Aktuality
zelí (cabbage). Takže jsme trochu znejistěli, jestli vůbec vědí, kde je Česká
republika! Ve tři hodiny přišla naše velká
chvíle, prezentovali jsme připravené postery vytištěné na formátu A0. Členové
mezinárodní komise, ale i žáci hodnotili
přednášené prezentace do připravených
formulářů. Zde jsme zúročili svoje jazykové a prezentační schopnosti. - Na večer
pak pro nás připravili Night walk. Byla to
taková naše lesní pedagogika v nočním
lese. Pro nás nic nového!
Čtvrtý den
Snídaně, oběd a večeře při starém. Ráno
jsme vyrazili na procházku místní přírodní
rezervací s doprovodem Moritze a lesního
pedagoga. Náš průvodce při výkladu používal i borlici, včetně zpěvu německých
loveckých signálů. Tyto signály Moritz
přezpívával do angličtiny. Zhlédli jsme
ukázky historického způsobu získávání
pryskyřice, tzv. smolaření (v Německu se
již nevyužívá, pryskyřice se dováží z Číny). Lesy přírodní rezervace dříve patřily
královské rodině, která je využívala především pro lov. Na závěr vycházky každá
národní výprava zasadila symbolický
strom. Poněvadž by bylo nepraktické a
z přírodního hlediska nemožné vysadit
národní dřeviny (tedy v případě Řecka a
Portugalska), vybrali organizátoři dřeviny
stanovištně vhodné. My jsme vysadili
krásnou jedli.
číslo 1 ročník 2014/2015
Odpoledne proběhl závěrečný ceremoniál, při němž byly vyhlášeni pouze vítězové. Takže naše celkové pořadí zůstalo
tajemstvím (Eda by to neunesl)! Po večeři
proběhly
dobrovolné
prezentace
jednotných zemí. Při rumunské prezentaci byli žáci oblečeni do národních krojů,
Eda rovněž. Eda pouštěl sladkou hudbou
podbarvenou prezentaci z notebooku a
žáci hovořili o kulturních zajímavostech
Rumunska. Na závěr předvedli národní
tanec, při němž nejlepší taneční kreace
předváděl Eda. Eda se neudržel ani při
následné řecké prezentaci a změnil řecký
národní tanec v rumunský národní tanec.
Stal se tak hvězdou večera a s velkou
ochotou pózoval pro fotografy ještě
dlouho do noci. Příští evropské finále,
které se bude konat v Rumunsku, se tak
stává příslibem velkých zážitků! Proto neleňte, studujte materiály o evropských lesích, abyste mohli poznat Edu a příští rok
napsat podobný článek.
Petra Pantová, Mikuláš Žalek, David Jan,
4. B
Poznámka autorů: Nezlobte se na něj, je
to Eda. Prostý pobíječ much, u nás zvaný
Plájbój!
Aktuality
Jak jsme oslavili les
Každý rok v říjnu ožijí olomoucké
Smetanovy sady Podzimními
zahradnickými trhy, které připravují zaměstnanci Výstaviště Flora Olomouc. Od
roku 2011 se ve dnech konání trhů kolem
Rudolfovy aleje také tradičně ozývá veselý křik dětí, lovecké signály lesních rohů,
zvuk motorových pil i příjemná promenádní hudba.
Tuhle pestrou směs zvuků v Rudolfově
aleji mají na svědomí organizace spolupodílející se na přípravách akce „Oslavy
lesa na Floře“. Letos se jich pod heslem
„Lesy v Olomouckém kraji – lesy pro lidi“
sešlo ke spolupráci celkem 25. Záštitu
nad akcí převzal tradičně hejtman Olomouckého kraje a také primátor města
Olomouce. Finančně a organizačně ji
podpořil podnik Lesy České republiky, s.
p., Krajský úřad Olomouckého kraje,
podnik Vojenské lesy a statky České
republiky, s. p., společnost Lesy města
Olomouce, a. s., sdružení Celostátní síť
pro venkov, Ústav pro hospodářskou
úpravu lesa a mnohé další subjekty z našeho kraje. Pomoc organizátorům poskytlo také Výstaviště Flora, a.s.
Pátky jsou na Oslavách lesa zadány školní
mládeži. Letos přijelo 752 dětí ze 30 škol
Olomouckého kraje, doprovázelo je 74
pedagogů. Kromě olomouckých školáků
z I. stupně ZŠ přijely i děti z Lipníku nad
Bečvou, Moravského Berouna a Přerova.
Program probíhal od 8 do 11:30 hodin.
Pro přibližně 15členné skupinky dětí bylo
připraveno 17 stanovišť, na kterých se
školáci učili rozpoznat základní dřeviny
podle listů, větviček, semen nebo kousků
dřeva, skládali dřevěné puzzle, stopovali
lesní zvěř, jako čápi lovili žabky, přibližovali klády, poznávali vzácné druhy organismů
z chráněných
území
Olomouckého kraje a dozvěděli se
i mnoho dalších zajímavostí z lesa. Razítka za plnění úkolů sbírali školáci také na
stanovišti truhlářů z Tovačova, u profesionálního včelaře, geologa a dalších. Za
hustě orazítkovaný Účastnický list si pak
děti odnesli plnou tašku drobných dárků
od pořadatelů. V rámci programu bylo
strana 6
Aktuality
připraveno také losování výherců žákovské básnické soutěže. Úderem 9 hodiny se moderátorského mikrofonu a
tohoto zodpovědného úkolu ujal pan
Ing. Jiří Rozbořil, hejtman Olomouckého
kraje. Tři šťastní výherci za svou básničku
o lesníkovi a jeho práci získali nejen účast
na Oslavách lesa – tak jako ostatní třídy,
ale ještě si navíc odnášeli dřevěné krmítko a plakát s obrázky u nás zimujících
druhů ptáků. Rozloučení se školami obstaral tradiční podrav „Lesu zdar“ a
fanfáry mysliveckých trubačů Střední
lesnické školy v Hranicích.
