pdf587 kB - Eknihyzdarma.cz

PUSŤSVÉ
NEPŘÁTELE
BLÍŽ
VeronicaJudithStarková
JakákolivpodobnostjeZCELA
náhodná!
PROLOG:
Zděšeněmáchalarukamakolem
sebe,avšakvjejímdosahusenic
nenacházelo.Volalaopomoc,aležádnése
nedočkala.Potopilaseabezděkysilokla
studenévody.Chtělavykřiknout,jenže
zústjívyšlyjenombubliny.Cítila,že
nemůžedýchat.Panikařila.Věděla,žese
musíuklidnit,jenžetonedokázala.
Nemohla.Utopíse.Strhnutímse
probudila.
DÍVKABEZRODINY
Prudceoddychovalaahřbetemruky
siotíralazpocenéčelo.Posadilasena
postelapozorněserozhlédla,abyse
přesvědčila,žesenacházívesvémpokoji.
„Óne“zašeptala,kdyžspatřila
rozbitousklenicinapodlazevedle
nočníhostolku.PaníMarysebudezlobit.
Zřejmějisrazilarukouvjednomzesvých
divokýchsnů.Vstalaaopatrněobešla
nebezpečnésklo.Vyhlédlazokna.Slunce
seužpomaluprobouzelo.Odhadovala,že
jekolempátéráno.Svůjodhadsi
potvrdilapohledemnahodiny.
Spovzdechemsepřevlekladosvětle
modrýchšatůaseběhladolůproCoopera.
VeskutečnostitobylKonečně
UniverzálníPomocníkvezkratceKUP,
alevšichnimuříkaliCooper.
Vevšítichostisevrátilanahorua
postavilaCooperanapodlahuašeptem
mupřikázala
„Ukliďtoapotichuprosím.“
„Samozřejmě,“přisvědčilaihnedse
dalsvýmimalýmiručičkamidopráce.
Coopernebylvětšínežpůlmetru.Jeho
čtvercováhlavasedělapevněnaúzkém
obdélníkovémtělezblankytnéhokovu.
Zevnitřtrupuvysunullopatkunasmetía
zdruhépaževystřelilsmetáček.Kdyžbyl
hotov,popojelnakolečkáchdopředu.
„BudetovšechnoEvelyn?“
Roztržitěsenanějotočila
„Cože?Ano,jdisedolůzase
nabíjet.“Evelynsezadívalazokna.Dnes
jepondělí,toznamená,žemusímzasedo
školy.Achjaknenávidělaškolu.Nesnad
kvůliučení,nýbržkvůlidětem,které
chodilispolečněsnídostejnétřídy.
Kolemsedmésezačínalyotvírat
dveřeostatníchminiaturníchpokojíků.
Dětisepomaluscházelyusnídaně.Evelyn
usoudila,žeužječas,abytakéšla.Vzala
siseboubatoh.Vkuchynivzorně
pozdravilapaníMary.
„Dobréráno.“Staršíženajenom
něcozamumlalaapokračovalave
skládánítopineknavelkýtác.Evelynse
potichupřikradlaktopinkámajenu
velkousebrala,vtomokamžikusijípaní
Maryvšimla.
„Evelyn!“Celoukuchyníse
rozezvučelkřik.Touž,aleEvelynpádila
dovedlejšímístnostizaostatnímidětmi.
Vjídelněseschovalavhloučkuuvelkého
stolu.Spokojenědochroustalatopinku.
Vpůlosméseloudalakzastávce,
kdejiadalšíškolákymělvyzvednout
letobus.Zachvilkuužnastupovalado
velkéhožlutéholetobusu,který
připomínalkrabiciplnounesourodýchděr.
Usadilaseajednoutakovoudírou
vyhlíželaven.Letobussenelučněrozjel,
tedyspíšerozletělposilnici,neměltotiž
žádnákola,aniřidiče.
Pozorovalaspleťprůhledných
tenkýchiobříchmostůspojujícíse
vysokonadjejíhlavou.Městosemuselo
jevitcizinci,jakoobříprůsvitnápolokoule
plnátrčícíchbudovanebezpečných
cestičekbezzábradlí.Základyměstabyly
sicesrovnanédostejnévýšky,alejen
málokdochodilpoholýchzákladech.Lidé
sivytvořilisíťpatervrůznýchvýškácha
délkách.Asistometrůnadšedavými
základyserýsovalahlavníplošina
monumentálníchrozměrů.Zvysokých
budovsetáhlycestyproletobusyaostatní
dopravníprostředky.Štíhlejšímosty
přehrazovalypropastipropěší.
Většinacestbylatvořenazvysoce
odolnýchprůsvitnýchmateriálů
snádechempastelovýchbarev.Některé
dokoncevypadalijakoskleněné.Evelyn
milovalavýšky.Častoarádase
procházelapotěchnejvyššíchanejtenčích
mostechadívalasenamrakypodsebou.
Upřímnělitovalalidí,kteřítrpěli
akrofobií,aletěchnebylomnoho.Dětise
jižodmaličkaučilichoditposkleněných
cestáchanebálisevýšek.
Nadalšízastávcesiknípřisedl
neznámýkluk.Mohlomubýtkolem
dvanácti,stejnějakojí.
„Máštadyvolno?“Evelynjen
přikývlaadálsedívalazoknanaplakáty
snějakýmmužem,kterývrucedržel
modroukouliazářivěseusmíval.
„TakychodíšnaJaneninu
základku?“
„Jo“odpovědělastručně,abymu
dalanajevo,žeorozhovornestojí.
„Jé,játaky.Tedydnestamjdu
poprvé,novějsmesesemsnašima
přistěhovali.“Evelynnevěděla,coby
mělaříctatakradšimlčelaasnažilase
zdálkypřečíst,cotenmužnaplakátech
nabízí.
„Dokterévlastněchodíš?“
„Došestky“zamumlala.Hochse
rozzářiljakosluníčko.
„Tojenáhoda,játaky.Toznamená,
žebudemevestejnétřídě.“
„Asiano.“Letobuszastavilaškoláci
sehrnulipozdravitsesvýmikamarádypo
víkendu.Evelynsesnikýmnezdravila,
jenombedlivěpozorovalaokolí,co
nejrychlejisedostaviladotřídy.
Překvapeněseotočila,kdyžotvírala
dveře,hrnulseknínadšeněkluk,se
kterýmsedělavletobuse.
„Taktohlejenašetřída?“
„ŠestB.Tyjsitakyvbéčku?“divila
seEvelyn.
„Ano,říkaljsemzástupkyniředitele,
žebychchtělchoditdostejnétřídyjako
ty.“Evelynnadzvedlaobočí.
„Ajakvíš,jaksejmenuji?“
„No“zrozpačitělhoch„dalomi
zabrat,nežjsemtěpopsalzástupkyni,
ještě,žesivedeseznamy,kdojezdíodkud
letobusem.MimochodemjájsemDaniel,
DanielHaarsen“stisklamunastavenou
ruku
„JájsemEvelyn-“
„Mayersová!“chodbouserozlehl
křikzesílenýozvěnou.„Taktadyjsi
Mayersová.“Chodbouseknířítilchlapec
srozcuchanýmiplavýmivlasy.Zočímu
přímosršelyblesky.
„Skýmjsisitopovídala?Kdotito
dovolil?“nedůvěřivěsizměřilDanielaod
hlavyažkpatě.„Kdojsi?“nežvšakstačil
Danielcokolivříct,zazvonilzvonek
ohlašujícízačátekvyučování.Nasupený
chlapecještěstihlpošeptatEvelyn„Ještě
sipopovídáme“aprotlačilsekolemníke
dveřím.Shlasitýmprásknutímjízavřel
přímopřednosem.Evelynsijenom
povzdechlaaletmoseohlédlapo
zaraženémDanielovi.
„Takpojď,“vybídlajejasama
vstoupiladotřídyšestB.Posadilasedo
stejnélavicesDanielem.Ookamžik
pozdějipřišlapaníučitelka.Začala
vyvolávatjména.Zanedlouhouslyšelasvé
jméno
„EdgarMagnuss.“
„Zde“zašklebilsekluk,který
Evelyntrápilsnadužodškolky.
„AvellineMayersová.“
„Zde“odpovědělaznuděným
hlasem.Evelynjakovždyckypřemýšlela,
pročmusíbýtvabecedězrovnaponěm.
Těšilase,žepříštíroksehoužkonečně
zbaví.Mělatotižvplánudostatsena
Wethemskouvýběrovouškolu.Učilase
velmidobře,takžebymohladostávat
stipendiaatímsizaplatitškolné.Kdyby
senedostalanaWethemku,jaksejí
zkráceněříkalo,muselabyjítna
obyčejnoustředníastímbytodaleko
nedotáhla.Potřebovalasidoosmnácti
udělatslušnévzdělání,jelikožjakosirotek
nemělamocšancí.Přesněvdenjejích
osmnáctýchnarozeninjidoslovavyhodí
zapráh.Toznamenalo,žedokudmělakde
bydlet,muselasesnažitsizajistit
budoucnostužteďvesvýchdvanácti.
Kdyžpaníučitelkaskončilase
seznamemjmen,zeptalasetřídyjako
každýdenráno.
„Kolikátéhojednes?“přihlásilase
drobnádívkavprvnílavici.
„Čtrnáctéholistopadudvatisíce
sedmdesátosm“
„Správně.Dneszačnemeprobírat
dějiny21.století“IkdyžseEvelyn
snažiladávatpozor,stálesemusela
ohlížetnaEdgara,kterýjíobdařoval
hrozivýmiobličeji.Upřímněhonesnášela.
Dělaljízeživotaještěvětšípeklo.
Popravděseobávalakoncevyučování,
věděla,žesvévýhružkyvždyckysplnil.
Podějepisenásledovalamatematika,
biologieafyzika.Potéšlaspolečně
sDanielemnaoběd.Sedlisikprázdnému
stolupročtyřilidi.
„Takcoříkášnanašiškolu?“snažila
senavázatrozhovorEvelyn.Mělapocit,
žesemusíDanieloviodvděčitzato,žejí
děláspolečnostachtělsnísedětvjedné
lavici.KvůliEdgarovisesnínikdo
nebavilaonanabyladojmu,žebyse
sDanielemmohlapřátelit.Bylotouž
dlouho,conaposledysněkýmmluvilapři
oběděanebyltoEdgar,kterýbyjiurážel.
„Celkemsemitadylíbí,jen…
jenomnevím,coměloznamenatchování
tohokluka.Jakžesejmenuje?“
„MyslíšEdgara?“Evelynnabodlana
vidličkukuspečenéhokuřete.
„Ano,chováseopravduhrozně.“
„Atojsitadyjenompůldne,“
ušklíblaseadálsevěnovalakuřeti.
Danielsedívalněkamzajejízáda,
najednousezamračil.
„Jdesem.“Evelynseneotočila,
jenomnaléhalanaDaniela
„Dělej,žesemnoumluvíš.“
„Vždyťmluvím,“odpověděl
vyvedenzmíry.Toužsiknimpřisedal
Edgarsnějakýmklukem,kteréhoEvelyn
neznala.Bezjakékolivzdvořilostiodsekla
„Tadynenívolno.“
„Opravdu?“podivilsenaokoEdgar
„akdobystebouchtělsedět?“Evelynsi
hochladnězměřilapohledem
„Představsi,ženěkdo,kdosimísto
nazdejšíškolenemuselkoupit.“Edgarji
probodávalnenávistnýmaočima.Nebylo
žádnýmtajemstvím,žerodinaMagnussů
bylaažnepředstavitelnězámožná.
„Jánarozdílodtebesiaspoňmohu
dovolitnovéoblečení.“Vočíchmuhrály
posměšnéjiskřičky.Evelynsjela
pohledemnasvéblankytnéšaty.Měl
pravdu,byliužobnošenéamísty
roztřepenékrajkynepůsobilydobrým
dojmem.Jenžeonanemělabohatou
rodinu,muselasespokojitstím,co
dostalaodpaníMary.
Evelynnenapadlo,jakbyměla
odpovědětatakseprostězabývalasvým
obědemanimralasevrýži.AvšakEdgar
sinemohldátpokojapokračoval.
„CopakMayersovádošlatiřeč?“
potměšilesezasmál„Jindyjsitakvýřečná
adnessisemnounechcešpovídat?“
EvelynseotočilakváhajícímuDanielovi
„Prostětoignoruj.“Edgarjakoby
neslyšel,filozofovaldáljízlivýmhlasem
„Zajímalobymě,jestlibymoji
rodičenenávidělitvé,“náhlesezarazila
potvářisemurozlilvítězoslavnýúsměv
„Jenžetyžádnérodičenemáš,
Mayersová!“proneslažmocnahlas,okolo
sedícísezačaliohlížet.Evelynnáhle
ztuhla,křečovitěsevřelapříbor.Daniel
všemusezděšenímpřihlížel.
„Stejněměvždyckystrašně
zajímalo,pročsetěvůbeczbavili.“Dělal,
žeusilovněpřemýšlí„Hmm…asiproto,
žejsibylaopravduošklivémimoatoti
takyzůstalo!“Evelynveskutečnosti
vůbecnebylaošklivá.Mělakrásnou
hebkou,světloupleťahustékaštanové
vlasymístyspramínkyaždozrzava.
„Nebomožnáproto,žejsijimnosila
smůlu.“Evelynsezvedlaodstoluse
špatněpředstíranýmklidem.Vztekle
odsunulažidliapřenechalasvůjtácek
sjídlemvětšínapodobeniněCoopera.Už
neslyšela,cořeklDanielEdgarovia
vzápětízamířilzaní.
Sedlasinaschodyarukamasi
objalakolena.KdyžspatřilaDaniela,
snažilasevypadatnormálně,očividně
udělalapravýopak.
„Jsivpohodě?“
„Jo“zabručela.Danielsisedlvedle
ní
„Edgarjepěknýhnusák.“
„Vážně?Nevšimlajsemsi,jakmi
metljednuurážkuzadruhoudotváře.“
Evelynsenanějrychlepodívalaavěděla,
žeudělalchybu.„Promiň,nemělabychsi
natoběvylévatzlost…já…prostěho
nemámráda,“dokončilaadívalasena
schodpředsebou.
„Játochápu.Neměltěurážet.“
ChvílijentakseděliapotomseDaniel
zvedlseslovy
„Pojď,zachvílinámzačínáhodina.“
Evelynjenomzaúpěla
„Óne,teďmámetechniku
dvacátéhoprvníhostoletí.Tojestrašná
nuda.“
Evelynprávěstrávilajednozlepších
pondělíadokoncezačalapociťovat
neznámýpocit.Těšilasenadalšíden?
NašlasnadvDanielovispřízněnouduši?
Zítřejšíránoseopětsetkali
vletobuse
„Ahoj“pozdravilazveselaEvelyn,
kterámudrželamísto
„Ahoj,jaksemáš?“opáčilstejně
veseleDaniel.Evelynsenanějpodívala,
jakobyprávěohlásil,žerobotipodali
výpověď(samozřejměkaždývěděl,žeto
nenímožné)
„Tuhleotázkubychzakázala.“
Danielseužužnadechovalkdalší
poznámce,kdyžsivšimla,žesedívána
slunce,bylarychlejší„Stejněnevděčné
téma,jakopočasí,“pobaveněsenaněj
zahleděla„Tobylajenomlegrace.“Daniel
senaokourazil
„Nopočkej,ještěsipopovídáme,“
napodobilEdgarůvhlas.Vybuchli
vhlasitýsmíchažsenaněcelýletobus
otáčel.
Kdyžpřijeli,sesmíchemnartech
prošliokolohoufusEdgaremuprostřed.O
obědovépřestávceseEvelynpřiznala
„Danieli,aninevíš,jakjsemráda,že
jsipřestoupilknámdoškoly.“
„Vážně?“užasl
„Nojistě,ještěnikdysesemnou
nikdotoliknepřátelil.“Danielserozpačitě
usmálapřevedlřečjinam,kdyždojídelny
vtrhlEdgarsesvoupartou.Zamířili
rovnoukjejichstolu,cestousrazili
roboty,kteříprávěuklízelistolya
přinášelitácysjídlem.Evelyntiše
zaklela.Edgarseposadilnaprotiní.
„Díky,žemidržítemísto,“jako
hradbajeobklopilijehokamarádi.„Včera
jsizdrhla,Mayerová,copaktěrodiče
nenaučilislušnémuchování?“Herecky
předstíral,žesiprávěnaněcovzpomněla
pláclsedočela.„Jástálezapomínám,ty
přecerodičenemáš.Jenomtustarou,
tlustouvychovatelku.“Hloučekchlapcůse
zasmál.
„TakhleopaníMarynemluv.“Z
jejíhohlasubylcítitvarovnýpodtón.
„Cože?Tymizakazuješonímluvit,
alenotak,jepřecedemokracie,tobysity
mohlavědět.Zavřoutědovězení,jestli
mibudešzakazovatmluvit,jakchci.“
Evelynsipozorněprohlíželaskleničku
svodouasnažilasenevnímatnicjiného.
KoutkemokazahlédlavedlesebeDaniela,
jakpodstolemsvírápěsti.
„Mayersová,slyšíšměvůbec?
Doufám,žesenesnažíšzhypnotizovattu
vodu,protožejestlianouždávnobytě
mělaposlouchat.“Přihlížejícísezasmáli
„Kdejsmetovčeraskončili?Anoužsi
vzpomínám.Pročtěrodičenechtěli.Řekl
bych,žebylipřílišchudínež,abysitě
mohlidovolitposlatnaškoluataktě
poslalidodětskéhodomova.Nebo“zvedl
významněprst„těnemělirádi.“Evelyn
zvedlaskleničkusvodouajemněusrkla.
Drtilasklenici,takdůkladně,aždoufala,
žepraskneastřepysezabodnoudo
Edgara.Bohuželnicztohosenestalo.
Edgarmluvilsezdviženýmprsteníčkem
dostnahlas,abyhoslyšelacelájídelna.
„Azatímsitěnikdonechtěl
adoptovat,protožejsijimurčitěhrálana
klavír,nemámsnadpravdu.Muselotobýt
příšerné,kdyžseodtamtud,takklidili.“
Zlomyslněsechechtalsevšemiostatními.
Evelynužtonevydrželaaprudcevstala.
„Kampakjdeš?Snadsinemyslíš,že
setadybudubavitsám!“křiklnani.
Otočilasekněmuzády,jenžecestují
zahradiliEdgarovikamarádi.Jedenznich
jižduchldoramene.
„ZpátkyMayersová.“Věnovalamu
nenávistnýpohled,nevšaktakový,jakýsi
vyhradilaproEdgara.Těžceusedlazpět
stejnějakoDaniel,kteréhonásilím
posadili.Letmomrklanahodinky,
zbývalynecelétřiminutydozvonění,
kterébyjimohlozachránit.
„Úplnějsemzapomněl,žejsitento
rokzačalachoditdotohokroužku.Jensi
nemůžuvzpomenout,cotobylo.“Evelyn
tohomělaprávědost,jestlizačnemluvito
tomhle,taksevážněneudrží.
„Přestaň“zašeptalazlověstným
hlasem.Edgarsenevinězasmál
„Přestat?Teď?Vždyťjsmeprávě
vnejlepším!“
„Přestaň“snížilaještěhlasaměloto
dalekolepšíefekt,nežkdybykřičela.
Edgarnaokamžikzrozpačitěl.
„Dobráokroužcíchtedyne,aleto
námužnezbývámnohotématkprobrání.
TaktedyznovuoMary?Nebootvojí
rodině,conemáš?“Evelynjediným
pohybemchrstlavoduzesklenice
Edgarovipřímodotváře.„Taktohlesi
odpykášMayer-“Stůlsebezjejího
přičiněnípřevrátilavšechnytácky
sjídlemapitímsevyklopilynaEdgara.
Stůljejpořádněpraštildobránice.Potom
nenadálémhlukuzavládlovjídelně
hrobovéticho.Danielnanikřikl.
„BěžEvelyn!Běž!“Vzápětíjí
zmizelzdohledu,jaksezanívalili
Edgardovikamarádi.Vdálceseozýval
zlostnýhlas.
„ZatozaplatíšMayersová!“Pádila,
jaknejrychlejiumělaposchodechdolů.
Zasebouslyšeladusatdvapárynohou.
Vyletělaposchodechnahoruaspěšněza
sebouzabouchladveřeodtřídy.Posadila
sedolavice.Zazvonilo.Vešelučitel
fyzikyazanímpárspořádanýchkluků.Za
chviličkudoraziliDanielsEdgardem.
Obamělipomuchlanékošilevytažené
zkalhot.DanielseposadilvedleEvelyna
mnulsižebra.Tišezašeptal
„Povyučovánímusímeco
nejrychlejivypadnout.“Ustaraněse
podívalnaEvelyn.„Hlavněty.“Stejným
šeptemodpověděla
„Nemůžu,poškolemámhodiny
klavíru.“
„Takjeprojednouvynecháš.“
OdbyltoDaniel,aleEvelynnesouhlasila
„Jánechci!Nebuduseschovávatjen
proto,žehototěší,“kývlasměrem
kEdgarovi.
„Mayersová!Haarsene!Mohlibyste
siužkonečněvytáhnouthledáčkyanajít
simapusvěta?!“EvelyniDanielsi
vytáhlizbatohůhledáčkyapoložilijena
lavici.Hledáček,připomínaltenkou
skleněnoudestičku,přeskterousedalo
prostrčitruku,alevpřípadě,žejstechtěli
hledáčekzvednout,nabylvmístech
dotykupevnéhotvaru.Evelyn
smyšlenkamiúplnějindelistovala
vhledáčku,ažobjevilazeměpisaotevřela
mapusvěta.Doprostorusevznesla
miniaturní3Dnapodobeninaceléhosvěta.
Nahořenadkrémovýmimrakyserýsovalo
hnedněkolikbělostnýchostrovů.
„Myžijemenadmraky,celýsoubor
těchto„plovoucích“ostrovůsenazývá
TerramlatamcožznamenáVzdušná
země.Tutonovouzemičlenímena
několikostrovůasouostroví.Největšía
nejvýznamnějšíjenášostrovjmenujese
Ignis.“3Dmodelsepřiblížilazobrazil
Ignisshora.Vypadaljakonesourodýovál
sbílýmpodklademaspoustoudrobných
domkůnaokraji.Vsrdciostrovuleželo
centrumsezakulacenýmistřechamia
monumentálnímibudovami,kdesídlil
parlamentaúřady.Evelyntoužvšechno
samozřejměznala,málokdysebavilio
Zemi.Zvedlaruku
„AnoEvelyn?“
„Pročnámnikdynevyprávíteo
Zemi,otéskutečnéneonašívytvořené.“
Učitelsezamračil
„Protožetojezeměvyvrhelů.Ale
dobrámášpravdupročne,sicetobudeme
probíratažpříštírok,alevědomostinavíc
nikdyneuškodí.“Učiteliserozzářilioči,
jakokdyždítědostanedárek
„JakjistěvšichnivíteZemědole
podnámijekompletnězničená.Proč
tomutakje,jedobrétémadodějepisu,tak
sezkustezeptat.AjelikožsenaZemi
nedážít,muselilidévymysletjinéřešení.
VzniklaTerramlatam,kamseuchýlili
poslednízbytkypřeživšíchzevšechzemí.
Zeměpodnámisestalapojistédobězase
alespoňtrochuobyvatelná.Podařilose
námdojistémíryradiacizmírnit.Ovšem
některázvířataarostlinynaZemi
zmutovaly.Celásoušzarostla
neproniknutelnýmpralesem.Nikdo
zvědcůsineníúplnějistý,vjakémíře
radiacepřetrvávávevoděnebovpůdě.
Nikdosešpetkourozumusenechtělvrátit
naZemi,anijiznovuosídlovat.Proto
parlamentrozhodl,ženejhoršízločincia
kriminálnícisepřesunounaZemi,kdese
zbudovalyobrovskévězeňskékomplexy.
Myslímsi,žetobylojednoznejlepších
rozhodnutí,“ukončilučitelavrátilseke
svémupůvodnímuvýkladu.
OdpoledneseEvelynvydalanasvou
hodinuklavíru.Danieltvrdil,žeji
doprovodí.Onatovšakzdvořileodmítla,
nepřálasi,abysedoněčehopletl.Bylto
jejíproblém.
Celouhodinujíučitelvyčítal,žese
nesoustředíadělápřílišmnohochyb.
Jindybysetěšila,žemůžehrát,dnesto
bylojiné.
Kdyžskončilashraním,popadla
batohavyrazilajakostřela.Pospíchalaze
školykletobusuikdyžvěděla,žemádost
času.Spěšněnastoupilaarozhlíželase
malýmokénkem.Ulevilosejí,když
nikohonespatřila.Trochuseuvolnilaa
všimlasi,ženahledáčkuvletobusese
vysílajízprávy.Reportérkaprávě
oznamovala.
„…sektomunechcevyjadřovat.
Oficiálníprohlášeníbudenásledovatna
tiskovékonferenci.Ikdybysedětinašly,
Wolffovavolebnípodporasilnězakolísá.
Protozůstáváinadáleotázkou,kdovolby
vyhraje.Dleprůzkumuveřejnéhomínění
podleSPVMzatímvyplívá,ženejvětší
podpořesetěšíWolff.Jakmůžemevidět
zgrafu,těsnězaOlliveremWolffemse
držíjenopůlprocentaRodrigoCortéz.
Dleočekávání-“Evelynpřestala
poslouchat,stejněkvolbámnemohlajít.
Radšisedívalanamuženaplakátech,co
nabízelzářivěmodroukouli.Odhadovala,
žetobudedalšímodelhledáčku.Žebyse
pustilidokulatýchtvarů?Obdélníkyužje
asipřestalyzajímat.
Celýtýdenproběhlvklidném
duchu.KupodivusijíaDanielanikdo
nevšímal.Edgaružjedokoncepřestal
obtěžovatnaobědě.Nastaltakovýklid,až
tobylopodezřelé.
Kdyžšlijednohoodpoledne
sDanielemzeškoly.Rozhodlisejítpěšky
-nemělitodaleko.Právěsezaujatěbavili,
kdozvítězíveválceoWethemskýpohár
(válkabylooznačeníprozápas)kdyžse
zuličkyvynořilitřipostavy.Nejvyšší
znichsenaněšklebil.
„VíšcoMayersová,vsadiljsemna
Wethemské,jsoudomácíaskorovždycky
vyhrají.“Evelynmuhledělado
posměšnýchočí.
„Pojď,Danieli,jdeme.“Cestujim
všakzastoupiliEdgardovikumpáni.
„Nikamnepůjdete,ještěnemáme
vyrovnanýdluh,Mayersová.“Někdojí
strhlbatohzezadstejnějakoDanielovi.
Edgarsepřehrabovalvjejíchvěcech.
Náhlesemurozzářilobličejúsměvem.
„Á,tadymášnějakénoty,říkaljsem
si,kdesetakdlouhocourášpoškole.“
Roztrhljejíoblíbenénotyahodiljena
zem.Evelynsejensmutněohlédla,jak
vítrodnášíútržkypřesokrajcestydolůk
mrakům.Edgarvzaljejíhledáčekapraštil
snímopouličnílampu,ažlampahlasitě
cinkla.Probodávalahonenávistným
pohledem.
Danielovichtěliprovésttostejné,
jenžeDanielsenaEdgaravrhlavtomse
strhlarvačka.ChudákaDanielaaninebylo
vidět.Evelynsezoufalerozhlédla,jenže
nespatřilanikoho,kdobyjimpomohl.
Uchopilasvůjbatoh,kterýEdgarupustila
všísiloupraštilaEdgaradotváře.Evelyn
siuvědomila,žemávbatohulahev
svodou,kteráEdgarapěkněpraštilado
lícníkosti.Obličejmuzačalpomalu
napuchat.
„Nechteho!“RozkřiklaseEvelyn
„Vy…“(potomhleoslovenísevšichni
čtyřipřekvapeněotočili).„Notakužnás
nechtenapokoji!Vypadněteodsud,už
jstenámvšechnosebrali!Takpadejte!“
Pouličnílampanáhlepraskla.Evelynbyla
takrozrušená,žesitohosotvavšimla.
Cloumaljíneuvěřitelnývztek.Nastalo
ticho.Nikdonevěděl,cobyměludělat.
Zdálkyseknimpřibližovalrozčilený
hlas
„Ede!cotoděláš?Edgare!!“přiběhl
knimvysokýchlapec,asiočtyřiroky
starší.VytáhlEdgarananohy„Cosi
myslíš,žeděláš?!“
„Nepleťsedotoho,Svene!“
„Tosipiš,žesedotohobudeplést!
Dělášostuducelénašírodině!“křičelina
sebeasizjednohometru.„Pojď,Edgare,
domasitovyřídíšsrodiči.“Svenuchopil
Edgarazalímeckošileabezsoucitujej
vleklpryč.Kdyžodcházeli,přiběhlaza
nimiudýchanádívka.Vypadalajenorok
nebodvastarší,světlévlasyjídivoce
poletovaly,kdyžsezastavila.Otočilase
naEvelynaDaniela,popadajícdech
spustila.
„Velicese-omlouvámza-svého-
bratra.Všechnyškody,-kterévám
způsobil,našerodina-samozřejměuhradí.“Pokračovalajižnormálním
hlasem.„TyjsiEvelyn?Evelyn…
Mayersová?“
„Ano.“
„Atyjsi…?“
„DanielHaarsen.“Dívkapokývala
hlavou
„Dobrá,škodybudouvynahrazeny,
conejdříveotosepostarám.Teďmě
prosímomluvte,musím–ehm–si
promluvitsesvýmbratrem.“Chvatně
odkráčela.Evelynstálajakopřimražená,
anisinevšimla,žezbývajícídvaklucise
nenápadněvytrácí.Danielsepostavil
vedleníastejnějakoonanevěřícněhleděl
zavzdalujícímisesourozenci
Magnussovými.Ažjimzmizelizdohledu,
Danielužaslepronesl
„Cotoměloznamenat?“
„Jánevím,netušilajsem,žeEdgar
másourozenceaještěktomu,tak…noslušné.“Odmlčelase.„Jsivpořádku?“
„Jo,jsemvpohodě,“zabručela
zvedalzezeměobabatohy.„Pojďuž
prosímpryč.“Podaljíbatohavydalsepo
mostědomů.
Zítřejšíránosesetkaliopět
vletobuse.Evelynmístopozdravu
vypálila.
„Takytiposlaliúplněnový
hledáček?“Danielsezazubil
„Ano,jetonejnovějšímodel.
Vidělastunovoupřihrádku?Prýbudena
podzimnějakýnovýzpůsobnabíjeníamy
mámenejnovějšímodely,kteréještěani
nejsouvprodeji!“
„Jávím,jetoskvělé,“řeklanepříliš
radostnýmhlasem.Upoutaljititulekna
obrazovce.Danielsivšimljejíhopohledu.
„Jetosmutnéztratilysedalšítři
děti.Myslíš,žejeunesli?“Evelynse
zamračila
„Kdybyjeněkdounesl,
pravděpodobněbychtělvýkupné.Podívej
sezjakýchostrovůpocházejí.Lignisani
Tignisnejsouprávěbohatéoblasti.“
Danielvzrušeněnadskočil
„Možná,žetobyliteroristé.Ti
přeceunášejíděti.“
„Amožná,žeprostěutekli
zdomovů.“Danielsezarazil
„Apročbytodělali.“Evelynnaněj
vrhlapodmračenýpohled
„Jákdybychmělakam,uždávno
bychutekla.“
„Hmm“filozofovalDaniel„třeba
předstíraliúnos,abyjejichrodinydostali
výkupné.Říkalajsipřece,žeLignisa
Tignisjsouchudéoblasti.“
„Tojemožné,alepročbyseten
chlapecpotomzabíjel?“kývlasměrem
kobrazovce,kdekomentátorkaprávě
líčilanedávnéudálosti.
„Stojímprávěnamístěčinu,kdese
našeljedenzpohřešovaných.Policie
prohlásila,žešloonehodu,avšakpitevní
znalcitvrdí,žechlapeczemřelpřipádu
zvelkévýšky.Najehotělenalezli
podlitiny,kterénaznačují,žetěšněpřed
tím,nežspadl,bylsnejvětší
pravděpodobnostízbit.“Danielnadtím
mávlrukou.
