Separatum ex - Museu Nacional

Separatum ex:
SBORNÍK
PŘÍRODOVĚDECKÉHO KLUBU
PŘI ZÁPADOMORAVSKÉM MUZEU
V TŘEBÍČI
SBORN. PŘÍRODOVĚD. KL. ZÁPADOMOR. MUZ. V TŘEBlčl
ACTA SOC. SCL NATUR. MUS. MORAV. OCCID. TŘEBÍČ
8 : 107~110, 1971
PRVÁ NALEZIŠTĚ SEKÁČE NELIMA SEMPRONII SZALAY
V ČESKOSLOVENSKU
.
ERSTE FUNDORTE DER WEBEKNECHTART NELIMA SEMPRONII SZALAY IN DER TSCHECHOSLOWAKEI
,
(Arach., Opilionidea- Leiobunidae)
Vladimír SILHAVÝ
Okresní ústav narodníM zdraví v- Třebiči
Došlo -
Eingegangen: 13. X. 1970
V rozsáhlém sběru sekáčů, které mi laskavě předal ke zpracování prof. dr.
FRANT. MILLER, DrSc., jsem našel druh, který dosud nebyl na území našeho
státu zaznamenán: Nelima sempronii SZALAY. Poněvadž je to významný nález,
uvedu stručnou synonymiku tohoto a jemu příbuz~ých druhů.
'
SZALAY (1951 a) popsal sekáče Nelima sempronii z Maďarska z okoli So·
proně. Později téhož roku uve.řejnil seznam všech sekáčů, které našel u Soproně
(SZALAY 1951 b). V něm kromě jiných jmenuje další nálezy tohpto druhu a
prvý nález druhu l;Velima silvatica (SIMON) z Maďarska. Dva exempláře nově
popsaného druhu z typické série (Tasci~Graben) spolu se dvěma jedinci, které
determinoval a ve zmíněné práci uvedl jako N efima silvatica, mi autor poslal ke
konzultaci. Poslední se celkem shodovali se Simonovým popisem; genitá1ní morfo~
logie druhu N. silvatica nebyla tehdy známa. Dva exempláře nového druhu
N. sempronii nebyly bohužel dospělé.
V systematické části "Fauny ČSR" (SILHAVÝ 1956) jsem použil jako před~
lohy k vyobrazení kopulačních ústrojů a popisu druhu N. siluatica, jehož výskyt
na našem území vzhledem k nálezům u Soproně bylo možno předpokládat, SZA~
LAYOVÝCH j·edinců, označených jím jako tento druh (Tab. XXXVIII" obr. 449,
450, 451).
GRUBER (1960) v práci o sekáčích pohoří Leitha a Hainburgských vrchů
(Rakousko) uveřejnil- více lokalit, na kterých zjistil druh, který také určil jako
N . silvatica. Současně však poznamenal, že se genitální morfologie rakouských
j edinců shqduje s mými vyobrazeními ve "Fauně ČSR " , zato však liší od obrázků
BROWNA a SANKEYE (1949), kteří se pokoušeli na podkl~dě morfologie pe~
nisů ře~it nejasnou otázku synonymiky druhu N . silvatica: ·
ROEWER (1957) popsal z Kréty sekáče Nelima cretica. Nedlouho potom
našel MARTENS (1966) ve střeďním a jihozápadním Německu (moliučská pískoviště, Kaiserstuhl) příslušníJ<y rodu N elima, kteří se tvarem těla i kopulačních
ústrojů shodovali' s typem, popsaným ROEWEREM z Kréty. Toto -u sekáčů pře~
kvapivé zeměpisné rozšíření přimělo MARTENSE (1969) k nové revizi-celé sku-
107
piny druhů, morfologicky příbuzných N. silvatica. Po srovnání jejich genitální
m_orfologie zjistil, že je Nelima cretica mladším synonymem druhu N. silvatica;
druh, pokládaný mnou, GRUBEREM a částečně SZALAYEM za druh N. silva,
tica druhem N. sempronii, popsaným pravděpodobně podle nedospělých jedinců,
a sekáči z Anglie, kteří byli pokládáni BROWNEM a SANKEYEM za N . silva,
tica, jsou druhem Nelima gothica LOHMANDER, 1945. Holotyp a všechny para,
typy Nelima sempronii až na dva jedince, kteří jsou v mé sbírce, byly během ma,
darských událostí v roce 1956 zničeny.