Stejným způsobem vítali myslivečtí trubači také návštěvníky sobotního programu. Ten probíhal v příjemné podzimní
atmosféře od 10 do 16 hodin. Olomoučané si zjevně doprovodnou akci
podzimních trhů užívali, a tak se více než
stovka organizátorů celý den ani nezastavila. Do programu se přímo zapojilo
téměř 600 účastníků, především dětí
v doprovodu rodičů a prarodičů. Mimo
kvízy a poučné hry si více než 5 tisíc návštěvníků podzimních trhů užívalo příjemnou dixielandovou hudbu Down Beatu
z Jeseníka, tradiční „psí promenádu“ připravenou kynology z Českomoravské
myslivecké jednoty - OMS Olomouc, uměleckého řezbáře při práci a řady dalších
zajímavých atrakcí. Téměř žádný účastník
číslo 1 ročník 2014/2015
akce neodolal možnosti pohladit si mladou vydru, kterou na Oslavy lesa přivezl
pan Czik ze Stanice ochrany fauny v Hluku. Ten, kdo posbíral do letáčku s veverkou stanovený počet razítek,
mohl v jednom z pěti slosování vyhrát zajímavé ceny. Z improvizovaného pódia
u altánu proti restauraci Fontána si návštěvníci mohli odnést dřevěné hračky,
knihy, omalovánky a vystřihovánky
s lesní tematikou nebo třeba plyšového
divočáka.
Stejně jako účastníci akce i pořadatelé
odcházeli
ze
Smetanových
sadů
spokojeni a s dobrým pocitem. Snad se
nám zase o něco lépe podařilo zábavnou
formou poukázat na význam lesa pro
každého z nás, přiblížit občanům kraje
tento vzácný ekosystém i práci těch, kteří
o něj pečují. Na dalších Oslavách lesa na
Floře, v říjnu 2015, na shledanou!
Ing. Hana Komárková
Aktuality
O vlajku školy
Dne 9. 10. 2014 se uskutečnily tradiční
přebory v atletice „O vlajku školy“. Soutěže se zúčasnili zdatní sportovci a sportovkyně. Nechyběli samozřejmě ani
fanoušci a fanynky z naší školy. Každý
sportovec předvedl svoje nejlepší výkony
a chtěl, aby vyhrála právě jeho třída. Toto
štěstí letos měla 4.B, která získala nejvíce bodů. Jsme rádi, že jsme se sešli
v tak hojném počtu a všem účastníkům
děkujeme a přejeme hodně zdaru.
Eliška Žižková,
Pavlína Krumpolcová, 1. C
Naše arboretum
Jak jste si již všichni stačili všimnout, vaší
dosavadní zahradnici Alence Pavelkové
se již brzy narodí miminko, a tak jsem na
její místo nastoupila já, vaše nová zahradnice Martina Čechová. Od začátku
měsíce září jsem péči o arboretum vzala
plně do svých rukou a společně se žáky
prvních ročníků jsme v arboretu udělali
spoustu práce.
První den praxí byl věnován péči o zarostlé cesty v arboretu, a tak jsme prováděli takzvané oživování cest. Následující
dny jsme se věnovali převážně tvarování
dřevin, pletí skalek, svážení ostříhaných
větví ze stromů a keřů k následnému
štěpkování. Takto vzniklá štěpka byla poté rozvezena zpět k dřevinám, aby jim
byly v podobě štěpky dodány živiny.
V tomto měsíci proběhla v arboretu i jedna větší akce, při které byly po zdravotním výběru pokáceny některé stromy.
Nahoře v arboretu se jednalo o tři smrky
pichlavé ( Picea pungens), uprostřed arboreta to byl smrk černý ( Picea mariana )
a smrk východní ( Picea orientalis) a nakonec ve spodní části arboreta byla pokácena jedle obrovská ( Abies grandis).
Těžbu prováděli žáci 3. B společně
s panem Ing. Radimem Církvou, vedoucím praxí Jiřím Gratclem, Ing. Lubošem
Bartošem, Ph.D., a Ing. Miroslavem Sukem. Těžební zbytky v podobě větví byly
následně žáky prvních ročníků zpracovány, odvezeny na hromady ke garážím a
přichystány k poštěpkování.
Na přechodu měsíce září a října se nám
arboretum začalo zbarvovat do nádherného podzimního tónu a lákalo k příjemné procházce a odpočinku. Proto je
v tomto období arboretum často poctěno
návštěvami ze strany veřejnosti či různých škol (např. ve středu 8. října nás přišly navštívit i děti z Mateřské školy
Špičky) a i mnozí z nás si do něj chodíme
dennodenně odpočinout – popřípadě si
třeba nasbírat jedlé kaštany. Proč taky
ne, vždyť jsou výborné, že?
Těším se na další spolupráci se žáky
prvních ročníků a ráda bych všem připomněla, že dobrovolná činnost v arboretu
nadále platí, takže veškeré zájemce
o práci tu mileráda přivítám.
Ing. Martina Čechová
strana 8
Ze školy
Zeptali jsme se…
Ireny Janů
Přinášíme vám rozhovor s paní Irenou
Janů, která ve školním bufetu pečuje
o naše žaludky a chuťové buňky.
Jaký máte vztah k přírodě?
Vztah k přírodě mám velice kladný,
protože jsem vyrůstala v malebné
slovenské vesničce v horách.
Máte ráda zvěřinu?
Zvěřinu nejím, ale doufám, že mi časem
přijde k chuti.
Máte nějaké sny?
Když jsem byla malá, tak jako každé
dítě s velkou fantazií jsme měla hodně
snů, které se mi nesplnily, takže mám
ještě co napravovat.
Jak dlouho děláte na škole?
Na této škole ráda pracuji již druhým
rokem a jsem zatím spokojená.
Jak trávíte svůj volný čas?
Svůj volný čas nejvíce věnuji své rodině,
se kterou jezdíme na různé výlety.
Nadále se věnuji i turistice, při které se
vám krásně pročistí hlava a zaženou
černé chmury. A tím hlavním, co mám
ještě ráda, je jízda na kole.
Jaký je váš vztah ke studentům?
Našim studentům bych vzkázala, aby byli
stále tak milí a příjemní jako do této
doby. A aby se nezměnila jejich chuť
k jídlu. ☺ To vám přeje Irena Janů, paní
domácí.
Lenka Silnicová, 3. B
Jaké zvíře máte ráda?
Jaké zvíře mám ráda? No přece psy, a
proto dva vlastníme. Pokaždé, když se
někdo vrací domů, tak nás s radostí vítají
a kontrolují obsah našich tašek.
Váš nejkrásnější zážitek?
Mě
nejkrásnější
zážitky
začaly
svatbou s mým manželem a dále
pokračovaly narozením mých dvou dcer.
Jistě mám zážitků o hodně více, na to by
nestačil papír, ale tyto jsou nejkrásnější.
Váš nejhorší zážitek?
