Pár střípků 2007

PÁR
STŘÍPKŮ
2007
* vzdorospolek *
Lovčice
2007
3
ISBN 80-903607-2-6
ISSN 1802-5889 (hmotné vydání)
ISSN 1802-5897 (elektronické vydání)
4
SOUTĚŽ O PUTOVNÍ TROFEJ
STŘÍBRNOU BULU
5
6
Co předcházelo tomuto sborníku (a bude předcházeti dalším):
Literární sdružení Vzdorospolek vyhlašuje soutěž
O nejpůsobivější českou báseň roku 2007
- čtvrtý ročník -
Básníci, poetové, veršotepci, nenechte si ujít příležitost ke zviditelnění vaší tvorby v ročence Pár střípků! Provedení i témata jsou naprosto volná – od haiku přes akrostichy, lyriku, epiku, sonety, miniatury,
výkřiky do tmy či hry s absolutním rýmem atd., po rýmované, nerýmované – od přírody přes lásku, historii a další a další… po žertovné,
osobní, povrchní – dle libosti.
Jelikož je tento anonymní almanach oživen soutěží, kterou ovlivňují pouze jeho čtenáři pomocí vložených kupónů, nikoliv komise či
porota, nese otištění veršů pár pravidel: Posílejte nejvíce čtyři díla ročně doposud nikde nezveřejněná (včetně internetu - osobní stránky,
literární servery) s udáním vaší adresy a vašeho věku, neb literární
klání je rozděleno do dvou kategorií - do 30 a nad 30 let.
Měsíc po skončení hlasování čtenářů, pozor - trvá celý rok, je slavnostní vyhlášení v Kutné Hoře ve Vlašském dvoře, v bývalém sídle
krále Václava IV. s tamní mincovnou. Vždy poslední dubnový pátek
od druhé hodiny odpolední začíná odhalování výsledků, které nikdo nebude dopředu znát. Skutečně - nikdo. Ani vítěz, co na jeden
rok převezme putovní trofej STŘÍBRNOU BULU, na jejíž podstavci
vyryto jeho jméno. A protože budou připraveny ceny i pro další umístěné autory, je zapotřebí osobní či zastupující účasti, aby je bylo komu
předat.
Vítěz bude též otištěn už pod jménem na první straně nadcházejícího
ročníku. Také si osvojí právo spoluvybírat soutěžní básně do následujících sborníků spolu s odborníky jmenovaných z institucí, jež se poezií
zabývají profesionálně.
Další informace naleznete na: http://vzdorospolek.webpark.cz.
Svou tvorbu posílejte na email: – [email protected] –
(předmět Stříbrná bula). Nemáte-li možnost přes internet, pak básně
zasílejte strojopisem v jednom vyhotovení na adresu: Literární sdružení
Vzdorospolek / Lovčice 9, pošta Čáslav 286 01 / heslo – Stříbrná bula.
Uzávěrka básnických příspěvků je vždy na konci února.
7
Základní kameny
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
(29. března 2007)
Soutěž je určena profesionálům i amatérům a probíhá každoročně (v ČR se začalo
ročníkem 2004).
Celý rok se shromažďují soutěžní práce (v ČR od 1. února roku X do 28. února roku Y).
Jeden zájemce - bez ohledu na věk - může zaslat do jednoho ročníku až čtyři dílka. Ve
sborníku může býti autor otištěn maximálně podvanáctekrát (a dost, aby se pak zase
mohli dostat k otištění jiní původci děl).
Básně nesmí být nikde jinde veřejně publikovány - internetu nevyjímaje. Tím je myšleno
před případným otištěním ve sborníku Pár střípků až do ukončení soutěže. Po autorech
je žádáno, aby sami také nedávali ve veřejnou známost svou účast v pro-bíhající soutěži.
Při nedodržení pravidel bude autor ze soutěže vyřazen.
Jiná veřejná publikace není možná kvůli regulérnosti hlasování, protože vítěze nevybírá
komise, ale čtenáři sborníku, v němž jsou soutěžní práce otisknuty, a to pomocí vložených
kupónů.
Jelikož ročenka není nafukovací, je počet otištěných dílek limitován na 50 až 100. Takže
jeden měsíc je vyhrazen pro tzv. předkolo (v ČR březen), kde výběrčí - osoby určené
různými institucemi z odborných řad - anonymně a nezávisle na sobě oznámkují všechnu
přišlou tvorbu. Toto právo získávají i vítězové Stříbrné buly na dvanáct let, leč v poloviční
devalvaci oproti profesionálům.
Na podkladě práce výběrčích se začátkem dalšího měsíce (ČR - duben) pošle sborník
v elektronické podobě do tiskárny, aby již mohl být prvně prezentován při slavnostním
vyhlášení výsledků minulého ročníku (v ČR poslední dubnový pátek v královské přijímací
síni Vlašského dvora v Kutné Hoře).
Básně při svém otištění neponesou jména autorů, aby čtenář nemohl být ovlivněn jejich
případnou znalostí ať už pozitivně, či negativně, tak jest za účelem objektivity hlasování.
Každé básni se vylosuje číslo, dle kterého bude zařazena.
Na začátku sborníku se otiskne vítězná báseň ročníku předešlého již se jménem
autora.
Též na konci sborníku se zveřejní seznam autorů ročníku předešlého a za ním se otiskne
nesoutěžní báseň, kterou vybere redakce.
Po oficiálním představení nové ročenky začíná hlasování. Hodnotit mohou všichni čtenáři
mimo těch, co jsou spjati se soutěží; tj. autoři a organizátoři kvůli střetu zájmu. Na kupóny
vložené do sborníku je možné vypsat až pět dílek. Toto hodnocení trvá jedenáct měsíců
(v ČR od 1. května roku Y do 31. března roku Z).
Nikdo z autorů nebude dopředu informován o svém umístění, ani vítěz. Vše odhaleno až
závěrem slavnostního aktu. Respektive budou odhaleny výsledky všem soutěžícím, co
přijdou osobně, nebo pošlou za sebe zástupce, nebo v nejkrajnějším případě se omluví
pro závažné neočekávané komplikace.
Teprve až při vyhlašování výsledků se autoři rozdělí do dvou kategorií: do třiceti a nad
třicet let.
Nejvíce obodovaní soutěžící mohou sedět pouze na jedné ze tří vítězných židlí, a to
sami.
Hlavní cenou je putovní trofej Stříbrná bula, na jejíž podstavec se umístí štítky vítězných
prací s jejich autory ve spojení s daným rokem. Na jeden rok ji získá vítěz té kategorie,
kterou čtenáři celkově více ohodnotí v průměru na báseň.
Na dalších cenách se budou podílet sponzoři a výdělek z prodaných výtisků.
Záměrem celého projektu je přiblížit poezii, neuvěřitelně málo čtenou poezii, více
čtenářům, protože je škoda nejvyšší slovní umění nechat jen tak bez povšimnutí.
Prostřednictvím almanachů, které jsou oživeny soutěží, do níž se může každý zapojit.
Po dvanácti letech se zaplní podstavec Stříbrné buly a vymění za prázdný. K této
příležitosti bude vydán něco jako speciální sborník, kde najdou místo všechna oceněná
dílka za toto období.
8
Jan Neruda
Básníci zastávají duševní svobodu
a přece sami ukovají myšlenku
do okovů veršů
a často tato pro rým
zaniknout musí
---------
9
Vzdorospolek děkuje těmto lidem a organizacím
za podíl na našem kulturně - literárním projektu:
-
-
-
Městskému úřadu Kutné Hory (odbor kultury a školství) za
zapůjčení královského sálu ve Vlašském dvoře - www.kutnahora.cz
našemu hlavnímu sponzorovi pro letošní rok 2007, jímž jsou
České dráhy, a. s. V zadní části této sbírky najdete podrobnější
informace o novinkách pro cestující, co využívají naši vlakovou
dopravou
knihkupectví U Stříbrného groše v Kutné Hoře za pomoc
s rozšířením sborníku mezi veřejnost a sponzorování cen roku
2006 - www.knihakh.cz
Městské knihovně Kutné Hory - www.knihovna-kh.cz za přiblížení
projektu veřejnosti
nakladatelství M E Z E R A - www.imezera.cz, Kutnohorskému
deníku - www.denik.cz za průběžné zpravování jejich čtenářů o naší
soutěži, stejně tak i dvěma literárním serverům LiTerra - www.
literra.cz a Písmák - www.pismak.cz. Těm ještě patří dík za podíl na
výběru přišlé tvorby do letošního čtvrtého ročníku
akademické malířce Jitce Jelínkové za vypracování keramického
svitku putovní trofeje Stříbrné buly - www.jitkajelinkova.cz
není od věci poděkovat i autorům za příspěvky a čtenářům za hlasy.
Bez nich by celé snažení pozbylo významu, ačkoliv je nasměrované
právě pro ně samotné, tedy právě pro vás.
10
Úvodním slovem
Roky utíkají jako písek mezi prsty, s železnou pravidelností skáčou
do kroniky dějin, zapadají pod tíhou pavučin zapomnění. V nich už
uvízly tři naše ročníky jedinečného kulturního projektu a nám nezbývá,
nežli vás uvítat ve čtvrtém, právě probíhajícím!
