ANALYTICKÁ ZPRÁVA PROJEKTU MIKROBUS

Transkript

ANALYTICKÁ ZPRÁVA PROJEKTU
MIKROBUS
Vyhodnocení metodických postupů a zkušeností získaných
při realizaci projektu Mikrobus a jejich srovnání s dostupnými zdroji informací,
s postupy existujícími v ČR a situací české legislativy
SOCIOKLUB
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM
FONDEM EU A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
MIKROBUS
SOCIOKLUB
Drom, romské středisko
Brno, 2008
Drom, romské středisko, Bratislavská 41, Brno, 602 00, 545 211 576, [email protected], www.drom.cz, http://mikrobus.drom.cz
Analytická zpráva projektu Mikrobus
Vyhodnocení metodických postupů a zkušeností získaných při realizaci projektu Mikrobus
a jejich srovnání s dostupnými zdroji informací, s postupy existujícími v ČR a situací české legislativy
Tato výzkumná studie vznikla na základě zadání Drom, romského střediska, díky projektu Mikrobus realizovanému
v rámci Iniciativy Společenství EQUAL.
Za obsahovou a věcnou správnost textu odpovídá autor.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem eu
a státním rozpočtem české republiky.
© Drom, romské středisko, 2008
OBSAH
Obsah
1. Úvod – Projekt Mikrobus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
2. Popis situace v místech realizace projektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
3. Vymezení cílové skupiny a analýza jejích problémů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
4. Ukázka situace ve vybraných lokalitách rozvojového partnerství Mikrobus. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
5. Výstupy analýzy mikroekonomických modelů relevantní pro personální pracovní poradenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
6. Příklady dobré praxe a jejich srovnání s projektem Mikrobus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
7. Metodická příručka pro poradce pro zaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
8. Hodnocení koncepce projektu a jeho přínosu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
9. Poznatky pro další rozvoj poradenství pro zaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
10. Poradenství pro zaměstnanost jako významný nástroj politiky romské integrace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
11. Koncept sociální ekonomiky jako alternativa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
12. Závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
13. Doslov. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
ANALYTICKÁ ZPRÁVA PROJEKTU MIKROBUS 3
1. Úvod – Projekt Mikrobus
1. Úvod – Projekt Mikrobus
Drom, romské středisko realizuje od roku 2006 společně s dalšími partnery projekt Mikrobus. Hlavním cílem projektu bylo a je napomoci lidem sociálně vyloučeným nebo sociálním vyloučením ohroženým překonat znevýhodnění na trhu práce a pomoci jim k úspěšnému uplatnění v zaměstnání. Tento projekt byl realizován v rámci partnerství
EQUAL. Jde o projekt realizovaný v rámci Iniciativy Společenství EQUAL vyhlášené Evropskou komisí jako jeden z nástrojů dosažení cílů Evropské strategie zaměstnanosti. Podporuje na celém území EU spolupráci při vývoji a prosazování
nových nástrojů boje se všemi formami diskriminace a s nerovnostmi na trhu práce.
Projekt Mikrobus byl realizován od ledna 2006 do srpna 2008 a spolufinancován Evropským sociálním fondem EU
a státním rozpočtem České republiky.
V rámci tohoto projektu bylo vytvořeno zázemí pro poskytování poradenské služby v několika lokalitách ČR a pro
tvorbu, testování a vyhodnocení postupů poradenské práce směřující k návratu na trh práce, resp. vytvoření nástrojů
zlepšení zaměstnatelnosti osob znevýhodněných na trhu práce“ (Metodická příručka pro poradce pro zaměstnanost.
Brno: Drom, romské středisko, 2008).
Tvůrci a realizátoři projektu vycházeli z nedostatečnosti státního programu aktivní politiky zaměstnanosti praktikované Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (MPSV). Lze konstatovat, že MPSV doposud realizovalo svou aktivitu
v romské problematice dotacemi a zakázkami pro tzv. „romské firmy“, což se při podrobnějším zkoumání jeví jako spíše
problematické. „Romští podnikatelé“ pro plnění zprostředkovaných zakázek zaměstnávali romské kopáče ze Slovenska či
jiné zahraniční dělníky a jednalo se o nárazovou činnost, vycházející vstříc tzv. „romským tradicím“.
Základní cílovou skupinou projektu jsou osoby ohrožené nebo postižené sociálním vyloučením, převážně Romové,
u kterých se často sdružuje více znevýhodňujících faktorů, jako dlouhodobá nezaměstnanost, nízká vzdělanost a už sama
etnicita s řadou specifických důsledků. Dalšími cílovými skupinami jsou potenciální zaměstnavatelé a v neposlední řadě
také širší veřejnost, ve které jsou zahrnuty také organizace a instituce pracující se základní cílovou skupinou, jako úřady
práce, samospráva“ (Metodická příručka, 2008).
„V rámci projektu se poradci pro zaměstnanost v sedmi lokalitách čtyř krajů ČR pokoušeli hledat nové cesty k řešení
zaměstnatelnosti a zaměstnanosti a efektivní postupy pro práci se sociálně vyloučenými, kterými jsou v tomto případě
z 85 % Romové. Tyto pokusy se opakovaly, prohlubovaly, čerpaly se z nich poučení pro další práci a na základě zkušeností
poradců a ověřených pracovních postupů se vytvářela tato metodická příručka“ (Metodická příručka, 2008).
V rámci projektu byli v sedmi lokalitách čtyř krajů ČR zavedeni poradci pro zaměstnanost. Lokality si mezi sebou
rozdělily partnerské organizace podle své působnosti a charakteru činnosti. Jedná se o Brno (Drom, romské středisko), Bruntál (LIGA o. s.), Trmice (Romano jasnica), Hodonín, Frýdek-Místek, Šternberk, Jeseník (Společenství Romů
na Moravě).
Práce poradců je zaměřena zejména na individuální a systematickou práci s klientem, odborné provázení a asistenci
v procesu od motivace přes zlepšování vlastních dovedností, další vzdělávání až k umístění. Velmi důležitou stránkou je
spolupráce s orgány veřejné správy a organizacemi, které jsou problémem rovněž dotčeny, v první řadě se zaměstnavateli.
Na základě zkušeností poradců a ověřených postupů byla vytvořena metodická příručka.
Pro poradce byl vytvořen modul vzdělávání, který byl v průběhu projektu dopracován podle identifikovaných potřeb. Celý projekt byl zařazen do národní tematické sítě A, která propojuje nestátní neziskové organizace s odborníky
na integraci sociálně znevýhodněných skupin obyvatelstva, složených ze zástupců privátního i veřejného sektoru.1 Projekt Mikrobus byl v této sestavě jediným, který se převážně věnoval klientům z řad romské minority.
Projekt přinesl řadu dále využitelných poznatků a zkušeností a svou povahou umožňuje opakovatelnost svých produktů. Proto byla zpracována tato analytická zpráva, uvádějící širší souvislosti realizovaného projektu.