Nejhorším zážitkem bylo úmrtí mých
rodičů a blízkých. Tak važte si rodičů,
dokud ještě žijí. Mluvte s nimi, i když vám
občas - jak se říká - lezou na nervy.
Líbí se vám na škole?
Na SLŠ se mi zatím moc líbí a doufám, že
to tak bude i nadále.
číslo 1 ročník 2014/2015
foto Ing. Bc. Alena Pavelková
Historie
Historie vztahu
společnosti a lesního
hospodářství (2. část)
Pokračujeme v publikování
textu Ing. Jaromíra Vašíčka,
který poskytl našemu časopisu. Seznamte se se zajímavou
historií rozvoje
lesního hospodaření v naší
společnosti.
Období po 30leté válce do
vydání lesních řádů
v letech 1754–1756
První návrhy doporučující industrializaci
našich zemí se začaly vyskytovat ve Vídni
v polovině 17. století. První LHP vznikl
v roce 1739. Nicméně do péče o lesy stát
nezasahoval a ponechával ji na vlastnících. Tato péče se projevovala především
mapováním, popisem a povšechným konstatováním, že lesů má býti šetřeno. Později byly zřizovány nejrůznější vizitační
komise, které posuzovaly stav lesů a
úroveň hospodaření. Souborně k tomu
období lze konstatovat, že přes všechny
snahy o ochranu lesů a první známky
hospodářské úpravy případně pěstování
lesa (umělá obnova) byly lesy na
mnohých místech značně vykáceny a
proředěny, případně silně poškozovány
pastvou dobytka a silnými vichřicemi.
Zvláště v okolí větších báňských a hutních podniků a podél splavných toků byly
mnohé lesy zpustošeny. V tomto období
byla nositelem lesnické vzdělanosti a
pokroku především šlechta, neboť ta měla možnost cestovat, seznamovat se s literaturou a přitom sledovala zvýšení
užitku ze svých lesů. Pozoruhodných
úspěchů již bylo v tomto období dosaženo i v úpravě nepřetržité výnosovosti
lesů.
strana 10
Historie
Vydání lesních řádů
1754–56
Industriální rozvoj Čech, Moravy a Slezska způsoboval nedostatek dřeva, na který panovnice Marie Terezie reagovala
vydáním řádů. Dne 5. května 1754 byl
vydán „Císařský královský patent lesů a
dříví, ustanovení v království Českém se
týkající". Řešil hlavní nedostatky, které
spatřoval především ve špatném hospodaření v městských, obecních a poddanských lesích. Vydání lesního řádu pro
Čechy z roku 1754 lze označit jako významný mezník v péči o lesy.
Období od roku 1750 do roku 1848 je
charakterizováno nebývalým rozvojem
přírodních a ekonomických věd, což se
zřetelně projevilo ve vzniku a rozvoji
lesnických nauk. Z ochrany lesa a hospodářské úpravy lesů lze ze zahraničních a
domácích autorů jmenovat především díla Hartigova, která seznamovala tehdejší
lesníky s pěstováním lesů, ochranou lesů,
taxací, těžbou i dopravou dříví. Ve druhé
polovině 18. století byl stav našich lesů
velmi špatný, na některých místech
číslo 1 ročník 2014/2015
dokonce kritický. Zejména stav mnohých
obecních a poddanských lesů byl přímo
zoufalý. Lepší stav lesů byl v některých
lesích ve vlastnictví šlechty. V druhé
polovině 18. století nastal rychlý nárůst
populace a budování průmyslu, což stupňovalo spotřebu stavebního a palivového
dříví. Zlom nastal na konci 18. a začátkem 19. století, kdy se v hojné míře začalo používat uhlí jako hlavní palivo ke
krytí energetických potřeb rozvíjejícího se
průmyslu. Můžeme zcela oprávněně říci,
že uhlí zachránilo lesy, zejména v dopravně přístupných oblastech. Spalování
uhlí v průmyslu snížilo požadavky po palivu, a tak bylo možné zabývat se
pěstováním užitkových sortimentů, což
mělo nepochybně příznivý vliv na rozvoj
hospodářské úpravy lesů, ochrany lesů,
pěstování lesů a dalších lesnických disciplín.
Období po r. 1852
V roce 1848 byla zrušena robota. Pro
lesnictví byl významným dnem 3. prosinec 1852, kdy byl vydán lesní zákon. Tento zákon vycházel z dříve již vydaných
lesních řádů. O obtížích v prosazení toho-
Historie
to zákona do praxe svědčí to, že například otázka ustanovování lesních hospodářů v Čechách byla vyřešena teprve
až zákonem č. 11 z roku 1893, tedy po 41
letech. V tomto zákoně ještě nebylo
ustanovení o lesních hospodářských
plánech.
Souhrnně k historii
V období od dávné historie zhruba do začátku 19. století je zcela zřejmá těsná
souvislost mezi rozvojem společnosti a
stavem lesů, neboť lesy hrály v životě
společnosti nesrovnatelně významnější
roli. V obdobích, kdy se společnost ekonomicky rozvíjela, rostl počet obyvatel,
zvyšovala se výroba skla, železa, keramiky apod., se snižovala plocha lesů a
zhoršoval se jejich stav. Naopak v dobách
krizí (například výskyt moru) v období válek, kdy klesal počet obyvatel a lidé měli
zcela jiné starosti, se plocha lesů
zvětšovala a narůstaly i zásoby dříví.
Od počátku průmyslového rozvoje jejich
ekonomický význam postupně klesá, neboť se ve větší míře začaly používat jiné
zdroje energie a materiálů.
Dvě světové války ve 20. století s jejich
společenskými změnami měly zásadní
dopad do vlastnických vztahů k lesním
majetkům. Pro ilustraci lze zmínit, že Rakousko-Uherská monarchie v dnešní ČR
vlastnila na začátku 20. století zanedbatelnou plochu lesů. Na konci 80. let dvacátého století, bylo ve vlastnictví státu
téměř 100% lesů. Na území dnešní České
republiky probíhaly změny ve vlastnictví
lesů následkem:
• První pozemkové reformy,
• konfiskacemi a nucenou správou
v období „protektorátu Čechy a Morava",
• dekretů presidenta Beneše,
• revizí první pozemkové reformy,
• zestátňováním lesů za socialismu,
• restitučním procesem.
Není třeba nijak zdůrazňovat, že změny
vlastnictví stavu lesů nijak neprospívaly.
