Zpravodaj

Transkript

Zpravodaj

ročník: XXI.
číslo: 2/2012
Zpravodaj
obce Rusava
LXVII
cena: 15 Kč
Slovo má
starosta ...
Fotbaloví starostové jsou mistři Evropy
V
e dnech 14. - 19. 5. 2012 se v polském městě Tychy uskutečnil druhý ročník
evropského šampionátu starostovských mužstev v malé kopané. Navázal tak
na první mistrovství zástupců samospráv z evropských měst a obcí, které se konalo
před čtyřmi lety v Rakousku za účasti osmi týmů. Na podnět starosty z obce Ratměřice
ve Středočeském kraji, vítěze soutěže Vesnice roku 2010, se začal tvořit tým z celé České
Zpravodaj obce Rusava
1
republiky. Na prvním společném setkání v obci Ústí u Hranic se sešlo 45 starostů a místostarostů, ze kterých se následně vybralo 24 fotbalistů bývalých i aktivně hrajících, aby
mohli reprezentovat Českou republiku. Byl jsem potěšený, že můžu zastupovat svou
rodnou obec na tak významném sportovním zápolení. Věkem jsem byl druhým nejstarším
členem naší výpravy hned po trenérovi. Po večerním příjezdu nás na druhý den již čekali
houževnatí soupeři. V základní skupině jsme porazili Rakousko 11:1, Ukrajinu 3:0, další
den pak Německo 3:1 a Polsko II 6:2 a postup do semifinále byl zajištěn. Nehrál se však
jen fotbal. Díky organizátorům jsme měli možnost navštívit bývalý koncentrační tábor
v Osvětimi. Prohlídka s průvodkyní, která nám přiblížila hrůzy a utrpení nevinných lidí,
v nás zanechala hluboké pocity a dojmy. Další den jsme v semifinále pokořili fotbalového
obra - Itálii 5:1 a ve finále nás čekali bratři Slováci. Obavy ze soupeře vyprchaly do poločasu, který jsme vyhráli 3:0, druhá půle se pak již hrála v klidném tempu. Po finálovém vítězství 4:1 jsme se stali MISTRY EVROPY 2012 starostovských mužstev ve fotbale. Nesmírná
radost z vítězství pramenila především ze skvělé party, kvalitních hráčů a obrovského
odhodlání zvítězit. Při fotbale jsme alespoň na chvíli mohli zapomenout na každodenní
starosti starostů, byť to bylo opomenutí jen sporadické. Spojení s obcí na dálku bylo totiž
nezbytností. Kdyby nebyly mobily a internet, tak by byl svět hned veselejší!
Bohumil Škarpich
Rekonstrukce pěší komunikace před obecním úřadem
V rámci stavební akce Rekonstrukce pěší
komunikace před obecním úřadem byla
v dubnu a květnu 2012 provedena komplexní oprava chodníku a nástupní hrany
přiléhající ke krajské komunikaci III/43818.
Tato pěší komunikace zpřístupňuje místním
občanům i návštěvníkům obce samosprávu a veškeré služby umístěné v budově
Obecního úřadu na Rusavě. Celkem bylo
předlážděno 120 m2 zpevněných ploch novým povrchem ze zámkové dlažby a položeny byly nové silniční a chodníkové obruby.
Nová pěší komunikace je opatřena bezpečnostními prvky pro zajištění pohybu osob
s omezenou schopností pohybu a orientace – signálním pásem a vodicí linií. Oprava pěší
komunikace přispěla ke zvýšení bezpečnosti všech jejích uživatelů, byla prodloužena její
životnost a celkově došlo ke zlepšení vybavenosti obce Rusava.
Základní údaje o stavbě
Investor:
Obec Rusava
Zhotovitel:
HLAVA-STAVBY, s.r.o
Celkové náklady:
321 760 Kč
Dotace:
128 000 Kč
Vlastní zdroje:
193 760 Kč
2
Tento projekt byl realizován za podpory Zlínského kraje z Podprogramu
na podporu obnovy venkova Zlínského kraje 2012.
Mgr. Kateřina Zavadilová
Environmentální vyúčtování ASEKOL za rok 2011 – Rusava
Občané odevzdali do zpětného odběru celkem 1830 kg elektrozařízení – konkrétně 55
ks televizí + 23 ks PC monitorů – tj. 1830 kg, dále 0 kg ostatních drobných elektrozařízení.
TV
PC
monitory
Ostatní
EEZ
CELKEM
za rok 2011
55 ks
23 ks
0 kg
1830 kg
Úspora elektrické energie
(MWh)
8,99
2,83
0,00
11,82
160,10
68,86
0,00
228,96
Úspora primárních surovin (t)
0,54
0,24
0,00
0,78
Úspora vody (m3)
43,96
17,14
0,00
61,10
Snížení produkce
nebezpečného odpadu (t)
7,85
3,72
0,00
11,57
2,44
0,73
0,00
3,17
Obecní úřad Rusava
Množství sebraných jednotek
Úspora ropy (l)
Snížení produkce
skleníkových plynů (t CO2 ekv.)
Sběr, doprava, demontáž a následné využití frakcí zpětného odběru vysloužilých
elektrospotřebičů představuje nezanedbatelný přínos pro životní prostředí a úsporu
přírodních zdrojů.
3
Díky zpětnému odběru:
• 1kstelevizoru(resp.monitoru)dojde k úspoře elektrické energie ve výši 162,39 kWh
(125,04 kWh u monitoru). Stejné množství energie spotřebuje například 60 W žárovka
svítící nepřetržitě 4 měsíce (3 měsíce u monitoru).
• 1ksnotebooku dojde k úspoře energetických surovin, například se nemusí vytěžit 6,8
litru ropy. Stejné množství ropy se například spotřebuje k ujetí 100 km v osobním
automobilu s běžnou spotřebou nebo k úspoře 392 litrů pitné vody, čímž nevznikne
stejné množství znečištěných odpadních vod. Stejné množství vody je například
spotřebováno při 30 cyklech myčky nádobí.
• 100ksmobilníchtelefonůdojde ke snížení produkce skleníkových plynů, protože není
vyprodukováno 122 kilogramů CO2 ekv. Stejné množství CO² vyprodukuje automobil,
který ujede čtyři jízdy mezi Prahou a Brnem. Ke snížení nebezpečných odpadů o 563
kilogramů. Stejné množství nebezpečného odpadu vyprodukuje za rok 140 domácností.
Asekol
Kdeajaksemohuzbavitvysloužilýchelektrospotřebičů
Domácnosti se mohou vyřazených elektrospotřebičů zbavit zdarma na některém z míst
zpětného odběru, která k tomuto účelu byla vytvořena. Je přitom ale nezbytné splnit
jednu základní podmínku: spotřebiče musejí být kompletní, tedy nerozebrané. V takovém případě hradí další nakládání s nimi výrobci a dovozci prostřednictvím kolektivních
systémů, které založili.
Tato výhoda se ale nevztahuje na elektrozařízení, kterému již někdo odmontoval
důležité části, jako např. motor, kompresor, topné těleso, buben, plášť apod. Demontáž
a zpracování elektrospotřebičů je činnost zákonem určená pouze osobám s příslušnými
oprávněními. Takové výrobky je nutné považovat za odpad a náklady spojené s jejich
odstraněním jdou k tíži obci. Promítají se tedy do poplatků, které platíme my všichni!
Vyřazené spotřebiče z vašich domácností můžete zdarma odevzdávat na těchto
místech:
- sběrný dvůr obce Rusava, otvírací doba:
zimní období 1. 11. – 31. 3. : sobota 9.00 – 11.00 hodin
letní období 1. 4. – 31. 10. : pondělí a středa 17.00 – 19.00 hodin
sobota 8.00 – 11.00 hodin
- malý kontejner na drobný elektroodpad je v naší obci umístěn ve vestibulu obecního úřadu.
Příští mobilní svoz nebezpečného odpadu proběhne v naší obci opět na jaře.
Více na www.elektrowin.cz nebo www.rusava.cz.
Staré spotřebiče žijí díky recyklaci dalšími životy
Vyřazená pračka váží – řekněme – padesát kilogramů. Mohlo by to znamenat padesát
kilo odpadu. Smyslem recyklace vysloužilých spotřebičů je ale něco jiného: v co největší
míře znovu využít veškeré materiály, které se z nich podaří při zpracování získat.
4
Když se tedy na starou pračku podíváme z tohoto pohledu, vidíme ji jinak: 20 kilogramů železa, 10 kilo plastů, zbytek závaží v podobě betonu. Podobně je to u dalšího typického
velkého spotřebiče, který nechybí prakticky v žádné české domácnosti, u chladničky. I její
recyklací se dá získat kolem 20 kil železa, plastů je průměrně 16 kilogramů.
Zájem o takto získané materiály jako o druhotné suroviny se samozřejmě u různých
zpracovatelů liší. Zejména pro hutě znamená železo přidané do tavby spolu se železnou
rudou velmi významnou úsporu energie.
Když tuto úsporu převedeme do srozumitelnější řeči „domácího šetření“, můžeme si
ji představit například takto: recyklace obyčejné žehličky ušetří tolik energie, kolik za celý
měsíc spotřebuje průměrně velká lednička.
Staré plasty, nové výrobky
O něco složitější je to s plasty. Přesto se i ty dají velmi dobře znovu využít. Ze starých
spotřebičů tak mohou vzniknout - dejme tomu - zatravňovací dlaždice.
Dlažba má pevnost tradičních povrchů, jako je beton nebo živičné směsi, a zároveň
umožňuje zachovat přirozený travnatý ráz krajiny. Hodí se pro parkoviště, příjezdy ke
garážím, odstavné plochy, chodníky, cesty a kolejiště, ale i jízdárny, výběhy pro koně
a další plochy.
Zatravňovací dlažba se vyrábí z plastového recyklátu se zásadním podílem polyetylenu, který se získává z průmyslových i komunálních odpadů a obalů.
Případná likvidace výrobků z recyklátu je také velmi šetrná – materiál je totiž znovu
stoprocentně recyklovatelný.
Ani další výrobce by se bez plastového recyklátu ze spotřebičů neobešel - lisuje z něj poklice na kola automobilů. Každý nový výrobek obsahuje asi 30 % plastů ze starých spotřebičů.
Většinu recyklátu zajišťují spolehliví dodavatelé ze zemí Evropské unie. Patří mezi ně
i čeští zpracovatelé elektroodpadů, kteří recyklují velké spotřebiče vysbírané kolektivním
systémem ELEKTROWIN.
