ročník 16 - hvjdesign

1
61
Betlém ve švédské Uppsale. Snímek dr. Vladimír Heger.
Vážení čtenáři,
náš časopis Betlémy a betlemáři (BaB), který spojuje členy sdružení od jeho založení v roce 1990, tímto 61. číslem
zahajuje sedmou desítku číselné řady a zároveň je třetím
vydáním v nové úpravě a větším formátu, které umožňují při srovnatelných nákladech výrazně rozšířený objem
zveřejněných dat. Zároveň pokračuje záměr redakční rady
každé číslo monotematicky zaměřit. Dnešní číslo by mělo
oslovit a snad i potěšit zejména sběratele, ale možná v něčem inspirovat i naše členy věnující se této tvorbě. Sběratelé různých artefaktů s tematikou Ježíšova narození tvoří
nezanedbatelnou skupinu v našem sdružení a vnášejí do
něho mnoho pěkného a žádoucího entuziasmu. Nedá mi,
abych si při této příležitosti v dobrém nevzpomněl na letos
zemřelého kolegu z předsednictva sdružení pana Zdeňka Cinkana, který byl nositelem nadšeného sběratelství
a ochoty každému pomoci.
Náš časopis plní dvě základní úlohy. Usiluje o oborově
úzce orientovaný etnografický časopis, který není v naší
republice vydáván a zároveň musí plnit funkce interního
informačního zpravodaje sdružení. Jinou možnost vedení
sdružení nevidí s ohledem zejména na vysoké poštovní
poplatky a složení členské základny, kde je velký počet
jednotlivců nezapojených do poboček. Z tohoto důvodu je
zveřejňováno v časopisu i poměrně dost polemik, názorů
pokračování na straně 2
61
ročník 16
září 2006
Z obsahu
Editoriale Ing. L. Mátl
(1)
Sběratelé obohacují betlemářskou činnost
(Zd. Cinkan, J. Janků, J. Svatoň,
M. Bašeová, J. Jícha)
(3–10)
Kostelní betlémy v Brně a na jižní
Moravě (Radko Weigner)
Zpověď řezbáře J. Oblůka
(10)
(12–13)
Umění Makondů: R. L. Mauthauser (15)
Tip na podzimní výlet
Karlštejn – Ladislav Treše
(17)
Krátké zprávy – listárna, inzerce (20–24)
Vydavatel:
České sdružení přátel betlémů
Adresa redakce:
třída Karla IV., č.p. 867
500 02 Hradec Králové 2
Sazba a tisk:
OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí
Registrace:
MK ČR E 11426
Zadáno do výroby 29. září 2006
2
61
pokračování ze strany 1
či kritik a následných reakcí. Jsem přesvědčen,
že je to nezbytné, z hlediska naší členské základny legitimní a mohu ujistit členy sdružení, že
z oprávněné kritiky se snaží jak předsednictvo,
tak případně redakční rada časopisu, vzít ponaučení pro další činnost. Tříbení názorů by však
mělo být vedeno na kolegiální a tím i slušné
úrovni. Podle mého názoru žijeme v době přesycené informacemi a širokou agresivní materiální nabídkou potřebného i nepotřebného.
O to více jsou důležité dobré mezilidské vztahy
a těch bychom si měli umět vážit a upevňovat je
i v našem sdružení.
Uplynula doba dovolených a nastává podzimní, pro většinu betlemářů přípravné období.
U nás v Ústí nad Orlicí podle vyprávění staří
betlemáři okolo svátku sv. Matouše chodili na
půdu a poklepem na truhlu s betlémem „budili
pastýře“ se slovy „Pastýři, vstávejte a svá stáda
shánějte!“. V každém případě se zde jako nutný udržel zvyk jít po sv. Václavovi do lesa na
čerstvý mech. Rád vzpomínám na mládí, kdy
jsem navštěvoval ve vánočním období ústecké
betlemářské rodiny. Často mne napadne, že
kdybych některému „starému“ betlemáři řekl,
že je sběratel, jak bychom ho dnes z pohledu
sdružení asi „zaškatulkovali“, vícekrát bych asi
nebyl u něho vítaným hostem.
Vzpomenul jsem tradice a zde vidím ještě
jeden problém. Většina výstav betlémů je z různých a z části jistě i oprávněných důvodů pořádána v době předvánoční, kdy v předsvátečním
shonu se snažíme objet a navštívit řadu výstav.
Pokud chceme navštívit výstavu v tradiční
pochůzkové dny, to je na sv. Štěpána, Nový rok
či svátek Tří králů, narazíme často na zavřený
vchod již ukončené výstavy. Přitom dříve se
i rozměrné kostelní a rodinné betlémy dokončovaly těsně před Štědrým dnem a v domácnostech často i v průběhu tohoto dne. Asi i proto, že
stavění betlémů bylo často doménou mužů. Sám
si vzpomínám, že se Jezulátko dávalo na místo
až na Štědrý večer na pokyn daný dětem některým z nejstarších či nejváženějších členů rodiny,
pokud tak neudělali sami. Přimlouvám se za to,
aby z uvedených důvodů byly výstavy v příštích
letech rovnoměrně rozloženy včetně celého lednového období (zvykově až do Hromnic) a to
nejen z hlediska náboženského, kdy výstava
s hraním vánočních koled v období adventu je
zřejmý paradox. Tím v žádném případě nechci
kritizovat jakoukoliv výstavní činnost, jen to
dávám jako podnět k zamyšlení a sám budu
nadále pilně objíždět i listopadové a prosincové
výstavy.
Závěrem připomínám, že redakční rada uvítá
jak odborné příspěvky tak i informace předsedů
poboček ke zveřejnění. Rádi použijeme i fotodokumentaci, zde však prosíme, aby byla v kvalitě
umožňující přetištění. Nezapomeňte co nejdříve
zaslat pozvánky na Vámi pořádané výstavy.
Pokud bude termín výstavy kolizní s vydáním
časopisu, bude pozvánka zveřejněna alespoň
na internetových stránkách sdružení, kde jsou
k dispozici mimo jiných informací i výtahy
z časopisů BaB od č. 33 vydaného v listopadu
1999. Zároveň bych chtěl popřát hodně tvůrčích
sil našemu odpovědnému redaktorovi dr. Vladimíru Vaclíkovi, který dlouhodobě nese rozhodující zátěž spojenou s přípravou i vydáváním
jednotlivých čísel časopisu BaB.
S přáním pěkného podzimu a úspěšných příprav na nadcházející betlemářskou sezónu
Ludvík Mátl
místopředseda sdružení
a předseda redakční rady
61
3
Sběratelé obohacují betlemářskou činnost
SBÍRÁNÍ nejrozmanitějších předmětů majících
vztah k betlémům obohacuje betlemářskou činnost.
Už v samých začátcích zakládání naší celostátní
betlemářské organizace zakladatelé uvažovali o takovém názvu, který by vyjadřoval, že jde o společenství
nejen tvůrců betlémů, ale všech lidí, kteří se o betlémy zajímají a mají k nim přátelský vztah. Tak
vznikl nikoliv spolek, ale celé široké sdružení přátel
betlémů. Do něj vstoupili nejen tvůrci a stavitelé betlémů, ale i ti, kdož betlémy zdědili po svých rodičích
a prarodičích. Přihlásili se i sběratelé specializující
se na pohlednice, drobnou grafiku, poštovní známky,
různé nálepky (a mohli bychom uvést dlouhý seznam
nejrozmanitějších předmětů, které se mohou stát
předmětem zájmu sběratelů). Mnohé z nich přivedlo
sběratelství do řad betlemářů.
A stali se váženými členy sdružení, neboť díky své
sběratelské důkladnosti přispěli například k identifikaci dříve neznámých betlémů a objevili mnoho
zajímavého o betlémech známých a jejich tvůrcích
a majitelích. Slýcháme od betlemářů z tradičních
betlemářských oblastí, kteří mají doma menší či vět-
ší kolekci místních betlémů, že nesouhlasí, aby byli
nazýváni sběrateli betlémů. Toto označení považují
za poněkud hanlivé. Naproti tomu mnozí finančně
dostatečně silní jedinci se množstvím nakoupených
betlémů chlubí. Pravda je asi uprostřed. Neboť především a vlastně vůbec záleží jen na tom, zda betlemář
zakládá svou sbírku betlémů „pro potěšení srdce“ či
jako chloubu majetnickou.
Vraťme se však k sběratelům pohlednic, devocionálií, drobné grafiky a jiných předmětů, majících
vztah především tematicky k betlémům jako celkům
i detailům, k ikonografii svatých, k Vánocům vůbec.
V našem sdružení jich přibývá a není možné jmenovitě se zmínit o všech. Z těch, kteří vyhověli naší
prosbě otištěné v minulém čísle časopisu, aby o své
sběratelské činnosti napsali, jsme vybrali následující
příspěvky. Před nimi však zmínku k uctění památky
nedávno zesnulého pana Zdeňka Cinkana z Pardubic, jednoho z našich nejznámějších sběratelů „betlémských“ pohlednic a bystrého hodnotitele některých právě vydávaných vystřihovacích jesličkových
archů.
Znalec – kritický obdivovatel
Viktor Chrenko: Klanění králů – X, 3, 2001.
Pohlednice sbíral Zdeněk Cinkan již od mládí.
Proto v jeho sbírce několika tisíc kusů je i hodně
pohlednic víc jak stoletých, ale těch s obrázkem betléma začalo přibývat až v posledním desetiletí minulého století. Když pak vzniklo Čs. sdružení přátel
betlémů v roce 1991, byl jedním z prvních jeho členů
a rozhodl se svou sbírku specializovat na pohlednice s betlemářskou tematikou. Až do posledních
dnů svého života († 11.2.2006) neopomenul jedinou
příležitost, jak koupí nebo výměnou mezi sběrateli
opatřit nejnovější snímky. Jeho sbírka patří k největším svého druhu u nás, avšak její jedinečnost záleží
v jejím systematickém uspořádání.
Před časem vyšel v našem časopise jeho abecedně
uspořádaný soupis všech (českých a slovenských)
vydavatelů pohlednic s vyobrazením betlémů, seznam
míst, kde byly betlémy fotografovány a seznam autorů fotografií. A právě toto systematické třídění mu
4
61
umožňovalo velmi záslužnou činnost zjišťovat a upozorňovat na chyby a omyly, jichž se v textové části
pohlednice dopouštěli ať už fotografové nebo vydavatelé.
V této věci byl nekompromisním kritikem i u dalších předmětů jeho sběratelské záliby – u papírových
vystřihovacích betlémů, které velmi pečlivě evidoval
a díky jeho obdivuhodné vizuální paměti si dokonce
pamatoval. V několika případech usvědčil z plagiátorství i poměrně známé malíře předloh těchto vystřihovacích betlémů. Některé Cinkanovy rozhořčené
dopisy nad drzostí těchto plagiátorů má naše redakce
k dispozici. Kdyby bylo možné spolupracovat s dědici
sbírky a získat svolení k reprodukovatelnému okopírování těchto plagiátů (někdy možná i nechtěných
chyb), rádi bychom aspoň posmrtně ocenili páně
Cinkanovu touhu po spravedlnosti a jeho odsouzení
„duchovní krádeže“.