„Jetoprosté.Někdohobilaten
klukserozhodl,žeskočízmostu.Smutné,
alevšechnotomunaznačuje.“
„Nojo,jenževokruhupěti
kilometrůžádnábudovanebyla,“po
chvilcedodala„astálesepohřešujídalší
čtyřiděti.“Danielnanivykuliloči
„Tymyslíš,žety…zmizenímají
něcospolečného?“Evelynsitěžce
povzdechla
„Jánevím,alenepřipadáti
podezřelé,žesevjednomtýdnuztratípět
dětíajednoznichsepoténajdemrtvé
vnějakéodlehléčásti?Navícokolnosti
úmrtítohokluka“ukázalanaobrazovku,
kdeseukázalyobličejepohřešovaných
„jsouneobjasněné.“
„No“začalvýznamněDaniel„třeba
jdeopodporujednohozkandidátůna
premiéra.Víš,jaktomyslím.Prostě
někdopodplatiltyděti,abyutekli.Lidéby
simysleli,žešlooúnosadostbyto
poškodilovolebníkampaněněkterých
kandidátů.Protožepořádprohlašují,jakje
Terramlatambezpečnáajakprojednou
skoncujískriminálníky,kdyžjebudou
posílatnaZem…všaktoznáš.“
„Myslíš,žechtělipoškoditWolffa?“
navrhlapodezřívavěEvelyn
„Jetomožné,alenašiříkali,žeteď
jehooblibaještěstoupla,zatoCortéz
pěkněklesá.“
„Mimochodemkohobudouvaši
volit?“Danielseusmál
„Samozřejmě,žeOllího.“
„Cože?“překvapeněreagovala
Evelyn„Ollíhokdotoje?“Danielse
zatvářil,jakožetosnadmusíbýtkaždému
jasné.
„PřeceOlliveraWolffa,našimu
říkajíOlli.“
„Aha.“Evelynnasadilavýraz
nejhlubšíhopochopení,ažjísamotné
přišlo,žesespíštváří,žetomuvůbec
nerozumí.
Kdyždorazilikeškole,hnedpřed
vstupemjeuvítalEdgaropřenýofontánu.
Evelynobloukemobešlafontánu,kteráji
strašilaužodprvnítřídyamlčkyprošla
kolemEdgara,kterýsepouzezlemračil,
alenicneříkal.
„Cosemustalo?“šeptlDaniel,
ačkolivbylimimodoslech.
„Žebysourozeneckávýchova?“
zaškaredilaseEvelyn.
Tohodneseneudáloniczvláštního
možnáažnato,ženaobědmělišpagety
namístokuřete.Tobyloopravdu
podezřelé.Celázáhadasevyřešila,jelikož
Danielezjistil,ževyměnilistarou
kuchařku-robotkuzanovou,kteráuměla
navícuvařitkroměkuřeteišpagety.
Evelynsipochvalovala,protožejejíživot
seprojednouzlepšil.
Odpoledneseudělalohezky,proto
serozhodli,žepůjdoudomůpěšky.Oba
dvabylizvědaví,jaknatozareaguje
Edgar.EvelynaniDanielnebylitakúplně
svatouškové,někdyneslinemalípodílna
Edgardověvyprovokování.
VpoloviněcestydomůjeEdgar
předhonilashrděvztyčenouhlavou
propochodovalkolem.Evelynsivyměnila
sDanielemspokojenýpohled.Zaokamžik
jedohoniliiSvenajehosestra,jejíž
jménoneznali.Sourozencijesvorně
pozdraviliazamířilidojinéulice.
Celýtýdenprobíhalvnezměněném
klidnémtempu.JedinkrátseEdgar
neudrželapohrozilEvelyn,žejishodído
fontány(zčehožmělaupřímnouhrůzu),
avšaknicsenestalo.Navícnová
kuchařka-robotkasenaučilavařiti
dezerty,cožnebylovůbecšpatné.
OdalšímvíkenduseEvelyn
domluvilasDanielem,žesepůjdou
podívatnafinálníbitvuoWethemský
pohár.Obadvabylirádi,kdyžnikde
nespatřiliEdgara.
Vefinálezbylyjendvatýmyato
wethemštívýběrovýstudentiproti
Pallinihostředníškole.Kurzbyl1:3na
wethemské.Jakvšichnidobřevěděli,už
podvacetletpořádaliwethemštímezi
školníválkynasvédomácípůděaskoro
všechnypoháryvyhrálisvýjimkoutří
nebočtyř,tímsinebylaEvelynúplně
jistá.KdybysedostalanaWethemskou
výběrovouškoluurčitěbysetodozvěděla.
DanieliEvelynseobleklido
zelenýchažlutýchdresů,stejnýchjako
nosiliwethemštístudenti.Usadilisena
lavicenastadionuavzrušenědebatovali,
kdobymohlnečekanězvrátitprůběh
válkyodnevyhnutelnéhovítězství
Wethemu.Zlatýpohárseblýskal
vodpolednímslunciavábivěpomrkával
podivácích.
Náhleserozeznělyfamfáryazobou
koncůstadionuzačalivycházettýmy.
Hracípolebyloobdélníkovitéhotvaru
srozměry80x50metrů.Celézatravněné
polezeloneutěšenouprázdnotou,jediná
výzdobavpodobědvoupraporůsetísnila
napahorcíchnaoboukoncíchstadionu.
Hráčinastoupilidodvouřadvedle
sebe.Kapitánisipodalirucesrozhodčími
avyměnilisimezisebouznakysvých
škol.Vrátilisekesvýmvzorným
vyrovnanýmřadám.Evelynnáhlezvolala
„Podívej!VždyťtojeSven!“Daniel
sEvelynjentřeštilioči
„Páni!Vždyťonjevelitelem
wethemských!“Opravdutenvysoký
šestnáctiletýklukbylskutečněSven!Nyní
vypadalvážněmožnátrochuustaraněa
mnohemstraší,nežveskutečnostibyl.
Jehotýmsepostavilokolopraporkuna
pahorku,celkemtamstáloosmlidí.
Všichnisesehnuliajedenpodruhémněco
vykřikliapoložilirukunavrcholzeleného
praporku,následovalsborovýpokřika
týmsebleskověrozešelpodlepokynů
Svena.Tenpouzeukazovalaposílalsvé
spoluhráčenaurčenámísta,sámzůstal
ještěsjednoudrobnoudívkoustátna
pahorku.Ozvalsehlaskomentátora.
Dvojicechlapcůsepostavilapřímo
dočela,stálivjednétřetiněhřiště
uprostřed.Dalšíspoluhráčisestavělido
tvarušipky,tvořilineviditelnédvojice.
Evelynsivšimla,ževždyckyjejich
partnernaopačnéstraněnasvéhokolegu
mrknul.Svenstálnapohorkuaupřeně
hledělnasvůjprotějšek,nakapitána
zPallinihostředníškoly.
„Dámyapánové!Vítámvásufínále
Wethemskéhopoháru!ZaWethemskou
výběrovouškolusoutěžívelitelSven
Magnussajehotým.ZaPallinihostřední
školujezdeBrahmaMadubus.“
Rozhodčíprocházelikolemobou
rozestavěnýchtýmůakontrolovalijejich
výstroj.Wethemštímělioblečenékřiklavě
zelenéuplékombinézyskrátkýminebo
tříčtvrtečnímirukávy.Všichninosili
rukavicebezprstů.Hráčskéoblečení
působilonaprvnídojemošuntěle,ve
skutečnostibylkaždýoblekošetřen,aby
skrzenějneproniknulžádnýsmrtícíúder.
Pokrývalajejneviditelnávrstvička,přes
kterouneprošlonicostrého,navíc
ztlumovalatynejtvrdšíúdery.
Samozřejměvminulostisestávalo,že
několiklidípřišlooživot,tovšakbyli
výjimky.
Rozhodčísestáhlizavyznačené
hranicehracíplochy.Danielvzrušeně
zašeptalvedleEvelyn
„Každouchvíliužtozačne.“
Zaznělgong,kterýstálnanejnižším
schodutribunyvpoloviněhřiště.
„PrávězačalabitvaoWethemský
pohár!Pozorštěstíčkářiužroztáčejí
kola.“Vedlekapitánůnapahorcíchstáli
drobníštěstíčkáři,jaksejimříkalo.Vedle
Svenasedívenkaodhodlaněsklánělanad
naplochopoloženýmkolem,kterésem
přineslirozhodčípřikontrolevýstroje.
Dívenkakolemroztočilaacelátribuna
vnapětíčekala,kdesekolozastaví.
Ručičkaseváhavězastavilanažlutékartě
sobrázkemvesty.Jakmilesekolo
dotočilo,znakseihnedukázalnad
štěštíčkáři.Wethemštípropuklivjásot.
Palliniůmsenadhlavamirozzářila
téžžlutákartasvyobrazenímhelmy.Také
fanoušcipalliniůjásali.Sotvajásotustal
užštěstíčkářičekali,cojimpadne.
Následovalivelkéznakyvežlutébarvě.
Wethemskýmsvítilahelmaapalliniům
ruce.
„Budetoopravduzajímavýzápas,to
ano.Prowethemskétozatímvypadá
velmidobře,cožsenedáříctosoupeřích.“
Třetíaposledníkartybylykrvavěrudé.
Davaninehlesl,právěnásledoval
nejdůležitějšílos.Wethemštímělina
kartěpouzemalénožezatopalliniové
meče.
„Och!Totonámjistězamíchá
kartami.Wethemšíjsouteďvnevýhodě
uvidíme,covymyslíSven.“Zčistajasna
zahlasitéhokřikudivákůsenadhlavami
pretoriánů(takseříkalovšemhráčům
pretorionu)začaliobjevovatvylosované
věci.Svenajehotýmdostalizářivě
světélkujícízelenévestyahelmy
zprůhlednéhomateriálu.Brněníbylo
vněkterýchmístechklidněipět
centimetrůtlusté.Shlasitýmsvistemse
sneslivšechnydíly,jakwethemské
zelené,takčervenépalliniů,napretoriány,
tijenompodkleslivkolenou.Průhledné
brněnísetěsněobemklokolemkaždého
pretoriána.Nakaždémkususezačaly
vykreslovatstříbrnéozdobyzkroucenédo
prazvláštníchkudrlinek.Některým
dokoncetvořilijejichosobníznaky.
Jakodalšísevevzduchuobjevili
zbraně.Měkcedopadlivšemdorukou.
Mečebylyodlehčenyrůznýmirýhamia
děrováním,abyučinilyještělepšídojem
nadiváky,každýmečbylúplnýoriginál,
ačtomohlonezkušenémuokuuniknout.
Tusejinaktáhlarýhanebovýstupek.
Pretoriánisizaklaplihledípřileb.
Jejichobličejeseteďzměnilibuďdo
zelenanebodoruda,kolemtvářesejim
vykreslilytéžstříbrnéozdoby.
Ozvalsedruhýúdergongu,nad
kapitánysezhmotnilzářivýmečahned
potomseozvaltřetíúdergongu.Sven
udílelhlasitěpokynydokonceiEvelyn
slyšelajehohlas,slovůmvšak
nerozuměla.Bojováformace
wethemskýchvyběhlashlasitým
pokřikem.Vústretyjimběželastejně
semknutáformace.
„Aužtozačalo!Wethemštíse
ženoujakovichřice.Och,tomuselo
bolet.“
Pretoriánisesrazili.Začala
opravdovábitva.Wethemštísiprobíjeli
cestuskrzesvésoupeře.Kdyžněkteráze
zbraníhlasitětřesklaobrnění,na
průhlednémbrněníseobjevilyškrábance.
Čímvícsedobrněníbušilo,tímvícse
poškozovalo,ažsezačalotříštitjakosklo.
Zezačátkupouzenaprasklo,časemzněj
odpadávalyvětšíkusy,ažsecelé
rozpadlo.
„Zelenítygřisepropracovalipěkně
dopředuzatopalliniovékolísají,doufám,
žeBrahmatomápodkontolou.“
Wethemštívypadalicelkově
zachovalízatopalliniovésetříštili.Sotva
sevyhýbaliúderůmipřesto,žewethemští
mělikratšízbraně,zoufaleustupovali.
Ozvalsegong.Štěstíčkářirychle
zatočilikoli.Rozsvítilasepropallinie
žlutákartasvestamiaproWethemšedá
kartaspřilbami.Zatímcopročervenése
objevovalobrnění,zelenýmmizelizhlav
přilby.
„Alene!“vykřiklDaniel
„Palliniovémajízaseštěstí,tovšak
nemůžezastavitwethemské.“
Svenněcozakřičelpřesceléhřiště.
Jehotýmjejokamžitěposlechl.Čtyři
největšípretoriániseroztáhlidošířkya
pomaluustupovali.Dvěnejmenší
pretoriánkyseobloukemrozběhlyvpřed.
„Svenpoužívázajímavoutaktiku,
alenevímnevím,jestlibudefungovat.
Poslatnejmenšízpretoriánek…“
Štěstíčkářiopětzatočilikruhem.
Wethemštídostalimečeapalliniové
brněnínanohy.Červenínyníplněobrnění
sevrhlidopříméhoútoku,jedenznichse
vrátilapospíchalzadvěma
pretoriánkami.Dívkydorazilikpahorku
srudouvlajkou.Uvítaljekapitán
červených.Těžceustupovalprotidvěma
soupeřkámmávajícmečem.
„Ohohó,alepodívejme,naprvní
pohledmalépretoriánkysedostávají
Brahmovinepříjemněblízko!To,žeje
podcenil,bymumohlobýtosudné!“
Dívkaužužsahalapovlajce,když
vposledníchvíliucuklapředmečem
palliniho.Kapitánvšaknemělšanciproti
dokonalesehranédvojici.Pretoriánkyse
zmocnilyvlajky,nemohljimvtom
zabránitanipozděpřibíhajícíčervený.
Téměřcelýstadionpropukl
vohlušujícíjásot.
„AvyhrávajíWethemštítygři!“
„Tobyloneuvěřitelné!Všichnisi
mysleli,žekdyžjsoutydvětakmalé,
nepodařísejimsebratvlajku.Apodívej
natoEvelyn!Onivyhráli!Vyhráli!“
Danieljivzáchvatušťastnéhošílenství
objal,ihnedserozpačitěodtáhl.
„Ehm–promiň…nechaljsemse
unést.“KdyžseDanieltrochuuklidnil,
dodal
„Nechcešzačíthrátpretorian?Jsi
takydocelamalá,jistěbyjsiproklouzlaa
nikdobysitohoaninevšiml.“Evelynse
pouzeusmála
„Nedíky,mámsecelkemráda,než
abychsinechaladobrovolněnatlouct.“
Pozorovali,jakwethemštípobíhajípo
celémhřištianadhlavouzvedajídvě
dívkystáledržícírudýpraporprovlečený
skrzuchoWethemskéhopoháru.
XXX
„Tosnadnenípravda.Užse
pohřešujedesetdětí!Podívejse,Evelyn,“
poťukalnahledáček„jaksemůževypařit
desetdětí?Nemohousejentakztratit,to
přecenenímožné,jednodušebyseto
nemělostátsnašimibezpečnostními
opatřeními.Avidíšto?Najednou,BÁC!
desetdětíjepryč.“Danielužasicelou
obědovoupřestávkuhořekovalnad
hledáčkemačetlnejnovějšízprávy.
„Svolbamitovypadábledě,Cortéz
doháníWolffa,alenašiříkají,že-“zarazil
seazůstalsotevřenoupusouzíratnasvůj
novýhledáček.Evelynchvílitrvalo,nežsi
uvědomila,žekonečnězmlkl.Byla
vpokušenítakémlčetadělat,žesitoho
nevšimla.Alespoňnaokamžikbyunikla
Danielovuvěčnémubědování.Povzdechla
si,stejněbyjítořekl.
„Cosezasestalo?“otázalase
unavenýmhlasem
„Tonenímožné-muselasestát
chyba–určitěsestalachyba.Počkej,
zkusímtoaktualizovat.“Danieljakodivý
mačkalikonkunaobnovuzpráv,ale
objevovalasestáleznova.Evelynmu
vytrhlahledáčekzrukyarychlepřelétla
očimatext.Vjejímvýrazesemísilo
zděšenísešpetkouuspokojení.Dospěla
kobrázku…opravdu,byltoon.Šokovaně
vydechla
„Oni…oni…unesliEdgara
Magnusse.Alejak?Proč?Tomusíbýt
nějakáchyba.Zkusímtoaktualizovat.“
Zuřivěmačkalaikonku.Tentokrátjí
hledáčekvytrhlDaniel.
„Toužjsemzkoušel.Vážnějetoon.
Poslechnisito:EdgaraIngrid
Magnussovi,dětiznáméhoobchodního
ředitele,bylyvčeravečerprohlášenyza
mrtvé.RodinnávzducholoďMagnussů,na
kterécestovali,bylanapadenahvězdolety.
Podlevýpovědiočitýchsvědků,se
vzducholoďpodstřelbouhvězdoletů
zřítilanaZem,kdeexplodovala.Experti
právěteďpátrajípooboutělech.“
„TyhvězdoletysesnažiliEdgarda
unést,“prohlásilasebevědoměEvelyn
„Chtěliunéstdalšídvěděti,jenžesejim
tonepovedloazabiliEdgardaijeho
sestru…“KdyžsiEvelynsrovnávala
myšlenkyvhlavě,nevěděla,jestlisemá
radovatnebosmutnit.UpřímněEdgarda
nenáviděla,alenikdymunepřálasmrt,to
jianivesnunenapadlo.Teďkdyžse
smířilasjehosmrtí,připadalasinějak
prázdná.JakobysodchodemEdgarda
něcozemřeloivní.
NejvícelitovalaIngrid,sicejividěla
jenomjednou,aleipřestoknícítila
sympatie,cožseoEdgardovinedaloani
zdalekaříct.
„Co–cobudemedělat?“položil
otázkutichýmhlasemDaniel
„Coby,půjdemeEdgardovina
pohřeb,“lhostejněsedívala,jakvenku
sněží.
Jakseukázalo,rodinaMagnussů
nechtělapořádatveřejnýpohřeb.Sešlise
pouzevúzkémrodinnémkruhu.
NaJaneninězákladníškolebyl
vyvěšenčernýprapor.Podnímstálafotka
Edgardaakolemportrétusvíčkyakytice.
Náladaškolákůseprudcezhoršila.
Pochmurnéovzdušíseještěprohloubilose
začátkempřijímacíchzkoušek.
Evelynseděladlouhéhodinyve
svémmalémpokojíkuaopakovalasi
všechnypředměty.Jestlisechtěladostat
navýběrovouškolu,muselasehodně
snažit.
DanielsehlásiltakénaWethemku,
zacožbylaEvelynvelicevděčná.
Týdenpřijímacíchzkoušekminula
pomaluseblížilyzimníprázdniny
prázdniny.Prvnídenprázdninpřišeljak
Danielovi,takEvelyndopis,vekterém
oznamovalaWethemskávýběrováškola,
žejsouobadvapřijati.Sneuvěřitelným
pocitemštěstísispolečněužívali
prázdniny.
POPĚTILETECH
„Všechnonejlepšíktvým
sedmnáctinám,Evelyn!“políbiljiDaniel.
„Ach,děkuji,“nevědělacobyměla
říct.Roztrhlabalícípapíraužaslehleděla
nalistypředsebou.„To…tojeúžasné!
Děkuji.“Vrhlasemukolemramen.
„Takjenjdi.Jávím,žesitochceš
zahrát.“Evelynsisedlazapiánoa
urovnalasinoty,kterénemohlatak
dlouhosehnat.Pomalupřehrálaprvní
řádky.
„Musímtoještěnacvičit,aletakza
týdensiměmůžešpřijítposlechnout.
Budetoznítnádherně.“Začalasi
pobrukovatmelodiiapřitomtančitokolo
usmívajícíhoseDaniela.
Zazvonilonahodinu.Obadvasi
povzdechlialoudavěopustiliškolní
hudebnísálsvelkýmkřídlemuprostřed.
Chytlisezaruceapospíchalinahodinu.
Jaroprávěprobíhalovplnésvé
kráse,tovšaknicneměnilonaspoustě
učivavpátémročníku.Prvnírokna
WethemcepřipadalEvelyndostináročný.
Postupemčasupřivykladennírutiněa
smířilasestím,žekaždýdensemusí
pilněpřipravovat.
„Stálechodíš,dotohokroužku?“
bezupozorněnívypálilDaniel.
„Jo“odpovědělaenergicky.
„Amátoještěvůbecnějakýsmysl?
KdyžužjeEdgarpětletposmrti?Navíc
mášmě,nedovolím,abytiužněkdo
ublížil.“Políbiljidovlasů.Opětovalamu
polibek.
„Samozřejmě,žetomásmysl.Jeto
dobrépromůjosobnírozvoj.Získávám
lepší…hmm…sebekontrolou.“
„Ajaký,žetomášpásek?“dělal,že
usilovněpřemýšlí„Bílý?“dořekl
spřehrávanýmnadšením.Evelyn
předstírala,žesehosnažípraštit,přitom
sesmála.
„Ne,přecehnědý!“
„Aha!tímsetovysvětluje!“
„Cosetímvysvětluje?“
„Všechno.“
„Acovšechno?“naléhalase
smíchem.
„Nopřecevšechno.“
„Takmitopověz.“
„Aco?“
„Nocosetímvysvětluje!“
„Ačímsecovysvětluje?“nasadil
přehnaněnechápavývýraz.Evelynse
hlasitěrozesmála.
„Jsišílený!“Danielsepřestalsmát.
Zcelavážněatrochuúzkostlivěopáčil
„Avadítito?“Evelynnašpulilarty
„Hmm…myslím,že“dramatickyse
odmlčela„Alene.“
„Uf,vážnějsemsezačínalbát.“
Vplnémveselívešlidotřídy.Třídní
učitelkajesjelakáravýmpohledem.
„Jestliužjstesevydvěhrdličky
konečněrozhodlipoctítnássvou
přítomností,taksilaskavěsedněte.“
Pokračovalajižmírnějšímtónem.„Příští
týdenvpáteksebudekonattřídnívýlet.“
Studentisipotichublahopřálikvolnému
pátku.„Vosmhodinránobudetečekat
předškolou,kdesivásvyzvednu.
PojedemedoNárodníhotechnického
muzea.“Následovaloméněvzrušené
šuškání.
Příštítýdenvpátekseskutečně
téměřcelátřídashromáždilapředškolou.
Muzeumstálonajednomzvedlejších
ostrovůnedostblízko,abysemezinimi
mohlpostavitmostaaninetakdaleko,
abymuseliletětvzducholodí.Jeli
zubačkou.Nastoupilidoprostornékabiny
sesedátkypookraji.Dveřesezanimi
samizavřely.Trhavěserozjelivpřed.
Kabinaviselanadlouhémpásu
plnémzubů.Jakmileopustiliostrov,pod
nimisevolněpřevalovalyšedavémraky.
KdyžseEvelynpřiblížilakokrajikabiny,
stěnasesamovolnězprůhlednilaipod
jejímichodidly.Sezaujetímhledělapod
sebe,snažilasenaléztskulinumezi
mračnyadohlédnoutdolů.
Obrátilazrakkmizejícímuostrovu.
Pohlcovalyjejstejnémrakyjakopod
nimi.Mizeljízdohleduvocelovém
oparu.Rozeznalapouzenejvyššíbudovy
vcentru.Rodinnédomynaokrajinebyly
ztétovzdálenostiskorovůbecvidět.
Evelynsivduchupředstavovalašpičaté
věžičkyanesouměrnévýstupkynaúzkých
mnohapatrovýchdomechsezakulacenými
střechami.Jakominiaturnírodinnéhrady.
Každýbyloriginál.
Dlouhotoužilabydletvjednétakové
věžičce.Mělabytamsvůjvlastní
miniaturnípokojahlavněmilujícírodinu.
Předněkolikaletyvzdalasnaženízalíbit
serodičůmpřicházejícímdodětského
domova.Smířilasestím,žeseosebe
budemusetpostaratsama.
Asizačtvrthodinydorazilipřímo
předvchodNárodníhotechnickéhomuzea.
Vevnitřdostaliodtřídnírozchod.
EvelynsDanielemzamířilido
oddělení21.století.
„Atovážněpoužívalitohlejako
počítače?Vždyťjetostrašněvelkéa
nevýkonné.Jakstímvůbecmohližít?
Fungovalnatomvůbecspacelook?“
Danielukazovalnaněco,covzdáleně
připomínalohledáčky.Jakésidvědesky
najednébylaklávesnicenadruhé
obrazovka.
„Muselotobýtstrašné,kdyžsi
představím,jaktoseboumuselitáhnout
doškoly.“Evelynvykulilaočinapopisky
podexempláři.
„Vždyťoniseučiliz–z-učebnic?“
Vedlebylavystavenaučebnice
matematiky.„Jetostrašnětlustéajistěi
těžkétyučebnice.Představsi,žebyjsme
sseboumuselibrátdesettakových.“
Danieljenkroutilhlavou.
„Onipsalinapapír!Elektronickyse
začaloplněpsátažporoce2034“Evelyn
sesoucitnězahledělanamatematiku
„Chudáci.“Kráčelipodél
vystavenýchřad.
„Comábýttohle?“ukazovalDaniel
nasměšnounapodobeninurobota.Evelyn
mustisklapaži
„Ještě,ženežijemevtédobě.Umíš
sitovůbecpředstavit?Stěmi
nevýkonnýmihledáčkysklávesnicemia
úplněbezrobotů!Cobychomjenom
dělalibeznašichKUProbotů?“
„Toopravdunetuším.“Nestačilise
divit,covšechnomuselipoužívatjejich
předci,abyvůbecpřežili.Kdyžpřišlido
zahradníhooddělení.Podivovalisenad
takzvanousekačkou,kterámělaúdajně
sekattrávu.
Náhlesezdlouhévěcinaumělém
trávníkuvyvalilproudvody.Tobylodalší
vylepšenípředků–hadice.Proudvody
zasáhlpřímoEvelyn.Tahlasitěvypísklaa
zpanikařila.Lapalapodechuatisklasi
rucenahrudníku.Srdcejídivocebušilo,
ažseobávala,žejejslyšíivdruhém
patře.Mělce,rychledýchala.Úmorněse
snažilazesebedostatvodu,jenžeceléjejí
šatysecelénasákly.Vodabylaúplně
všude,teklapopodlazeapostěnách.Byla
takrozrušená,žesisotvavšimla,cose
dějeokolo.
Bezupozorněníhadiceprasklaa
roztříštilasenatisícegumovýchkousků.
Výbuchhadicevylekalvšechnyvoddělení
zahrady.Danielseotočilstarostlivě
kEvelyn
„Jsivpořádku?“setřepaljízelenou
gumuzvlasů.
„A-ano,j-jsemvpo-poho-v
pohodě.“Křečovitěsevřelajehorukua
šokovaněsedívalanamísto,kdepřed
chvíliexplodovalahadice.Danieljijemně
postrčilkvýchodu.
„Pojď,venkutobudelepší.“
Posadilisenaschodypředmuzeum.
Evelynsiobjalakolenarukamaatímsi
jenomblížktělupřilepilazmáčenésukně
akošili.Danielsenaninedíval,jenomjí
položilrukukolemramen.
„Pročsevlastnětolikbojíšvody?“
Evelynneodpovědělahned.Ještěstálese
nemohlavzpamatovat.
„Já…jávlastněnevím,“hlassejí
trochutřásl,snažilasetonepřílišúspěšně
zamaskovat.„Pamatujisi,žeužjakomalá
jsemneradachodilanakurzyplavání.
Pamatuješsinatukašnu,costálapřed
Janeninouzákladkou?“Danielpřikývl
„Vždyckyjsemjinesnášela.Edgarmě
strašil,žemětamhodí.Jenžeteďužna
tomnezáleží,kdyžje…je-mrtvý.“
Bezděkyseotočilizakřikemjejichtřídní
učitelky
„Díkybohu,jstevpořádku!
Explodovalatamtahidice.Myslelajsem,
žejstetambyli.“Začalajeisezbytkem
scházejícísetřídypočítat.
„Výbornějstevšichni.Teďse
přesunemekletobusovézastávce.Za
mnou!“EvelynsDanielemsezvedlina
nohyanásledovalitřídní.Poceloucestu
letobusemmlčeli.Evelynsedělauoknaa
pozorovalamíjejícídomyse
zakulacenýmistřechami.Kdyžcestovala,
rádapozorovalalidi.
Mužinosilidlouhékabátysrůznými
vycpávkami,kapsičkamiakovovými
tepanýmiozdobami,někteříibuřinkyse
srolovanýmikrempami.Vlétě,alebylo
přílišhorkonakabátyatakseoblekli
jenomdodlouhýchtmavýchkalhota
přiléhavýchkošilsesrolovanýmirukávy.
Ženypovětšinounesnosilykabáty,
alevýjimkysevždyckynašli.Oblékalise
dodlouhýchsplývavýchšatůrůzných
barev.Velmioblíbenébylitéželegantní
svetříky.Dívkyzezámožnýchrodinrády
dávalynajevosvépostaveníanosily
bohatšíšatysvícespodničkamiakvětyna
kloboukuneboslamáku.
Jakmuži,takiženymělivoblibě
roztodivnékvětinovévzorysnespočtem
mikrorůžínebonaopaksvelkými
slunečnicemipřescelouhruď.Móda
nepohrdlaanivážnýmivzory,kterése
nosilydospolečnosti.Jakonapříklad
tmavékostkovanéoblekysbuřinkounebo
oválnýmkloboukem.Proženybyly
typickékvětinyvjakékolivpodobě,jakna
dlouhýchsplývavýchšatechasvetřících,
taknaslamácích.
Vystoupilinazastávceuškoly,kde
končilajejichexkurze.Společně
sDanielemsepomaluloudalikdomovu.
Doprovodiljiažkedveřím.Nenazývala
dětskýdomovsvýmskutečnýmdomovem,
ačkolivnicjinéhonepoznala.
UžužsesDanielemchtěla
rozloučit,kdyžzaslechlanějakýzvuk
zvedlejšíuličky.Danieltoslyšeltaky.
Vyměnilisiostražitépohledy.
„Mělibychomsetamjítpodívat,“
navrhlaEvelyn.
„Asiano,ale-“přitáhljiksobě.
„Vážně,mělibychomsetamjít
podívat,“vymanilasezjehosevřenía
zamířiladouličkyvzdálenésotvapatnáct
metrů.Danieljispovzdechemnásledoval.
Evelynopatrněnakoukladoztemnělého
kouta.Zůstalastátjakopřimražená
spusoudokořán.
„Jetamněco?Určitětobyljen
nějakýptáknebo-“Danielsezarazilvpůli
věty.„Kdo…jak…proč…?“Evelyn
zavřelapusuavzpamatovalase.Rychlese
rozhlédla,naštěstínikohonespatřila.
„Mělibychomněkohozavolat.“
„Pozdě,“hlesDaniel.Zahlasitého
houkánísirénsezrohuhlavníulice
vyřítilapolicievletoautách.Okamžitě
zvozůvyskákalipolicistéazačalinaně
křičet.
„POLICIE!Rucenadhlavu!RUCE
NADHLAVU!HNED!“Evelynpoplašeně
zvedlaruceavezmatkusesnažila
uklidnitkřičícípolicisty.
„Myjsmetoneudělali!Myne!“
nikdonajejívýkřikynereagoval
„Kezdi!Rucenazeď!Dělejte!Ruce
nazeď!“Chaossestupňoval
„Myjsmesetadyocitlijenom
náhodou!MyjsmetoNEUDĚLALI!“
„RUCENAZEĎ!“
„TOJSMENEBYLIMY!“
„Nehýbejse!Sakra,NEHÝBEJSE
nebotěZASTŘELÍM!“
„Evelynposlouchejjenebobudou
střílet!“
„Takjo,takjo,“poslechlakonečněa
položiladlaněnazeď.„Alemyjsmenic
neudělali.“neodpustilasimalýprotest.
„Ticho!“křiklpolicistaapokynul
kolegovai,abyjeprohledal.
„Vpořádku,nemajíusebežádné
zbraně.“
„Otočtese!Rucemějtezahlavou!“
zavelelráznějejichseržant.„Prokažte
totožnost!“vyštěkl.
„AvellineMayersová.“Odbylaje
netrpělivě.Policistananimířil
miniaturnímhledáčkem.Nad
nehmatatelnouobrazovkouseroztančila
podobiznaEvelynaotáčelasedokola.
„Vpořádku.“ujistiljeklidnější
policistapřihlížejícíkolegovipřes
rameno.
„DanielHaarsen.“Nadhledáčkem
senynívznášelDanielůvobraz.
„Vpořádku.“zopakovalklidný
policista.
„Kdotonakreslil?“rozčileněsena
něutrhlvelitelazuřivěnaněmířilzbraní.
„Užjsemvámříkala,žemyjsmeto
nebyli.“
„Vážně?ajakjstesetadyocitli?“
„Bydlímtámhle,“ukázalaEvelynna
dětskýdomov„amůjkamarádměšel
doprovoditdomů,kdyžjsmeslyšeli
zpostraníuličkyhluk.“
„Správně,“navázalDaniel„šlijsme
sepodívat,cotobyloanašlijsmetouž
nakreslené.Přímotadynazdi,“kývl
směremdoprava.
„Aprávěkdyžjsemříkala,že
bychomměliněkohozavolat,přiřítilijste
sevy.“EvelynsisDanielemvyměnila
souhlasnýpohled.
„Nepřipadávámzvláštní,žezrovna
vydvaobjevíteto-tukresbuvokamžik,
kdypřijedepolicie?“
„Ale,taktoopravdubylo!“ohradila
seEvelyn.