2
Nelima sempronii SZALAY
1. Apikální část penisu shora.
Apikalteil des Penis von oben.
2. Struktura postranních křidel pe,
nisu. - Feinere Struktur der La. teralfliigel des Penis.
:t
Hrot penisu. - · Stilusspitze.
4. Receptacula seminis.
současných výzkumů byl sekáč Nelima sempronii zjištěn dosud kromě
a Rakouska v Jugoslávii, severní Itálii a Německu. Naleziště v Česko,
slovensku patří k nejsev.er~ějším. ABSOLON (1899) uvádí nález druhu N.. silvatica . (sub Leio.bunum silvaticum) z jeskyň Moravského krasu; tento nález je však
nejistý a nedolo~ený.
Ve- sběrech prof: MILLERA je celkem 60 kusů druhu Nélima · sempronii,
kteří byli vesměs chyceni do Barbrových zemních pastí na stepním území u · Pouz~
Podle
Maďarska
108
dřan a Rajhradu (Jihomoravský kraj) od srpna do záři a v listopadu v létech 1969
a 1970. V materiálu je 29 d, 13 2 a 18 nedospělých.
Nelima sempronii je celkem nenápadný sekáč, proto asi dosud unikal pozornosti našich arachnologů. Ačkoliv patří do čeledi Leiobunidae, má poměrně krátké
žlutohnědé nohy s tmavšími konci holení. Bělavý oční hrbolek je zpravidla bez
tmavší mezioční čáry a po stranách je porostlý velmi drobnými nepravidelnými
hrbolky, zakončenými štětinkou (rozdíl proti našim ostatním příslušníkům čeledi).
Dalším charakteristickým morfologickým znakem druhu jsou poměrně malé čelisti
s nápadně štíhlým 2. článkem. Hřbetní strana těla samečků je žlutohnědá s nepravidelně rozmíst,ěnými okrouhlými skvrnkami. Tělo samiček je tmavší, nahoře
hnědé; na pátém hřbetním štítku je široký světlejší pruh, stejně tak na šesté:rp, a
sedmém, na nichž však bývá světlý pruh uprostřed přerušen dvěma tmavšími
skvrnami.
Na připojených obrázcích genitální morfologie druhu Nelima sempronii do~
plňuji svoje vyobrazení z "Fauny ČSR" podle jedinců nalezených na našem
území.
LITERATURA
ABSOLON, K., 1899: Systematický
přehled
fauny
jeskyň
moravských.
Věstník
klubu
přír.
v Pros-
tějovš.
BROWN, D. G. & SANKEY, J. H. P., 1949: The Harwest-Spider Nelima silvatica (Simon) in
Great Bi'itain. Proc. Zool. Soc. Lond., 119:867-871.
GRUBER, J., 1960: Ein Beitrag zur Kenntnis der' Opilionenfauna des Leithagebirges und der
Hainburger Berge. Burgenli.indische Heimatbli.itter, 22: 117-126.
MARTENS, J., 1966: Nelima cretica Roewer aus der Sanden der
S enek. biol., 47 : 447-451.
nčirdlichen
Oberrhein-Ebene.
MARTENS, ]., 1969: Mittel- und siideuropiiisc4e Arten der Gattung Nelima (Opiliones, Leiobunidae) . Senck. biol., 50 : 395-415.
ROEWER, C. F., 1957: 'Ober Oligolophinae, Caddoinae, Sclerosomatinae, Leiobuninae, Neopilioninae und Leptobuninae (Phalangiidae, Opiliones Palpatores). Senck. biol., 38: 323-358.
SZALAY, L., 1951 a: Drei neue Weberknechte (Opiliones) aus Ungarn. Ann. Hist. Natur. Mus.
Nat. Hung., 1: 126-l32.
SZALAY, L., 1951 b: Opiliones aus der Umgebung von Sopron. Acta biol. Acad. Sci. Hung., 2 :
: 299-306.
SILHAVÝ, V., 1956: Sekáči- Opilionidea. Fauna CSR, 7:1-272, Praha.
109