Nad rámec této vzpomínky na našeho významného sběratele budiž dovoleno připomenout, že ze své
sbírky rád zapůjčoval na velké výstavy celé vzorně
uspořádané kolekce pohlednic, např. na výstavě
v Hodoníně měl celé jedno křídlo sálu k dispozici,
na pardubické radnici uspořádal velmi obdivovanou
kolekci pohlednic s vyobrazením Madon od českých,
slovenských i dalších zahraničních umělců i jednu
z největších sbírek novinových výstřižků zpráv a článků o betlémech a betlemářích a v posledních letech
života budoval sbírku autogramů známých osobností.
Při tom všem ještě stihl každoročně ve vánočním čase
připravit své exponáty na osm až deset výstav, prováděl turistické výpravy a vykonával záslužnou práci
značkaře turistických tras. (vv)
V následujícím příspěvku se vyznala ze své lásky
k pořádání své sbírky grafiky a kreseb výtvarných
umělců středoškolská profesorka Mgr. Jarmila Janků
z Brna.
Betlémy v grafikách a kresbách
Ráda vám píši o své sbírce betlémů a vánočních
motivů, nikoliv však prostorově figurativních, nýbrž
v grafikách a kresbách výtvarných umělců. Vždyť
i první zpodobnění narození Ježíše nebylo figurativní. Byly to malby na freskách a potom kolorované
Michael Florian: Betlém (dřevoryt). Repro J. Janků.
kresby na pergamenech rukopisů. V Čechách první
v Kodexu vyšehradském (kolem roku 1080). Z historie doporučuji stať prof. Davida v 2. vydání knihy
„Vánoce v české kultuře“. (Pozn. redakce: Do r. 1989
nesměl prof. David publikovat, proto v 1. vydání této
knihy r. 1988 je tato stať podepsána Věrou Davidovou).
Má sbírka vznikala v období asi čtvrt století (do současnosti). Jako členka výboru Klubu přátel výtvarného
umění v Brně (KFVU), kde jsem měla na starosti sekci
grafiky a krásné knihy, jsem získala mnoho grafických
listů na klubových akcích, na výměnných schůzkách
exlibristů a konečně osobními setkáními s výtvarníky.
Je zajímavé, že mnohé jsem přivedla k tomuto tématu
– nikdy před tím betlém nevytvořili.
V současné době mám grafiky betlémů od výtvarníků. Od mnohých celé grafické cykly. Jde především
o menší grafické listy typu novoročenek (P.F. – Pour
féliciter), ale mám i větší volné listy a některé kresby
formátu A2 i A1. V grafické části sbírky mám zastoupeny všechny grafické techniky: tisky z plochy,
hloubky, litografie i sérigrafie.
Téměř každý rok jsem vystavovala část své sbírky
ve vánočním období. Jako středoškolská profesorka
jsem začala vystavovat na středních školách v Brně,
61
kde mi vedení školy dalo k dispozici jednu místnost.
Studenti přicházeli po třídách podívat se na výstavu
a poslechli si mé vyprávění o betlémech a výtvarnících. Bylo to pro mne únavné, ale myslím že užitečné.
Většinou jsem se setkala se zájmem, a mnohdy jsem
žasla nad velkými neznalostmi mladých.
Potom jsem začala vystavovat na veřejnosti
– v galeriích. Např. v Galerii města Brna, v zámku
v Dačicích, v Galerii G 10 v Brně a v areálu Staré
radnice a posledně letos v lednu v galerii Společenské
centrum v Adamově. Při vernisážích nebo později na
besedách k svým výstavám jsem získala „své návštěvníky“ a těšila jsem se ze zájmu přítomných.
Nemohu vystavit všechny grafiky své sbírky,
některé obměňuji a mám i několik „skalních“, které
nikdy nevynechám.
Z dřevorytů jsou to novoročenky a grafické listy
od Michaela Floriana ze Staré Říše, dále betlémy
faráře Arnošta Hrabala, vánoční motivy Petra Dillingera, Emila Kotrby, Pavla Šimona, Olgy Čechové,
Františka Peňáze a dalších. Zajímavé jsou betlémy
současné Anny Poustové, které vyřezala v sedmdesátých letech minulého století, tzv. „totalitní betlémy“,
v nichž vyjádřila špatnost té doby.
Linoryty vystavuji od výtvarníků Ladislava Ruska, Jany Krejčové, letos zesnulého Miroslava Houry
a dalších.
Tisky z hloubky – hlavně lepty – je zastoupen v mé
sbírce Jan Konůpek, Jaroslav Šerých, Ludmila Jandová, Antonín Dohnal, Jan Hísek i Bohuslav Reynek,
jehož krásný list jsem získala od jeho synů z otcovy
pozůstalosti.
Litografie (kamenotisk) se stala v minulém století
oblíbenou technikou a pronikla i do novoročenek.
Zejména barevná je velmi žádaná. Osobité jsou
vánoční motivy v díle Karla Svolinského, Karla
Oberthora a v současnosti jsou to betlémy od Karla Beneše, který pracuje hlavně pro Holanďany.
Z brněnských tvůrců je známý již zesnulý František
Bílkovský, který maloval na kámen hlavně betlémy
a dětské motivy.
Sérigrafii mám ve své sbírce zastoupenou dílem
Jaroslava Sůry, který využívá tuto techniku určenou
pro velké náklady paradoxně v nákladech velmi
malých.
5
V kreslené části své sbírky jsou mimo jiné zajímavé
díla brněnského malíře Petra Skácela (bratra básníka
Jana Skácela), jeho žákyně Olgy Weidenthalerové,
Zdeňka Fuksy, Arny Juračkové z Blanska a uhlová
velkorozměrná kresba s názvem Advent od Miroslava Štolfy. Ivan Kříž je zastoupen obrazem, objektem
– parafrází na Liebscherovu Valašskou madonu.
Abstraktní formou se vyjádřili Bohuslava Olešová
a zcela „módně“ minimalisticky Marian Palla.
Bez vztahu k narození Ježíše jako radostné události pro lidstvo, bez lásky k výtvarnému umění
a pochopení jeho tvůrců by má sbírka nemohla
vzniknout. Cítím jistou povinnost podělit se s těmito
svými zájmy s veřejností a jsem ráda, když má sbírka
návštěvníky výstav osloví, potěší a třeba i inspiruje
k podobné činnosti.
(Jarmila Janků)
Od mořských mušlí k betlémům
Zájem o grafiku a výtvarná díla tematicky zaměřená na betlémy, narození Ježíše a vánoční dobu vůbec
– jak se z něj vyznala v předchozím článku erudovaná znalkyně mgr. Jarmila Janků – potěší tím víc od
betlemáře–sběratele, jehož vzdělání směřovalo daleko spíš k technickým záležitostem (v potravinářském
průmyslu).
Jiří Svatoň z Pardubic, jehož neobyčejně pečlivě
a zajímavě uspořádaná sbírka reprodukcí světově
známých uměleckých děl překvapila na jedné schůzce pardubických betlemářů všechny přítomné, nám
o svém sběratelském zájmu napsal:
„Se sběratelskou činností pohlednic s betlémy
a reprodukcí uměleckých děl na téma sv. Rodina,
popřípadě Narození Páně, Klanění pastýřů a Adorace tří králů, jsem začal vlastně nedávno. Dlouho jsem
sbíral brouky a vybudoval jsem sbírku mořských
mušlí jako člen Českého klubu sběratelů lastur. Ke
sbírání „betlémských“ pohlednic mě přivedl a inspiroval Zdeněk Cinkan, můj vzor a bohužel už nenahraditelný zdroj sběratelské inspirace. Ke sbírání
obrazových reprodukcí s uvedenou tematikou mě
přivedlo členství v Českém sdružení přátel betlémů
a odborná betlemářská literatura.
(Jiří Svatoň)
6
61
Mariotto Albertinelli (Florencie 1474–1515). Repro z archivu redakce.
61
7
Obdivuhodná sbírka „svatých obrázků“
Slovo „devocionálie“ u mnohých lidí nevzbudí
žádnou představu. Až když připomenete, že jde
většinou o takzvané „svaté obrázky“, vzpomenou
si na drobné kartičky s vyobrazením světic a světců
(často s přitištěnou modlitbou nebo prosbou k vyobrazenému světci za přímluvu u Boha nebo Panny
Marie). Zakládaly se do modlitebních knížek a často
provázely jejich majitele i na jejich poslední cestě
ze světa.
Svaté obrázky patří svým provedením mezi drobnou grafiku, tedy mezi exlibris, P.F. a drobné grafické listy. Ale pro svou úzkou specifiku jsou uváděny
jako samostatný obor. Mají dlouhou historii sahající až do středověku. Nejhojnější rozšíření jejich
vydávání je však spjato s působením jezuitského
řádu (u nás), který jimi chtěl podpořit kulty svatých
a hlavně kult mariánský. Počátkem 19. století se pak
stala centrem jejich produkce dokonce i Praha. Mezi
světci zobrazenými na svatých obrázcích u nás vede
patron české země svatý Václav a mezi světicemi
bezkonkurenčně Panna Maria.
Tyto mile drobné doklady především lidové zbožnosti zaujaly už dávno praktickou dětskou lékařku
MUDr. Marii Bašeovou z Prahy. O jejíž sbírce svatých obrázků (pravděpodobně největší u nás a jedné
z největších v Evropě) napsala D. Navrátilová (ve
Zdravotnických novinách z 19. 10. 2001):
Sbírka M. Bašeové obsahuje třicet tisíc svatých
obrázků. První tři stovky dostala ve Františkových
Lázních od svých věřících pacientů i od kolegů. K této své sbírce má hluboký vztah. Často jde o velmi
hodnotnou, historicky cennou drobnou grafiku, kterou však lidé zcela opomíjejí a která příliš nezajímá
ani církev. Sbírka doktorky Bašeové často slouží
i jako nenahraditelná dokumentace pro potřeby
restaurátorů, chybí-li například dobová fotografie.
Půjčují si je také malíři a grafici, aby se inspirovali
jejich ornamenty. Tyto „svaté obrázky“ jsou rovněž
pokladnicí beuronského umění, typického třeba
pro mozaiky pražských Emauz a vycházejících ze
starých egyptských předloh. Maria Bašeová má ve
své sbírce kusy s datem vydání přibližně od roku
1830 až do současnosti. Exponáty často vyprávějí
pohnuté osudy již zaniklých poutních míst. Prochá-
Panna Maria s Ježíškem podle představy Asiatů.
Reprodukce ze sbírky M. Bašeové.
zejí historií a obdivují nejen estetické cítění lidí, ale
především jejich schopnost tvořit s láskou. Snad
právě proto si doktorka Bašeová váží betlémů, které
Staropražským betlemářům (jejich regionální pobočce ČSPB je MUDr. M. Bašeová předsedkyní – pozn.
redakce) každoročně dávají epileptici a handicapované děti z Jedličkova ústavu v Praze.
Doktorka Bašeová s manželem ing. Milanem
Bašem však mají i další sběratelské aktivity. Jejich
numismatická sbírka (největší chloubou je unikátní soubor medailí s Karlem IV.) byla oceněna při
výročí Karlovy univerzity, kdy byla vystavena
v Karolinu. Zajímavá je i sbírka betlémů, k nimž
se váží zajímavé příhody: například lékařský keramický betlém získala M.Bašeová jako poděkování
od betlemářů za zapůjčení a organizaci výstavy čes-
8
61
část přetiskujeme s autorovým svolením z časopisu Spolku sběratelů a přátel exlibris „Knižní značka“4/2005.