„Mnětospíšpřipadá,žejsteto
nakreslilakdyžjstevidělipřijíždět
policii,takjstechtělivzítroha,jenžeuž
tonešlo.Takcořeknete?“
„Tonenípravda!“ukřivděně
vykřikla.Danieleseknípřidalmírnějším
tónem
„Myjsmetovážněnenakreslili.“
„Jábychsitímnebyl,takjistý.“
„Neblázni,Davide,vždyťusebeani
nemajížádnébarvy.Prostěsetadyocitli
shodouokolností,“uklidňovalDavidajiný
policistaapokynulostatním,abysklonili
zbraně.Onsámnaněužhodnouchvíli
nemířil.
„Pojď,Davide,sepíšemehlášení.“
DavidvrhlpoEvelynaDanielovivzteklý
pohledanapodpatkuseotočil.Tři
policistéodjeliletoautem.Zbylídva
zůstalistátuústíuličky.Evelynse
naposledyohlédlazasebedoprava,přímo
nastěnu.
Nazašedléomítcesevúrovniočí
tyčilamalbavelikostilidsképostavy.
Kresbapředstavovalavyumělkovanou
rudoupěstenergickyzdviženoudovýše
načernémpozadí.
Pomaluvyšlizuličky.Kdyžse
dostalimimodoslechpolicistů,Evelynse
sobavamizeptala.
„Myslíš,žesevrátili?“Danielnani
úkosempohlédl
„Jetomožné.Vysvětlovalobyto
spoustuvěcí.“
„Tymyslíš,žeoniunášejíděti?“
vykulilaoči
„Vypadátotak.“Evelynnestihla
vyslovitdalšíotázku.Zdveřídětského
domovavystrčilahlavupaníMary.
„TadyjsiEvelyn.Pojďrychle
dovnitř,všudesesjíždípolicie.“Ustaraně
serozhlédla,strnulapohledemnaní
„Doufám,žejsinicneprovedla?“Evelyn
nasadilaandělskývýraz
„Ne,samozřejmě,žene.“
„Tojedobře.Pospěšsi,pojď
dovnitř.Atysiběžposvých.“Mávla
kDanieloviaužmunevěnovala
pozornost.Evelynseponěmohlédla
omluvnýmpohledemanásledněbyla
vtáhnutapaníMaryzapráh.
Zítřejšíhoránavstalačasněráno.Už
zapomnělanavčerejšíudálostiaspěchala
naletobusovouzastávkou.Jistětobylo
způsobenotím,žednesbylavelmi
náročnýden.Danielmělpretorianský
zápasaonahnedpotomvystoupenía
odpolednemimořádnýtréninkkarate.
Taktakstihladoběhnoutletobus,
právěkdyžodjížděl.Ještěprudce
oddychovala,kdyžsisedalado
vylidněnéholetobusu.Zkontrolovalačas
nahledáčkuhlásajícíreklamu.Ještěměla
necelýchpatnáctminut.Snadtostihne.
Přečetlanepřehlédnutelnou
upoutávku:UŽNIKDYNEBUTEMUSET
NABÍJETANIOPRAVOVAT.
BezprostředněpodtímstáloČÍMSTARŠÍ,
TÍMLEPŠÍ.Aúplněnejníženabídka:
Odbornícinamezilidskévztahy.
Evelynsepousmála,ještěžedostala
odMagnussůnáhraduzarozbitýhledáček.
Jakbysiteďmohladovolitkoupitúplně
novýhledáčekfungujícínanovýzdroj.
Byloúžasné,ženěcotakovéhobylovůbec
vynalezeno.
Vyhlédlazokýnka.Okoloprojíždělo
spoustustarýchautazpodkapotjemně
světélkovalamodrázáře.Skutečně,čím
staršítímlepší,usmálaseprosebe.
Vystoupilanadalšízastávcea
spěchalanatribunu.Pohlédlanahodinky.
Zdánímskleněnádestičkadokonale
objímalajejízápěstí.Ještě,žestihla
doběhnouttentoletobus,kdybypřijela
později,užbybylodávnopozápase.
Bleskurychlesinašlamístomezi
wethemskýmistudenty.
Velitelésiprávěvyměňovaliznaky
svýchškolapodávalirucesrozhodčími.
Oběnastoupenámužstvastálave
vyrovnanéřaděsrukamasloženýmaza
zády.Evelyntěkalapohledempo
pretoriánech.Zastavilaseuhnědovlasého
chlapce.Zvedlasezesedačkyazamávala
Danielovi.Odpověděljíúsměvem.
Válkaprobíhalapřesněpodleplánu
wethemštízasezvítězilibezvětšíchobtíží
aPalliniovéopětprohráliještěhůřenež
obvykle.
PozápasesespolečněEvelyn
sDanielemnaobědvalivrychlo
občerstvení,kdeomylemjednomu
robotoviDanielvyrazilkungpaozrukou,
kdyžživěvyprávěl,jakbojovalsPallinii.
PooběděsevrátilidoWethemskéškoly.
EvelynopustilaDanielatěsněuvchodudo
hudebníhosáluavešlabočnímvchodem.
Vevedlejšímístnostisiještě
naposledyvyzkoušelanejtěžšíúsekyauž
jivolalidovelkéhohudebníhosálu.
Sdivocebušícímsrdcemprošlaokolořad
zkřesel.Usadilasekekřídlusituovaném
uprostředmístnosti.Cítilanasobě
pohledyzevšechstran.Kamkolivse
podívala,hledělinanivážnémlčícítváře.
Pomaluseposadilaazačalahrát.Jakmile
zaznělyprvnítóny,uklidnilaseanaplno
seopřeladokláves.
„Bylotopřekrásné.“
„Opravdujsihrálamocpěkně!“
Evelynsejenomrozplývala,když
vycházelabočnímvchodem,čekalonani
snadpůltuctulidí,abyjíblahopřáli.
„Děkuji,jetoodvásmocmilé.“
Neochotněsevymanilazminiaturního
davuazamířilakDanielovi.
„Děkujiti,“podívalasenaněj
upřímně.
„Zaco?“nechápal
„Zatynoty,cojsemodtebe
dostala“skromněseusmál.
ZanedlouhopotéužEvelyn
osamoceněmířilanamimořádnýtrénink
karate.Conevidětsemělikonatzkoušky
načernýpásekaonabyjejmocráda
dostala.
Trenérjevšechnyceloudobuvelmi
chválil,cožznamenalo,žeudělalivelký
pokrok.Jelikožjejichtrenérnikdy
chválouzbytečněneplýtval.Jednouoněm
někdoprohlásil,žejeskutečněúsporný
člověk.
Pozděkvečeru,kvůli
neplánovanémuprotaženítréninku,se
vraceladomů,kdyžnazdidomuhned
vedledveříspatřilanakreslenouenergicky
zdviženoupěstnačernémpozadí.
Rozhlédlase
„Óne.“Dřívjeslyšela,nežviděla.
Nezaměnitelnéhoukánísirényablikání
modrýchačervenýchsvětel.
„Sakra.“Bylobynanejvýš
podezřelé,kdybyjinašliutohoznakupodruhé.Jednousetomohlastátnáhodou,
aledvakrát?Asitěžkobyvěřilijejím
vysvětlením.Kdybysnimiještějel
policistaDavid…Zoufalehledala
pohledemzáchranu.Nepřemýšlela,
zběsilesevrhlazarohuliceapádilana
opačnoustranu.Jenžeodtudsetaké
ozývalozesilujícíhoukánísirén.
Skočiladoúzkémezerymezidomy.
Soukalasenatudyasistometrů.
Oddychlasi,kdyžhlasypolicistůslábly.
Vynořilasevneznámézapadléčtvrti.
Rozvážněvykročiladoleva,snažilase
dostatnahlavníulici.Potížbylovtom,že
ještěnikdynevidělatutočtvrť.Myslelasi,
žezatímtoblokemzahnedolevaa
jednodušeobejdepolicisty,jenžeulice
nehodlalskončitpodleEvelyniných
představ,stáčelaseaklikatila.
Uslyšelatichéhlasy,jaksišeptají.
Prudceseotočiladokola,alenikoho
neviděla.Srdcesejínekontrolovatelně
rozbušilo.Zrychlenědýchala.Nabyla
dojmu,žejejítepovouidechovou
frekvencimusíznátvšichnivokolí
jednohokilometru.
Hlasyseozvalyblížeazřetelněji.
Evelynpřidaladokroku,jenžehlasyji
pronásledovaly.Slyšelajesnadvesvé
hlavě?Pomátlase?
Osvětlenízakolísalo.Naposledy
lampyněkolikrátmrklyazůstalynaprosto
černé.Zazádysejíozvalo
„Policie!Anihnout!“Evelynztuhla
vpůlikrokuaneslyšněklela.Blížilise
knírychlékroky.Někdojipopadlzaruce,
kterédrželanadhlavouasurovějíje
zkroutilzazády.Cítila,jakjejízápěstí
obemklydvapevnékruhy.Trhnutímji
někdootočilksobě.Pohlédladotváře
neobyčejnězanedbanémumuži.Vlasymu
zplihleviselypřesobličej,zakrývaly
tmavévpadléoči.Vypadl,žeužsehodně
dlouhonemylanineholil.
„Vynejsteodpolicie,“hleslanejistě
Evelyn.Mužneodpověděl,dívalse
vzhůru,odkudseozývalyhlasy.Shorase
spustilolano.Rychlejiisebepřivázala
užstoupali.
„Cotomáznamenat?Jájsemnic
neprovedla!Jájsemtonenakreslila!
Opravdu!“
„Buďzticha!“osopilsenani
nevraživě.Evelynvšakpokračovala
vprotestech
„Vážně,jájsemnicneudělala!“
„Zklapni!“Evelyninupozornost
upoutalaloďnadnimi.Bezpečněpoznala
hvězdolet.Vždyckytakovýchtělamít.
Přálasisnímlétatnazávodech.Jenžese
muselaspokojitpouzesmodelem,co
měladomanapoličce.Naštěstíměliod
patnáctipravidelnéhodinylétání
shvězdolety.
Hvězdoletpřipomínalvelkoutužku
sestrouhanoudošpičkyspostraními
odštěpenýmidřívky,kterésepřipřistáni
vysunulydovertikálnípolohyanaopak
přiletusesložilypodélhlavnílinie.
Bylivtaženidovnitř.Podlahapod
nimisezavřela.Hvězdoletvystřeliljako
šipka.SEvelyntosmýklodozadu.Byla
byupadla,kdybyjinezachytilsilnýpár
rukou.Ocitlasetvářívtvářnerudě
vyhlížejícímimuži.Vypadaloto,žemá
navíckesvébraděještětřidalší.
Zamračeněsijiprohlížel.
„Hej,Jacku!“
„Coje,“zavrčelmuž,kterýEvelyn
spoutal.
„Tahlejemocstará.“
„Noaco.“
„Jaknoaco?Mámenařízenobrát
jenomtymladší.Tahlemánejmíň
patnáct.“MužjménemJackhodilposvém
kolegovimrazivýmpohledem
„Takbudepracovatnazákladně,“
otočilseknimzádyazamířildokabiny
zapilotem.Mužsečtyřmibradami
pokrčilramenyanásilímposadilEvelyn
dojednézesedačekpostranách
hvězdoletu.Evelynpřejíždělapohledem
zmístanamísto.Naprotiníustěnyseděl
dalšímužazamyšleněsijiprohlížel.
Znenadánísezpilotníkabinyozvaly
rozčilenéhlasy.
„Policajti!Kruci!“
„Vemtopřesdíru!Dělej!“
„Jaknásnašli,takrychle?Sakra,
mámejezaocasem!“Evelynuždávno
došlo,žetatosebrankaanizdalekanebude
policie.Potěšilajizpráva,žepolicie
pronásledujetytozločince.Domyslelasi,
žesejipokoušejíunést,stejnějakounesli
stovkydětípředtím.
„Střílejí!“muž,kterýsedělnaproti
Evelyn,seprudcezvedlazamířildo
pilotníkabiny.Hvězdoletsedivoce
kymácelzestranynastranu.Evelyn
zůstalasama.Zacloumalapouty,taale
nepovolila.Vstalaazačalahledatcokoliv,
cobyjípomohlokútěku,kdyžsezpilotní
kabinyozvalvyděšenývýkřik.Okamžik
natosecelýhvězdoletotřásl.Evelynbyla
odhozenanasedadla,bolestnězaúpělaa
pevněsechytilapásůnapřipoutání.Loď
ztrácelarychlost,aždospěladobodu,kdy
přestalaletětvpřed.
Nastalstavbeztíže.
Nekontrolovatelněsetočiliapřitom
padalikzemi.Evelynvyděšeněvykřikla.
Onitadyzemřou!Sestřelilije!Avšichni
zemřou!
Vlnapanikyjiúplněovládla.Co
mámdělat.Comámdělat!Sakra,comá
dělat!!!Koutkemokazahlédla,skrze
okýnkonebezpečněsepřibližujícízem.
Všechnyneupevněnévěcipoletovaly
společněsjejímivlasyvolněvprostoru.
Mělapocit,žesejízlomížebra,jak
prudcejíbilosrdce.Vespáncíchcítila
tupoubolest.
Tvrdázemseblížilaužjenompět
setmetrů…všichnitadyzemřou,vuších
jízaléhalo…třistametrů…prosímne…
dvěstěmetrů…stometrů…padesát
metrů…nula.
ZTRÁTA
Ticho,tma,nekonečno.
Něconepopsatelněkrásnéhoji
volaloksoběaonatochtělanásledovat.
Cítila,jakjízářevstupujedoočíaceloují
zahaluje.Zcelédušesipřáladotknoutse
tohosvětla.Alespoňjedenkratičký
okamžikzůstatstátvzářiakochatsetou
nádherou.
Světlovyslyšelojejíněméprosbya
přibližovalose,velmizvolna,ale
přibližovalo.Světelnáclonajiobjímala
pevněji.Přestaladýchat.Mělapocit,že
svýmdechembymohlaodvátsvětlopryč.
Sposlednímvýdechemjiopustilavšechna
bolest,cítilasenespoutaná.Užužse
dotýkalasvětla,kdyžkdesidalekokní
proniklcizírozzlobenýhlas.
Ne…ne,prosím,nechtemě.Jemi
takdobře.
Hlassekníprobíjelstáleúporněji.
Studenérucejitlačilizpětdolůdovšíté
nepohody.Hlasnedbalnajejíprosby.
Vzdalovalaseodhřejivéhosvětla.Byla,
takblízkoapřitomtakdaleko.Pocítila
bolavétěloachlad.
Něcosezlomilo.
Bolestkníokamžitěpronikla.
Omdlela…
„Dnesvnocizabránilapolicie
dalšímuúnosudětí.Našiochránci
konečnědostálisvémujménuapředešli
několikadalšímúnosů.Bohuželse
nepodařilonikohozúnoscůzadržet,
všichnibylinalezenimrtví.Podle
výpovědiněkolikaočitýchsvědků…“
Tma.Jsemsnadmrtvá?Pročje
všudetoliktemnoty.Otevřelaoči.
Zamrkala.Nic.Vůbecnicneviděla.Kdo
zhaslvšechnasvětla?
Chtělaseposadit.Zapřelaserukoua
vzápětívykřiklabolestí.Jakobyjícelým
levýmpředloktímprojelrozžhavenýnůž.
Instinktivněsistisklarukunaprsoua
vsedusemírněkolébala.Ihnedtoho
pohybuzalitovala.Skaždýmmělkým
nádechemcítila,jaksejímístožeberdo
bokuzahryzávajíobrovskétesáky.Hlasitě
úpělaazatínalazuby,kdyžslyšelarychlé
krokyacizíhlas.
„Cotoděláš?Musíšležet.“Něčí
rucejijemně,alenesmlouvavěpřitiskli
zpětdolehu.
„Cosestalo?Kdetojsem…a-a-a
kdojste?“Odpovědíjíbylzvukšoupání
židlejejímsměremapovzdechnutí,když
siněkdosedal.
„Jakmámzačít?“zeptalsehlas
odevzdaně
„Cosestalo?Comámsrukouase
žebry?“
„Havarovalajsivhvězdoletu,když
setěpokoušeliunést.Přitomnárazu
všichnizemřeliažnatebe,tyjedinájsi
přežila.Kdyžjsemtěnašel,nemělajsi
dalekodohrobu,alepodařilosemitě
jakžtakždátdohromady.Mělajsizpekla
štěstí.“Odmlčelseajakobymimochodem
nezaujatýmhlasemdodal„Tulevouruku
mášněkolikrátpřelomenou,takymáš
zlomenédvěžebraa…“hlassezarazil,
zaváhal,potérychledodal„Nic,coby
nespraviloněkolikklidnýchtýdnů.
Muselasipěknětvrdědopadnout,celou
levoustranumášošklivěpohmožděnou.“
„Kdetojsem,pročjetadytaková
tma?Akdojstevy?“
„JmenujiseNedanevykejmi
prosím…Jaksejmenuješty?“
„JsemEvelyn.“
„DobřeEvelynasitoprotebebude
těžké…Vtétomístnostivůbecnenítma,
tytotižnevidíš.“
„Cože?Chcešříct,žejánevidím?
Jsemslepá?Ale-“hlassejízlomil„Já
přecemusímvidět!Vždyckyjsem
viděla!“
„Jemitolíto,aleanojsislepá.“
Evelynseneovladatelnětřáslspodníret,
nedokázalatovyslovit.Potváříchjí
stékalyvelkéslzy.Zajíkalasepláčem
„Ty-ty-michceš-chcešmiříct-žeže-že-já–už-ni-ni-kdy-ne-ne-nebudu
vidět?“
„Ano“šeptlskoroneslyšně
„Ale-vždyťvne-ne-mocnicíchmají
-takové–takovépřístroje,-cotě-dokážou
vyléčitúplně-ze-zevšeho!“
„Jávím,jenžemynejsme
vnemocniciajátětamnemůžuvzít.“
„P-proč“stáleseotřásalavelkými
vzlyky
„Protože-“zaváhal„prostětonejde.
Vysvětlímtitopozději.“
„Nechcito-chcitověděth-hned
teď!Chcibýtzasezdravá!“podařilosejí
užnezajíkat.
„Myslím,ževtvémstavunení
nejlepšíseotombavit…“Skočilamudo
řeči.
„Řeknimito!“
„Teďtonenídůležité…“
„Chci-chcitovědět,pročmětam
nemůžešvzít!Chcis-seuzdravit!Já
nesmímbýtslepá!“Zhlubokasenadechla
vychrlilvšechnojednímdechem.
„ProtožejsmenaZemi,tadynejsou
nemocniceanahorusenikdynedostaneš.“
Evelynbezděkyotevřelaústa.
„M-myjsmenaZemi?“
„Ano.“
„Myslelajsem…“
„Mýlilases“hlassepřemáhal
ktrpělivosti.
„Toznamená,žejá-jásenikdy-“
opětsejípotvářizačalykutáletslzy,
rychlýmpohybemzdravérukysijesetřela
„Ano,jemitolíto…“Proneslbez
emocí,zvedlsekodchodu.Evelyn
slyšela,jakotvírádveře,krokyse
zastavily.
„Mělabysesstímsmířit…a
odpočívat.“
„Smířit?“opakovalanevěřícně,
„Smířit?!“právěřeklněco,coneměl„Já
nechcibýtslepá!“téměřkřičela,„Nechci
býtnějakýmrzák!Tysimyslíš,žeses
tímjednodušesmířím?!“Dveřese
sklapnutímzavřely.
„Kamjdeš!Jásestímnikdy
nesmířím!Nebuduslepá!Chcizasevidět!
Chci-chci-„uvědomilasi,žeužjedávno
pryč.
Jestlisimyslí,žesezednenaden
smířístaknáhlouzměnou,šeredněse
pletl.Evelynsistáleopakovala,žeto
nemůžebýtpravdaačekala,kdyse
probudíztohohororovéhosnu.Kdyžse
nedočkalaprobuzení,uchýlilasekméně
žádostivémupřáníačekala,kdyse
rozsvítísvětla.Jenženikdonepřišel,nikdo
nezmáčklvypínačudveří.Zoufalese
drželamožnosti,žeNedjílhalanaschvál
vmístnostinechaltmu,abysizníkrutě
vystřelil.
Stéměřfanatickounadějípřekonala
bolest,kdyžsezvedala.Tisklasilevou
rukusdlahoukhrudníku.Velmipomalua
nejistěpostupovalavpřed.Zdravourukou
tápalapředsebou.Cestoupřevrhlažidlia
vraziladostolu.Konečnědosáhlastěny.
Jeladlanípodřevě,dotklasenějaké
kožešiny,ažucítilapodbříškyprstůjiný
materiál.Nahmátlaklikuaotevřela.
Uvítaljichladnýváneknatváři.
Mělaočipevnězavřené.Pomalu,velmi
pomaloučkuotvíralaoči.Zamrkala,jenže
tonepomohlo.Nicneviděla,jennejasnou
šedoumasu.Možnájenoc.Byla,tak
zoufalá,žebyuvěřilasebedivnějšímu
vysvětlení,jenkdybynemuselapřijmout
nevyhnutelné.
Zvedlahlavukobloze.Pročjenna
nínejsouhvězdy?Pročseprávěteď
schovávají?Akamsepodělměsíc.Možná
jejenzataženo.Tosestává.Apročtedy
nevidíšaninakrok?zašeptal
pochybovačnýhlásek.
Vykročilaanohouzatápalave
vzduchu.Opatnáctcentimetrůníže
narazilanaschod,tovšaknezabránilo
jejímupádu.Vykřiklabolestí.Těžce
oddychovalaakolébalasenaboku.
„Řekljsemti,abysodpočívala,“
ozvalseneutrálníhlaszleva.
„Jenže-já-nechci-odpočívat“
odsekávalaEvelynslovaskrzzaťatézuby.
Krokytlumenétrávousepřibližovaly.
Zastavilisetěsněuní.Nedůvhlasse
ozvalpřímonadní.
„Udělámedohoduano?Dnesbudeš
odpočívatazítrasipromluvíme.
Vyhrajemeobadva,tysedozvíš,co
potřebuješajá…jámusímještěněco
zařídit.“Nečekalnaodpověď,vytáhljina
nohyanekompromisnějinapůlodvlekl,
napůldonesldopostelezabolestného
hekání.
„Teďspi.Musímodejítavrátímse
ažvečer,takneproveďnichloupého.“
Krokysepřesunulyněkamdoleva.
Slyšela,jakněčímšramotíapotom
odchází.
„Kamjdeš?“vystřelilanečekaně
sotázkou
„Pryč.“odseklnetrpělivě.
„Kampryč?Tymětadynecháš
samotnou?“neskrývaněsezděsila„Vždyť
jsmepřecenaZemi!VpeklenaZemi!“
„Acomábýt?“zNedovahlasubyla
poznatpodrážděnost.
„Co-cokdyžměnapadnounějací
vězňové?Neboradiacízmutované
zvířata?“vtomjípřišlanamyslještě
horšímyšlenka„Ajetadyvůbec
bezpečno?Nenítadyradiace?“
„Aikdybybyla,takcochceš
dělat?“Nedužvážněnemělčasani
trpělivost.„Poslouchejmě.Nikdotě
nenapadneaninesežere,totimůžu
zaručit,prostětadypočkej.Zatímse
trochuprospi,jásebrzyvrátím…
Dobře?“dodalsmířlivějšímtónem.
Evelynneochotnězamumlalasouhlas.
PoNedověodchodunastalohrobové
ticho,pouzeptácitlumeněštěbetaliza
okny.Evelynsinebylajistá,jestlitady
vůbecoknajsou.Vlastněvůbecnetušila,
jaktotadyvypadá.
Vtichupřemítalaastálesevracela
kjednéjedinémyšlence.Nemůžebýt
slepá.Odmítalasipřipustit,žebudeslepá,
toprostěnemohlabýtpravda.Vjejím
životěseněkdemuselastátchyba.
Vjednojedinémokamžikubylovšechno
perfektní.Mělamilujícíhopřítele,skvělou
školu,vysněnoubudoucnostnadosah.
Vtomkrutémokamžikusevšechno
zvrhlo,jejíbudoucnostseroztříštilana
milionykousků,kteréužseaninesnažila
dátdohromady.
Jakobysiažteďuvědomila,coto
znamená.Vjejíodmítajícímysliseněco
zlomilo.Užnikdysinezahrajunaklavír.
Nepřečtusijedinouknížku.Nikdy
neuvidímhrátpretorian.Nepodívámsena
hvězdy.UžnikdynespatřímDanielovu
tvář.AchkdybytadytakbylDaniel,
všechnobybylojednodušší.Onbymi
pomohl,postaralbyseomě.JenžeDaniel
byltamnahořeaonabyladole.Jediný
člověk,nakteréhosemohlavtutochvíli
obrátit,bylNed.Evelynkněmupocítila
náhlouvlnunenávisti.Pročjívůbec
zachránilživot,kdyžsekníteďchoval
nedůtklivěažsopovržením.Měljiradši
nechatumřít.Ulehčilobytojimoběma.
Jejímyšlenkysenakonecstočily
ksebelítosti.Vduchuspílala,pročse
tohlevšechnomuselostátprávějí.Pročse
nemohlajednodušezabít,třebasi
zpřerážetvšechnykostivtěle.Pročpřišla
zrovnaozrak.
Jejínáladyseměnilymrknutímoka.
VjednuchvíliproklínalaNeda,vjinou
myslelanaDanielaavdalšísezalykala
srdceryvnýmpláčem.Vproměnlivém
rozpoložení,aninevěděla,kdyusnula.
Probudilyjiažpleskavézvuky.
Mátožněotevřelaočiasnadminutuse
smiřovalastím,žeopravdunicneuvidí.
Zaznamenalatakéjinézvukynežpleskání
nastřeše.Podivnéškrábání.Setřelasi
zobličejesůlpozaschlýchslzáchazvedla
hlavu.Mělapocit,žejevmístnostiještě
většítmanežpředtím.Asipětkrokůodní
seozvalhlubokýhlas.
„Vyspalajsisedobře?“Evelynse
posadilaamžouraladonicoty.Ned
nečekaljejíodpověď,zaneustálého
škrábánímluvildálklidnýmhlasem.
„Teďbysmělaněcosníst.Uvařil
jsempolévku,ale…upřímněnejsem
nejlepšíkuchař.“Slyšela,jaksezvedlod
stoluakráčelkezdinapravoodní.
Zacinkalonádobí.Krokysepřesunuly
kní.Nedjídorukouvtisklhorkýtalířse
lžící.Evelynzahučelaněco,jakoděkuji.
Ažnynísiuvědomila,jakje
hladová.Opřelasezádyodřevěnouzeďa
pustilasedojídla.Bylozvláštníjísta
přitomabsolutněnetušitco.Chutnaloto
jakokouskyvařenéhokuřecíhomasa
sdivnouzeleninou.Mezisoustysezeptala
„Cotoje?“Nedužzasepodivně
něčímškrábalnalevoodní.Zabručel
„Vařenémasozherkosaura,
carotkotykev,hrášek,bramboryanějaké
koření.“Evelynsezakuckala
„Masozčeho?Carot-?Co?“
škrábánínachvilkuustalo.
„Herkosaurusacarotkotykev…“
opětseozvaltenpodivnýzvuk
doprovázenýNedovýmhlasem.„Já
zapomněltyjsishora…“
„Jetovůbecjedlé?“dokázalaze
sebedostatmezisousty.
„Zatímseztohonikdoneotrávil.“
Ozvaloseznuděně.
„Cotojetenherkosaurus?“ptalase
splnoupusou.
„Herkosaurus?“opakoval
nepřítomně„Tojevelké,chlupatézvíře,
kteréselovínamaso.“
„Acarotkotykev?“právěasiněco
takovéhospolkla
„Tojezasezelenina.Připomíná
mrkevnafouknutoudotvarudýně.“
„Aha…“Neozývalosenicjiného
nežcinkánílžíceotalířaškrábání.Evelyn
sepřestalaládovatavychutnávala
poslednísousta.Jakobymimochodem
nadhodila
„Jedennebonoc?“
„Den,jekolem…“škrábáníustalo
„jekolemosméráno.“Nedpokračovalve
svéčinnosti.
„Takžesetěmůžunaněcozeptat?“
„Ano.“proneslzamyšleně.Evelyn
sezhlubokanadechlaavypálilasotázkou,
kterájiděsilaužodvčerejšíhodne.
„Buduužnavždyckyslepá?“
Škrábánínáhleustalo.Byloslyšet
pokládánípředmětunastůlaodsunování
židle.Mělapocit,žesenaniupřenědívá,
tvrdittonemohlasjistotou.Nedzačal
rozvážně,vážilkaždéslovo.
„Nejsemlékař,alemyslímsi,že
tvojepoškozenízrakujetrvalé.Viděl
jsemužvícepřípadůjakojsityanikdyse
ztohotilidénevyléčili.“Evelyn
zachovávalakamennoutvář.Přemýšlelao
všechvariantáchabylasmířenaistou
nejhorší.Včeratobylohnedněkolik
hrůzostrašnýchzměn,cojipřivedlodotak
nepříčetnéhostavu,aniseNedovi
nedivila,žeodešel.
Dnestonehodlaladopustit.Musela
býtsilná.Jakneustálepřipomínaljejí
trenérvkarate,potřebovalavětší
sebekázeň.Evelynmluvilapřehnaně
klidnýmhlasem,ažtopůsobilo
nevíryhodně.
„Nahoře,naTerramlatamjsou
vnemocnicíchtakovépřístroje,kterétě
umívyléčitúplnězevšeho.Kdybychčistěteoreticky-kdybychsedostala
nahorudonemocnicektěmpřístrojům,
vyléčilibymě?“Neddlouhomlčel.Asi
pominutěkonečněpromluvil
„Nejsemsijistý.Žádnétakové
přístrojetadydolenemámeaještěnikdo,
kdooslepl,senedostalnahoru.Jetotéměř
nemožné.“
„Cokdybychprostězašlazapolicií
ařeklajim,kdojsem,žejsemsesem
dostalaomylem…“Nedjískočildořeči.
„Kdybytadynějakápoliciebyla,
určitěbytěšoupladovězení.Avěřmi
žádnápolicietadydolenenípouzestrážci
atišoupnoudovězeníúplněkaždého,
kohouvidíajejimjedno,jakjsisesem
dostalaajestlitojeneboneníomyl.“
Evelynsevšaknevzdávalanaděje.
„Dobrá…Říkaljsi,žejetéměř
nemožnédostatsenahoru.Toznamená,že
nějakášanceje?Dokázaltoužněkdo?“
„Samozřejmě.Několiklidíse
opravdudostalonahoru,vzápětíjeale
chytliaposlalizpět.Navícpotřebuješ
pomoczvenčí.Musíšmítněkohonahoře.“
Nedsprobouzejícísenadějívhlasedodal
„Mášnahořerodinu?“
„Ne,“uťalachladněEvelyn„ale,
mámpřítele,kterýbymiurčitěpomohl.“
„Hmm,tímbychsinebyltakjistý.
Jednáseoopravdunebezpečnoupomoc.
Nekaždýtorizikopodstoupí…
Každopádněnyníhonemůžunijak
kontaktovat.Tenzatracenýkrámužse
zaserozbil.“Evelynvelmipopudilo,jak
sevyjádřiloDanielovi,odsekla
„Taksikupnový.“Ihnedvěděla,že
řeklahloupost.
„Jenžetadynejsoužádnéobchody
shledáčky,“byloznát,jakmocse
přemáhákeklidnémutónu.„Tadydoleto
neníjakonaTerramlatam.“Nedse
zhlubokanadechl,aleaťchtělříct
cokoliv,spolklsváslova.Dlouhomlčeli,
ažEvelynnečekaněřekla
„Kdovlastnějsi,Nede?“
Neodpovědělhned,pouzeseposunulna
židli.Opatrněseotázal
„Jaktomyslíš,kdojsem?“
„Alenotak!Jávím,ženaZemijsou
zřízenyvelkévězeňskékomplexy.Nikdo
jinýkroměvězňůajejichstrážcůnaZemi
nežije.Takžejsinějakýuprchlývězeň?
Nebostrážcedezertér?“Nedmlčel.
„Nicneříkáš?Mlčeníznamená
souhlas.Mámtotakchápat?“Nedův
hlubokýchladnýhlasseEvelynzakouslaž
domorkukostí.
„Nicomněnevíš.“
„Takmitopověz.“Vyzývavěho
vybízela.
„Neptejsenavěci,kterým
nerozumíš!“zasyčelmrazivěaukončil
debatu.Rychlýmirozzlobenýmikrokyse
knípřiblížil.Evelynztuhla,nachvíli
mělapocit,žebyjívelmirádvlepil
políčekmístotohojínešetrněvytrhl
prázdnýtalířzrukou.Slyšelarachotit
nádobí,kdyžjejumíval.Oddechlasi,když
sevzdálil.
Posadilasesezkříženýmanohamaa
zádyseopíralaodřevěnoustěnu.Musela
setrochunahnoutnastranu,abyulevila
zlomenýmžebrům.Každýjejípohyb
doprovázelohekání.
KdyžbylNedspracíhotoví,přešel
místnostzpětkestoluaopětzačaloněco
tišeškrábatnastole.Evelynseozvalaasi
pominutěpokornýmhlasem.
„Promiň…“Nedjenomzabručel
něcovodpověď.Kapkydeštěintenzivně
bušilydostřechy.Evelynsezdálo,žedéšť
ještězesílil,naznačovalojípočasíněco?