Na druhé straně byly přijaty právní normy, které umožňovaly zachovat stav lesů
na dobré úrovni. Velké společenské změny nastaly v ČR odsunem německého
obyvatelstva. Zalesněním části zemědělských pozemků v pohraničí v padesátých
a šedesátých letech se zvětšila rozloha
lesů na našem území. V poválečném období byly poměrně rychle napraveny škody na lesích, které způsobily válečné
události. V průběhu druhé poloviny 20.
století se zvyšuje podíl lesů, které mají
ekologický a sociální význam pro
společnost, což má za následek jejich
nižší ekonomické využití.
Ing. Jaromír Vašíček, CSc.
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
Brandýs nad Labem, uveřejněno se souhlasem autora.
strana 12
Rozhovor
Rozhovor se
spisovatelem
Zdeňkem Hlaváčem
Háje Tučapy-Bořenovice. Také rád experimentuji v kuchyni, fotím, zajímám se
o botaniku a na stará kolena se starám
o zahrádku.
Zdeněk Hlaváč se narodil 29. 6. 1954
v Ústí nad Orlicí do myslivecké rodiny.
Vydal 6 knih s mysliveckou tématikou.
Publikuje v regionálním tisku a časopise
Myslivost. Je členem Klubu autorů při
Českomoravské myslivecké jednotě. Od
roku 2007 žije a pracuje v Holešově.
Vydané knihy:
• Zelenými stezkami - Velké pláně
(2010)
• Mezi puškou a vařečkou (2010)
• O srncích a myslivcích (2012)
• Z myslivcova deníku a receptáře
(2012)
• Poslední lov (2013)
• Myslivecký rok (2014)
Když se podíváte na svou první knihu
zpětně, změnil byste na ní něco?
Svíčkovou od maminky.
Změnil bych dvě věci. První by byl obsah
knihy, vydal bych místo jedné knihy dvě.
A druhou věc, kterou bych změnil, jsou
ilustrace.
Jak dlouho vám trvá napsat jednu knihu?
Asi jeden rok.
Co jste dělal před tím, než jste začal
psát?
Pracoval jsem v kulturních zařízeních.
Máte nějakou oblíbenou knihu nebo spisovatele?
Mým oblíbeným spisovatelem je Bohumil
Hrabal, a pokud jde o spisovatele, kteří
píší o přírodě, tak to oblíbeného nemám.
Jaké máte koníčky?
Velkým koníčkem je myslivost. Od roku
2008 jsem členem mysliveckého sdružení
číslo 1 ročník 2014/2015
Máte nějaký oblíbený recept ze zvěřiny?
Choval jste někdy loveckého psa?
Nikdy jsem psa neměl, protože bydlím
v panelovém bytě.
Měl jste někdy nějaký velký sen?
Chtěl jsem cestovat, ale tento sen se mi
nesplnil.
Jaké země byste chtěl navštívit a proč?
Sibiř a Mongolsko, protože mi o těchto
místech vyprávěli přátelé.
Jste spokojen s vaší poslední knihou?
Musel jsem ji stáhnout z prodeje. Důvodem byly špatně vytištěné ilustrace a
fotografie.
Pavlína Krumpolcová, 1. C
Zápisník
První lov, první
úlovek
Psal se rok 2011, když jsem úspěšně složil myslivecké zkoušky. Už jsem se
nemohl dočkat dne, kdy si půjdu vyzvednout svůj lovecký lístek.
Hned ten den
jsem měl v úmyslu jít na svou první
čekanou
a
to
už s flintou na rameni. K myslivosti
mě dovedl děda, a
proto i v můj první
lovecký večer mi měl
dělat odborný doprovod a dohled. Odpoledne jsem měl již
lovecký lístek, zbrojní
průkaz, pojištění a povolenku nachystanou v dokladovce, kterou jsem dostal od dědy za úspěšné
složení zkoušek. Flinta byla naleštěná,
batoh a vše potřebné bylo nachystané a
já se stále nemohl dočkat onoho večera.
V tomto období probíhala srnčí říje, zemědělci sklízeli úrodu a houbaři se
navzájem předbíhali, aby mu ten druhý
nevyfoukl jeho oblíbené místo. Celý den
bylo nesnesitelné vedro a bouřka, které
jsem se tolik obával, nakonec přišla a
zkazila mi první vycházku.
Děda mi však nabídl, že
půjdeme brzy ráno, to
bude zvěř po nočním
dešti určitě v pohybu a
uvidíme toho víc, než
kdybychom šli v tom
večerním dusnu. Rád
jsem tuto nabídku přijal, protože čekání do
dalšího večera by bylo
nekonečné.
Budík zvonil přesně o půl čtvrté. Z postele jsem vystřelil jako zajíc z pelechu při
honu a rázem jsem byl oděn do zeleného
a čekal vyzbrojen u auta. Nervozita byla
čím dál větší. Netrvalo dlouho a stál jsem
na kraji lesa a nasával čistý vzduch po
vydatném
dešti. Místy byla mlha jako mléko, nebylo vidět ani na
krok. Zvedl jsem
dalekohled ze své
hrudi a okamžitě
začal
prozkoumávat
okolí.
Nikde nic, jen
ptáci se začali
probouzet švitořením do nového dne a sem
tam ještě zakuňkala žába z nedalekého močálu. Přistoupil ke mně
děda a řekl mi, ať si nabiji flintu a vyrazíme směrem k močálu. Cesta byla dlouhá,
zdálo se mi, že to trvá celou věčnost, ale
vše zpříjemňovala vůně zesečených polí
a luk, zvuky ptáků a myší pobíhání po poli. Z příjemného postupování honitbou
mě vytrhlo dědovo upozornění: „Pšššt,
stůj, opatrně zvedni dalekohled a podívej
se před sebe! “ V ten moment mi přejel
po zádech mráz a zastavil dech. Před námi stálo v rudlu na posečené jetelině šest
statných lončáků a v klidu si “buchtovali“. Příznivý vítr nám hrál do karet,
ale stál před námi
ten
největší
problém, vzdálenost mezi námi
a divočáky, která
byla mým odhadem okolo dvě stě
metrů. Já však
spoléhal na dědovy
zkušenosti, a tak
jsem čekal, s jakým
strana 14
Zápisník
návrhem přijde. Chvíli přemýšlel a pak mi
řekl: „Pokusíme se jim nadejít z druhé
strany, protože se rychle rozednívá a
prasata brzy zatáhnou do lesa.“ Já jsem
souhlasil a vydali jsme se rychle na
místo, odkud bude možnost lovit.
