5 / 2012 Společenství

5 / 2012
Společenství
Společenství
5/12
Dušičkové
„V každém člověku je propast, která může být vyplněna jedině Bohem.„ – B. Pascal
OBSAH:
PLÁNOVANÉ AKCE NAŠÍ FARNOSTI……………………………………2
DĚTSKÝ VÍKEND V HRADCI NAD MORAVICÍ…………………………9
OBRAZ ZAVRAŽDĚNÍ SV. VÁCLAVA V OSTRAVĚ……………………11
SVĚDECTVÍ BIŘMOVANCE………………………………………………..16
ADVENTNÍ KALENDÁŘ – ADVENTNÍ CESTA………………………,,,,,19
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ
Email: [email protected]
-1-
5 / 2012
Společenství
Plánované akce v naší farnosti
neděle 4. 11.
sobota 10. 11.
neděle 18. 11.
sobota 24. 11.
neděle 25. 11.
sobota 1. 12.
neděle 2. 12.
pondělí 3. 12.
středa 5. 12.
Čtvrtek 6. 12.
Pátek 7. 12.
pondělí 10.12.
středa 12. 12.
sobota 15. 12.
neděle 16. 12.
pondělí 17. 12.
úterý 18. 12.
středa 19. 12.
pátek 21. 12.
sobota 22. 12.
úterý 25. 12.
středa 26. 12.
27. -29. 12.
neděle 30. 12.
10 hod. dětská mše sv., katecheze předškolních dětí v knihovně
9-17 hod. setkání mladších ministrantů v kostele sv. Anny
9 hod. mše sv. – 220. výročí posvěcení kostela sv. Markéty, mši sv.
slouží generální vikář; občerstvení na faře
v neděli není mše sv. na Špluchově
v kostele sv. Anny v knihovně – prodej kalendářů a knih
10 hod. katecheze předškolních dětí ve zpěvárně u sv. Anny
16,30 hod. koncert Canticorum u sv. Anny
15 hod. ekumenická bohoslužba SCEAV v Prostřední Suché
17,30 hod. církevní silvestr mládeže v Těrlicku
1. neděle adventní – žehnání adventních věnců při všech mších sv.
10 hod. dětská mše sv., katecheze předškolních dětí v knihovně, po mši
sv. přijde sv. Mikuláš
po večerní mši sv. adorace do 19 hod – vedou skauti
ranní mše sv. v době adventní nebude, přesouvá se na 16,30 hod
16 hod. náboženství
16,30 hod. mše sv. pro děti a rodiče
adorace po večerní mši sv. do 19 hod za kněze
adorace mládeže po večerní mši sv. do 19 hod
po večerní mši sv. adorace do 19 hod – vedou mladší maminky
ranní mše sv. nebude, přesouvá se na 16,30 hod
16 hod náboženství
16,30 hod mše sv. pro děti a rodiče
7.45 Úklid kostela sv. Anny
18 hod zpěvy Taizé v kapli ve městě za kinem Centrum
10 hod – katecheze pro předškoláky v knihovně.
po večerní mši sv. adorace do 19 hod – vedou členové živého růžence
Zpovědní den 8 – 12 hod a 14 – 18 hod.
ranní mše sv. nebude, přesouvá se už na 16,00 hod - pro děti a rodiče;
v 18.00 koncert ZUŠ B. Martinů
po večerní mši sv. u sv. Anny stavění vánočních stromků, betlém.
Duchovní soustředění mládeže
9 hod - úklid kostela sv. Markéty, stavba betléma
16 hod jesličková pobožnost
Vánoční koncert
vánoční chata - mládež
Svátek Sv. Rodiny – obnova manželských slibů
Advent
Advent je dobou přípravy na Vánoce a má být rovněž přípravou na naše definitivní setkání
s Kristem při jeho druhém příchodu. Je dobou radostného očekávání, přípravy srdce. Je to
doba, která více vyzývá ke ztišení, k modlitbě a k zamyšlení. Adventní texty hovoří
o bdělosti a připravenosti. Pro mnohé z nás je však více než kdy jindy časem stresu,
zvládání napětí mezi požadavky zaměstnání a nároky rodiny. ČAS – to je slůvko, které nás
denně provází a slyšíme ho v mnoha podobách: Nemám čas. Čas jsou peníze. Až budu mít
čas. Čas mi strašně letí. …. Zdá se nám, že čas je jedním z největších současných problémů.
-2-
5 / 2012
Společenství
Čas je příčinou, na kterou svádíme mnoho neuskutečněných věcí. Zkusme se v letošním
Adventu zamyslet, proč vlastně nemáme čas. Na co čas máme, a na co ne? Kde jsou naše
kritéria pro to, čemu čas věnujeme, a čemu ne? Čím naplňujeme čas? Co je naším
„zlodějem času“?
V listu svatého apoštola Pavla Galaťanům čteme: „Když se naplnil čas, poslal Bůh svého
Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu.
Tak jsme byli přijati za syny.“ (Gal 4 ,4-6)
Pavel nám říká, že Bůh poslal svého Syna, abychom my byli svobodnými Božími dětmi, ne
otroky. Také připomíná, že vzácným nástrojem pro uskutečnění tohoto Božího záměru se
stala Panna Maria.
Klidné prožití doby adventní přeje o. Karel a o. Marcel
************************
Dětské mše v době adventní
Tento rok budou mše svaté pro děti (ale také pro rodiče) výjimečně ve středu od 16,30 hod.
(dne 5. 12. a 12. 12.) a od 16,00 hod dne 19.12. Dětem začne náboženství v 16,00 hod.
(prosím, ať děti chodí včas), kde proběhne krátká katecheze a příprava na mši sv.
Úklid kostelů před vánocemi – prosím, přijďte pomoci s velkým úklidem
Sobota 15.12. – od 7,45 hod úklid kostela sv. Anny
Sobota 22.12. – od 9 hod úklid kostela sv. Markéty
Adorace v době adventní - v pondělí po večerní mši sv. do 19 hod
3. 12. – vedou skauti
10. 12. – maminky
17. 12. – členové živého růžence
************************
POZVÁNÍ NA KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY
Jako každoročně v předvečer slavnosti Ježíše Krista Krále se v kostele sv. Anny uskuteční
koncert duchovní hudby. Tato pěkná tradice trvá v naší farnosti již od jubilejního roku 2000
a věřím, že i letos to bude krásný zážitek nejen po té hudební stránce, ale že duchovní hudba
pohladí naše duše a prožijeme necelé dvě hodinky v pěkném společenství. A na co se
můžeme těšit?
Úvodem bude krátká promluva našeho pana faráře otce Marcela, pak zazní varhanní skladba
v podání výborné varhanice Marty Wierzgoň. Dalším kvalitním hostem je mladý
Akademický pěvecký sbor VŠB-TU z Ostravy a sborový zpěv představí samozřejmě
i pořádající ženský pěvecký sbor CANTICORUM pod vedením Vítězslava Soukupa.
Do programů našich koncertů zařazujeme pravidelně i sólový zpěv. Letos nám zazpívají
Oldřiška Honsová a Martin Dubec. Slovem vás budu provázet já a věřím, že bude kostel
plný a že se vám program bude líbit. Tak přijďte v sobotu 24. listopadu v 16.30 hodin,
moc se na vás těšíme!
Vstupné je jako vždy dobrovolné.
Jménem organizátorů vás srdečně zve Alena Nečasová.
-3-
5 / 2012
Společenství
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ
Setkání mladých ve Žďáru - Ve dnech od 14. - 19. srpna se ve Žďáru nad Sázavou konalo
5. celostátní setkání mládeže, pořádané Sekcí pro mládež České biskupské konference
a Asociací křesťanských sdružení mládeže, o. s. Součástí duchovního programu byly
katecheze biskupů, mše sv., chvíle modlitby a také kulturní i sportovní akce. Setkání
navštívil kardinál Dominik Duka, který ve svém pozdravu upozornil na nevyčíslitelnou
hodnotu mladých v kontrastu s církevními restitucemi. V sobotu 18. srpna se k asi šesti
tisícům přítomných přidaly tři tisíce poutníků, kteří dorazili na Pouť rodin. Společně prožili
bohoslužbu i odpolední program s nabídkou různých poutních tras a možností zastavení,
ztišení a modlitby i kulturního obohacení. Účastníky setkání pozdravil také papež Benedikt
XVI. svým dopisem, ve kterém vyjádřil radost z této iniciativy a přání, aby se upevňovalo
povědomí duchovních hodnot, které formovaly myšlení, umění a kulturu českého národa.
Svědectví o radosti z víry a vzájemného společenství mladých křesťanů přinesly pořady TV
Noe i ČT. Z naší farnosti nebo ze společenství mládeže na setkání vyjelo 48 účastníků.
14. září se po večerní mši sv. v kostele sv. Anny konala beseda, při níž havířovští účastníci
žďárského setkání vyprávěli o svých zážitcích.