Myslelsidéšť,žepřehlušíjejíslova?
Možnábymělamlčet…
„Nede?“proneslatiše.
„Hmm…?“
„Cotoděláš?“
„Cojetidotoho,“vyjelnani
popuzeně.
„Jenomseptám!“hájilasedotčeně.
„Neptejsealež,“zasyčelskorojako
had.
„Pročjsinaměnaštvaný?“nechtěně
zvýšilahlas
„Nejsemnatebenaštvaný!“zvýšil
hlasiNed.
„Pročjsimětedyzachraňoval.Měl
jsiměnechatradšiumřít!Prospělobyto
námoběma!“křičelaEvelyn.
„Vážně?!Teďkdyžotom
přemýšlím,mášpravdu,měljsemtě
nechatbýt!Protožeodtebesežádného
vděkuNIKDYnedočkám!“Veškeré
škrabotánínastoleustalo.
„Azacobychmělabýtvděčná?!
Zatožejsizeměudělalmrzáka!?“Evelyn
naNedevykřičelavšechno,comělana
srdcianisinevšimla,žezestoluspadla
sklenicesvodouajentaktaksenerozbila.
„Kčemujemiživot,kdyžjsemslepá?!
Coasimůžudělat,kdyžaninepoznám,
jestlijedennebonoc!“Jejíkřiksezměnil
spíšvplačtivýnářek.
„Užnikdysinezahrajunaklavír!
NikdyneuvidímDaniela!Navěkyzůstanu
trčetnaZemisesvýmzachráněným
životem!adíkykomu?Díkytobě!“Anisi
toneuvědomila,alepotváříchjístekla
slza.Mělapocit,žepuknezlostía
zoufalstvímnajednoujestlinikomu
neřekne,coprávěprožívá.
„Zednenadenjsemztratila
všechno.Úplněvšechno!Bylajsemtak
hloupá!Myslelajsemsi,žemámkrásnou
budoucnostanajednou…“zlostněsi
setřelazobličejeslzy.„Najednouse
zřítímvhvězdoletua-a.“Koktalaasotva
todokázalavyslovit.„Bylajsemtak
blízko…Bylomidobřejen-jenkdybych
šlazatímsvětlem.Totyjsiměnenechal
jít!Mohlajsemzemřítanemuselozemě
býttohle!“Tragickymáchlarukoua
obsáhlacelésvétělo.Popotáhla
„Je-je“opětsiosušilarukávemoči
„jezeměmrzák“dořeklaspřemáhaným
zoufalstvím.Cítilasebeznadějně,
nevidělažádnévýchodiskozesvého
postavení.Nedknítišepromluvil
„Jávím,jaksecítíš…“Evelyn
zlostněodsekla
„Netotedanevíš!Díky,aletvoje
sentimentálnířečivážněnepotřebuju!To
tyzavšechnomůžeš.“VNedovise
vzedmulavlnanevázanézuřivostikjejí
nevděčnosti.
„Noprosím!Jájsemtichtěl
pomoct.Iteďsetisnažímpomoct,alety
nechceš!Obviňuješmě,protožesestím
neumíšvyrovnat.“Evelynuhodilajeho
slovajakopolíček.Překvapeněsebou
škubla.Něcohlubokouvnitřnívědělo,že
mápravdu,jenžesitonehodlalapřipustit.
Nikdoužnicvícneřekl.Kapkydeště
zpomalilysvézběsilébušenídostřechy.
Velmipolehoučkupřestávalopršet.Ani
nezadvěminutymračnakonečněvzdala
svésnažení.Venkusenesměleozývali
švitořícíptáčci.
Nedrázněodložilvěcinastůl.
Mírněupjatýmtónempronesl
„Mělabysjítnachvíliven.Sluníčko
bytiměloudělatdobře.“
„Neděkuji.“Ozvalaseuraženě
Evelyn„Radšizůstanutadyabudusese
sebouvyrovnávat,abychtěnáhodou
nezačalaobviňovat.“Nedsipovzdechla
otevřeldveře.
„Jakmyslíš…jájduven,“prudce
zabouchldveře.Evelynzůstalasama.
Bylohroznéjentaktadysedětsvědomím,
ženahořebyjidokázalivyléčit.Anine
desetkilometrůnadhlavoustály
nemocnice,kterébyjípomohly.
Asipůlhodinyvydrželatrucovitě
sedětnaposteli,potésevzdorovitě
zvedla.Kdyžzatvrzelostnemělažádné
výsledky,přemohlajizvědavost.Nedsi
venkupískalnějakoupísničku.
Opatrněkráčelakmístu,kdeslyšela
otvíratdveře,přitomsesnažila,abyjípod
bosýmanohamanevrzalydřevěnáprkna.
Pomaluotevřeladveře.Zaplavilajivlny
neznámýchvjemů.Nikdysineuvědomila,
jakmábystrýsluchacitlivéprsty.Nikdy
vživotěsinevšimlatolikarozdílnosti
materiálů.Jakobysejíneskutečně
zlepšilyvšechnysmysly,kterájíještě
zbyly.NěkdenalevosiNedpískalveselou
písničku.
Zabouchlazaseboudveře.Po
včerejšíchukvapenýchrozhodnutíchse
tentokrátpoučilaazdravourukoupřed
sebounašmátralarohzábradlí.Nohou
našlaokouseknížschod,kterýjívčera
způsobiltolikutrpení.Kdyždopadla
nohounaschod,heklaazkřivilatvář
bolestí.Zpřeráženážebrasenemilosrdně
ozvala.Nedovopískánísláblo,ažustalo.
Evelynnašladalšíschodopoznání
rychleji.Objevilaještějedenapotéuž
stálabosýmichodidlyvmokrétrávě.
Otočilahlavukmístu,kdesimyslela,že
jeNed.Tenseopětspřehnanouvervou
rozpískal.
Evelynpustilazábradlíanáhlese
ocitlaúplněnavolnémprostranství.
Absolutněvůbecnetušila,jaktotady
vypadá,možnátoaninechtělavědět.Ned
přestalněčímbouchatadokonce
zapomnělipískat.Evelynsekněmu
otočilačelem.Slyšela,jakseNedznovu
přehnaněpustildopráce.
„Buďtaklaskavapřestaňpískat.Já
vím,žeměpozoruješ“každýmkouskem
mudávalojasněnajevo,jakjiurazil„…
navícpískášhrozně.“Nedsezatvářil
překvapeně,tosamozřejměnevěděla.
„Dobrá…“Jehokrokyznělydutěna
dřevěnéverandě.Slyšelaskřípánídřevao
dřevo,jakposunovalžidlí.Nedmuselmít
židlesnadúplněvšude.
Evelynseodnějvzdalovala,ažza
sebouslyšelalíněseprotahujícíhoNeda.
„Tambychnechodil.“
„Proč?“odsekladrze.
„Jentak…“Nevěnovalamu
pozornostaudělaladalšíkrok,ihnedtoho
zalitovala.
„Jetamjezero…“Evelynpoděšeně
vykřiklaaurychleněsestáhlazchladné
vody.Zatřepalabosounohouvevzduchu,
abysijiosušila.Otřáslaseodporem.Proč
právěteďmusíještěnarazitnavodu,
jakobytohobylomálo.Otočilaseo
devadesátstupňůdoleva.Anižsito
uvědomila,mimoděksestáčelapořáddo
prava,ažtéměřmířilaopětkjezeru.
„Tambychtakynechodil.“Evelyn
setentokrátzastavila.
„Proč?“otázalaseopatrnějším
tónem.
„Jetamles.“
„Tenmisnadneublíží,“ušklíblase.
Nedovomlčeníjiznejistělo„že?“dodala
znepokojeně.Nednezaujatěažlíně
prohodil
„Dělej,jakmyslíš,jenprosímmoc
nevyděstohoherkosaura,costojípřed
tebou.“Evelynzapištělaaopřekotse
snažilavrátitdobezpečídomu,jenže
zakoplaateďseválelapozemi.Se
zaťatýmizubysipřitomdrželadlahuna
ruce.
„Notakneříkaljsemti,abysho
nevyděsila?Teďsezanímbudumuset
hnátpřespětkilometrů.“Ozvalse
vyčítavěNed.Evelynbyloupřímnějedno,
kolikkilometrůbudeNedherkosaura
pronásledovat.Nechtělastímneznámým
zvířetemmítnicspolečného.
„Jepryč?“vydechlasneskrývanými
obavami.
„Ano…bohuželjsihovyděsila
ksmrti.“
„Jážehovyděsilaksmrti?“
nestačilasedivit.„Vždyťjsemcítila,jak
namědýchal!“Nednicneodpověděl.
Evelynsepomaluobezřetnězvedlaa
zamířilakNedovuhlasu.Málemsiukopla
palec,kdyžnarazilabosýmchodidlemdo
dřevěnéhoschodu.
„Au!“vypísklaaublíženěsepo
hmatudobralakNedovi.„Takmipřece
pomoz!“vyštěklanerudě.Mělananěj
vztekaninevědělaproč,alebylotolepší
nežseutápětvžalu.Nedseneochotně
pohnulapomohljíposaditsedo
houpacíhokřesla.Slyšela,jaksisedá
naprotiní.
„Žijívtomlesenebezpeční
tvorové?“vychrlilazesebeúzkostlivě.
„Jestlimyslíšherkosaury,pakano.“
Evelynponěmstřelilachladným
pohledem,uvědomilasi,žetoproni
začínábýtcizívyjadřovatsegesty.
ZNedovahlasupoznalatěžceskrývané
pobavení
„Samozřejmě,tammůžešpotkat,
takyšavlozuby,plachtíny,vlkya-“
dramatickyztišilhlas„bečkodrtě.“Evelyn
napjatěopakovala
„Bečkodrtě?“
„Ano.“opětnasadildramatickýtón
„Bečkodrtě.“
„Aco-codělají?“Vočekáváníse
otázala.Nedseopřelpohodlnědokřesla.
„No…jakužjménonapovídá-drtí
bečky.“
„Drtíbečky?“nechápalaEvelyn
„Přesnětak,lípbychtoneřekl,“
spokojeněsehoupalvkřesleNed.
„Acojenatomhrozného?“stále
nechápala.
„Přecevšechno!“zahlaholilNed
tónem,kterýnaznačovalnepochopení
sjejímnepochopením.„Představsi,žesi
stlučeštakovouhezkoubečkutřebana
dešťovouvodupodokapaontiji
bečkodrťpřesnoczničí!“
„To,alenenítakhrozné.“Pronesla
nejistě.
„Tomipovídej,neboradšine,jinak
tidámstloucttubečku,comirozbil
posledně.“EvelynNedapodezřívala
znemístnéhohumoru,bohuželnemohla
nijakzjistit,jestlisesmějenebone.
Tichosemezinimiusadilo,jako
nevítanýhost.Nikdonevěděl,jaksejej
zdvořilezbavit.AžEvelynnenuceněřekla
„TakžemyjsmenaZemi?“
„Ano“protáhlNed,netušil,kam
chcehovorsměřovat.
„Toznamená,žetadynejsoutuny
prachuaradiace?“
„Kdybybyly,taknemůžemedýchat
abýtnaživu.“
„Alestoumutacíjetopravda.“
Naznačilavočekávánísouhlasu.
„Ano,důkazemjsoubečkodrti,
herkosauři,šavlozuby,plachtíni,
carotkotykveaspoustudalších.“
„Alenalidechsemutacenijak
neprojevila?“sobavamipoložilaotázku.
„Ne,všechnyliditotadytotiž
zabilo.Dokudtadybylaradiaceamraky
popela,nikdonaZeminemohlžít,kromě
zvířat,copřežilaatomovébomby.Vědci
přišlinazpůsob,jakurychlitvymizení
radiace-“skočilamudořeči.
„Ne,vezpráváchříkali,žetak
dalekovědciještěnejsou-“oplatiljí
stejnoumincí.
„Tocoříkajíveřejnosti,neníani
zdalekapravda.Zamlčují,lžouaunášejí
děti.“
„Oni-Cože?Unášejíděti?Akdo
vůbec?“Nedzaváhal
„ŘíkásejimMocnáhrstka.Patří
knimnejzámožnějšírodinyavysoce
postavenípředstavitelévládyifirem.“
Evelynzalapalapodechu
„Akdotoje?“
„Mámjistápodezření…“
„Takkdoknimpatří?“dožadovala
seodpovědi.
„Myslímsi,žebytomohlbýt
Wolff.Uždelšídobuhosledujuanevše
codělásemitakúplnězamlouvá.“
„Wolff?TonemůžebýtWolff!
Vždyťlidéhomajítakrádi!Zlepšuje
životníúroveňnaperiferiích.Našelřešení
spřeplněnýmivěznicemi-“
„Anototedynašel,“neodpustilsi
ironickýtón„šoupnulvšechnysemna
Zemi,aletrochusemutovymklo
zrukou,“ušklíblseNed.
„Jakto,vždyťpřecevšechny
věznicefungujíjednabáseň,“podezřívavě
přimhouřilaoči,ačsinebylajistá,jestlise
nanidívá.
„Nesmíšvěřittěmžvástům,coříkají
média.Anipolovinaztohonenípravdaa
kdyžuž,takhezkyupravená!Vězeňské
komplexysicezezačátkuopravdu
fungovalyjednabáseň,potéaledošlo
khromadnýmútěkům.Skorotovypadalo
jakosabotáž.Přestřičtvrtinyvězňů
utekloadodnesjichještěhodněutíká.
Dokonceseztohoproněkohostal
koníček.TakovýCzeslawTříkrátpláchlý
toděláčistěprozábavu.Ikdyžteďužby
semělpřejmenovatnaDesetkrátpláchlý.“
„Jaknám,alemohoutohlevšechno
zamlčovat,vždyťWollfbylnedávnona
návštěvějednévěznice,vidělajsemotom
reportážavšechnovypadalovpořádku!“
rozhorlilaseEvelyn
„Samozřejměnakameruvypadá
všechnojakmá,alenemůžeštvrdit,že
věznicenaZemijsouopravdutakové,
kdyžsetamnezajdešpodívatosobně.
Popravděužničemunevěřím,jenkdyžto
vidímnavlastníoči.“Evelynbodlosten
smutku.Zaraženěmlčelaasnažilase
všemožněvymysletjakoukolivodpověď.
Nedsitakéuvědomilsvůjomyl,spěšněse
omlouval.
„Jájsemtotaknemyslel.Promiň.“
„Tojevpohodě.Jenom…jenomsi“
těžcedořekla„zvykám.“Opětnastalo
ticho,nikdosenemělkmluvení.Ptáčkové
švitořili,jarnísluncepříjemněhřáloa
houpacíkřeslaspokojeněvrzala.
„Nede?“
„Ano?“
„Jaktoževíštolikotom,cosedělo
tadynaZemi?“zeptalasepomalu.Ned
mlčel,zřejměsinemyslel,žejedobré
odpovídat.KdyžužEvelynnabyladojmu,
žetopřejdemlčením…
„Byljsemtoudoboutakézavřený.“
„Zaco?“vyhrkladříve,nežse
zamyslela.
„Nechciotommluvit.“Nednasadil
nepřirozený,kovovýtón.
„Aha…“Evelynpředpokládala,že
totakdopadne,teďjialeještěvícsžírala
neskonalázvědavost,dozvědětseo
Nedoviněcovíc.Uždelšídobuněkde
vzaduvmysliseukrývalamyšlenka,co
kdyžjemasovývrahneboněcohoršího.
Muselasipřiznat,žeoněmzholanic
neví.
„Cotvojeruka?“snažilsezměnit
téma.
„Jo,bolíto,aleužtonenítak
strašnéjakovčera…Víš,včeratopromě
bylohnedněkolikšoků,takžetobyldost
špatnýden.Pochybuji,žeještěněkdy
zažijuhorší.Navícještěpršeloa-“Evelyn
siskouslaret.Cototadyplácám.Tak
zoufalesesnažilapůsobitnenuceně,až
dosáhlapravéhoopaku.Nedseznenadání
zamyšlenězeptal.
„Pročsebojíšvody?“
„Jásenebojímvody!“prskala
pobouřeně.Měladojem,žeNedsenani
šklebí.
„Apročjsitedymálemvyletěla
zkůže,kdyžjsišlápladojezera?“
neodpustilsijízlivýtón.
„Protožejsemtonečekala.“Odsekla
nakvašeně.
„Opravdu?Játěvaroval,“dodal
pobaveně.
„Kdypřesně?“
„Kdyžjsemříkal,žebychtam
nechodil.“
„Tobylovarování?“
„Ano.“Evelynsiodfrkla,chtělasi
založitrucenaprsou,jenžesipouze
bolestivěnarazilalevouruku.Nepřipustila
sivšakžádnézasténání.
„Mělabysisjítzaselehnout,“
připomenulNed.
„Takjo,“zabručelaEvelyna
neobratněsezvedla.Pohmatunašladveře
aotevřela.Došouralasekposteli,kde
ztěžkadopadla.SlyšelaNedazasebou
zavřítdveře.
Zabořilasedoposteleapodepřelasi
zdravourukouhlavu.Brouzdalase
šťastnějšímivzpomínky.Vzpomínalana
DanielanaTerramlatamajakjíbylo
krásně,kdyžještěviděla.Představovala
si,jaktovmaléchatěasivypadá.
Vnejdivočejšíchmyšlenkáchsejímíhal
předočimaobrovskýchlupatý
herkosaurussešavlozubem.Necelou
hodinuvydrželaklidněležet,zatímcoNed
něčímstáleškrábalnastole.
Evelynsezvedla.Přidržovalase
okrajepostele,tímtozpůsobemsedostala
kekrajilůžkaavzápětínahmatala
dřevěnouzeď.Vydalasedolevaskonečky
prstůzkoumajícímimateriály.Vkoutěse
jípodnohyzapletlylátky,jentaktak
neupadla.Nedzvedlhlavuodsvépráce.
„Cotozaseprovádíš?“Evelyn
odpovědělaotázkou.
„Cototadyje?“
„Tamspím,“zabručelaopětse
ozvalotichounkéškrábání.
„Spíš?“divilase.„Proč,ale-aha.“
Evelynzmlkla.Právějídošlo,pročsiNed
ustlalnapodlaze.
„Já…klidnětivrátímtvoupostel,
můžu-“
„Tojevpořádku,tyjsizraněná,
musíšsepořádněvyspat.“
„No…takdobře…díky“dodala
rozpačitě.Sunulasepodéljinézdiblíž
kNedovi.Vraziladožidle.Nyníse
pomocíhmatusnažilazorientovat.
Poznalastůlavrohuuzdidvělavice
seskládanédotvaruL.Nedsedělzřejmě
naprotiEvelynnajednéznich.Sezájmem
setaképosadilaašmátralapostole.
Narazilanatenounképlacatévěci.
„Cotoje?“zvedlatovruce.
„Tojepřecepapír,“užaslnadjejí
nevědomostí.
„Papír?Akčemujedobrý?“zaujatě
jímmávalavevzduchuadivilase,žeje
taklehký.
„Napsaní.Kdyžsipotřebuješněco
zapsatapotomsitopřečíst.“
„Toseještěpoužívá?Vidělajsem
něcotakovéhovmuzeu.“
„Jo“zabručel„stálezapomínám,že
jsishora.“Evelynjehonarážky
ignorovala.
„Ajaknatenpapírdostanešslova?“
„Napíšešje.Vezmešsipropiskua
píšeš.“NaznačilNedvěcnýmtónem.
„Tyumíšpsát?“zeptalasehoaž
sposvátnouúctou.
„Samozřejmě,každýumípsát…tedy
každýtadydoleumípsát.“
„Anaučíšměto?“Nedzaváhal
„Prosíííím,“dodalaanaklonilahlavuna
stranu.
„Dobrá,alekdyžtyhmm…totiž-no
prostě-kdyžjsi…“
„Slepá,“dořeklazanějpevným
hlasemapokývalahlavou,jakobysito
samapotvrzovala.
„Správně“chytilseslovaopětNed
„taktoasinepůjde,“nasadilomluvnýtón.
„To-tonevadí.Takmiaspoňřekni
cojetotaprofixka.“Nedsiodevzdaně
povzdechl.
PŘÁTELÉ
UběhltýdenaEvelynsepomaluale
jistěsmiřovalasesvýmhandicapem.
Každýdenžaslanadněčímnovýma
divilasevěcem,kteréNedpovažovalza
samozřejmost.Uždávnosedozvěděla,že
NednemážádnéhoCooperaani
samovařícíkuchyňacobylonejvětším
překvapením-anihledáček.
„Tynemášhledáček?“kulilaEvelyn
očidiv,žejínevylezlyzdůlků.
„Nemomentálněžádnýnemám,“
klidněobjasňovalNedapřitompobíhalpo
místnostiahlasitěbouchalsevšemi
šuplíky.
„Dělášsizeměsrandu?“odpověděl
jíprásknutímdvířekskříňky.
„Vypadámnato?“opáčilchladně.
„No…popravdě…aninevím.“
Evelynnaklonilahlavunastranuadělala,
žesijejzkoumavěprohlíží.„Vážněnemáš
hledáček?Anijedenjediný,malinkatý-
někdeschovaný…?Ne?Nic?“ažmoc
hlasitěsipovzdechla.Byloslyšetjen
Nedovirychlékrokyapráskánídvířekod
komody.
„Mimochodem,cotomášvtévelké
skříni,kteroutakúmorněprohledávášuž
počtvrté?Nějakminesloužízrak,ale
řeklabych,žekdyžjsemsetady
zorientovávala,narazilasemtamnaněco
jakovycpanésako?“Odpovědíjibylo
pouzeještěvětšípraštění.„Cotammáš?“
„Alenic,“odpovědělNedzdánlivě
nezaujatýmtónem.
„Kdyžřeknešnic,taktoněcobude,“
vyzvídalaEvelyn.
„Kdyžřeknu,žetamnicnení,tak
tímmyslím,žetamopravdunicnení!“
Evelynradějizměnilatéma.
„Kamvlastnějdeš?“Nedpoložil
všechnynalezenévěcinastůl.
„Pryč.“
„Akampryč?“neodbytnědotírala.
„Nalov,“odpovídalvčímdál
kratšíchvětáchNed.Začínalbýtopravdu
nedůtklivý.
„Nalov?Proč?Kam,snadnedo
lesa?“
„Anonalov,anodolesaaprotože
potřebujupeníze.“
„Jámyslela,ženaZeminejsou
peníze.“
„Alejsou.Penízejsouvždyckya
všudetosipamatuj…Kamjsemto-ááá
tady.“Nedprávěvšechnynashromážděné
věcinastolecpaldobatohu.
„Akdotijedá?“
„Přeceten,cosibudechtítkoupit
můjúlovek.“
„Akdobysihochtělkoupit?“
zapochybovala.Nedpřestalsbaleníma
vrhlnaEvelynvražednýpohled.„Ještě,že
jsemslepá,jinakbychsimuselatvoje
pohledynějakvyložit,“důležitě
prohlásila.
„Jaksakravíš,jaksetvářím?“žasl
nabručeně.
„Instinkt,“šibalskyseusmála.„Aco
vlastnějdešlovit?“
„Herkosaura,“oznámilprostě.
„Toho,cojsempodletebevyděsila
ksmrti?“
„Přesnětoho,“přisvědčilspokojeně.
„Neříkaljsináhodou,žeutekldeset
kilometrůdaleko?“
„Pět,“upřesnilahodilsibatohna
záda.
„Kdysevrátíš?“
„Ažhonajduadovlečusem,“opáčil
bezstarostněaotvíraldveře.
„Aha…tak-ahoj,“hleslaEvelyn.
„Zatím!“práskldveřmi.Slyšela,jak
seNedovikrokyvzdalujíautichají
vtrávě.Trvalotéměřcelýden,nežse
vrátil.Evelynzatímobešlachatuasvým
vnitřnímzrakemsizmapovalaokolí.
Zjistila,žepodokapemskutečněstojí
rozmlácenábečkaatrochuseotřásla.Na
druhéstraněverandyobjevilamalou
oplocenouzahrádkuspodivnousměsicí
rostlin.Nebylasijistá,jestlisejírostliny
zdajíjinékvůlitomu,žejepoznávájenom
hmatem,nebojsoutakovéinapohled.
Kdyžužsepřipozdívalo,vrátilse
konečněNed.Evelynjejslyšelaužhodně
zdálky.Sotvapřišelkverandě,sheknutím
svalilzezaddotrávyněcovelkého.
Evelynjejneviděla,alesoudila,žemusí
vypadathrozně.Houpalasevjednom
zkřesel.
„Jakýbyllov?“
„Skvělý“řeklironicky.Evelyn
nadzvedlajednoobočí,ikdyžsinebyla
jistá,jestlisedívá.
„Pročtoliknadšení?“
„Ale…mělaspravdu,opravduutekl
desetkilometrů.Ažsebuduchtítpříště
někohozbavit,řeknutobě,abysho
vyděsila.“
„Ha-ha…mocvtipné.“Nedsi
protáhlbolavázáda.
„Můžešhovykuchat.Jásejdu
umýt,“prohlásilunaveně.
„Totedyne,“protestovalahlasitě.
„Cone,nemámsejítumýtneboho
nechcešvykuchat?“
„Nebudusehrabatvnějakém
mrtvémherkosaurovi.Navícmám
zlomenouruku!“zamávalalevačkou
vdlaze.
„Mášpravdu,zapomněljsemtidát
rádudoživota:použijpravouruku.“
Dořeklchladněazamířildochaty,už
nereagovalnajejíprotesty.
„Nikdyjsemtonedělala!Počkej!
Kamzasejdeš?Nede!Nede!!!“Zvedlase
zkřesla,vzápětísitoalerozmyslelaa
kleslanazpět.Asizaminutuslyšela
otvíránídveříadobřeznámýhlas.
„Takjaktojde?“
„Nijak,“zabručelaEvelyn.Nedsiji
upřeněprohlíželapotomsmrtelně
vážnýmtónemdodal.
„Kdyžměhezkypoprosíš,možnáti
pomůžu…Zatímotomuvažuj,jásejdu
vykoupat.“Nedovibotytřikrátkleplyo
schody.
„Akamvlastně?“
„Přecedojezera.“Evelynzkřivila
tvářnechutí.„Nocosetakšklebíš.Když
nemášrádavoduty,neznamenáto,žejá
taky…Mimochodemmělabysestaky
brzovykoupat.“Otočilsenapatěaodešel.
Evelynsepřesunula,sedlasinaschodya
vduchunadávala,pročprávěteďmusíbýt
slepá.Mělatušení,žeNedseprávěsvlékl
jendospodníhoprádla.Vzápětíseozvalo
hlasitécákání,jakskočildovody.
Rozehnalanemístnémyšlenky.Pochvilce
seozvalozjezera
„Nechcešsepřidat?“
„Nedíky!“křiklavodpověď.
„Umíšvůbecplavat?“zapochyboval
hlasitěNed.
„Samozřejmě!“Nevěděla,jaksimá
vyložitjehomlčeníataksiraději
nebudovalažádnédomněnky.Asizadeset
minutvylezlzjezera.Podlehlasu
poznala,žejemnohemspokojenější,než
kdyžpřišel.
„Vidím,žejsicelážhavápustitse
dotohoherkosaura.“
„Nojo,jentěžkoskrývámto
nadšení,“ušklíblaseironicky.
„Takprosím,jendotoho,“
povzbouzeljiseširokýmúsměvem.
„Apomůžešmi?“zašvitořila.Nedsi
udělalzdlaněkornoutek,kterýsipřiložil
kuchu.
„Nějakjsempřeslechltenkonec.“
„Prosím…“hleslaodevzdaně.
„Kdyžmětakhezkyprosíš.“Podal
jírukuapomohljízvednoutsenanohy.
Společněpověsiliherkosaurazazadní
nohykestřeševerandy.Evelynpomáhala
jenjednourukouašetřilažebra.
„Jaksihomohlunést?Vždyťje
strašnětěžký!Vážínejmíňpadesátkilo!“
„Tonenízastakhodně“pokrčil
rameny„Řeklbych,žejestejnětěžkýjako
ty.Tomášjednousvouváhuatoopravdu
nenímoc.“Evelynužseraději
nevyjadřovalaktomu,žejisrovnávás
herkosaurem.
Nedvytáhlzkapsyukalhotnůža
pustilsedopráce.Evelyninúkolspočíval
vodebíránítoho,cojíNeddávaldo
příslušnýchkbelíků.Zvlášťoddělovala
svalovinu,srdce,játra,ledvinyaostatní
pozůstatky.Nedsipochvaloval
„Steboumitojdehezkyrychle.
Stihnemetoještěpředtím,nežseúplně
setmí.“Evelynsejakobymimochodem
otázala
„Takže-tadybydlíšsámuž
dlouho?“
„Hmm,“přisvědčil,anižbynani
pohlédl.
„Ajakdlouho?“
„Asidvaroky,“podaljídalšíkus
masa.
„Anenítitadysmutno?“
„Anine.“Pozdědonocičtvrtilia
půliliobrovskékusy,kterépotéEvelyn
zabalilaauložiladokbelíkusvodou.
Všechnykbelíkyuložilidobezpečí
„sklepu,“jaktonazývalNed.Evelyn
podlehmatupoznala,žesestoupilidoasi
dvametryhlubokéjámykolemdokola
zpevněnépouzechabýmitrámy.
„Tomuhletyříkášsklep?“
sodporemseploužilapodéljednoho
trámu.
„Mášsnadněcolepšího?“
„Vždyťjetojenomdíravzemi!“
„Joapřesnětakovádírajeteď
veliceužitečná,kdyžnechceš,abytě
vnocinavštívilivlci.“
„Vlci?“opakovalaslabšímhlasem.
„Anovlci.“Nedprávěuložil
poslednízmnohakbelíkůasoukalseke
schodůmkvýchodu.
„Ajejichtuhodně?“zajímalase
Evelyn.
„Spousty,“přisvědčilhorlivěNed.
„Takužpojď.“VytáhlEvelynpo
schodechnahoruazavřelsklep.Celou
cestuEvelynpozorněnaslouchala,jestli
někdevdálceneuslyšívlčívytí.Doslechla
sepouzenetrpělivéhoNedovapobízení.
Nocstrávilaneklidnýmspánkem,
měladojem,žeslyšíkrokyokolochaty.
NeodvažovalaseNedavzbudit,ikdyž
slyšelajehoneklidnéoddechování
neceléhopůlmetranapodlazezasvou
hlavou.Ránosevzbudilanevyspaná,
zívalanacelékolo.Posadilasenaposteli.
„Nede?“Nikdoseneozvalani
nečekalaodpověď,málokdypřistihlabrzy
zránaNedavchatě.Postavilase,při
šouravéchůziseprotahovala.Ztuhla
vpůlikrokusrukamanapřaženýmanad
hlavou.Slyšelarozčilenéšeptání.
„…tětonapadlo?!“Rozčilovalse
ženskýhlas.
„Jánevím!Prostěmitovtuchvíli
přišlojakodobrýnápad,“zvýšeným
hlasemodpovídalNed.
„Víš,jakékomplikacetovšem
přináší?!Nemůžeš-“CoNednemůžese
Evelyn,nedozvěděla,protožeNedji
přerušilnaléhavýmšepotem.
„Pst,nekřičtolik.Kdyžjivzbudíš,
uslyšínás.“Ženskýhlasopustiljakékoliv
šeptání,nyníopravdukřičela.
„JI!?JI?!!Neříkals,žejetožena!“
„Anijsemneřekl,žejetomuž,“
bránilseNed.
„Tyidiote!“vřískalažena.
„Jájsemříkal,žebudeběsnit,“
poznamenalpobaveněnovýmužskýhlas,
znělmladěaenergicky,bohuželseztrácel
vkřiku.
„Tyzatracenýidiote!Cosis
myslel?!Cosníteďbudemedělat?!
Předložnámsvůjskvělýplán!Notak,já
čekám!“Nedcositišeřekl,čemuEvelyn
nerozuměla,natohopřerušilnepříčetný
hlas.
„Takjátipovím,cobudemedělat!
ZavedešjidoměstaanechášjiuAtylie-“
„Ne“přerušiljirozhodněNed.
Zatímcoženapopadaladech,ozvalse
mužskýhlastiše,alenedost,abyjej
Evelynpřeslechla.
„Jeaspoňhezká?“Odpovědělamu
ženasyčivě
„Vymuži,nenínavásspolehnutí.
Jakmilevidítehezkoutvářičku,
zapomínátenasvépovinnosti.Ts.“Její
krokysevzdalovaly,ještězasebou
zavolala„JáještěnezapomnělanaIngy,
doufám,žetytakyne.“Evelynještě
neslyšelavNedověhlasevětšíemoce.
Tichýmnebezpečnýmhlasemřekl
„Mlč!avypadniodsud.“Byloto
horšínežkdybykřičel.Evelynse
neodvažovalapohnout.Asibynemělanic
ztohoslyšet,přestonedokázalaodpoutat
uchooddveří.Nastalétichopřerušil
klidnýmužskýhlas.