PUR-pěnu používají nábytkáři i stavbaři
Patrně nejširší uplatnění mají plasty vytěžené ze starých spotřebičů při výrobě polyuretanu.
Ten se ve formě PUR-pěny využívá v mnoha odvětvích od stavebnictví přes nábytkářskou
výrobu až po automobilový průmysl.
Stavbaři znají recyklované polyuretany zejména jako plnivo pro tepelně izolační omítkové směsi. Materiály s PUR-pěnou jsou vhodné nejen jako finální omítky u novostaveb,
ale i pro dodatečné zateplení a revitalizaci starších rodinných domů.
PUR-pěna je dnes také základním materiálem při výrobě matrací pro spaní, kde nahradila molitan. Tvoří pevnou a spolehlivou výztuž sedacího nábytku v domácnostech
i sedaček v nově vyráběných automobilech.
PUR-pěna ale splňuje nejpřísnější kritéria i z hlediska zdravotního, proto je její tvrdá
varianta takřka výhradním tepelným izolantem v potravinářském průmyslu – v pivovarech
či mlékárnách.
Tak co, pořád si ještě někdo myslí, že vysloužilé spotřebiče nemá cenu odevzdávat
na sběrná místa, aby se o ně mohli postarat odborníci?
Elektrowin
5
Portášská hlídka opět po delší odmlce hlásí
Ne, že by nebylo o čem psát nebo že by nešvary v přírodě skončily, ale prostě nestíhám.
Tentokrát jsme se podívali na paseky a jak se uklízí po těžbě. No to jsme ale neměli
dělat. Kam se poděli ti lesní hospodáři, kteří dbali na čistotu lesa, kteří naučili děvčata,
která ty paseky většinou uklízela, rozdělat
oheň pomocí paprčí či jiné rozkládky? Kde
jsou ti hajní, kterým se ježily vousy, když viděli kus gumy na rozkládání ohně? Dnes by
ti hajní hořce zaplakali, pokud by neskončili někde jinde… To množství pneumatik
a nejen z osobních aut, ale i z nákladních,
které se odvezou do lesa na spálení, to si na
lesnických školách - ani těch vysokých - nedokážou představit. Některé jsou nařezané,
aby se snad ty dráty lépe zabodávaly zvěři
do spárků. Žádný z nás nedovede pochopit,
jak to je možné, že to nevadí hospodáři,
hajnému ani majiteli lesa. A co myslivci?
A kolik se těch pneumatik nespálí? Myslíte,
že je někdo potom odveze? Kdepak, to se
buď skulí do potoka, nebo nechá jen tak
ležet. Za pár let tu nebudeme a po nás
potopa. Ti správní lesa páni, kterým by to vadilo, už tu nejsou, tak co. A ti, kterým jde jen
o to vytěžit, zpeněžit a jde se dál, tak těm to nevadí. Přikládám fotografii.
Často se setkáváme s poznámkami: „Portáši tam stříleli jak malí kluci.“ Oni, ti
portáši na VŠECH AKCÍCH, kterých se zúčastní (a je jich za ten rok dost) střílejí jen na
přání POŘADATELE. Možná by si někteří lidé mohli více všímat lesa a věcí kolem něj.
Kdysi se hajní a lesáci zdravili „Lesu zdar“, dnes nám to zní a myslím, že nejen nám jako
„Lesu zmar“.
Portáš Juráš
Jarní knihovna
Dění v obci ...
Přišlo jaro!
Proto i v naší knihovně jsme se ho společně s dětmi ze školy a školky rozhodli přivítat,
a to týden před Velikonocemi formou kvízového dopoledne.
Školka a 1. i 2. třída si vyzkoušely kvíz o populárních Šmoulech a Večerníčkový kvíz.
Musím podotknout, že děti byly téměř neomylné, hlavně o Šmoulech toho věděly leckdy
více než já.
Pro ty starší, tj. 3. - 5. třídu, byl připravený kvíz Jarní květiny a Velikonoční kvíz.
Jednoduché to nebylo, zvláště kvíz o Velikonocích dal školákům zabrat.
6
A protože Velikonoce byly za rohem, nechybělo ani čtení nejen o jaru, ale i o těchto
svátcích jara.
Na závěr našeho setkání si mohly děti vymalovat obrázky s jarní tematikou, prolistovat knihy v naší knihovně. Ani sladká odměna v podobě velikonočních perníků či
vajíček je neminula.
Eva Kerčáková - knihovnice
Banát–idylkastarýchčasů
V měsíci dubnu byla v jednací síni obecního úřadu výstava obrazů a fotografií
českých krajanů ze šesti českých vesnic
v Rumunsku. Snímky zachycovaly současný život domorodců v Rumunsku, kteří si
uchovávají české zvyky včetně nářečí.
Měl jsem možnost v roce 2009 se
zúčastnit zahraniční exkurze do Transylvánských Alp se starosty z plumlovského
mikroregionu. Skoro celý týden jsme byli
7
ubytovaní v českých rodinách ve valašském rumunském prostředí vesnice Svaté
Heleny. Postupně jsme navštívili bývalou
osadu Elizabet, vesnice Gerník, Rovensko,
Eibentál.
Historie osídlení českými přistěhovalci
je datována od roku 1823, kdy obyvatelé pocházeli zejména z plzeňského a klatovského okolí. Druhá vlna následovala
v letech 1826-1830 a třetí kolonizační vlna
po roku 1861, kdy připadl Banát Uhersku.
Hospodářské poměry zdejších Čechů byly
velmi dobré, vynikaly zejména čistotou a řemeslnickými dovednostmi.
Současnost je však značně jiná. Většina mládeže po dovršení plnoletosti se vydává
do světa, především do České republiky, kde již mají řadu krajanů. Starší lidé však
zůstali a svou obživu získávají z obdělávaných horských luk a polí, chovem domácího
zvířectva a podomácku vyrobenými produkty. Vyskytuje se i další možnost přivýdělku,
a to z turistického ruchu. Cesta je však trnitá a krajané získávají v této oblasti první
zkušenosti.
Snímky na výstavě byly zapůjčeny od p. Ivo „Fíka“ Dokoupila z organizace Člověk
v tísni.
Bohumil Škarpich
Sekaná párty 2012
Po úspěšném prvním ročníku kulinářské soutěže s názvem Koláčové odpoledne pokračovalo klání o královnu (či krále) rusavské kuchyně druhým dílem. Tentokrát měli výhodu
soutěžící, kteří mají doma masožravce, vegetariáni byli pro letošek bez šance. V původním
termínu tu hrálo (velmi úspěšně) loukovské divadlo, pak přišel čas plesů a bálů, proto
se nám „sekačku“ podařilo uspořádat až v hodně pozdním termínu, kdy krásné počasí
vybízelo k práci na zahradě nebo zahrádce (...pivaři). Navíc ve stejný den se sešlo hned
několik zajímavých akcí, proto jsem do poroty nemohl počítat s žádným hasičem (pouť
na Hostýně), myslivcem (střelby) ani cyklistou (Rohálovská 50ka). I přesto byla účast velmi
slušná, sál obecního domu téměř plný, dvanáct soutěžních vzorků bylo sice méně než
před rokem, ale porotě to stačilo vrchovatě. Některým lezla sekaná snad i ušima, zvlášť
když se na svoji důležitou funkci a povinnost řádně nepřipravili (že, Mirku šmarhánský...).
S kulturním programem mi jako vždy výrazně pomohli malí rusavští Valášci pod vedením Lídy Mikšánkové, chybět nemohli ani ogaři z Hořanska. Ti teda začátek vystoupení
asi zažili už i lepší (otevřené okno – průvan - vyvrácený květináč), ale jakmile vytřepali
v průběhu odpoledne poslední zbytky hlíny ze svých hudebních nástrojů, tak se rozehráli ke skvělému výkonu - jak se říká - závěr patří mistrům. Poděkovat bych chtěl i všem
sponzorům, díky kterým jsme se bavili. Tady bych upozornil na kouzelné ruce hned tří
našich spoluobčanů, kterým se podařilo vylosovat si několik cen následujících po sobě
8
(ujištuji vás, že to byla čistá akce - to víno, co bylo v tombole, mi nikdo nedonesl v krabici se spoustou šustivých papírků s Františkem Palackým na potisku). První cena, židle
z Kovonaxu, je u Bolfů, snad z ní Jirka nespadl, jestli na ní koštoval i další vyhrané trofeje
(fernet, víno, slivovice...).
Výsledky? Řád Zdenka Pohlreicha putuje pro letošek na již zmíněné Šmarhánky první místo Lada Urubová. Na druhém místě se umístila Dáša Hudcová, třetí nejlepší
vzorek připravila Ilona Kolajová. Ta se po dvou ročnících může pyšnit jako jediná dvěma
cennými kovy - obhájila loňskou bronzovou medaili. Takže dámská hegemonie v kuchyni
pořád trvá, i když několik chlapů se ji pokusilo narušit. Karel Ševčák ml. bohužel doplatil
na fakt, že se naše soutěž boduje jinak než v krasobruslení, takže umělecký dojem, jeho
vizuální příprava vzorku, přišla vniveč. Přesto kdyby byli všichni manažeři Českých drah
tak pečliví jako on (ta pažitka byla posazena brilantně), neměli by naši ministři dopravy
i financí tolik starostí.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem porotcům i hostům za pohotové odpovědi.
I vtipné rozhovory přispěly k tomu, že jsme se snad všichni dobře bavili. My (kulturní
výbor) se napříště při plánování termínu poučíme z letošních chybiček a věřím a doufám,
že příští rok se mezi námi objeví několik nových rusavských kuchařských es.
Daniel Krajcar – kulturní komise
Kuličkiáda – už 6. ročník na Rusavě
V neděli 6. května jsme se už pošesté sešli na hřišti u keramiky na kuličkiádu pořádanou
Aktivním klubem. Sice jsme se obávali toho nejhoršího – co napáchal velký déšť z předchozího večera, naštěstí však nedělní počasí vyšlo, bylo krásných 20 stupňů i víc. Účast
byla neuvěřitelná, hodně dětí všech věkových kategorií, ale i dospělých. Je vidět, že jsou
všichni stále hraví a nebojí se porážky J.
Každé dítko (jako při každém ročníku) dostalo u
zápisu zápisné (tradičně bublifuk a něco sladkého na
zub). Na akci bylo samozřejmě zajištěno občerstvení.
Po ukončení hlavní soutěže dostala všechna škvrňata
za perfektně zvládnutou hru na velmi drsném povrchu
zdarma špekáček k opékání a pistolku na vodu.