1
„Příklady dobré praxe tematické sítě A“, EQUAL 2008
4 ANALYTICKÁ ZPRÁVA PROJEKTU MIKROBUS
2. Popis situace v místech realizace projektu
2. Popis situace v místech realizace projektu
Projekt Mikrobus se věcně zabývá problémem nezaměstnanosti skupin obtížně umístitelných na trhu práce v prostředí místně či regionálně determinovaném konkrétní sociálně ekonomickou situací, mírou nezaměstnanosti a dalšími
faktory. V tomto případě navíc etnickým vymezením skupiny, která má další vnitřní i vnější determinace, pokud jde
o úspěšné uplatnění na trhu práce.
Nezaměstnanost tzv. obtížně umístitelných skupin je paradoxně za jakékoliv úrovně míry nezaměstnanosti závažným problémem. Čím nižší je nezaměstnanost, tím více handicapů je třeba na straně nezaměstnaných překonávat. Naopak při vysoké nezaměstnanosti jsou tyto skupiny vystaveny větší konkurenci na trhu práce opět ve svůj neprospěch,
protože je znevýhodňuje každý, i dílčí handicap.
K tomu se přidávají další faktory. Je to vysoká nabídka neregistrované „černé práce“. Atraktivnost „černé práce“ spočívá v možnosti pracovat podle potřeby, nikoliv na základě povinnosti, pracovat bez dlouhodobých závazků, pracovat
ad hoc. To velmi vyhovuje ekonomické strategii romských rodin a stále ještě velmi rigidní trh práce takovou možnost
nárazové práce není schopen poskytnout. „Černá práce“ přináší ovšem katastrofální rizika a důsledky pro budoucí zabezpečení lidí v dlouhodobých pojišťovacích systémech, zejm. sociálních (např. důchodovém zabezpečení).
Dalším vnějším faktorem je relativně štědrý sociální systém, který se potýká s evropsky univerzálním dilematem
garance nejnižší životní úrovně s problémem motivace k práci. Životní minimum (resp. živobytí) početné rodiny je
snadnější (či dokonce jednoznačně reálnější) zabezpečit dovedností získat a udržet sociální dávky než nekvalifikovanou
prací.
Dalším, specificky romským faktorem je nízká motivace k práci daná efektivní schopností vnitrorodinného mechanismu financovat průběžně náklady rodiny.
V této situaci nestačí standardní postupy aktivní politiky zaměstnanosti a poradenství realizované úřady práce
a je zapotřebí individuální, celostní sociální práce s klientem, která se realizuje (a objektivně může realizovat) zejména v činnosti nestátních neziskových organizací.
Projekt Mikrobus k tomuto problému přistoupil v přípravné fázi provedením analýzy mikroekonomických modelů
romských rodin a při realizaci projektu zpracováním hlavních produktů projektu, kterými bylo vzdělávání poradců pro
zaměstnanost a zpracování Metodické příručky pro poradce pro zaměstnanost.
3. Vymezení cílové skupiny a analýza jejích problémů
V první etapě realizace projektu Mikrobus byla zpracována Studie mikroekonomických modelů romských domácností (SOCIOKLUB, o. s.). Jejím cílem bylo zjistit, jaká je reálná sociálně ekonomická situace budoucích klientů poradenství pro zaměstnanost, jak je diferencována místně a regionálně. Šlo o to získat informace o hospodaření romských rodin
a jejich ekonomické strategii a využít tyto poznatky pro budoucí orientaci klientů na určité typy a formy zaměstnání,
popřípadě na určité typy získávání příjmů obecně s tím, že by mohly být vhodnější pro romské rodinné hospodaření než
typy a formy jiné. Dále bylo cílem samozřejmě také získat tím podklady pro koncipování obsahu vzdělávání poradců pro
zaměstnanost a tvorbu metodiky pro jejich práci.
Tato analýza byla provedena v řadě lokalit a přinesla řadu významných a zajímavých poznatků a doporučení pro
vzdělávání poradců pro zaměstnanost. Protože mají tyto poznatky, jak se ukázalo, obecnější platnost, jsou zařazeny
do této analytické zprávy.
Životním světem členů analyzovaných romských domácností je jejich početná vícegenerační rodina, v rámci níž
jsou zvláště silné vazby po ženské linii, mezi matkou a dcerami. Členové domácnosti získávají v rámci vazeb velkorodin
většinu nutných informací potřebných k přebírání, vytváření a udržování životních strategií.
Tradiční (ideálně typická) romská domácnost je vlastně trojgeneračním uskupením (několika) domácností, které
obývají byty v zástavbě domů starších dělnických předměstí a po stránce sociokulturní i ekonomické vytváří fakticky
jednu velkodomácnost. Orientační rodinu tvoří domácnost rodičů starých kolem 40 až 50 let, s jedním nebo dvěma
přebývajícími prarodiči (kolem 60 a více let) a synem (20 let), který žije s družkou a očekávají dítě (rodina prokreační).
Na tuto orientační rodinu jsou však přímo navázané prokreační domácnosti (3) dcer (mezi 20 a 30 lety), které domácnost orientační prakticky denně navštěvují, byť samy žijí s druhy a dětmi v jiných bytových jednotkách, které mohou být
i značně vzdáleny (například několik zastávek tramvají). Jedná se tedy o společenství zhruba 12 dospělých a cca stejného
počtu dětí.
Taková velkodomácnost je základem solidární sítě, na kterou jsou ještě napojeni různí strýčci, bratranci a sestřenice.
Ti však již neparticipují na každodenním (respektive každotýdenním) penězovodu, na který se napojují jen v případě
zapůjčení (či půjčky-daru) větších obnosů (deseti a více tisíc Kč). Taková půjčka je v rámci velkorodiny bezúročná a často nevratná. Naopak drobnější cirkulace menších plnění (několika stovek až několika tisíc Kč) je očekávaná a případné
neplnění by mohlo celé fungování penězovodu zhatit. Jediným konstantním příjmem jsou různé sociální dávky, které se
váží k danému datu výplaty. Příjmy z práce na černo se k žádnému fixnímu datu nepojí, a tak zpravidla vyplňují deficity
mezi měsíčním cyklem výplat dávek.
V rámci sítě takovéhoto velkorodinného uskupení se odehrává velká část ekonomických vztahů splétající pouta
vzájemné solidarity. Jedná se většinou o koloběh peněz, jakýsi nepřetržitý hotovostní tok mezi domácnostmi velkorodin. Klíčové postavení pro hotovostní tok zaujímá domácnost matky, která je zdrojem a ohniskem údržby koloběhu
peněz.
Muži si ponechávají část výdělků získaných z výdělečné činnosti – většinou z prací na černo, z různých „brigád“,
nárazových námezdních prací pro kopáčské firmy a sběrem kovového šrotu. Lze předpokládat, že zhruba poloviční částka z černých výdělků je využita pro vlastní potřebu, respektive pro potřebu investic do statusových položek (oblečení,
cigarety, hospodská útrata, sázky v Tipsportu atd.).
Domácnosti utrácí asi dvojnásobek svých příjmů, složených ze souboru sociálních dávek a výdělků z práce
na černo. Chybějící polovina peněz je půjčena v rámci velkorodinné solidární sítě a vrácena a pak zase půjčena. Pokud je solidární síť solventní a řetězec půjčování není nenadálým výpadkem přerušen, míra pořizování zboží se stupňuje.