„Záložky“ ze svatých obrázků v liturgických
knihách bývaly knižními značkami farníků, sestrami dnešních exlibris. V záplavě kýčovité sorely
se později začínala objevovat dílka P. Dillingera,
Karla Svolinského, B. Štorma, M. Troupa a Z. M.
Zengera, která svébytně navazovala na vznešenost
gotické linie a rozvíjela ji po svém. Bývala označována jako „katolická moderna“.
V roce 1948 jsem poznal v kroměřížské Koleji
sv. Antonína jednoho z mladých františkánských
kněží, kteří byli vysvěceni v Lovani v Belgii, Pátera
Řehoře Marečka. Citlivě vytvářel záložky a exlibris jako písmařské šperky. Rozvíjel půvab unciál
v osobité pojetí a ctil editora Josefa Floriana ze Staré Říše a jeho krásné tisky z edic Nova et vetera,
Studium a Dobré dílo.
Pokud půjdete o svátcích do chrámu Panny Marie
Sněžné v Praze, možná tu potkáte P. Vladimíra
Česká dobová pohlednice s kresbou z r. 1929.
Reprodukce ze sbírky M. Bašeové.
kých betlémů v německém Bambergu. Pozoruhodný
je také „mýdlový“ betlém z Keni. Je vyřezán z tzv.
„mýdlového kamene“ – měkkého nerostu – který
se v Keni používá k mytí a pro své antiseptické
účinky i k prvnímu koupání novorozenců. Ke sbírce
betlemářských zajímavostí patří i papírový betlém
Josefa Weniga, který má v lemu napsáno: „Ve prospěch vdov a sirotků po českých legionářích“. Je to
vlastně první „charitativní“ betlém, jehož prodejem
si vdovy po legionářích mohly přivydělat.
(Použito zaslaných novinových materiálů).
Meditativní kresby P. Benedikta
K „svatým obrázkům“ zajímavou poznámku
napsal známý výtvarník Josef L. Jícha z Plzně
(jeho obraz „Náhrdelník Královny tolerance“ jsme
otiskli na titulní straně našeho časopisu č.60). Její
Josef Jícha: Sv. František jako exlibris pro Maria de
Filippise, Arezzo v Itálii.
61
Benedikta Holotu, OFM. Bratranec tohoto moudrého 83letého muže mi zachránil jako chlapci život.
Ale nejen to. Léta jsem se těšil pohledem na zvláštní meditativní kresby Pátera Benedikta. Rozdával
je svým ovečkám – podoben rozsévači. V paměti
mám zasetu jednu z jeho zvláštních Madon, která
má na čele hvězdu Davidovu a na ústech se jí vlní
ukazováček – klíč k tajemství. Možná k tomu, které
znali betlémští pastýři, a které si připomínáme my,
když na obloze zazáří hvězda hvězd.
(Josef Jícha)
Filatelisté, filumenisté a ti ostatní
Mezi sběrateli na celém světě jsou nejpočetnější skupinou jistě sběratelé poštovních známek
– filatelisté. Po vzniku nových samostatných států z bývalých kolonií a mnoha dalšími změnami
na politické mapě světa se musili sběratelé známek smířit s realitou, že už nikdy nedokáží, aby
ani jejich tzv. generální sbírky byly úplné. A tak
i v tzv. národních sbírkách zejména některých
velmi filatelisticky aktivních poštovních správ přibývá každým rokem takové množství známek, že
sběratelé raději přecházejí na budování sbírek tzv.
námětových.
Na to reagoval náš časopis mnoha zprávami
o nových emisích známek s motivy blízkými Narození Páně a betlémů vůbec. Upozornili jsme i na
u nás unikátní obrazovou studii ing. Jana Kubisty z Prahy (BaB č.49, str.7). Její jednotlivé výtisky (vesměs originální barevné reprodukce všech
vydaných poštovních známek s vánoční tematikou
až do roku 2002) bylo možno zakoupit v české
a v anglické verzi.
Mezi členy našeho betlemářského sdružení přibývá sběratelů poštovních známek České pošty
s vyobrazením betlémů nebo vánočních motivů,
i když se naše emise tzv. vánočních známek zdaleka nemohou vyrovnat tradičním vánočním emisím poštovních známek v Německu, Rakousku,
Španělsku, San Marinu a samozřejmě ve Vatikáně
a v Itálii. Tento (z betlemářského hlediska) nedostatek Česká pošta už dlouhodobě kompenzuje
vydáváním umělecky provedených reprodukcí
obrazů starých mistrů (našich i zahraničních) na
9
téma Madony a zobrazení některých obecně známých biblických událostí.
I na našich velkých a často i mezinárodně
zaměřených výstavách betlémů se jen výjimečně
setkáme s připojenou expozicí sběratelů známek
s vánočními motivy. Na vině jsou snad (bohužel
často oprávněné) obavy vystavujících sběratelů, že
bude bezpečnostní ochrana těchto drobných exponátů velmi náročná a při pojišťování výstav bude
znamenat zvýšení pojistného.
Naproti tomu těší návštěvníky betlemářských
výstav iniciativa sběratelů medailí a plaket, vydávaných betlemářskými organizacemi, ale i jednotlivci u příležitosti různých betlemářských kongresů, výročních schůzí, jubileí zasloužilých betlemářů
apod. I když počet našich emisí je ve srovnání se
zahraničními betlemářskými spolky i jednotlivými
betlemáři nižší, jeví se tendence v tomto trendu
zahraničním editorům se vyrovnat. Průkopník
výstav medailí u nás je významný sběratel (i editor)
ing. Milan Baše, vlastní edicí se mohou pochlubit
Příbramští betlemáři i betlemáři Královédvorští,
posléze i České sdružení přátel betlémů vydáním
pamětní medaile k XVII. Světovému betlemářskému kongresu roku 2004 v Hradci Králové.
V zahraničí je velmi oblíbené mezi betlemářskými asociacemi vydávání a sbírání spolkových
odznaků dokládajících příslušnost k dotyčným
organizacím. Tato tradice vydávání nejrůznějších
spolkových odznaků bývala v činnosti českých
a slovenských spolků ještě v druhé polovině minulého století velmi živá, mezi našimi betlemáři se
sbírání „betlemářských“ odznaků příliš neujalo
– ani není příliš co sbírat. (Z poněkud větší emise
„betlemářského“ odznaku si vzpomínáme na klopový odznak muzea betlémů v Třebechovicích pod
Orebem, tehdy ještě Památníku města).
Ve světě co do obliby sběratelské hobby se s filatelií může srovnávat filumenie – sbírání nálepek
na krabičkách zápalek. Ačkoliv byl u nás donedávna dominující producent zápalek Solo Sušice,
není našim sběratelům známo, že by za celou dobu
produkce vydal nálepku s ilustrací betléma. Spíše
jako velkou kuriozitu můžeme českým sběratelům
těchto nálepek sdělit, že před Vánocemi roku 2001
vydali synové Luďka Pokorného ve Hvožďanech
10
61
u Bechyně v jižních Čechách 2 nálepky s vánočním
motivem, a to ku příležitosti každoročně pořádaných betlemářských výstav ve Hvožďanech.
Pomineme-li zakládání soukromé sbírky betlémů
pro osobní radost a potěšení betlemářovo a jeho
rodiny (ve vzácnějších případech opatřování srovnávacího materiálu pro badatelské účely), pak sbírání mnoha druhů jiných předmětů připomínajících
betlémy a vánoční tradici je do jisté míry okrajovou
betlemářskou záležitostí. Přesto jsme tomuto fenoménu věnovali velkou část dnešního čísla časopisu.
Neboť i toto sběratelské úsilí může mít velkou hodnotu. Zejména v tom případě, kdy právě tento druh
sbíraných předmětů (pohlednic, drobná grafika aj.)
může být neobyčejně užitečným pramenem k studiu
vlastních betlémů a mnohdy i betlemářů samých. Jde
jen o to povýšit sběratelského „koníčka“ a zálibu na
činnost po výtce téměř badatelskou.
Kostelní betlémy v Brně a na jižní Moravě
RADKO WEIGNER
Při bombardování Brna za 2. světové války v listopadu 1944 bylo několik historicky cenných betlémů
zničeno. To však neznamená, že by dnes nebyla v brněnských kostelech k vidění mnohá jiná zajímavá
betlemářská díla. Z pohledu betlemáře zaslouží pozornost i další kostelní betlémy a jejich tvůrci na jižní
Moravě.
V katedrálním kostele sv. Petra a Pavla je
vystavován vyřezávaný, polychromovaný betlém
od sochaře a řezbáře Heřmana Kotrby, narozeného v Günzburgu (1913-1989), trvale žijícího ve
Střelicích u Brna. Pastýři i králové jsou vyřezáni
ve větších celcích, v monobloku o výšce postav
40 cm. Pro menší množství figur se staví o Vánocích tříkrálová varianta.
Nejznámější v Brně a největší na Moravě je
betlém v kostele sv. Janů, více známý pod názvem
„U minoritů“. Je postaven na podiu ve výšce asi
120 cm nad úrovní podlahy kostela, v délce snad
20 metrů, při proměnné hloubce od dvou metrů.
Tvůrcem byl Jaroslav Vaněk z Lysic (1914-1991).
Vypráví se, že ve tváři Panny Marie zachytil
autor svoji ženu a dva kluci nesoucí rybu a jablko
jsou jeho synové. Na rozdíl od údajů v literatuře
však nejsou postavy v téměř životní velikosti, ale
ty největší mají kolem 80 cm. V poslední době
dochází k postupnému přetírání polychromie novým nátěrem, který je dle mého názoru naprosto
nevhodný a s původní polychromií neslučitelný.
Další betlém vyřezal Jaroslav Vaněk pro kapucínský kostel Nalezení sv. Kříže. V tomto případě
je betlém ponechán v přírodní barvě dřeva. Výška postav je kolem 80 cm. Králové jsou vyřezáni
v jednom monobloku, část pastýřů a sv. František
z Assisi jsou pojati v hlubokém reliéfu na deskách.
Od téhož autora je i betlém v kostele sv.
Vavřince v Brně-Komíně. Barevné postavičky
jsou vysoké do 40 cm, oblečeny do krojů místních
částí Jundrova a Komína. Bohužel část tohoto betlému byla v poslední době zcizena.
Kaple Bolestné Panny Marie v kostele sv.
Cyrila a Metoděje v Židenicích slouží o Vánocích
k postavení betléma z roku 1938 s dřevěnými,
polychromovanými figurkami od pražského řezbáře Václava Andrese. Betlém je charakteristický
především stádem ovcí čítajícím 12 kusů jako
symbol apoštolů, z nichž jedna ovečka odklání
hlavičku od jeslí, čímž vyjadřuje předzvěst zrady
Jidáše Iškariotského.
Od téhož autora (jak se domnívám) je pak
i betlém v bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv.
Cyrila a Metoděje na Velehradě a v pražském
kostele Nejsvětějšího Srdce Páně na Vinohradech.