Jak skončí, to záleží výhradně na vás, neb pouze na základě vámi
vypsaných děl do přiloženého kupónku vzejde celkové vyhodnocení
soutěže. Každý z vás ze čtenářů, není-li zároveň autorem některého
střípku či samotným pořadatelem, může se stát porotcem a ze sbírky
vybrat až 5 básní. Tuto výsadu v ostatních soutěžích neobdržíte, proto
ta jedinečnost. Věkové ani jiné omezení - třeba odborné - u nás nenaleznete. Čistě nám záleží právě na tom vašem pohledu, co konkrétně z celé sbírky zrovna na vás zapůsobilo nejvíce. Anonymita děl napomůže
k větší objektivitě.
Ročník Stříbrné buly 2007 lehce přesáhne, jako všechny dřívější, do
dalšího roku, protože hlasování skončí až 31. března 2008. Času máte
relativně dost - skoro celý rok. Však soudě dle naší nedobré vlastnosti
nechávat vše na poslední chvíli, a nejsme v tom sami, hrozí prošvihnutí
termínu. Prosím, myslete na to, záleží nám na každém hlasu.
Jakmile je od vás dostaneme, budou zařazeny do souhrnné tabulky
a následný součet slavnostně představen měsíc po skončení hlasování
ve Vlašském dvoře 25. dubna 2008 samotným autorům či jejich zástupcům. Pár dní poté vyvěsíme tabulku na naše internetové stránky,
kde si budete moci ověřit naši čestnost. Vítězné básni patří výsadní místo v čele nové ročenky, samozřejmě i se jménem autora. Takže výsledek
vaší volby zobrazíme ještě tímto způsobem v pátém ročníku.
Z čehož vyplývají jisté dozvuky třetího literárního klání v tomto
čísle. Naleznete zde spolu s avizovanou loňskou vítěznou mimo jiné
recenzi na minulý ročník, též jména původců všech loňských básní, ty
však až v zadní části sborníku. Tam taktéž objevíte informace o našich
sponzorech, totiž bez finančního přispění bychom projekt těžko udrželi při životě. V poslední řadě byste v těch místech měli potkat verše od
Miroslavy Půtové - nesoutěžní dílko vybrané redakcí.
Především na vás čekají soutěžní básně, zůstává tedy, než popřát příjemné čtení. Kdo je pro vás vybral, o tom více v úvodu soutěžní částí.
11
Recenze minulých Střípků 2006
Recenze na loňský třetí ročník Pár střípků 2006 měla být v duchu kritickém
na předloženou tvorbu vám - čtenářům. Měla být z pera profesionála a otištěna
v tomto čtvrtém. Proč to roční zpoždění? Aby kritik neovlivnil pohled čtenáře-porotce na jím jmenovaná dílka. Jakémukoliv ovlivnění se snažíme zabránit:
kladnému i zápornému, jinak by vše pozbylo smyslu a všechna naše snaha
v projektu by vyšla nazmar.
Oslovení odborníci nám nestihli předat vzhledem k okolnostem před uzávěrkou této sbírky zhodnocení veršů. My se vám za to omlouváme a po-prosíme o posečkání do dalšího roku. Avšak na našich internetových stránkách
- http://vzdorospolek.webpark.cz - bude k nahlédnutí během léta.
O veršotepeckém neumění, zajímavě vystiženém Ivanem Slavíkem (básník, překladatel, kritik) ve sborníku Hořovice Václava Hraběte 2000, napíšeme z obecného pohledu trochu více. Týká se nejen těch, kteří letos neprošli
březnovým předkolem. Snad nám pan Slavík odpustí citaci jeho textu:
Někteří přispěvatelé básní mají o poezii představu poněkud matnou, protože ji sami nečtou. To se týká jak poezie klasické, tak současné, domácí i cizí.
Působí to, jako by se domnívali, že poezie je cosi, co se má rýmovat, co je
rozloženo do krátkých řádků zvaných verš a má to vyjadřovat nějaké city, tak
říkajíc krásné, proto v nich figurují termíny jako víla, pohádka, jaro a rýmy
jsou nasnadě. Jsou jako: nebe - sebe - tebe, láska - páska, případ-ně mých-tvých, které už se nenosí od doby obrozenecké. Nijak se nechci této skupině
posmívat. Pramení to mnohdy ze vznešených a nádherných pocitů mládí, první
zamilovanosti ať opětované, či naopak nevyslyšené nebo zrazené. /Výborně
o této skupině autorů napsala Lenka Kubová právě v loňské ročence Střípků
lehce ironickými verši, kde posbírala ta nejčastěji používaná slova, rýmy, ba
i chyby (Můze múže) v básni „Zamilovaná“ (č. 36)./ Svým způsobem to může
být dojímavé, jen při tom chybějí dva předpoklady: 1. talent (komu není shůry dáno), 2. zkušenost básnického řemesla. Složité matematické rovnice nelze
přece také řešit bez předběžné průpravy a studia. Psaní veršů bez četby, bez
znalosti Máchy, Nerudy, Sovy, Halase, Seiferta /Kryla/ a dalších, mám-li zůstat
u poezie české, je také přece nemyslitelné.
Jiní autoři zase musí působit drsňácky a neučesaně nespisovně. Kdysi byl
objeven francouzský prokletý básník Jehan Rictus, který psal argotem, aby vystihl řeč pařížských deklasovaných, chudáků, uražených a ponížených. V tom
dnešním „obyčeji“ jde spíš o neúctu k jazyku /vulgaritu/ a neumělost - ty různé
prvky slovesných plurálů na -aj a -ej, typu voni dělaj, cítěj apod.
Každopádně nějak se začít musí, jenom je potřeba naučit se přijmout kritiku, při psaní veršů utéci od „svého JÁ“, hledat něco nového, nezná-mého
a především číst význačnou poezii, číst, číst a číst.
Vzdorospolek
12
Nejpůsobivější báseň roku 2006
Jsi
Pavel Franc
Jsi mi tak blízká
přitom tak vzdálená
Jsi jako tříska,
co v kůži zůstává
Jsi jako vážka,
co hladin se dotýká
Jako ta drážka,
co v desku je vyrytá
Jsi jako piha
na zádech schovaná
Ty se mi míháš
z večera do rána
Jsi večerní pořad,
který já sleduji
často i pořád
potom i později
Jsi jako báseň,
co se tu vytváří
Nesedej na zem,
dokud se nezdaří
Jsi moje všechno
a nejsi mé nic
Co je tu napsáno,
to ti chci říct
13
• České
•
•
•
•
Dráhy
Podporují
Českou
Poezii
14
Soutěžní část
15
Kdo se podílel na výběru následujících básní
V tzv. březnovém předkole čtvrtého ročníku 2007 si dali tu práci
s vyhodnocením přišlé tvorby - 210 dílek od 71 původců - lidé jmenovaní různými institucemi z odborných řad:
- literární server LiTerra
- literární server Písmák
- Městský úřad kultury a školství Kutná Hora
- Vzdorospolek
Vystupují anonymně, aby případně nemohli být ovlivňováni soutěžícími autory. Navzájem se neznají, pracují naprosto nezávisle a samozřejmě nemají k dis-pozici jména tvůrců veršů.
Výběrčí také ještě vzešli z řad vítězů Stříbrné buly:
- Vlaďka Dvořáčková z roku 2005
- Jiří Charvát z roku 2004 - ten nevyužil svého práva. Našli jsme
za něj někoho jiného, kdo se nelehkého úkolu ujal. Nebudeme ho prozrazovat, protože by nemohl vybírat v dalších letech.
Ze Základních kamenů soutěže O nejpůsobivější báseň roku vyplývá počet dílek ve sborníku: 50 až 100. S ohledem na tento počet a na
podkladě vyhodnocení výběrčích bylo otisknuto 76 střípků od čtyřiačtyřiceti básníků.
Ujali-li by se výběru jiní lidé, zřejmě by zařadili do Pár střípků něco
jiného. Ale tak už to bývá, co člověk, to názor. Kdyby všichni měli stejný, nic veselého pod sluncem už nepotkáme.
16
Let Praha - Barcelona a zpět
01
V podstatě na jeden den
nechat se vytrhnout
v únoru z místa
dát si navečer ústřice
se sklenkou Cavy
přes rozestavěnou pláž
uslyšet příboj
za kovovým hrazením
cítit moře
a nemoci se ho dotknout
jen stát a čichat
dlouze a teskně
jak pes, když větří
tak potom zarytě do uliček města
vplést se, být v úzkých
a v kostele ne oltář
jen bílá Marie bělostná
středověká
kamenná klenba místy zčernalá
druhý den palmy a rozpočatá
Sagrada Família
do nebes tápající
otevírající se kouřící
mušle s česnekem
a petrželkou
pocachtat nohy na jiné pláži
a najednou necítit nic
skoro vůbec nic
když totiž můžeš
do zahrady s mozaikami
ten Gaudí ale řádil
a to už je tma
17
a zima
v kabrioletním autobuse
do nejbližšího baru
na sklenku brandy
a tapas
a taxi
a hotel
a na posteli vedle mě
je moje máma
a já
prej chrápu
18
Sv. Vítu
02
Za nocí bílých
přijímáme rudé
podobojí
archivní vina
mísí se
v rosé
pře
A když už svítá
tu mezi věžemi
tančíme kolem
sebe a sami
tanečky
Sv. Víta
19
Naděje
03
Zítra taky ještě žiju
říkám si než usnu
když den má krátké rukávy
a tolik přání zůstalo s holýma rukama
20
Doškové střechy
04
V komíně se dusí kouř —
máš vytřeno
a podlaha je zelené kluziště
Bruslíš po něm papučema
— na jedné ještě živoří bambule
Rok od roku se víckrát překulí ze strany na stranu
než dojdeš od stoličky ke kamnům
***
Cukr sypaný do horkého čaje —
Není čím zamíchat
Piješ ho hořký
až do sladkého dna
***
Stavení,
kde umřela stařenka
— v oknech lahváče zedníků
Každý z rodiny si něco odnese,
aby
až se bude vyklízet jeho dům…
***
Fotoalbum se zašlými tvářemi —
Mluvívali ústy
— teď už jen stupni šedi
Jak snadné otevřít uhláky
jak těžký příklop
21
Nerozumíš mi
05
Jsem jako voják na bitevním poli
Prohrávám – a to srdce bolí
Jsem jako růže bez trní
Hořkost mi z duše zavoní
V očích máš Babylon
A nechápeš, co říct jsem chtěl
Nerozumíš mi – radši bych zapomněl
Na ony rty a falešnou lásku
Jsi pro mě vzduch – jsi pro mě cizí
Za vděk a dobrotu, bolest teď sklízím
22
Cigarety NE!!!