„Moctopřehání.Musíšjídátčas,
abysestímsmířila.Znalsnašimatku?“
„Jenkrátce.“ZabručelNed
vodpověď.
„Itostačí…nojogenynezapřeš.“
Pohodnéchvílidodal.„Vidím,žejsi
složilherkosaura.“
„Hmm.“
„Kolik-?“hlaszmlklnazačátku
věty.Evelynsluchempátralaténáhlé
příčiny.Téměřneslyšnékrokyvrzlyna
dřevěnéverandě.Ztratilaoporu,kdyžse
dveřenečekaněotevřely.Vypadlanaranní
slunceabezhnutíleželanazemi.Zkřesla
promluvilpobavenýhlas
„Vidím,žejsinezahálelanaučilji
špehovat.“Nedjejignoroval,ledovým
hlasemseobrátilkEvelyn
„Kolikjsitohoslyšela?“Tyčilse
nadníjakohora,sršelaznějnepopsatelné
vznětliváenergie.Evelynsinebylajistá,
jestlihochceopravdurozčílit.Myslelasi,
žeNedjenedůtklivý,alesvýmzpůsobem
milý.Teďsitonemyslela,cítila,žebyjí
bylschopenublížit,kdybychtěl.
„Řekněme,ževšechnodůležité,“
namáhavěsezvedla.
„Sakra“zaklelNedakopnutím
zavřeldveře.
„Uždlouhojsemtěneslyšel
nadávat,tojedobréznamení,“povzbudivě
řeklneznámýhlas.OtočilsekEvelyn
„Mášdobréúčinkynajehozdraví…a
morálku.“
„Marco,“napomenuljižmírnějším
tónemneznáméhoNed.
„Nepředstavíšnás,Nede?“Nedse
zhlubokanedechlaklidněvydechl,jeho
hlassezměniltéměřknepoznání
„EvelyntohlejeMarco.Marcotohle
jeEvelyn…spokojený?“
„Naprosto.TěšíměEvelyn.“
„Mětaké,“odpovědělatrochu
zaraženě.Vtutochvíliopravdu
neočekávala,takzdvořiléchování.Nedje
přerušilvěcnýmtónem.
„Jedudoměsta.Marcomůžeštady
zůstatsEvelynnežsevrátím.“
„Jedustebou,“oznámilsúsměvem
Marco.
„Dobrá,takEvelyntytady
zůstaneš.“
„Pojedusvámi,“vyhrkla
snadšením,žesekonečněněcoděje.
„Vžádnémpřípadě.“
„NotakNede,mělbysjíukázat
město.“Požadovalsmlouvavýmtónem
Marco.
„Absolutněvyloučeno,“neoblomně
trvalnasvémNed.
„Dobráměstopočká,alecojejí
ruka?Mělabysenechatošetřitod
někoho-hmm-kvalifikovanějšíhonežjsi
ty.“
„Odkdysevyjadřuješvtak
složitýchvětách?“ptalseNed
spovytáhlýmobočím.
„Odtédoby,cojetopotřeba,“
šibalskyseusmálMarco.„Každopádně
Evelynbymělajetsnámi,conatoříkáš
Evelyn?“
„Samozřejmě,tamojerukasevůbec
nezlepšuje,mělbysetopodívatněkdokvalifikovanější.“Evelynsinebylajistá,
jakseNedtváří,jehomlčeníjinenechalo
napochybách,žeusilovněpřemýšlí.
„Jdunaložittohoherkosaura,Evelyn
zatímsinastup.“Kdybynebylaslepá,jistě
bysisMarcemvyměnilispiklenecké
pohledy.
„Ačím,žetopojedeme?“obrátilase
kMarcovi.
„Hvězdoletem,“oznámilprostě.
Evelynzapomnělazavřítústa
„Hvězdoletem?“opakovala
„Tojetakovývelkýstroj,kterýumí
létat,“vysvětlovaltrpělivě.
„Jávím,cotoje,“odsekla„alevy
mátehvězdolet?“vydechlasposvátnou
úctou.
„Užtotakbude.“Marcovstala
seběhlposchůdcích„JdupomoctNedovi,
nastupsi.“
„Alekdeje?Marco?Marco?!“Toje
tedypěknéajakmáasivědět,kdeje
hvězdolet?Evelynopatrněsestoupila
zverandyasrukamatápajícímapřed
seboupostupovalavpřed.Nemuselahledat
dlouho,hvězdoletneníprávěnejmenší.
Narazilapravoudlanínastudenýkov.
Podlehmatuseploužilapodélhvězdoletu.
Omylemzmáčklatlačítkonaotevírání
dveří,takžesepřednívyklopilydrobné
schůdky.Vylezlanahoruaocitlaseuvnitř
vpilotníkabině.Přejeladlanípokřivkách
sedačkyaposadilasenamístopilota.
Uchopiladorukouovládáníhvězdoletua
představovalasi,jaksevznášínad
krajinou.
Vyrušilojihekáníašoupánívzadu
vnákladnímprostoru.Ochvílipozdějise
vynořilizaníNedsMarcem.
„Vidíš,Nedeamámekapitánku!
Vsadímse,žeumílétatlépenežty.“Ned
neodpovídalastiskemEvelyninaramene
jídalnajevo,abysezvedla,potésesám
posadildosedačkyabyloslyšetpouze
cvakánítlačítek.Marcosivedlení
povzdechl
„SofiasenemělazmiňovatoIngy,
potomsevždyckyNedchovátakhle.“
„KdojeIngy?“zajímalaseEvelyn,
Nedúmyslněvpadldojejichhovoru.
„Budupotřebovatdruhéhopilota,“
oznámil,jakobynic.
„Vždyťjetojenomhvězdolet,to
zvládnešsám,“odbylhoMarco,alesedl
sidodruhésedačkypoEvelyniněpravé
ruce.Motoryzažehlyapomalusevznesli
oněkolikčísel.Hladceplynulestoupali,
ažnáhleprudcevyrazilivpřed.Evelynse
muselachytnouzáhlavníkusedačky,aby
neupadla.Jakmileseletstabilizoval,
MarcoseotočilkEvelynapřenechal
řízeníNedovi.Předstíranýmšepotem,ale
takabyjespolehlivěslyšeliNedjířekl
„Měluždvacetčtyřinehod.“
„Vážně?“ujišťovalasenevěřícně.
„Nejenomdvacettři,“upřesnil
klidněNed.„Tajednasenepočítá,protože
ještěaninebylynastartovanémotory.“
„Nojo,“potvrdilMarcosešpatně
skrývanýmsmíchem„protožejsiani
nestihlnastartovataužjsinaboural!“
„Nenabouraljsem!“znělotospíš
jakozavrčenínežjakolidskýhlas.
„Zapomněljsem,tysestotiž
omráčil!“ToužseMarconespoutaně
řehtal,zatímcoEvelynnevěděla,jestlije
tomoudré.NeznalaNedovutichoutvář,
kterouprávěpředváděl.
„Nechcešnámříct,jaksetostalo?“
popichovaljej.
„SklapniMarco.“Zbytekcestyse
EvelynbavilasMarcem,vyhýbalise
jakékolivzmínceoNedovinebozáhadné
Ingy.Nedovomlčeníbylovíceneždost
výmluvné.Asizapůlhodinyhvězdolet
zpomalilaNedsušekonstatoval
„Jsmenamístě.“Marcospolečně
sNedemnavedlihvězdoletkbezpečnému
přistání.Evelynvzrušeněnaslouchala
každémusebeslabšímuzvuku.Čekala,že
městonasebeupozorníhlukem,takjako
tomubylazvyklánahoře,alenic
zvláštníhoseneozývalo.
VystoupilizhvězdoletuaNed
sMarcemzačalivynášetnáklad.Naložili
rozporcovanézvířenamalouplošinu,
kterásebezpomocivznášela.Přecejenna
tomtadydolenebyliažtakzle.
„Pojď“zavelelNed.Vydalaseza
jehohlasem,alebylotěžkéudržetsměri
rychlost.Poněkolikadesítkáchkrocíchse
NedprudcezastavilaždonějEvelyn
zezadunarazila.
„Coje?“dožadovalasevysvětlení
„Takhletodálnepůjde.Chyťsemě
zarameno.“Poslechla.Šmátraladlaní
předsebou,aleNedanenašla.Vzaljíruku
apoložilsijinarameno.Tennáhlýdotyk
vnívyvolalstrach.Nikdysi
neuvědomovala,žeNedmátakytělo.
Znamenalpronipouzehlassejménem.
Nikdyjejneviděla,nedotýkalasejej.
Neuvědomilasitoaždoteď.Bylvysoký,
museladržetrukunataženouvzhůrua
klopýtatmuvpatách.
CeloucestuseNedsMarcem
dohadovalinaceně.Evelynsivšimla,že
muselipřistátvleseateďpoměkké
pěšiněsestupujídolů.Poněkolika
minutáchchůzeadohadovánísezastavili.
„Coseděje?“zajímalaseEvelyn,
odpověděljíMarco,zatímcoNedse
vyprostilzpodjejídlaně.
„Musímeseprokázat,nežvejdeme.“
Nedvnepravidelnémrytmuzaťukalna
něcopřednimi.Potésevrychlémsledu
ozvaloklepánítlačítek.
„Marco,můžešmiprosímříct,co
Neddělá?“
„Aleovšem.Právěvypsalheslopro
vstup,bohuželheslojenesprávné.
Změnilijej...Dlouhositadynebyl,Nede.“
SlyšelaMarcovikrokyanovéklepánído
tlačítek.Něcozarachotiloaseskřípotem
seotevřelo.
„Jdeme,“zavelelNedaopětsi
položilEvelyninudlaňnarameno.Cítila,
jakseNedpřednískrčil,aždrželaruku
téměřvodorovně.
„Mělabysestakyse-“
„Au!“vypísklaachytilasezahlavu
„Varovaljsemtě,“připomněljí
nenuceněNed.
„Vážně?Jakostímjezerem?“
neovládlajízlivýtón.
„Teďjsemtitořeklpřímo.“
„Alepozdě,“zamračilase.
„Tojsemvážněnechtěl.“Vjeho
hlasenebyloanistopypolítosti.Marco
jejichneustálépopichovánínijak
nekomentoval.Šlinecelýchdvěstěmetrů
stálesesvažujícíchodbou.Poté
spirálovitěklesaliazanimitiševrněla
vznášecíplošina.Evelynsezdálo,že
muselisestoupitodobrýchstometrů.
Zneustáléhotočenídolevasejímotala
hlava.Nejednouponerovnécestě
klopýtla.Muselaseopřítostěnua
nahmatalahlínu.Toznamenalo,žešli
tunelem.
„Jsmetady,“oznámilNedazastavil
se,sEvelyntocuklo.Málemdonějzase
narazila.Nelíbilosejíbýtnaněkomtolik
závislá.Rádabyseprocházelasama,
prohlíželabysivšechnoamohlaklást
otázky,taktoaninevěděla,nacosemá
ptát.Nedsekníotočilčelem.
„Budešsemědobředržeta
neupoutávatnasebezbytečněpozornost.
Snikýmsemocnebavahlavně
neprozrazujnicosobě.“
„Aotoběmůžu?“zamrkalananěj.
Nedsekníotočilzádyaproneslhlasitě
doprázdna
„Aprotonikdynicnepovídám
malým,zvědavýmholkám.“
„Nejsemmalá!“ohradilase
pobouřeněEvelyn.
„Právězvedljednoobočí,“
informovaljivelmiochotněMarco.
Evelynseotočilakněmu
„Vždyťnejsemmalá!žene?“
dožadovalasesouhlasu.Marcozaváhal
„Řeklbych,žemášnormálnívýšku“
potésitorozmysleladodal„Nasvůj
věk.“Nedpřednimihlasitěotevřel
dvoukřídlédveřeaEvelynzaplavil
nespočetnovýchvjemů.Hluk,křik,
smích,směsicenejrůznějšíchhlasů,vrčení
přístrojůafrkánízvířat.Zalilajivlna
teplaapachlidskýchtělnamačkanýchna
sobě.Vzrušenímsejírozšířilioči.
„Páni“vydechlaohromeně.„Slyším
tolikhlasůacítímtolikvjemů…jeto
kouzelné.Jakpodzemímůžežíttolik
lidí?Apročvlastně?“Nednahmataljejí
rukuapoložilsijinarameno,vykročili.
„Kdejindebyměližít?Nikdenení
bezpečno.Strážcipročesávajílesyalouky
napovrch.Myslím,žejimužpěkně
dlouholežívhlavě,kamsevšichni
uprchlícischovali.“
„Ajaktoženenašlitvouchatu?A
vlastněvůbec,pročnežiještadysnimi?“
Cítila,jakzvedlrukuapoškrábalsena
krku.
„No…mojechatajenabezpečném
místě,jsemsijistý,žetamsestrážci
nikdynevypraví.“
„Proč?Pročbynemohliobjevittvou
chatu?“Podjejídlanísenepřirozeně
napřímil,nepůsobilprávěuvolněným
dojmem.
„Teďnenívhodnádobaotom
mluvit.“Evelynsezamračila,alenijakto
nekomentovala.Nebylasijistá,jestlije
Marcoslyšípřesvšechentenkřikavřavu
kolem.Podlechováníusoudila,žemusejí
býtpřátelé,nebylasijistá,jakdobří.
Možnánechtělmluvitpředním.Přestose
všakodhodlalakotázce,kterájivelmi
zajímala.
„Apročnežiještady?“
„Apročbychměl?“vypálil
sodpovědí,jakobyjimělnachystanou
předem.
„Připadámitotadyveselejšía
míň…hm-opuštěné,“vysoukalazesebe
nakonec.
„Acokdyžmámrádsamotu?“Ned
zabočildoleva.Pokračovalimlčky.Sem
tamnaNedaněkdozavolalpozdravnebo
siprohodiliněkolikzdvořilostníchfrází.
Evelyn,jakužbylojejímzvykem,musela
dovšehostrkatprstyanenechalaNeda
chvílibezotázek.
„Vidím,žejsislavný,“konstatovala
snadzvednutýmobočím.
„Hmm“
„Mášhodněpřátel,“nebylato
otázkaspíšefakt.
„Nejsoutopřátelé,“odporoval
sklidem.
„Akdotedy?“
„Jenlidé,coměznají.“
„Anejsoutotvípřátelé?Tomu
nerozumím.“
„Pochopíščasem.Jsmenamístě,“
oznámilNedazastavil,tentokrátbyla
Evelynpřipravenaanevraziladoněj.
„Akdejsme?“
„UAtylie.“
XXX
Evelynpolilohorko,křečovitě
Nedovizmáčklarameno.Nemohlsitoho
nevšimnout.
„Nenechámtětady,“ujišťoval
jklidně.
„Vážně?Acotadytedaděláme?“
rádabysihopodezřívavězměřila,
bohuželnemohla.
„Naturukusetimusípodívat
někdo-kvalifikovanější.“Slyšelaotvírání
dveří.Vzduchkolemsezměnil.Chvílisi
myslela,ževstoupilidostaréučebny
chemii.Evelynsevzpamatovala.Jakmile
zanimiNedzavřel(Marcozůstalvenku
hlídatherkosara)hlukzměstautichl.
Jakobyněkdoztlumilovladačemzvuk.
Vykročiliajejichkrokyserozléhaly
vdlouhéchodbě.
„Tojenemocnice?“zajímalase
Evelyn
„Něconatenzpůsob,“přikývlNed.
„KdojeAtylia?“štvaloji,žemusí
každouinformacizNedapáčit.Nikdyse
sámodsebenerozmluvilakdyžužněco
řekl,taksechovalnedůtklivěaúsečně.
Zvlášťdnes,cosevšichnizmínilioIngy.
Evelynbyvelmizajímalo,kdotoje.
„Řídítotady.“Odbočiliněkolika
chodbami.Nedvypadal,žesetadyvyzná,
sebevědomězahýbalzaroh.Evelyn
zavadilazraněnourukouorámdveří,ale
nepřipustilasižádnébolestnísyknutí.
Vmístnostislyšelatlumenéhlasy.
Panovalzdeklid,křikvenkusejichvůbec
netýkal.
„AhojNede,cotobudetentokrát?“
Evelynsezdálo,žeseusmál,tlakvjeho
ramenouseuvolnil.Mělapocit,žedoněj
vícvidí,kdyžsehodotýká.
„AhojAti,naštěstítentokrátminic
není.“
„Přišeljsimějentaknavštívit?“
vmelodickémhlasebyloznátpobavený
podtón.
„Mohlabysesnanipodívat?“
„Samozřejmě,“odvětillaskavýhlas.
„Conástrápí?“NedEvelynpomalu
dovedlklůžku,kdebylanucenase
posadit.Bylozajímavé,ženikdose
nezmínilojejíslepotě.Žebybylivšichni
takohleduplní?
„No…mojeruka-“začalazesebe
soukatEvelyn,Atijískočiladořeči.
„Propána,kdotitudlahu
zavazoval?“Nedsešpatněskrývanými
rozpakyzačal
„Jááá-užradšipůjdu.Musímpomoct
Marcoviprodattohoherkosaura.Počkej
tadynamě.“
„Akambychasišla,“zabručela
Evelyn,aleNedužjineslyšel,spěšně
vycouvalnachodbu.Evelynsúzkostí
uvažovala,jestliseopravduvrátínebodá
nařečitéženyanechájitady.Zmyšlenek
jivytrhlaAtylia.
„JájsemAtylia,aleříkejmijenom
Ati.“
„Evelyn,těšímě.“Stisklisiruce.
Bylozvláštnídodržovatetikuivtak
absurdnísituaci.Atyliajízatím
odmotávalaobvaznalevémpředloktía
přitomsibrblaněcooješitnýchbláznech,
cosinenechajíporaditododborníka.
„Vyjstelékařka?“zeptalase
zvědavěEvelyn
„Ano.Budetochtítrentgen,
drahoušku.“
„Vytadymáterentgen?“užasla.
„Ano-tyasinebudešzdejší?“byloto
spíškonstatovánínežotázka.Vzpomněla
si,cojířeklNed,žebysenemělasnikým
mocvybavovataniosoběnicprozrazovat.
Atinani,alepůsobilauvolněným
dojmem,mělapocit,žejímůževěřit.
„Ne,tonejsem.“NanicvícužseAti
nezeptala,promluvila,ažkdyžsi
prohlíželarentgenovésnímkyprotisvětlu.
„Turukumášpěknězlomenou.Obě
dvěkostijsoupřelomenéatvoježebra
takyžádnásláva.“Atinemluvila,jako
doktorvodbornýchfrázíchapřesto
působilazkušeněji.„Budetochtít
pořádnousádruašesttýdnůklidu.A
stěmižebry…vím,žetobolíjakoďas,ale
mášjepouzenaraženéanaraženébolívíc
nežzlomené.Můžutidátněcoodbolesti,
alebudeštomusetpřetrpět,taktři,čtyři
týdny.“Atijívtiskladodlaněkelímek
stekutinou.
„Vypijto,ztratíšcitvruce,abychti
jimohlanarovnatazasádrovat.
Mimochodem,pročtěNednepřivedldřív?
Tyzraněníjsoudoststará.“Evelynto
neradapřiznávala
„Jánevím,aninevím,jestlitoměl
vůbecněkdyvúmyslu.Skoronicmi
nevysvětlí.“
„Jo,taktomálokomu,“AtiEvelyn
zvedlalevépředloktí.Cítilapouze,že
hýberamenímkloubem,zbytekjakoby
ztratila.
„Vyhoznáte?“
„Ovšem,alenetvrdímsiříkat,že
dobře.Častosetadystavísněčím
zlomenýmneboprostřeleným-říká,že
jsoutonáhody.Jenžekoliklidíse
náhodoumálempřizabije?“Atimluvila
zachmuřenýmhlasemasnějakým
lékařskýmtajemstvímsiočividně
nelámalahlavu.„Tak,teďseprosím
posuňdoprava,musímmítporucesvůj
stolek.“Evelynposlechla.Atijípoložila
nečekanouotázku
„Kdejsipřišlakevšemtěm
modřinám?“
„Tovíte…náhoda.“
„Jo,“přikývlaironickyAti„vypadá
to,žejsisletělanejmíňzetřetíhopatrapo
schodechapotomtěpodupalostádo
slonů...tobynasvědčovalonáhodě.“Dál
užsektomunevyjadřovala.
„Tak,užtoje.Rukubysmělazačít
cítit,takzadvěminuty.Zatímsetimůžu
podívatnaoči-jestlichceš.“
„To-tobystebylahodná,“špitla
Evelyn.Atijivzalazabraduaotáčelají
hlavounavšechnystrany.Palcemjí
přidrželahornívíčko.Několikrátse
Evelynzablesklopředočima,kdyžjíAti
mávalabaterkoupředobličejemaptalase
jí,jestliněcovidí,potomoznámila.
„Vypadátonaklasickéozáření.Je
milíto,alenemůžustímnicudělat.“
Evelynstím,taknějakpočítalaiNedjíto
řekl,přestosineodpustilaotázku
„Nahořevnemocnicíchmají
přístroje,jsoutotakoválehátkas-“
„Vím,comyslíš.“Skočíjídořeči
Ati.
„Myslíte,žebyměumělivyléčit?
Vidělajsemužhodněslepýchlidí,kterým
pomohli.“Atimlčela,potépromluvila
opatrnýmtónem.
„Myslím,žemášurčitounaději.
Tvojeslepotanenígenetická,takže-ano
myslím,žebytitypřístrojeměli
pomoct.“Evelynsezářivěusmála.
„Děkuji.“
„Zaco?“nechápalaAti
„Zavšechno.“Potomjiještěněco
napadlo.Ztišilahlas„Připadámvám
malá?“
HRANAOTÁZKY
„Víš,chtělabychtijenomříct,že“
hledalasprávnáslova„jsemráda,žeses
proměvrátil.“
„Vážněsismyslela,žeposlechnu
Sofiuanechámtětam?“opáčilchladně
Ned.
„No…abychpravduřekla,takjsem
sinebylajistá,“znělotodostvýmluvně.
Nechtělaseotomužbavitataksiradši
sedladokřeslaprodruhéhopilota.Marco
totižzůstalveměstěahvězdolet
přenechalNedovi,abyseměljakdostat
kchatě.Muselibýthodnědobřípřátelé,
abyMarcosvěřilneskutečnědrahý
hvězdoletdorukouNedovi.Evelynse
neudržela
„Jakjemožné,žejsiměldvacet
čtyřinehod.“
„Dvacettři,“odseklNed.
„Ajakjsimohlnabourat,kdyžjsi
aninenastartovalmotory?“
„Nenabouraljsem,“rozhořčilse
tiše.Evelynsiuvědomila,žeznějjde
většístrach,kdyžmluvítiše,nežkdyž
křičí,připadalojítozvláštní.
„Acosestalo?“dotíralaneodbytně.
Čekala,ženeodpoví,kdyžpromluvil
shořkostívhlase
„Spěchaljsemakdyžjsem
nastupoval,praštiljsemsedohlavy,
potomjsemseopřelostěnuaomylem
zmáčkltlačítkonazavíránídveří.Přivřel
jsemsilemkabátu,jakjsemsehosnažil
vyškubnout,klopýtljsemdozaduanarazil
doovládacípáky.Otevřelisenouzové
brzdícípadákyshvězdoletmtoškublo
dozaduajájsemseuhodilohranu
sedačkyazůstalvbezvědomí.“
„Atobylstřízlivý,“ozvalse
Marcůvpobavenýhlas.Evelynsebou
škublaapátralapozdrojihlasu.Marco
snimipřecenemohlletět.Ned
nezapochybovalaninavteřinusebral
černoukrabičkuamrštiljíotevřenými
dveřmidonákladníhoprostoru,div,žese
nerozletělanakousky.
„Šmírákjedenzatracený,“ulevilsi
Ned.Evelynzaslechlaznákladního
prostoruozvěnoumnohonásobnězesílený
hlas
„Játoslyšel!“
XXX
Kchatědorazilivpodvečer.Evelyn
netoužilaponičemjinémnežspadnout
tvářínapředdoposteleaužnikdyse
odtamtudnevyhrabat.Rukazavěšená
vdlazejitížilaažebrapekelněbolela.
SNedovoupomocísedopotácelakchatěa
nechalahovrátitsekhvězdoletuanisejej
nezeptala,kolikzaherkosaurautržil.Asi
nepřílišmnoho-podletoho,jakpráskl
svěcminazemmutonáladurozhodně
nezlepšilo.
Vedveříchsezarazila.Napravood
níněcopípalo.Obezřetněseplížilake
zdrojizvuku.Vrohunalavicinahmatala
Nedůvbatohsmaloukovovoukrabičku.
Otáčelajívruceahmatemsesnažila
zjistit,cotoje.Slyšelazasebouvstoupit
Neda.
„Ještětohlesemupokazit“
překypovalnevraživostí„Covícsemůže
ještěstát?“VytrhlEvelynkrabičkuzruky
anajejídotazyneodpovídal.Hrubě
krabičkoumrštilstejnějakotou
vhvězdoletu.Krabičkaodletělana
protějšístěnuaspadlapodstůl,kdestále,
nynínakřáple,pípala.Evelynserozhodla
moudřemlčet.Ulehladoposteleasnažila
senevnímatnepravidelnýpískot.
Vzbudiljivýkřik.Polekaněsebou
trhla.Zrychlenědýchala,všechnyjejí
smyslysepohotovězmobilizovaly.Coto
bylo?Neodvažovalasepohnout,abyjí
žebranepřipomněla,cojetobolest.Ned
senapodlazevespánkupřetočil,neslyšel
to.Pátralavtichu,jestlinezaslechnevytí
vlkůnebobečkodrtě.
Výkřik.Nedzasténalaněcorychle
drmolil.Evelynmunerozuměla,aleměla
dojem,žeslyší„prosím“.Aninepůl
metruodjejíhlavyleželnazemia
křečovitěsvírallemypřikrývky,onato
všaknemohlavidět.Pouzeslyšela,jak
zrychlenědýchá.Opětbolestnězaúpěl.
Srdceryvněvykřikl
„Ne!“Evelynslyšela,žepřestal
pravidelněoddechovat,muselseposadit.
Kdybyteďnatočilahlavudozadu,viděla
bymudoobličeje,jenžeonabylaslepá.
Nedovodýchánísepomalu
zklidňovalo.Přejelsirukoupotváři.
Evelynnevěděla,jestlimádátnajevo,že
jevzhůru.Rozhodlase,žebudedržet
víčkapevněsemknutá,pouzeposlouchala.
Podlahamírnězavrzala,kdyžsenadzvedl,
abysepodíval,jestliEvelynspí.Nedse
téměřnehlučnězvedl.Byloslyšetpouze
otvíránídveříacítitzávannočního
vzduchu.
RánoseEvelynprobudilapozději
nežobvykle.Nevěděla,jaktopoznala,ale
bylasitímabsolutnějistá.
„Dobréráno,“pozdraviljiNed
unavenýmhlasem.Vsadilabyse,žemá
kruhypodočima.
„Ahoj,“
„Nachystaljsemtisnídani.“
„Děkuji,“zašeptala.Neobratněse
obleklapomocíjednérukyzazástěnou,
kteroutampřipevnilNed,abyměla
soukromí.Potésisedlakestolunaproti
němu.Přistrčilknítalíř.Kdybyviděla,
zkoumavěbysiNedaprohlížela,takto
muselasouditjenompodlehlasuato
nebylaprávělehkázáležitost,zvlášťneu
Neda.
Dnessechovaljinak.Bylunavený,
jistěnevyspaný,podrážděnýatakyvíc
zdvořilý.IEvelynsechovalajinakreagovalanajehonáladu.
Vzalasikrajícchlebaaopatrně
ukousla.Bylnamazanýmáslemaněčím,
včempoznávalamarmeládu.Zajímaloby
ji,jaktakovépotravinyNedtadydole
sehnal.
Dlouhomlčeli,Nedšramotil
nářadímnastole,semtamseozvalo
přiškrcenézapípání.Konečněseodhodlal
prolomitticho
„Musímesipromluvit.“
„Dobrá.Očem?“
„Ovšem,ptejseměajátibudu
odpovídat,“zaváhaladodal„kdyžto
uznámzavhodné.“
„Takjo,“souhlasila.Byla
překvapena,alenechtělatodátnajevo.
„Zahrajemesitakovouhru.Každý
položíotázkuakdyžobadvabudeme
souhlasit,žeodpovíme,takseobadva
dozvímepravouodpověď,kdyžsibudeš
myslet,žetozatonestojí,nemusíš
odpovídat,aletakysenedozvíšodpověď
natvouotázku.Rozumíš?“
„Naprosto,alejakoumámjistotu,že
nebudešpodvádět?“nadzvedlaobočí.
„Mášméslovo,“ujistiljipevným
hlasem.
„Doufám,žetvéslovozaněco
stojí.“
„Nápodobně…Dobrá.Začni“
„Pročjsimězachránil?“vypálila
sprvníotázkou,kterájívytanulanamysl.
„Jakéjetvéceléjméno?“stejně
rychlejívrátilotázkuNed.
„Odpovím,“souhlasila
„Játaky“
„JsemAvellineMayersová,“
narovnalase,tojménojístáleznělo
vuších.„Teďty.“
„Zachránilbychkaždého,kdobyse
octilvtvésituaci,alejistě-zaváhal
bych…utebene…připomínášmi
někoho.“
„Ingy?“
„Budetotvádalšíotázka?“opáčil
bezemocí.
„Anoatvoje?“
„Kolikjetilet?“Páliliposobě
otázkami,jakobyhrálinějakousmrtelně
rychlousportovnívýměnu.Ještějim
chyběludýchanýkomentátor.
„Odpovím!“vyhrkliobasoučasně.
„Dámaprvní,“pokynulvelkoryse
Ned.
„Ha-hateďjeztebegentleman?“
NedneodpovídalatakEvelyn
pokračovala„Nodobrájemisedmnáct.“
„AnopřipomínášmiIngy“ztišil
ještěhlas.
„KdojeIngy?“zajímalaseEvelyn.
„Jakto,ženemášnahořerodinu?
„Nechciodpovídat,“zachmuřilse
Ned
„Anijá,“odpovědělastejně
ponurýmtónem.Pokračovalavotázkách
„Cosebudedítdál?Chciříct,ževím,že
tadystebounemůžuzůstatvěčně.
NenechaljsiměuAtilye,zacožjsemti
vděčná,alecosemnoubude?“
„Covšechnojsiochotnáriskovat?“
„Proco?“
„Odpovíš?“neustoupilNed„Já
ano.“
„Ano“přisvědčilaEvelyn,odmlčela
se„…záležínatom,zajakoucenubych
mělariskovat,aleteďkdyžjsemslepá…
řeklabych,žetéměřvše,užminezáleží
natolikavěcechjakodřív.“Nedjíoplatil
svouodpovědíažpohodnédobě.
„Pokudjsiochotnáriskovat,jsemjá
ochotnýdáttibudoucnost.“
„Jaktomyslíš?“takúplnějeho
slovůmnerozuměla.
„Prozačátekmůžešzůstatumě
vchatě,jakdlouhobudešchtít.“
„Aha…“rozpačitěsinamotávala
vlasynaprst„Tojevelkorysánabídka…
děkuju.“
„Naoplátkužádámtvou
mlčenlivost,“Nedmluvilklidnýma
vyrovnanýmhlasem.
„Očembychsenemělazmiňovat?“
zajímalase.
„Ovšem.Nikomuneříkejopoloze
chatě-“
„Jakobychsnadviděla,kdeje,“
zabručelasisamaprosebe.
„-ohvězdoletu,osobě,omně,
prostěnikomunicneříkej.Rozumíš?“
ujišťovalsenaléhavýmhlasem.
„Jo,budemlčetjakohrob,“zamkla
sipusuneviditelnýmklíčemazahodilaho
doprázdna.
„Dobrá,užkonečněmůžešdojísttu
snídani.“
Kjejichrozhovorusenevraceli.
NedovizavolalzrozbitékrabičkyMarcoa
Nedsevypařilnapůldne.Evelynzatím
mapovalaokolí.Každýmdnemse
odvažovaladálodchaty.Získávalajistotu
krokuabudovalasilepšíorientaci.
Naučilasevyužívatvnitřnízrak.
Přiklánělavětšíváhusvýminstinktům.
Muselavěřitsvýmzbývajícímsmyslůma
zjistila,ženěkdynasloucháisvému
vyvíjejícímusešestémusmyslu.Světbez
obrazujítakédávalvícmožnostípro
fantazii.Představovalasiroztodivné
rostliny,zvířataahlavnětvářelidí.
Zašlaažkokrajilesa.Oválji
chladnývzduch.Oklepalase.Nebylto
příjemnýpocit.Neužitečnýmaočima
zíralapředsebeslehcenakloněnou
hlavouaposlouchala.Vlastněnechtělanic
uslyšet,aleužbylopozdě.Větvičky
hlasitězapraskaly.Evelynztuhla.
Zaslechlazrychlenýdech.Chtělase
zeptat,kdotamje,alebylatohloupá
otázka.Nedjířekl,žeširokodaleko
nikohonepotká.Věřilamu.Muselotobýt
zvíře.