V případě menší solventnosti zase klesá. V případě nulové solventnosti dojde ke krachu, který je třeba řešit zpravidla
půjčkou. Poté se však prvními příjmy opět solidární síť obnovuje a penězovod obnoví provoz. Ke krachům dochází v cyklech a jsou nevyhnutelné.
Členové domácností cílové skupiny mají minimum vazeb na okolí mimo okruh své (velko)rodiny. Tyto vazby jsou
však natolik silné, že saturují jejich společenské potřeby. Do velké míry ani nestíhají či si nemohou dovolit (z finančních
důvodů) udržovat vazby s rodinou usedlou mimo domovskou lokalitu. Vazby v rámci sítě známých ze škol a pracovních
angažmá jsou nečetné, mimo domovskou lokalitu fakticky neexistující. Neobjevují se žádné zmínky o spolužácích, kolezích, přátelích z jiných kruhů, než (pokud vůbec) z romské „komunity“. Mezi „bílými“ mají kontaktované domácnosti
množství známých z vrstev obdobně situovaných, respektive z řad dlouhodobě nezaměstnaných, participujících na společném trhu práce na černo. To vše velmi limituje možnosti odpoutání se od solidárních vazeb.
Vnitrorodinné solidární vazby, jakkoliv jsou účinné a akceptované, působí také regresivně, protože snižují motivaci
jednotlivce na vyšším výdělku a individuálním sociálním vzestupu, protože se na benefitech z něj plynoucích musí podělit se všemi.
4. Ukázka situace ve vybraných lokalitách rozvojového partnerství Mikrobus
4. Ukázka situace ve vybraných lokalitách
rozvojového partnerství Mikrobus
Brno
Nabídka výdělečné činnosti pro nekvalifikovanou pracovní sílu na Brněnsku je v poměru s jinými oblastmi v České
republice bohatá a v posledních letech konstantní. Svědčí o tom pravidelné (půlroční) zprávy úřadů práce bývalých okresů Brno-město a Brno-venkov, stoupající zaměstnávání cizinců a rozsáhlý trh s prací na černo, jehož existence je známá
a polooficiálně uznávána. Strategiím začleňování sociálně vyloučených, zvláště pak Romů, byla v poslední době věnována
řada studií, které se sice možnostmi vstupu na trh práce zabývají, avšak nenabízí k stávajícímu stavu výhodnosti čirého
přežívání sociálně vyloučených relevantní alternativy.
Ačkoliv firma Ivan Gabal Analysis & Consulting (Mapa sociálně vyloučených a sociálním vyloučením ohrožených
romských lokalit v ČR, 2006) identifikovala v Brně 4 sociálně vyloučené romské lokality a počet Romů v nich žijících
odhadla pouze u dvou lokalit na celkem 4–6 tisíc, při přihlédnutí k demografickým údajům a charakteristice osídlení
v městě Brně můžeme tvrdit, že odhadovaný počet obyvatel sociálně vyloučených lokalit je podle všeho vyšší a pohybuje
se podle interních odhadů kolem 8–10 tisíci obyvatel. Nelze však jednoznačně tvrdit, že všichni obyvatelé „sociálně vyloučených lokalit“ zažívají stejnou měrou (nebo vůbec) procesy sociálního vylučování.
Podrobnější popis oblasti kolem ulice Cejl a okolí („Bronx“) jako příklad lokalit
Po r. 1989 došlo k seskupování brněnských Romů v souvislosti s tlaky restituentů a vytěsňováním Romů ze středu
města. Původní starousedlická skupina se tak během let rozrostla až do dnešní podoby velmi heterogenní populace, která
„Bronx“ obývá a u které neexistuje jednotící prvek, ať už na příbuzenské, subetnické nebo rituální rovině.
V takovýchto lokalitách dochází k jisté míře autoexkluze, respektive k adaptaci na podmínky materiální chudoby.
V prostředí sociálního vyloučení si lidé (skupiny, rodinná uskupení) vytváří specifický integrovaný systém hodnot, který
může být v antropologické perspektivě pojímán jako kultura. Takovýto systém je vytvářen za účelem snazšího přežití
v dané situaci. Proto se v této souvislosti užívá pojem „kultura chudoby“2.
Celkově i s gádži (Neromy; nejedná se pouze o spodinu, ale i o střední třídu) obývá „Bronx“ cca 6–7 tisíc obyvatel,
bydlících v starých činžovních domech, z nichž leckteré jsou již odkoupené do soukromého vlastnictví, jiné jsou stále
městské. 90 % Romů bydlících v soukromých domech zde bydlí bez nájemní smlouvy (vlastník je může kdykoli vystěhovat, vlastníky jsou často Vietnamci). Ti, kteří užívají městských bytů, mají smlouvu buď na dobu neurčitou (starousedlíci)
nebo určitou (buď jde o nově přidělené byty, anebo o byty po rekonstrukci: změna typu smlouvy z doby neurčité na dobu
určitou, např. jen na 3 měsíce). Nájem v městských bytech činí 24‑27,50 Kč/m2, velikost bytů se pohybuje mezi 35 a 120
m2, byty jsou nejčastěji 3. a 4. kategorie, ale jsou mezi nimi i byty první kategorie. Platící nájemníci mohou využívat
a hojně využívají státní příspěvek na bydlení. Ten mohou získat i dlužníci, dohodnou-li se s městem na splátkovém kalendáři. Institut zvláštního příjemce je zaveden pro málo případů, jeho rozšíření naráží na neochotu úředníků městské
části. V současné době bylo vydáno mnoho soudních příkazů k vystěhování neplatičů (např. celý dům na Francouzské
68, r. 2004), nikdo zatím z bytu nebyl vyhozen. V případech nájemní smlouvy na dobu určitou lze nájemníky po vypršení
smlouvy vystěhovat bez udání důvodů.
Elektřina je mnohdy zavedena na černo, a to od sousedů za úplatu, elektrárny nerady přistupují na splátkové kalendáře. Voda odpojena není, nicméně problémy nastávají v období ročního vyúčtování, a to v těch domech, kde neexistují
hodiny pro každý byt zvlášť. Topí se hlavně kamny typu WAW, ale i přímotopy a 4 domy jsou vytápěny dálkově kotelnou.
Tu a tam lze narazit na kamna na pevné palivo, na nichž se pak i vaří.
2Použitím konceptu tzv. kultury chudoby (od antropologického klasika Oskara Lewise) byla formulována obecná vstupní hypotéza,
je-li možné (a bude-li přínosné) nahlížet na tzv. „romská“ (pří)městská ghetta nikoli v dosud běžných etnických kategoriích (tedy jako
na romská ghetta), ale jako na enklávy, jejichž obyvatelé se od zbytku populace ČR liší primárně a zejména sdíleným hodnotovým systémem a životními strategiemi (spíše než svou „etnicitou“). V nejobecnější perspektivě se jedná o pokus o posun od dosud standardní
etnické optiky k optice sociálně-ekonomické. (Formulováno na základě vládní Zprávy o stavu romské komunity za r. 2004 v pojednání
o výzkumech Západočeské univerzity).
4. Ukázka situace ve vybraných lokalitách rozvojového partnerství Mikrobus
Největším problémem je rozpor mezi výší záloh a výší ročního vyúčtování, které zpravidla způsobí krach jinak vyváženého finačního penězovodu.