A teď už k výsledkům kuličkiády:
kategorie 1-5 let: celkem ze 17 dětí
1. místo – Verunka Krajcarová (dřevěné puzzle)
2. místo – Jareček Češek (stavebnice – kostky)
3. místo – Míša Třasoň (sada na písek)
kategorie 6-10 let: hrálo 8 dětí
1. místo – Simonka Zelená (velká vodní pistol)
2. místo – Erička Daňková (menší vodní pistol)
3. místo – Davídek Kočička (sada na líný tenis)
9
kategorie 11-15 let: hrálo 9 dětí
1. místo – Kuba Bednář (sportovní batůžek)
2. místo – Jirka Kratinoha (vodní pistol)
3. místo – Patrik Sumec (sada na líný tenis)
kategorie 16-100 let: hrálo 20 dospěláků
první cenou pro dospěláka byla pravá nefalšovaná trnková slivovice, kterou si odnesla Pavla
Ševčáková, hned za ní skončila Hanka Zacharová,
která si odnesla ořechovici, a jako třetí skončil Danek Krajcar, který také neodcházel
s prázdnou, ale s půl litrem slivovice.
Je vidět, že si rusavská kuličkiáda získala své příznivce.
Všem děkujeme za účast a už se těšíme na další chvíle strávené s vámi na příštích
akcích pořádaných AK.
Za AK Dagmar Hudcová
36. kácání mája na Rusavě
Po dvou letech nám počasí opět přálo a my jsme se mohli v sobotu 26. 5. 2012 společně
sejít na Čecheru, abychom skáceli máj. Mnohému příchozímu na Čecher však letos mohlo
ledacos připadat jiné. Ano. Letošní Kácání mája bylo opravdu trochu odlišné. Řekl bych
„větší“. Valašský krúžek Rusavjan se spolu s jinými moravskými a slovenskými folklorními
soubory zapojil do projektu EU Kroje našich krajů, jehož cílem je obnova krojů našich
předků. Ale k čemu by tyhle kroje byly, kdybychom se v nich nemohli předvést! A tak
rusavské Kácání mája zahájilo maraton slavností a festivalů, kde se zúčastněné soubory
představí se svým uměním.
Přípravy začaly už v lednu, ale nejvíce práce nás čekalo až v květnu. Perfektně
připravený terén, stánky, posezení a krásný máj, který vévodil celému Čecheru – tuhle
idylku však pokazila zpráva, že nám „někdo“ (dnes už víme, kdo to byl) v brzkých ranních
sobotních hodinách máj srazil. Co naplat. Museli jsme postavit nový. Ten už ale počkal,
až jej srazí ti povolaní.
Průvod, který tradičně započal u školy,
opět nezklamal. Všichni přihlížející mohli
obdivovat nejen pestrost krojů, ale i jeho
veselí a skvělé muziky. To nejlepší nás však
čekalo, až když jsme všichni přišli na Čecher.
Každý ze souborů předvedl to nejlepší, co
umí. Rozhodně se bylo na co dívat i co poslouchat. A kdo nás tedy letos svým tancem,
zpěvem i muzikou nadchl? Vedle domácích Rusavjanů to byli naši noví kamarádi
10
ze slovenského souboru Vepor z Klenovce, dále Občanská beseda Kyselovice, NS Cholinka
z Choliny, NS Pantla z Nákla, FS Hanačka z Litovle, Valášci z Rusavy, DFS Píšťaličky z Bystřice
pod Hostýnem a nad těmi všemi bděl Valašský sbor portášský z Rusavy. O scénku
u mája se letos postaral FS Soláň z Rožnova pod Radhoštěm. Dokázali, že jsou nejen dobří
tanečníci a zpěváci, ale i baviči. Neviděl jsem nikoho, kdo by se nesmál. Sražením máje
však vše nekončilo. Naopak, pro milovníky dobré zábavy začala pravá lidová zábava při
cimbálu. Ti nejzdatnější odcházeli z Čecheru až o půlnoci.
A jak akci zhodnotit? Usínal jsem s pocitem, že jsme udělali maximum ke spokojenosti
všech a že letošní kácání patří k nejzdařilejším v celé jejich historii. Kompletně zaplněný
Čecher (odhaduji cca 500 lidí), 8 folklorních souborů, zdařilá vystoupení a úsměv na
tváři všech přítomných – co více si tedy přát? Děkuji touto cestou všem, kteří se jakkoliv
zapojili do příprav a ochotně nám pomohli. Celá akce nás sice stála dost sil a času, ale
když jsem viděl spokojené diváky i účastníky celé akce, poznal jsem, že tohle byla pro
organizátory ta největší odměna.
Jaroslav Pavelka – vedoucí VK Rusavjan
Dětský den
Letošní Dětský den se konal v sobotu 2. 6.
2012 na hřišti na koupališti.
Měli jsme trochu obavy o účast, neboť
se v tento den na fotbalovém hřišti konala
i hasičská soutěž. Ale jak se časem ukázalo, pochybnosti nebyly na místě, protože
účast byla opět hojná, možná i díky počasí,
které nám přálo. Jako každý rok byl pro děti
připravený Pohádkový les, v němž plnily
různé úkoly u pohádkových postaviček.
Největší obdiv zase sklidil vodník, který
v dětských hlavičkách utkvěl snad nejvíce.
Po zvládnutí nástrah v Pohádkovém lese
si děti jako odměnu vyzvedly balíčky se
sladkostmi a malými hračkami.
Volný čas na hřišti byl vyplněn jízdou
na třech ponících a jednom velkém oři,
trampolínou, střelbou ze vzduchovky, soutěžemi za žetonky, které děti směňovaly za
různé drobnosti, a přehlídkou cvičených
11
pejsků. Ta sklidila velký obdiv. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na dospělé účastníky,
kteří si mohli zkusit házet kroužky na předem připravené lihoviny a zavařeniny.
Po celou dobu byl pro všechny účastníky otevřen bufet jak s pěnivým mokem, tak
i s nealko pitím, něčím malým na zub a gril s nabídkou klobás.
Den dětí ukončen a mnozí diváci se už během něj přemístili na fotbalové hřiště
podpořit naše hasiče a hasičky.
Z mého hlediska byl 2. červen, co se týče akcí, nadmíru bohatý.
Chtěla bych ještě tímto poděkovat všem našim sponzorům, bez kterých bychom
tento den pro děti nemohli pořádat.
P.S. Musím zmínit hlášku dne..... Aktivní klub dobrovolných hasičů :-).
Za AK Hanka Zbranková
První kolo v požárním sportu okrsku Slavkov na Rusavě
V sobotu 2. června se uskutečnilo první kolo v požárním sportu okrsku Slavkov, tentokrát
na hostitelské půdě Sboru dobrovolných hasičů Rusava. Již tradičně jsme si pro hasičské
zápolení vybrali fotbalové hřiště SK Rusava. Už při posledních dopoledních přípravách
jsme tušili, že objednávka hezkého počasí bude dodána přesně na čas a diváci se mohou
těšit na všechny plánované disciplíny. Překážkový běh na 100 metrů, štafetu 4x100 metrů
a - jak říká starosta okrsku, bratr Barotek - disciplínu pravdy, požární útok.
Začátek naší soutěže byl plánovaný na 14. hodinu a v tomto čase se taky na rusavském hřišti postupně sjela všechna družstva okrsku (Brusné, Slavkov, Chomýž a Jankovice).
Po úvodním nástupu už nic nebránilo tomu, abychom se jak muži, tak ženy pustili do
hasičského soupeření. V mužské kategorii nastoupilo sedm družstev, v kategorii žen družstva dvě. Na tom by nebylo ještě nic tak výjimečného, kdyby jedním z ženských družstev
nebyly naše ženy Rusava. To, co se dlouhá léta nedařilo, se stalo skutečností. Naše holky
nastupují k historicky prvním soutěžním pokusům v tomto složení: Marta Dudláková –
strojník, Lidka Mikšánková – savice, Adéla Urubová – koš, Markéta Vaculíková – spoje B
hadic, Katka Pavelcová – rozdělovač, Katka Ponížilová – levý proud. Katku Ponížilovou
a její sestru Petru jsme draftovali ze slavkovského sboru, aby doplnily naše družstvo.
Bohužel Petra se nám těsně před závody zranila, a tak ji při útoku nahradil Radek Hovořák
(regule povolují účast jednoho muže v družstvu). Tímto bychom chtěli Slavkovu, a hlavně
holkám, poděkovat. Osud tomu asi chtěl a při prvních závodech i s ženským družstvem
jsme si vylosovali startovní číslo 1. Takže rovnýma nohama do soutěže! První disciplínou
byl překážkový běh na 100 metrů. Za naše družstvo žen nastoupily Katka Pavelcová,
Markéta Vaculíková, Adéla Urubová a Marta Dudláková. Holky si vedly na premiéru moc
dobře a v součtu tří nejlepších časů zaostávaly za rivalkami z Brusného o pouhých 2,17 s.
Ani družstvo mužů se nenechalo zahanbit a po první části soutěže vedlo s celkovým časem
62,56 s. Další zkouškou pro všechna soutěžní družstva byla štafeta na 4x100 metrů. Naše
ženy se snažily dohnat lehkou ztrátu a na překážkách bojovaly jako lvice. Výsledek byl
impozantní. Podařilo se jim smazat ztrátu, a do poslední disciplíny nastoupily dokonce
s náskokem 1,37 s. Bohužel našim mužům se skvělý výkon holek napodobit nepodařilo.
12
Nepřesvědčivým výkonem ztratili pozici lídra a do vedení se dostalo družstvo mladých Bruseňáků. Před poslední disciplínou jsme ztráceli 2,7 s. Výsledek mužské štafety nás
zklamal, přesto jsme nesklonili hlavy. Zůstávala možnost zabojovat při požárním útoku.
Konečně přišlo vyvrcholení soutěže. Na poslední chvíli se navýšil i počet diváků, kteří
se přemístili z oslav Dne dětí pořádaných na koupališti. Jako první nastoupilo k disciplíně
pravdy mužstvo Rusava ve složení: Jaroslav Erlebach ml. – strojník, Antonín Mikšánek
– savice, Luděk Mikšánek – koš, Ladislav Pavelec – spoje B hadic, Luboš Mikšánek –
rozdělovač, Martin Kolaja – levý proud, Ladislav Noha ml. – pravý proud. Za mocného
povzbuzování našich fanoušků jsme se postavili na startovní čáru a s výstřelem se vrhli
k základně. Až na malé drobnosti se nám útok povedl a časem 22,9 s jsme ukázali, že
naše šance na celkové vítězství nemusí být nereálné. Teď už nám zbývalo jen počkat,
jak se bude dařit našim největším soupeřům, kterými byla obě družstva z Brusného.