06
Nejenom nikotin, ale stejně tak i dehet
zničí kromě zdraví nejeden bílej nehet
Při dobíhání na vlak obě plíce křičí
Tak s tím, sakra, přestaň, vždyť tě to jen ničí!
Nápis KUŘÁKU, SMRDÍŠ – mi stále vrtá v hlavě
Nápis KUŘAČKO, SMRDÍŠ – má hodně blízko k pravdě
Začalo to nevinně, prý jenom si to zkusím,
jenže tato zkušenost změnila se v musím!!!
Tenhle bílej váleček ti ovlivňuje den
bez krabičky cigaret už nevylezeš ven
Nápis KUŘÁKU, SMRDÍŠ – mi stále vrtá v hlavě
Nápis KUŘAČKO, SMRDÍŠ – má hodně blízko k pravdě
Těžce vydělaný prachy cpeš dobrovolně státu
přicházíš tak o peníze už z tak malýho platu
Mít cigaretu v ruce už dávno není plus
nemít svěží dech, byl přece vždycky hnus
Nápis KUŘÁKU, SMRDÍŠ – mi stále vrtá v hlavě
Nápis KUŘAČKO, SMRDÍŠ – má fakt blízko k pravdě
23
Melodie života
07
Přiznání?
No, proč ne – souhlasím
A s čím?
Souhlasím s přiznáním
To bylo dávno
Nesvítil Měsíc, ani hvězdy
Byla zima, na schodech led
zrovna teď, vypadá to jako tehdy
toho pocitu by ses nepřejed
Nikdy
Jako šlehačkový dort
domek z karet
peníze z Ruské rulety
Všechno odešlo rychle
tak rychle, jako ty
24
Nehraji, žiji
08
Já obětoval snahu
snášet modré z nebe
teď padám z příkrého svahu,
jak na útěku rebel
Tak zastupuji ponuré zarostlé domy
pod nátlakem strachu nic nedal jsem všanc
zdravých stromů zažívám polomy
svátečně smutný zdobí mne glanc
Sám, jak ženich bez nevěsty
přehlédnut, jak smítko prachu
tonu v bezedném moři, nemaje záchranné vesty
nehraji, žiji partii neustále v šachu
Z rozlomených cihel buduji zříceniny
dotěrný stud vždy zastaví mé kroky
v den svého skonu chtěl bych mít křtiny
oblíben pouze kritiky a cvoky
Nehraji, žiji a miluji nesprávnou
špatným směrem mrazivý vítr vane
její upřímná světélka u mne nikdy nehasnou,
však v srdci mi zhaslý oheň plane
Kolem i ve mně vše uvadá, hoří
nevidomý východiska, a ještě trmácím se tmou,
co tisíc vyrábím, v mžiku se zboří
osobou podlou, zákeřnou
Nevolil jsem, jak křivolaké blesky
cestu nejmenšího odporu
ze sytých a zářivých barev mi zbyly jen odlesky
teď u neschopných sháním podporu
25
Na velmi tenkém ledě
držím rovnováhu, nehraji, žiji
ve stoje běhám a sedím vsedě
a lítost nežádám, ač jedy piji
Ostatním štěstí svícny
já nerad bych zhášel
právě nastala chvíle říct mi:
již vypršel čas, kdy ses křídly druhých vznášel
Tak v nešetrném zběsilém tempu
unikám pekelným daním, to přehnané sazby
jak kytara, co pozbyla trempů
z potrhaných strun žádné nazbyt
Zabodnut hluboko do šíje
osten tupý a žhnoucí snad už po sté,
kde slz dostatek, tam každý přilije
namísto útěchy jen slovo sprosté
Nehraji, žiji a nedoufám v zázrak
až mocné požáry vzeplají,
to spravedlnosti první náznak,
že lidé nejzazších mezí neznají
Nedotknutelný, tajný syndikát
hlásat pravdu prý že je tabu
zpředu stvořitel, však zády kat
na rozkaz svědomí půdu si pod sebou hrabu
Možná pozdě volat po nápravě,
však moudřejší, než se zalykat
vidět jen sebe, překážky obcházet hravě
vše vlastní cizím zrakům zamykat
Tak v jediné ze zámeckých komnat
v hladomorně sídlí přepych,
co upláchlo mi, nezkouším dohnat
beztak jen přebytek srdcí slepých
26
Jitce
09
Hlavou letí
gesto, vůně
až závratí
mysl stůně
Ještě jednou
vidět krásu
obnaženou
do půl pasu
Jako výkřik
zrozen tichem
ta představa
není hříchem
27
Zalomil
10
Zalomil jsem se v pase
a stále ještě nevím,
zdali jsem tak úslužný
nebo mi už neslouží zdraví
28
Láska není vůle
11
Kam se poděla studánka důvěrná
kam laň a kam zmizel sokolík
Prosím se, prosím
Lásenko!
Jsi-li ještě kde, chléb svůj dnes
rozlomím a dám Ti obě půle
Láska, to není vůle
To je studánka důvěrná
To bílá laň a Finist, jasný sokolík
Prosím se, prosím
Lásenko!
Láska je v srdci zvon
co zvoní, co kovem nezebe…
Jsi-li ještě kde, chléb můj dnes
voní a voní jen pro tebe
29
Milénia
12
Po celé dva tisíce let
činil, co spatřoval v jejích očích
a sbíral sil, by vyhověl jí hned
žil pro její radost, pro její smích
Od Velké Moravy přes husitské války
Bílou horu, a skrze útlaky nacistů
jen na ni myslel, překonal nebeské dálky,
však trýzněn odloučením byl následníkem Kristův
Dříve prý nevyspělí, krutí,
však dnes lhostejní, žes mladý
ač nevinného, zahrnou tě sutí
sváží tě, zatíží a hodí do přehrady
Už před dávnými časy slíbil,
že věrnost pro něj oltářem,
však žádné z nich nejeden šat se líbil
a zanedlouho mu plivla do tváře
A jiný muž tak vstoupil
do zhoubného koloběhu
předchozí soužil se, další prohloupil,
leč nikdy neobjevil něhu
V jejich útrapách jim jedinou družkou
bývala medovina či vinná réva,
jak pomlázka nezdobená stužkou
a nezvaní, nikde nebyla jim sleva
30
Nazýváni jako kastovní spodina,
ale na rozdíl od modré krve
drželi svorně, jsa jedna rodina
přátelský pozdrav na podruhé stejný, jak byl prve
Spousta bohatých, však duchem z chudobince
rozdrcen žalem přemítám
o ženách, jež odmítly prince
a řádné vysvětlení neskýtám
Rovněž nejsem schopen stanovit,
kdo pochybil a kdo tenkrát jednal v právu
nepostačí v hloubi duše zalovit
vyhoštěn v cizině nečekám enklávu
Nač kovový hřeb,
když nevlastním kladivo
náladu z alabastru či hlavu jak střep
bez rozmyslu nikoho nečastuji: nádivo!
A jen neschopní zoufalci
kráčeli v nevlastních stopách
rozhodovat chtěli jen palci
hlásím jim válku v těchto strofách!
Úspěchy bez námahy, bez hnutí tance
a rychlou schůdnou cestu k nim
tak ztraceni, mohli jen sami sobě smát se
ač sami nic nesvedli, pohrdali skotským sukním
31
Silueta
13
Moře kreslí
siluetu do oblázků
Velryby pletou
copánky z několika vlásků
Slunce pálí
do kamínků na střeše
A zacuchané vlásky?
Snad je někdo rozčeše...
32
Nebeské zvonění
14
Nebe je za mnou
utáhnu otěže cesty přede mnou
Slunko vyždímá zbyteček světla,
abych mohl zakopnout o těch pár omylů
je legrační, že mě to přepadá právě teď
– ty vzpomínky
co krok, to poraněná skutečnost
to jsou jenom korektury věcí pevně daných
a říše rostou a padaj
nenaděláš nic
raděj popoženu vraníka,
abych chytnul nebe před sebou
33
Sv. Barboře
15
Pro iluzi zasutých pokladů
mámení Eldoráda
otvírám ledva zhojené
rány ve škáře Země
Vracím se do temnot
podloží krajiny
hluboko
ve mně
Závaly rozumu
zarostlé buřinou
rozebírám
holýma rukama
déle než
do první krve
Jistoty žebříků
opouštím a klesám
plazím se
úzkými profily
nánosy guána
rozbředlým slínem
mutnou vodou
Nořím se
po dechu lapám,
když bez vzduchu
plameny louče
se loučí
Na konci s odvahou
s nadějí na kahánku
narazím na žílu
v čelbě
Horečně kutám
34
Grafit či démanty?