Domácnosti jsou vícegenerační, ročně se na městském úřadě objeví až 150 nových žádostí mladých romských rodin
o byt. Přidělování bytů je dle terénních pracovníků nepřehledné, každá městská část má svůj vlastní bodový systém (pořadníky neexistují), dle kterého byty přiděluje. V praxi to vypadá tak, že byt dostane ten, kdo je podle uvážení úředníků
platby schopný, nebo ten, kdo dodá obálku.
Zhruba 90 % Romů je bez legální práce, ti, kteří jsou zaměstnáni, pracují v Zetoru a u romských stavebních firem.
Přes léto pak pracuje 60–70 % mužů, z toho 10 % na smlouvu. Romské stavební firmy berou Romy, české firmy hlavně
Ukrajince. V Brně jsou 3 romské firmy s. r. o., ty mají své stálé zaměstnance, hodně Romů pracuje na živnostenský list.
Trvale roste lichva. S tzv. “interesem” dnes půjčuje snad již každý. Skutečných lichvářů se stálou klientelou je zhruba
10 rodin na celé Brno. Úrok činí 75–100 % na měsíc.
Trmice
Obec Trmice se nachází v severních Čechách, bezprostředně sousedí s krajským městem Ústí nad Labem. Do roku
1996 byly Trmice jedním z obvodů tohoto města, od uvedeného roku jsou ale samostatnou obcí. Čilý kontakt mezi Trmicemi a Ústím nad Labem nebyl „osamostatněním“ nijak narušen, do Ústí jezdí Trmičtí nadále za příbuznými a na nákupy, některá důležitější jednání na úřadech dodnes vyřizují rovněž v Ústí. Osídlení Trmic Romy má i v lokálním kontextu
poměrně dlouhou tradici: první Romové sem přišli z okolí slovenských Michalovců hned po 2. světové válce a následovalo několik dalších vln romského osídlování. Spolu s ústeckými čtvrtěmi Předlice a Krásné Březno jsou Trmice zřejmě
nejdéle Romy osídlovanou lokalitou bývalého okresního města.
Trmických lokalit, které vykazují nejzjevnější znaky sociálního vyloučení, je hned několik.
Trmice patří v celorepublikovém kontextu k obcím postiženým výraznou nezaměstnaností. Míra nezaměstnanosti
byla v Trmicích k závěru roku 2006 celkem 23,88 %, což je sice o 4,62 % méně než v roce předcházejícím (28,5 %), přesto
jde stále o nejvyšší míru nezaměstnanosti v celém bývalém ústeckém okrese (např. v samotném městě Ústí nad Labem
je tato míra 12,67 %).
Ve 4 rodinách z 5 tvořila práce na černo, respondenty shodně označována navenek přijatelnějším výrazem „brigáda“, co se týče výše výdělku sice proměnlivou, ale v podstatě stálou součást příjmů domácností, a to i jako přivýdělek
v domácnosti, kde brigáda nebyla existenční nutností, tzn. kde oba členové byli legálně zaměstnáni. Spektrum brigád je
pestré: od výpomoci u příbuzných (sekání dřeva za stravu a drobný peníz), pomocné práce na stavbách přes kvalifikovanější manuální práce až po sběr (resp. krádeže) kovů.
K disproporcím mezi příjmy a výdaji dochází – po sečtení příjmů některých domácností vyplynulo, že stránka výdajů je vyšší než stránka příjmů. Na základě provedených interview se však zdá, že i tehdy, když je pravidelný měsíční
příjem výdaji v konkrétním měsíci překročen, je to jen výjimečně v částkách větších než 1 000 Kč. Prolomení do větší
zadluženosti hrozí pouze výjimečně při neočekávaných či extrémně nákladných událostech (svatba, pohřeb, křtiny), tehdy ale obvykle zafunguje rodinná solidární síť formou bezúročných půjček či se náklady proplatí díky tradičnímu zvyku
finančního příspěvku všech aktérů události (křtiny).
5. Výstupy analýzy mikroekonomických modelů relevantní pro personální pracovní poradenství
5. Výstupy analýzy mikroekonomických modelů
relevantní pro personální pracovní poradenství
Pracovní poradenství vykonávané nestátním neziskovým sektorem (dále jen NNO) je v České republice poměrně
novým fenoménem, rozvíjejícím se zvláště s podporou programů omezování sociálního vylučování Evropského sociálního fondu a jeho programu EQUAL. Na rozdíl od poradců profesionálních (tj. ziskových) agentur zprostředkování
práce jsou poradci pro zaměstnanost zaměstnaneckých programů NNO často ze sociokulturního prostředí vlastní
klientely, zvláště pak jedná-li se o programy zaměřené na romskou klientelu. To má pozitivní význam, protože se tím
čelí fenoménu sebestylizace klientů, kterou je možné uplatnit u poradců neznalých vnitroetnické životní a ekonomické
strategie. Respondent se stylizuje a odpovídá ve směru jím předpodkládaného očekávání tazatele. Před dobře orientovaným tazatelem tato praktika ztrácí smysl.
Osobní zkušenosti poradců působících v nestátních neziskových organizacích jsou pak často spojeny s výkonem
terénní sociální práce a sociálního poradenství. Umísťování klientů personálního pracovního poradenství na trh práce
klade na poradce NNO značné časové a psychické požadavky a má vnitřní a vnější limity.
5.1. Vnitřní limity umísťování klientů na trhu práce
Nekvalifikovanost, nízká vzdělanostní úroveň
Je jen málo klientů rozvojového partnerství Mikrobus (dále jen RPM), kteří disponují vyšším než základním vzděláním a mnozí z nich se nemohou ani pochlubit absolvováním rekvalifikačního či jiného edukačního kurzu. To je samozřejmě jednak limituje při výběru zaměstnání, a navíc je i odměna za jejich práci adekvátně k její povaze tou nejnižší, tedy
nemají v porovnání se stejnou, o málo nižší či dokonce ještě vyšší sociální dávkou (součtem dávek) od státu ani motivaci
těžce nalezené a se zaměstnavatelem vyjednané volné pracovní místo obsadit.
Typický klient je svojí nekompetentností k tomu, aby si sehnal sám práci, věděl, na koho se kdy a jak obrátit, aby jeho
snažení bylo úspěšné, na trhu práce diskvalifikován a neobejde se bez asistence pracovního poradce, tedy je zaměstnatelný teprve tehdy, stane-li se klientem.
Minimální či žádné pracovní zkušenosti
I ti zaměstnavatelé, kteří se uvolí zaměstnat nekvalifikovaného Roma ze sociálně vyloučené lokality („špatné adresy“)
požadují, aby měl v oboru alespoň v praxi, nemá-li již odborné vzdělání. Absence zkušeností s náplní nabízené pracovní
pozice jsou ale kolikrát nepřekonatelnou překážkou i tam, kde je tato pracovní pozice takového charakteru, že žádné
vzdělání nevyžaduje. Uchazeč bez pracovních zkušeností nezvládne už samotný fakt, že přestal být nezaměstnaným.
Tím, že je klient bez pracovních zkušeností, se nemyslí jen to, že nenabyl potřebné zručnosti v oboru, ale i to, že si jednak
neumí představit, co ta která práce obnáší a zjišťuje, že mu nevyhovuje, až když do ní nastoupí, a taktéž i to, že si neumí
představit, co obnáší práce jako taková.