61
Ze současných tvůrců betlémů žijících v Brně
Vám chci přiblížit následující:
Papírové betlémy v Brně maluje paní Jana
Moštková. Sběratelé poznají její betlémy podle
pozadí, které vždy charakteristicky ztvární konkrétní poutní místo, kostel či území, do kterého
umístí scénu Narození.
Paní Hana Matoušková-Zachovalová vyrábí
cínový, polychromovaný betlém o průměrné velikosti figurek 55 mm. V současné době je v betlému již na 20 postaviček a 10 zvířat, stromy
a palmy. Každým rokem další postavičky a zvířata přibývají. Tento betlém lze koupit v různých
seskupeních postav i zvířat.
Umělecká sklářka Alice Dostálová je autorkou skleněného betléma, tvořícího pouze Svatou
Rodinu na kruhovém podstavci spolu s oslem
a volkem o výšce figurek 40 mm. Lze však dokoupit i ovečky, psa, velbloudy a anděla.
I v Brně tvoří svá umělecky mistrovská díla
Martina a Jiří Netíkovi. Jejich díla lze obdivovat
na četných výstavách, případně se s nimi mohou
zájemci seznámit na internetu.
Svoji pouť po jižní Moravě zahájíme ve Znojmě,
kde v románské rotundě Panny Marie a sv. Kateřiny je namalován cyklus výjevů ze života Panny
Marie a Ježíšova dětství snad z roku 1134.
Zajímavý betlém je v bývalém areálu premonstrátského kláštera v kostele Panny Marie a sv.
Václava ve Znojmě-Louce. Jde o tyrolský betlém
od Franze Schmalzla ze Sankt-Ulrich u Grödenu.
Na jaře 1991 byl zcizen, aby se objevil na východním břehu Bodamského jezera v Bregenz a po
zveřejnění fotografie ve Wiener Kurier v únoru
1992 byl opět navrácen zpět do znojemské farnosti.
Ve Znojmě-Hradišti sv. Hyppolita je pohyblivý
betlém z roku 1935 od brněnského autora Aloise
Vajera.
V břeclavském kostele sv. Václava z roku 1995
je v suterénu pod chrámovou lodí betlém v životní velikosti od Jiřího Netíka. Postavy v detailech
inspirované mistry středověku jsou zdobeny zkadeřenými vlasy a vousy, těla kryjí bohatě řasená
roucha. Jiří Netík o tomto svém díle řekl: „Nar-
11
ození Páně není pro mě jen výrazem hluboké
lidské vazby matky s dítětem, ale též duchovním
vyjádřením našeho lidsky omezeného způsobu,
jak označit duchovní spojení se Spasitelem. Betlém pro kostel sv. Václava v Břeclavi je mé vůbec
největší řezbářské dílo. Vyřezával jsem je s přestávkami téměř čtyři roky. Vyřezávání tohoto
betlému mi dalo mnoho práce a stálo mnoho sil.
Nelituji však, protože věřím, že se podařilo dílo,
za které se nebudu muset před příštími generacemi stydět“.
Posledním zastavením je Hodonín, kde se
každým druhým rokem v adventním čase koná
v kulturním domě na Horních Valech výstava betlémů. Nosným programem jsou betlémy
z kostelů hodonínských a břeclavských farností.
Hodně z nich vyřezal varhaník a řezbář Metoděj
Florian ze Staré Říše. Postavičky šohajů a děvčic
jsou oděné do slováckých krojů s charakteristickými prvky jednotlivých obcí, pro které betlém
vyřezával.
V předchozích letech zde byl vystavován i betlém z kostela sv. Kateřiny v Třešti, loni spolkový
betlém Příbramských betlemářů.
Vystavují zde i další tvůrci a sběratelé betlémů:
Prof. Gruska z Brna, pan Čagánek z Nového Hrozenkova, pan Cinkan z Pardubic, pan Pištělka
ze Švábenic, pan Krmíček z Boleradic, manželé
Parmovi z Blanska, pan Severa z Brna, rodina
Haldova ze Sedloňova, PhDr. Hánová z Rokycan, pan Jiří Netík z Brna, pan Bürger z Nové
Homole. Ostatní, na které jsem zapomněl, nechť
mi prominou.
Domnívám se, že kdo jedenkrát zavítal na
výstavu betlémů do Hodonína, bude se tam vždy
znovu rád vracet pro pocit radosti a potěšení,
které mu pohled na překrásné betlémy nejen
jižní Moravy, ale i Slezska, Čech a celého světa
přináší.
(Text tohoto článku byl přednesen jako referát na semináři, který se uskutečnil k 15. výročí
založení Československého sdružení přátel betlémů koncem minulého roku).
12
Galerie našich betlemářů
61
Zpověď řezbáře Jiřího Oblůka
Ing. Jiří Oblůk, CSc. se narodil v Ostravě-Zábřehu 20.9.1947. Rodiče se často stěhovali a tak
poznal řadu zajímavých míst jak na severní Moravě, tak také v severních Čechách (Jizerské
hory, Krkonoše), kde vyrůstal do dvaceti let. V roce 1967 se vrátil zpět na Ostravsko, jmenovitě
do Orlové, kde žije dosud. V Ostravě absolvoval strojní fakultu VŠB, obor energetika a spalovací zařízení, později zde obhájil i kandidátskou disertační práci se zaměřením na fluidní ohniště.
Po ukončení vysoké školy působil nejdříve na VŠB, později ve výzkumném ústavu VÚHŽ
pobočka Ostrava a nyní řadu let působí v oblasti ochrany ovzduší v kontrolním orgánu České
inspekce životního prostředí na pracovišti v Ostravě.
Dřevo a výrobky ze
dřeva mne přitahovaly
od dětství. Obdivoval
jsem zručnost zpracování dřeva v Beskydech na Valašsku,
kde jsem v Rožnově
pod Radhoštěm často
pobýval u prarodičů
Jiří Oblůk: U jesliček – dře- o prázdninách a především mne upoutala
vořezba. Snímek autorův.
betlemářská tvorba
ve zmíněných Jizerských horách a v Podkrkonoší.
Později jsem poznal i jiné oblasti se zručným zpracováním dřeva, nicméně uvedené oblasti mne dosud
inspirují a jsou mi blízké.
K vlastní tvorbě a práci se dřevem mne vlastně přivedla náhoda, kdy při prohlídce skříňového
betléma u manželčiných rodičů jsem zjistil nějaká
drobná poškození a rozhodli jsme se chybějící části
doplnit. Zřejmě to dopadlo dobře, neboť jsem nakonec opravoval i další poškozené betlémy z rodiny
a právě tyto drobné opravy byly mojí základní
školou pro pozdější betlemářskou tvorbu. Situace si
vynutila prostudovat řezbářské postupy zpravidla
anonymních komerčně zaměřených tvůrců drobných postaviček i doplňků, naučit se zvolit vhodné
dřevo, řešil jsem různá napojení chybějících prvků
na základní korpusy i vhodnou náhradu povrchových úprav. Společně s majiteli jsme se pak těšili ze
znovuoživených figurek. To byla ta nejlepší řezbář-
ská škola a rád na ni vzpomínám i když se musím
přiznat, že i po letech je stále se co učit. Jak snadnější to mají řezbáři, u kterých se kumšt předává
v rodině z generace na generaci a nemusí začínat
úplně od počátků!
Dřevo jako výchozí materiál je jedním ze základních aspektů mého zájmu o betlémy. Těší mne ta
drobná činnost, která začíná volbou vhodného
materiálu k realizaci zvolené figurky s nezbytným
respektováním struktury, barvy i lesku dřeva. Nezanedbatelný není ani osobní kontakt člověka se špalíčkem kdy řezbář vnímá jeho vůni, hebkost a teplo.
Pak nastává ten kouzelný obřad, kdy ze špalíčku se
vynoří figurka. Jak ale umí dřevo potrestat nezkušeného nebo necitlivého tvůrce! Možná, že právě
tyto důvody byly příčinou, že jsem nepřešel na jiné
materiály, dnes běžně používané v betlemařské
tvorbě a zůstal u dřeva.
Každá figurka nebo doplněk souvisejí s volbou
umístění v kompozici betléma. Přiznám se, že přes
mnoho stovek vyřezaných figurek stále neumím
vytvořit na zakázku úplně stejnou figurku. Na každé
musí být nějaká změna, zvláštnost a ta již předem
určuje její možné umístění v betlému. V neposlední
řadě zde platí stará pravda, že vlastně až celá kompozice vytváří kýžený vjem a že i z neuměle vytvořených
figurek lze vytvořit působivý kompozičně vyrovnaný
betlém, který umí k vnímavému pozorovateli promluvit. A právě zde je místo pro všechny, kteří každoročně betlémskou scénu kompozičně upravují a tím do
ni vkládají něco nového, svého.
61
Jiří Oblůk vyřezává. Snímek z archivu redakce.
Od svých řezbářských začátků, které lze datovat
rokem 1967 jsem vyzkoušel mnohé dřeviny jako
je poměrně vzácný mahagon, přes jedlové dřevo,
javor, jasan až po nejčastěji používané, jako jsou
olše a samozřejmě lípa. Nejraději používám tradiční
lípu. Vývoj mé řezbářské činnosti byl postupný od
tvorby jednotlivých částí figurek a jejich sestavování
do požadované figurální formy, po vyřezávání celého figurálního pojetí z jednoho kusu. Samostatnou
kapitolu, která souvisí s opracováním dřeva, tvoří
finální povrchové úpravy figurek. Necitlivé použití
barev nebo mořidel může hotové dílo znehodnotit,
naopak vhodná povrchová úprava celou kompozici posílí. Nejraději samozřejmě mám betlémy bez
povrchové úpravy, nejvýše s použitím konzervace
nataveným včelím voskem.
Při setkávání řezbářů se často hovoří o jejich
nástrojích. Bez dobrého nářadí se řezbařina tvoří
obtížně a u profesionálně zaměřených řezbářů to platí dvojnásob. Z praxe také vím, že řada amatérských
řezbářů se spokojuje jen s nezbytnými nástroji jako
jsou dobrý nůž a laskavé otevřené srdce a přesto
se vytvářejí velmi hezká, pro vnímavé pozorovatele
i velmi sdílná, dílka. Sám patřím k těm, kteří tvoří
především pomocí jednoduchých nástrojů, vhodně
přizpůsobených „do ruky“, ať je to dobrý řezbářsky
upravený nůž, nebo ručně vyrobená dlátka (např. ze
starého deštníku, z použitých nástrojů apod.).
13
Druhým a stejně důležitým
aspektem mého zájmu o betlémy je vlastní téma narození
spasitele. Pro někoho je důležité
připomenutí si této události
především v době předvánoční
a samozřejmě o Vánocích, pro
betlemáře je prakticky celoroční.
Každým hotovým betlémem si
tuto výjimečnou událost vlastně tvůrce znovu připomíná.
Souznění a osobní vazba na
betlém může být tak silná, že
řada betlemářů se nemůže s ním
rozloučit třeba i jen přechodně
na výstavu a jsou betlémy, které
jsou rodinnými klenoty, předávanými z generace na
generaci. Šťastní tvůrci takových betlémů!