Netrvalo
to
dlouho a pomalu
jsme postupovali
podél stěny lesa.
Bylo vidět, že každou chvílí zatáhnou
do lesa, a tak nezbývalo nic jiného,
než se s dědou
domluvit na průběhu lovu. Děda mi řekl: „Postav se za
tento smrk, já půjdu
o pár metrů vedle, nachystej
se k lovu, v klidu si vyber
kus, který ti bude stát na
dobrou ránu, a střílej.“
S přáním „Lovu zdar“ se
vzdálil. Na ten moment
nikdy nezapomenu. Jak
pravil děda, tak jsem udělal. Ještě jednou jsem si
zkontroloval, jak situace
vypadá, a když bylo vše
tak, jak má být, rozhodl
jsem se pro lov. Z ramene jsem sundal kulobrok ráže 7x57R 12/70,
opřel se o smrk, zamířil
na jedno prase, které
postávalo bokem od
tlupy, kříž optiky posadil na komoru, nadechl, vydechl a lehce pohladil
napínáček. Lesem se nesla moje rána,
kterou jsem víceméně nevnímal. Zajímalo mě jen to, jestli prase, na které
jsem střílel, leží. Vše jsem kontroloval
v puškohledu, když se ozvala druhá rána,
tentokrát z dědovy 6,5x55 SE. Rychle
číslo 1 ročník 2014/2015
jsem vyměnil flintu za dalekohled a podíval se na místo, kde byla prasata. Rázem
tam ležela dvě. Po zádech mi opět přejel
mráz a zalila mě obrovská vlna radosti.
Ulovil jsem svoje první prase. Po chvíli ke
mně přišel
děda a popřál mi „Lovu
zdar! “ To samé jsem
udělal i já a pustili jsme
se do probírání průběhu
lovu, jak už to tak bývá.
Dozvěděl jsem se, že
po mojí ráně prase
okamžitě spadlo a silně odkazovalo a
ostatní lončáci vůbec
nic nevnímali, proto
se rozhodl také lovit.
Po našem rozhovoru
jsme přistoupili ke zvěři,
smekli klobouky
a vzdali hold uloveným
divočákům.
Ještě
chvíli jsme nad nimi postáli, mně
osobně
znovu
proběhl hlavou celý
lov. Dědův lončák
byl o trochu větší,
ale to mi radost vůbec nezkazilo. Pak už
následovalo ošetření
zvěřiny,
dopravení
k autu, což byla
pěkná fuška, a transport domů. Jakmile
jsme dojeli domů, lončáky jsme pověsili do
chlaďáku, myslivecké
právo jsem dal do ledničky a šel jsem se
dospat. Večer jsem úspěšné ráno řádně
zapil s mysliveckými kolegy a následovalo vyprávění zážitků z lovu.
Lukáš Dokoupil, 4. C
Zápisník
První dny školy
Konečně nastal 31. srpen a s ním i první
oficiální návštěva mé nové školy. O překročení prahu této školy jsem snil už
dlouho a nyní byl ten okamžik těsně přede mnou. Zmocnila se mě slavnostní nálada, která však netrvala příliš dlouho,
neboť rozlehlost nové školy mě překvapila
a já měl příliš
práce s hledáním
správné
místnosti. Šipky
ukazující
správným směrem
jsem šikovně přehlížel, tudíž jsem
ze
zahajovacího
proslovu slyšel jen
poslední dvě věty.
Naštěstí jsem dorazil
na poslední chvíli,
protože
má nová třídní učitelka se již zvedala a odváděla mě, moje nové
spolužáky i jejich rodiče do naší
nové třídy. Opět následoval proslov, jehož poslouchání jsem
přenechal tátovi a věnoval se
adaptaci na nové prostředí.
Třídu jsem si zapamatoval do
posledního
detailu,
avšak s její polohou to bylo
horší. Druhý den jsem
notnou chvíli bezvýsledně
bloudil po škole a to do té
doby, než jsem zahlédl
tváře povědomé ze včerejška a jal se je pronásledovat.
K mé úlevě mě dovedly do mé třídy a
z nich se vyklubali moji noví spolužáci. Ve
snaze navázat nové známosti jsem nezaznamenal příchod mé nové třídní učitelky, paní Jalůvkové, jež to naštěstí
přešla úsměvem.
První hodiny proběhly v ospalé dřímotě
posílené dlouhými poučeními a řády. Poslední hodinu jsme ale vyrazili na „průzkum školy”. Školní chodby však byly
velice zákeřné. Přesouvaly se mezi sebou, vyměňovaly si učebny i poschodí, a
tak se mi nejednou stalo, že jsem narazil
na naprosto neznámou třídu. Naštěstí tato anomálie po několika
dnech ustala a já
mohl s jistotou určit, kde
je která třída. Ani učitelé
se nedali zahanbit první dny nás strašili písemkami. Po týdnu je
to ale naštěstí přešlo.
První týden jsem přečkal s úsměvem, ale
víkend jsem přivítal s otevřenou náručí. Škola byla sice
náročná, ale užil jsem si ji a příští
týdny a měsíce doufám přežiju ve zdraví.
Milan Šindler, 1. C
strana 16
Zajímavé akce
Dny NATO
Dny NATO proběhly
ve dnech 20. a 21. 9.
tohoto roku na letišti
Leoše
Janáčka
v Mošnově. Tyto dny
jsou v naší zemi největší bezpečnostní akcí
pozemních a hlavně leteckých
vojenských
vzdušných sil – a to ve
spolupráci s hasiči, policisty a zdravotníky. Letošní ročník,
v pořadí již 14., navštívilo celkem 225
000 návštěvníků. K vidění zde bylo
mnoho zajímavé vojenské i civilní techniky z mnoha zemí Severoatlantské aliance. Např. české stíhačky pronajaté ze
Švédska Jas 39 - C Grippen nebo obrněný
transportér Pandur, ale také americký
konvertoplán CV-22B Osprey a
mnoho další letecké
číslo 1 ročník 2014/2015
techniky. Dny NATO
však nejsou jen výstavou, ale i praktickou
ukázkou
většiny techniky, která je vystavena.
Ukázky obsazení nepřátelské základny
či obsazení vlaku
ovládaného teroristy byly jedny
z nejpěknějších
ukázek, rovněž pak vystoupení Hradní stráže či výsadkářů z vrtulníku. Ovšem dny NATO nevypovídají jen
o naší obranné státní technice, je zde
i mnoho soukromých vystavovatelů, např.