Putování do Frýdku - Tradice pěších poutí v předvečer hlavního mariánského svátku do
chrámu Navštívení Panny Marie, které po mnoho let organizoval a provázel zesnulý pan Jiří
Sikora, pokračuje a havířovští letos opět vykročili na cestu do Frýdku. V sobotní poledne
11. srpna se účastníci vydali stálou trasou i s obvyklými zastávkami na občerstvení a
společně s otci Marcelem a Karlem doputovali do baziliky na večerní vigilii, kterou byla
zahájena nedělní oslava Nanebevzetí Panny Marie.
Přivítání nového kaplana - 29. srpna v kostele sv. Jana Boska farníci při mši sv. přivítali
P. Jana Gacíka, který přichází z ostravské salesiánské farnosti sv. Josefa do HavířovaŠumbarku jako farní vikář. Za naše „Společenství“ mu přejeme hodně radosti a síly při
službě na jeho novém působišti.
Svátek sv. Václava - Tradice úcty k národnímu patronu přetrvala staletí, v posledním údobí
i nadále vzrůstá a není náhoda, že právě slavení jeho liturgické památky je Dnem české
státnosti. Svatý Václav představuje významnou osobnost národních dějin, k níž se v těžkých
dobách naší země hlásili všichni obyvatelé. 28. září se ve Staré Boleslavi konala Národní
svatováclavská pouť za účasti veřejných představitelů, mnoha věřících i zástupců
krajanských spolků z Evropy a zámoří. Při slavnostní bohoslužbě, jíž předsedal Mons. Jan
Graubner, Mons. František Radkovský v homilii vyzdvihl zejména duchovní odkaz knížete
sv. Václava a přinesl také ostrou kritiku současné morální krize společnosti. Při slavnostní
liturgii v ostravském kostele sv. Václava, nejstarší sakrální stavbě na území města, Mons.
František Václav Lobkowicz posvětil nový obětní stůl i ambon. Také v havířovských
chrámech uctili věřící památku světce při bohoslužbách i zpěvem svatováclavského chorálu.
Zahájení Roku víry - Slavnostní mší sv. na Svatopetrském náměstí v Římě, za účasti 260
biskupů i pravoslavného konstantinopolského patriarchy Barotoloměje I. a nejvyššího
představitele anglikánské církve canterburského arcibiskupa Rowana Williamse, zahájil ve
čtvrtek 11. října papež Benedikt XVI. Rok víry. Bohoslužba byla zároveň připomínkou 50.
výročí zahájení II. vatikánského koncilu a 20. výročí vydání Katechismu katolické církve,
které připadá na tento den.
„Na poušti se objevuje hodnota toho, co je pro život podstatné. V současném světě tak
existuje bezpočet znamení nezřídka implicitně nebo negativně vyjadřujících žízeň po Bohu,
po nejzazším smyslu života. A na poušti jsou zapotřebí především lidé víry, kteří svým
-4-
5 / 2012
Společenství
vlastním životem ukazují cestu k zaslíbené zemi, a tak udržují naději v bdělém stavu.
Evangelizovat znamená dnes více než jindy dosvědčovat nový život proměněný Bohem,
a tak ukazovat cestu,“ prohlásil papež.
Instrukce k Roku víry - Mons. F. V. Lobkowicz vydal instrukci ke slavení Roku víry
v ostravsko-opavské diecézi. „Hned na počátku tohoto Roku víry každý hledejme, jak všemi
možnými prostředky prohloubit svou víru, a tím i lásku a naději. Teď je příležitost uvědomit
si, s jakou opravdovostí a vnitřním přesvědčením vyznáváme neděli co neděli společné
Vyznání víry, Credo, které nás spojuje se všemi věřícími na celém světě. Přejeme si, aby
tento rok vzbudil v každém věřícím touhu vyznat svou víru v plnosti a s novým
přesvědčením, s důvěrou a radostí,“ sděluje instrukce našeho biskupa a nabízí řadu podnětů
i seznam akcí pro prožití Roku víry.
Blahořečení 14 pražských mučedníků - 13. října 2012 bylo ve svatovítské katedrále při
slavnostní bohoslužbě beatifikováno Čtrnáct pražských mučedníků - Bedřich Bachstein a
jeho řádoví spolubratři. V úvodu mše svaté, na níž bylo přítomno 6 tisíc věřících, 250 kněží,
na 300 řádových bratří a sester, 4 kardinálové, naši i zahraniční biskupové, byl
reprezentantem Svatého otce přečten dekret o blahořečení a následně byly přineseny ostatky
umučených františkánů.
„Znesvěcení posvátného místa a zabití čtrnácti zasvěcených osob tragicky kontrastuje
s jejich dobrým životem. Blahoslavení mučedníci nechovali nenávist, ale modlili se,
pracovali a konali dobro. Byli pokornými svědky Kristovy lásky, jeho Kalvárie, jeho
odpuštění. Jejich blahořečení vlévá do našich myslí a našich srdcí postoje pokoje, bratrství
a radosti. Dnes je tolik třeba pokojeného soužití a porozumění. Seberme to jejich semeno
dobra a umožněme, ať se stane majestátným stromem, který přináší květy a plody
usmířeného a bratrského lidství,“ řekl v homilii hlavní celebrant, prefekt pro blahořečení a
svatořečení, kardinál Angelo Amato. Generální ministr řádu františkánů, br. José Rodriguez
Carballo zdůraznil, že je významné, že byla beatifikována celá komunita tohoto
mezinárodního společenství.
Farní akce dětí a mládeže - Začátkem října si mladí ze „Spolča“ vyjeli na víkendový
duchovní pobyt na sv. Hostýn. Děti navštěvující výuku náboženství prožili následující
víkendové dny v Hradci nad Moravicí se zábavným programem i duchovním občerstvením,
doprovázeni o. Karlem, katechety a mládežníky.
Blahopřání - Za naše „Společenství“ přejeme P. Karlu Jaškovi a P. Karlu Rechtenbergovi
k jmeninám a P. Marcelu Krajzlovi k narozeninám hojnost Božího požehnání a zasíláme
také přání brzkého uzdravení P. Milanu Adámkovi.
Z. K.
***************************
ROK VÍRY
Tuto významnou událost si připomeňme slovy samotného papeže z apoštolského listu Porta
Fidei (Brána víry):
Brána k víře (srov. Sk 14, 27), jež uvádí do života ve společenství s Bohem a umožňuje
vstup do jeho církve, je pro nás vždy otevřena. Překročit její práh lze tehdy, jestliže se hlásá
Boží slovo a srdce se nechá přetvářet proměňující milostí.
„Celá církev a pastýři v ní se musí jako Kristus vydat na cestu, aby vyvedli lidi z pouště
na místo života, k přátelství s Božím Synem, k tomu, který dává život, a to život v
plnosti.“
„Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?“ (Jan 6, 28). A známe také Ježíšovu
odpověď: „To je skutek Boží, abyste věřili v toho, koho on poslal“ (Jan 6, 29).
-5-
5 / 2012
Společenství
Ve světle všech těchto skutečností jsem se rozhodl vyhlásit Rok víry. Začal 11. října 2012,
u příležitosti padesátého výročí zahájení II. vatikánského koncilu, a skončí o slavnosti Ježíše
Krista Krále, 24. listopadu 2013. Na datum jeho začátku, 11. říjen 2012, zároveň připadá
dvacáté výročí vydání Katechismu katolické církve. Byl vyhlášen mým předchůdcem,
blahoslaveným Janem Pavlem II., aby všem věřícím ukazoval sílu a krásu víry.
Rok víry je tedy z této perspektivy pozvánkou ke skutečnému a novému obrácení se k Pánu,
jedinému Spasiteli našeho světa… Do té míry, v níž člověk svobodně spolupracuje,
procházejí jeho myšlenky i city, jeho mentalita i chování pozvolným procesem očišťování a
proměny na cestě, jež v tomto životě nikdy úplně nekončí. „Víra, která se projevuje láskou“
(Gal 5, 6), to je nové měřítko porozumění a jednání, které proměňují celý lidský život (srov.
Řím 12, 2; Kol 3, 9–10; Ef 4, 20–29; 2 Kor 5, 17).
I dnes je tedy potřeba, aby se církev intenzivně nasazovala v úsilí o novou evangelizaci a
znovu objevila radost z víry i nadšení pro její předávání. Misijní nasazení věřících, jež nikdy
nemůže zeslábnout, čerpá moc a sílu z každodenního objevování Boží lásky. Víra roste
tehdy, je-li prožívána jako zkušenost přijaté lásky a předávána dál jako zakoušená milost a
radost.
Přejeme si, aby tento rok vzbudil v každém věřícím touhu vyznat svou víru v plnosti
a s novým přesvědčením, s důvěrou a radostí. Bude dobrou příležitostí k tomu, abychom
víru intenzivněji slavili v liturgii, zvláště při eucharistii, která je „vrchol, k němuž směřuje
činnost církve, a zároveň zdroj, z něhož vyvěrá veškerá její síla“ (2. vatik. koncil, SC č. 10).