Měkképolštářkyzašramotilio
zetlenélistí.Přibližovalose.Evelynse
nehýbala.Zíralapředsebeapřemýšlela,
cobudedělat.Mohlabyprostěvycouvata
utéct,alecokdybytobylvlknebo
šavlozub.Vrhlbysezaníarozsápaljina
milionkousků.Herkosaurabymohla
pořádněvyděsit,jakoposledně.
Každopádněbynemělautíkat.
Zvířesechovalotiše.Cítilajeho
blízkost.Všechnoutichlo.Možnáněkdo
vypnulzvuk.Přestichoseneslo
slabounkévrčeníjakohromovárána.
Rozhodlasenatropitconejvíchluku
adoufala,žezvířesevyleká.Nenapadloji
nicděsivějšíhonežvýstřelyzezbraně.
Tohosevždyckyvšechnazvířatabála.
„Pif!Paf!Bang!Bang!“Dusottlap
sevzdálil.Uklidněněvydechla.Zlevase
ozvaldrsnýsmích.
„Ještě,žejsinekřičela:,Pozormám
zbraň!‘“Prudceseotočilapohlase.
Obořilasenaněj
„Jakdlouho,tamstojíš?“
„Nebojse,viděljsemtocelé,“
Evelynsvýmvnitřnímzrakemtéměř
vidělaNedůvúšklebek.Vduchusi
vynadala,žesijejsnažilatolikvylepšit.
Hodilaponěmnevraživýmpohledema
odkráčelasměremkchatě,aspoňsito
myslela.
„Jestlihledášchatu,taktajevíc
vpravo,“sladkýmhlasemjiopravil.
Evelynbymunejradějijednuvrazilado
zubů,nebylasivšakjistá,jestlibyse
trefila.Nasměrovalasvékrokysprávným
směrem.Nedjíbylvpatách.Posadilise
dohoupacíchkřesel.
„Kdesibyl?“zaskočilahootázkou.
„Veměstě.“
„Acotam?Pročjsiměnevzal
taky?“Slyšela,jaksiupravilrukávy
košile.
„Bylotoosobní,“řeklnakonec
„Copak“protáhlaEvelyn„Sofiati
chtělalépevytmavit,jaktoposledně
myslela?“uštěpačnýmtónemho
nenechalanapochybách,jaktozasemyslí
ona.
„Ne“zchladiljimrazivýmhlasem
„PotřebovaljsemmluvitsMarcem.“
„Chtělvrátithvězdoletještě
vcelku?“popichlaho.
„Mohlabysprosímtěnechatté
ironieabavitsenormálně?“hlassemu
zabarvilnetrpělivostí.Evelynsitedy
odpustilakomentářnaúčetjehonehod.
Slyšela,jaksněčímzápolí.Nastůlmezi
něpoložilpředmět.Evelynpodlezvuku
poznala,žebudenejspíšskleněný.
„Jakdlouhoužjsinevidělazprávy?“
„Vždyťjsiříkal,žejetosamálež,“
podezřívavěpřimhouřilaoči.
„Možnásiměšpatněpochopila.
Úplněvšechnonemůžebýtlež,vždycky
vevšemseskrývátrochapravdy.Musíš
uměthledat.“Dotklsepředmětumezi
nimi.
„Zatracenéreklamy,“rozčilovalse
Ned.Mávánímrukyzavíralvšechny
nabídkyamumlalsipřitom
„Ne,nechcipracíprášek.Ne
opravdunechcizhubnout.“Evelynsice
neviděla,coseděje,aleslyšela
elektronickýženskýhlas,kterýzněljako
politruvodky
„Máte-čtyřicet-nových-zpráv.“
„Sakra,vždyťjsemhoteprve
otevřel,“divilseNed.„Ááá,tadytoje.“
„Dnesdopolednedošlokdalším
únosům.Předparlamentemprotitomu
probíhalprotest,kdesesešlonadvatisíce
občanů.Davsedopouštělvýtržnostía
protomuselbýtrozehnánpolicisty
vybavenýmislznýmplynem,abyčlenové
vládybylischopniodjet.Poslechnětesi,
jakcelousituacikomentovalpanpremiér
OlliverWolff.“
„Jenámnesmírnělítovšech
pohřešovanýchdětí.Budemeseinadále
snažitbojovatprotiúnoscůmaposkytovat
postiženýmrodinámhumanitárnípomoc.
Takébychrádoznámil,ževládase
usneslanakonečnémrozhodnutí.Vblízké
doběbudezřízenosamostatné
ministerstvopropohřešovanéděti.Do
čelatétonovéfunkcejsemjižnavrhl
AlexandraKrožněva.Jsemsijist,žese
budevelmisnažitonápravucelététo
situace.“
„Ano,věřím,žesebudevelmi
snažit,aleneo,nápravusituace‘“
neodpustilsijízlivoupoznámkuNed.
„Jaktomyslíš?“
„No“sebralpředmětzestolu
„KrožněvadoúřadudosadilWolff,to
znamená,žejetojehočlověk.Takžeteď
siWolffzřídilnovéministerstvoaovládá
ho.Můžekontrolovat,kterépřípadyse
budouřešitakterésepromlčí.“
„Tymyslíš,žeWolffmáněco
společnéhostěmiúnosy?“vydechla
nevěřícně.
„Ano,nemámprotodůkaz,ale
myslím,žeWolffstěmiúnosci
spolupracuje.Někdoodvedešpinavou
práciaznámátvářtonaveřejnostizametá
podkoberec.“
„Jámyslela,žejeunášíti,cokreslí
postěnách.“
„Separatisté?Netosinemyslím.Ti
chtějíjenomsvévlastníúzemíapráva.
Někteříextremistébynejradějisvrhli
celouvládu,alevětšiněstačíkousek
svobodnézeměnaTerramlatam.“
„Kdyžtořekneštakhle,nezníto
hrozivě,alevšichnioseparatistech
vždyckymluví,jakobysejichbáli.Jako
byprovedliněcostrašného!“
„Záležízjakéhoúhlupohledusena
topodíváš,“pokrčilrameny.
„Acovýkupnéateroristé?Často
jsemslyšela,žejeunesliteroristéachtěli
výkupné.“
„Tojsoujenompohádkypro
veřejnost.“Ledabylemávlrukou„Kdyby
jeunášeliteroristé,vybralibysibohaté
rodinyatrvalinatučnémvýkupném.“
„Akdojetedyunášíaproč
vlastně?“Evelynmělapocit,žejístále
něcouniká.
„Kdojeunáší,semůžemejenom
dohadovat.Jistéje,žeWolffsnimi
spolupracuje,pročacohoktomuvede,to
netuším.“Evelynzvedladůležitěprst
„Třebajevyužívajíjakolevnou
pracovnísílu.“
„Nojonebonadětechtestují
nejnovějšíkosmetickénesmysly.“
„Tobynikdoneudělal“zachmuřila
se.
„Myslíš?“opáčilsezvednutým
obočímNed„Kdyžjsoutilidéschopní
unášetmaléděti,pakjsouschopnísnimi
provádětcokoliv.“
„Myslíš,žejezabíjejí?“otázalase
sestaženýmhrdlem.
„Tonenípravděpodobné.Představ
si,žejsiúnoscemalýchdětí.Pročbys
vynaložilatolikúsilínajednotlivéúnosya
potomtydětiprostězabila.Jakýbyto
mělosmysl?“ptalseNedvěcnýmtónem.
„No…logikutoasinemá,“přiznala
„alepřece.“Neodpustilasetrochunapětí.
„Cokdyžuteklizdomova?“
„Stovkydětí?“nevěřícněseposunul
vhoupacímkřesle.„Užtovidím!“
dramatickyzvedlrucejakobyukazoval
nabillboardareportérskýmhlasem
drmolil„Stovkydětíuprchlyzdomovů,
abynasebeupoutalypozornost.Nevídána
vzpora!Dětidezertéři!Hezkybyseto
vyjímalonaprvníchstránkách.“
„Aletrochapravdybyvtombýt
mohla.“NedalaseodraditEvelyn.
„Pročbystovkydětíutíkaly
zdomovů?“divilse.
„Cojávím,třebasejimdoma
nelíbilo.“Nedjenomněcozabručelo
konspiračníchteoriíchazvedlse
kodchodu.Evelynsekněmuzamyšleně
otočila.
„Pročjsimitoukázal?“Pokrčil
rameny
„Chtěljsem,abyspoznalapravdu,
coseobčasvyskytnevezpráváchpro
veřejnost.“Užužsechystalzasebou
zavřítdveřeodchaty,kdyžsitorozmyslel
aprohodilkEvelyn.
„Mimochodem,Atimiříkala,že
mášzítrapřijítnakontrolu.“
„Půjdemedoměsta?“Nedsismutně
povzdechl
„Užtotakvypadá.“Evelynse
potěšeněuculovala.
Zítraránoopravdunastoupilido
hvězdoletu.
„Jakjsisevčeradostaldoměsta,
kdyžjsineletělhěvzdoletem?“vyzvídala
Evelyn,kdyžseusadilanamístodruhého
pilota.
„Známijinézpůsoby,“odpověděl
Nedadálsezabývaltlačítkyapáčkami.
Konečněsevznesli.
„Ajaké?“nedalasetaksnadno
odbít.
„Kdyžtitořeknudášmipokoj
aspoňnežpřistaneme?“otrávenězabručel
„Hmm…jo.“
„Mámmotorku,“oznámil
pohřebnímtónem.
„Vážně?“vzrušeněnadskočila
„Ne,létajícíauto.“
„Aukážešmiho?“
„Tobylvtip,“řeklještěponuřeji.
„Užžádnéotázky,takzněladohoda,“
napomenulji
„Aletojeještěpodotázka
kpředchozíotázce,“filozofovalase
vztyčenýmprsteníček.„Takcotedymáš
létajícíautonebomotorku?“
„Motorku.“
„Myslelajsemsito,“pokývala
souhlasněhlavou.
„Teďužbuďprosímzticha.“
EvelynkesvémuahlavněkNedovu
překvapenívydrželaceloupůlhodinu
klidněsedětananicsenevyptávat.
Přistáliavydalisespirálovitoucestoupod
zem.Evelynužsepěkněmotalahlavaa
bylaráda,žesedržíNedazarameno,
jinakbyasiupadla.
Vstoupilidohlukuatepla
podzemníhoměsta.Evelynbysimocráda
prohlédla,jakjeměstozbudované.
Muselobýtmonumentální.
Vlnilisedavem.Nedsešikovně
proplétalnespočtemlidí.Evelynsedržela
vjehostínuaitamjiobčasudeřilnějaký
loketneborameno.
„AhojNede!“křiklkdosivdavu.
Cítila,jakseNedpodjejídlaníprudce
otočil.TišezaklelašeptlkEvelyn
„Chyťsemězaruku.“Poslechla,
bylazaskočenanáhlouzměnou.Slyšela,
jaksiknimněkdoklestícestudavem.
„AhojNede“tentokrátsehlasozval
přímopředním.Znělhruběajízlivě.
„Myslím,žekdyžjsmesevidělinaposled,
něcojsimidlužil.Ajakjsemnedávno
zjistil,tvůjdluhseještěznásobil.“
„Toběnicnedlužím,Taji,uždávno
jsmesevyrovnali.“Tajsedrsnězasmál.
„Myslíš?Něcojsimiukradl.“
„Zasloužilsisto,“zavrčelNed.
SilnězmáčklEvelyndlaňasnažilseji
zatlačitzasebedodavu.
„Buďmitodášzpět,nebozaplatíš.
Jednoduchécoříkáš?“
„Nede!“dalšívýkřiktentokrátza
nimi.Evelynsezhrozila,koliklidíbude
mítještěsNedemcodočinění.Někdoji
chytilzarukuaNedjipustil.
„Marco“odNedatozněloulehčeně,
jakobymuspadlkámenzesrdce„odveď
jiněkamdobezpečí.“Marcosenanic
neptalatáhljipryč.Prokličkovaliseke
vchodudobudovy,tamjiMarcopřitlačil
kezdiavážnýmhlasemřekl
„Zůstaňtady,dokudprotebeněkdo
nepřijde.Pokudbysetozvrtlo“zadívalse
kNedovi„běžzaAtilyí.“Přiraziljí
ramenokestěněanaléhavějizopakoval
„BěžzaAti!Rozumíš?“
„Ano.Ano!Pomůžešmu?“
„Jo,aletybuďtady,doničehose
nepleť!“PustiljiaodběhlzaNedem.
Evelynsekrčilavbezpečístěny.Srdcejí
splašeněbušilo.Dechsezrychlil.
Proklínalasvénevidoucíoči.
NED
Lidépomaluustupovali,vyklízeli
prostormezinímaTajem.Cítil,žesemu
dožilvléváadrenalin.Bezděčněseusmál,
užtobylo,takdlouho,conaposledpocítil
tokrásnévzrušení.Ostřížímzrakemsi
měřilTajepředsebou.Trochumenšínež
onsám,slehkoukostrouahbitými
pohyby.Nedspoléhalnasvécvičené
reflexy,protožesámnepatřilmezi
nejsvalnatější.Zesoustředěníhovytrhl
Marco
„CoTaji,bojíšse?Muselsispřivést
tysvéšpinavépsijakopsychickou
podporu?“Tajponěmhodilnenávistným
pohledemakřiklvodpověď
„Aspoňnedělámposkokanějakému
zoufalci.“MarcosepostavilvedleNedaa
súsměvemopáčil
„Pletešse,tojájsemmozekcelé
tétooperace.“Tajsevrhlvpřed.Ned
sMarcemserozestoupilianechalijej
proletětokolo.Zabořilsedodavuatenjej
ihnedvyplivlzpět.Zlidskýchtělse
vytvořilabarikáda.Jakoring,kterýodráží
poraženézpětdoboje.Nedserozpřáhla
vrazilpěstíTajovidoobličeje.Ozvalose
uspokojivékřupnutí.DavzajásalaNedse
otočilavychutnávalsisouhlasnévýkřiky.
Nemohltvrdit,žestímtaktrochu
nepočítal.Tušil,žeažsetoTajdozví,
brzyseukáže.Teďbylspokojen,že
předpovídalsprávně.Mohlsicezaplatit,
alenechatsiujítsoubojsTajem…
Omračujícíránadospánku.Na
chvílisimyslel,žeužsesetměloananebi
vidíhvězdičky.Zapotácelseajenom
koutkemokazahlédl,jaksepřednějvrhá
MarcoaoplácíTajovukomplicipěknou
šlupkudožeber.
Nedsianinevšiml,žeTajužse
zvedlzezeměarozběhlsekněmu.Není
časutéct.Tajhoprostěnabraldonáručía
strhljejvahoutělakzemi.Neduštědřil
Tajiloktemránudočelisti.Dlouhosi
nevychutnávalsvévítězství,někdoho
popadlvzaduzalímeckošileahrubě
snímsmýklpřespolovinuimaginárního
ringu.ÚtočníkNedovikleklnazádaa
nesnesitelnouvahoumuzabraňovalse
nadechnout.Nedzesebedostalpřidušeně
„Takco-Marco-stáloto-zato?“
„Seví,“zasípalMarco,jakmujen
Tajovakravatadovolovala.Nedse
překulilatímzesebeshodilútočníka.
Dostalsedokleku.Zvažovalsituaci.Mrkl
pošklebícímseMarcovi,užzačínalpěkně
modrat.Ohlédlsezasebe.Tajsipřivedl
přílišmnohoposkoků,všechny
nezvládnouvyřídit,alekdyby
knokautovaliTajesamotného,zbytekse
rozprchne.
Nedsevymrštilzezeměazískanou
energiivložildojedinéhoúderu.
Směřovalvšechnusíludopaže.Prásk!Taj
sesvalilnazádaapustilMarca.Tense
válelpozemiadoháněldýchání.Zvedl
palecazasípal
„Tasedla.“Nedjejsotvavnímal,
nakoplTajedokyčle.Právěsevracel
kMarcovi,kdyžjejTajchytilzakotníkya
podtrhlmunohy.Schytávaljednuránuza
druhou.Skouslsiret,okamžitěnajazyku
ucítilkrev.Vyplivlrudýchuchvaleca
koplTajedožaludku.Vyhnulsechabému
pokusuopomstunajehokrkadefinitivně
Tajesložilránoudospánku.Ztěžkase
vyškrábalnanohy.Marcosekřeniljako
blázennadjinýmsípajícímmužem.
ZbytekTajovýchkumpánůseztratil
vdavu.
Nedsepomaluuklidňovalamysl
mupřepínalazbojovéhomódunaopět
fungující.Ještětrochuplanoucímaočima
serozhlédlkolem.
„Marco,kdejeEvelyn?“ukázalna
vchoddopanelovébudovy.Nedovi
nedělaložádnoupotížprojítdavem,lidé
sepřednímsamiodseberozestupovali.
Naplnilohotojakousipýchou.
Zahlédlpobledlýobličej.
JEZERO
Někdojichytilzaruku,ažpodle
hlasupoznala,žejetoNed.Konečnějí
spadlatíhazramen.
„Musímezmizet,“jenomřeklatáhl
jizaseboujakohadrovoupanenku.
„Cosestalo?“naléhalananěj.Ned
sijí,alenevšímalakřiklzanimi
„SejdemsenaPražci,Marco!“
Utíkalidlouhýmiuličkami,ažproudlidí
konečnězeslábl.Nedsmykemzabrzdila
otevřeldveře.
„Rychle.Běž.“Evelynproběhla
dveřmiadonosujipraštildůvěrněznámi
pachchemikálií.
„JsmeuAti?“
„Jo,“Nedvykukovalškvírkouve
dveřích,konečnějezavřelachytilEvelyn
zapředloktí.Dovedljiskrzspleťchodeb
donějakémístnosti.
„Ahoj,NedeaEvelyn,“pozdravilje
známýveselý
„AhojAti,“pozdravilspěšněNed
„potřebovalbychodtebemalouslužbu,
mohlabysjitadynachvílischovat?
Myslímsi,žeTajsemnepřijde,alepřece
jenom.Jámusímjít-“
„UžzaseTaj?“povzdechlasiztěžka
Ati„Takdobře,aletysenecháštaky
ošetřitjasné?“teďznělavýhružně,už
nebyloanistopypovlídnosti.
„Nó“protáhlNed„tonicnení-“
„Nede!Necháteseošetřitobadva“
zdůraznilaanenechalanikohona
pochybách,žejetadyšéfováona.
NekompromisněposadilaEvelynnalůžko
aNedsisedlnaprotiní.Evelynsesama
prosebepotěšeněušklíbla.Jakkolivdrsně
azkušeněseNedtvářil,Atihosrazilazpět
najehověk.Atiknípřistoupilajakok
prvnínařadě.
„Cosetotamvlastněstalo?“
„Tobymětakyzajímalo,“připojila
sekníEvelyn.Slyšelajenomvýkřikya
tupéúdery.
„Tajsimyslel,žemuněcodlužím.“
ProhodilNed.
„Anesnad?“podezřívavostseAti
zračilavhlase.
„Možná,“připustilneochotně.Atisi
proněcoodešlaaEvelynvyužila
příležitosti.
„Ukradljsimuněco?“šeptala.
„Ano,poznávášto?“vložiljído
rukydůvěrněznámouvěc.
„Hledáček,“konstatovala
překvapeně,„tímjsmesledovalizprávy.“
„Přesnětak,“spokojeněpřisvědčil.
„Apročjsimuhoukradl?“
„Zasloužilsito.UráželAtiajejí
práci.UžpěknědlouhonámsMarcema
SofiousabotovalsetkáníuPražce.Vlastně
siotosámřekl.“Domístnostiněkdovtrhl
akřičel
„Ati!Ati!Pomoztejíněkdo!No
tak.“Slyšela,jakseNedvymrštil
znemocničníholůžkaaspěchalkhlasům.
„Marco!Cosestalo?“
„Nede,mysleljsem,žesemáme
sejítatakjsemzavolalkomunikátorem
Sofii.Ona-nějaksemuselanachomýtnout
utérvačkysTajema“vMarcověhlase
bylohmatatelnézoufalství,pojeho
věčnémoptimizmunebyloanistopy
„věděli,žejetomojesestraataksinaní
vybilizlostmístomě.“Atiužknimtaké
přiběhla
„Marco,uklidnise,budevpořádku
jejenomošklivěpotlučenáavbezvědomí.
Dámjizasedohromady,slibuju.“Atise
postavilavedlelůžka,kdesedělaEvelyn
„Položjisem,takateďbež.“Nedse
obrátilkMarcovi
„Jemitolíto,nedošlomi,že
bychomjimohliohrozit.“Marconatonic
neřekl,Evelynneslyšelažádnékroky,
takžemuselstátnamístě.Atisiprosebe
něcobrumlalaacupitalaokoloSofie.
Evelynnevěděla,jestlibyjimělalitovat.
VždyťSofiajichtělaposlatkAti,tak
úplněvlastnědoteďnechápala,jestlito
znamenáněcodobréhonebošpatného.
UpřímnělitovalapouzeMarca.
„Marco?“sotvaslyšitelnězašeptala
Sofia.Marcosevrhlkjejíposteli
„Sofio!Jaktije?“
„Tymášvždycky,takblbéotázky,“
přiškrceněsepokusilozasmát,ale
změnilosetospíšvkašel.
„Sofio,jetomojevina,promiň,
nevěděljsem,žesetotakzvrtneproti
tobě,“Nedznělutrápeně.Nikdoužnic
neřekl.Evelynsipřipadalanepatřičně,
očividněsevšichnitřivelmidobřeznali.
Onabylapouzevetřelec.Svěsilaramena.
„Budešvpořádku,nemášnic
zlomenéjenompohmožděné.Mělabysv
příštíchněkolikadnechzachovávatklidna
lůžku.“Bručivědodala„Aletoasivtvém
případěnehrozí.“AtisevrátilakEvelyna
rozstřihlajísádruapříručnímrentgenem
udělalaněkoliksnímků.
„Vypadátolépe.“Atijírukuopět
zasádrovalatentokrátzoboustran.Atiod
níodešlaaošetřilaNedaiMarca.Evelyn
jenomsedělaapřipadalasizvláštně.
Nějaknevěděla,cobymělaudělat.Jítza
Sofiouazeslušnostisezeptatjaksemá?
Nebosejíomluvit?Tospíšonabyse
mělaomluvitjí.Dlouhosinemusela
lámathlavu,Sofiasesamaozvala.
„Cotatadydělá?“
„Sofio,mělabysodpočívat,“
napomenuljiMarco.
„Jemidobře!Cotadydělá?“
„JetadysNedem,“vysvětliljí.
Sofiasipohrdlivěodfrkla.Nikdotoužvíc
nekomentoval.
„Evelyn?“přitočilasekníAti.
„Sehnalajsemtinějakéoblečenítvojí
velikosti.Tyhadrycomášnasobě,bys
mělavyhodit.“
„TomidalNed,“bránilase
rozpačitě.Asimuselavypadathrozně.
„Tovidím.Oblečsitoto.“Vtisklají
dorukoubalíčekšatstva.Převlékalaseza
zástěnouapřitomposlouchalaNedůva
Marcůvrozhovor.
„Mělibychomasijít,“právěříkal
Ned
„Jo,asijo.Tajsebrzovzpamatuje,“
souhlasilmrzutěMarco
„Nemyslímsi,žebysetentokráttak
povyšoval.KaždopádněschůzkanaPražci
nebude.Potom,cosestaloSofii“Nedse
odmlčelaMarcojejdoplnil
„Dneskabylonajedendenažpříliš
adrenalinu.Dámtivědět,kdybyseněco
změnilo,alenemyslímsi,žeužse
někomubudechtítněcoměnit.“Potom
ještědodal„Kdybysenám,takpodařilo
zprovoznit,tystroje…“
„Vždyťvíš,ženatonemáme
vybaveníaniznalosti.“Marconěco
zabručelvodpověď.Vechvílitichasi
stisklipředloktíapoplácalisepozádech.
Evelynvyšlazpozazástěnyapřipojilase
kNedovi.
XXX
Dnyplynuly.Zpozdníhojarase
stalobrzkéléto.Sluncezačínalosvé
paprskypříliščastoapřílišdlouho
vystavovatnaodivvšemtvorům.Nocise
neúprosněkrátilyadnynaopak
prodlužovaly.EvelynaNedtrávilidny
povětšinouklidněodincidentusTajema
Sofiou.Evelyninažebrasestihlazotavita
rukavsádřeserychlehojila.Doufala,že
zatýdensebudemocisádrynadobro
zbavit.
SpolusNedempravidelněsledovali
zprávyaděnínaTerramlatam.Ikdyž
Nedserozčilovalvždypředvysíláním,
kdymuselzavírathromadyreklama
zprávavždyckypozprávách,kdyse
dozvěděl,coseděje.Evelynsehojednou
ptala,pročsenatovlastnědívá.
Odpověděljí,žejinakbyznějbylhrozně
klidnýčlověkatovžádnémpřípadě
nechcedopustit.
Evelynsedělanabřehujezeraa
svýmvnitřnímzrakemsekochala
překrásnýmvýhledem.Uždlouhonad
jezeremuvažovala,jakonadněčím
odporným.Dnesserozhodlapokořitsvůj
strach.Strachzvody.Otočilasezasebe,
kdepředpokládalachatu.
„Nede?“nikdoseneozval.Možná
odjelzasedoměsta.Tosestávaločasto.
„Nede?!“Ticho.Evelynseotočila
zpětkesvévýzvě.Zhlubokasenadechlaa
vydechla.
„Takjo.“Rukusesádrousizabalila
dovoděodolnéhosáčku.Nemotorněsi
převleklavytahanoukošilipřeshlavu.
Sundalasiikraťasy.Nebylazvyklá
oblékatsedokalhot,alestrávenétýdnyna
Zemijibrzynaučilynovýmvěcem.
Lidézdeseoblékalijinak,nenosili
kabátyanišatyskvětinovýmivzory.Ženy
imužiobvyklenosiliuplékalhotyavolné
téměřprůhlednékošilesesrolovanými
rukávy.Výjimkynebylyanitrička
sdelšíminebokratšímirukávy
(nejoblíbenějšíbylitříčtvrteční).
Všichniseoblékalivelmirůznorodě
jediné,cojespojovalo,byltmavýkabát.
Většinoučerný,hnědý,šedýnebo
kombinacetěchtobarev,skovovými
ozdobamiatepáním.Neméněsenosili
takéklobouky,alenebuřinky,jakona
Terramlatam,alenízkékloboukyse
širokýmikrempami.
Pomalounkukráčelavpřed.Prstyna
nohoujíomylajemnávlnka.Otřáslase,
alepostupněsenořiladovodyažpo
kolena.Naskákalajíhusíkůže.
Kdyžužzbývalonecelýchdvacet
centimetrů,abysinamočilaramena,
skočila.Zprvuseboupouzeplácala,dlaha
jitáhladolů,alepostupnězískalajistotu.
Nemohlatvrdit,žedokážeplavatse
sádrounaruce,aleněconatenzpůsob.
PLESK!Vylekalasetak,až
zapomnělašlapatvoduaponořilasepod
hladinu.Zpanikařilaanebezpečněkolem
sebeplácalarukama.Kdybyjipárrukou
nevytáhlnadhladinu,asibyseutopila.
Lapalapodechupřeszplihlévlasy
vobličeji.
„Vpohodě?“slyšelakousekodsebe
Nedůvustaranýhlas.
„Netotedynenívpohodě!“cákla
mudoobličeje,ažzačalprskat.
„Jsinormální!Takhleměvyděsit?!
Mohlajsemseutopit!“
„Aleprosímtě,vždyťjsmeanine
dvametryodbřehu.“Evelynsemu
vytrhlaaihnedtohozalitovala.Ztratila
oporuaskaždýmpohybemsenebezpečně
potopila.
„Nechcešpomoct?“zeptalsese
zvednutýmobočím.
„Ne!Radšiseutopím,“odsekla
nabroušeněapřitomsipořádnělokla
vody.
„Jakmyslíš,“prohodillhostejně.
Chvílisebouplácalavevodě,kdyžužjí
docházelysíly,křiklapoNedovi
„Po-pomůžešmi?“
„Kouzelnéslůvko?“otázalse
medovýmhlasem
„P-prosíííím.“Nedknídoplula
chytiljivpase.Sjehopomocísedostala
kebřehu.KdyžEvelynpodchodidly
ucítilapevnouzem,svděkemsesesulana
mělčině.Sedlasidovody,takžejítrčela
pouzehlavaaramena.Nedseposadil
vedlení.
„Díky,“vjejímhlasenebyloani
stopyponějakémvděku,spíštoznělo
jakonadávka.
„Nemášzač…Pročjsisemvůbec
chodila,kdyžneumíšplavat?“
„Jáumímplavat“obořilasenaněj
„apouzejsemzpanikařila,kdybyssemtak
nonšalantněnevlezl,nestalobyseto.“
Nedmoudřemlčel.Dlouhoudobunic
neříkali.Evelynzatímvychladla.
„Kdesestadyvůbecvzal?Myslela
jsem,žejsiveměstě.“
„Kdyžtiněkdoneodpoví,
neznamenáto,žetamnení.Adokoncese
mitoještěrýmuje…asisedámna
umění.“Evelynhopraštilasádrou.
„Au!“
„Jávěděla,žeměsleduješ,ty
šmírákujedennevychovaný!Pročjsimi
neodpověděl?“
„Comyslíš?“Chtělahoznovu
praštit,aletentokrátsenatopřipravila
chytiljírukusesádrou.Aspoňnaněj
cákla.Pustiljírukuaoplatiljícáknutí.
Evelynnanějposlalavelkouvlnu,aleto
užposoběobadvanezřízeněchrstalivlny
vody.Nedzařval
„Tsunami!“
„Tsuna-co?“nechápavěsezastavila.
Vzápětíjizalilaobrovskávlnyvody.
Nárazjisrazilpodhladinu.Polekaně
vykřikla,alevyšlozníjenomzabublání.
Vznášelasevevodějakopřízrakzhororu
svlasyhrůzostrašněrozprostřenýmiokolo
hlavy.Nedjisesmíchemvylovil.Evelyn
bynanějnejradějizakřičela,copořád
provádí,aleasibytonezabralo,stejně
mělaještěústaplnávody.Muselasesmát
sním.Podpíraljivkolenouapod
lopatkamiapomalusesníbrodilven
zvody.
„CojetotaTsuna-tyvíš,co
myslím.“
„Velkávlna,způsobenaposunem
zemskýchdesek,“zarecitovaljakoz
knihy.
„Jaktovíš?“vytřeštilananějoči.
„Tovípřecekaždý.“Cítila,jak
pokrčilrameny.Dotýkaliseholoukůží,
oddělovalajepouzetenkávrstvičkavody.
Evelyntakováblízkostděsilaazároveň
vnívyvolávalaneznámépocity.Ned
vyzařovalpříjemnéteplo.Někdevkoutku
myslisipřála,abyjinikdynepustil.Jenže
ktomuokamžikumuselodojít.
KdyžseNedúplněvybrodilnabřeh,
pomalupostavilEvelynnazem.Ažnyní
siuvědomila,žejejenomvespodním
prádle.
„Nedívejse!Musímseobléct.“Ned
sesesmíchemotočil.Evelynnasebe
spěšněnavleklavytahanoukošilia
kraťasy.Nedprohodilpřesrameno
„Mimochodemtoznamínkona
klíčníkostitisluší.“Evelynponěm
hodilavražednýmpohledem,měladojem,
žeužsedávnootočilčelemkní.Na
druhoustranuněkdevhloubidušese
usmála.Sedlasinabřehanechalasi
chodidlaomývatdrobnýmivlnkami.Ned
semezitímtakéobleklalehlsivedlení
navyhřátýštěrk.
Evelynnetušila,očembyseměli
bavitataksepoložilanapísekvedleněho
arozprostřelasivlasy,abyjírychleji
uschly.
„PříštítýdentiAtikonečněsundátu
sádru?“naznačillehkýmkonverzačním
tónemNed.
„Jo,“úplnězapomněla,žemáještě
rukuzabalenouvsáčku.Posadilasea
bojovalasgumičkou,kteroupřichytila
okraj.
„Ukaž,pomůžuti,“Nedjíchytil
sádruaobratněrozmotalsáčeki
sgumičkou.Evelynbysipřálapodívatse
muteďdoočí.Nevěděla,cobyvnich
spatřila.Smutekneboradost?Pozorněna
nějupíralaslepéočiadoufala,žeseto
nějakýmzázrakemdozvíalespoňzjeho
doteků.
„Coje?“zarazilseNed.
„Nic,představujusitě,“naznačila
sklidemEvelyn.
„Ahaajakvypadám?“zaujatěse
posunulblížkní.
„Hmm“zamyslelase„určitěmáš
tmavévlasyasvětléoči.“
„Skoropřesně,“přikývl
„Vážně?Ajakémášoči?“
„Řeklbych,žešedémožnátrochu
domodra,“zamyšleněsiměřilsvůjodraz
nahladinějezera.
„Abarvavlasů?“
„Hnědá,“konstatovalprostě.
„Jakhnědá,nikdonemáprostě
hnědévlasy.Světlenebotmavě?“
vyzvídalaEvelyn.