Musím se přiznat, že za ta léta jsem odzkoušel
řadu kompozic s narozením Ježíška, ostatně jako
každý kdo hledá nejvhodnější „své“ uspořádání této
scény. Samozřejmě, že je nutné respektovat základní
sestavu, případně tradiční adorace. Postupně jsem
zkoušel hledat možnosti nových prvků u klasických
stavěcích betlémů, přes skříňové, pokusil jsem se
i o malý mechanický betlém, který jsem předvedl
na výstavě v Orlové, nakonec jsem zvolil kompozice
s umístěním figurek ve tvarově různě provedených
závěsných poličkách a přihrádkách, případně na stojáncích. Tyto kompozice mají symbolický chlév (jeskyni) a redukovaný počet figurek, vymezený poměrně
omezenou plochou k jejich umístění. Tvorba s těmito
závěsnými kompozicemi již dosáhla téměř polovinu
z celkového počtu realizovaných komplexů (celkem
155) s betlémským zaměřením. Tato uspořádání jsem
vystavoval na tuzemských celostátních a mezinárodních výstavách betlémů v Hradci Králové a v Hradci
nad Moravicí pořádaných Sdružením přátel betlémů,
kterého jsem členem od roku 1990, stejně jako na
samostatných výstavách v Orlové a v Karviné, nebo
na společných výstavách pořádaných s betlémáři
v Ostravě, Kopřivnici, Kravařích, Havířově, Třinci,
Rakovníku a v Hlučíně. V zahraničí jsem závěsné
14
61
betlémy předvedl na přelomu let 2000-2001 v Bielsko-Bielá (Polsko) a odnesly si z výstavy ocenění a na
přelomu 2005-2006 jsem se zúčastnil těmito kompozicemi na 4. ročníku „Betlemářské cesty“ pořádané
v Théoule-sur-Mer ve Francii, kde byla zastoupena
tvorba z 5-ti kontinentů a betlemářská tvorba z ČR
a Polska tam byla zastoupena vůbec poprvé. Pro
úplnost nutno uvést, že několik souborů betlémů se
nachází i u obdivovatelů betlemářské tradice v Belgii
a Kanadě.
Bylo by nedůstojné se nezmínit i o vlivu Sdružení
přátel betlémů v ČR na mne jako betlemáře.
Sdružení representované erudovaným vedením
svým citlivým přístupem dosud velmi hodnotně
Dny evropského dědictví
v Městském muzeu v Nové Pace
Výstavu nazvanou „Stanislav Sucharda 18661916“ uspořádalo Městské muzeum v Nové Pace
v rámci Dnů evropského dědictví za přispění
Královéhradeckého kraje a pod osobní záštitou
hejtmana ing. Pavla Bradíka. Výstavu uvedl
kurátor výstavy Martin Krumholz a vnuk Stanislava Suchardy Jan Sandtner. Na vernisáži 8. září
si návštěvníci prohlédli výtvarná díla Stanislava
Suchardy, Anny Suchardové-Boudové i Vojtěcha
Suchardy, která byla vystavena v kostele sv.
Mikuláše v Nové Pace. Při prohlídce klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Nové
Pace byla k vidění další výtvarná díla zakladatelů umělecké tradice rodu Suchardů. Odborný
výklad k nim přednesl Ivo Chocholáč.
Účelem výstavy bylo vzpomenout 110. výročí
dostavby Suchardova domu v Nové Pace, předtím 140. výročí narození a 90. výročí úmrtí tohoto
vytvářelo podmínky pro informování uvnitř ČR
i vně o dění a novinkách v betlémářském světě, bylo
a je hegemonem pro zajištění funkce organizování
representativních výstav a vytváření zájmu veřejnosti o tuto kulturní tradici našeho národa. Vzhledem k odborníkům ve vedení sdružení bylo a je
schopno nadále čelit různým intrikám i výstřelkům
zejména s komerčním zaměřením. Pro mne jako
dlouholetého člena byli čelní zástupci ve vedení
sdružení a jmenovitě pan president PhDr. Vladimír
Vaclík vzorem pro přístup a smysluplnost práce na
betlémech, které jsou mi prakticky relaxační terapií
povznášející ducha a pomáhající v těžkých údobích
života.
významného českého sochaře, Stanislava Suchardy. A poněvadž se podílel na československé
známkové tvorbě, byla hlavní výstava provázena
i výstavou dokumentů a poštovních známek též
jako upomínka 70. výročí založení Klubu filatelistů v Nové Pace. Tuto výstavu uvedli slovem
předseda Klubu filatelistů L. Láska a ředitel
Městského muzea Miloslav Bařina.
Čtenářům se omlouváme, že otiskujeme tuto
zprávu, když už jsme vzhledem k periodicitě
našeho časopisu nestihli ani poslední den výstavy – 29. říjen. Zprávu jsme však uveřejnili na
oficiální webové stránce Českého sdružení přátel betlémů a na soukromé betlemářské webové
stránce AKR.
Na závěr Suchardových vzpomínkových oslav
v Nové Pace informujeme, že Městské muzeum
v Nové Pace vydalo reprint článků o Stanislavu
Suchardovi, které vycházely v týdeníku Český zápas, vydávaném Církví Československou
husitskou v roce 1985. (MB)
Betlemářům a přátelům betlémů v České republice připomínáme, že je České sdružení
přátel betlémů s ústředím v Hradci Králové jedinou českou celostátní betlemářskou
organizací, která je součástí Světové betlemářské federace UN-FOE-PRAE
s centrálou v Římě.
61
15
Křesťansky motivované umění Makondů
RICHARD L. MAUTHAUSER
Čtenář J. K. z Opavy nám do redakce napsal: „Před dvěma roky jsem viděl na velmi pěkné mezinárodní výstavě betlémů v Hradci nad Moravicí sošku vyřezanou z tmavě hnědého dřeva a měla představovat
narození Ježíška. Podle popisu na lístku pocházela z Makondy. Marně sháním informaci, co to ta Makonda je a kde takové sošky vyřezávají“. – Měli jsme možnost požádat o odbornou odpověď německého
demografa a etnografa pana profesora dr. Richarda L. Mauthausera, který v Mosambiku a v Tanzanii
v jihovýchodní Africe studoval život tamních domorodců a o řezbářích z oblasti Makondy vydal i několik
odborných studií. Jeho odpověď v překladu otiskujeme.
Na podrobnější mapě Afriky najdeme na východní straně tohoto kontinentu pohoří Makonda, které
dalo jméno celému rozsáhlému území, které dělí
údolím protékající řeka Ruvuma. Mezi Tanzanií
na severu a Mosambikem na jihu. Její vody se
vlévají do Indického oceánu. Kdysi bylo toto celé
území německou kolonií, ale po 1. světové válce se
o Makondu podělili na severu Angličané a na jihu
Portugalci. Rozdílná koloniální politika měla za
následek, že došlo na obou územích k jinému vývoji
společenskému i hospodářskému. Zatím co na části
Makondy pod správou Angličanů se stavěly školy,
nemocnice, v jižní části Makondy portugalská koloniální správa s budováním podobných zařízení příliš nepospíchala. Mělo to za důsledek, že na severu
se mnohem více měnil starý tradiční způsob života
domorodého obyvatelstva než na jihu. V této části
Makondy přetrvávaly prakticky beze změny starobylé sociální struktury.
Toto všechno je třeba vědět, abychom lépe pochopili nejen život, myšlení, zvyky, ale i výtvarnou činnost (především řezbářství) těchto Makondů. Odedávna jsou dobrosrdeční, pohostinní, k cizincům
přátelštější, ale i – řekli bychom – svobodomyslní.
Typický je pro ně někdy i „sveřepý“ humor, který
se při vyřezávání projevuje sklonem ke karikatuře.
Avšak jsou také velmi citliví na zlehčování (neřkuli
posmívání se) jejich obyčejů, víry v nadpřirozené
bytosti. Více jak před sto lety přicházející činnost
misionářů (křesťanských kněží) musila jen velmi
uvážlivě měnit jednak způsob jejich života, především pak transformovat jejich mytologické představy do víry v křesťanského jediného Boha.
Po stránce vzezření ještě starší generace obyvatel
části Makondy byly ve výrazu obličeje i „zdobení“
Anonymní řezbář z Makondy: Narození Páně, řezba
ze slonové kosti. Snímek V. Vaclík.
16
61
Anonymní řezbář z Makondy: Adorace tří králů.
Snímek Jana Malinová.
trupu těla mezi jinými kmeny jihovýchodní Afriky
nezaměnitelné. Především svým tetováním a protýkáním horního rtu jakýmisi kolíky. Tetování a jizvení obličeje, paží a hrudi bylo způsobeno zavedením
velmi trvanlivého barviva pod kůži a mělo symbolický význam. Protknutí rtu prý bylo v dávných dobách
rituálně povinné (na znamení dospělosti) u mužů
i u žen. Ženy si protínaly horní ret ještě donedávna.
Povrchní Evropani toto nepřehlédnutelné zhyzdění
ženiny tváře vysvětlovali tak, že prý mělo ochránit
ženu před zavlečením do otroctví a znásilňováním
příslušníky otrokářských band z řad kolonizátorů
a příslušníků jiných etnických skupin. Seriózní studie jsou v té věci mnohem střízlivější – protýkání rtu
mělo být naopak původně jakýmsi druhem ozdoby,
šperku, kterému se přisuzovala určitá magická moc.
Sama technologie protýkání rtu působí na nás Evro-
pany otřesně: Ret se nejprve protkne trnem, vzniklý
otvor se rozšiřuje lodyhou prosa do šířky tak, aby jím
bylo možné protlačit až 6 centimetrů dlouhý kolík ze
slonoviny, někdy z křemene nebo z ebenového dřeva.
Kolík žena nikdy nevyndává na veřejnosti a po smrti
se jí vyjímá ze rtu a ukládá se v blízkosti hrobu mělce
do okolní půdy.
Svět Makondů byl plný duchů, kteří přenášejí
vůli boha-stvořitele k lidem na zemi. Duchové jsou
s Makondy neustále ve spojení. Ti znají jejich jména,
jejich počínání a vzezření dovedou nejen popsat, ale
i ztvárnit. Skulptury Makondů neměly v minulosti
žádný vztah k našemu světu, vynikaly originální
myšlenkou, abstrakcí i syntezí.
Moderní umění Makondů (můžeme-li to tak
nazvat) prošlo v minulých desetiletích významným
vývojem. V evropských muzeích vystavená díla jsou
vesměs z doby začátku 20. století a jsou velice naturalistická. Nejlepší řezby dnešní jsou expresionistické,
často plné symboliky a abstrakce. Je nesmyslné se
domýšlet, že řezba Makondů byla ovlivněna západním uměním. Je pravda, že i odborníci jsou zajedno,
že toto „africké“ umění naopak ovlivňuje mnohdy
umění na Západě. Přitom řezby Makondů jsou ve
srovnání s domorodou tvorbou v ostatních oblastech Afriky (Kongo nebo Kamerun) velmi osobité,
a to nejen tematicky, ale i v kompozici a dokonce
v samotné technice řezání.