Zároveň doufáme, že věřící budou svým životem stále věrohodněji svědčit. Je úkolem
každého věřícího, aby zvláště v tomto roce znovu objevil obsah víry, kterou vyznává, slaví,
žije a vkládá do svých modliteb, a aby přemýšlel nad samotným aktem víry.
Cenný a nenahraditelný nástroj, nezbytný k dosažení systematického poznání obsahu víry,
mohou všichni najít v Katechismu katolické církve. Patří mezi nejdůležitější plody II.
vatikánského koncilu. V apoštolské konstituci Fidei depositu blahoslavený Jan Pavel II.
píše: „Tento katechismus (bude) velmi důležitým přínosem k oné obnově celého života
církve … Uznávám Katechismus za platný a oprávněný nástroj ke službě církevnímu
společenství a za bezpečnou normu pro vyučování víře.“ Právě v tomto smyslu bude třeba,
aby během Roku víry došlo ke koordinovanému úsilí znovu objevit a prostudovat základní
obsah víry, jenž v Katechismu katolické církve nachází svou systematickou a organickou
syntézu. Vidíme zde bohatství nauky, kterou církev během svých dvoutisíciletých dějin
přijímala, střežila a předkládala. Od Písma svatého k církevním otcům, od mistrů teologie
po světce všech staletí představuje Katechismus trvalý doklad množství způsobů, jimiž
církev rozjímala o víře a rozvíjela své učení, aby věřícím nabídla jistotu pro jejich život
z víry. Již svou strukturou sleduje Katechismus katolické církve vývoj víry až k důležitým
tématům každodenního života. Stránku za stránkou zjišťujeme, že to, co se nám zde
předkládá, není teorie, ale setkání s konkrétní osobou, která žije uprostřed církve. Po
vyznání víry je představen svátostný život, skrze nějž je Kristus ve své církvi přítomen,
působí v ní a buduje ji. Bez liturgie a svátostí by vyznání víry ztrácelo na účinnosti, protože
by mu chyběla milost, která podporuje svědectví křesťanů. Podobně i nauka Katechismu
o morálním životě dostává svůj plný význam teprve tehdy, jestliže je uvedena do vztahu
s vírou, liturgií a modlitbou. V Roce víry bude tedy Katechismus katolické církve sloužit jako
skutečný nástroj podpory ve víře.
Během této doby budeme muset mít zrak upřený na Ježíše Krista, neboť „od něho naše víra
pochází a on ji vede k dokonalosti“ (Žid 12, 2): v něm všechny strasti a tužby lidského srdce
nacházejí své naplnění.
Rok víry bude též dobrou příležitostí k intenzivnějšímu svědectví milosrdné lásky. Jak nám
-6-
5 / 2012
Společenství
připomíná svatý Pavel: „Nyní trvá víra, naděje a láska, tato trojice. Ale největší z nich je
láska“… (1 Kor 13, 13) Víra nás uschopňuje, abychom Krista poznali, a jeho láska nás
vybízí, abychom mu sloužili všude tam, kde se on stává našim bližním na cestě životem.
Když se svatý Pavel blížil ke konci svého života, prosil svého žáka Timoteje, aby „usiloval
o víru“ (2 Tim 2, 22) se stejnou vytrvalostí, s níž o ni usiloval, když byl ještě chlapcem
(srov. 2 Tim 3, 15). Cítíme, že tato výzva směřuje i ke každému z nás, abychom ve víře
nezlenivěli. Je naším celoživotním společníkem, který nás uschopňuje, abychom stále
novýma očima vnímali úžasná díla, jež pro nás Bůh činí. Víra se soustředí na to, aby
vnímala znamení času provázející soudobé dějiny, a každého z nás zavazuje, aby se stal
živým znamením toho, že vzkříšený Pán je přítomen ve světě.
Svěřme tento čas milosti Matce Boží, která byla nazvána „blahoslavená“, neboť „uvěřila“.
(Lk 1, 45)
(Papež Benedikt XVI.)
PLNOMOCNÉ ODPUSTKY
Apoštolská penitenciárie ohlásila podmínky k získání plnomocných odpustků vyhlášených
papežem Benediktem XVI. u příležitosti Roku víry. Od 11. října letošního roku do 24.
listopadu 2013 je mohou získat věřící, kteří splní obvyklé podmínky, tedy s upřímnou lítostí
vyznají hříchy ve svátosti smíření, přistoupí k eucharistii a pomodlí se na úmysl Svatého
otce. Během celého Roku víry mohou věřící získat plnomocné odpustky, když navštíví
nejméně tři přednášky o Druhém vatikánském koncilu nebo Katechismu katolické církve.
Další příležitostí k získání těchto odpustků bude pouť do jedné z papežských bazilik,
křesťanských katakomb, katedrálního chrámu nebo na místo k tomu zvlášť určené místním
biskupem. Tam je pak třeba zúčastnit se mše svaté nebo se alespoň zdržet k rozjímání,
zakončeným modlitbou Otče náš, vyznáním víry a modlitbou k Panně Marii a apoštolům či
patronům daného místa. Ve dnech k tomu zvlášť určených místním ordinářem lze také
získat odpustky na jakémkoliv sakrálním místě, kde se věřící zúčastní eucharistie či
modlitby breviáře a vyzná svou víru. A konečně příležitostí k získání plnomocných
odpustků v Roce víry může být též návštěva místa vlastního křtu a obnovení křestních slibů.
APOŠTOLÁT MODLITBY
LISTOPAD
Všeobecný úmysl: Aby biskupové, kněží a všichni služebníci evangelia odvážně svědčili o
věrnosti ukřižovanému a vzkříšenému Pánu.
Misijní úmysl: Aby církev putující na zemi zářila jako světlo národům.
Národní úmysl: Za apoštolskou horlivost při hlásání evangelia v současné společnosti.
PROSINEC
Všeobecný úmysl: Aby přistěhovalci po celém světě byli přijímáni s velkorysostí a
opravdovou láskou, zvláště křesťanskými komunitami.
Misijní úmysl: Aby se Kristus zjevil celému lidstvu světlem, které září z Betléma a zrcadlí
se na tváři jeho církve.
Národní úmysl: Aby se naše rodiny působením Ducha svatého stávaly společenstvím víry,
naděje a lásky.
/www.jesuit.cz/
-7-
5 / 2012
NAPSALI JSTE NÁM
Vzpomínka na pout´ k Božímu milosrdenství
Společenství
Také letos jsem se nechala opět pozvat Pánem na pěší pouť k Božímu milosrdenství. Tentokrát
jsem změnila směr (2x jsem šla z Fulneku) a sice od západu - z Říčan.
V pátek 27. 7. 2012 odjíždíme s kamarádkou Evou (z Karviné) a Olinkou kolem poledne vlakem
do Prahy, odkud se přesouváme do Říčan u Prahy. Zde na faře přijímáme nabízený nocleh.
V sobotu 28. 7. začíná naše pout´ mší svatou v kostele sv. Petra a Pavla, následuje
registrace, dostáváme trička, obrázky a vizitky, na kterých kromě loga pouti a jména je také
heslo: „Jsem zázrak milosrdenství“. Ukládáme si zavazadla do auta, které nás s řidičem
Petrem a jeho ženou Markétou provází celou tratí poutě.
Putujeme krásnou krajinou Posázaví, počasí je nám nakloněno příznivě. Duchovně nás
provází o. T. Kazański. Po celých 7 dní naší poutě je čas na přednášky (tentokrát je to „Bůh
v životě sv. Vincence“, od jehož svatořečení uplyne v r. 2013 50 let), čas na ztišení,
rozjímání, sdílení a modlitbu (jak osobní, tak společnou - sv. růženec a korunka k Božímu
milosrdenství). Mši svatou slavíme každý den po trase pouti - kostel sv. Prokopa v Sázavě,
kostel sv. Petra a Pavla v Čestíně, sv. Jana Křtitele ve Zbyšově, sv. Václava ve Světlé nad
Sázavou, Nanebevzetí Panny Marie v Havl. Brodu, na poutním místě v kostele sv. Anny
u Pohledu, sv. Jakuba ve Velké Losenici, navštěvujeme baziliku minor Nanebevzetí Panny
Marie na Zelené Hoře. Procházíme také geografickým středem České republiky a
zastavujeme se v kostele v Čihošti, kde se stal v roce 1949 zázrak s křížkem a pak následně
zemřel mučednickou smrtí otec Toufar. O těchto událostech nám vypráví místní farnice očitá svědkyně. Na pouti je také čas na přestávky s občerstvením. Noclehy jsou tentokrát
trochu skromnější (někdy na zemi a bez světla), avšak to vše patří k oběti. Naopak, když nás
přijímají farníci, je to vždy s láskou a veškerou péčí. Nemohu opomenout pana Tomáše ze
Ždírce u Havl. Brodu, který poskytl nocleh a jídlo jak večer, tak i ráno pro 11 poutnic,
o které se sám staral, a to ještě měl na starosti nemocnou, upoutanou na lůžko maminku. Do
Slavkovic přicházíme asi ve 14.15 hod. v pátek, vítá nás kostelní zvon. Po díkuvzdání
v kostele vítáme poutníky ze směru Fulnek. Je nás celkem 123. Pak se společně modlíme
křížovou cestu a korunku k Božímu milosrdenství. Mši svatou slavíme na poděkování za
požehnaný čas poutě. Pro všechny je připraveno občerstvení, které s láskou obstarají farníci
ze Slavkovic a okolních farností. Následují zpěvy a sdílení před kostelem. Po večerní
modlitbě v kostele je uctívána Nejsvětější Svátost s možností adorace po celou noc.