Bohužel naše naděje netrvala dlouho. Brusné I plní útok v čase 23,27 s, a tudíž nám
ani nejlepší útok odpoledne na vítězství nestačí. Končíme s celkovým časem 159,52 s
na druhém místě. Očekávání a pozornost všech se tedy upnula na družstvo žen, které
bylo v těsném vedení. Možná lehká nervozita a první ostrý start si vybraly svoji daň
a malá chyba při zapojení jednoho z proudů na rozdělovači nás stála lepší čas. Družstvo
rusavských žen dokončuje poslední disciplínu s časem 27,72 s. Nastává stejná situace
jako u mužů, čekáme, co Brusné. Podstatně zkušenější Bruseňačky však prokazují svoji
kvalitu a útok zvládnou za 24,58 s. V celkovém součtu časů všech disciplín jsou tedy
o pouhých 1,77 s rychlejší a vítězí.
13
Tak už známe všechny výsledky a přichází na řadu slavnostní vyhlášení vítězů.
Celkovépořadídružstevmužů:
1. místo
Brusné I
celkový čas
157,19 s
2. místo
Rusava
celkový čas
159,52 s
3. místo
Brusné II
celkový čas
161,12 s
4. místo
Janovice I
celkový čas
192,80 s
5. místo
Janovice II
celkový čas
200,00 s
6. místo
Chomýž
celkový čas
202,09 s
7. místo
Slavkov
celkový čas
264,09 s
Celkové pořadí družstev žen:
1. místo
Brusné
celkový čas
187,48 s
2. místo
Rusava
celkový čas
189,25 s
Kromě výsledků družstev se vyhlašovaly také nejlepší výkony jednotlivců na 100
metrů překážek, kde jsme rovněž zanechali dobrý dojem. V kategorii mužů obsadil
druhé místo Martin Kolaja a zdatně mu sekundoval i Jaroš Erlebach, který dosáhl třetího
nejlepšího času. V kategorii žen nám udělala velkou radost Markéta Vaculíková svým
krásným druhým místem.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kdo se podíleli na přípravách a organizaci
sobotní soutěže, a doufám, že se všem příznivcům požárního sportu u nás na Rusavě
líbilo a přijdou nás povzbudit i na dalších akcích, které plánujeme.
Za SDH Rusava Ladislav Noha ml.
< V sobotu 28. dubna se konala už 19.
pouť hasičů, a tak byl Hostýn témě zahlcen
stovkami poutníků – hasičů nejen z celé
České republiky, ale i ze Slovenska, Polska
a Rakouska. V úvodním slovu (před mší sv.)
vystoupil se zdravicí mimo jiné i senátor
Jiří Čunek.
14
Rusava v proměnách času
Historie ...
Do tohoto čísla zpravodaje jsme pro vás opět
připravili obrazové ohlédnutí za „historií“ obce.
Tentokrát Hořansko focené z Březiny. (Mají to ti naši předkové krásný výhled na celou Rusavu!)
15
100.výročíkorunovačníchslavnostína Hostýně(2.díl/2)
Vlastní obsáhlý korunovační obřad byl zahájen průvodem od kláštera přes schodiště
ke chrámu. V jeho čele šel hlavní pořadatel - dr. A. C. Stojan, pak fanfáristé, jednotlivé
spolky a prapory, družičky, orli, duchovenstvo, ze nímž pod baldachýnem (nebesa) byly
na nosítkách neseny korunky. Za baldachýnem kráčela hlavní osoba celé korunovace,
metropolita moravský a kardinál, dr. František Saleský Bauer, arcibiskup olomoucký,
za ním pak řada významných světských osobností.
V prostoru před chrámem pak zástupci jednotlivých stavů a spolků předstupovali před dr. Bauera s prosbou o provedení
korunovace sochy Panny Marie s Dítětem.
Následovalo dlouhé kázání F. Bauera z kazatelny, připravené nad schodištěm. Po kázání vešel průvod do chrámu a kardinál dr.
Bauer se svými třemi asistenty vystoupil
po připraveném a bohatě vyzdobeném
schodišti za hlavním oltářem k soše Panny
Marie a jejího syna a vložil zlaté korunky
na jejich hlavy. Po sestoupení ze schodiště
ještě třikrát kadidlem korunovanou sochu
okouřil. Hlaholem zvonů, hudbou, zpěvem
a modlitbami byl korunovační ceremoniál
ukončen.
Rušno na hostýnském temeni však
Slavnostní korunovační průvod vchází
bylo ještě dalších deset dní. Hned druhý
do baziliky
den, v pátek 16. srpna, byla uspořádána
pouť a valná hromada Matice svatohostýnské, která měla lví podíl na zdárném průběhu
korunovace. V dalších dnech proběhly poutě: matek a dětí, mužů, duchovenstva, mariánských družin, terciářů, omladiny, studentstva, akademiků, učitelů, profesorů a konečně
pouť Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje. Také tyto dny měly nabitý a pestrý program, který
tvořily průvody, mše, kázání, proslovy, pozdravy, přijímání, hudba, zpěvy a schůze.
Korunovace byla také příležitostí k setkání nejvyšších církevních hodnostářů. Mezi
nejvzácnější hosty patřili oba kardinálové - arcibiskupové, vedle korunovatele dr. Bauera
to byl kardinál Lev Skrbenský, arcibiskup pražský. Přítomno bylo i pět biskupů: dr. Karel
Wisnar z Olomouce, starosta Matice svatohostýnské, hrabě Pavel Huyn z Brna, dr. Josef
Doubrava z Hradce Králové, Josef Antonín Hůlka z Českých Budějovic a Josef Koudelka,
český biskup z Milwaukee v USA, předtím generální vikář a biskup v Clevelandu. V čele
nejvýznamnějších světských osobností byl moravský zemský hejtman, hrabě Otto Serényi.
Svobodný pán Lev Skrbenský se narodil 12. června 1863 na zámku v Hukovicích, okres
Nový Jičín. Své dětství ovšem prožil u své babičky v blízkých Dřevohosticích na zámku,
který vlastnili jeho rodiče - baron Filip Skrbenský a Leonie Skrbenská. Dne 15. září 1899
byl jmenován arcibiskupem pražským. V roce 1901 byl jmenován kardinálem. V roce
16
dění v obci...
Sekaná párty
Kuličkiáda
Portáši při žehnání nových zvonů na sv. Hostýně
Kácání mája
Dětský den
Okrsková požární soutěž Rusava
Pavoučci poutníčci
Přátelské utkání SK Rusava : PSG Zlín
1916 se stal arcibiskupem olomouckým. V roce 1920 ze zdravotních důvodů odstoupil
a 24. prosince 1938 zemřel v Dlouhé Loučce u Olomouce.
Nelze zapomenout ani na další akce, které oživovaly a zpestřovaly korunovační dny.
Kromě zvonů, hudby a krásných melodických zpěvů to byly úchvatné večerní světelné
průvody, lampiony, ohňostroje, rakety, prskavky, hřmění hmoždířů, rachot děla, fotografování atd. To všechno dotvářelo nádhernou kulisu slavnostních dnů.
Korunovační slavnosti na Hostýně jsou vlastně připomínány celých sto let. Zásluhu
na tom mají dvě pamětní desky z bílého mramoru, které jsou umístěny v chrámu po obou
stranách hlavního oltáře. Byly zhotoveny v dílně akademického sochaře Ferdinanda
Neumanna v Kroměříži. Text vyrytý do desky zasazené po levé (severní) straně oltáře
připomíná povolení korunovace papežem, text desky po pravé straně připomíná vlastní
korunovaci.
Co ještě dodat? Korunovační slavnosti v roce 1912 byly nesporně největší akcí
na Hostýně ve dvacátém století. Zařadily se také k nejvýznamnějším událostem v dějinách
Hostýna vůbec. V duchu tradičních historických hodnot by měly také proběhnout letošní
jubilejní oslavy 100. výročí těchto památných a nezapomenutelných dnů.
Vlastimil Doležel
Historieportášskýchsborůna Valašsku
Souhrnný přehled
1638 Když si císařské vojsko během třicetileté války
několikrát nevědělo rady s povstaleckými Valachy, kteří
využívali znalosti terénu a obyvatel, bylo rozhodnuto
použít proti Valachům zase Valachy. Dne 31. března 1638
Císař Ferdinand III. Habsburský povolil reskriptem najmutí
jedné stovky „věrných Valachů“ za účelem lepší ochrany
východní hranice Moravy. Z řad „věrných“ katolických
Valachů bylo vybráno 100 spolehlivých mužů – základ
budoucích portášů. Zároveň 2. dubna 1638 císař zasílá
moravskému zemskému hejtmanovi, hraběti Salmovi, dopis, ve kterém jej vyzývá k opatrnosti při vybírání věrných
Valachů. Jedním z jejich úkolů bylo i hlídat zemské hranice,
hlavně průsmyky, pasy - “brány“ do Moravy. Tito Valaši se
pak stali jakýmisi národními četníky, často využívanými
jako kontrarevoluční složka k likvidaci lidových povstání
nebo zbojníků jánošíkovského typu. Na jejich obhajobu
však nutno uvést, že často účinně zasáhli při obraně hranic
proti uherským vpádům, nebo lupičům dobytka. Někdy
dokonce vydatně pomohli při zlikvidování obávaného
medvěda či smečky vlků. Rozhodování o sboru náleželo
zprvu samotnému císaři.
Mikoláš Aleš
17
1640 Moravský zemský sněm 23. února 1640 rozhodl, aby byli naverbováni věrní Valaši,
o kterých se předpokládalo, že by mohli v okolí svého bydliště potírat zbojnictví podstatně účinněji než vojsko.
1642 Při verbování Valachů jim povstalci slibovali, že zničí majetky všech, kteří zradí a dají
se do císařských služeb proti nim. Proto se podařilo naverbovat jen málo mužů a těm se
nevěřilo. Byla obava, že zběhnou ke Švédům nebo k valašským povstalcům, zbojníkům a
podobně. Nebylo ani zbraní, ani peněz na slibované žoldy, stávaly se případy, že někteří
muži zbíhali ze služby z obavy z povstaleckých Valachů a pro špatné proplácení žoldu.
Někteří dokonce slušně požádali o propuštění ze služby a bylo jim vyhověno. Za účast
ve valašských povstáních při švédském vpádu na Moravu bylo rovněž 12 mužů ze služby
vyloučeno pod pohrůžkou smrti.