Po příchodu katolických misionářů dochází
u Makondů k zajímavé proměně myšlení. Matka
Boží nastupuje na místo pramatky kmene Makondů,
ukřižování Krista, ale i řezbářská „ilustrace“ dalších
biblických příběhů (Mojžíšův přechod přes Mrtvé
moře, Jonáš a velryba aj.) suplují nové představy
Makondů. Zdánlivě erotické motivy ustupují do
abstrakce. Na evropském trhu moderních skulptur
Makondů jsou nejčastěji k vidění (a ke koupi) blokové řezby Narození Páně (mnohdy provázené anděly
v podobě chlapců Makondů) nebo adorace tří králů
(opět s tvářemi Makondů, leč s jakýmisi korunami
na hlavě;) není mi známo něco, co by se podobalo
známému výjevu klanění pastýřů…
K vyřezání si Makondové vybírají ebenové dřevo.
Zpracovává se velmi těžce, je nesmírně tvrdé a těžké.
(Ve vodě klesá ke dnu). Jeho užití k vyřezávání má
zajímavou historii. Tisíce let před naším letopočtem
61
přišel eben do Afriky z Tyru. Egypťané platili Peršanům tímto dřevem a konečně král Šalamoun prý
spotřeboval ohromné množství právě tohoto dřeva
k stavbě chrámu v Jeruzalémě. Makondy provokují
k abstraktní tvorbě právě často pokřivené kmeny
a větve tohoto stromu, který má hnědou kůru. Ale
pod ní bělavé vlákno a pak zcela černé jádro dřeva.
Je mnoho druhů ebenu. V Africe roste jen v Gabunu,
kde skýtá velmi černé dřevo, a ve východní Africe,
kde má dřevo spíš tmavě hnědé. Strom (vlastně rozložitý keř) má „trpasličí“ vzrůst, roste v buši a vůbec
není hezký. Jeho pokřivené větve dráždí řezbářovu
fantazii. Nezřídka stačí větev uříznout, lehce odlabat
– a umělecké dílo je na světě. Stejně Makondové
pracují s velmi pestrými nástroji, které si zhotovují
sami. Zvlášť oblíbená je sekerka užívaná k základnímu osekání. Kromě ebenu se tu a tam hodí zpracovat kus mahagonového dřeva, jen poměrně vzácně
slonovinu.
S řezbářským uměním Makondů seznámili Evropany katoličtí misionáři. Z výše uvedených důvodů je
právě bývalá portugalská část Makondy stále chudá
a misionáři správně usoudili, že k zmírnění chudoby
by mohlo přispět využít řezbářskou dovednost obyvatel a „export“ jejich řezeb do Evropy a do severní Ameriky. Benediktinští řádoví bratři v Německu
v klášteře Münsterschwarzbach skýtají dovedným
Makondům možnost pracovat v příznivých podmínkách a jejich tvorbu nabízejí v západním světě.
Výtěžek se pak vrací rodinám v Africe.
Samozřejmě, že i nejlépe míněná pomoc má své
úskalí, poněvadž i v tomto případě domorodý tvůrce
přesazen do zcela odlišného prostředí časem ztrácí
nezbytnou invenci a inspiraci. A že nelze v žádném
případě hovořit o sériovosti řezeb, je to spíš dáno
tvůrcovou hravostí, kterou si přináší Makonda na
svět už v genech zděděných po prarodičích. Církevní prostředí, ve kterém vznikají i značně rozsáhlá
řezbářská díla Makondů, naplňují nyní Makondové
řezbou celých svatostánků – sanktuárií, tj. zdobených
skříněk s oltářem.
17
Náš tip na podzimní výlet
Muzeum betlémů na Karlštejně
LADISLAV TREŠL
Karlštejnské muzeum betlémů je v podhradí Karlštejna ve třech podlažích barokního domu. V provozu je muzeum celoročně. Divákům nabízí okolo 50
betlémů a předmětů, které s betlémskou tematikou
úzce souvisí. Nejhojněji je samozřejmě zastoupeno
srdce českého lidového betlemářství, tj. oblast severovýchodních a východních Čech. Betlémy z oblasti
Krkonoš, Orlických hor a z Králík jsou reprezentovány několika skvělými exponáty, z nichž za zmínku
stojí zejména velký krkonošský mechanický betlém,
v němž se pohybuje několik desítek figurek a součástí. V pohybu je i samotný Ježíšek, klaní se jeho rodičové i trojice králů, na věži obchází strážný, v kovárně
pracují kováři, brusič nožů, kominík, pastýř, hajný,
v pohybu je spousta oveček a dalších darovníků,
zkrátka mechanický betlém z Krkonoš, jak má být!
Také malý skříňkový betlém z Olešnice v Orlických horách, který je pro svou bohatost nazýván
„dort“, je krásnou ukázkou lidového betlemářství.
Množství bělostných oveček, které bývají označovány jako „sníh českých betlémů“, představu bohatě
ozdobeného dortu ještě umocňuje. V expozici samozřejmě nesmí chybět velký a bohatý betlém králický,
vždyť betlémy z Králík jsou svým pojetím drobných
pestře omalovaných figurek a roztomilých domečků
velice půvabné.
Velké pozornosti a uznání návštěvníků se těší
také betlémy z rukou profesionálních tvůrců, které
se vyznačují dokonalostí řezbářské práce i vysokou
úrovní uměleckého ztvárnění betlémské kulisy. Tato
tvorba je v karlštejnském muzeu betlémů zastoupena třemi významnými exponáty, z nichž největší je
betlém krušnohorský s 20 postavami o výšce od 10
do 18 cm a s 15 zvířátky, mezi nimiž pochopitelně
nechybí obrovitý slon a velbloud s nákladem dárků
pro Ježíška. Celá scenérie je mistrovsky zakomponována do kašírované krajiny s krásnou jeskyní, nad
níž se tyčí 4 palmy o výšce takřka jeden metr.
Z Broumovska pocházejí dva velké skříňové betlémy z 19. století, které opět snesou ta nejpřísnější
měřítka náročného diváka i znalce, ať již jde o původ-
18
61
ní polychromii figur s barevnými „vašgoldy“ anebo
o stylově čisté skříňky z doby empíru a biedermeieru.
Z ruky profesionálního řezbáře – umělce pochází
i dokonale vyvážený betlém věhlasného kutnohorského řezbáře Františka Charváta z 30. let dvacátého
století. Milou zvláštností je, že andílek namísto obvyklého nápisu v latině nese stuhu s českým „Sláva na
výsostech Bohu“.
Významný je i dřevěný betlém z 18. století, sestávající ze 17 figur o velikosti okolo 20 cm. Zvláštností je
znázornění židovského velekněze při obřízce Ježíška
a několik krásných andílků – trubačů.
V nejnižší části sklepení je k vidění výstava o dějinách vinařství na Karlštejně, kterou tvoří několik naučných panelů a základní pomůcky pro práci vinařů.
Karlštejnský královský betlém
Divácky nejefektnějším objektem muzea je největší
český loutkový pohyblivý betlém na ploše 80 m2, který nese název Karlštejnský královský betlém. Kulisa
je osazena 46 loutkami, které jsou vyřezané ze dřeva
a oblečeny jsou v dobových oblecích. Ježíškovi přináší dary 10 nejvýznamnějších českých panovníků od
Karla IV. přes Rudolfa II. a Františka Josefa I. až po
Řezbářské symposium
v Přílepech
Už podruhé se sešlo v Přílepech u Rakovníka mezinárodní řezbářské symposium. Hostitelem byl stejně
jako loni Libor Daenemark. A dlužno podotknout,
že hostitelem výborným. Symposiu se nedalo nic
vytknout. Dost dřeva pro každého, kdo chtěl do něj
vtělit něco ze sebe, krásně posekaná louka se stany, ve
kterých bylo příjemně za jakéhokoli počasí, dost piva,
pro ty, kteří ho mají rádi a výborné jídlo z kuchyně
místního zemědělského družstva. To byla ta viditelná
materiální stránka symposia, která je samozřejmě
důležitá a nutná. Ale ještě důležitější je duch, který
symposium prostupoval. Duch kamarádství, spolupráce, tvořivosti a tolerance. Nehmatatelným, ale pro mne
zdaleka nejpodstatnější. Pokud mám ukrojit týden ze
svého volna, dnes už velice pečlivě zvažuji, kam pojedu
T. G. Masaryka. Ve vzácné shodě se dějem prolínají
historické události, pověsti i smyšlené příběhy. Tak
zde vedle Bílé paní popíjí karlštejnské víno Bušek
z Velhartic a za zády mu houf husitských bojovníků
právě dobývá hrad Karlštejn. Předvádění betléma
je doplněno působivým vyprávěním Karlštejnské
pohádky o tom, jak se Ježíšek na Karlštejně narodil
a co se kolem toho všechno seběhlo.
Několikametrové kulisy hradu Karlštejna osazené
pohybujícími se velikými loutkami vytvářejí spolu
s působivou Karlštejnskou pohádkou a hudbou ze
Smetanovy Mé vlasti s úryvky české státní hymny
výjimečnou podívanou, která fascinuje děti a dojímá
dospělé.
Dnes již je možno bez nadsázky říci, že Ka rlštejnský královský betlém se pro všechny milovníky betlémů stal významným pojmem.
Výstavy perníkových betlémů
V době adventu pořádá muzeum tradičně v rámci
stálé expozice výstavu perníkových betlémů, které
jsou divácky velmi oblíbené. Krásný estetický prožitek je umocněn nezaměnitelnou vůní čerstvého perníku od různých výtvarníků z celých Čech.
a proč. Byl jsem na symposiu u Libora Daenemarka
už loni a velmi jsem si užíval. Letos jsem si to užíval neméně. Jako třešnička na dortu pak byly večery,
kdy se muzicírovalo, zpívalo, klábosilo a byla pohoda.
Kapitolou zcela samostatnou jsou hudební koncerty.
Pánové z rakovnického Brass Bandu získali celou řadu
nadšených příznivců, stejně jako famózní kytara Slávy
Hanzlíka či středověká muzika rodinné kapely Ludus
Venti. Bylo by toho tolik, o čem by se dalo ještě zmínit.
Řezbářské symposium se myslím velmi povedlo. Když
jsme se v neděli rozjížděli do svých domovů, zůstala
po nás řada soch, po mém soudu zdařilých, z nichž
některé udělají radost sponzorům symposia, ale zbytek zůstane v řezbářské galerii Libora Daenemarka
a bude se z nich těšit široká veřejnost. Nejpodstatnější
co zůstalo a co jsme si zároveň všichni (aspoň doufám)
odváželi, byl pocit sounáležitosti, přátelství a dobře
vykonané práce. A to není málo.
(Ivo Stehlík, Volary)
61
19
Podaří se překonat rekord?
Městské kulturní středisko ve spolupráci
s městem Mohelnice a členy Českého sdružení
přátel betlémů vyhlašuje ve dnech 11. a 12. listopadu 2006 soutěž o překonání dosavadního
rekordu 447 vystavovaných trojrozměrných betlémů na jednom místě. Je snaha vytvořit nový
rekord se zápisem do České knihy rekordů a získat k vystavení aspoň 500 kusů betlémů. Každý
majitel vystaveného betlému – pokud se podaří
rekord uskutečnit – obdrží certifikát.
Podmínky: betlém musí být trojrozměrný
z libovolného materiálu. Exponáty se přijímají
v kanceláři kulturního střediska v Mohelnici 9.
a 10. listopadu 2006 od 10 do 17 hodin. Velikost
exponátů není omezena. Od účastníka pokusu
o rekord se bude vybírat zápisné 20 Kč. Každý
tvůrce si svůj betlém vystaví sám na určeném
výstavním stole a označí ho přiděleným soutěžním číslem a jmenovkou. Po vyhlášení výsledků
soutěže si vystavovatelé vyzvednou své betlémy v neděli 12. listopadu v době od 13 do 15
hodin.