V sobotu, po ranní modlitbě a přednášce o ikonách, slavíme slavnostní mši svatou na
poděkování za tuto letošní pěší pouť, kterou celebruje za účasti dalších kněží p. Peňáz. On
sám je velkým poutníkem a ve své homilií zdůrazňuje, že jsme všichni poutníky k nebeské
vlasti. Po mši svaté ještě uctíváme relikvie svaté Faustyny a po malém občerstvení zbývá již
jen rozloučení s ostatními poutníky a odjezd domů.
Velké díky patří všem, kteří tuto pouť připravují, kteří nás na naší cestě přijímají a provázejí
modlitbou, ale hlavně našemu Pánu, který nás zve a volá. Je to opravdu požehnaný čas
milostí a milosrdenství, čas ztišení, osobního kontaktu s Bohem a uvědomění si, co pro nás
znamená víra, láska Boží a nevyčerpatelné Boží milosrdenství. Je to čas božího doteku,
který si každý sám musí ve svém srdci prožít. Bůh nás každodenně oslovuje v různých
situacích, k ničemu nás nenutí a čeká. Slyšme jeho hlas, buďme zázrakem milosrdenství.
„Ježíši, důvěřuji Ti.“
Poutnice Jana
-8-
5 / 2012
SETKÁNÍ PO 40 LETECH
Společenství
V minulém Společenství jsem psala o Rytmice, která byla předchůdkyní dnešní Scholy
mládeže a působila v kostele sv. Anny od konce šedesátých let. Za těch 40 let se naše cesty
rozešly různými směry a v havířovské farnosti nás do dnešních dnů zůstalo už jen pár.
Chtěli jsme zavzpomínat na dobu našich malin nezralých, a proto jsme na 13. října 2012
zorganizovali setkání bývalých členů Rytmiky. Sešlo se nás 14, dvě bývalé členky přijely ze
Slovenska a Standa dokonce až z Anglie. I ze Zubří přijela Věrka a naopak nepřišli někteří,
kteří bydlí v Havířově. Ale tak tomu bývá u většiny srazů. Myslím, že z těch zhruba 20
mladých, kteří tehdy v Rytmice zpívali, je 14 docela velké číslo a měli jsme z toho radost.
Sešli jsme se ve středisku Dona Boska na Šumbarku (tímto děkuji Jindřichu Hoňkovi a
Jendovi Jargusovi) a velkým zážitkem bylo, když jsme v kostele před oltářem zazpívali
s kytarou jako za starých časů. Gerard Jargus – Jerry nás krátce seznámil s historií kostela
sv. Jana Boska a pak se na stěnu jídelny promítaly černobílé filmové záběry z dob působení
Rytmiky, které glosoval Jerry coby největší pamětník té doby. Došlo i na zpěv z Hlaholíku kupodivu si toho ještě pamatujeme dost. Na kytaru nás přijel doprovodit Víťa Soukup,
protože hlavní kytarista Rytmiky Karel Hegner je dnes mediální hvězda, tudíž časově velmi
zaneprázdněný, a další kytarista Milan po úraze ruky už hrát nemůže. Setkání se nemohla
zúčastnit ani naše sbormistryně a dlouholetá varhanice farnosti paní Květa Cahová, která
nyní žije v Praze. Vzpomínali jsme na ni a díky dnešní technice stačilo vytočit číslo jejího
mobilního telefonu a zazpívali jsme jí alespoň do telefonu onu krásnou píseň Díky. Snad
jsme ji tím potěšili a opravdu moc děkujeme jí i Jerrymu za jejich čas a snahu naučit nás
nejen rytmické písničky s náboženským textem, ale také základům liturgického zpěvu a
pěkným kamarádským vztahům, které, jak jsme se přesvědčili, trvají dodnes. Bylo to milé
setkání, všem ještě jednou díky a snad se ještě někdy znovu setkáme.
-anNáš víkend v Hradci nad Moravicí
Děti z náboženství vyjely na víkend 5. – 7. října do velmi pěkného prostředí církevní školy
v Hradci. Tématem víkendu byl sv. František z Assisi. V pátek měly děti scénku, která jim
ukázala něco z jeho života. V sobotu jsme šli na vycházku za sv. Františkem do zámeckého
parku. Děti plnily různé úkoly, ve kterých si měly procvičit vlastnosti sv. Františka,
například postavit kostel z přírodnin, nakreslit poslepu části koně, naslouchat a pozorovat
přírodu a mnoho dalších. Po obědě jsme měli různé hry venku, jako třeba fotbal nebo různé
míčové hry. Pak také hru na červené a černé, u které jsme se všichni zasmáli díky vyprávění
příběhu O červené Karkulce v podání p. kaplana J. Ve volném čase si děti mohly zahrát, co
chtěly, třeba stolní fotbálek, nebo si hrály na školu atd. Pochutnali jsme si také na velmi
dobrém jídlu a všem, kdo ho připravovali, děkuji. Celá škola byla úžasná, včetně malé
kapličky, ve které jsme se scházeli na modlitby a na mši sv. Děti si měly připravit v sobotu
večer nějaký kousek z hrané scénky mladých, který je zaujal. Scénky se vážně vyvedly.
Nejmladší děti udělaly scénku, jak sv. František mluví se zvířátky. Střední děti si vybraly,
jak jde sv. František za papežem, a nejstarší děti zahrály, jak sv. František bojuje ve válce.
Děti si pak také vyžádaly další scénku od mladých. Mladí zahráli pohádku na dobrou noc
O Jeníčkovi a Mařence v moderním stylu. Bylo také velmi pěkné, když jsme zpívali a
někteří hráli na kytary, bubny, basu a flétnu. V neděli jsme šli na mši sv. do kostela
v Hradci, který byl blízko školy. Po mši sv. jsme se balili a zahráli si ještě hry. Byl to skvělý
víkend plný zábavy, za který všem děkuji.
Eliška Moldříková
-9-
5 / 2012
Společenství
Pouť „Od oceánu k oceánu“
Mezinárodní pouť „Od oceánu k oceánu” s kopií ikony Panny Marie Čenstochovské za
ochranu života, rodin a demografickou situaci doputovala v neděli 26. srpna do České
republiky. Pouť začala 14. června ve Vladivostoku a za tu dobu navštívila Rusko,
Kazachstán, Bělorusko, Ukrajinu, Lotyšsko, Litvu a naposledy sousední Polsko.
Česká republika je celosvětově známá jako krajina odpadlá od Boha, s vymírající populací,
rozvody, a v posledních letech i jako distributor pornografie a poskytovatel technik umělého
oplození. Přivítání ikony v Ostravě ale svědčí i o naprosto odlišné stránce života v České
republice - o živé víře. Ta nebývá sice medializována, ale zato dává naději do budoucna.
Přesunu ikony z polské Bielsko-Białe se účastnilo pět doprovodných vozidel a deset
motocyklistů. Poláci se s ikonou rozloučili velmi dojemně po ranní mši svaté zpěvem písně
a venku učinili špalír, kterým projelo auto s ikonou doprovázenou máváním bílými šátky…
Konvoj měl české a tématické vlajky. Hned po výjezdu od kostela začalo prudce pršet,
motorkáři se však drželi statečně a konvoj rozjeli velkou rychlostí. Do našeho auta usedl
pán s kamerou, který celý přesun monitoroval. Na krátký sestřih cesty se můžete podívat na
http://www.youtube.com/watch?v=7FG3DeNsxx8&feature=youtu.be .
Dopolední mši svatou v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Ostravě-Přívoze
sloužil před zaplněnými lavicemi a uličkami biskupský vikář pro duchovní povolání
P. Adam Rucki. Zdůraznil přirozenou souvislost mezi Matkou Boží, Pannou Marií a úsilím
o ochranu života každého člověka od početí. Matka Boží je pro spolupráci s Bohem tou
nejdokonalejší matkou. Připomněl, že bez mateřského rozměru Panny Marie se každé úsilí
a víra mění v pouhou ideologii, zatímco ona je Matkou Života. Lidé v českých zemích touží
po lásce, ale pramen lásky lze nalézt pouze v Bohu. Bůh je láska, a protože se z lidských
srdcí ztratil Bůh, vytratila se i láska ve společnosti.