TATRA Truck, Škoda Auto, AERO Vodochody nebo CZ Česká zbrojovka Uherský
brod či Brno Rifles.
Také v letošním roce Dny NATO navštívil
premiér Sobotka, ministr obrany, ministr vnitra a mezi hlavní návštěvníky patřil i prezident Zeman. Akce proběhla
pod záštitou Moravskoslezského kraje
a ministerstev vnitra a obrany. Pokud
vás tyto informace zaujaly, tak bych
vás chtěl pozvat na příští DNY NATO
v roce 2015.
Lukáš Rozsypal, 1. C
Divadlo, hudba, film, literatura
Jak jsem se seznámila s Hamletem
Dne 14. října zájemci z naší školy navštívili představení Hamlet v Moravském
divadle Olomouc. Hamlet je sice Shakespearova tragédie, ale „nejtragičtější“ byl
pro nás spíše začátek cesty. V autobuse
jsme museli čekat na řidičova kolegu, jelikož nám pan řidič oznámil, že mu nefunguje převodovka, tudíž jeho kolega
musel řadit jakousi tyčkou v zadní části
autobusu. Nakonec jsme ale do Olomouce úspěšně dojeli a netrpělivě už čekali na začátek divadla.
Hned zpočátku mě upoutalo herecké obsazení, neboť jsem je
znala již z předchozího představení
Sluha dvou pánů . Tak jsem si řekla,
že bych si za herci mohla dojít pro
podpis a fotku. Po první půlce představení jsem zašla za uvaděčem, zdali by to bylo možné, a on na to, že to
není problém a ať po představení za ním
přijdu. Po chvíli přišla spolužačka, že se jí
moc líbí ten herec, co hraje Hamleta, a
jestli bych jí mohla též domluvit podpis a
fotku. Tak jsem zase šla za uvaděčem a
ten mi opět řekl: „Žádný problém,“ tudíž
jsem spokojeně odešla. Za chvíli přišel
samotný uvaděč, že by se to s těmi herci
mělo domluvit, aby mi neutekli, a tak
jsem se ho otázala: „Jak?“ Odpověděl mi,
že velmi jednoduše a to tak, že mají jeden volný dárek, jestli bych ho tedy nešla
při děkovačce předat hlavnímu hrdinovi a
přitom se s ním domluvit. Přepadl mě pocit radosti a štěstí, ale zároveň i pocit úzkosti a strachu, že to bude trapas. Než
jsem stačila říct, že v žádném případě,
spolužačka za mě řekla: „Jo, jenom se asi
bude stydět.“
Po zbytek divadla jsem koukala na čas,
abych nedošla pozdě za uvaděčem a
mohla tak odevzdat dárek svému oblíbenému herci. Konečně! Přicházím na pódium, cítím pohledy všech diváků. Došla
jsem ale statečně až k němu a povídám:
„Mohla bych si pak za vámi s kámoškou
dojít pro fotku a podpis?“
„Jasně, není problém, počkám na tebe,“
zněla hercova odpověď. Už jsem byla na
odchodu, když se mi za zády ozvalo:
„Hej, hej! “ Otočila jsem se, on mě vzal za
ruku se slovy: „Pojď, ukloníme se spolu.“
No, těžko se vysvětluje, jak jsem se zrovna v tu chvíli cítila, ale byl to pocit radosti.
Po představení jsme tedy za
ním šly, udělaly si pár fotek a
dostaly věnování: Kristýně
pro radost Petr Kubes.
Petr nás pak zavedl za
dalším hercem, který se
jmenuje Vojtěch Lipina.
Ten nám dal také věnování a fotku. Poté mě
spolužačka opustila, že
na mě počká s paní učitelkou
Bradovou a já že si zatím zajdu za třetím
hercem. Ten se jmenoval Roman Venclík
a po jeho autogramu a vyfocení jsem se
vrátila zpět k hlavnímu vchodu. Volám
spolužačce, že jdu tím hlavním vchodem.
A co se nestane…Dostanu oznámení, že
je zamčeno a já se musím vrátit a jít
bočním vchodem. Vrátila jsem se z pódia
do zákulisí, ale dál jsem nevěděla, kudy
kam. Chytla jsem si prvního kulisáka a
ten mě vyvedl ven, kde už na mě čekala
trochu naštvaná paní Bradová s paní Jalůvkovou. Byly naštvané, protože na mě
čekal celý autobus.
Další den jsem se dozvěděla, že vše už ví
skoro celá škola … Na závěr děkuji paní
učitelce Bradové, že na mě tak trpělivě
čekala.
Kristýna Spurná, 3. B
strana 18
Divadlo, hudba, film, literatura
Stormbreaker
Tentokrát jsem si pro vás připravil knihu
Stormbreaker od anglického spisovatele
Anthonyho Horowitze. Tato kniha mi byla
doporučena v knihovně a má hodně
kladných ohlasů, nuže pojďme si o ní
něco říct.
Hlavním hrdinou knihy je 14letý Alex
Rider, jenž žije zdánlivě normální život
v londýnské čtvrti Chelsea. Žije u svého
strýce, ovšem kvůli jeho pracovní
vytíženosti se o něj stará americká
hospodyně Jack.
Jednoho dne strýc odjede na jednu ze
svých pracovních cest, ze které se už
bohužel nevrátí. Smutnou zprávu přijede
oznámit policie, údajně šlo o nehodu
v autě, prý nezapnutý pás. Toto se však
Alexovi nezdá, a tak se vydává zjistit
pravdu. Po dlouhém pátraní zjistí, že jeho
číslo 1 ročník 2014/2015
strýc opravdu zemřel v autě, ale ne po
nehodě. Auto připomínající cedník svědčí
spíše o popravě. Nedlouho po tomto
zjištění si s Alexem domluví schůzku
zaměstnavatel jeho strýce a Alex ke
svému překvapení zjistí pravdu. Jeho
strýc nepracoval v bance. Byl to špión.
MI-5 se rozhodne, že Alex by mohl
zaujmout místo svého strýce, a tak se
Alex nedobrovolně stává
tajným
agentem.
Tato kniha mne poněkud zklamala. Čekal
jsem od této série více. Na rozdíl od
knihy Cherub, kterou jsem hodnotil již
dříve, je velmi nerealistická a zápletka se
takřka ve všech dílech s Alexem opakuje.