„Světlehnědé.“
„Aha!avtésvětléještěsvětlejší
nebotmavšíodstín?“
„Cože?Nenítojedno?“nechápal,co
tímEvelynsleduje.
„Netotedynení!Chcisitě
představit.“
„Dobrá,“vzdychlodevzdaně„světle,
světlehnědé.“
„Takžejsiplavovlasý?“ujišťovala
se.
„Plavovlasý?“
„Tojeněcomeziblonďatoua
hnědou,“vysvětlovalaučitelskýmtónem.
„Asijo.“Evelynzavřelaoči,spíše
symbolickyapředstavovalasiNedovu
tvář.Šedéočiaplavévlasy.Zvytrhlji
zpřemýšlení.
„Ateďjá.Takže…tymáš-“
„Aletyměvidíš!“namítlaEvelyn
„Toznamená,žemámevyrovnané
podmínky“usmálseNed.„Mášhnědé
vlasytrochudozrzava?“ujišťovalse.
Evelynužsedlouhoneviděla,alepřikývla
„Tobymohlabýt-ehm-oříšková?“
„Kaštanová“upřesnila
„Nojistě!Kaštanová!“hereckyse
plácldočela„Jakjsemtojenomnemohl
vědět!“Evelynsemuselazasmát.Teďby
vjehoočíchjistěvidělaradost,bohuželji
nikdynespatří.
„Aočimáš“změnilhlasnavážný
tón„zelené,“vydechlsúžasem.Položil
dlaňnajejí.Evelynseboutrochucukla,
aleneodtáhlase.
„Mášstudenéruce.“Šeptl.Přikývla,
nevěděla,coříct.Vnímalapouzeslabě
dorážejícívoduajehodotyk.Cítilase
nicotnávporovnánísjehosilným
stiskem.Jakohadrovápanenka,cose
můžepřelomitvejpůl,kdyžsejídotkne.
Srdcesejídivocerozbušilo,
nedokázalatologickyvysvětlit.Jeden
jedinýdotykvnívyvolaltolikpocitů.
Dlouhojentaksedělianikdonicneříkal,
slovabynedokázalavyjádřitmyšlenky.
Upíralipohledynajezero.
SOUCIT
Seděliopětvhvězdoletu.Evelynuž
sinatolikzvyklacestovatvzduchem,žejí
tonepřipadalonijakzvláštní.Zmyšlenek
jivytrhlNed.
„Nechceštozkusit?“
„Co?Řídit?“podivilase.
„Ano,budešmidělatdruhého
pilota?“ptalse,jakobytobyla
samozřejmost.
„Jsisijistý?“nejistěseotázala.
„Naprosto,předpokládám,žejsi
udělalazkouškynaletoauto?“
„Ano,alenikdyjsemneřídila
letoautodoopravdy,natožhvězdolet!“
zděsilasetépředstavy.
„Jetopodobné,uvidíš.“Prohodil
Nedbezstarostněpřesrameno„Vezmido
obourukouřídícípáku.Správněateď
nastartujumotoryaspolečněpomalu
zvednemehvězdoletano?“
„Kdyžmyslíš.“
„Berutojakosouhlas,“zakřičelNed
skrzburácenímotorů.„Zvedáme!“
Hvězdoletsetrochuzhouplajemněse
odlepovalodzemě.
„Jdetitovýborně!“Konečněse
dostalinaletovouvýškuamohlivyrazit
vpřed.ZničehonicNedledabyleprohodil
kEvelyn
„Přepínámřízenínadruhéhopilota.“
„Co?!“vyjekla,kdyžzjistila,že
hvězdoletjidokonaleposlouchá.Ned
vstalzkřeslaazamířildonákladního
prostoru.
„Jdetitodobře.Jentakdál.“
„Kamjdeš?Nede?!“zděšenězaním
volala
„Pokračuj,“pobavenědodalNed.
Atijísundalasádruaprohlásila,že
semusísnažitrukurozhýbávat.Kdyžsejí
Evelynzeptala,jestlibudeještěněkdy
mocthrátnaklavír,Atisejenomzasmála
aprohlásila,žezlomeninanenísmrtelná
věc.Nedsepronizahodinuvrátila
společněodletělizasezpětkchatě.
CeloucestuzpětnechalEvelynřídit,
kdyžnabilasebejistoty,začalavtipkovat
„Nenítonebezpečnéučitseod
někoho,kdodvacetčtyřikrátnaboural?“
„Dvacettřikrát!“Důležitějiopravil.
„Nojo,alestejně,cokdyžbudumít
nakontěstejnýpočet?Neříkásenějaké
příslovíaučiteliažákovi?“
„Tonehrozí-celoudobubylzapnutý
autopilot.“Zchladilji.Evelynpustila
řízeníauraženěsizaložilarucenaprsou.
Začalisenebezpečněnaklánětdoleva.
„Cotoděláš?!“vykřiklNedavrhl
sekřízení.Trhlpákoudopravaazvedl
hvězdoletoněkolikdesítekmetrů.Teprve
pohodnédoběNedvrátilřízeníEvelyn.
Utřelsičeloaklesldosedačky.
„Jávěděla,žejsinezapnul
autopilota.“Potěšenězašermovalarukou.
XXX
Evelynpomalunabývalajistoty
vlevéruce.Každýdenpravidelně
kroužilapředloktímarozhýbávalaztuhlé
prsty.
Sedělanaschodechaposlouchala,
jakseNeduvnitřchatyzabývázpravování
černékrabičky,kteroutakduchapřítomně
rozbil.Tentokrátsibylanaprostojistá,že
senedívá.Vykročilasměremodchatya
zastavilasenavolnémprostranství
pokrytémtrávou.Sehnulasenačtyřia
prohledávalapůdu.Odhazovalakamenya
ostréklacíkysměremklesu.
„Ažnajdeštenpoklad,dejmi
vědět!“Trhlasebouaprudceseotočila.
„Přestanešměněkdysledovat?“
povzdechlasi.
„Cototadyvyvádíš?“odpověděljí
otázkou.
„Možnátitoukážu,“opětsesehnula
ačistilaprostorodvětvičekakamenů.
SlyšelaNedovipodrážkyzavrzatna
verandě.Zanedlouhobylahotová.
Narovnalase.Vyzulasibotyasrazilapaty
ksobě.Nadechlaseasvýdechemnechala
rucezatnutévpěstspadnoutpodéltěla.
Vykročilapravounohouaprovedla
základníúderpěstí.Vykrylaimaginární
údernepřítelepředloktímazaútočila
postranímkopemvevýšikrku.Skaždým
úderemvydechla.Muselapečlivě
kontrolovatsvéhlubokédýchání.
Zopakovalacelousestavua
zakončilajivysokýmkopem.Narazilado
něčehotvrdého.Stáhlaseazachovávala
základníbojovýpostojspravoupěstína
srdci.
„Karate?“zeptalseNed„Chodilajsi
dokarate?“
„Ano,aleužmězačínáštvát,žeseu
měvždyckytaknečekaněocitnešajátě
nevidím,“znělaspíšunaveněnež
rozzlobeně.
„Cháputě“řeklsoucitně„dobrá,tak
mipojďnaložit,“dokončilodhodlaně.
„Tomyslíšvážně?“nevěřícně
vykulilaoči.
„Jasně,“přisvědčilsmrtelněvážným
tónem„vidím,jakvsobědusíštuzlosta
nejradějibysmijednuvrazila.“Evelynse
pohupovalalehcenašpičkách.Nemohla
jehoslovapopřít.
„Jaksipřeješ.“Syklaskrzzaťaté
zuby.Vyrazilapravoupěstíaútočilana
Nedůvhrudník.ZasáhlaNedovu
nastavenoudlaň.Použilalevourukuna
kratšíúder,kterýbylzablokována
nakonecbočníkop.Postupovalavpředa
zkoušelavšechnyúderyakopy.Nemusela
sekrýt,protožeNedpouzeblokovalúdery
anesnažilsejíjenijakoplácet.
Vkládaladoúderůčímdálvětší
zuřivost,jakjendovolovalastavbajejího
těla.Věděla,žeprotiněmunemámoc
velkoušanci,ikdyžsejenomkryje.
Udeřila,taksilně,ažjirozbolelyklouby
prstů.Anisinevytřepalarukuaužzase
vedlaúdernažebra.
ZlobilasenaTaje.Prásk.Měla
vzteknaSofiu.Prásk!Nesnášelasvé
neschopnéúnosce,cojimálempřizabili.
Prásk!!!Nenávidělasvéslepéoči.
PRÁSK!NedokázalanenávidětNeda,
zato,žejizachránil.PRÁSK!!!Byla
slepá-mrzák.PRÁSK!!!PRÁSK!!!
PRÁSK!!!
Vzápětísejejízuřivostzměnila
vbezmoc.Svýkřikemserozběhlaproti
Nedoviaramenemmunaraziladohrudi.
Couvlodvakroky,alejinaksnímváha
jejíhotělanehnula.
Evelynseonějopřelaapřekvapeně
zamrkala.Cítilanepříjemnépálení
vočích.Dolehlynanipocityzoufalství.
Užnikdynebudevidět.Celoudobuněkde
vzaduvmysliživilaplamíneknaděje,že
bysejednohodnemohladostatnahorua
uzdravitse,aleužvěděla,žejenom
utíkalapředpravdou.
Nechtělaplakat,alepocity
beznadějesekníprobíjelyaonaje
nemohlazastavitspříchodemslz.
ZabořilaobličejdoNedovarameneaonji
pevněobjal.Čímvícsipřikazovala,aby
seuklidnila,tímvícesedralyslzyven.
Tlumeněvzlyklaacítila,žejiNed
přivinultěsnějiksobě.Jenomstáljako
skálaahladiljipovlasech.Věděla,žese
nanějmůžespolehnout,věřilamu.Objalo
hoanechalasmutekunikatseslzamipryč
zesvémysli.Hlasitěsrdceryvněštkalaa
křečovitěsvíralaNedovotričko.Kolébala
sevjehonáručíjakopanenka.
Konečněsipřipustila,ženaZemi
budemusetstrávitzbyteksvéhoživota.
Zhrdlasejívydralpřiškrcenývýkřik.
Nechtělakřičet,alenemohlasipomoct.
Nechtěla,abyjiNedtaktoviděl,schovala
tvářnajehorameni.Zoufalstvím
nevěděla,comádělat.Proudslzužse
nedalzastavitataksejenomtisklakesvé
jedinéopoře,kterouměla.Nasvékůži
ucítilateplédotykyjehodlaní.Nebyla
schopnaseodtrhnoutodsvéhojediného
pevnéhoboduvevesmíru.ZNeda
vyzařovaloteploanaděje,věděla,žeje
silnýaustojíjejíslabost.
Nechalaselaskatpovlasecha
uklidňovatkolébáním.Nechaladosebe
vstoupitcizípocitybojujícísesmutkem.
Vnímalavšemismyslyjehopřítomnost.
Jejichkůžesedotýkala.Uvědomovalasi
každýmilimetr,kterýspolusdíleli.
Zlehkapovolilasevřeníaodtáhlase.
PodívalabyseNedovidoočí,ale
nemohla.Spolklahořkéslzya
vychutnávalasijehoblízkost.Kdyby
chtěla,mohlabysevjehonáručí
jednodušeztratit.
Najednousimocpřálazahledětse
došedýchočíanaléztvnichsvůjodraz.
Chtělapoznatvýrazjehotváře.Vztáhla
kněmudlaněapřejíždělaprstypoNedově
lícníkosti.Nahmatalaněkolikadenní
strniště.Poznávalatvrdé,ostřeřezané
kontury.Širokáčelistavysokéčelo.
ZavřeločianechalEvelyn,abysenaněj
podívalasvýmvnitřnímzrakem.Evelyn
věděla,žemástudenéruce.Cítila,jakse
jakoledyroztápínajehopokožce.Věřila,
žejíodpustíjejíchladnédotyky.Avšak
zanechávalazasebouvícnežjenom
studenéotiskydlaní.
SvěsilaruceauchovávalasiNedův
obličejvpaměti.
ZIMNÍLIŠKA
Zítřejšíhoránavstalaazjistila,že
Neduždávnoodjeldoměsta.Tose
stávaločasto.Nachytalasisnídania
rozhodlasevchatětrochuuklidit.Po
včerejškusecítilalehká,jakopeříčko.
Našlanovýzpůsob,jakžítavyrovnalase
svoubolestnouztrátouzraku.
ChtěladátNedovinajevo,žejína
němtakyzáleží,alenebylasijistá,coby
mělaudělat.Každopádněúklidemještě
nikdynikdonicnezkazil.Přehrabovalase
veskřínisvycpanýmsakemasnažilase
uspořádatvěcinapolice.Přeskládala
oblečenídoúhlednýchkomínků.Vzápětí
sevrhlananepořádeknastole.Nedna
němmělhnedněkolikrozšroubovaných
přístrojů.Evelynmunejednoupomáhala
vyndávatsoučástkyabateriezjiných
přístrojůadávatjedokomunikátorů.
Podlehmatunaházelastejné
součástkydokrabiček,zbytky
rozebranýchpřístrojůdaladovelké
krabice.Obzvlášťdůkladněpraštila
sčernoukovovoukrabičkou.TuseNed
snažilneúspěšněopravitužvelmidlouho.
Přiúderusekrabičkapřízračněrozpípala
aopětpohasla.
Evelynposlalakopnutímkrabicipod
rohovoulaviciaignorovalapípání.
Přesunulasekpultu,kterýpředstavoval
kuchyň,tamurovnalanádobí.Potéustlala
posteladekynapodlaze,kdespalNed.
Pořádsecítilaprovinile,žekvůlinímusí
spátnazemi.Chystalaseporozhlédnout
pokoštěti,kdyžužjipípánízpodstolu
opravdudopálilo.
Vytáhlaboxavyndalakovovou
krabičku.Praštilasníohranustoluase
zadostiučiněnímseusmálapři
pokřivenémzvuku.Projistotucelýproces
ještězopakovala,místotichaseozval
Marcůvhlas.
„Nede!Musímetuakciprovést,co
nejdřív,myslím,žeTajněcotušíabude
náschtítsabotovat.Jinakbarvyjsem
zajistil-sehnaljsemkrásnoučernoua
červenou…Joaještějsemzapomněl,že
Sofiativzkazuje,žesistebouchce
promluvito-“byloslyšetšustěníapoté
zřetelněSofiinvysokýhlas
„Nede!Mámtěchmalýchparchantů
plnézuby!Jávím,žejetopronašivěc,
aleopravduužmilezounanervy!Ty
tvojeúnosyužmusejípřestatnebose
ztohozblázním!Vymysliněcojiného
nebosejichzbavím!“ozvalsevysoký
pískot,jakozmikrofonu.Potomvšechno
ztichlo.
XXX
Evelynsedělauprostředchatyna
podlazeuždobroupůlhodinu.Vhlavěsi
opakovalatřislova:Ned,děti,únosy.Ned,
děti,únosy.Ned,děti,únosy.
Takmocsipřála,abynicztoho
neslyšela.NesnášelaSofiu.Nesnášela
styl,jakýmmluví.Nesnášelajejíchování.
Nenáviděla,jizato,žesedozvěděla
pravdu.Praštiladlanídodřevěných
prken.Jakmohlabýt,takzaslepená!
Slyšela,jakseNedsMarcemdomlouvají.
Cosimyslela,žeNedjezdídělatdo
města?ZachraňovatlidipředTajem?Ne!
Unášelděti!
Evelynsezatajildech.Vždyťiji
chtěliunést!Znamenaloto,ževšechno
zařídilNed?Všechnovymyslelon?
StrůjcemvšechúnosůbylodjakživaNed?
Evelynzapochybovala.Únosyzačaliuž
předpětilety.Sicenetušila,kolikje
Nedovipřesnělet,aletipovalamu
osmnáctnebodevatenáct.Bylopravduve
svýchtřináctinebočtrnáctischopen
vymysletněcotakového?Anacomujsou
všechnytyděti?Vždyťspolutolikrát
diskutovaliomožnýchpříčináchúnosůa
následků.
Znovuudeřiladlanídoprken,ažse
zvedlobláčekprachu.Hněvalasenacelý
svět.Všichnijijenomklamali.Sofiaa
dokonceiMarcojílhali.Náhledostala
nutkáníjítodnichpryč.Vzdálitseod
všechfalešnýchlidí.
Vstala,rozraziladveřeavyběhla
zchaty.Popamětiseskákalazetřech
schodůapádilaklesu.Prodíralase
hustýmporostem.Větvičkyjišlehalydo
tváře,rozdíralykůžiatrhalyšaty.Onana
nicnebralaohled.Muselaněcoudělat,
cokolivišílenost.Prostějenomběžela
lesemasnažilasenanicnemyslet.
Brzyjivšakzačalypálitoči.
Vzpomnělasi,jakjiNedvčeraobjal.
Myslelasi,že-cosivůbecmyslela?
Vduchusivynadalazapošetilost.Jakji
jenomnapadlo,žebysemumohlalíbit.
Vždyťbylaslepá!Kdobyjichtěl!
Evelynžhnulyplíce,ztěžka
popadaladech.Točilasejíhlava.
Neodvažovalaseodhadnout,jakdlouho
utíkala,alevěděla,žeužnemůžedál.Už
užsizačínalamyslet,žebyzvládlažít
plnohodnotnýživot,aleskutečnost,žeby
mělažítpobokučlověka,kterýunášíděti,
sejíneskutečněhnusila.
Zastavilase.Slyšelapouzesvůj
přerývanýdech.Nepohnulasezmísta,
dokudsejejídýchánínesrovnalo.Opět
vnímalašvitořeníptáčků.
Zapomněla,odkudpřišla.Zoufalese
otočilanamístě,alejenomseještěvíc
zamotala.Zachránilyjiažhlasy.Vydala
sejejichsměrem.Stoupalavzhůruapo
několikadesítkáchkrocíchhlasyutichly.
Pamatovalasijenomtupouránudo
spánku.
XXX
Otevřelaoči.Podprstycítila
studenou,betonovoupodlahu.Kdyžse
zvedla,nadlaníchjíulpělykapičkyvody.
„Notojedost,žesesprobudila,
myslelajsem,žejsimrtvá.“Evelynsebou
škublaaotočilasečelemklhostejnému,
krákoravémuhlasu.
„Kruci,pročzrovnaměmusífurt
posílatslepé.“Evelynvelkorysepřešla
jejínarážkuazeptalase.
„Kdetojsemakdojstevy?“
„Kdetojsme?“hořcesezasmála
žena„Totojepřecevězení!Peklona
Zemi!“Evelynpokleslavloktech.Málem
sesesunulanapodlahu.
„J-jakjetomožné.Jájsemnic
neudělala!Pročmězavřeli?“
„Aleanoudělala,narodilajsisena
Zemiatojezločin.“
„Alejájsemshora“ukázalana
imaginárnínebe„tadyjsemseocitlajen
náhodou.“
„Taktobychtonikdemocneříkala“
ušklíblasežena„jinaksinatebedají
tuplempozor,abysnezdrhla.“Evelynna
nivytřeštilaoči.
„Vymyslíte,žebychomdokázali
utéct?“
„Nekřičtolik!“napomínalažena
Evelynztišenýmhlasem.„Jistétonení,
alemožnétoje.Problémjevtom,že
mámesmůlu.Jsmetotižvhlavním
vězení.Ztohotosenezdrhá,taklehce.
Kdybychombylivnějakémzapadákově,
takjetoněcojiného,aletady…“
„Kdovlastnějste?“přimhouřilana
niEvelynpodezřívavěoči.
„Já?“uchechtlasežena„Jsem
Marikaaty?“
„Evelyn.“
„Evelyn?“opakovalazamyšleně
„Evelyn,tojeevropskéjméno.Jsi
Francouzka?“
„Cože?“podivilaseEvelyn
„Fran-couz-ka,“slabikovalazřetelně
Marika.Evelynjistálenechápala.„Jestli
tvojipředkovépocházelizFrancie…nebo
snadzAnglie?“
„Nevím,záležínatom?Dělenína
národnostiužsepřecedávnozrušilo.“
„Myslíš?“prohodilaironicky„Proč
silidénechávajísvéstarépříjmení?Proč
pojmenovávajísvojedětipodobnými
jmény?“
„Nevím,asikvůlitradici,“odbylaji
Evelyn.Nechtělosejímluvitopředcích.
„Jevtomvícnežjenomtradice!
Tadydolesenárodnostizaseseskupujía
používajísvůjrodnýjazyk,jakokód.“
„Avyjstejakénárodnosti?“obořila
senaniEvelyn.
„JsemRumunka.“Hrděsevztyčila
Marika.
„Nevím,jestlijsemněkdyslyšelao
takovézemi,“uštěpačnězapochybovala
Evelyn.
„Nojo,veškolevásneučížádnou
pravdu.“Evelynsesnínechtělahádat.
Zvedlasenanohy.Podlehmatusesunula
podélmřížíkestěněaklavici,nakteré
sedělaMarika.Posadilasevedlení.
„Tak,jakseodsuddostaneme?“
nadhodilaslehkouironiíEvelyn.
„Myslím,žetyasinijak.“Marika
znělanáhlevystrašeně.Šeptla„Jdesipro
tebe.“
„Kdo?“nechápala,coseděje.
Marikamuselaněcovidět.
„Přeceona.“Pevnějízmáčklaruku
„Nicjíneříkej…Buďstatečná.“Mříže
škrtlyobeton.Evelynslyšelatřipáry
nohou.Někdojichytilzapažiasmýklsní
kvýchodu.Evelynseboutrochuhodila,
abydalastrážcůmnajevo,žesniminejde
dobrovolně.Zkaždéstranyjípevněsvíral
jedenpárrukou.Posledníčlověkšelza
nimi.Měllehký,alepevnýkrok.
Evelynsevzáhybuchodby
vysmeklajednomustrážciadruhého
přirazilakestěně.Překvapenězjistila,že
strážcejemenšínežonaavyužilatoho.
Vrazilamupěstídoobličeje.Užse
napřahovalakdruhéráně,alezazápěstíji
chytildruhýstrážce.Obadvase
vzpamatovaliaspoutaliEvelynruceza
zádykovovoupáskou.Pokračovali
chodbouvpravo.Nikdonicneřekl,bylo
tohorší,nežkdybynanipokřikovali
urážkyapobízelijipěstmi.Taktojenom
tišekráčeli,jakobyjivedlinapopravua
truchlilizani.
Zastavilise.Přednimisesamiod
sebeotevřelydveře.Vstoupili.Zahnuli
jinýmichodbamiaprošlijinýmidveřmi.
Konečnějistrážcipustiliabezeslova
odešli.Ozvěnadvojíchpodrážekse
vzdálila,aleněkdosnízůstal.
Otočilasečelemkneznámému.
„Cochcete?“jejívlastníhlaszněl
pisklavěavystrašeně.Nedočkalasežádné
odpovědi.Osobapřešlapřesmístnostdo
levéhorohunaprotidveřím.Slyšelapouze
kovovécinknutí.
„Pročjsteměsempřivedli?Coode
měchcete?“Srdcejísplašeněbušilo,ale
nedovolilasisvéslabostiprojevitna
hlase.Osobakráčelakní.Evelynbezděky
couvla.Věděla,žejeúplněbezmocnáa
vůbecnetušila,cosníchceneznámý
člověkprovést.
„Nepřibližujtese!“vyštěklazoufale.
Zádynaraziladostěny.Nebylo,kam
ustupovat.Krokysezastavilyjenpůl
metruodní.
„Tak,cochcete?!“zakřičelana
osobu.
„Informace“odvětilženskýhlas
tiše.
„Jaké?!“Evelynvystoupalhlasdo
nepřirozenýchvýšek.
„Jaksejmenuješ?“pokračoval
ženskýhlasklidně,téměřšeptem.Evelyn
semklartyblížeksobě.Vzpomnělasina
slovaMariky.Nicjíneříkej…Buď
statečná.Znějakéhodůvodu,mělapocit,
žebyopravdunicnemělaprozrazovat.
„Jaksejmenuješ?“zopakovalažena
stejnětiše,alesnebezpečnýmpodtónem.
Evelynmlčelaavzdorovitěsenarovnala
vramenou,jakjíjenomdovolovalapouta.
„Vrucedržímjehlusvelmi
bolestivýmiúčinky.Kdyžneodpovíšdotří
sekund,píchnutiji.“Vchladnémhlase
nebyloanistopyposoucitunatož
obměkčení.Evelynsenebálajehel.
Ženaknípřistoupilaazabodla
Evelynjehludopředloktí.Nicsenestalo.
Jenomsecítilalehčíauvolněnější.Hlava
sejípodivuhodněvyprázdnila,málemsei
usmála.
Levýmpředloktímjíprojel
plamennýnůž,taknáhleanečekaněažse
skroutiladopředklonu.Lapalapodechu.
Srdcerychlebilonapoplach.Dechse
zrychlil.Kdyžužsizačínalamyslet,žeto
bylovšechno…Vykřikla.Křečovitěsejí
otvíralyazavíralyprstynaruce.Nemohla
snívůbecpohnout.Každýmilimetrkůže
napaživzplálneuhasitelnýmohněm.
Poutapovolilaaonasirukupřitiskla
nahruď.Zatnulazubyanedovolilasi
žádnývýkřik.Neudělátéženěradost.
Vžádnémpřípadě.
Sesulasepodélzdidosedu.Levé
předloktíjinesnesitelněpálilo,jakobyho
ponořiladoroztavenéhoželeza.Každé
nervovézakončenívolalopovysvobození.
Drtilavýkřikyskrzzaťatoučelist.
„Jaksejmenuješ?“Evelyn
neodpověděla.Nechtělabýtpokořena
nějakouhloupoujehlou.Vdlaniužúplně
ztratilacit,přestověděla,žejípřesprsty
stékáhustá,lepkavátekutina.
„Jaksejmenuješ?“Bojovalasama
sesebou.Nesmíjíříctsvéjméno,
jednodušesenenechápřemoctbolestí.
Avšakmohlabyzalhat.
„Jsem-“ztěžkapopadaladech
„Jsem-Sofia“bylotoprvníjméno,kteréjí
vytanulonamysl.Sofiabysizasloužila
jejíbolest.Podjejímjménemsecítila
lépe.
„Nelži,“Přestožepředloktíjí
nesnesitelněhořelo,chladnýhlasji
zamrazilažvkostech„látkabudepůsobit
ještěvíc.“Evelynvykřikla.Přidušeněze
sebevysoukala
„Jme-nujise-Evelyn,“bolest
částečněustoupila.
XXX
Spadlanavlhkoubetonovouzem.
Mřížesezanísrachotemzavřely.
Nechtělosejívstát.Přálasiprostěusnout
azůstattakležetnavěky.Cizíruceji
tahalynanohy.Muselasechtěnechtě
postavit.Díkypomocisekolébavědostala
klavici,kdesesesunula.
„Cochtělavědět?“ptalaseMarika.
Evelynsenechtěloodpovídat.
„Cosjířekla?“naléhalastále.
„Jméno,chtělavědětmojejméno,“
odpovědělaunaveně.
„Adál?Coještěchtělavědět?“
„Nic.“Evelynsesheknutímnatáhla
anohynechalapřepadnoutpřesokraj.
Levourukusitisklakhrudi.Očinechala
zavřené.
„Cojezač,tažena,coměodvedla?“
„ŘíkásejíZimníLiška,ale
zkrácenějenomVulpy,jakozlatinychápeš.Liškajipojmenovalikvůlijejím
krutýmamazanýmtaktikám,jakzvězňů
vytahovatinformaceaZimníproto,žemá
takchladnýavysokýhlas.Jevelitelka
všechstrážcůavojákunaZemi.“
„Mariko“přerušilajiEvelyn„ti
strážci,okterýchmluvíš,coměodvedlia
přivedli,jakto,žejsoutakmalí?“
„Vždyťjsoutopřeceděti!“Evelyn
polilohorko.
„Děti?“opakovalanepřítomně.Něco
vjejímmozkuještěnezacvaklonasvé
místo.
„Anoděti.Myslelajsem,žetovíš,“
zaraženěstrnulaMarika.
„TakžeNedunášídětiaděláznich
strážce?“vydechlaEvelyn.
„Ano,tenhnusnýproradný“Marika
hrozivězaklela„unášídětiapředáváje
Vulpy,kteráznichvycvičívojáky.Dětské
vojáky.“Evelynbyseasisesypalanazem,
kdybyneležela.Třeštilaprázdnéočido
tmyaneslyšněpohybovalarty.Ned,ten
milýNed,kterýjíposkytlnovoušancina
život,jílhal.Nemohlotovšechnopobrat.
Věřilamu.Věřila,žesnímbymohlamít
lepšíživot.Kdybyjenomunášelděti,onje
ještěnechávalnapospasVulpy!Tékruté
bestii!
HlubokovevnitřEvelynkřičelhlas,
žetonemůžebýtpravda.Prostěodmítala
věřit,takzvrácenémyšlence.
„Jaktovíš?“šeptemseotázala.
„Všichnitovědí.VšichninaZemi,“
upřesnilaMarika.
XXX
Spadlanavlhkoubetonovouzem.
Mřížesezanísrachotemzavřely.
Nechtělosejívstát.Přálasiprostěusnout
azůstattakležetnavěky.Cizíruceji
tahalynanohy.Muselasechtěnechtě
postavit.Díkypomocisekolébavědostala
klavici,kdesiostražitěsedla.
„Cochtělavědět?“ptalaseMarika.
Evelynnechápala,coseděje.
„Cosjířekla?“naléhalastále.Zdálo
sejítopředtím?Cobyloskutečné?
„Mariko,můžešmněštípnout?“
Sykla,kdyžjizabolelakůženaruce.
Vědělasjistotou,žeteďtonenísen.„Ti
strážci,coměodvedliapřivedli,jakto,že
jsoutakmalí?“Doufala,žeotázku
položilastejně,jakopředtím.
„Vždyťjsoutopřeceděti!“Evelyn
polilohorko,takžetotobylapravda.
„Děti?“zopakovalajakopředtím.
„Anoděti.Myslelajsem,žetovíš,“
zaraženěstrnulaMarika.
„TakžeNedunášídětiaděláznich
strážce?“ptalasesjistourezervovaností.
„Ne!Cotětonapadlo!VždyťNedje
zachraňujepředspárytékrutébestie
Vulpy!Víš,kdotoje,žeano?“Evelyn
přikývla.„Taženskánemá,žádné
svědomí!KdybynebyloNeda,nikdoji
nezastaví.Onpřecezřizujevšechnyty
záchrannémise.“Marikamluvilatónem,
žetosnadmusíbýtkaždémujasné.
Evelynopravdunetušila,čemubyměla
věřit.Mocrádybypokládalaza
skutečnostdruhoumožnost.Leklase,
kdyžsezaníseozvalvysokýposměšný
hlas
„Cosivybereš?“Evelyseotočila.
Bylasijistá,žezůstalasamapouze
sMarikou.Marikavylezlanahornípostel
audeřiladostěny.
„Šmírácijednizatracení!“Marika
slezlazposteleavrhlasekEvelyn.
Vyzvídala
„Cochtělavědět?Acotímmyslela?
Onatiněconabídla?“
„Ano.“
„Aco?“dotírala,jakoneodbytná
vosanasladké.
„Pravdualež.“Dořekla
smyšlenkamijinde.
„Cože?“nechápalaMarika.„Ato
mábýtnějakávýhodnánabídka?“
XXX
„Vstávej!Vstávej!Dneskasehraje
pretorian!“Marikabyvzbudilasvým
hulákánímimrtvého.Evelynzvedla
hlavu.Bezděčněseopřelaocitlivoulevou
ruku.Syklabolestí.
„Prosímtě,nesyčpořád,ještěztebe
budehad.Pojď,třebanásvyberou.“
Zvedlaseztvrdéholůžkaapřistoupila
kmřížím,kdeslyšelahulákatMariku.
Neřeklajíosvémdvojitémrozhovoru.
Tušila,žebyjipokládalazablázna.
„Vevězenísehrajepretorian?“
divilase.
„Joamožnánásvyberou,když
budemedostatečněkřičet.“Marika
zahulákalanacelékoloavzápětíjí
odpovědělodesetdalšíchhlasů.
„Jáneumímhrátpretorian,“přiznala
seaposadilasenalaviciuzdi.
„Natomnesejde,hlavně,žetrochu
vypadáš,“odbylajinetrpělivěMarikaa
opětněconesrozumitelnězařvala.
„Jaktomyslíš?“
„Pořádzapomínám,žejsitadynová.
Prostějde-“Marikajíasichtělaněcoříct,
alenedokončilavětu.Místotohoseze
všechcelozvalohlušujícířevakřik.
Někdynabralnasíleajindyutichl.Někdo
sezastavilpředjejichcelou,alevzápětí
zasepokračovaldál.Marikananěj
zakřičela,alevícužsenesnažila.Sedlasi
vedleEvelyn.
„Možnápříštětovyjde.“
„Apročjsichtělajíthrátpretorian?“
zajímalse.