Všechny nás povzbudila slova o tom, že kdo se zadívá do očí P. Marie Čenstochovské, již
nikdy neodejde stejný. A také, že se klidně můžeme dotýkat ikony, že je namalována tak,
aby se malba nepoškodila. Asi každý zatoužil dotknout se obrazu v důvěře, že se tak dotkne
samotné Matky Boží a dostane sílu pro další životní putování.
V českých zemích ještě ikona navštívila Olomouc, Koclířov, Hradec Králové, Prahu a Brno.
Odtud se vydala již na putování Slovenskem. Většinou evropských zemí poputuje až do
Fatimy v Portugalsku, kde se za její přítomnosti oslaví 25. prosince Narození Páně.
V příštím roce bude pouť pokračovat v Americe, Austrálii a po zemích Afriky.
Kéž by taková pouť vždycky přinesla proměnu srdcí zúčastněných lidí, aby pak tu svoji
proměnu přenesli i do svého nejbližšího okolí, a tak pomalu proměňovali v lásce celý svět.
(Pomocí stránek Hnutí pro život ČR www.prolife.cz zpracovala Jana Rei…)
Tehdy šlo o můj život.
Bylo to na přelomu roku 1934/1935. V kostele svatého Václava v Ostravě se modlí
maminka. Je bezradná. Už neví, co udělat. Tolik se na ni toho teď nahrnulo. Doma čtyři
děti, manžel několik let nezaměstnaný, světová hospodářská krize, všude je draho, a teď
další těhotenství. Co teď?
Je to přece jednoduché, DEJ TO PRYČ! To jsou rady, které musí poslouchat celé dny. Přece
nepřivedeš na svět další děcko do bídy! Bezradná maminka jde kolem zpovědnice a
najednou tam vstoupí. „Velebný pane, co mám udělat, mám TO dát pryč?“ „Maminko,
kdyby to udělala moje maminka, tak by tady neseděl kněz, který vám může dát
rozhřešení…“
- 10 -
5 / 2012
Společenství
Tehdy šlo opravdu o můj život. A maminka a tatínek mě podrželi a nezklamali. To oni
umožnili svým rozhodnutím pokračovat v plném životě s dětmi, vnuky, přáteli a celým
Božím lidem.
Dědek Jargus
P.S.: Tento pravdivý příběh jsem převyprávěl podle podání starších sourozenců. Kostel sv.
Václava byl tehdy spravován kongregací redemptoristů. Redemptorista sv. Gerard Majella
(1726 – 1755) byl v tomto kostele uctíván také jako ochránce rodiček. Snad proto byl
zvolen mým křestním patronem, kterého si připomínáme vždycky 16. října, v den jeho
smrti.
Podzimní sběr dědka Jarguse
Jako když někdy sebereme ze země náhodně spadlý pěkný kaštan, kterého bychom si jinak
nevšimli, tak jsem si sebral náhodné věty, které si jako ten pěkný podzimní kaštan schovám
do šuplíku a sem-tam je třeba znovu objevím a zapřemýšlím:
/PŘÍVOZník 7/2012/ „Bratři, máte - li slovo k povzbuzení, promluvte k lidu“ (Sk 13,15).
Zajímavá formulace, „máte - li.“ Žádný nátlak, jen pobídnutí… Všichni, kdo nepovzbuzují,
ať mlčí, všichni, kdo jsou schopni povzbudit, ať mluví.
Zlobí vás děti anebo ti „mladí“? „Jenom mrtvola nezlobí,“ - cituje Katka Lachmanová heslo
P. Aleše Opatrného.
A co dělá brácha, ségra, a co děcka …? (z hovoru na ulici) Víš, pokud žili rodiče, tak jsme
se scházeli, s bráchama, rodinka, věděli jsme o sobě, byl tady jakýsi vztah. Teď už to nějak
nejde…, je to obtížné…, a tak se do toho nikomu moc nechce…“
PŘÍBĚHY NA TÉMA ČAS - Být otcem
Chlapec se ptá otce, který se právě vrátil pozdě večer z práce. „Tati, kolik korun dostaneš za
hodinu práce?“
Otec na syna s údivem pohlédne a odpoví: „Asi 200 korun…“ „Tatínku, neměl bys, prosím,
50 korun? Potřeboval bych je…“ Otce ta otázka i prosba rozzlobila a poslal chlapce spát. Po
krátké době mu ale svědomí nedalo. Šel do synova pokoje, aby se mu omluvil.
„Tady máš těch 50 korun, které potřebuješ!“ Chlapec vzal s radostí padesátikorunu a sáhl
rukou pod matraci.
Vytáhl další peníze, které si už dříve naspořil. „Chlapče, co to máš za peníze? A co s nimi
chceš udělat?“ ptá se otec. „Teď už mám dohromady 200 korun.
Mohl bych si od tebe koupit jednu hodinu, tatínku?“
***************************
OBRAZ „ZAVRAŽDĚNÍ SVATÉHO VÁCLAVA“ V OSTRAVĚ
Unikátní osmimetrový obraz Antona Pettera „Zavraždění svatého Václava“ z roku 1844 byl
v předvečer slavnosti svatého Václava představen široké veřejnosti a stal se monumentální
ozdobou někdejšího plynojemu. Vernisáž se uskutečnila 27. září v Multifunkční aule Gong
v Dolních Vítkovicích.
Rozměrné výtvarné dílo, patřící neoddělitelně do historie Olomouckého arcibiskupství, ale
také do dějin evropského výtvarného umění, zde bude vystaven do konce července příštího
roku.
Obraz byl dlouhá léta zapomenut na půdě kroměřížského zámku, který kdysi býval letním
sídlem olomouckých arcibiskupů. Znovuobjevení se obraz dočkal loni, kdy ho s podporou
- 11 -
5 / 2012
Společenství
arcibiskupa Jana Graubnera a zástupců Muzea umění Olomouc oživil univerzitní profesor
Ivo Hlobil, který vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
S Vítkovicemi je dílo spojeno historicky. Nadace strojírenské skupiny navíc nyní přispěla
na záchranu obřího plátna, uvedla tisková mluvčí společnosti Vítkovice Machinery Group
Eva Kijonková. Zakladatelem podniku byl arcibiskup olomoucký, arcivévoda Rudolf Jan a
po jeho smrti firemní majetky přešly do vlastnictví arcibiskupství, v roce zahájení prací na
obrazu byly tehdy Vítkovice, stejně jako zmíněné dílo, ještě v držení této instituce, objasnila
souvislosti historička a vedoucí archívu společnosti Vítkovice Hana Šůstková. To byl také
důvod, proč Nadace Machinery Fund poskytla necelého půl milionu korun na první etapu
restaurování obrazu.
Anton Petter /1781 - 1858/, představitel rakouského klasicismu vystudoval Vídeňskou
akademii výtvarných umění a byl uznávaným profesorem. Osudným se obrazu staly kritické
ohlasy na výstavě soudobého umění ve Vídni. Arcibiskup Maxmilián Sommerau-Beckh
kvůli nim obraz neumístil do dómu, ale uschoval ho v budově arcibiskupství. Obraz prošel
důkladným scelením a konzervací tak, aby nemohlo dojít k jeho dalšímu chátrání. Současně
byla také vyhlášena veřejná sbírka na 2. etapu záchrany díla, která by měla tomuto dílu
vrátit autentické barvy, hloubku i lesk.
ZACHRAŇME OBRAZ MALÍŘE ANTONA PETTERA ZAVRAŽDĚNÍ SV. VÁCLAVA
V ostravské Multifunkční aule Gong (dříve plynojem) v Dolní oblasti Vítkovic je od 27.
září 2012 vystaven obraz Zavraždění sv. Václava vídeňského malíře Antona Pettera. Obraz
pozoruhodný svými rozměry, pojetím, pohnutým osudem i další perspektivou. Snad každý
již o něm něco slyšel, a každý ho může vidět! Monumentální obraz (8,5m x 5,1m) totiž bude
v Gongu viset celý rok, až do příštího svátku sv. Václava, aby jej tak mohlo vidět co nejvíc
návštěvníků a veřejná sbírka na jeho záchranu přinesla nutných 600 000 korun českých.
Jak můžeme pomoci?
Podle svých možností:
1. Přímo na místě hodit do schrány libovolnou částku.
2. Odeslat dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZACHRANTEOBRAZ na telefonní číslo 87 777
(cena DMS je 30 Kč, na záchranu obrazu přijde 27 Kč)
3. Přispět na účet 22664422/0800
Obraz je volně k vidění každý všední den od 10 do 17 hodin. Tramvajové a autobusové
spojení na zastávku Vítkovické vysoké pece.
Co můžeme na obraze vidět?