Petr Kvapil, 3. B
Na křídlech múzy
Vá l e č
n
á
M ys
M ys l íl šíš , ž e víš ,
Z ku s , ž e víš , c o j e b o
Z ku s o s tn a tým c o j e u tr l e s t.
v y d rž
e t to d rá te m ppe n í?
o d l o u ro l é z t
Te n p
č e n í.
.
r
a
Ta kre c h a š p
Ta h v a s t ín a .
Te n srvů z a , c o rtaěc h .
to v ě d o m j ím á .
A s všře c h n o sí vkra c h ,
vyb a vo u v ýkři ke
A n eěph n o u s oáčl e č n o u m : H u rá !
říte l e
i ad
s ra z m
i t ra no ru d a .
Až s ko
ou se
čn ou .
Al e u ž n č í, ta k
U ž ke n i c n e b d o m ů v
te ď u ž ka ž d é m u d e j a k rá tíš s e .
n e d o j u n u ti t d řív.
d eš n se,
i ka m
J en d v
po sv
ýc h .
b u d e ě ko l a a
t
j
ě
e
Tě š i t s p ro vá j i c h s k
p ro b o e b u d e š z e t ž i vo t říp o t
u zet s n a sm em .
e bu d
e š s rjtei p říc h o d
N eza p
ko te m ,
bu d u om en eš
.
t
,
ě
o to m trá p i t c o s p ro
u ž n e , ž e ž i vo, vě d o m ž i l ,
n í p ro t j s i z í
ti vn ík m a ři l
, už je ,
Co zá
n vítr
v
ě
l ed ov
J e kru re m ří
ý…
c
t
Ta k vz á a n i č í i o vá l c
e
n
p
?
á
o
že zn m eň
i č í d a s i , asž.
l ší g e
n e rapcři j d e p o v
i za s. ol á n í v
obá l c
e,
Jakub Štefánik, 2. C
kresba Adam Jiříček, 2. C
strana 20
Na křídlech múzy
Až …
Ro z m l
u
o b zo ru
sl u n c e n a m
Až vysvitnneě žn
ě h la vu o u
ky
Až o svítí d o u m ě ve n a já zřím m ra
Pa k vyvevě řím n a zá zra ky
V m ži ku
n e č e ká m n e
vy
Ž á d n ý zá zra k je n o m ku lka d o h la
n e č e ká m n e
Ž á d n ý zá zra k n a rů sta jí o b a vy
ysl
ě ke ků lu
Až p ři vá žo u m vše c h n o d á h n e d sm
n ě ke ků lu
Až p ři vá žo u m ro zj a sn í se m ysl
va
J a ký j e
Po zd ě m ysl e t p o zd ě p tá t se p ro č
ro z d íl
a poj m
m
o jí
J a ký j e e m m i l o ve z i m ít rá d
m u že ta dvyšustd e p á c h n e m o č
a
sk
o
Tr
a s n ě ro z d íl s n a t?
kým l á
a d ě ji
ě
še še p tá
stn a tý d rá t ti o zvě rs tve c h o b e zn
s ku s ikým s i h rá t
O
s
l
i b o va t
Od r
še ve lí
?
a sl o u c h a jí
Z d i m u ti še n m e zi b lo ky vzd u c h
o d roosst tl a l é ta h ra
u ž n e l él a l é ta b e č e k,
t e ď t ě t á p o o b l z m e z n é ra
č e ka j s o z e d r
d
ě tu
ta ro s ti á č e k, o s ti ,
e se zp rá vu sv h ro zb u vše m
N
.
Po z n
zd u
e kd o m á h vě n e b u d e u še tře n
n e kaážš a s i s p o u
Ž
a l e d ý ti b u s tu l i d í,
to n eton n e n í n i c ,dze p o c h u ti
,
í n i c, z
ů
eci
a č íma c o s e l i d i s
h e ň žh n e v p ko u ř se va lí d o m ra k
O
b
t
y
y
d
s m ěl
Mus
zh a sín á
vz p l aín,
d n e síšn s e p ři z p ů s
o t za ži vo te mp ryč o d vše c h zra ků
o u ti .
iv
Ž
te ď víš e n o s í s e b o b i t s p o l e
te ď o b , ž e s ko n č ýt s á m s č n o s ti ,
e
a l si sr
a ži t
d c e ikl or to s ko nbeo u ,
je j
e se o n ě c o sn
íš
d
zř
u
b
ž
A
ě
zd
o
p
č
u
s to u tv n o u p l
H ol t
a tn o s t
c e m ě l e kle se b u d e sm a ži t
rd o u !
í,
kd o v to mvru
n e n í ntě z kl a m u ,
ý
žd
a
K
kle - v p
e
p
Te ď b u i c , j a k tě um i l é d ítko
,
to , kte d e š z m íra č i l i …
ré s u c
t
,
j
a
h em m k n a za h
ra d ě k
u či l i .
Dospě
vítko ,
A tvrd l j s i u ž d o
Te ď á ru ka p vě ku , …
n e z ápl eo s l o u c h e j odkro ku j i n é kd y n e s e š
ž í, s ký o b ře ,
c
s
m tvá ra d u ítlie d á vá . i z o d p o vě d n
m
d
ost sá m
a tka s á m ,
Jde jí o
p
!
á
v
p
á
...
D o b a j e n íz e . .
.
e
z ka ž e u ž d á v
b rz y
a ž z a ttao , d ítko , pn á , z l á , b enz o n e j d e o h á tě „ o c ítíš i t l á s ky, c i ty!
o te c “ z y,
a vl á s k
y.
Jakub Štefánik, 2. C
kresba Adam Jiříček, 2. C
číslo 1 ročník 2014/2015
Anketa
Prváčci odpovídají na naše
dotazy
Otázky:
1) Proč jsi šla/šel na lesárnu?
2) Líbí se ti nějaký kluk/holka?
3) Jak ti chutná jídlo ze školní jídelny?
4) Z jakého učitele máš největší
respekt?
Pá j a , 1 . C
1 ) Pro to ž e
m á m rá d a
2 ) Jo.
p říro d u .
3 ) Ale jo , je
4 ) Z p a n a to d o b ré a d á s e t
o s n ís t.
B a rt o š e .
To m á š , 1 .
A
1
) Pro to ž e m
á m b líz ký
2 ) An o .
v z t a h k p ř
íro d ě .
3 ) Ta k n a
p
4 ) Z p a n a ů l, n o.
S ko tn ic i.
E li š ka , 1 . A
ví přírod a a ta k.
1) Ta k protož e m ě ba še l.
na
2) N o, ně kd o by se jí sn ís t, jin á ch utna jí
3) N ěkte rá jíd la se da
ja ko z ka sá re n.