Pracovní disciplína
Dlouhodobě nezaměstnaní, a zejména ti, kdo zaměstnaní nebyli ještě nikdy, nejsou připraveni na náročnost pravidelného režimu pracovního procesu a dělá jim problém přizpůsobit se pracovním a vůbec novým životním podmínkám,
nevědí, co vše je skryto pod tím být zaměstnán. Konfrontováni s realitou pak selžou.
Častými příčinami ukončení pracovního poměru je odchod z práce bez oznámení zaměstnavateli, nevrácení se
do práce po přestávce mezi turnusy, nezvládnutí přísných pravidel na pracovišti (alkohol, pracovní doba, plnění úkolů
nadřízených aj.). Některé z těchto příčin ukončení poměru lze eliminovat zesíleným kontaktem pracovního poradce jak
s klientem, tak i se zaměstnavatelem, v některých případech třeba jen plněním úlohy mediátora. Se zaměstnavatelem
lze obvykle po relevantním zdůvodnění dohodnout např. zvláštní platební režim pro klienta, tak aby ten byl motivován
v práci setrvat nebo se po turnusové pauze do ní vrátit (úsporné zálohy, zálohy v naturáliích, výplaty až na začátku dalšího
turnusu, výplaty posílané na účet ženám klientů atp.).
Nereálné představy o pracovních podmínkách
Klienti s minimem pracovních zkušeností a klienti s malými pracovními zkušenostmi mají mnohdy až absurdní
požadavky a představy (s jejich kvalitami, kvalifikací, kompetencí, ale i pracovní pozicí či obecně vůbec zaběhlými postupy na trhu práce neslučitelné). Je tomu tak i proto, že si neměli kde osvojit principy, pravidla, standardy a způsoby
komunikace se zaměstnavatelem.
Klíčovým vkladem pracovního poradce zde pak je kromě zprostředkování zaměstnání i příprava klienta na něj, tj.
ve smyslu předchozích řádků revize klientových představ tak, aby jeho očekávání byla slučitelná s podmínkami nabízenými konkrétním zaměstnavatelem a podmínkami panujícími na trhu práce obecně, a stálá asistence (byť jen telefonická)
směrem ke klientovi i směrem k zaměstnavateli po nástupu klienta do práce.
Rodina
Zřejmě největší roli v přístupu klientů k hledání si zaměstnaní a následně v jejich chování se v něm, pokud si je najdou, sehrávají rodinné vztahy. Ve fázi přípravy na nástup do práce je třeba pracovat dlouhodobě s manžely/manželkami/
partnery/družkami, neboť právě od nich hrozí riziko ohrožení práce pracovního poradce. To se ještě zvyšuje, pokud
klient do práce nastoupí a zvláště nastoupí-li do práce, vykonávané daleko od jeho bydliště, do práce turnusové, kdy
je i několik týdnů mimo domov. Manželky/družky zjišťují, že muž jim doma chybí, stávají se oběťmi vlastní žárlivosti
a přesvědčují partnera k návratu. S takovým scénářem musí pracovní poradce počítat, částečně lze jeho naplnění předejít
intenzivním kontaktem s rodinou pracujícího klienta na jedné straně a s ním samotným (což lze po jeho nástupu často
jen telefonicky) na straně druhé, ale vhodné je, aby se pracovní poradce snažil na očekávatelné obtíže rodinu připravit
ještě před realizací klientova nástupu do zaměstnání.
Ideální práce, ideální plat klienta
Vezme-li se klient typický, jde o muže, živitele rodiny, bez vzdělání a s nijak oslnivými či žádnými pracovními zkušenostmi jinými než z příležitostných nelegálních přivýdělků. Zjistí se, že jeho představy o práci, pracovních podmínkách
a výdělku se opakují napříč všemi situacemi. Ideálními jsou shledávány pomocné práce na stavbách (zednické, bouračské), práce výkopové a jednoduché práce v lesním hospodářství (výřezy, sadba), případně sezonní práce v zemědělství.
Tyto druhy práce v představách klientů bezkonkurenčně dominují, s velkým odstupem na pomyslné trati za štěstím
za nimi klopýtají pozice jako terénní (komunitní) sociální pracovník, asistent učitele ve speciálních (rozuměj romských)
třídách ZŠ, koordinátor aktivizačních prací, u mladší generace pak uplatnění se v zábavním průmyslu (hudebníci, zpěváci, tanečníci).
Klientky preferují práci uklízeček a prodavaček v supermarketech a práci na montážních linkách. Ženy však až
na výjimky nejsou ochotné, především z důvodů starosti o děti a domácnost, jakož i z důvodu žárlivosti partnerů, za prací cestovat mimo region svého bydliště. Pracovat v regionu je přáním i většiny mužů, nicméně tito nejsou k domácnosti
poutáni tak silnými vazbami a při reflexi nedostatku volných pracovních míst v bezprostředním okolí domovské lokality
se vcelku rychle smiřují s představou, že za prací budou cestovat. Stejně tak požadují minimálně týdenní zálohy, nejlépe
ale zálohy bezprostředně po nástupu do zaměstnání, a hrazené ubytování (přinejhorším strhávané ze mzdy) a stravné
(s představou práce mimo domov se automaticky pojí představa pobírání diet).
Alespoň část z těchto požadavků jsou zaměstnavatelé obvykle schopni splnit, největším kamenem úrazu jsou ale
klientovy představy o výši mzdy. Ty se zpravidla pohybují v říši nereálna, a paradoxně čím nižší vzdělání klient má,
tím vyšší očekává platové ohodnocení. Díky nedostatku pracovních zkušeností a neorientovanosti na trhu práce klient
nechápe takové základní souvislosti, jako je úměra mezi dosaženou kvalifikací (a tedy obsazením adekvátní pracovní pozice) a výší mzdy. Klienti, kteří pravidla trhu prohlédli, si na pomocné práce zřídili živnost a vymanili se tak ze závislého
postavení námezdních sil.
5.2. Vnější limity umísťování klientů na trhu práce
Diskriminace na trhu práce
Tristní jsou zkušenosti s umísťováním romských klientů na pracovním trhu. Vezme-li se do úvahy, že poradce, který
je schopen vysvětlit potenciálnímu zaměstnavateli, jaká je náplň jeho práce a jaký otisk zanechá v klientovi, potažmo
jaké záruky může zaměstnavateli poskytnout, prorazí zaměstnavatelovu nedůvěru vůči romským uchazečům o práci asi
v jednom případě z deseti, jsou šance, které má Rom, který se o práci uchází sám, bez pomoci zprostředkovatele, téměř
nulové. Někteří zaměstnavatelé, a zhusta pracovní agentury, riziko, že se jim přihlásí romský uchazeč, eliminují již předem tím, že si kladou požadavky neadekvátní nabízené pozici, především vzdělanostního rázu (na nekvalifikované práce
požadují jakoukoli kvalifikaci), či požadují přiložení fotografie k vyžadovanému životopisu (obojí lze charakterizovat
jako nepřímou diskriminaci).