Značnou devastaci, příčné lomy s vydrolenou malbou po celé ploše obrazu, ztemnění barev.
Obrovský úkol pro restaurátory.
Ale také:
Zločin byl již vykonán.
Ušlechtilou tvář zavražděného knížete pokryla bledost smrti.
Dva majestátní andělé šetrně podpírají jeho bezvládné tělo a pohlížejí na sebe s bolestným
úžasem.
Pryč od Václava a andělů prchá Boleslav. Tmavý a v temnotě ponořený, přesto s čitelným
výrazem štvance, kterému už došla hrůznost činu.
Tvar křídel andělů, barva jejich roucha, celá ta světlá skupina v nás probouzí naději.
Naději.
Ivona Vlčinská (pokračování příště)
- 12 -
5 / 2012
PŘEČETLI JSME …
Společenství
„Krásný žebrák“ - Sestra od Navštívení Panny Marie, vydalo Karmelitánské nakl., 2011.
Sestra od Navštívení Panny Marie vstoupila do komunity Blahoslavenství v r. 1991. Do té
doby se věnovala žurnalistice, působila jako reportérka v belgickém rádiu a televizi. Nyní je
šéfredaktorkou komunitního časopisu „Oheň a Světlo“. V knížce popisuje setkání a
rozhovory s nejrůznějšími lidmi, mladými i starými, chudými i majetnými, s nimiž se
potkala na svých cestách na ulici, ve vagónu metra nebo na autobusové zastávce, na letišti...
Její příběhy svědčí o tom, že upřímný zájem a malá chvíle vstřícného rozhovoru dvou
neznámých lidí může nečekaně rozsvěcovat světlo Kristovo. I kolem nás procházejí lidé
opuštění nebo zranění, nešťastní a smutní anebo zdánlivě veselí, kteří jsou od Boha vzdáleni
anebo jen nechtěně „zbloudili z cesty“, a pak může stačit gesto lidské účasti, dobré slovo
jako povzbuzení, které působí jako nový impuls k hledání Pravdy. Všichni denně
potkáváme potřebné, i my se takto můžeme stávat „nástrojem“ v Božích rukou.
„O modlitbě“ - David Torkington, vydalo Karmelitánské nakladatelství, 2002.
David Torkington je u nás známý svými tituly - Poustevník, Mystik, Prorok, které
v minulosti vydalo Karmelitánské nakladatelství.
V tomto titulu autor ve svých úvahách hledá a nalézá cestu k dobré modlitbě, přináší
jednoduchá, ale výstižná zamyšlení nad důležitými aspekty, které ukazují jakým způsobem
se na modlitbu připravit, čemu všemu věnovat pozornost, aby byla opravdovým setkáním
člověka s Bohem (vnitřní ticho, pravá pokora, modlitba srdce). Každá ze čtyřiceti kapitol je
uvedena citátem z Písma sv. nebo starých církevních otců (Evagrius, Ponticus, Origenes, sv.
Jeroným), či světců (sv. Jan od Kříže, sv. Terezie z Avilly, sv. Bernardin Sienský, sv.
Tomáš Akvinský) i novodobých křesťanských myslitelů (Karl Rahner, Teilhard do
Chardin). O obsahu napoví: Vyznání víry, Smíření, Adorace - chvála - díkůvzdání,
Vzbuzení dobrého úmyslu, Mystické spojení, Lectio divina, Tradiční pobožnosti (růženec,
litanice k Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu).
Tato útlá knížka si nese v tiráži kladnou recenzi několika kněží z jezuitského,
františkánského a salesiánského řádu. Tento spis mě velmi zaujal, nabízí duchovní
obohacení pro osobní modlitbu a rozhodně stojí za to se k němu vracet.
„Vše, co napomáhá pozvednout srdce k Bohu, je modlitbou.“ - sv. František Saleský
„Evangelium podle svatého lotra“ - Guy Gilbert, vydalo nakladatelství Portál, 2003.
Guy Gilbert je kněz a vychovatel, který působí mezi mladými lidmi, zabývá se také
přednáškovou činností. Ve Francii je mediálně známou osobností a napsal řadu titulů (Až do
krajnosti, Bratr vyvržených, Srdce v ohni, Buďte světlem! Setkání s Marií, aj.) a za tuto
knihu získal v r. 2004 „Cena spirituality dneška“.
Postava lotra z Golgoty umožnila autorovi číst evangelium z jiné perspektivy. K těmto
úvahám promítá své osobní zkušenosti ze života s mladými lidmi, ze svého působení
z vězení, či vychovatele mezi narušenou mládeží. Výkladem evangelia v jeho podání dýchá
opravdovost a upřímnost, jde přímo „na dřeň daného problému“, jeho výpověď má velmi
prostý a bezprostřední ráz, aby mladí lidé pochopili. Vybírá si nejznámější úryvky a
podobenství a vysvětluje, jak se člověk v různých životních situacích může opřít o Ježíšovy
výroky a činy.
- „Vy jste sůl země“ - Jako „noví lidé“ předávat druhým světlo Kristovo a láskou je
probouzet k životu.
- „Pravda vás osvobodí“ - Jak říkat pravdu?
- „Krása spasí svět“ - Jaké děti zanecháme této planetě?
- „Ztracená a znovu nalezená ovce“ - Kristus stojí na straně těch, kteří se ztrácejí.
- 13 -
5 / 2012
Společenství
- „Tvé slovo, ať je ano, ano a ne, ne!“ - Nebát se stát za pravdou, i když to stojí hodně
odvahy a námahy, jít proti proudu!
- Ježíš Kristus je rebel - Jak dokážeme vzdorovat proti zlému?
- Srdce Ježíšovo - „Pane dej, ať dokážu vnímat jako ty.“
Kniha je určena zejména mladým a nevěřícím, ale přímočarostí myšlenek a formou sdělení
zasáhne i „hotového a usedlého“ křesťana.
Z. K.
LÉČBA
Lékař zklamaně potřásl hlavou. Jeho pacient nejevil známky zlepšení. Už deset dní ten starý
pán nereagoval na léčbu. Odevzdaně leží na lůžku v nemocničním pokoji, jako by nechtěl o
svůj život bojovat. Vypadá unaveně a rezignovaně.
Den poté lékař opět zavrtěl hlavou, ale tentokrát údivem. Všechny pacientovy hodnoty se
srovnaly. Stařeček seděl na posteli opřený o polštáře a do tváře se mu vrátila barva.
„Copak se to s vámi stalo?“ divil se lékař. „Ještě včera jsme se báli o váš život a dnes vám
skoro nic není! Jak je to možné?“
Starý pán se usmál. Dlouze přikývl a přitakal. „Ano máte pravdu. Něco se stalo. Včera totiž
za mnou přišel na návštěvu vnuk. Řekl mi, že se hned musím vrátit domů, protože se mu
rozbilo kolo.“
-----------------------------------------------------------------------------
Říkalo se o ní, že je trochu bláznivá. Bydlela v domově důchodců a měla zvláštní zvyk –
každý večer objala televizor a políbila ho. Ošetřovatel se jí zeptal: „Proč to děláte?“ „Ten
hlasatel je jediný člověk na světě, který mě pozdraví a usměje se na mě.“
Z knihy Bruno Ferrera – „Osvěžení pro duši“
***************************
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE
ŽIVOT MODLITBY
Čl. 2698 – Církevní tradice předkládá věřícím rytmy modlitby, jež mají živit trvalou
modlitbu. Některé jsou každodenní: ranní a večerní modlitba, modlitba před jídlem a po
jídle, denní modlitba církve. Neděle, jejímž středem je eucharistie, se světí především
modlitbou. Roční liturgický okruh a jeho velké svátky představují základní rytmy v životě
modlitby křesťanů.
I.
ÚSTNÍ MODLITBA
Čl. 2700 – Bůh mluví k člověku svým slovem. A právě slovy pronášenými v duchu anebo
nahlas naše modlitba nabývá konkrétní formy. Ale nejdůležitější věcí přitom je, aby srdce
bylo sjednoceno s tím, k němuž mluvíme. „Vyslyšení naší modlitby nezávisí na množství
slov, nýbrž na horlivost našich duší.“
Čl. 2701 – Ústní modlitba je nezbytnou složkou křesťanského života. Učedníky,
přitahované tichou modlitbou svého Mistra, Ježíš učí ústní modlitbě: „Otče náš“. Ježíš se
nemodlil pouze liturgické modlitby synagogy; evangelia nám jej ukazují, jak hlasitě pronáší
osobní modlitbu, od jásavého velebení Otce až po prosbu v getsemanské úzkosti.
II.
ROZJÍMÁNÍ
Čl. 2705 – Rozjímání (meditace) je především hledání. Duch se snaží pochopit, proč a jak
vést křesťanský život, aby přilnul a kladně odpověděl k tomu, co Pán žádá. Vyžaduje to
pozornost, kterou je obtížné ukáznit. Obyčejně si člověk pomáhá nějakou knihou a křesťané
jich mají dostatek: Písmo svaté, zvláště evangelium, svaté obrazy, liturgické texty
- 14 -
5 / 2012
Společenství
příslušného dne nebo údobím spisy duchovních otců, základní díla spirituality, velká kniha
stvoření a dějin, které jsou stránkou Božího „dneška“.