1643 – 1644 Věrní Valaši se významně podílejí na potlačení valašských povstání
na Vsetínsku a na uklidnění celkové rozjitřené situace v oblasti. V této době věrní Valaši
spolupracují jak s vojskem, tak i s dalšími oddíly tzv. biskupských Valachů.
1644 Najímání věrných Valachů bylo opět obnoveno. Někdy byl stav doplňován i z řad
chycených zbojníků, když dostali milost. Nosili svůj valašský kroj, na rozdíl od obyčejného
Valacha však nosili vysoké kožené boty (ne krpce). Na všedno měli bílé huněné nohavice
a černé bruncleky, na svátek měli nohavice černé a zelenou župicu. Na hlavě vysoký
klobouk se širokou střechou (nebo nic). Na zádech nosili půlhák, později lepší karabinu,
za širokým řemenem měli jednu nebo dvě pistole, dále měli koženou tašku (v ní byla
“oprátka“ - dlouhý řemen na poutání i na házení jako laso, na konci však nebyla smyčka,
ale železná kulička), dále v tašce byl “túlec“ na prach a kulky, za opaskem měli ještě tesák
a “baňku“ na různé pití. V ruce drželi obávanou valašskou zbraň – valašku, ostrou sekerku
s dlouhou rukojetí (při chůzi a zvláště při běhu do kopce se s ní opírali o zem), se kterou
uměli v případě potřeby i dobře házet. Mohli zatknout i vojáka, když se řádně nechoval
(třeba když loupil na vlastní pěst), vojáci a portáši se vůbec neměli rádi.
1645 Věrní Valaši byli zřejmě rozpuštěni.
Projektové dny
ve školní družině
Josef Hudec – Včelínský
naše škola ...
Málokdo z nás dokáže dělat věci „jen tak“,
beze smyslu. Potřebujeme vidět cíl, ke kterému jdeme.
Tuto přirozenou tendenci naplňuje projektové vyučování. Projekt představuje nabídku učiva, která se soustředí kolem určitého tématu nebo ústředního motivu. Využíváme
přitom různorodé činnosti (vyprávění, námětovou hru, vycházku, kreslení, malování,
zpívání, dramatizaci, pokusy, bádání, exkurzi...), které téma propojují, a dodávají mu tak
na rozmanitosti a pestrosti.
18
V letošním školním roce jsme se věnovali třem oblastem. První z nich byl projekt
nazvaný Foukej, foukej větříčku. Příchod podzimu se promítá ve změně přírody. Podzimní
vítr voní zrajícím ovocem. Proč se cítíme v tomto období tak veselí? Čerpáme síly z prázdninového odpočinku, sládnoucího ovoce, barevného listí a dračích rejů? Když za okny
fouká , je to ta pravá chvíle na vyprávění a vyrábění draků, malování obrázků s podzimní
tematikou. Dětem se podařilo vyrobit z papíru nádherné draky, které jsme si pouštěli
na kopci za školou v Dúbku. Také výtvarné práce z podzimních listů se jim povedly, vyzdobili jsme si s nimi celou družinu. Líbila se jim i soutěž v poznávání jednotlivých druhů
ovoce podle chuti a vůně.
Druhý projekt se jmenoval Knížka je můj kamarád. S tímto projektem jsme vás již
seznámili v minulém čísle zpravodaje v článku se stejnojmenným názvem.
Třetí projekt Teď už vím, jak se slušně chovat, proběhl na jaře. Hurvínkova abeceda
slušného chování uvedla děti do světa správného stolování, zdravení i soužití s druhými
lidmi. Nahrávka během bouřlivých salv smíchu osvěžila zásady slušného chování, které
jsme si později procvičili se společenskou hrou Nešťourej se v nose aneb Etiketa pro děti,
Dávej bacha aneb Bezpečný start do života a hrou Vadí? Nevadí! aneb Nejsme všichni stejní. V rámci tohoto projektu jsme uspořádali výtvarnou soutěž na téma slušného chování.
Cílem projektů bylo probouzet u dětí aktivitu, rozvíjet jejich fyzickou i psychickou
zdatnost, schopnost projevovat se v prostředí, kde jsou děti radostné a dokážou ukázat,
co už umí, v prostředí, které jim pomáhá porozumět sobě i světu.
Jitka Biová
Výtvarný kroužek
V letošním roce se do výtvarného
kroužku v naší základní škole přihlásilo
neuvěřitelných 27 dětí. Proto musel být
rozdělen do dvou kategorií – na mladší
a starší děti. Kroužek tak probíhal jednou za 14 dní. Ale i přesto jsme toho
stihli hodně udělat, a to hlavně díky
našim sponzorům. Největším sponzorem byl pan Stanislav Pavelec, který
na výtvarnou činnost věnoval 5 000 Kč.
Poděkování však patří za sponzorské
dary také manželům Stachoňovým,
panu Miroslavu Bílkovi a panu Zdeňku
Bartoškovi.
Za celý kroužek a za všechny malé školáky ještě jednou velký dík!
Mohli jsme tak pracovat s neobvyklými výtvarnými technikami nejen v kroužku, ale
i v hodinách výtvarné výchovy. V kroužku jsme vyráběli obrovského ježka s bukovou
drtí. Vyrobili jsme si prostorového pejska a kočičku, krásný kartonový adventní kalendář,
betlém a přání Ježíškovi, vlastní puzzle a krabičku na pastelky z vlnité lepenky. Malovali
19
jsme prstovými a temperovými barvami, používali jsme mastné pastely i rozmývací
pastelky. Nezapomněli jsme ani na maminky. Ke Dni matek jsme pokreslili textilními
fixacemi chňapku, která je pro každou maminku nezbytným doplňkem do kuchyně. To
je jenom stručný výčet našich výrobků.
Vytvořili jsme spoustu pěkných prací a musím uznat, že ve škole máme velké výtvarné talenty.
Mgr. Eva Kubišová
Pozn.: Některé práce jsou i se jmény uvedeny u obsahu.
Keramická dílna
Dne 22. 3. se na naší škole konala opět jedna z velmi oblíbených keramických dílen.
Žáci se na dílnu těšili již několik dnů předem. Tentokrát si vyrobili z keramiky kočičku
na zavěšení. Malí tvůrci měli na výběr ze dvou variant výrobku. Jednoznačně, dle přání
žáků, vyhrála varianta neglazurovaná oproti glazurované, kde žáci sami vybarvili na kočičce zelené oči a bílé pacičky. Nadšení pro práci s keramikou bylo velké, děti nejvíce
bavilo vyzdobit si kočičku podle své fantazie. Při zdobení kapsičky žáci použili květinové motivy, které do keramické hlíny vyznačili za pomoci párátka. Naopak větší detaily
na výrobku se tvořily pomocí konce štětce, kdy děti pracovaly pečlivě podle instrukcí
a dávaly pozor, aby prohlubeň do hlíny byla tak akorát, ani příliš mělká, ani příliš hluboká,
aby nedošlo při vypalování v peci k následnému poškození výrobku. Obvodové tvary
kočičky žáci ohladili svými prsty. Dotek a fyzický kontakt s hlínou má velmi pozitivní vliv
na psychickou pohodu člověka. Práce s keramickou hlínou rozvíjí u žáků kladný vztah
k přírodním materiálům a podporuje u nich zdravý rozvoj jemné motoriky a manuální
zručnosti. Výrobky se velmi povedly, žáci si účast na keramické dílně užili a v tvořivé
náladě prožili část dne.
Mgr. Jana Podolová
ředitelka školy
20
Dětský den
V letošním školním roce jsme dali na předpověď počasí a oslavovat Den dětí jsme
vyrazili celá škola na Jestřabí 31. května.
Krátce po osmé jsme s batůžky vyšli přes
Lámanec směrem ke Kůlu, kde byla naše
první zastávka. Po krátké pauze jsme si
vyšlápli kopec na Jestřabí. Výjimečně jsem
neslyšela žádné stížnosti typu: „Mě bolí
nohy!“, „To je daleko!“, „Kdy už tam budem?“
Naši malí turisti si tak zaslouží velikou pochvalu. Dřeva bylo v krátké chvíli kopec a očekávané opékání mohlo začít. Opékání
však mělo letos jeden zádrhel. Tyčky na buřtíky byly poněkud přeschlé, a tak nejeden
špekoun skončil v ohni. Své špekáčky do ohně umístily i paní učitelky. Po jídle následovala zábava. Ruské kuželky, houpačka a nezbytný kolotoč. Závěr byl ale úplně nejlepší.
Otevřeli nám bufet a děti mohly utratit všechny své peníze. Ve výběru převládl nanuk
Kuba. Po jedenácté hodině jsme lesem prošli na vlek a rovnou do školy na dobrý oběd.
Byl to vydařený Dětský den.
Mgr. Eva Kubišová
Testovánížáků5.týchtříd
Ve dnech od 21. května do 8. června 2012 proběhlo na naší škole, tak jako v celé republice, testování žáků pátých tříd. Žáci byli testováni v předmětech český jazyk, matematika
a anglický jazyk za pomoci počítače.
Výsledky testů, které připravila Česká školní inspekce, jsou zatím velmi nepřesné. Celý
testovací systém musí ještě odstranit nedostatky a chyby, které se během testování objevily.
Mgr. Jana Podolová
ředitelka školy
Práce dětí…
Čím bych chtěl být
Prváci a druháci se pokusili napsat, čím by chtěli být, až budou dospělí. Práce jsou to
sice vesměs stručné, ale jistě zajímavé. Někteří doplnili své literární pokusy ilustracemi.
Chtěla bych být fotbalistou protože mě to baví a protože do toho chodím a jde mi to
a doufám že to nigdy neopustím fotbal!! Jsem ráda fotbalistou.
Karolínka Mastilová, 1. třída
Mně by se líbilo být doktorka protože pomáhá nemocným lidem. A léčila bych mamku
až bude stará. A ještě bych chtěla být kadeřnice. Kadeřnice dělá různé pěkné účesi.
Eliška Suchá, 2. třída
21
Já bich chtěla bít prodavačkou ve Zverimeksu. Budu prodávat krmiva a bílé miši a misky
a pelíšky a želvi a terária a taky budu prodávat rybi.
Simonka Kotasová, 3. třída
Já bych chtěla mít menší útulek pro koně, psi a kočky. Protože mám strašně ráda
zvířata a chtěla bych jim pomáhat. Zvířata jsou přece také živá stvoření!!
Verunka Dvorníková, 2. třída
Chtěl bych být řidičem a jezdit náklaďákem Madeta protože už jsem chtěl dávno jezdit.