To je jen otázka
tlaku
Tak či tak
návrat je nejistý
slepecké tápání
propadlá výdřeva
tekoucí písky
Barboro, patronko
oroduj za mne
35
Zahradní dům
16
Zahradní dům
je pár cihel v zelí
Architekt pravil
je tak, jak jste chtěli
Bílá fasáda
jako vaše tváře
Okna z plastu
a sklep plnej chlastu
Kruhové záhony
z kruhů pod očima
Střecha červená
Uvnitř prima klima
Bílý záclony
jako vaše tváře
Sezení kožený
stěny obložený
Krbový kamínka
Obraz od Picassa
Francouzský okna
Venkovní terasa
Zahradní dům
je pár cihel v zelí
Majitel pravil:
ZAPOMNĚLI JSME SI KOUPIT TRPASLÍKA!
36
Utajené touhy
17
Kdybys byl jitřní rosou,
kéž jsem růží
něžným dotykem
probuzenou
Kdybys byl říčkou,
kéž jsem rybkou
nastotisíckrát
tebou pohlazenou
Kdybys byl vánkem,
kéž jsem listem
tebou neseným
do dálek nepoznaných
Kdybys byl slunkem,
kéž jsem loukou
těla teplem
zahřívanou
Kdybys byl lípou,
kéž jsem včelou,
jež sladké květy
rozezvučí
medonosným
díkůvzdáním
37
Dívka snů
18
Bloudím ulicemi
v horečnatém vytržení
a stále doufám,
že mezi miliony tváří
zahlédnu tu jedinou
nasávám vůně
všech žen,
které míjím,
ale tebe necítím
jsem si však jist,
že tě stejně potkám
budeš sedět
za oknem kavárny
popíjet střik z bílého
kouřit dlouhou cigaretu
a já budu konečně šťastný,
protože se usměješ
projdu kolem
oplatím ti úsměv
a už nikdy tě
nespatřím
38
Tažní ptáci
19
Jako tažní ptáci
se lidi k lidem vrací
jenom s tím rozdílem,
že ptáci jsou v mracích
a lidé v oblacích
39
Anděl z Podvek
20
Ten šprýmař nás vláčel
nahoru a dolů jiskřícím lesem
po cestách totálně ztracených
v mokrém ale dosud hlubokém sněhu
Jsa poznenáhle proklínán
hbitě přičaroval na kraji lesa
spanilou hájenku v závětří
s letitým ořešákem
Povzbuzen úspěchem táhl nás dál
bělostnou plání, kde fičel vítr
pražilo slunce jak vysoko v horách
a to už byla skoro půlka března!
Konečně kostelík na placatém vršku
viditelný ze všech stran jen ne z té naší
cesta k němu je po kolena zavátá
cesta od něj končí v cizí zahradě
Zato hospoda na návsi
je jako zázrakem otevřená
a s otevřenou pusou na nás zírá
i sbírka vesnických kořenů
(co snad nikdy neviděli ženu)
jen hostinský neztrácí klid
a hýčká nás čajem a vánočkou
tak čerstvou, že nepochybně zbyla
od příštích Vánoc
40
Patník
21
Večer balím do papíru od salámu,
ač by se vešel do hrnku od kafe
Veršuji ty dny
Dobře víš jaké
Zklamání nechodí samo,
tak kdo řekne: Jsem tu taky. ?
Prázdné jsou chutě
hloupé,
jak tisíce očůraných patníků
Jenomže jsou to oni,
kdo říkají:
Jsme tu a navždy
41
Větrná pavučina
22
Kolem dokola plyne čas
a zurčí potok pomíjivosti světa
i rukou, jež hladí
a chybí každou minutu života
v nepolapitelné souměrnosti bytí
Zafouká vítr a řasa svanuta z víčka
poletuje kol lidské hlavy
jakoby polibkem byla milého
a upřímné oči proto září,
neboť chvějivé polibky mámí sluneční paprsky,
jež zadostiučiněním jsou v den
a v noci jen záře hvězd promlouvá
však jen tiše, aby neplašila sladký sen
usínajícího v srdci
Zelené listí proměňuje se
den co den v malířovo plátno
a duše chtěla by býti barvou
a rukou, jež tvoří krásu z chaosu šmouh a dotyků
Foukající nebe kolébá malou kolébku
na dřevěném mostě
Dole šumí řeka
a kamenná oblaka se usmívají jen tak
Na výsost spokojená bdí obloha,
ale za chvíli bude lehce spát
Louky se točí v hudební spirále klavíru,
protože dnes nebyl soumrak,
i když hluboká noc kouzlí
v obraze malířova plátna
42
Pavučina zachycuje zbytky světla
a směňuje je za tříšť vln
z povzdálí pokukujících po šíji bílých bříz
v každém dalším okamžiku vzácnějších,
neboť oblačné nebe jest
v milujících dlaních drahocenným démantem
a není na světě cennější,
než milovat a být milován
43
Hádanka o trávě
23
Semínko
potom mrholení
Kořínek ke kořínku
zemi mění
Semínko – lup
a slupka praskla
Co bylo potom
ovce spásla
44
Gotika
24
Za tou bránou
bránou ze smrti kovanou
vidím temné to ticho
Co nikdo neslyší?
Spatřím-li jednou
odpornou
Smrti se hlásící
zdechlinou smrdící
Inkvizici?
Kdo je tu šarlatán?
Snad více víš?
Ty soudit mě smíš?
Hle, motýlek
se smrtkou na trupu
V ovsu se válející
opilý vůl
Vůl s lidskou tváří
cirhóza jaterní
Otevři okno
okno z konopí
Trochu té trávy
do sebe vdechni
Tik ťak
tik ťak
Stéblo trávy
z růžové zahrady
Co fetišista vyšlechtil
45
S vlákny tvého spodního prádla
zuby si čistil
Často se i těšíval
Odporné?
Emesis se blížící?
Pověz však, kde Slunko svítí?
Kde nádhera tohoto století?
Snad hodiny
na stole ležící
Čas neúprosně měřící,
který vše odnese
do hrobu z betonových
tvárnic a kamene
z černého kontinentu
46
Obal od čokolády
25
Pár dní dělí nás dvě stě kilometrů
Cítím, že tolik potřebuji cítit
nedočkavý tepot srdce
položit ucho
pod hladce - obrace šedého svetru
poslouchat
Hladit ti ruce
Právě
po bezdrátovém spojení
smáčím slzami prášek,
který zrovna vybíráš v oddělení drogerie
Vstávám a žravě
jdu vyhodit obal
od dvou tisíců a jedné kalorie
efekt večerního smutnění
V ruce kulturní magazín
chystám se číst
přehled: drama - fraška - parodie
Usínám po prvním dějství
pod oponou sametu
soukromé dnešní komi - tragedie
47
Jdou dva
26
Jdou dva,
co noha nohu mine
srovnaný krok
Jeden hlavu dopředu
a druhý dolu
bok tiskne bok
A ruce kolem pasu
a pohyby líné
A pořád stejně – den, týden, rok
Jdou dva
a ošoupaný džíny
u nohy pes
Jeden triko modrý
druhý bílý
směs: bavlna, PES
A batoh na zádech
a za sebou dva stíny
a navzájem neví, co ten druhej nes´
Jdou dva
a pod nohama vřes
Jsou dva
ve čtyřech očích děs
Jen dva... a slepej pes
48
Na návštěvě u Michala Köppinga
27
Deštěm zmáčené Milovice
Obestřené duchem sovětských vojsk
Propagandy, moci a síly
Rozvaliny probouzející se k životu
Dekadentní obraz vzkříšení
Elegantní Eva vaří výborný oběd
Legendy vůbec nelhaly
Emir Kusturica by měl radost
!
49
Místa minulosti
28
Čas se zastavil
Výhled do krajiny vnímáš jen
Skála pod tebou nedílnou součástí se ti stala
Prostor znehybněl
Vítr utichl v ten poslední den,
kdy sis tohle místo zapamatovala
Řeka plyne líně
Ptáci – vzpomínky na minulost umírají v letu
Věnce z květů se mění v prach
Vše, co zůstalo, jak fotka v amuletu
Bledne
A ty máš strach
Marně se snažíš pamatovat
Nenuť se, jen žij tou chvílí
Nač je nám čas zastavovat?
Budoucnost jsme si zavinili
Netrápím se nad ztrátou toho místa
Kus sebe jsem tam zanechala
A mohu si být zcela jistá,
že déle než já bude žít ta skála
Nad řekou…
50
V mlze
29
Nebe šedivé
a dech na polštáři
mi připomíná Tebe
mi připomíná září
Než vlaštovky odletí
a na zem spadá listí,
namaluj mi perletí
aspoň kousek štěstí!