Čl. 2708 – Rozjímání uvádí v činnost myšlení, představivost, city a touhu. Toto probuzení
ducha je nutné, abychom prohloubili pravdy víry, podnítili obrácení srdce a posílili vůli
následovat Krista. Křesťanská modlitba se přednostně zaměřuje na rozjímání „tajemství
Krista“, jak při „lectio divina“ (božské čtení), tak při růženci. Tento způsob uvažování
v modlitbě má velkou hodnotu, ale křesťanská modlitba má směřovat mnohem dál:
k poznání lásky Pána Ježíše, ke spojení s ním.
III.
VNITŘNÍ MODLITBA
Čl. 2709 – Co to je vnitřní modlitba? Svatá Terezie odpovídá: „Vnitřní modlitba, podle
mého názoru, není nic jiného než důvěrný vztah přátelství, v němž člověk důvěrně hovoří
mezi čtyřma očima s tím Bohem, o němž ví, že je jím milován.“
Vnitřní modlitba hledá „lásku mého srdce“ (Pís 1,7). Je to Ježíš a v něm Otec. On je hledán,
protože touha je vždy začátkem lásky, a je hledán v čisté víře, v té víře, která nám dává
narodit se z něho a žít v něm. I ve vnitřní modlitbě může člověk rozjímat, ale pohled je
obrácen k Pánu.
Čl. 2711 – Vstup do vnitřní modlitby je podobný vstupu do eucharistické bohoslužby:
„usebrat“ srdce, soustředit celé naše bytí pod působení Ducha svatého, přebývat v příbytku
Pána, jímž jsme my, vzbudit víru, abychom vstoupili do přítomnosti toho, který nás
očekává, odložit naše masky a obrátit srdce k Pánu, který nás miluje, abychom se mu
odevzdali jako oběť, kterou je třeba očistit a přeměnit.
Čl. 2714 – Vnitřní modlitba je také v pravém slova smyslu silný okamžik modlitby. Během
vnitřní modlitby v nás Otec mocně posiluje svým Duchem vnitřního člověka, aby Kristus
přebýval v našich srdcích skrze víru a abychom byli zakořeněni a zakotveni v lásce.
SOUHRN
Čl. 2720 – Církev vybízí věřící k pravidelné modlitbě: každodenní modlitby, liturgie, denní
modlitby církve, nedělní mše svatá, svátky liturgického roku.
Čl. 2721 – Křesťanská tradice zahrnuje tři významné projevy života modlitby: ústní
modlitbu, rozjímání a vnitřní modlitbu. Je jim společná usebranost srdce.
Čl. 2722 – Ústní modlitba, založená na jednotě těla a ducha v lidské přirozenosti, přidružuje
tělo k vnitřní modlitbě srdce, podle příkladu Krista, který se modlí ke svému Otci a učí své
učedníky „Otče náš“.
Čl. 2723 – Rozjímání je hledání v modlitbě, které uvádí v činnost myšlení, představivost,
city a touhu. Jeho cílem je, aby si člověk ve víře přivlastnil předmět, o němž uvažuje a který
konfrontuje se skutečností svého života.
Čl. 2724 – Vnitřní modlitba je prostým vyjádřením tajemství modlitby: je to pohled víry
upřený na Ježíše, naslouchání Božímu slovu, mlčící láska. Uskutečňuje spojení s Kristovou
modlitbou v té míře, v jaké nám dává podílet se na jeho tajemství.
***************************
Síla modlitby
Už několik roků se naše skupinka matek pravidelně schází k modlitbám.
Každé pondělí po večerní mši sv. se v knihovně kostela sv. Anny modlíme za naše dospělé
děti a vnoučata. Věříme, že vytrvalost v modlitbě ještě přinese potřebné Boží požehnání.
Vnímáme totiž, jak Pán jedná dle své vůle i v právě prožívaných situacích v rodině každého
z nás. A proto k Němu každý pondělní podvečer přicházíme, své prosby mu s důvěrou
přednášíme a za vše děkujeme. Vždyť sám Pán řekl: „Proste, a bude Vám dáno…“
- 15 -
5 / 2012
Společenství
Zapojujeme se též do modliteb za život ve spojení s knězem P. Jiřím Kordou, farářem ve
farnosti Královny míru v Praze – Lhotce, koordinátorem Hnutí modliteb za život v naší zemi.
Denně se modlíme za uznání práva na život od početí do přirozené smrti. Tři z nás jsme
duchovně adoptovaly počaté dítě ohrožené v lůně jeho matky, které sice neznáme, ale vše
svěřujeme Boží prozřetelnosti. Ve svých modlitebních úmyslech prosíme i za mnohé lékaře,
kteří svým jednáním zpronevěřují poslání ochrany života.
Svou účastí jsme letos v březnu podpořily v Praze pochod za život.
Po jarní besedě vedoucích Nadačního fondu „Betlém nenarozených v Ostravě“, proběhlé
v knihovně kostela sv. Anny, jsme se rozhodly podpořit toto snažení 3x do roku finančním
příspěvkem.
1x ročně se zúčastňujeme v bazilice na sv. Kopečku bohoslužby za nenarozené děti,
celebrované biskupem Josefem Hrdličkou.
Stále však zůstávají naším hlavním úsilím pravidelné modlitby, protože věříme, že každou
naši prosbu dokáže Bůh naplnit dle své vůle svým mocným požehnáním.
A. Balcarová
Svědectví biřmovance
V souvislosti s přípravou na biřmování jsem dostal úkol zamyslet se nad tím, jak působí
duch svatý a co mi tato příprava dala, čím mně obohatila. Abych dokázal tuto otázku
zodpovědět, musel jsem se nejdříve uvést do kontextu. Proto jsem začal se čtením Bible a
katechismu a zkoumáním této problematiky více do hloubky.
Nejdříve jsem si chtěl udělat jasno, co mně to vlastně čeká a co to biřmování vlastně je. Po
přečtení různých materiálů týkajících se biřmování jsem se utvrdil v mé představě, že
biřmování je svátostí uvádějící do křesťanského života a jaksi dokončuje to, co započali
rodiče, když nás nechali pokřtít. Jinými slovy, jde o jakési utvrzení ve víře a svátosti, která
z nás dělá dospělého křesťana odpovědného za svoji víru a za svědectví, která dává svému
okolí. “Při biřmování je duši pokřtěného křesťana vtištěna nesmazatelná pečeť, kterou lze
přijmout pouze jedenkrát a která působí vzrůst křestní milosti. Dar ducha svatého je moc
shůry, v níž biřmovaný vydává věrohodné svědectví milosti svého křtu vlastním životem a
1
ve které se stává Kristovým svědkem.“
Hlavním účinkem biřmování je naplnění duchem svatým, stejně jako byli duchem svatým
naplněni apoštolové v den Letnic, který si budeme připomínat na konci května. “Když
nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe,
1
jako když se žene prudký vichr , a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby
ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden, všichni byli naplněni
Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával
2
promlouvat.“ Tak i my můžeme doufat, že ostatní spatří přítomnost Ducha svatého v nás a
uslyší nás šířit jeho poselství.
Pří biřmování přijímá biřmovaný dary ducha svatého což je velice důležité a každý by jich
měl využít naplno. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu.
Jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, druhému slovo poznání, někomu zase víra,
jinému dar uzdravování a dalšímu působení mocných činů. Důležité je však to, že tohle
všechno působí jeden a týž Duch, který uděluje každému dar, jak sám chce a naším úkolem
bude poznat tyto dary, přijmout je a díky nim pomáhat druhým ať už uzdravováním, nebo
šířením víry, jak s nimi naložíme je ale jen na nás.
1
2
Youcat, 121
Skutky apoštolů, 2. kapitola
- 16 -
5 / 2012
Společenství
Jak tedy Duch svatý působí? Já vidím jeho působení v tom, že usvědčuje člověka z hříchu,
nahlíží mu do svědomí a vede ho k pokání a také nás vede blíže k bohu skrze modlitbu. Jeho
působení spatřuji také ve křtu, kde skrze rodiče přibírá dalšího věřícího do církve. Dalším
příkladem může tvorba společenství, které má zvláště u nás veliký úspěch. Výstižným
příkladem jeho působení může být také nápis za oltářem našeho kostela: “Já jsem cesta,
pravda a život.“
Když se zamyslím nad uplynulými 8 měsíci, kdy jsem navštěvoval přípravu na biřmování,
mohu říci, že mi tyto společné hodiny s ostatními mnoho přinesly jak v osobním, tak i
duchovním životě. Před přihlášením se na přípravu k biřmování, jsem považoval biřmování
jen jako něco, co na mně nebude mít nijak zvláštní vliv, bez čeho bych se klidně obešel, ale
nyní to vidím úplně jinak. Už jen informace, které jsem získal během přípravy, ať už o
Bibli, modlitbě, manželství, hříchu, nebo duchovním životě, mi značně zlepšily vnímání
těchto skutečností. A také můj duchovní život prošel velkou změnou. Nyní už nesedím
bezmyšlenkovitě v kostele, ale snažím se přemýšlet nad tím co právě probíhá. Denně si
přečtu alespoň jednu kapitolu z Bible a i má modlitba prošla velkou změnou, už jen
neodříkávám naučené modlitby, ale učím se promlouvat s Bohem.