Pro žáky mateřských škol a základních škol
1. a 2. stupně, popřípadě studentů NG vyhlašují
pořadatelé soutěž o nejhezčí betlém. Návštěvníci výstavy těchto betlémů budou v jednotlivých
soutěžních kategoriích volit vždy pět nejhezčích
exponátů pomocí hlasovacích lístků. Vyhlášení
vítězů této soutěže bude v neděli 12. listopadu
v 10 hodin ve velkém sále kulturního střediska
před kamerami TV Morava Olomouc a zástupci regionálních deníků a rozhlasu. Eventuální
dotazy zodpoví ředitelka MKS Vlasta Jirásková, členka našeho betlemářského sdružení, na
tel. čísle: 583 430 351, e-mail: mksmohelnice@
mksdk.cz
Pokyny: Každá práce musí být označena jménem
autora, jeho věkem a přesnou adresou bydliště /školy,
školky.
Práce zasílejte nebo osobně předávejte na adrese:
Městské muzeum v Ústí nad Orlicí , ČSA 932, 562 01
Ústí nad Orlicí, tel. 465 523 653 nebo 736 489 793;
e-mail: [email protected], další informace na http://
muzeum-uo.cz. Uzávěrka soutěže 14. 12. 2006.
Hledáte, co nadělit betlemáři pod stromeček?
V tom vám pomůže naše nabídka na straně 23 a 24
20
61
Otec vlasti opět v betlému
Přestože byl Karel IV. vyhlášen největším Čechem,
jeho zakomponování jako figurky (jednoho ze tří králů) do betléma je spíše výjimkou. Nejznámější je jistě
trio sv. Václav, Karel IV. a Jiří z Poděbrad. V betlému tištěném pro firmu Kulík. Proto je bezpochyby
zajímavá nová figurka krále (Karla IV.) do betléma
od autorky Jarmily Haldové. Figurka je z lipového dřeva, kolorovaná a povrchově upravená. Byla
vytvořena pro ing. Milana Baše jako jeden z dárků
k jeho narozeninám. Budete ji moci vidět letos na
každoroční výstavě Staropražských betlemářů jako
jeden z exponátů. Autorka je jedním z nejznámějších
tvůrců z oblasti Orlických hor, a to nejen v oblasti
řezbářské, ale i ilustrační.
(Ing. Milan Baše)
toletím v tradičním betlemářském městě v Příbrami.
A protože autor je (jak sám říká) „bývalým muzikantem“, vytvořil ve své kolekci samozřejmě početnou skupinu hudebníků. Jejich dlouhé modré pláště
s frajerskou muzikantskou čepicí snad připomínají
nádražáky, a tak autor občas slyší i formulaci, že jeho
betlém je „ajznboňácký“. Sám tvůrce ovšem nazývá
tento poetický mikrosvět „betlémem veselým“. Věříme
tedy, že i vám přinese radost a veselost do tváří. Více
o autorovi napsali Staropražští betlemáři do časopisu
(Jiří Tymich)
příbramských betlemářů.
Osmdesátiny skřivanského malíře
Ocenění jednoho sběratele
S radostí se chci s vámi podělit o informaci, že
jeden ze zakládajících členů našeho sdružení bude
oceněn Klubem Sběratelů kuriozit (KSK) diplomem
za pozoruhodnou sbírku, který dostávají významné
osobnosti z oblasti kulturní a společenské z řad sběratelů – členů KSK. Při této příležitosti byla vydána
i medaile, jejíž autorem je Josef Vít. Jde o tematiku
medailí s portrétem Karla IV. Přesto připomínáme,
že se ve sbírkách ing. Milana Baše nachází medaile,
na které byl poprvé zobrazen betlém. Tato medaile
byla vytvořena k jubileu oceněného sběratele. Členové pobočky Staropražských betlemářů se chtějí o tuto
informaci podílet se čtenáři tohoto listu a věří, že
podobná ocenění pro naše členy, včetně slavnostního
předávání, budou uspořádána i naším sdružením.
(Milan Baše jun.)
Ještě větší „Veselý betlém“
Rádi bychom vás informovali, že karikaturista
Vladimír Pechar vytvořil další daráčky do „Veselého
betléma“. Tyto papírové postavičky uvidíte s ostatními
v nové kompozici celého betlému spolu s dalšími exponáty na každoroční výstavě Staropražských betlemářů,
na níž se při tvorbě jako člen pobočky také podílím.
Slovo o autorovi: Malíř, grafik, a kdysi aktivní karikaturista Vladimír Pechar se narodil před třičtvrtěs-
Miroslav Vantura – snímek Jana Malinová.
MIROSLAV VANTURA se narodil ve Skřivanech
u Nového Bydžova 17. září 1926 v Křížovské ulici,
dnešní ulici Pod Vrchy. V rodině strojního zámečníka
prožíval dětství společně se sestrou Hanou. Ve Skřivanech chodil do obecné a měšťanské školy. Léta 1941 až
1943 patřila Obchodní škole v Hořicích. Potom začal
pracovat v rafinerii cukru ve Skřivanech. Po jejím zrušení v roce 1977 přešel do Strojobalu, kde setrval až
do roku 1986.
Tady se začal uplatňovat jako propagační malíř
a začal i s malbou obrazů. Zajímal se o ochotnické
divadlo, hrál, ale i maloval kulisy. Stále pracuje v Klu-
61
bu seniorů ve Skřivanech, kde zpívá a maluje dekorace
pro různé akce pořádané Klubem. Významná byla jeho
práce v TJ Sokol, za níž dokonce hrál i fotbal. Účastnil
se pěti Spartakiád, pomáhal budovat tenisový kurt.
S prací Miroslava Vantury se setkáme v celé obci.
Významnou měrou se podílel na vybudování naučné
stezky, spolupracuje s Obecní knihovnou, podílí se na
kulturních akcích v obci. Po celý život zůstal věrný své
rodné obci a patří k jejím osobnostem.
Je členem Českého sdružení přátel betlémů. Na
světové výstavě betlémů v Hradci Králové v září roku
2004 obdivovali účastníci světového kongresu UNFOE-PRAE jeho betlém v životní velikosti.
Jeho obrazy z rodných Skřivan jsou oblíbené. Potěší
oko nejen místního občana. Úspěšná byla jeho výstava
obrazů z rodných Skřivan v Obecní knihovně v září
a v říjnu 2004. Jeho obrazy prozrazují lásku k rodné
obci, k malebné krajině východních Čech, ale i k historii a k památkám. Po celý život se neustále vrací
k motivům z rodného kraje. Obměňuje známé náměty
v jednotlivých ročních obdobích a vytváří takřka symboly ročních dob. O tom, že Miroslav Vantura je obdivuhodně pilný malíř, svědčí i jeho výstava 80 obrazů,
která byla Obecní knihovnou ve spolupráci s Obecním
úřadem ve Skřivanech slavnostně zahájena 27. září
2006 v místním Dělnickém domě.
(PhDr. Jiří Malina)
Betlém mistra Pavla z Levoče
Občasník pro betlemáře „Nesem vám noviny“ č.
2/2006, který vydává Betlém klub, reg. pobočka Českého sdružení přátel betlémů, přináší velmi zajímavý
článek předsedy této pobočky Jiřího Votruby o původním betlému slovenského mistra Pavla z Levoči, narozeného v 2. polovině 15. století. Z textu vyjímáme:
„Brzy po svém příchodu do Levoče vytvořil mistr
Pavel jedinečnou skupinu Narození Páně, světoznámé
dílo z pokladnice umění levočského farního chrámu.
Tento svým rozsahem největší betlém nesloužil původně jako oltář, nýbrž byl používán při pašijových hrách
a teprve později byl začleněn do barokního oltáře.
Skupinu Narození Páně vytvořil mistr Pavel prý pro
městský magistrát jako ukázku svého umění. Krása
jeho řezbářského díla uchvátila již tehdy každého.
Síla umělcova realizmu je zdůrazněna v postavách
21
betlémských pastýřů. Své modely k postavám si vybíral z žijících současníků. K postavě svatého Josefa
stál modelem dobrácký tesařský mistr, k Panně Marii
jedna slovenská dívka. Také postavy pastýřů a světců
vytvořil podle živých modelů“.
Ještě jednou o drůbeřce
Nečekali jsme, že otištěná fotografie betléma
z „drůbeřky“ a informace o tomto těstě užívaném k modelování betlémských figurek vzbudí takový zájem. Proto
otiskujeme ještě zajímavou zprávu, kterou nám poslal
známý českobudějovický cukrář Miroslav Pelikán.
Přestože se o drůbeřku zajímám od svého mládí,
teprve až v důchodovém věku jsem měl čas celou věc
prozkoumat. Dalo to hodně práce. Těch nezdarů bylo až
dost. Šlo mi o to, abych mohl současnou generaci o této
zaniklé výrobě informovat. Myslím si, že jsem přišel věci
na kloub. A jako betlemář jsem zhotovil několik kolekcí
drůbeřkových betlémů, a to také díky firmě Pekast, která
mě zásobila potřebnou moukou, která běžně v obchodní
síti nebyla.
Proto se mohu pochlubit počtem jak vyrobených betlémů, tak i místy, kde jsem je na vánočních výstavách
vystavoval a ještě vystavuji. Dal jsem proto popis i vzorky k dispozici nakladatelství Dona v Českých Budějovicích, které v mé knížce „Pečeme a zdobíme perník“ v roce
1999 jak texty, tak i fotografie uveřejnila.
Betlémy byly vystavovány v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, v Muzeu Jindřichohradecka, v Muzeu
východních Čech v Hradci Králové, v Borku u Č. Budějovic, v Římově, Olomouci, Hodoníně, Pardubicích, Vlašimi,
Táboru, Hvožďanech u Bechyně, na Karlštejně a v některých výstavních síních i vícekrát. Nakonec i v Praze na
výstavě Siesta.
Na závěr informace pan Pelikán upozorňuje na zajímavou knížečku „Staročeské rýmování o pernikářství“
z roku 1744 z rukopisu Muzea Království českého.
OSOBNÍ ZPRÁVA
Pan Ing. Milan Baše děkuje všem, kteří s ním oslavili
jeho 65. narozeniny nejen na Křivoklátě, ale i na vernisáži
etnografické výstavy polských muzeí 20. července 2006
v Musaionu / Letohrádku Kinských v Praze s tematikou
Lemkovské kroje. K tomuto tématu má oslavenec blízko
i díky tomu, že vydal šest typů vystřihovacích národopisných betlémů od autorky Heleny Horálkové.
22
61
INFORMACE
Zasedání výkonného výboru
předsednictva ČSPB
Zasedání výkonného výboru předsednictva ČSP svolal
předseda sdružení PhDr. Jiří Malina na sobotu 14. října
2006 do kanceláře sdružení na třídě Bratří Štefanů v Hradci
Králové 3. Na pořadu jednání je příprava podkladů k projednání a schválení na zasedání předsednictva, jehož termín
bude určen. Kromě záležitostí organizačních se bude jednat
o využití pronajatých místností kanceláře k pravidelnému
styku zvolených funkcionářů se členy, o využití shromážděných časopisů a odborné literatury k studijním účelům.