Zachumlám se do mlhy,
až se ráno probudí
Je mi zima na nohy,
ale láska nestudí
51
České středohoří
30
Zlatý disk slunce
roztočil neznámý diskobol
a jeho pokus stále trvá
Hrušeň vrhá stín
rekord padne vždy k večeru
ale žádný strom neroste do nebe
to jenom člověk
chce přerůst sám sebe
a jeho kalné stíny
maluje si pod oči
celá krajina
kdysi rádlem
Přemysla Oráče česaná
52
Černá taška v černé tmě
31
Bílé prádlo v bílé mlze
V noci prosím, rozsviť mě
Ve dne bude tě to mrzet
Bílá, černá - černá, bílá
Spodní prádlo do kabelky uložila
Rudá šála v rudém víně
Šedý klobouk v šedi mraků
Za poledne chodím líně
Líně chodím za soumraku
Rudá, šedá - šedá, rudá
Moje garderoba obnošeně chudá
Modré psaní v modré vodě
Žluté vlasy v žlutém slunci
Ve snu chodím po svobodě
A v reálu ztrácím funkci
Žlutá, modrá - modrá, žlutá
Malá sponka ve vlasech zapnutá
Barevný pigmenty ve věcech a ve mně
Semafor důvodů a příčin
Barví se všecičko nenápadně jemně
A já tu strakatost z ničeho nic zničím
Žádná, žádná - žádná, žádná
barva – barevnost je zrádná
Miluju igelit – nemá žádnou barvu
Ani ten vzduch žádnou barvu nemá
Má duše necítí – tak je nezbarvená
Bez barev bude líp
Duha nebude
Motýl nepřiletí
Barevnost je vyhubená
53
O jaru
32
Na protest proti jaru
tají sněhuláci
mrkvové nosy
k zemi se poroučejí
pod patami
sněhových gentlemanů
raší sněženky
Na hrací kostce jara
padají samé vítězné šestky
zima couvá o tři políčka vzad
zpět do prázdnoty
zapomnění
Z rukávu zimy
vytáhlo jaro
eso slunce
i přebilo jím
zmrzlá rána
Sluníčko pak lechtá spící krajinu
ta se po něm ohání
prvními výhonky petrklíčů
a všemožnými druhy trav
54
Někdo ztich´...
33
...je prach na botách
poutníků dalekých
...je smích v náznacích
pierotů a kolombín
...je stín
rozvalin
věží rozpadlých
...je hřích
ve větvích
vrb smutečních
...je strach po kapsách
dětí ztracených
já nemám strach
55
Veselí přátelé
34
Ne že bych měl
smutné,
ale tihle jsou
neuvěřitelní
pijeme
a
pijeme
pivo
za pivem
v pasáži Lucerna
útulná Kávovarna
doktor Beránek
připomíná rozjařeného
antického fauna,
přičemž
akademik Buben
objednává další
grapy
jen
redaktor Kyša
odmítá jít
pít
s Mohamedem
a Ježíšem
jsme králové
noci
s bolavou bránicí
56
Vyprším
35
Vyprším do zdí
Už se připozdí
Váš
Eň němých vábí (to neřekneš ani)
Tak duši zabí
Jím
Á mě závrať
(zapěj místo hraní)
Zaplať,
Ať
Můžu jít spát
57
Vítr
36
Miluji vítr
být volná jako on, proletět ulicemi
rozhodit staré listí, prohrábnout vlásky dítěti
a zmizet za nejbližším rohem
Miluji vítr
mít rozhled z výšky, foukat ptákům pod křídla
a kouř z komínů rozehnat do všech stran
Miluji vítr
58
Nelehat na koleje
37
Šlapat beznaději po krku
bosí do závěje
tichým hlasem žalovat
infarktu na duši
životu zaplaceném draze
pohádkové víle
i lásce shnilé
Když už do života leje,
rozpustit se
čokoládou v horkém písku
tančit
s klaunem na ledové dráze
litovat,
co nestihneme hříchů
jen nelehat na koleje
59
Loupu se jako...
38
Nejdřív slupka
potom dužnina
Ale kde to všechno začíná?
To je jádro
z něj vyrostl strom
A na něm se urodil právě on
POMERANČ
60
Vyplněná přání
39
Až budu chtít,
abys zůstal
nedám ti klíč
nabídnu ústa
pak nechám tě být
a ihned pošlu pryč
(Vždycky nejvíc chceme
to, co nám chybí
ve štěstí nám brání
nesplněné sliby
sny, co se zdají ve dne
a vyplněná přání)
Měla jsem snad
dělat drahoty
ale já už hledala - a dlouho
někoho jako ty,
aby mě měl rád (?)
(trápil´s mě vlastní touhou)
Teď mi teda patříš
tak jako z knihovny
vypůjčená knížka
jako z filmů milovník
mí nenarození bratři
a do ráje dvířka
61
Proud
40
Peřeje v žilách těžko ztiší,
kdo marně tápe bez zraku
je prý noc plná zázraků
slunovrat hlásí nástup léta
marně si v mysli drátky splétám
ruměnec tváře zalévá
jsem malá jen a bázlivá
proudem dní zcela stržena
jsem do všech konců bez jména
jen tělo hlad a bolný žal
proč jsi mi, lásko, všechno vzal
že cesty odtud jiné není,
než jediná
hle —
zapomnění
62
Jen pro ten dnešní den
41
Crrrrrrrrrrrrrrr
Zvoní a zvoní!
Ráno je prudké, avšak
nebývá kruté
Do oken slunce plyne
i mráz poklepe
na náš práh
Krev se v žilách rozproudí
a srdce ví,
že někde čeká
jen jeho láska nesmrtelná!
Ano, to odpoledne
bývá neposedné
Spánek číhá
všude tam,
kde naše oko spočine
Co teprve noc!
Hvězdy svítí
Měsíc ukolébán
do úplňku hvízdá
si tu nejkrásnější baladu
Lidé chodí z ulic do ulic
nevědomky až do té doby crrrrrrrrrrrrrrr
a jen pro ten dnešní den
zvoní a zvoní
63
Bylo nebylo…
42
Bylo jaro
A byla setba
všeho, co bylo
(semínka, sazeničky, vajíčka…)
Jako o život
dobré i zlé
na jednom poli
Bylo léto
A byla práce
se vším
(stromy, rostlinky, děti…)
Jako o závod
vhod i nevhod
v jednu dobu
Byl podzim
A byla sklizeň
všeho, co dozrálo
(city, zkušenosti, vztahy…)
Jako na orloji
tik tak tik tak
na jednu stranu
Byla zima
A nebylo nic
všechno zmizelo
(včera, dnes, zítra…)
Jako mrknutím oka
bylo nebylo
v jedné vteřině
64
Přátelství nad rámec
43
Dáváš si na čas. Ten rozházený divan,
na který se dívám
mi připomíná minulost
a hromadí se ve mně zlost,
když tě slyším, tu tvou upřímnost
Houpací křeslo, ve kterém jsi spal
se houpe klidně dál
v pokoji pod oknem
Přesýpací hodiny už odbily
poslední kapitolu příběhu
Vstáváš s jinou opilý,
pak zavoláš mi na chvíli
budeš velmi zdvořilý,
avšak konec přijde...
... ... ...
65
Myšlenky
44
Když chci přemýšlet,
postavím se k žehlícímu prknu
Žehlička klouže sem a tam
a myšlenky se mi rovnají jako vyžehlené prádlo
Někdy se žehlení zadrhne – nebo jsou to myšlenky?
Zmuchlanou košili kropím,
ale myšlenky ne a ne se narovnat
Košile nakonec skončí bezkonfliktně vyžehlená,
ale co mé myšlenky?
66
Listopad
45
Kam se asi
schovávají ptáci
v listopadovém dešti?
Vezmou je
holé stromy
pod ramena?
67
U Větrného Jeníkova
46
Dlaň krajiny sevřená podzimem
Sprška káňat hrst zvonků poštolka ve službě
Plášť mlhy padlý na vypuštěný rybník
Brouzdaje vzpomínáš na jaro
Louku přesycenou pampeliškami
A na léto s hladinou roháčů zvysoka jištěných motákem
Pluky smrků na kopcích
s průzkumníky posedů čekají mlčky,
jak vývoj dopadne
Pod keře na mezích s šípky a jeřabinami usedni tiše
Vdechni krajinu na jaře v létě ve spadaném listí i v zimě
A zůstaň v kraji větrů pověstí a dobrého člověka
Jenom auta, která tě světly oslňují
zabedněná skládka a červené zuby operátorů na kopcích
se hřmící hospodou v obci
signalizují,
že existuje
také
civilizace
68
Sedím...
47
Sedím u vody
hážu do ní dlažebky
a pozoruju,
jak dělám kostkama
na vodě kruhy
69
Jsi jako...
48
Jsi jako básnička
napsaná od Cyrana
jsi jako kytička,
co čeká vždycky zrána
na kapku čerstvé rosy,
by brzy v úsvitu
motýlci z blankytu
smáčely v ní tenké nosy
Jsi jako pohádka před spaní
pro nevidomé dítě
jsi pro ně svítáním,
přestože nevidí Tě
Jsi ruka, jež se bělá
na hlavních všech zbraní,
co výstřelu nezabrání,
přestože by chtěla
Jsi jako Julie
milujíc Romea,
když tiše zaryje
mu prsty do těla
a smutku chce ho zbavit
polibkem na čelo
Ty jsi David
a já Michelangelo
70
Neschopen
49
Dnes dělníci vozí
na trakařích své i cizí
duše rozlámané
kdo by je měl zacelit?
však víme, že oni
je házejí do křoví
napospas osudu
...vykrvácet...
včera jsem jednu našel
dívala se na mne
snad žádostivě, vystrašeně
nebo pouze vyzývavě?
vtom jsem za zády
uslyšel: „chlapče,
táhni odsud a neočumuj“
naložil ji na trakař
nevím, kam ji veze
ani nezasténala
avšak jeho slova:
„kolik stromů už jsem kvůli tobě
musel vytrhat, ty ňoumo!“
ta mi nedají spát
a celou noc až do svítání
jsem v ruce žmoulal
zlomené pero
71
Variace na Žáčka
50
Omnia vincit amor
(Nad vším vítězí láska)
…horší než cholera
než zhoubný nádor
Tak pozor na ni!