„Protože,tenkdojdehrát,nemusí
kvýslechu,nežebypomněještěněkdo
něcochtěl,alestejně…Každopádněkdyž
tvůjteamvyhraje.Většinoujimdovolí
nějakétopohodlínavícamnohonásobné
vítězkyseněkdyjdoupodívatnahoru.Tak
mášlepšíšancizdrhnoutpřipřesunu.“
„Nevědělajsem,ževěznisemohou
dostatnahoru.“
„Joužjetotak.“
„Alepočkej,říkalajsi,ževítězky?“
„Nojasně,kdobysechtěldívatna
nahémuže?“
„Tomyslíšvážně?“vykulilanani
Evelynoči.
„Takdobře,nejsouúplněnahé,ale
někdyktomumajídostblízko.“
„To,alenenípretorian!“rozhořčila
seEvelyn
„Takúplnětonenípodlepravidel,“
přiznalazvedajícrucenasvouobranu„ale
podobnostvtomje,tozasejo.Někdy
mám,aletakovýpocit,žesejimtokolo
rozbilo,protožetampadajívětšinou
mínuska.“Marikapokývalahlavou,při
Evelyniněmlčenípokračovalave
vysvětlování.„Plus-dostávášjedenkus
oblečení.Mínus-zmizíjedenkus.“
„Atyjsitamchtělajít?“Evelyn
Marikuopravdunechápala.
„Nocoje?Jestlitětaženskábude
takhlevyslýchat,taktadysemnoubudeš
zatřidnytakyhulákat.“
„Vžádnémpřípadě.Aspoňsvou
důstojnostsinenechámvzít,“hrděsi
umínila.„Kdosenatovůbecmůžedívat,“
bručelasiprosebe.
„Tosevždyckysjedouvšichni
dospělístrážcizokolí.“vědoucně
vysvětlovalaMarika„Tovíš,armádadětí
nefungujenavšechno.Jsoudostmalína
to,abyzpacifikovalistokilovéhochlapa.
Atakyněkdomusítydětiunášet.“V
Evelynvzplálajiskřičkanaděje.Pevně
doufala,žejejídruhýrozhovorsMarikou
bylpravdivý.
Celykonečněutichly.Vystřídaloje
ažmrazivéticho.Marikaztišenýmhlasem
poznamenala
„ZimníLiškapřichází.“Chodbouse
neslaozvěnalehkýchkroků.Evelynse
přitisklakestěně.Aťnejdesem,prosím,
aťnejdesem.Krokysezastavily.Mříže
odsunuly.Popadlyjičtveryruce.
Neochotněsepostavila.
Pospletinekonečnýchchodeba
dveřídorazilidostejnémístnosti,jako
minule.Evelynsitímbylanaprostojistá,
přestoženeviděla.Tentokrátjínechali
rucevolné.
„Evelyn“ozvalosejípřímozazády
„znášNeda?“
„Ne,“alespoňtozkusila.
„Ještějednou-znášNeda?“Vulpy
mluvilazřetelněji,alenahlasenepřidala.
„Ano,“nemělosmysllhát,když
Vulpypředemznalaodpověď.
„Víš,comávplánuudělat?“
„Ne“tobylatakypravda.
„KdoNedovipomáhá?“Evelynse
kousladortu.ZradíMarcaaSofiu?Sofiu
bezmrknutíoka,aleMarca?Vždyckyjí
bylsympatický,můžemutoudělat?A
Nedovi?Ještěsenerozhodla,čemubude
věřit.
„KdopomáháNedovi?“Vulpyjí
stálazazády,kdybyseprudceotočilaa
udělaladvakroky.
„Kdo-mu-pomáhá?“odsekávala
slovachladnýmhlasem.Evelynseotočila
audělaladvakroky.Napřáhlasekúderu,
alepromáchladoprázdna.Vbokuucítila
slabéštípnutíjehly.Zamotalasejíhlava,
alevzápětísejínatvářirozlilúsměv.
Necítilanickroměneskonaléradosti.
Vykřikla,kdyžjícelýmtělem
projelaostrábolest.Myslsevrátilado
racionálníchkolejí.
„Kdo-Nedovi-pomáhá?“Otázkakní
dolehlaodněkudzdálky.Zasemělasilné
nutkáníVulpyobejmout.Usmálasenani,
chtělaněcoříct,alenemohlasi
vzpomenoutco.
Nelidskyzavřeštěla,kdyžjípo
zádechšlehlbičsháčky.Jakobyjízezad
servalkusymasa.Zasténala,alevzápětí
užsezasebezdušeusmívala.VždyťVulpy
bylatakhodná,muselajítoříct.Muselají
poděkovat.Otevřelaústa,alemístoslov
díkyvysocezapištěla.Kleslanakolenaa
stočilasedoklubíčka.Bušilodonítisíce
pěstíabilojidesítkynohou.Každou
chvílijiněkdobolestněnakopldožaludku
nebodozad.
Potváříchjístékalyslzy.Chtělajim
říct,abytohonechali,alezacpalijíiústa.
Přidušenězavzlykala.
„So-Sofiaa-a-aMarco.“
Surověsníhodiliobetonvjejícele.
Evelynsejenompřetočila,abyneleželana
ještěplanoucíchzádech.Ohmatalasi
všechnyúdy,abyseujistila,žejíopravdu
nicnení.Marikasesnažilajizvednout,
aleEvelynjítomocneusnadňovala.
„Nechejmětadyležet.“
„NotakEvelyn,musíšvstát.
Pomůžuti.Natři,ano?Raz-“Marikasní
nečekaněsmýklanahoru.Evelynjenom
vyčítavězaúpěla.
„VRumunskuseneučípočítatdo
tří?“
„NaTerramlatamseneví,cojeto
ležzmilosti?“Marikajipodepřela
vpodpažíanapůldovedla,napůldovlekla
klůžku.Evelynsesvalilanalůžkoa
zůstalaležet.
„Díky,“vydechlapodlouhépomlce.
„Jezač,“neodpustilasiMarika.
„Jestlitětakhlebudepokaždésbíratze
země,taknevím,jakdlouhovydržíš.“
Evelynsepokusilaoúsměv.Téměřvše
naznačovalotomu,žeNeddětiopravdu
neunáší.Marikaseteďpřiznala,žesi
pamatujejejichdruhýrozhovorneboten
první?AcoMarcůvhlasztoho
komunikátoru?
„Nemělajsimiradit,abychjínic
neříkala.“NavázalaEvelynnapředchozí
rozmluvu.Marikatonijak
nekomentovala.„Popíšešmiprosím,jak
vypadáZimníLiška?“
„Pročtětozajímá?“povytáhla
Marikazvědavěobočí.
„Abysemilépepředstavovalo,jak
donívrážímnůž,“odvětilaEvelynbez
špetkyslitování.
„Mátobýtsarkasmus?“
zapochybovalaMarika.
„Ne,myslímtovážně.Navícsi
neumímpředstavit,takkrutoutvář.“
„Nodobrá“Marikasenejistě
posunula„Mádlouhéblonďatévlasyaje
celátakovábledá.“
„JakoupírDracula?“přisadilasi
Evelyn.
„Draculanebylupír,alenárodní
hrdina,jasné?Nejsinějakáveselá?“
„Nojo,Vuplymipíchlaněcojako
nápojlásky.Jednuchvílijsemsimyslela,
žejipolíbím.“
„Víšco,budusesteboubavit,ažto
ztebevyprcháabudešzasenormální.Teď
siodpočiň.“
XXX
Tichékroky.Otvíránímříží.Bušící
srdce.Nicjinéhonevnímala.Jakovždy
dvapáryrukouvlečícíjidlouhými
chodbami.Evelynsivnejdivočejších
snechpředstavovalaVulpyajejínové
praktiky,kterésipronipřichystala.Už
pomaluzačínalavěřitMarice,žesníbude
křičetumřížíopretorian.
Dveřeseotevřelyastrážejipostrčili
kupředu.ZimníLiškaužnaničekala.
Evelynvěděla,žestojívlevémrohu
naprotidveří.Bezděčněsevřelapěsti.
Krokyseknípřiblížily.
„CoNeddělástěmidětmi?“
„Takžejeneunáší?“vypálila
sotázkoudřív,nežzačalapřemýšlet.
„Codělástěmidětmi?“zopakovala
Vulpyještěvyššímhlasem,div,že
nepištělajakonetopýr.
„Tobymětakyzajímalo,“
zabrumlalaEvelyn.
„Tak,jinak-kdeseschází?“
„Jánevím.“TentokrátkníVulpy
přišla,takblízko,žeEvelynslyšelajejí
dech.
„Věřímti,“ztišilaVulpyhlas„žeuž
nicdůležitéhonevíš,protojsemtichtěla
jenomříct,“teďužšeptala„žeažsepříště
setkáme“cítilajejídechnatváři„zabiju
tě.“
Evelynnevnímala,žejistráže
dovedlidojejícely.Necítilavůbecnic
kroměneuvěřitelnéprázdnoty.Neměla
ksoběsamélítostanisoucit.Zajiné
poslanénasmrt,bytruchlila,alekesvé
smrtinecítilavůbecnic.Nemělastrach.
Odtédoby,coztratilazrak,sipřipadala
stálemrtvá.
Nachviličkuplamenvjejímsrdci
vykřesaljiskřičkunaděje,aleteďuž
definitivněpohasl.Ažsepříštěsetká
sVulpy,vyhasnenaposled.
Sedlasinazemanereagovalana
Maričinyotázky.Nemělaanirodinu,která
byzanítruchlila.Rádabyněkomu
vzkázala,žeseobětovalakvůliněmu,ale
nemohla.Neexistovalnikdo,kdoby
pomstiljejísmrt.Jejíjedinýpravýpřítel
bylDaniel,aletomuasitěžkozanechá
vzkaz.
Usnulanabetonovépodlazeani
nevědělakdy.VesnechjítancovalaVulpy
aNedbeztváří,takjaksijepředstavovala
podlehlasu.
Probudilasesdivocebušícím
srdcem.Vdálikapalavoda.Evelyn
doufala,žesejítopouzezdá,aleněkde
klapalypodrážky.Nepohnulase,snažila
seznovuusnout,alekapánívodyakroky
seslévalydojednohomonotónníhozvuku.
Všechnodnesznělojinak,více
žalostně.Zpodlahyjisebralpárrukou.I
otvíráníazavíránímřížíznělovíce
smutečně.
Evelynkráčelashlavousvěšenou.
Kupředujistrkaljedenzestrážných.Když
klopýtla,opřelaseostěnuaodmítalase
pohnout.Přálasi,tamzůstat,státazkrotit
čas.S
Strážnýjihruběpopadlzapaži.
Evelynsemuvytrhlaaramenyseopřelao
studenouzeď.Strážnýjisevřelpevnějia
silnějisnísmýklakupředu.Chvílise
přetahovali,ažseEvelynneudrželaa
koplastrážnéhodoholeně.Toužsei
strážnýrozhněvalapopadlEvelynzaobě
ruce.Snažilasemuvysmeknout,ale
neúspěšně.
Procházeliprázdnýmichodbami.
Nastoupilidovýtahu.Evelynsenapjala,
výtahemjiještěnevedli,navícji
doprovázeljenomjedenstrážný.
Cinklodalšípatro.Evelynseprudce
otočilaavrazilastrážnémuloktemdo
zubů.Celousvouváhoujejpřimáčkla
ramenemkestěněvýtahu.Cink-další
patro.Strážnýsevzpamatovalaapraštil
Evelyndohrudi,ažsezapotáceladozadu.
„Cotoděláš?!“byltoženskýhlas.
„Utíkám!“prohlásilavztekleEvelyn
apěstíudeřilastrážnoudoobličeje,
narazilanamasku.Protřepalasiprstya
chvilkovánepozornostjistáladraho.
Strážnájipřirazilanadveřevýtahu.Cinkvyššípatro.
„Nechtoho.Játipomáhám!“Evelyn
sepřestalavzpírat.
„Lžeš!“
„Ne!Vím,žeměnevidíš,alemusíš
měpoznatpohlase.JsemSofia!“
VZPORA
Evelynztuhla.Anohlaszněl
povědomě,alekdebysetadyvzalaaproč
právěSofia?
„Pročbysmězachraňovala?“
zasyčelanani.Sofiaodstoupila.Cinkdalšípatro.
„Nedělámtokvůlitobě!“rozhořčila
se.„Teďmlčasklophlavu.Jsivězeň!A
jdešnapopravu.Taksetakchovej!“Sofia
doníprudcestrčila.
Cink-konečnépatro.Vystoupili.
Evelynsezapotácela.Sofianezaváhalaa
dloublajidozad.Vtomtopatřebylo
rušnějineždolevcelách.Slyšelavšude
choditlidi.Někteřímluvili,jiníspěšně
vyklusávali.
Sofiajizavedlaněkolikachodbami
domalémístnosti.Tamjeosloviljiný
strážnýnezaujatýmhlasem.
„Kamvedešvězeňkyni?“
„Mámpovolenípřevéstjido
severníhovězení,“oznámilaSofia
sebejistýmhlasem.Evelynpostřehla,žesi
zaniminěkdostoupl.Vědíonich.
„Jménovězeňkyně?“
„KathrinAbottová,“prohlásilaSofia
ahlasjílehcezakolísal.Muselabýtvelmi
nervózní.
„Dobrá,můžetejít.“Sofiarychle
vykročila„Počkejte!“zavolalzanimi
strážný.Obědvěztuhly.„Nepotřebuješ
většídoprovod?“
„Nedíky,tozvládnu.“Sofiase
otočilaamizelastrážnémuzdohledu.
„Počkej!“křikljinýstrážný.Sofiase
ohlédla.Naštěstítonebylonaně,alena
někohozanimi„Mášchybnoukartu,tyhle
sepřestalirozdávatpředtýdnem.Vyřídím
tinovou,řeknimitvojeidentifikační
číslo.“Ozvalsetupýúder.Nastal
dokonalýchaos.SofiapopadlaEvelynza
předloktíautíkalasní,conejrychleji
pryč.Zanimislyšelavýstřelyzbraní.
„Coseděje?“vykřiklaEvelyn.
„Odhalilinás!“odpovědělaSofia.
Smykemzahnulizadalšíroh.„Poběž!“
Pronásledovalijestejněrychleběžící
kroky.
„Sofio!Jdouponás!“Sofiase
ohlédlaatrochuzpomalila.„Cotoděláš?!
Oninászabijí!“křičelananiEvelyn.
„Evelyn!Sofio!Jstevpořádku?“
bezzaváhánípoznalaNedůvhlas.Vhlavě
jípropuklještěvětšíchaos,kterýseani
nemohlrovnatsvesmírem.
„Jo,alemusímejít!“odpověděla
spěšnězaoběSofia.Evelyncítila,žese
kníNedpřibližuje.Couvlaokrok.Nedse
ihnedzastavil.Stálisitvářívtvářasidva
metryodsebe.Šeptlkní
„Omlouvámse.“
„Takpojď,Nede!“křiklMarcoa
popadlEvelynzaruku.Pádilipryč.Občas
seněkdoznichotočilavystřelilze
zbraně.Evelynsotvapopadaladech,ale
Marcojivláčelneúprosnězasebou.
Pokaždékdyžseotočil,abyvystřelil,jina
malouchvílipustil.Vtenokamžiksi
připadalaztracená.Vůbecnetušila,jak
hrozivěmusívypadatvšechentenřvoucí
chaosokolo.
Marcoseopětotočil,aleEvelynmu
strhlarukustranou.
„Nestřílej!Jsoutoděti!“
„Jávím,jenomjeomračujeme!“
křiklvodpověď.Evelynužodběhubolely
nohyapálilyplíce.Vůbecnetušila,jak
dlouhoucestuužuraziliani,jakdlouhá
cestajeještěčeká.
„Musímeseprostříletpřesvstupní
bránu!“zařvalpřesramenoNed.Všichni
kroměEvelynotočilihlavnězbranípřed
sebe.Bezjednotnéhopoveluzačalistřílet.
Palbajimbylabezmilostioplacena.
Marcojiněkolikrátstrhlnastranu,ale
neslevilztempa.
„Pánividělijsteto?“vykřiklMarco.
„Tabrána!PěknátrefaNede!“
Přímoproletělikolembrány
vytrženézpantů.Evelynzavadilao
vyčnívajícíkovaroztrhlasisvetr,kterýjí
darovalNed.Nevšímalasitohoaspěchala
dál.
„Marco!Běžnastartovathvězdolet!
Zdržímeje!“Marcojipustilautíkal
splnitNedovaslova.Evelynužzevšeho
bylapěknězmatená.Pořádjiněkdovláčel
jakoželeznoukoulinanoze.Tentokrátji
chytilzarukuNed.Cítila,žepředkaždým
výstřelemsenapnuljakotětivalukua
potomvystřelil.Nepustilji,jakoMarco
předtím.Stáletadybylproni.
Evelynsinebylajistá,čemuvěřit,
coseNedatýče.Přálasi,abybylten
hodný,kterýdětizachraňuje,neunáší.I
Vulpyjípokládalaotázky,takžeseNed
jevil,vEvelyninýchočích,jakodobrý
člověk.Chovalsetak.Muselbýtdobrý.
Evelynsvádělavnitřníboj.
Motoryhvězdoletupřerušily
veškerýrozruch.Sofia,NediEvelyn
sprintovalizaMarcem.Sofianaskočila
jakoprvníhnedzaníNed,toužse
hvězdoletodlepovalodZemě.Nedvytáhl
Evelynnahoru.Ikdyžužstálanapevné
palubě,nepustiljejíruku.
„Evelyn?“osloviljiopatrně„Jsi
vpořádku?“Evelynšťouchalašpičkou
botydopodlahy.
„Jánevím…Nevím,cosiotom
všemmámmyslet.Slyšelajsem
zkrabičkyMarca,jakříká,žeberebarvy
separatistůaSofiazaseříkala,žety-“
nadechlase„unášíšděti.“Zvedlahlavu.
Toužilaspatřitvšedýchočíchpravdu.
Zároveňseiobávala,cobyonnašel
vjejíchočích.
„Evelyn,“vydechlnešťastně.„Chtěl
jsemtitoříctpředtouakcí,alenějakna
tonebylavhodnápříležitost.Slyšelajsi
vnesprávnoudobunesprávnáslova.Jemi
totaklíto…“
„Takžetyneunášíšděti?“obrátilase
nanějsněmouprosbouvočích.
„Svýmzpůsobemano,“připustil
neochotně„aleunášímjezvězeníataky
dětskévojáky.MarcoiSofiatitomohou
potvrdit.“Mávlrukoukoběmapilotům.
„ShromažďujemejenaPražcia
ukazujemejim,žesvětjevětšínežjenom
zbraňavězení.“Evelynmuzmáčklaruku
askočilamuokoloramen,ažsezapotácel
dozadu.Nedsezasmálapohladiljipo
vlasech.
„Jájsemvěděla,žetonenípravda.
Věřilajsemti,“šeptlamudoucha.
„Notak,vyřiďtesitopotom.Teďtu
mámesmrtelněnebezpečnouakci,“ozval
seznechucenýMarco.Nedpostavil
Evelynjemněnazem.
„Jakouakci?“zeptalasejiž
klidnějšímhlasem.
„JdemepřipomenoutTeramlatam,
žejsmestáletady.Atobě,“letmosedotkl
jejítvářeasúsměvemdořekl„jdeme
vrátitzrak.“
XXX
Všudeokolopochodovalitemné
postavyzahalenévkápíchavpláštích
spěstívyšitounahrudi,taksitoalespoň
představovalaEvelynpodleNedova
popisu.Onidvasenezapojilido
hromadnéhopochodustatisícůlidí.
Spěchalijinam-donemocnice.
Evelynsevzrušenímrozbušilo
srdce.Konečněspatří,všechnyty
neznámétváře.Budesemoctnaučitpsáta
létatshvězdoletm.Přečtesiknihyabude
hrátnaklavír.Vzrušenímsejízrychliljiž
takfrekventovanýdech.
Odpojiliseodpochodujícíhodavu
postavazamířilipostrannímmostem
pryč.
„Jakvíš,kdejenemocnice?“zeptala
seEvelyn.
„Nevím,prostějinajdeme,“Nedse
rozhlédlaspolečněsEvelynpřeběhlipřes
hlavnícestu.
„Dobrýplán,“uznalasironickým
úsměvem.Okoloprosvištělhlasitě
houkajícípolicejnívůz.Evelynbyráda
věděla,jestlijsouněkdeblízkojejíškoly
nebodětskéhodomova.Nedjipustila
vykouklopatrnězpozarohudomu.
„Pojď,“zavelelaopětjichytilza
paži.Evelynvyběhlazpozarohu,ale
vzápětínaraziladoněčehoměkkéhoa
vysokého.Chvílisevzpamatovávala
„Evelyn?“vydechlněkdonevěřícně.
„Kdojste?“podezřívavě
přimhouřilaoči.
„Tyměnepoznáváš?JsemDaniel,
DanielHaarsen,“řeklnejistě.Evelyn
spadlabrada.
„Danieli,“vydechlaaobjalaho.
Nechalrucevolněvisetpodéltěla.
„Tyjsi…slepá?“zeptalseopatrně.
„Ano.Půjdešsnámi?“
„Vždyťjsteseparatisté!Aty
Evelyn…říkalimi,žejsimrtvá…“nejistě
přešlápl.
„Lžou,Danieli,úplněvšem.Neníto
tak,jakříkajímédia.Musíšmivěřit.“
„Jak?Vždyťmášbýtmrtvá!
NemůžutivěřitEvelyn.Najednousetady
objevíšuprostředvšehotohochaosua
tvrdíšmi,žetikapucínijsouhodní.Jenom
tězmátli,říkali,žeseotopokusí.“
„Danieli,jakmůžešvěřitmédiím?“
rozhořčilaseEvelyn„Nikdoměnezmátl!
Rozhodlajsemsejimvěřit.Vždyťoni
zachraňujíděti!“
„Evelyn,jsicelápomatená.
Separatistéunášejíděti.Ministerstvopro
odhalováníúnosůdětí,tonedávno
potvrdilo.Říkaljsem,žetějenom
zmátli,“dořeklsoucitně.
„Evelyn,musímejít,“ozvalseNed
vážnýmhlasem.
„Danielipojďsnámi,“naléhala.
„Ne,Evelyn,nevěřímti.Nemůžujít
stebouanavíc…vždyťjsislepá.“Otočil
senapatěarozběhlseopačnýmsměrem.
„Evelyn,musímejít,“Nedse
opatrnědotkljejíchramen.
„Jo,jo,užjdu.“Rozběhlisepo
skleněnémmostu.
„Tadytoje,“řeklNedaprudce
zabrzdilpřednemocnicí.Evelynsi
vybavovalavevzpomínkách,žejeto
rozlehláplacatábudovasprosklenou
střechouahezkýmmalýmparkem.Vběhli
dovnitř,kdebyloažpodivuhodněprázdno.
Občasněkdoproběhlpochodbě,alenikdo
senezastavilanezeptalsejich,cotady
dělají.Nedpřelétlpohledemtabuli
snázvyordinacíaoznámil
„Musímedoprvníhopatra.“
Pospíchaliposchodechnahoru.Nedvtrhl
doprvníordinace,kterouspatřil.Dovedl
Evelynkekřesluavrychlostijísdělil
„Nemámemocčasu.Povstáníbude
zachvílirozehnánoajestlisenechceme
dostatdovězenímusímestihnout
hromadnýodlet,takbudememítšanci,že
násnechytí.Jápůjduzatímhlídatatyse
uzdrav.“Stiskljírukuaodběhlpryč.
Evelynposlouchala,jakNedovikroky
odeznívají.Velmipomalupřejeladlanípo
liniikřesla.Zhlubokasenadechla.
Posadilase.Nadhlavousejíozvalženský
kovovýhlas,zcelanezaujatvážností
situace.
„Jakýdruhošetřenísibudetepřát?“
„Chcizasevidět,“tišeřeklaEvelyn.
Nadhlavousejísbzučenímvysunulo
ramenoseskleněnoudestičkou.
„Prosím,nehýbejtese.Provádím
skenováníočnísítnice.“Evelynzadržela
dech.Předočimajíbliklyněkolikery
hvězdičky.
„Vašesítnicejepoškozenavysokou
mírouozářenímodréesence.Přejetesi
provéstregeneraciočnítkáně?“otázalse
vysokýhlasúřednímtónem.
„Ano,“šeptla.
„Připravujiregeneračnísérum.“Po
chvilcekřeslooznámilo„Nabíjím
teleskopickérameno.“Evelynucítilana
spánkudesinfekčnítamponapotéjemné
bodnutíjehly.
„Prosímnechteočiotevřenéahlavu
držtevevzpřímenépoloze.“Křeslose
trochunahnulodozadu,takžeEvelyn
napůlleželaanapůlseděla.Snažilase
mocnemrkat.Předočimaaokolospánků
ucítilaletmýdotekstudenéhoskla.
„Zahajujiprocesregenerace
poškozenýchočníchtkání.“Evelynse
vzrušenímrozbušilosrdce.
„Procesbudetrvatjednuhodinuosm
minutadvacettřisekund.
„Tojedlouhonešlobytozkrátit?“
„Obávámse,žezkrácením
regeneračníhoprocesubynedošloke
kompletníregeneraciočnísítnice.“
Evelynsipovzdechla.Tušila,žetolikčasu
asimítnebude.„Chceteběhemprocesu
pustithudbu?“otázalsekovovýhlas
„Ne…nebopočkejte,máteněco
sklavírem?“
„Procházímsoubory…Uherská
rapsodie,FranzLisztaMěsí-“Evelynse
usmála
„Tajepěkná,spusťteto.“Evelynsi
vychutnávalakaždousekundu.Nabývala
dojmu,žeskaždýmtónemkníproniká
vícesvětla.Nejprvevidělajenommdlé
stíny.Potomsezestínůvylouplyponuré
obrysyoknaacelémístnosti.Dokázala
rozeznatvelkéskleněnétabulenastěnách
sobrázkykoster.
Zasmálase.Zvedladlaněa
prohlíželasisvérozostřenéprsty.Nikdy
sinevšimla,žemátakmaléruce.
Napodobilahrunaklavírvrytmuhudbya
opětsezasmála.Nedokázalaudělatnic
jinéhonežzíratnasvéruceasmátse.
Nahlasaupřímněsesmát.Uzdravovala
se.
Otočilahlavukestěněsnápisy.
Smenšímiobtížemipřečetlalatinské
názvykostí.
„Jázasevidím.Jávidím!“vykřikla,
abytovšichnivěděli.Prudcevstala.
Skleněnádestičkajísklouzlazočí.Její
zraksevelmipomalu,alejistěopět
zhoršoval.
„Ne,“zašeptala„ne,ne!“
„Prosím!Musíteseposaditapočkat
ažbudeprocesregeneracekompletní,
vopačnémpřípaděsenemusíregenerace
povést.“Evelynklesladokřeslaanechala
sipřesočispadnoutdestičku.
„Kolikčasuještězbývá?“
„Padesátdevětminutačtyři
sekundy.“Evelynsekousladortu.
Rapsodiepomaludohrála.
„PřejetesiposlechnoutMěsíční
sonátuodBeethovena?“
„Ano,tabyseteďhodila.“Snažila
sepřílišnemrkat.Poneceléminutěbyla
opětschopnapřečístnápisynastěnách,
alejakmilevykouklazpozaskleněné
destičky,obrysyzačalynabývattmavých
barev.
„Jakještědlouho?“
„Padesáttřiminutadvacetsekund.“
Evelynsenetrpělivězavrtěla.Hudba
dokonaleodráželajejípocitybezmocia
netrpělivosti.
Dveřeserozletěly.Vstoupilvysoký
zakrvácenýmužsezbranívruce.Mířilna
ni.
EPILOG:
Evelynsezatajildech.Věděla,kdo
toje.Poznalahonapříčuplynulýmilétyi
staršímirysyvobličeji.Vždyckysibude
pamatovatjehokrutoutvář.Navěkyjí
vpamětiulpělyvzpomínkynajehojízlivé
posměšky.Přálasi,abysiprožiltostejné,
coona.
„Edgare,“vydechlasotvaslyšitelně.
„Cotadyděláš?Mášbýtmrtvý!“Vůbec
senesnažilaopřátelskýtón.Onpomalu
sklopilzbraň,vetvářisemuobjevil
překvapenývýraz.Evelynvstalazkřesla,
jejízrakstáletrval,aleodhadovala,žeza
dvěminutyužzasenicneuvidí.
„Jakto,žetyjsitady,“zasyčelana
něj„Mášbýtmrtvý!“zvýšilahlas
„Zasloužilsiszemřít,zatovšechno,cojsi
miudělal!“Přiblížilasekněmu,skoro
křičela„Jakjemožné,žety,cojsimi
tolikublížil,jsipřežilbezúhonyajájsem
slepá!!!Vidíšto?!JSEMSLEPÁ!“Zrak
užsejízhoršoval.
„Evelyn,“osloviljijemně.Hlasměl
hlubšíajinýnežpředpětilety.Škubla
sebou,nikdyjíještěneřekljménem,
pochybovala,ževůbecví,jaksejmenuje.
„NEMÁŠPRÁVOŘÍKATMI
JMÉNEM!“zakřičelananějvztekle.
Pocítilasilnénutkánípraštitho.Vrhnout
senanějaublížitmu.
„Evelyn-“asichtělněcoříct,ale
Evelynkněmupřiskočilaavšísiloumu
vyrazilazbraňzrukou.
„Nebudešmiříkatjménem!“
zavřeštělananěj.Koplahodoholeněna
dalšíúderužse,alenezmohla,protožejí
rucepřitisklktěluasilnějiobjal,abyjí
zabránilvdalšímútoku.Zuřivěsezmítala
vjehoobjetí.Užtéměřnicneviděla,
jenomšedavéstínyvpozadí.
„PUSŤMĚ!“zařvala.Stálazády
kněmuanevidělamudotváře.
„Evelyn,prosím-“hlasnepatřil
Edgarovi,aleněkomujinému.Onasito
všaknechtělapřipustit.
„PUSŤMĚ!!!“zuřivěsevzpouzela
vEdgarověsevření.Bezděčněodkopla
zbraňzesvéhodosahu.
„Evelyn!Poslouchejmě.“IEdgar
mírnězvýšilhlas„Omlouvámse…“
Evelynseboupřestalaházet.Nechtěla
tomuvěřit,alesluchjiještěnikdy
nezklamal,ikdyžzrakuužjímoc
nezbývalo.
„Omlouvámse,Evelyn,teďjezemě
jinýčlověk.Jávím,žetytovíš,“šeptala
používaltichý,nebezpečnýhlas.
„Ne!Tynejsion!Nemůžešbýt
Ned!“ikdyžmluviljehohlasemipodle
dotekůbyEvelynjednoznačněNeda
poznala,alenechtělahopoznat.
NenávidělaEdgara,aleNedamělaráda,
jakbymohlamilovatnebonenávidětjen
jednujehopolovinu?Prostětonešlo.
Evelynbylaopravduzoufalá.Zrak
užjískoroúplněopustil,rozeznávala
pouzesvětlejšíatmavšíobrysy.
„Evelyn,“osloviljijemně,ale
rozhodně„věříšmi?“SlyšelaNedůvhlas,
cítilajehoblízkost,teplosálajícízjeho
tělaasilnépažesvírajícíjivbezpečném
objetí,alevidělakrutýEdgarůvobličeja
dusilasebolestnýmivzpomínkami.
„J-jánevím“zajíklase.Opravdu
nemělaponětí,cobudedělat.Skouslasi
ret,abynebrečela.Moctonepomáhalo.
„Kdovlastnějsi,Nede?“vysoukalaze
sebe.
„Kýmbyschtěla,abychbyl?“
„Tím,kýmdoopravdyjsi.Chci
vědětpravdu.“Cítila,jaksezhluboka
nadechl.
„Aodpustíšmi?“zeptalsese
staženýmhrdlem.Evelynmlčela,jak
mohlaodpustitEdgarovi?
„Nechměpodívatsetidoočí.“
Pomalujipustil.Málempoklesla
vkolenouanisineuvědomila,žeseoněj
opírácelousvouvahouamožnáicelou
svoumyslí.Rozvážněseotočila.Ulpěla
očimanajehohrudi.Postupnězvedala
slábnoucízrakkjehotváři.Sotva
rozeznalaplavovlasévlasypřespět
centimetrůdlouhéspadajícímupřes
vysokéčelo.Vzpomnělasi,jakmu
přejíždělaprstypotváři.Rozeznávala
širokoučeliststenkýmirty.Dotklase
jeholícníkostiapodprstyucítilastrniště.
Podívalasemudoočí.Bylyšedéa
velmismutné.Zavřelaoči.Potvářijí
steklaslza.Uchovávalasijeho
rozmazanoupodobuvpaměti.Asibyho
objala,alenemohla.
„Nede,“zašeptalaúzkostlivě.Nic
neřekl.Natáhlrukuaprstyjísetřelslzu.
„Odpustíšmi?“hlassemutřásl.
„Nevím,jestlitodokážu,“hlesla
plačtivěapřiložilasvoudrobnoudlaňna
jeho.
„Věříšmi?“zeptalsešeptem.Cítila
jehodechvesvétváři.
„Ano.“