Vítáme nové členy ČSPB
z Českého sdružení
přátel betlémů
Znovu ještě opakujeme, že se posílá po jednom výtisku do rodiny člena. Pokud jeho dospělé děti žijí na jiné
adrese a platí příslušné členské příspěvky, pak dostávají
i ony zdarma po jednom výtisku časopisu. Až do příští valné hromady, to je i na rok 2007 platí dosavadní sazebník
členských příspěvků, a to: pro řádného člena (zaměstnaného) 220 Kč, pro důchodce 165 Kč, pro dalšího člena rodiny,
(pokud chce být rovněž členem sdružení), 60 Kč.
První ohlášené výstavy
Staropražští betlemáři – reg. pobočka ČSPB – oznamují
výstavu betlémů v kostele P. Marie ustavičné pomoci v Praze
1, Nerudova ul. (U Kajetánů) od 15. 12. 2006 do 7. ledna
2007 denně od 10 do 18 hodin.
Jako každým rokem ke konci roku a zejména v předvánočním období se do našeho betlemářského sdružení hlásí
větší počet zájemců o členství ve sdružení. Poněvadž podle
dosud platných stanov sdružení přijetí nových členů schvaluje předsednictvo, dnes můžeme oznámit jen tři jména
schválených nových členů, ostatní budou představeni až ve
vánočním čísle časopisu č. 62. Vítáme nové členy a členku:
Dům kultury Hodonín s dalšími spolupořadateli otevírá
7. výstavu betlémů „Hodonín 2006“ v KD Horní Valy od
26. listopadu do soboty 9. prosince 2006 denně od 9 do 18
hodin. Součástí výstavy jsou doprovodné kulturní programy
a výstava adventních věnců.
743
744
745
• 75. valná hromada zemského sdružení Bavorských
betlemářů se koná ve dnech 12. až 19. listopadu 2006
v městě Chamu (poblíž státní hranice s ČR na Domažli
cku). V průběhu konání valné hromady je naplánován jednodenní výlet účastníků z Bavor i jejich zahraničních hostí
(např. ze Švýcarska) k návštěvě Svaté Hory nad Příbramí a jako zajímavé odlehčení programu i návštěva Plzně
s exkursí do pivovaru Prazdroj.
• Zemské sdružení německých betlemářů z Porýní
a Vestfálska (Herrenstr.1 – D-48291 Telgte) vydává brožuru Rudolfa Knapsteina „Wandel – und Wechselkrippen
in Hurth-Hermülheim“ a tradičně už výroční zprávu „Die
Weihnachtskrippe 2006.“
- Šárka Franková, učitelka základní umělecké školy, Litomyšl
- Rostislav Vlk, elektromontér, Brno
- Pavel Kaška, důchodce, Místo
Důležité organizační opatření
Jak si naši čtenáři už jistě všimli, časopis Betlémy
a betlemáři zabalený do průhledné folie rozesílá ihned
po vytištění přímo tiskárna z Ústí nad Orlicí. A to podle
seznamu, které jim dodává (po nezbytné aktualizaci např.
po změně v adrese apod.) naše sdružení, resp. ekonomické
oddělení. Ve vánočním čísle č.62 bude vložena poštovní
poukázka typu A 110 s předtištěnou adresou příjemce, tj.
Českého sdružení. Při platbě členského příspěvku – prosíme – uvádějte jméno člena sdružení, nikoliv jméno, kdo
právě peníze vkládá (manželka, příbuzní ap.). Nejdůležitější však je, abyste do kolonky V-symbol (variabilní symbol)
napsali správně své členské číslo, pod nímž jste ve sdružení
evidováni. Abyste číslo nepopletli, najdete na adresním štítku na obale časopisu u svého jména toto své členské číslo
a to pak na poukázku do příslušné kolonky (podle předtištěného návodu) napíšete., Vzhledem k manipulaci mezi
poštou a našim peněžním ústavem bez uvedení tohoto čísla
je pro nás Vaše platba bez uvedení tohoto čísla naprosto
anonymní – a nemůžeme ji na Vašem kontě evidovat.
Informace ze zahraničí
MÁM ŽIVNOSTENSKÉ OPRÁVNÉNÍ a vyrábím různé
dřevěné vyřezávané ozdoby i s tematikou betlémů. Hlavně
vyřezávám betlémy na překližce 3 mm ze všech dostupných
tisků, na zakázku i z dodaných tisků. Pokud nejsou betlémy
skříňkové nebo skříňové, dodávám v krabicích se zasouvacím
víkem. Několik betlémů jsem již dodal do muzea v Rumburku
a v Třebechovicích. Na přání mohu zaslat katalog i ceník. Nyní
mám již 30 druhů betlémů připravených k dodání. Alexander
Kobrč, Tovární 299, 417 02 Dubí 2.
(Plac. inz.)
61
Ing. Radko Weigner, Brno: K článku o mechanických betlémech bych rád doplnil informaci z okruhu
brněnské regionální pobočky: Jde o betlém manželů
Vostrých z 2. poloviny 19. století, který je v expozici muzea v Telči. V Muzeu Vysočiny v Třebíči je
pohyblivý betlém od Josefa Činčery, ve Vladislavi
u Třebíče je mechanický betlém (na kliku) u manželů
Dvořákových (jezdí tam zájezdy), mechanický betlém
od Aloise Vejvara je ve Znojmě a v Tišnově. V Borotíně u Boskovic vystavuje své pohyblivé betlémy pan
František Chlup (tři – nikoliv dva, jak je napsáno
v článku „Borotín“ ve Zpravodaji pražských betlemářů č.20).
Odpověď redakce: Velmi vítáme podobné informace, které rozšiřují naše poznání domácí betlemářské tvorby.
MUDr. Mária Bašeová, Praha: Z námětů členů
pobočky Staropražských betlemářů vybrala tyto:
Věříme, že na titulní stranu časopisu (BaB) se vrátí
obrázky betlémů nebo i postav z betlémů, protože
obrázek madony „Královny tolerance“ nebyl pro
naše partnery zcela srozumitelný a obtížně pro nás
vysvětlovatelný, zvláště s ohledem na překlady, a to
Vydavatelství
Tištěné i skříňkové betlémy
– viz www.oftis.cz
• Připravuje na vánoční trh tištěné betlémy – Jaroslava Heraina z Ústí nad Orlicí, reprint Alšova betlému
a Železničního betlému J. L. Jíchy.
• Nejen regionální literatura
v našem internetovém obchodě
Ukázka figurek z Heranova a Jíchova betlému
i pro výbornou překladatelku (z Vincentina) nebylo
jednoduché odpovědět na dotazy a vysvětlit, co to má
společného s betlémy.
Odpověď redakce: Protože odpověď na tento
názor nelze shrnout jen do několika vět, zveřejníme
ji v příštím čísle BaB.
Za další náměty týkající se uveřejňování včas
termínu výstav, uskutečnění kontaktů se sběrateli
odborníky a otištění dalších elektronických adres
redakce děkuje a obšírněji je vysvětlí v několika
poznámkách.
Bohumír Andrle, Polička: Pisatele neuspokojila
odpověď na jeho kritiku (v č. 59) o pašijových betlémech a znovu opakuje své výhrady k článku. Vedle
toho v dalším dopise podrobil kritice podrobné líčení
Kristova utrpení při cestě na Kalvárii a při ukřižování. Mj. píše: „Nevím, proč se zde zabývá (autor
článku dr. Vaclík) tak detailně procesem ukřižování,
jako bychom byli spolek zabývající se právem útrpným. Bohužel tento časopis ztrácí tímto na odborné
úrovni…“.
Autor odpovídá: Vylíčení Kristova krutého utrpení
mělo umožnit mladší generaci čtenářů, kterým byla
v minulosti odepřena možnost vzdělání v biblické
dějepravě, takto si uvědomit velikost Kristovy oběti,
kterou podstoupil k spasení lidstva.
Ukázka jednoho archu Alšova betlému
LISTÁRNA
23
Tiskárna
• Pohledy již od 1000 kusů a ceny od 2,30 Kč
za kus včetně DPH
• Kartičkové kalendáříčky 9,5 x 6,5 cm
v nákladu od 250 kusů za 600,- Kč včetně
poštovného.
24
61
Naše vánoční prodejní akce
Ekonomické oddělení Českého sdružení přátel betlémů (ČSPB) nabízí členům
sdružení, popřípadě dalším zájemcům o betlémy tyto předměty:
1. Papírový vystřihovací betlém „Královéhradecký“, který namaloval výtvarník
Vladimír Gottvald. Soubor je vytištěn na kartonových listech A3, nyní už
s pozadím.
2. Jubilejní pamětní medaile k 17. Světovému kongresu betlemářů, který se konal
v září 2004 v Hradci Králové. Medaile je v provedení starobronz, průměr 40
milimetrů.
3. Pamětní skleněné těžítko s emblémem ČSPB – k 15. výročí trvání ČSPB.
4. Dva druhy pohlednic vydaných k 15. výročí trvání ČSPB.
5. Betlemářské odznaky k nošení na klopě kabátu.
Vaše objednávky bude evidovat ekon. úsek ČSPB na dosavadní adrese: České sdružení
přátel betlémů, tř. Karla IV. 867, 500 02 Hradec Králové. O distribuci vystřihovacího
betlému se jedná s Vydavatelstvím a tiskárnou OFTIS v Ústí nad Orlicí. Výsledek jednání a způsob distribuce bude oznámen v našem časopise č. 62, které vyjde v dostatečném
předstihu před Vánocemi.
Ceny jednotlivých nabízených předmětů jsou již vykalkulovány a budou oznámeny
ihned po jejich schválení předsednictvem ČSPB na oficiální stránce ČSPB na internetu
a v č. 62 tohoto časopisu.
Chcete inzerovat v našem časopise?
Nabízíme Vám (fyzickým osobám i podnikům) tuto možnost. Napište nám do redakce.
Podmínky Vám na vyžádání rádi sdělíme.
Redakce
Pro čtenáře, ale zejména pro ty, kdož chtějí
v listě inzerovat, uvádíme, že časopis vychází
v nákladu minimálně 500 výtisků a je rozesílán řádným členům ČSPB, ze zákona vybraným
knihovnám v ČR, dále do zahraničí po dohodě
se zahraničními betlemářskými asociacemi.
DOUBALŮV vyřezávaný, polychromovaný betlém kompletní sestava figur (V=20 cm)
– prodám. Cena dohodou kolem 35 000 Kč.
Adresa: Josef Blaha, Boháčova 228, 530 03
Pardubice, tf. 466 650 579.
•
STŘÍBRNÁ pamětní medaile k Světovému
kongresu UN-FOE-PRAE 2004 (ryzí stříbro,
40 milimetrů, 49 gramů), číslovaná z vydaných
pouze 20 kusů. Cena 1 600 Kč za kus. Adresa
uložena v redakci tohoto listu.
(Placená inzerce)
Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů v redakci v Hradci Králové, třída Karla IV. 867/12.
Redaktor PhDr. Vladimír Vaclík, předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl.
Časopis vychází koncem března, června, září a v době před Vánocemi. Členové dostávají do rodiny jeden výtisk zdarma.
Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s.r.o., Ústí nad Orlicí.