Milej pane
milá paní
72
Pocit
51
Znáš ten pocit?
Jen tak jít
ulicí
Slitou v louži
Pocit,
kdy potkáš Venuši
dáš s ní kouř
a sex na veřejných záchodcích
Pocit,
kdy bránicí
proskáčou nafouknuté kondomy
Rajským plynem
Pocit,
když spatříš orli nad západem
a sýkorky
a potkany sápající tělíčko psí oběti
Pocit rozkošného šílenství,
jehož drápy
ti rozdrásají zábrany
Pocit živočišné neřesti
Pocit chladného olova
v horkém srdci?
Ne?
Ach, Bože...
A co vlastně cítíš?
73
Nelze se...
52
Sdílné pocity,
nemohu žít
tužkou nelze vnitřní moc propůjčit
a nezbývá nic, než lhát si
a zmocnit se
a ve vodě se r o z p u s t i t
Bílý papír leží ladem
nechce být popsán… myšlenkou
snadné je říct to
s mírným chladem
vzít do ruky tužku a psát slova
zmatená
tečou
proudem
z hlavy až do konečků prstů
a nemít strach z bílého kusu papíru,
co vysmívá se
do obtloustlého obličeje potulného znalce žití
Nelze se opsat
74
Stín iluzí
53
Šedivé davy kráčí ulicí
černý král vede bledou světici
a z nebe roní slzy Pánbůh sám
odsouzen na věčnosti
Shrbený stařec - klobouk do čela
v ulicích hledá si anděla
potkal ho tady kdysi před léty
a stále po něm touží
Madona, která jeho touhu uhasí
už dávno v jiném loži lehla si
spí sladce tichým spánkem v pokoji
tentokrát je to navždy
Líbivá píseň stokrát ohraná
opěvuje dál svého tyrana
pozbývá smysl žití koloběh
tak už to prostě chodí
Plačící matka - roucho od krve
nad kolébkou zas, věčně poprvé
roky už splácí tu lásky daň,
ač platit není komu
Jinde zas děti, Bože, odpusť jim
neznají matčin horký klín
vzdali se snadno vlastních vin
a netrefí už domů
75
Zloděj Čas ukrad další den
vždy úspěšný a nikdy polapen
bere vše - v tom je fenomén
a nemá komu dávat
Stín iluzí v nás tiše ožívá
sype sůl do ran a jed do piva
a z nebe roní slzy Pánbůh sám
odsouzen na věčnosti
76
Maminčiny ruce
54
Jemnýma rukama maminka
laská nás jako miminka
tvářičky i vlásky pohladí
všechny záhyby nám uhladí
Naše první malé krůčky
provází její zlaté ručky
z cesty kamínky odstraní
před pádem na nos ochrání
Její ruce první čárky vedou
vykouzlí nám psa i kočičku
při praní, žehlení i varu
stačí nám zazpívat písničku
Její ruce na stůl nesou hned
polévku, maso, salát i med
a za chvíli již myjí nádobí
při práci prsteny jí nezdobí
A léta ubíhají, končí škola
její ruka stále všechno zdolá
nikdo si nepřipustí ani zpola,
že to její ruka nás podepřela
Už sami dávno děti máme
najednou v úžasu zůstáváme
zaskočeni dětskou otázkou
babičko, proč máš ruce
vrásčité a proč se třesou?
Myslí se ženou obrazy let,
kdy mamka chránila náš svět
a do očí stoupá vděk ze srdce
byly tu vždy maminčiny ruce
Naše slzy, co na její ruce padají
ji přenášejí zase ve snu do mládí
a v jejím pohlazení je celý svět,
jak mohli jsme ty ruce nevidět
77
Ozvěny
55
Na schodech do sklepa
plíseň
okno způli otevřené
Vymyté lahve
se tetelí v policích
jak slípky na hřadě
Ze stropu odkapává
sražená vlhkost
hruškám umíráček
Bramborám raší uhry
a švestkám
se zatápí pod kotlem
I hlas z amplionu
zvoucí kožky k vyčinění
sem doléhá bez ozvěny
78
Prolínání
56
Večer, až čas se naplní
zazní svatební otázky
touha se v bocích zavlní
po špičkách vejde do lásky
čtyřnohé pouto upevní,
až bosé tvary bude v ní
splétat jak proutky pomlázky
Těla se k sobě nakloní
naleznou měkké plátky rtů
hebké jak květy jabloní
nepomačkané od flirtů
v duších jim mocí démoní
svatební zvony zazvoní
a zapomenou na myrtu
79
Noční
57
Když je noc a všechno spí,
já sedím na okně
a hvězdy počítám
dívám se na ně, přemítám
Ptám se tě, v tomhle nočním bolu,
proč jsi mě opustil?
Copak ti není líto chvil, které jsme prožili spolu?
Očima spojuji dvě jasné hvězdy
Která jsi ty? A která jsem já?
Vrátíš se ke mně snad ještě někdy
a nebo zůstaneš na věky sám?
Slzy smáčejí od tebe dopisy
Plné jsou slov: „Lásko, mám tě rád!“
Tak daleko proč jsme si?
Teď si tu lásku mohu jen přát
Celý den poslouchám kdejaký krok
Otevřu dveře… a nic
To si šeptají stromy
tam venku stojící jak dlouhý je rok
A já…
Dívám se z okna, na prázdné chodníky
a každé zazvonění zvonku
mě naplňuje dojmem, že jsi to ty…
A nepřítomnost byl jen smutný omyl
Že jsi se vrátil během krátké chvilky...
A to přitom někde asi zazpíval pták
Má ještě cenu se tě ptát,
máš-li, či nemáš mě rád?
80
Večer
58
Večer vlasy pohladil
hedvábím syté vůně
za oponou dýmu exotických tyček
zavřel mi oči
setřel smutek z víček
a hořkost ze rtů slíbal
lechtal a rozesmíval
provokoval a rozechvíval
pět a pět bílých prstů
propletených
běží dvě bílé siluety v dešti
nebe slzí v noci štěstím
topím se v slzách
chci se jimi opít
s tebou pouštní dunou z šálku
pár smítek na koberci
jedna záminka dva herci
zvednutím dlaně stíráš dálku
mezi snem a rájem
a opíjíš mě čajem
mezi rtem a čajem
a opíjíš mě
rájem
81
Výprodej
59
Výhodně, co nikdo nechce:
To lesklé a mokré z rybích šupin
To smlčené nad rámec
To hezké z Rubu
***
Na hloubku propast jest,
nač ještě Slovo
Na pravdu osobní certifikát
převáží rodný List
Žití je na Smrt
Ne, na Hru, ne, v smíchu Ledacos
Hlavně že v klidu jsou, zemdlené z bez práce
broušené strusky od nože, padají rezavé do lože
Denně Denní Odnože
***
Plujeme po řece z varovných signálů
Byl-li si losos jist, tedy tím, že se v nich nikdy neučil číst
Asi se brzy nechá kapry sníst
82
Smolař
60
Všechno, co jsi prožil v jedné chvíli, bylo pryč
V té nejtemnější chvíli jsi ztratil dech
Světlo v očích není, zbyl ti jenom křik
V bolestech usínáš a jdeš na druhý břeh
Byl jsi smolař, co na špatným místě stál
Nevěděl, co s životem, tak do boje jsi šel
Nevěděl si, za koho jenom ses jich bál
Na rozkaz střílel lidi pláč jsi neslyšel
Teď ležíš mezi nimi. Jsi jeden z nich!
Pro nesmyslný cíle si vydechl naposled
Řeči plných slibů měli a tys jim uvěřil
V bahně zůstaneš a můžeš přemýšlet
83
Romeo a Julie - jak je Shakespeare nenapsal
61
Na prvního července
bývá v Praze vřava
tam potkali se v podzemce
ona - cikánka, on - holá hlava
Společnost plná předsudků je
po čistotě rasy toužící
oni si připadali jak Romeo a Julie,
když procházeli ulicí
Z lidí v poklidném malém státě
se rázem stala rasistická cháska
tak ať dál lebedí si ve společném blátě,
když nechápou, co je láska
Společnost na čistotu rasy dbá
jejich rodiny je od sebe stále odtrhávají
tak proč už se s tím prostě nevyrovnají,
když vyrovnali se s tím oni dva?
Jejich vztah pouhý úlet není
tomu se pouze láska říkat dá
oni hledají u „svých“ pochopení,
avšak ani jeden se ho nedočká
V lásce jim neustále brání
jak Romeovi a Julii
černé myšlenky se jim hlavou honí,
když vymýšlejí, jak se nejsnáze zabijí
84
Současný život prý nemá smysl
beztak je v něm jenom trápení
však vymyslela jejich chorá mysl,
že najdou si jinde zázemí
Než visum vyřídí, to je doba!