Aji když jsem školák taky bych si chtěl zajezdit protože mě to baví. Taťka to taky je a říkal
že jak budu velký jak táta tak budu moct taky jezdit náklaďákem protože je to zábava.
Potom s tím kamionem budu jezdit do práce a jak budu mít dovolenou tak pojedeme
někde na výlet třeba do Zlína nebo do Brna. A potom jak mi skončí dovolená tak zas
pojedu do práce. A potom jak mi skončí práce tak půjdu s dětma do nějaké zoo.
Jirka Vinklarčík, 2. třída
A teď tady máme jednoho nerozhodnutého třeťáka:
Já bych chtěl být železničářem, opravářem vlaků, archeologem, průvodcem na zámku
nebo na hradu a kovářem.
Jirka Suchý
To je tedy opravdu vyčerpávající informace.
Mgr. Eva Kubišová
Besídka ke Dni matek
V úterý 15. 5. se v Základní škole v Rusavě konala besídka na oslavu Dne maminek. Konalo
se to v 15.30 hod. My, žáci z 5. třídy, jsme hráli pohádku O Sněhurce. Nechyběli tam ani
trpaslíci, princ Jarmil, zrcadlo, zlá babice, Sněhurka a dřevorubec. Pohádka O Sněhurce
byla z dětského muzikálu a vypravoval ji bobr Herman. Maminkám se to určitě líbilo.
Skončila pohádka a dali jsme maminkám dáreček, co jsme jim vyrobili. pochutnali jsme
si na zákuscích a jeli jsme domů.
Sabina Kamencová, 5. třída
22
Výlet do Brna
My jsme byli včera v Brně na výletě. Jeli
jsme vlakem do Brna rychle, protože jsme
jeli rychlíkem. My jsme viděli hrad špilberk,
kasemata, vězně i mučící nástroje. Mně se
líbila děla na hradbách i vojáci. Cesta na
zpět byla dlouhá. Ve vlaku jsem se díval
z okna. Hrad Špilberk se mi moc líbil.
Jiří Suchý, 3.třída
5. června jsme jeli na výlet do Brna. Jeli jsme
dvě hodiny vlakem. Jeli jsme jednu hodinu
osobním vlakem a pak jsme přestoupili v Kojetíně na rychlík. Viděli jsme hrad Špilberk,
kasematy a teké Petrov. Líbily se mi kasematy. Cesta zpět byla hezká. výlet se mi líbil.
Chtěla bych ho někdy zase zopakovat.
Helena Botíková, 3. třída
Dne 5. 6. jsme jeli na školní výlet do Brna. V sedm jsme měli čekat na vlakovém nádraží
v Hlinsku. Sedli jsme do vlaku a jeli jsme tak asi hodinu, přestoupili jsme v Kojetíně.
Tam jsme chvíli čekali, než přijede další vlak. Za chvíli přijel. Ve vlaku byla celkem nuda
a strašné horko. Ale potom se to rozproudilo a za hodinu jsme byli v Brně. Vystoupili jsme
a šli jsme na rozhlednu, ale tam nám řekli, že tam nepůjdem, protože pršelo. Tak jsme
se vydali pomalu na hrad Špilberk a do těch kasemat. Tam nás už čekal pán, který nás
prováděl. První jsme šli do spižírny, viděli jsme tam ikde spali a mučili vězně. prohlídka
skončila a my jsme šli do KFC se najíst. Potom jsme mohli jít si něco koupit. a šli jsme na
nádraží a jeli jsme vlakem, tím prvním vlakem byla úplně sranda. Ale jak jsme přestoupili,
tak už to taková sranda nebyla. Byl to dobrý výlet. Nejvíc se mi líbily ty kasematy.
Sabina Kamencová, 5. třída
Letos jsme jeli na školní výlet do Brna. Jeli jsme vlakem a přestupovali jsme v Kojetíně.
Ve vlaku byla sranda. Nejlepší bylo, jakjsme jeli nazpátek. V Brnějsme navštívili pevnost
Špilberk- kasematy, Petrov ( chrám sv. Petra a Pavla) a KFC. V KFC si každý dal oběd a potom jsme šli na nákupy. Nazpátek ve vlaku, než jsme přestupovali v Kojetíně, byla velká
srnada i paní ředitelka na nás přišla a i naše paní učitelka.
Barbora Gajdošová, 5. třída
Den maminek v mateřské škole
Letošní vysoký počet dětí navštěvujících mateřskou školu sliboval velkou účast rodičů,
především maminek, na tradiční oslavě Dne matek v naší mateřské škole. Tentokrát jsme
ji naplánovali na středu 16. 5. Maminek se dostavilo dle očekávání mnoho, takže bylo
potřeba této situaci uzpůsobit třídu školky. Nakonec se ale všechny maminky mohly
usadit a děti mohly začít s programem, který jsme s nimi letos nacvičily. Střídaly se
písničky s básničkami, v rámci výuky angličtiny jsme zařadily i jednu anglickou písničku
23
a básničku a na závěr děti také předvedly oblíbené tanečky. Velký potlesk si děti
opravdu zasloužily! Následovalo rozdávání
dárečků dětí svým maminkám, kterým udělali vlastnoručně vyrobení motýlci určitě
velkou radost. Na závěr si děti s maminkami
pomlsaly na zákuscích, které školce věnoval
pan Vávra. Děkujeme všem zúčastněným
– dětem i rodičům – za příjemně strávené
odpoledne a už se těšíme, co maminkám
předvedeme příště.
Lenka Matelová
Pavoučci poutníčci
Letošní počasí je jako na houpačce, to musí uznat každý, a tak jsme sledovaly předpovědi
počasí nejen v televizi, ale i na internetu. A správným dnem pro výlet naší drobotiny byl
čtvrtek 31. 5.
Ten den dorazily děti sice v menším počtu, zato ale s úsměvem na tváři a baťůžky na
zádech. Naší výpravě na Hostýn už nic nestálo v cestě. Nasedat a jedem! V Bystřici jsme
sice chvilku čekali na autobus, který nás měl vyvézt na Hostýn, ale to nám nevadilo. No,
jen do té doby, než přijel autobus už tak se zpožděním a ještě k tomu narvaný k prasknutí. Hodný pan řidič ale zavolal posilu a za 15 minut jsme měli autobus takřka pro sebe.
Na Hostýně jsme si jako správní výletníci zbaštili svačinu ze školy a pak následovalo
moc, moc schodů – já osobně jsem přestala počítat u 45. schodu. Ale zvládli jsme to
a vítězná fotka před kostelem jako důkaz mluví za všechno. Pak jsme se šli pokochat
výhledem na Bystřici, Chvalčov, Rychlov a - jak říkaly děti - na pole.
Vrtule byla taky na svém místě, ale ten den byla líná pořádně se točit. A kam teď? No
přece lesem na Rusavu. Děti šlapaly pěkně spořádaně ve dvojicích, ale jen do té doby, než
jak já říkám – dostaly volný průlet. Jako kdyby do nich
vjel blesk! Tou rychlostí, co začaly poskakovat a vzdalovat se... Tak stop a určit pravidla. Abychom ulehčily
dětem baťůžky, byla pauza na mlsání dobrot. A tak děti
chytly druhý dech a nabrali jsme na rychlosti. Šlapalo se
nám jedna radost. Cestou jsme zdezinfikovaly několik
odřenin a zamáčkly nějakou tu bouli. I to k výletu patří.
Překvapení na nás ale ještě čekalo na naší zahradě.
Poklad dědečka Hříbečka tam opravdu byl. Všude plno
bonbonů. A děti po vzoru pilných mravenečků sbíraly
a za chviličku bylo hotovo.
Čekal nás obídek a odpočinek na postýlkách. A jak
jsem dětem ten spánek v tu chvíli záviděla, si nedovedete ani představit. A tak se nám výlet ke Dni dětí vydařil.
Lucie Rýdlová, učitelka MŠ
24
Fotbal s hokejovým výsledkem
sport ...
Podesáté v historii našeho oddílu jsme mohli
přivítat na našem hřišti hvězdy z televize - extraligové hokejisty Zlína, kteří s námi v rámci jejich letní přípravy na novou sezonu sehráli
přátelské střetnutí. Naštěstí pro nás ve fotbale, i tak to byla fuška.
První předpoklad vydařené akce - krásné počasí - vyšel do puntíku. I díky přízni
„pana řídícího shora“ byly tribuny naplněny maximálně. Přáli jsme si, aby soupeř dorazil
v nejsilnější sestavě a kromě jejich největší mediální hvězdy se i tohle naše přání vcelku
vyplnilo. Pravda, my fanoušci (kromě členů gangu Velký beran - Sláva, obchodník, hrnkař,
...) jsme poznali jen ty největší hvězdy. Přeci jen v televizi sundají helmy jen při pořádné
bitce, ale vězte, že se na Rusavě představili tři reprezentanti z letošního juniorského mistrovství světa - Kašík, Zámorský a Holík. Zvlášť fotografie s posledním jmenovaným bude
v budoucnu hodně ceněným suvenýrem, neboť tento malý mladík byl i v širší nominaci
dospělácké reprezentace a trenér Hadamczik ho velmi chválil. Já osobně naši společnou
fotografii plánuji za pár let vyměnit za pět fotek s Eliášem a ty pak vyměním... no, tím
vás už nebudu otravovat. Dále hrál letos na Rusavě na levém beku stříbrný medailista
z MS v Rize Jarda Balaštík. Ten spolu s Petrem Leškou a Ondrou Veselým patří mezi členy
nejúspěšnější éry zlínského hokeje. Na vše dohlížel z lavičky před šatnami osminásobný
mistr extraligy a trojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa trenér Rosťa Vlach.
Také my se po loňském výprasku posílili, navíc ve čtvrtečním termínu jsme zdaleka
neměli kompletní kádr, proto jsme sáhli po službách legionářů Poly, Sumce a Sedláře.
Samotný zápas mohl, myslím, diváky uspokojit, padalo spoustu krásných branek, o vítězi
nebylo do poslední minuty rozhodnuto. Nejlepším hráčem zápasu byl určitě hostující
25
útočník Jirka Ondráček, který stejně jako loni vsítil na Rusavě hattrick (tři góly). Abych
vám, co jste na našem stadionu nemohli být, přiblížil jeho rychlé průniky - je to asi jako
když jsem nedávno jel na Hořansko na mém patnáct let starém kole Olpran a na své mašině mě předjel Honza Bílek. Rozhodčí Olša nařídil na každé straně jeden pokutový kop,
a i když jsme proměnili jenom my, větší potlesk za vtipně rozehranou penaltu nakrátko si
zasloužil Petr Leška, i když jeho kolega svou šanci nakonec prováhal. Lešoun byl i díky svým
chytrým pasům za obranu další výraznou postavou hostí. Ti nakonec zvítězili po boji 6:5.