Diskriminace na pracovišti
Je-li už romský klient umístěn, nastávají (ne vždy) další problémy. A to buď přímo se zaměstnavatelem, který nedodržuje dojednané podmínky (délka pracovní doby, druh práce, výše odměny, podmínky ubytování, proplácení cestovného, stravné, charakter smlouvy, je-li vůbec nějaká s pracovníkem sepsaná, neseznámení pracovníka se zněním smlouvy,
neodůvodněné ukončení pracovního poměru, protizákonné zacházení s pracovní silou blížící se někdy až otrocké práci
atp.) anebo s neromskými zaměstnanci: nejrůznější podoby šikany, otevřené protesty proti umístění romského pracovníka na pracovišti, na ubytovně, proti sdílení stravovacích prostor, šaten apod., s čímž se romský zaměstnanec, obzvláště
v případě, že je zaměstnán prvně, nedokáže vyrovnat, z práce odchází (často utíká) nebo se pokusí bránit a je propuštěn,
za což je v důsledku toho postižen ještě podruhé tím, že je vyřazen z evidence úřadu práce (nebyl-li schopen dodat
smlouvu) nebo do ní opětovně nezařazen (dostane-li od zaměstnavatele výpověď), a ocitá se na několik měsíců bez prostředků. V podstatě je diskriminován a ještě neoprávněně postihnut.
Situace většiny klientů na trhu práce je natolik limitována vnitřními a vnějšími omezeními, že pokud by se realizátoři nevydali spíše cestou sociálního podnikání (jak to již činí jeden z nich – LIGA Bruntál), pak jako primární považujeme udržení klientů personálního poradenství v sociální síti a v kontaktu s orgány státu a samospráv, především pak úřady práce.
V případě umístění klienta na pracovní místo je vhodné dále sledovat jeho působení, aby se v případě náhlého,
nenadálého či jinak nestandardního ukončení pracovního poměru ještě více nezhoršila jeho situace (vzhledem k situaci
výchozí). Vzhledem k nově platnému zákonu o pomoci v hmotné nouzi (od 1. 1. 2007) je důležité vědět, že nedostatečný
příjem je pouze jednou z podmínek hmotné nouze, podstatné je, že osoba, resp. společně posuzované osoby si ho nemohou zvýšit vlastním přičiněním.
Nová úprava zvýhodňuje ty, kteří přijmou zaměstnání i hůře placené. Pracovní příjmy se započítávají pro výpočet
výše dávky jen zčásti, a proto je možné i potom dosáhnout na dávku pomoci v hmotné nouzi. Celkový příjem (pracovní
a sociální dávka) je pak vyšší než z pobírání samotných sociálních dávek.
Nově stanoví okruh osob, které jsou posuzovány společně, zákon o životním a existenčním minimu. V podstatě jde
o všechny osoby, které spolu žijí v jednom bytě. Pro účely doplatku na bydlení je okruh společně posuzovaných osob
shodný jako u příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory (všechny osoby, které jsou v bytě hlášeny k trvalému pobytu; nevyžaduje se podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby). Jejich příjmy se však
posuzují společně. To je zřejmě jedním z důvodů, proč podle předběžných zjištění nezískávají početné romské rodiny
dávky pomoci v hmotné nouzi. Počet jejich příjemců se v celé ČR snížil na cca 43 %.
Nový zákon o hmotné nouzi přináší občanům jediný nárok – a to nárok na bezplatné poradenství. Vymahatelnost
takovéhoto nároku (jakožto uplatnění práva za určitých stanovených podmínek) nebyl prozatím s to zákonodárce zajistit. Lze předpokládat, že takovéto poradenství bude v budoucnu garantovat stát po v současnosti ohlašovaném vzniku
specializované státní správy, Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální služby a jeho okresních ředitelství. Pro další
realizaci aktivit, podporovaných produkty projektu Mikrobus, je garance dostupného poradenství klíčovou otázkou.
6. Příklady dobré praxe a jejich srovnání s projektem Mikrobus
6. Příklady dobré praxe a jejich srovnání
s projektem Mikrobus
Zaměstnatelnosti a zaměstnávání Romů je logicky věnována pozornost v řadě projektů financovaných z nejrůznějších zdrojů. Katalog příkladů dobré praxe v oblasti romské integrace, kterou vydala Otevřená společnost, o. p. s., ve spolupráci se sdružením FORINT, uvádí některé příklady, což poskytuje možnost jejich porovnání s projektem Mikrobus.
Projekt „Dělání pro vzdělání“, který realizovalo Step by step ČR, o. s., se orientoval na zvýšení kvalifikace Romů
prostřednictvím rekvalifikačního kurzu pro práci s dětmi a mládeží ve volnočasových aktivitách – s názvem „Lektor
volného času“. Obsah byl zaměřen na rekvalifikaci romských uchazečů o zaměstnání, kteří hledají uplatnění v oblasti
práce s dětmi.
Projekt „Podpora zaměstnanosti a vzdělanosti Romů v Novém Bydžově“ realizoval Městský úřad Nový Bydžov. Cílem projektu bylo vytvořit pracovní návyky skupiny Romů, zorientovat je v pracovním světě a získat pro ně akreditovanou rekvalifikaci v oboru. Součástí bylo i snížit negativní postoje místních zaměstnavatelů vůči Romům. Prostředkem
projektu byly rekvalifikační kurzy.
Projekt „Podporované zaměstnávání Romů“ realizovala Charita Olomouc. Cílem projektu bylo nalézt vhodná pracovní místa pro uživatele služby, zlepšit postavení Romů na trhu práce, překonat předsudky při přijímání romských
uchazečů na straně potenciálních zaměstnavatelů. Nástroji projektu byl individuální přístup, job kluby a další.
Projekt „Podporované zaměstnávání Romů“ realizoval EKOLTES Hranice ve spolupráci s romskou firmou STERENA. Cílem projektu bylo naučit vybranou skupinu základním pracovním návykům, zapracovat je v jednoduchých
pracovních činnostech a po vytipování nejúspěšnějších jim umožnit rekvalifikace na složitější práce. Šlo o to vytvořit tak
možnosti pro jejich uplatnění na běžném trhu práce nebo jim pomoci při soukromém podnikání.
Projekt „Prací za integrací“, který realizovalo Step by step, o. s., byl zaměřen na získání a rozvoj klíčových znalostí,
dovedností a schopností, které umožní příslušníkům ohrožených skupin sociální a pracovní začlenění a zajištění přístupu
k celoživotnímu vzdělávání a dále vytvoření pracovních míst pro lektory volného času, jejich zaměstnání a udržení.
Projekt „Pracovní agentura LUMA“ – komplexní podpora zaměstnanosti a monitoring diskriminace v přístupu k zaměstnání, realizovala organizace Společný svět. Jeho cílem bylo snížení počtu dlouhodobě nezaměstnaných, sociálně
hendikepovaných osob s nízkým nebo chybějícím vzděláním, poskytování komplexní podpory v průběhu procesu hledání a udržení si zaměstnání a monitoring diskriminačních praktik. Základními principy byly individuální přístup, dostatek času na klienta, spolupráce s celou rodinou a provázení klienta celým procesem řešení komplexu problémů.