Biřmovanec K.
SBÍRKY
Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov
5395,2436,19.8.
26621,26.8.
10733,1810,992,2.9.
11365,3036,932,9.9.
11701,2682,610,16.9.
25648,6465,2026,23.9.
12194,3302,765,30.9.
10037,2496,1111,7.10.
10168,3075,1062,14.10.
26842,10970,2532,21.10.
43867,10765,2951,28.10.
11580,2503,1170,-
účel
na opravu fary
na opravu fary
na opravu fary
na misie
Srpen - říjen 2012 v našich farnostech
Svatá Anna
Křty:
Klára Jurášková
Jakub Maria Moldřík
Svatá Markéta:
Křty:
Adrián Vykrent
Dominika Swatoschová
Pohřby:
Luděk Čadan
40
Mária Szusčiková r. Valachová 88
Zdeněk Revilák
48
Lumír Štefek
88
Pohřby:
Jarmila Šimšová r. Michenková 89
Marie Kaletová r. Pečonková
85
Anna Kroliczková r. Šťugelová 90
Rudolf Ligner
72
- 17 -
5 / 2012
Společenství
Dopisy do záhrobí
Štěpán, první jáhen a první mučedník
V městě Šumbarku, v desátém roce panování Václava Vrtošivého
Štěpáne,
s překvapením jsem si uvědomil, že jsem Ti dosud nenapsal. Rozhodně to není proto, že
bych Tě hodlal přehlížet; to ve Tvém případě ani není možné, vždyť se s Tebou setkáváme
hned na prvních stránkách Skutků, jež popisují pohnuté okolnosti vzniku prvotní církve.
Tvůj životní příběh je natolik známý, že mě ani nenapadlo nad ním nějak přemýšlet. Nyní se
domnívám, že se jednalo o jakési bezděčné vytěsnění, abych to nemusel činit. Teprve nyní
si totiž uvědomuji, nakolik je Tvůj život – a Tvá mučednická smrt – pro Kristovu církev
příznačným jevem.
Nejde jen o vnější, jakkoliv zarážející podobnost Tvého údělu s Ježíšovým. Nekonal jsi nic
špatného, naopak, byl jsi spolu s ostatními jáhny pověřen péčí o ty nejpotřebnější ve vašem
okruhu, a tak ses mohl stejně jako Ježíš tázat, pro který ze svých dobrých skutků máš být
kamenován. Stejně jako on jsi byl odsouzen v překotném a nespravedlivém procesu,
s využitím falešných svědků a hysterie davu. Stejně jako Ježíš jsi ani Ty nekladl svým
mučitelům odpor, ale modlil ses za jejich spásu. Zemřel jsi ze stejného důvodu jako Tvůj
mistr; příliš jsi provokoval vlastní moudrostí a dobrotou srdce.
Kdysi jsem se domníval, že jsi po onom mučednickém údělu prahnul a záměrně jsi
vyhledával nebezpečné konfrontace s představiteli „starých pořádků“. Dnes již vím, že se
nejednalo o Tvůj úmysl, nýbrž nutný důsledek toho, že jsi vzal Kristova slova vážně.
Nemohl jsi jednat jinak, pokud jsi chtěl zůstat jeho autentickým učedníkem. Stejně tak
ovšem nemohli jednat jinak Tvoji soudci, pokud nehodlali od základu změnit svá srdce –
a své životy. Nové Kristovo učení je zcela neslučitelné s tím, co hlásá „svět“.
Ani já netoužím po palmě mučedníka, nevyhledávám konflikty a nejraději bych svou víru
žil jaksi ve skrytu, v soukromí a co největším klidu. Tvůj osud mě usvědčuje z omylu a
rozmetává mé naivní představy. Měl mě včas varovat, stejně jako každého, kdo si s Kristem
„začne“. Jeho Království není z tohoto světa, proto je svět nemůže přijmout a musí se mu
zcela logicky bránit. Kameny, klacky, zákony a výsměchem.
Stále ještě to nechceme pochopit a divíme se, proč nám svět nepřeje. Proč o nás média
referují zkresleně, se stejně hloupými stereotypy jako v minulosti, proč nás takto vnímají
„obyčejní lidé“ stojící mimo církev. Proč nám nechtějí uznat naše zásluhy ani práva. Proč
nám nechtějí vrátit, co bylo ukradeno. Proč se vlastně divíme? Proč by se k nám měli chovat
jinak než k našemu zakladateli, jehož oloupili o poslední kus šatu, přibili na kříž a vysmívali
se mu, dokud v naprosté opuštěnosti nezemřel?
Všichni jsme byli včas varováni. Nesčetněkrát samým Kristem a následně Tebou jako
prvním z plejády učedníků, kteří svou věrnost a vytrvalost dosvědčili krví. Nemůžeme si nic
nalhávat a na nic stěžovat; tak to prostě je. Kdykoli v dějinách tomu bylo jinak a církev se
mohla podílet na správě věcí světa, notně si umazala svoje svatební šaty (doběla vyprané
také Tvou krví).
Náš svět se bude povždy dělit na ty, kdo berou do rukou kameny jako nejpádnější argument,
a na ty, kdo jim budou čelit modlitbami. Prosím Tě o přímluvu, abych se – až dojde na
lámání chleba (a lebečních kostí) – dokázal přiřadit k těm druhým.
-ok- 18 -
5 / 2012
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY
Milí luštitelé,
z ničeho nic převzala vládu královna Zima, a tak se to ve vzduchu hemží stříbrnými vločkami a na
zemi se kupí nadýchané závěje. Čeká nás spousta zimních radovánek – sněhuláci, klouzačky,
sáňkování a bruslení… Ale možná, že se ještě na chvíli objeví také plískanice, déšť, bláto a mokro.
Nic si z toho nedělejte, brzy to zase přejde. Vždyť je přece … (tajenka osmisměrky).
A
V K A V K A L A T
B
K R K
O
A V T O K Š A Ž A A K
D
I
O A Á
U
Š
S
CH K
S
S Ú
E Ý L K O Č K A
I M I
D U U Č
L K E Ě N
I
T
I
R O K O D Ý L A V L
T
O A K O
Š V O C E T O
A
L
Í
K
A Y O V K D A E C L S
Á
V R A T
A P
T
O
N Ě H U L Á K
B U M
L O
S
Ě K Ř E S T
A CH E CH O T
I
L V
U K
I
I
A D Ý
I
P
A
U V
I
U L E C
K
I
T
K Ť
R
I
E Č
E K E T R K
Chobotnice, sněhulák, velryba, vrata, škola, krokodýl, medvěd, volavka, chudoba, kosatka,
kotva, šotek, ocet, vrták, kavka, album, košík, liška, výšina, děda, kladivo, kočka, skaut, valcha,
chechot, akát, ucho, čepice, ticho, klih, chuť, ulice, cihla, trik, tužka, palice, klec, křest, řev,
krtek, stolička, ústa, kýč
Přeji úspěšné luštění a poklidný nástup zimy.Marťa
Adventní cesta – Adventní kalendář s Marií do Betléma
Náš cíl doby adventní – chceme se více zamyslet nad tím, čím naplňujeme svůj čas.
Pokusíme se čas, který je nám dán, vědomě naplňovat dobrem, a dělat to, co dělat máme.
Pro děti (klidně i pro dospělé) je připravena Adventní cesta – Adventní kalendář s Marií
do Betléma. Pro každý den jsou připraveny 3 úkoly – 3 políčka, která se po splnění úkolu
můžou vybarvit. Políčko s datem se může vybarvit až patřičný večer. Je to návod, abychom
svůj čas dělily na čas pro Pána, na čas pro své povinnosti a čas pro druhé lidi, své blízké.
Návrh úkolů (ale rodiče můžou úkoly upravit, podle toho, „kde je bota tlačí“)
1. políčko - pomodlit se ráno a večer (nejlépe společně celá rodina u adventního věnce)
2. políčko - splnění svých povinností – připravím se do školy, udělám úkoly, uklidím si věci
3. políčko - myslet na druhé – pomoc v domácnosti mamince, tatínkovi, sourozencům,
povyprávět si, zahrát hru, být pozorný k druhým
- 19 -
5 / 2012
Společenství
- 20 -