Kryš to f, 1 . C
4) Z p. B arto še .
1 ) Pro to ž e m
2 ) Ž e b y jo ? á m rá d p říro d u a z víř
a ta .
3 ) Le p š í ja k
4 ) Z p . B a rt n a z á kla d c e .
oše.
Ivana, 1. B
To
.B
1
,
š
má
od ě.
.
i p řír
l
ů
v
málo
o
1 ) K sa n .
h
je
2 ) J a á se, a l e še.
3 ) D p . B a rt o
4) Z
1) Kvůli klukům.
2) Jo.
3) Relativně stravitelné.
4) Z pana Sargánka.
připravila Eliška Žižková, 1. C
strana 22
Sranda z lesa od Homelesa
Žák: „EHMM ... EHMMM …“ (kašel)
Učitel: „Jo, jo, rakovina plic je svině, že jo...“
Učitel: „Takoví jako ty končí první.“
Žák: „Jo, jo, pane učiteli, jenom do
listopadu, žééé …“
Učitel: „Cože, ty si myslíš, že tady vydržíš
tak dlouho?“
Žák: „Pane učiteli, já opravdu výsledek nevím.“
Učitel: „No, pro takové jako ty je kuchař-číšník.“
Žák: „Já vím, do listopadu si balím kufry.“
Učitel: „Proč pořád otevíráš a zavíráš to okno, to ho
nemáš doma?“
Žák: „Ne, jen je chvíli zima a pak hned vzápětí
horko.“
Žák: „Pane učiteli, já vám ten úkol
nedonesu.“
Učitel: „Proč?“
Žák: „Já mám zítra PIPku.“
Učitel: „A to ti tam mám donést
svačinu?“
Učitel: „Nehrajte si s těmi telefony, nebo
v lepším případě skončí u mě na stole. V tom
horším případě si je odejdete hledat do
arboreta.“
Učitel: „Nehoupej se! ! ! Vypadneš z okna.“
Žák: „Proč?“
Učitel: „Tam nejde o tu mrtvolu, která se z těch
kachliček těžko myje, ale víš, kolik papírování
by s tím bylo?“
číslo 1 ročník 2014/2015
Sranda z lesa od Homelesa
Učitelka: „Proč tady není napsaný výsledek?“
Žák: „Protože jste si půjčila křídu a já ho na tabuli nebyl
schopen zapsat.“
Učitelka: „Ale no tak, takové fóry už mě v mém věku dávno
nebaví.“
Učitel: „Proč nemáte kravatu?“
Žák: „Zapomněl jsem ji v šuplíku.“
Učitel: „A proč si dáváte kravatu do šuplíku?“
Žák: „Protože se mi do skříně už nevešla.“
Učitel: „Vojto, co to znamená, když je
něco intimní?“
Žák: „.... a chcete to vědět?“
Žákyně:„ Pane učiteli, prosím omluvte mě, já jsem
byla s panem učitelem Beláněm.“
Učitel:„Jó, a co jste spolu dělali?“
sesbíral Lukáš Rozsypal, 1. C; nakreslil Miroslav Šlachetka, 3. C
strana 24
Sranda z lesa od Homelesa
Otevřený dopis Daniela Weisse
(Tento text si činí za povinnost poukázat na krásu českého jazyka a zároveň vystihnout
sebekritický názor na rozpolcenou osobnost Daniela Weisse. Pokud totiž chceme soudit
jiné, podívejme se nejdříve sami na sebe!)
Vaše velevážené veličenstvo, blahorodí a neskonale dobrotivý vůdce,
touto otevřenou korespondencí bych rád poukázal na některé z Vašich sice
malicherných, ale existující nedostatků, po jejichž odstranění, jak se domnívám, nic již
nezabrání Vašemu kariérnímu vzestupu v této ani jiné době. V zásadě se jedná
o několik projevů, jimiž občas nepřispíváte sobě ani okolí. Konkrétně bych Vám, Danieli,
vytknul občasné, avšak neutišitelné vykřikování v hodinách matematiky a zoologie, byť
je nejspíš myšleno v dobrém. Dalším nehodným příznakem, jenž je záhodno Vašemu
skromně dokonalému působení vytknout, je fakt, že se považujete za člověka bez vad,
přičemž již náznak sebechvály je ve společnosti považován za negativní projev.
Nicméně v návaznosti na dobré mravy je třeba zohlednit i vlastnosti kladné, a to
upřímnost, typicky německý smysl pro detail a schopnost vcítění se do ostatních,
ačkoliv to ve Vás může vyvolat známky deprese. Neopomenutelnou vlastností je také
schopnost vyvolat v druhé osobě pocit empatie a vzájemného porozumění. K dobrému
též Vám je vždy diplomatická cesta a přístup k problémům a neshodám, které by každý
druhý řešil násilnou formou.
Vzhledem k daným skutečnostem Vám tudíž doporučuji odstranit negativní vlastnosti a
stát se tak osobou plně charakterní, s úctou k ostatním a tedy i k sobě samému.
S pozdravem a přáním úspěchu ve Vaší věci
Daniel Weiss, 2. A
Motto: Když můžeš, nemusíš! Ale měl
bys! Jen tak se totiž staneš lepším!
číslo 1 ročník 2014/2015
Komiks
vytvořil Theodor Rainisch, 1. C
strana 26
Redakční koutek
Redakce a přispěvatelé
Redaktoři:
Josef Černoch, 4. C
Pavlína Krumpolcová, 1. C
Petra Pantová, 4. B
Theodor Rainisch, 1. C
Lukáš Rozsypal, 1. C
Lenka Silnicová, 3. B
Jakub Štefánik, 2. C
Milan Šindler, 1. C
Tereza Voldánová, 1. C
Eliška Žižková, 1. C
Přispěvatelé:
Ing.
Ing.
Ing.
Ing.
Martina Čechová
Hana Komárková
Bc. Alena Pavelková
Jaromír Vašíček, CSc.
Na úpravě se podíleli:
Mgr. Jan Beláň
Mgr. Vojtěch Zlámal
Kontakt:
[email protected]
Lukáš Dokoupil, 4. C
David Jan, 4. B
Adam Jiříček, 2. C
Petr Kvapil, 3. B
Kristýna Spurná, 3. B
Miroslav Šlachetka, 3. B
Daniel Weiss 2. A
Mikuláš Žalek, 4. B

Podobné dokumenty