Ach, ta byrokracie
oni chtějí utéct a začít znova
v poklidu krásné Indie
Tak nachýlil se den odjezdu
on poprosil ji, aby si ho vzala
potom ji autem srazil skin z mostu
už se neprobrala
V ten samý okamžik,
jak kdyby termín si dali
na ulici Romové Romea ubodali
nikdo si toho nevšiml, byl to mžik
A nikdo se jejich smrtí nevzrušil,
ani tím, co se k ní váže
pozůstalí pohřbili je bez soucitu jako věci
o právech člověka dál každý hrdě káže
a přitom to jsou jenom kecy
Společnost se snad pouze z hyen skládá
tak tedy každý ať se stydí,
že snese vedle sebe vraha
než lásku dvou mladých lidí
85
Rybník
62
Pod kopcem je mělký rybník –
děda mi jednou vypravoval,
že tam proti Němcům bojovali
– za celou válku nevystřelil
Vím, kde je na půdě od samopalu zásobník,
ale neřeknu
Kolťák s hákenkrajcem nám totiž policajti vzali,
když jsme si na dědu a Němce v lese hráli
Děda byl řezník
a měl babičku, co se o něj bála
Děda byl partyzán
vždycky jsme slýchávali
a chodili za ním do udírny na klobásy
O válce mlčel
a ryl si hřebem v uchu
„Děcka, toť si vemte kokyna“
A myslivec byl děda –
chodil na daňky,
a pak dělal guláš
– nejlepší guláš na vesnici
Pušky si potom strýci rozebrali
jen v kůlně po něm v ponku zbyly zprohýbané pilníky
a zátky od piva
co dávno proteklo ořechem u zídky
Pár obnošených rukavic
a svěrák se sklopenou pákou
86
– odřený od manžetových knoflíků
asi
A na zdi pily
s rozvrzaným úsměvem,
co se jim stýská po dřevu
jako mně
po dědovi
87
Koberec
63
Po podlaze je stále rozházený
koberec
Ač se zdá být v pruhované pořádku,
žije tajemstvím
Autíček
Kostek
her na nádraží, policii, hasiče, rodinu, doktory
Tajemstvím
tvých kroků
lehčích vůně jara
Tiše šimrá slova
bosým chodidlům
Rozvlněn,
když se zmítá
a brání vyzradit
tajemství
těžkým botám
marným jak otázka
,,Co se tu proboha stalo?“
Dokud šimrá,
nelze zapomenout
88
Ohně
64
Zas ohně hoří v blízké vsi
přijeli nájezdníci
ze žeber maso rvou nám psi
a slova ve vichřici
zvolna se rozplynou
jdou hordy krajinou
a nosí jenom zkázu
sta mrtvých po cestách
a strach jim v tváře píše
jde v stopách jejich strach
a umíráček tiše
jak hejna krákoravých vran
oči nechají dokořán
napospas zlému mrazu
89
Psí podzim
65
Žluté javory
červené brsleny
šedivý starý pes
v listí schoulený
dávné vůně kostí
mezi kořeny
90
Jezero v dřevařské osadě
66
Chtěla bych být s tebou u jezera tam,
kde nestačili vyvěsit tabulky naučné stezky,
kde nestihli položit povalové chodníky
přitlouci cedule zákazů, příkazů, co smíš, co nesmíš
Chtěla bych smět všechno
s tebou všechno, ve všem, všude
rozrážet hedvábnou hladinu
nehledět na stíny,
co se prodlužují k úpatí hory Lysiny
a pod Velkým i Malým vozem
pod Velkou i Malou medvědicí
opékat berana,
a pak dlouho upřeně hledět do žhavých uhlíků,
nežli odhouká sova půlnoc
V dřevařské oáze kynžvartského polesí
v dřevařské hospodě docinkaly sklenice orosené
ty bez rosy
a hosté - opozdilci, vyprovozeni přes práh
Popůlnoční doba přeje hejkalům, šakalům
divoženkám od jezera
Ráno zahladí rosou stopy po jejich tanci, hodování
a na včerejšek se nevzpomene ani
91
Špinavý bahno
67
Hrozně prší
Kapky buší na sklo
Bojím se
Nechci, aby to pouto mezi námi prasklo
Nechci, aby slzy zas posílily déšť
Chci, aby se všechno rychle vyřešilo
- než všude kolem zbude jen to,
co nás ušpinilo
92
Už
68
Stačí málo
věřím
tak málo
nevěříš
myšlenky v kruzích
bláznivé mandaly
piloti snů
na cestě dobrodružství
roztopené jizvy
přehřáté motory
rychlostí trapného
ticha
odcházíme oba
...
93
Spravedlnost
69
Nahlodávám svědomí a podrážím nohy
preferuju pravdu a skutečný vlohy
Odnepaměti existuju, někdy mám však krátký ruce
peníze jsou mocný, ale někdy přece…
Kdo podcenil zákon, tomu patří pruhy
znám jen černou a bílou, žádný barvy duhy
Věřte ve mě tak, jak děti v Santa Clause
pokusím se pomoct i v polední pauze
I přes jisté vytížení na celým širým světě
tahle úloha dá se shrnout i v jediný větě:
Ať si zabil člověka, nebo ukrad pajdu,
přede mnou se neschováš – vždycky si tě najdu!
94
Hebká náruč smrti
70
Až ústa smrti se o slovo přihlásí,
promluví na mě a život mě nespasí
nehybně odletím do země bezčasí
do země nálezů životních ztrát
Až prsty smrti se k nadání přiznají,
mou lebku nakreslí na záda lišají
napospas noci ji beztrestně vydají
pošlou ji do země zkřížených hnát
Až se dech vytratí a srdce dotluče,
smrtihlav přeletí přes oční obruče
sevře mě do hebké motýlí náruče
a z ní mě uloží do země spát
95
Mateřství
71
Do posledního dechu
mít náruč k přitulení
lokty k ukonejšení
dlaně k pohlazení
úsměv k uklidnění
slova k povzbuzení
a láskyplné srdce
k života proteplení
pro toho, kdo tak vroucně
umí zašeptat
Maminko moje
já tě mám rád
96
Tomu se říká...
72
Vzbudit v někom
tolik bolesti, zbytečnosti
a zmaru
i tomu se říká...
97
Křehká oříšková (rozesklení)
73
Jak asi voní ranní procházka
alejí tureckých lísek?
nedělním dopolednem?
zaskleným lednem?
Únorem
rozesklením
úsměvem
rozedněním
Jak asi voní ranní procházka
alejí tureckých lísek?
Čajem s bergamotovou silicí
oreganem mezi toastovými krajíci
únorem
televizí pro podkreslení
pleskotu
karet ve hře bez podvádění
Jak asi voní ranní procházka
alejí tureckých lísek?
Červeným tramínem
zaskleným karmínem
únorem
plastelínovými figurkami v komedii
večerem
čarami za smutnou historií
Jak asi voní ranní procházka
alejí tureckých lísek?
Nedělními obědy
restem tenkrát ze středy
únorem
98
předpůlnočním tikotem
náhodou
rozestlaným životem
Jak asi voní ranní procházka?
Alejí tureckých lísek
voní
a voní křehkým otazníkem
99
Koupelna
74
Ponořený do teplé vody
jsem si představoval oheň,
který byl ze skla
- to žárovka v odrazu zrcadla
Hladina se houpala
a když došla k výpusti,
tak to žbluňklo
Říkal jsem, a přece ne ústy,
že musím napsat o vaně
o zrcadle a tom odrazu
o pocitech
třeba trošku poeticky laděných
Zřejmě se to nepovedlo
ale je tam vana, zrcadlo
voda
Víc než míň lidí se určitě ptalo,
kde je ten pocit?