Projekt „Příležitost pro Romy – příležitost pro zaměstnavatele – příležitost pro všechny (Šance pro budoucnost)“
realizovalo o. s. Spolu. Cílem projektu bylo zlepšit postavení příslušníků romské komunity na pracovním trhu prostřednictvím programu podporovaného zaměstnávání s akcentem na individuální přístup.
Projekt Charitního sdružení Děčín „Romové chtějí pracovat“ si kladl za cíl usnadnit nezaměstnaným děčínským Romům přístup na pracovní trh i setrvání na něm a přispět k lepšímu soužití romských a ostatních děčínských občanů. Byla
poskytována individuální pomoc, poradenství a informace. Projekt se orientoval na zmocnění klientů v dovednostech
souvisejících s hledáním a udržením zaměstnání.
IQ Roma servis, o. s., realizoval projekt „Systém pro úspěšné uplatnění Romů na trhu práce“. Kladl si za cíl zvyšovat
vzdělanost, kvalifikaci a motivaci pro podporu přechodného období sekundárního vzdělávacího cyklu mladé romské
generace ve věku 13–18 let a tím také zlepšit sociální úroveň příslušníků romských komunit a vytvořit tolerantnější prostředí pro Romy.
Projekt „Šance pro Romy“ realizovala Upre Roma, o. p. s., a jejím cílem bylo podpořit pracovní návyky a sociální
rehabilitaci příslušníků romských komunit, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Nástroji byly individuální pohovory,
odborná instruktáž, rekvalifikace apod.
Produkty projektu Mikrobus mají v tomto srovnání některé přednosti. Především, pro potřebu co nejpřesnějšího
nasměrování aktivit předcházela tvorbě produktu analýza situace, pokud jde o sociálně ekonomické postavení cílových
skupin ve sledovaných regionech a jejich ekonomické strategie. Další aktivity se tak realizovaly na základě analýzy, jejímž
cílem bylo poznání reálné situace a její regionální a místní diferenciace.
Výsledkem byl vzdělávací modul a metodická příručka, přičemž oba tyto produkty jsou charakteristické komplexním tematickým obsahem. Tento přístup překonává vnitroresortní nekooperaci systémů dávek pomoci v hmotné nouzi,
6. Příklady dobré praxe a jejich srovnání s projektem Mikrobus
systému sociálních služeb, systému politiky zaměstnanosti a rozvíjejícího se systému občanského poradenství a kompetenční rozdělení těchto aktivit mezi agendy různých pracovišť veřejné správy (samosprávy a jejich jednotlivých úseků
a agend a státní správy).
Individuální přístup ke klientům ve smyslu celostního řešení jejich problémů není reálně v silách aktivní politiky
zaměstnanosti, a koneckonců žádný ze „sociálních zákonů“ takový multidimenzionální přístup bohužel nepředpokládá.
Přesněji řečeno takový přístup perspektivně předpokládá pozastavený projekt státního sociálního úřadu, který na počátku roku 2007 prezentoval ministr práce a sociálních věcí. Koncová pracoviště tohoto systému měla mít schopnost komplexního řešení problémů klientů napříč nyní oddělenými systémy dávek, sociálních služeb, zaměstnanosti a podobně.
Výhodou a přínosem projektu Mikrobus je to, že produkty (metodická příručka a vzdělávací modul) jsou nejen
ověřeny v praxi, ale jsou opětovně využitelné při zavádění služby poradenství pro zaměstnanost v jiné organizaci jako
návod a jsou udržitelné.
Lze vymezit dvě silné stránky. První je, že byly vytvořeny nástroje pro profesionalizaci působení nestátních neziskových organizací, a za druhé, že řeší návrat do normálního trhu práce a pomáhá tak snížit význam a vliv problému černé
práce.
Další využití produktů povede k potřebě reagovat na různou úroveň a strukturu vzdělání příjemců, odborných i laických pracovníků umožněním dovzdělání cestou jednotlivých tematických bloků.
7. Metodická příručka pro poradce pro zaměstnanost
Metodická příručka (dále jen příručka) pro poradce pro zaměstnanost uvádí, „jakým způsobem může pracovník
v sociální oblasti poskytovat služby, které pomáhají uplatnění na trhu práce osobám znevýhodněným zejména jejich
nízkým vzděláním, dlouhodobou nezaměstnaností, popř. etnickým původem, životem v sociálně vyloučené lokalitě atd.“
Možnosti poradce pro zaměstnanost (dále jen poradce) se tudíž vymezují metodickými postupy práce s klientem. Příručka má dát poradci mantinely při jeho jednání s klientem, stanovit hranice spolupráce: „Poradce musí znát jednak své
osobní limity (hranice svých schopností), ale také limity profese, kterou vykonává, resp. služby, kterou nabízí klientům
(Metodická příručka, 2008).“
Právě v regulaci průběhu stanovení (resp. stanovování) hranic spolupráce s klientem spatřujeme principiální
úlohu příručky. V samotné praxi ovšem pracovníci projektu zastávají současně roli terénního sociálního pracovníka
a poradce, přičemž se jejich klientela většinou překrývá. Takováto znalost klientely daná výkonem sociální práce nemusí
být v pracovním poradenství vždy výhodou. Klient může stěží rozlišit, jakou profesní roli jeho pracovník v dané chvíli
zaujímá. A poradce se nemůže zcela oprostit od role sociálního pracovníka při stanovení hranic spolupráce. Tím spíše je
potřebný výčet práv a povinností obsažený v pravidlech spolupráce projektu (Metodická příručka, 2008).
Při zvyšování zaměstnatelnosti klienta je patrně nejobtížnějším úkolem zvládnout jeho očekávání, učinit je reálnými.
Vzhledem k cílové skupině projektu musí poradce umět čelit „asistencialismu“3 klienta, přinejmenším tak, aby sklon
k očekávání „vyřízení záležitosti“ neposiloval. Poradce by měl disponovat příklady z praxe jako záchytnými body k vymezení jednání s klientem. Ze zkušeností jiných pracovněporadenských projektů, jednajících s obdobnou (či stejnou)
klientelou (Centrum pro integraci cizinců, Člověk v tísni) vyplývá, že takovéto potřebné příklady záchytných bodů (pozitivních příkladů) lze akumulovat spíše v prostředí, kde je jasně oddělena role poradce pro zaměstnanost a sociálního
pracovníka („teréňáka“).
Příručka uvádí, že „soulad poptávky a nabídky je tedy třeba podpořit změnou, a to intervencí do kompetencí klienta,
zvýšením jeho zaměstnatelnosti“. Nejprve k otázce souladu poptávky a nabídky, neboť dosahování takovéhoto souladu
považujeme pro trh práce u nás a situaci cílové klientely projektu za proces zásadní, zvláště pak za stávající ekonomické
situace, kdy nabídka pracovních míst pro osoby s nízkou (či žádnou) kvalifikací reálně existuje (2008). Jedná se především o nabídku práce v montovnách a zemědělství, kde cílová skupina klientely projektu čelí konkurenci pracovních
sil ze zahraničí, především ze zemí bývalého Sovětského svazu, Mongolska a Vietnamu. Pokud klient není s to obstát
v konkurenci takové zahraniční pracovní síly, pak zaměření „intervence do jeho kompetence“ nemůže pominout otázku
souladu s poptávkou.