My jsme kromě speciálního čísla našeho fotbalového zpravodaje, ve kterém jsme
přiblížili našim fanouškům hosty nevážnou formou, tak trochu jinak uspořádali o poločase
i střelbu pokutových kopů na našeho gólmana Paláta. Krásnou cenu věnoval Pavel Bartek,
který byl shodou okolností jedním ze tří vylosovaných „kopáčů“ (korupci odmítám, sám
jsem losoval, nejsem žádný Rath, Vondra či jak se ti všichni „chudáčci“ jmenují). Nakonec
nevyhrál ani Pavel, ani strýc Janek „Kútný“, i když ten alespoň ukázal našim mladým
klukům z áčka, jak má vypadat správně placírka. Tuhle vloženou soutěž s přehledem
vyhrál, i když malý vzrůstem, ale velký svými výkony třetí vylosovaný soutěžící, který
s přehledem proměnil obě penalty.
Daniel Krajcar
Jarníčástsezony2011/2012
Druhá polovina sezony nám přinesla velké zklamání, uhráli jsme pouze polovinu bodů (16)
oproti podzimu a v závěru se propadli až na konečné 4. místo za 46 bodů při skóre 73:48.
Hlavní příčinou byla série zranění hráčů základní sestavy, od toho se odvíjela chybějící
kvalita na hřišti. Nejlepší hráč i střelec podzimní části Honza Pavelka si na jaře nezahrál
ani minutu, v úvodu jara chyběli gólman Palát a L. Vaculík, v závěru Šimčík, skoro celé
jaro pauzíroval Štefek. Ani polovinu zápasů neodehrál kvůli změně práce Mir. Vaculík,
náhradníci tyto absence nedokázali nahradit. Navíc se bohužel potvrdily mé obavy,
o kterých jsem vás informoval v minulém čísle o odfláknuté zimní přípravě.
Nejvíc nás mrzí domácí prohry s Němčicemi, Mrlínkem a Střílkami, to opravdu nebyly
výkony hodné týmu z čela tabulky. V některých prohraných zápasech jsme nehráli špatně
(v Žeranovicích, v Roštění), největší radost nám udělal druhý poločas ve Skašticích, kdy
jsme po úvodním hvizdu rozhodčího nasázeli domácím za šest minut tři branky a nakonec
otočili skóre ze 3:0 na vítězných 3:6. Tento výsledek měl i mediální dohru - velký rozhovor
se střelcem hattricku Davidem Zeleným. Škoda, že to náš kanonýr nevěděl dopředu, určitě
by se kvůli povedené fotografii oholil. David se stal jako téměř každoročně nejlepším
střelcem týmu (skóroval celkem 18x), za tento titul ale může letos„děkovat“ zranění Honzy
Pavelky, který jen na podzim vsítil deset branek. Dalšími hráči, kterým to tam padalo,
byli Honza Páník (deset gólů) a Michal Vaculík (devět gólů). Michal jako jediný nastoupil
ve všech 26 zápasech, dvakrát chyběl D. Zelený, ostatní absentovali častěji, jak jsem již
uvedl v úvodu. Nejtrestanějším naším hráčem se po letech nestal žádný z Vaculíků, ale
Jan Páník. Nejistá situace v Baníku Ostrava se asi na jeho psychice podepsala až příliš.
V bodování fanoušků se naším nejlepším hráčem stal Zelený před Mich. Vaculíkem
a Páníkem. Nejhezčí gól sezony dal v Roštění Mich. Vaculík (na slávistu dobrý).
26
Jeden odstavec musím věnovat Mirkovi „Gárovi“ Vaculíkovi. Kvůli práci na severu
toho moc neodtrénoval, ale když už přišel, tak to stálo za to. Byl nebezpečný druhým
i sobě. Před zápasem v Morkovicích při pokusu o tvrdou střelu vykopl krtka, takže kvůli
poraněnému kotníku na druhý den nehrál. Před zápasem se Střílkami jeho pukavka na
tréninku vyřadila z boje Patrika Barota (otočené zápěstí), já zase po jeho projektilu nosil
na svém stehně čtrnáct dní krásně obtisklý kopačák i se švy (první týden bylo roteiro
červené, druhý týden se balon zbarvil do zelenomodra). Nejhůř ale dopadl Petr Janek - za
promáčklé dveře u auta ho táta doma asi moc nepochválil. Od té doby když byl Gára na
tréninku, si nikdo nechtěl parkovat auto před šatnami jako první zkraje.
V tuto chvíli je pro nás čtvrté místo velkým zklamáním, zvlášť když jsme tabulku
dlouho vedli, ale pokud se nezmění přístup hlavně mladších hráčů k tréninku i k zápasům,
za pár let (možná hodně brzo) budeme vzpomínat, jak jsme byli v tom roce 2012 dobří.
Koneckonců lepší jsme ve více než šedesátileté historii našeho klubu mockrát nebyli.
Rusavské fotbalové velvyslance jsme měli i v krajském přeboru. Holešovu se dařilo
i díky gólům Radka Sumce (hlavně první polovinu jara měl velmi dobrou), mezi největší
pilíře Holešova patřil obránce Martin Charuza. Bystřice se dotáhla do klidného středu
tabulky i díky dobrým výkonům Miry Třasoně, i když počet jeho branek a červených karet
byl téměř stejný. Ale když hrál, tak byl tento nejzkušenější hráč „čaganů“ nepostradatelný. V nejnižší třídě doslova vystřílel Loukovu postup do okresu náš odchovanec Lukáš
Kocman, který vstřelil 46 gólů za sezonu - Torres neměl v Chelsea ani deset.
Daniel Krajcar
Mystické Maroko
Zastávka druhá
- Pouštní Maroko
zajímavosti ...
Maroko může nabídnout nejenom odlišnou kulturu, ale také přírodní zajímavosti. Asi
nejznámější je největší poušť na světě – Sahara. Vymezení Sahary není úplně přesné
a spíše by se dalo říci, že ji tvoří několik dílčích pouští, například Libyjská, Núbijská apod.
Její plocha se odhaduje na 9 miliónů km2
a zasahuje na území deseti států, mimo
jiné také Maroka.
Jednotlivé pouštní oblasti mají různá
označení na základě toho, jaký převládající
materiál poušť tvoří. Nejznámější variantou
je tzv. „erg“. Jedná se o poušť tvořenou
pískem a jsou pro ni charakteristické písečné duny, které se neustále přemisťují ve
směru převládajícího větru. Na jihu Maroka
nedaleko pouštního městečka Erfoud se
nachází jeden z nejznámějších ergů: Erg
Chebbi (viz obr.).
Erg Chebbi na jihu Maroka
27
Ergy ovšem zabírají pouze menší část
území Sahary. Mnohem četnější je poušť
tvořená kameny, které jsou již pro přemístění větrem příliš těžké. Takový typ pouště
se nazývá „hamada“. Variantou hamady
je „serir“ neboli oblázková poušť. Další
termín vážící se k Sahaře je vádí. Takto domorodé obyvatelstvo označuje koryta občasných řek, které jsou protékané vodou
pouze občasně, většinou v zimě, některé
pouze jednou za několik let. Paradoxně tak
dochází na pouštích k záplavám, které si
Oáza s porostem datlových palem
většinou vyžádají velké oběti na životech.
Důvod je velmi prostý, i když pro průměrného Evropana stěží pochopitelný. Místní obyvatelstvo se s vodou setká pouze ve studnách, takže nemají možnost se naučit plavat.
I přes nehostinnost pouští zde můžeme nalézt život. Ten se většinou koncentruje kolem zdrojů pitné vody – oáz. Většinu obyvatelstva pouštních oblastí Maroka tvoří kočovní
Berbeři, kteří představují svébytnou kulturu, na kterou jsou patřičně hrdí. Charakteristická
je pro ně modrá, případně černá barva
oblečení. Dá se říci, že jsou více pohostinní, upřímní a otevření než Arabové,
kteří obývají spíše města. Běžné je také, že
projíždějícímu nabídnou slušný počet velbloudů za jeho partnerku. Nabídku ovšem
není radno přijmout ani žertem, protože
dané slovo má v pouštních oblastech stále
velkou váhu.
V dnešní době je možné v oázách
nalézt poměrně levné jídlo a ubytování
ve stanech. Z oázy je možné potom podnikat výlety do pouště pěšmo, autem nebo
Tradiční mátový čaj
tradičněji na velbloudím hřbetě. Velbloud
stojí také za povšimnutí. Na světě jsou známy dva druhy velbloudů, jednohrbý (dromedár)
a dvouhrbý. Velbloudi dvouhrbí jsou doma hlavně v oblasti střední Asie a pro Saharu je
charakteristický velbloud jednohrbý. Ve volné přírodě byl již prakticky vyhuben a v současné době existuje již pouze jeho zdomácnělá forma. Velbloud je tzv. mimochodec. To
znamená, že jde vždy oběma nohama na jedné straně těla zároveň, což vede ke zvláštní
klátivé chůzi. Velmi dobře je známa jeho schopnost vytvořit si zásoby vody na dlouhou
dobu, ovšem ve výstelce žaludku a ne v hrbu, jak se obecně traduje. Další schopností
velbloudů je schopnost najít vodu ukrytou hluboko pod nánosy písku.
Jídlo a pití je také velmi specifické. Všudypřítomným nápojem je horký zelený
čaj s mátou s notnou dávkou cukru. Po prvním zaváhání většině cestovatelů velmi
28
zachutná. Z jídel můžeme zmínit tradiční
luštěninovou polévku „harira“ nebo dušené maso (nejčastěji skopové nebo kozí)
se zeleninou tzv. „tažín“. K dušení tažínů
se používají tradiční nádoby. Sestávají
se z velkého keramického talíře, který je
přikrytý pokličkou kuželovitého tvaru.
Nedílnou součástí jídelníčku pouštních
obyvatel jsou samozřejmě datle. Datlová
palma je nejčastějším kulturním stromem, na který v poušti můžete narazit.
Spotřebovává se naprosto vše, co může
Keramické nádoby na přípravu tradičního
poskytnout. Z vláken se pletou rohože,
pokrmu „tažínu“ (v dolní části)
provazy a různé košíky. Plody se potom
buď konzumují, nebo nechávají kvasit na pálenku. Alkohol sice islám striktně zakazuje,
ale Berbeři byli vždy ve víře poněkud vlažnější. Datlové plody jsou tak oblíbené, že se
běžně můžete setkat s trhy nabízejícími různé typy datlí, dlouhé, krátké, tlusté, hubené,…
:-). Ukázku nabízeného zboží v pouštním městečku Erfoud můžete nalézt na obrázku.