Ve Vás
100
Podzimní snění
75
V cárech soumračné stíny
Slyším přicházet průsvitnou
protkanou do mlžných zátiší
Tiché oči vesmírem prahnou
V šatech lítostné mlhy
Vidím tančit zvířenou
smáčenou deštnými mraky
Jemné rty podzimem sládnou
V závojích smutečné dálky
Vnímám iluzi bezmocnou
prokřehlou sněžnými vichry
Horké dlaně tak tiše blednou
101
Přemyslu Oráči
76
Přemýšlím
hluboko, v nitru
sedlák
a z vnějšku kníže
v bačkorách z lýčí
Ve zlatém jařmu
občas si s voly
prohodím roli
To pole, kousek za Prahou
nechal jsem léta ladem
Zarostlo pcháči,
rdesnem, černobýlím
však dosud voní
hadinci, oregánem
Celé ty roky rodilo
v představách
révu
Stačilo letmé setkání
Přemýšlím, na čele brázdu
věky hloubenou
zda oprášit otku
popohnat voly
pohnojit a zorat
či nezorat
102
OBSAH soutěžní části 2007
Let Praha - Barcelona a zpět ..................................17
Sv. Vítu ..................................................................19
Naděje ....................................................................20
Doškové střechy .....................................................21
Nerozumíš mi .........................................................22
Cigarety NE!!! .......................................................23
Melodie života .......................................................24
Nehraji, žiji ............................................................25
Jitce ........................................................................27
Zalomil ...................................................................28
Láska není vůle ......................................................29
Milénia ...................................................................30
Silueta ....................................................................32
Nebeské zvonění ....................................................33
Sv. Barboře .............................................................34
Zahradní dům .........................................................36
Utajené touhy .........................................................37
Dívka snů ...............................................................38
Tažní ptáci ..............................................................39
Anděl z Podvek ......................................................40
Patník .....................................................................41
Větrná pavučina .....................................................42
Hádanka o trávě .....................................................44
Gotika.....................................................................45
Obal od čokolády ...................................................47
Jdou dva .................................................................48
Na návštěvě u Michala Köppinga ..........................49
Místa minulosti ......................................................50
V mlze ....................................................................51
České středohoří.....................................................52
Černá taška v černé tmě .........................................53
O jaru .....................................................................54
Někdo ztich´... ........................................................55
Veselí přátelé ..........................................................56
Vypr�ím ................................................................57
Vítr .........................................................................58
Nelehat na koleje....................................................59
103
Loupu se jako... ......................................................60
Vyplněná přání .......................................................61
Proud ......................................................................62
Jen pro ten dnešní den ............................................63
Bylo nebylo… ........................................................64
Přátelství nad rámec ...............................................65
Myšlenky................................................................66
Listopad..................................................................67
U Větrného Jeníkova..............................................68
Sedím... ..................................................................69
Jsi jako... ................................................................70
Neschopen ..............................................................71
Variace na Žáčka ....................................................72
Pocit .......................................................................73
Nelze se... ...............................................................74
Stín iluzí .................................................................75
Maminčiny ruce .....................................................77
Ozvěny ...................................................................78
Prolínání .................................................................79
Noční ......................................................................80
Večer ......................................................................81
Výprodej ................................................................82
Smolař ....................................................................83
Romeo a Julie - jak je Shakespeare nenapsal.........84
Rybník ....................................................................86
Koberec ..................................................................88
Ohně .......................................................................89
Psí podzim..............................................................90
Jezero v dřevařské osadě ........................................91
Špinavý bahno........................................................92
Už ...........................................................................93
Spravedlnost...........................................................94
Hebká náruč smrti ..................................................95
Mateřství ................................................................96
Tomu se říká... ........................................................97
Křehká oříšková (rozesklení) .................................98
Koupelna ..............................................................100
Podzimní snění .....................................................101
Přemyslu Oráči.....................................................102
104
Seznam autorů předešlého roku 2006
01 – Podivuhodná babička, 03 – Balada o ponožkách, 21 – Míč,
43 – Obkroužený: Jan Zbořil / Praha
02 – Úsměv Brendy Walshové, 11 – Mrňavé bramborové kvádry
a žádný hlavonožec, 35 – Noční stolek: Jiří Charvát / Česká Lípa
04 – Máš růži ve vlasech, 46 – Vrátím se: Tomáš T. Vokroj / Praha
05 – Zelený tón flétny, 48 – Modlitba: Delphy / Praha
06 – Ukrutná nespravedlnost, 18 – Pomíjivost, 49 – O básních:
Ondřej Jerman / Liberec
07 – Vltava, 12 – Černozpívání, 34 – Bytová mozaika:
Rebecca Marten / Praha
08 – Barvy samoty, 27 – Pohled z okna: Robert Hladil / Praha
09 – Pomsta bude sladká, 16 – Ospalá, 40 – Levandulová:
Lucie Vyčichlová / Broumov
10 – Malování, 24 – Bezlovez: Veronika Říhová / Praha
13 – Svoboda, 41 – Jak je krásné bláznem být: Vratislav Beleni / Děčín
14 – Už je to lepší: Zuzana T. / Praha
15 – Nez(beat)níci: Z. / Český Těšín
17 – Stromy zázraků: Milan Sochora / Havlíčkův Brod - Petrkov
19 – Rozchodník: Věra Mirčevová / Kynšperk nad Ohří
20 – Nad fotografií: Miroslav Chytrý / Praha
22 – Golgota: Michaela Šedivá / Praha
23 – Ožralé neverše: Jan Colega Bill / Pardubice
25 – Muž a růže, 28 - Jsi: Pavel Franc / Kutná Hora
26 – O zakletém duchu, uvězněné pradLence: Lenka Černá / Praha
29 – Zapomenuté roční období, 50 - Výkřik:
Anežka Mirullyna / U. Hradiště
30 – Tvůrčí akt sadisty: (Kníže Slov) Lord of the Words / Třinec
31 – Poesie, 39 – Loď se 1400 pasažéry: Johanna Lee Fialová / Praha
32 – Pro Janu: Pavel Zajíc / Dačice
33 – Přízeň v hospůdce míti: Vlaďka Dvořáčková / Čáslav - Lovčice
36 – Zamilovaná: Lenka Kubová / Neratovice - Křenek
37 – Pátrací akce, 45 – Přípravná:Lenka Havlíková / Police nad Metují
38 – Ryba, 47 – Inspirace: Irena Součková / Český Těšín
42 – Pouze jedno: Jana Dvořáčková / Příbram
44 – Stesk léty ozkoušené - rádoby: Petra Zelená / Praha
105
Miluji Tě
Miroslava Půtová
Já viděl slunce si hrát
na louži krve
já viděl lék nemocným brát
a čekat, co bude
Já viděl lid umírat
tak jako prve,
když kat si začal vybírat,
kdo z nich tu zbude
Já viděl trávu růst
skrze rozkopané lebky dětí
když jen pro to, že byly jiné
je uklidili jako smetí
Já viděl tu strašnou dobu,
když děti hnali do masových hrobů
Já viděl lidi hlady řvát
a žízní oněmět
a vlastní život dát
v boji za lepší svět
Však viděl jsem také dvě děti
a matku, jíž přinesli novinu,
že jedno pošlou do plynu
tak ať si tedy vybere,
které navždy ztratí
Viděl jsem stínítko na lampě
z kůže Židů
viděl jsem bídu
ach, Bože, já viděl bídu,
a přesto miluji Tě
106
107
Nakladatelství M E Z E R A
Za Poříčskou bránou 9, 186 00 Praha 8
Nové moderní nakladatelství se zaměřuje na vydávání kvalitní literatury, ale i na aktivní spolupráci s českými a slovenskými autory, pořadateli literárních akcí
všeho druhu a vůbec se všemi fanoušky dobrého čtiva.
Soutěž O nejpůsobivější báseň roku 2007
literárního sdružení Vzdorospolek
je součástí jednoho z našich projektů:
Rádce pro začínající spisovatele,
novináře a překladatele
- užitečné příručky pro všechny ty, kteří chtějí vědět, jak vydat knihu, začít psát do novin/časopisů,
nebo se stát překladateli-profesionály. Kromě praktických rad, jak si v té které oblasti vést, na co se
připravit, zaměřit a co v žádném případě nezanedbat,
zde najdete aktuální seznamy nakladatelství, redakcí tištěných i virtuálních periodik a překladatelských
agentur, které o spolupráci s talento-vanými nováčky mají zájem, a navíc bohatý přílohový aparát
s dalšími relevantními informacemi, jež zájemcům
o tyto obory pomohou lépe se v nich zorientovat.
Rádce pro začínající spisovatele, novináře
a překladatele pro rok 2007/2008
vychází v říjnu 2007!
Více informací najdete na: www.imezera.cz
108
109
Kutnohorský deník je součástí celorepublikové třiasedmdesátičlenné rodiny lokálních Deníků vydavatelství Vltava-Labe-Press, a.
s. Deník nabízí zpravodajství z domova, světa, ale hlavně se zaměřuje na podrobné regionální informace. Unikátní je především lokální
sportovní a kulturní zpravodajství, které čtenář v jiných mediálních
titulech nenajde. Novinka, co si rychle získala oblibu, je strana Čtenář - reportér. Tu redakce skládá jen z příspěvků svých čtenářů.
Výhodné ABO lze objednat na elektronické adrese predplatne.
[email protected], na internetu nás najdete na www.denik.cz.
Písmák
AMATÉRSKÉ ● LITERÁRNÍ ● UMĚNÍ
Nejnavštěvovanější
literární server se jmenuje
Písmák. Jeho generálním
partnerem je
Literární akademie.
Co je LiTerra?
Literárně společenská země.
Pro koho je LiTerra?
Pro ty, kdo rádi píší; pro ty,
kdo rádi čtou - i pro ty, kdo
si kolem toho rádi povídají.
www.pismak.cz
Čili?
Místo pro vážná zamyšlení
i pro příjemnou zábavu.
www.literra.cz
110
Obsah celého sborníku:
Snímek putovní trofeje
005
Co předcházelo
007
Základní kameny soutěže
008
Jan Neruda
009
Poděkování
010
Úvodním slovem
011
Recenze na předešlý ročník 2006
012
Vítězná báseň předešlého roku 2006
013
Soutěžní část 2007
015
Kdo vybíral dílka do letošní ročenky 2007
016
Obsah soutěžní části 2007
103
Seznam autorů předešlého roku 2006
105
Nesoutěžní báseň vybraná redakcí
106
Informace o partnerech Stříbrné buly
107
Obsah celého sborníku
111
Tiráž
112
111
Pár střípků 2007
soutěž o Stříbrnou bulu
vydal: Vzdorospolek
v Lovčicích 2007
1. vydání
tiskárna: TLZ Praha, Sazečská 603/9, Praha 10
Malešice
náklad: 500 výtisků
ISBN 80-903607-2-6
ISSN 1802-5889
- hmotné vydání
ISSN 1802-5897
- elektronické vydání
112