Správním centrem jižního Maroka je ovšem kulturní a hospodářské centrum –
Marrákeš (Marrakech). Do tohoto exotického města plného koření, tabáku, koberců,
zapsaného na seznam světového dědictví UNESCO, se podíváme někdy příště.
Bára a Zdeněk Stachoňovi
Projížďka na velbloudu
29
„Zlatá střední cesta?“
Návrh pro nové pochopení a přijetí naší životní
klasifikačnístupnice
Střední cesta. Stabilita. Střed. A také klid, uvolnění, pohoda a harmonie.
A proč zlatá? Že by vzácná? Nebo bohatá? Nebo část pokladu?.....
Velmi jednoduché poučení mi přišlo kdysi dávno, když jsem doprovázela dcerku do
školy, kterou čekal náročný test ve škole a cítila jsem její i své napětí… - Jak to dopadne?
- Jsem dost dobrá, abych to zvládla? - Co když nesplním nároky a představy svých učitelů,
rodičů? - Budu přijatá, i když nebudu výborná? - Co když budu „jen“ chvalitebná, dobrá,
dostatečná, nebo dokonce nedostatečná?
Toto jsou otázky, které většina z nás nosí v sobě téměř celý život.
Začalo to velmi dávno, jen škola tomu dala klasifikační tabulku, ať to vidíme „černé
na bílém“ (jak symbolické!).
Hodnocení, porovnávání, soutěživost svádí z cesty přirozenosti a obyčejného radostného žití přítomnosti. Mnozí z nás znají ten pocit, když „ti lepší“ posuzují, kritizují,
odsuzují. Bere nám to půdu pod nohama, sílu, radost a často i chuť do dalších „zkoušek
a úkolů“. Ozve se pocit viny z vlastní nedostatečnosti a my sami sobě často největšími
kritiky, dílo zkázy na své duši ještě dovršíme. Postupně strádá sebevědomí, zraněná
psychika a posléze se ozve pocit bezmoci a stav nemoci…
Starý známý kolotoč se stejnou písničkou. STOP!
Vyskočme z kolotoče, tančeme a točme se, sami se svou vlastní písničkou nové
radosti ze života!!!
Pojďme se podívat, jak lépe porozumět, a přizvěme si starou známou klasifikační
stupnici a nádherný český jazyk.
Ve středu, uprostřed, si v klidu, bezpečně sedí trojka. Číslo tři. (trojice, trojjedinost,
trojnožka? Dívejme se prosím i za písmenka) Neboli hodnocení – DOBRÉ.
Být dobrý je úžasné! TO je náš velký úkol, toto pochopit! Nelze být lepší, než teď
právě jsme. To je naše přirozená stabilita, řád a klid. Toto je pro nás bezpečné a osvobozující. Dovolme si být dobří. Ani lepší, ani horší, to může být vykolejení z naší bezpečné
cesty, kterou jsme si do života naplánovali. Být DOBRÝ totiž bohatě stačí!
Pokud se dostaneme do extrémních pozic tohoto středu, jsou tu symbolicky dva
vrcholy, na kterých se člověk může často cítit smutný, nepochopen a osamocen.
Být VÝBORNÝ. Kdo by nechtěl užít si tu chvíli obdivu, slávy a náklonnosti! Být
nejlepší!
Vypínám hruď a těším se na nejvyšší ocenění… Často však může této chvíli předcházet mnoho času dřiny, vybičování se k maximálním výkonům, snahy dokázat cokoliv, ať
už si mě konečně někdo všimne (rodiče?), často to může být volání o pomoc, pozornost
a hlavně přijetí. Jak dlouho se to dá vydržet? Pokud nepatříme mezi malé procento géniů
a přirozených životních jedničkářů, mohou nás tyto „jedničky“ (neříká se jim náhodou
biče?) opět „spráskat“ do kuličky nesvobody. Naším úkolem je však cítit se uvolněně
a radostně!
30
Uvolněme se prosím.
A druhý extrém? Za PĚT – NEDOSTATEČNÝ.
V hloubi duše opět smutný, sám, nepochopen, nepřijatý, osamocen, nemocen. Ti
silnější si neváhají nasadit masku lumpa, grázla, rváče, a notorického pětkaře. O to víc
jsou přece vidět a slyšet! Jenomže takoví nevolají po trestech a odsouzení. Jejich volání
velmi skrytě touží po pohlazení a přijetí. „Jsem tady, podívej, potřebuji tvé objetí a tvou
pozornost!“ Přemýšlejme o tom prosím.
Kolem STŘEDU – BÝT DOBRÝ jsou dvě poměrně pohodlné polohy.
Pokud jsem dobrý a užívám si toto, v radosti a lásce k sobě i ostatním, daří se mi!
Rozpohybuji svou aktivitu do přirozené podoby, být lepší než dobrý. A také být hoden
pochvaly.
A to je pozice CHVALITEBNÝ. Nádherné ocenění!
Tady člověk bývá často obklopen přáteli. Ona i ta krasopisně napsaná DVOJKA je
jako labuť, která se může zobáčkem dotýkat druhé, a spolu vytváří na labutím klidném
jezírku mnoho srdíček…
Pochvala a uznání velmi chybí v našich životech i rodinách, připomeňme si její mocné
kouzlo. Stačí i slůvko, úsměv nebo letmé pohlazení.
Na druhou stranu od středu a klidného stavu – cítit se dobrý, je ještě jeden článek
známého hodnocení. ČTVERKA, ČTVEREC - DOSTATEČNÝ.
Jsou situace, kdy se cítíme unavení. Možná i oslabení. Nevíme někdy, kudy kam,
a hledáme směr. Když si potřebuji dostatečně odpočinout, sednu si na tuto „židličku“,
abych nabral sílu a statečnost na další cestu. Další kroky se totiž mohou z nedostatku
odvahy a síly opět navrátit do svého bezpečného středu, kde se cítím jako DOMA.
…Tento jednoduchý nový náhled jsem tehdy pochopila i přijala, když jsem sledovala
dcerku z okna, s aktovkou na zádech. Tolik mi připomínala mě. Zalil mě pocit úlevy
a osvobození.
Nikdo, já ani ona, nemusíme být nejlepší na světě.
Být DOBRÝ ČLOVĚK je naším jediným úkolem.
Vnímejme prosím tyto řádky srdcem. Slova zde nemluví jen o známkách ve škole…
Odložme starý pohled na hodnocení našich životů, našich dětí, naších blízkých i nás samých.
Hledejme společně klidné chvíle a radujme se. Hrejme si a užívejme si života.
Můžeme toho tolik změnit…, ten pocit osvobození za to stojí.
Sylvie BpH
www.kralovskaoaza.cz
31
[Obsah]
Slovo má starosta
Fotbaloví starostové jsou mistři Evropy ..............................................str. 1
Rekonstrukce pěší komunikace před OÚ ...........................................str. 2
Environmentální vyúčtování ASEKOL za rok 2011 ..........................str. 3
Kde a jak se mohu zbavit vysloužilých elektrospotřebičů ...........str. 4
Staré spotřebiče žijí díky recyklaci dalšími životy ...........................str. 4
Portášská hlídka opět po delší odmlce hlásí ....................................str. 6
Dění v obci
Jarní knihovna ..............................................................................................str. 6
Banát – idylka starých časů .....................................................................str. 7
Sekaná párty ................................................................................................str. 8
Kuličkiáda – už 6. ročník na Rusavě ......................................................str. 9
36. kácání mája na Rusavě ................................................................... str. 10
Dětský den ................................................................................................. str. 11
První kolo v požárním sportu okrsku Slavkov na Rusavě........... str. 12
Historie
Rusava v proměnách času .................................................................... str. 15
100. výročí korunovačních slavností na Hostýně (1. část/2) ..... str. 16
Historie portášských sborů na Valašsku ........................................... str. 17
Naše škola
Projektové dny ve školní družině........................................................ str. 18
Výtvarný kroužek ...................................................................................... str. 19
Keramická dílna......................................................................................... str. 20
Dětský den ................................................................................................. str. 21
Testování žáků pátých tříd ................................................................... str. 21
Práce dětí .................................................................................................... str. 21
Den maminek v mateřské škole .......................................................... str. 23
Pavoučci poutníčci .................................................................................. str. 24
Sport
Fotbal s hokejovým výsledkem ........................................................... str. 25
Jarní část sezony ...................................................................................... str. 25
Zajímavosti
Mystické Maroko (2. část) ...................................................................... str. 27
Zlatá střední cesta? ................................................................................. str. 30
Obrázky k obsahu: Práce dětí výtvarného kroužku ZŠ Rusava – Jarní šnečci.
Takové kdybychom potkávali při dešti v trávě, tak by nám ani ten déšť určitě nevadil J
Jiří Suchý 3.třída, Ivana Greineckerová 5.třída, Magda Janošová 5.třída, autor neznámý
32
Poznej domek na fotografii
Soutěž
Poznáte-li dům na fotografii, vystřihněte a vyplňte kupon a odevzdejte jej v kanceláři
obecního úřadu nebo do schránky na mřížích ve vestibulu Obecního úřadu na Rusavě
do 31. 7. 2012.
Ze správných odpovědí vylosujeme na nejbližším zasedání obecního zastupitelstva
tři výherce, kteří získají volné vstupenky pro dvě osoby na koupaliště.
Správná odpověď z minulého čísla (1/2012):
dům č. 175 (v současné době zde bydlí manželé Mikulčákovi).
Výhercům blahopřejeme.
Na fotografii je (číslo popisné/případně majitelé): . . . ......................................
Jméno a příjmení: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ......................................
Kontaktní údaje: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ......................................
Vydává:
Obecní úřad Rusava
Za vydání odpovídá: Ludmila Mikšánková
Tel.: 573 392 066
e-mail: [email protected]
www.rusava.cz
Periodicita: vychází 4x ročně
Příspěvky prošly jazykovou korekturou,
nebyly redakčně upraveny.
Registrační číslo: MK ČR E 12061
Náklad: 400 ks
Tisk & grafika: TYPOservis Holešov

Zpravodaj

Transkript

Podobné dokumenty

The Times

Pozor! Natáčíme!!! - článek ke stažení v pdf

L. Barchánková - Bazény Desjoyaux 17.38 kB 05. 04. 2015

Dobrý den, včera jsme se s mužem zúčastnili

zde ke stažení

Robinson ve školní družině