Intervence do zvýšení kompetencí klienta by za současné ekonomické situace měla cílit k posílení a přijetí reálných
očekávaní – tj. přijetí práce odpovídající kvalifikačním předpokladům.
V tomto ohledu považuje zpracovatel za potřebné podtrhnout bod VIII. postupu zahájení spolupráce s klientem, tj.
nabídku zpětné vazby klientovi – hodnotící pohled, a to i s vědomím toho, že taková zpětná vazba může narušit presumovanou rovnost ve vztahu poradce a klienta. Musí totiž vyhodnotit možnosti klientova uplatnění a takovéto vyhodnocení
klientovi takříkajíc „prodat“. Příručka nabízí poradci kritéria takovéto zpětné vazby: „...je nutné dbát na to, aby zpětná
vazba byla realistická, vycházela z hodnocení skutečných schopností a možností klienta, zahrnovala i pozitivní ocenění
klienta a končila představením reálných variant řešení, ze kterých klient může volit“ (Metodická příručka, 2008).
3
Asistencialismus: spoléhání se na intervenci zvnějšku či dožadování se pomoci okolí a institucí při řešení svých sociálních a ekonomických problémů. Pojem je užíván při popisu života Romů/Cikánů jak respektovanými etnology Marušiákovou a Popovem tak
i v dotazníkovém výzkumu: Identita Romů v jihovýchodní Evropě – Bulharsko, zpracovaném agencií Ethnobarometer v r. 2003 („Těžko
říct, nakolik má jedna ze specifik romské mentality – asistencialismus – co společného se socialismem a jeho přijetím. Asitencialismus
můžeme detekovat téměř při všech rozhovorech jakožto specifickou formu rétoriky. Při diskuzi sociálních problémů Romů zmiňují
informátoři, co není Romům dáváno a co by mělo býti dáváno“ (str. 79; výňatek přeložen zpracovatelem).
Zmínili jsme již, že z hlediska cílové skupiny klient stěží rozeznává podvojnou úlohu poradce pro zaměstnanost a terénního sociálního pracovníka. I při důsledném rozdělení takovýchto rolí zastávaných jednou osobou dochází k souběhu
dalších rolí poradce: příručka takovéto role rozděluje na úlohy poskytovatele prostředků pro komunikaci se zaměstnavatelem (telefonu, počítače aj.), školitele, osobního asistenta (doprovod) a zajišťovatele (ručitele a vyjednavače). V tomto
ohledu je pozice poradce markantně jiná než v jiných známých praktikovaných postupech (úřadů práce a personálních
agentur). Poradce se stává fakticky advokátem a příručka mu co se týče metod doporučuje, jak tyto přístupy (role) podle
situace obměňovat tak, aby spolupráce s klientem nesklouzla směrem „k závislosti klienta na službě poradce pro zaměstnanost“ a snížení kompetence (nezplnomocňování) klienta. Příručka zmiňuje nutnost variability (resp. volby variant)
při zvyšování klientova zátěžového prahu, „a to již při formulaci cíle spolupráce a kroků k jeho dosažení“ (Metodická
příručka, 2008).
Přitom poznání zátěžového prahu vychází (má vycházet) z mapování lokality a z něj zřejmě vycházející charakteristiky cílové skupiny a v důsledku i samotného (individuálního) klienta. Vzhledem k uzavřenosti společenství cílových
skupin (konkrétně například Brno/Drom a místní „komunita“) se za spíše méně vhodnou aktivitu pro posilování zátěžového prahu jeví v příručce zaznamenaná zkušenost s provozem job klubu: „Samotné aktivity v rámci job klubu byly
specifické, někdy měly méně strukturovaný průběh, což přinášelo zájem klientů o aktivitu. Jako podpůrné prostředky
byly spatřovány občerstvení pro klienty, změna prostředí (mimo poradnu), hezké útulné prostředí, vstřícnost, pohodlí
(blízkost domovu), nácviky dovedností na reálných volných místech, prostor pro diskuze dle aktuálních potřeb klientů,
prostor pro vyjádření klientů (o sobě, o své situaci), dopolední čas (odpoledne může být vnímáno jako prostor pro odpočinek), doplňkové služby pro klienty (hlídání dětí, doprovodný program apod.), výběr klientů (nezaměstnaní, nepracující
na černo, s dostatkem volného času, bez zátěže komplikované životní situace) atd.
Po každé schůzce probíhá půlhodinová praxe na počítačích pro ty, kdo projevili zájem. Po realizaci aktivity jsou klienti požádání o vyplnění „vysvědčení“, ve kterém je snaha o zachycení zpětné vazby směrem k osobě lektora, organizaci
skupinové aktivity apod.“ (Metodická příručka, 2008).
8. Hodnocení koncepce projektu a jeho přínosu
8. Hodnocení koncepce projektu a jeho přínosu
Projekt Mikrobus byl v přípravné i realizační fázi permanentně propojen s konkrétní realitou, její analýzou i jako
zdroje průběžné korekce práce na produktech. Odborná literatura takovýto přístup charakterizuje následovně: „Zúčastněným pozorováním je možné popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se objevují a proč.
Tato strategie se používá v etnografickém výzkumu nebo v případových studiích, které se soustřeďují na hloubkový popis
a analýzu nějakého jevu. Zúčastěné pozorování je zvláště vhodné, jestliže:
• jev, který se bude zkoumat, je málo prozkoumaný;
• existují velké rozdíly mezi pohledy členů a nečlenů sledované skupiny;
• jev není přístupný pohledu osob mimo skupinu.“4
Lze konstatovat, že projekt Mikrobus a jeho výstupy splňují všechny tři citované charakteristiky.5 Problematika neziskového zprostředkování práce a obecně fungování projektů iniciovaných nabídkou Evropského sociálního fondu je
jevem málo (ne-li vůbec) prozkoumaným. Soudě podle zaznamenaných mediálních reakcí na danou problematiku, existují nesporně velké rozdíly mezi pohledy členů a nečlenů takovýchto aktivit (sledované skupiny činovníků projektu Mikrobus a jejich klientů). Nesporná je rovněž nepřístupnost jevu pro náhled osob ocitajících se zcela mimo zainteresovanou
(sledovanou) skupinu.
Ústřední otázkou jakékoliv analýzy projektů nekomerčního zprostředkování práce a pracovního poradenství je vyhodnocení jejich efektivnosti, tj. jestli by lidé, o kterých se tvrdí, že jim byla práce úspěšně zprostředkována, si ji nenašli
i bez pomoci zprostředkovatelů a poradců. Zvláště markantní se taková otázka stává v prostředí prakticky plné zaměstnanosti (tj. 5 % nezaměstnanosti, kdy z toho 2 % se statisticky považují za osoby krátkodobě nezaměstnané v procesu změny
zaměstnání – „between jobs“ a zbylá 3 % za osoby nezaměstnatelné). A právě v takovémto „statistickém“ prostředí se
odehrávaly v posledních třech letech aktivity projektu Mikrobus, i když ve „statisticky“ odlišných lokalitách. Analytický
přístup, pilotní ověřování každého dílčího kroku, a to jak u vzdělávaných poradců pro zaměstnanost, tak u jejich klientů
vedl k tomu, že produkty projektu jsou využitelné variabilně v jakékoliv situaci míry nezaměstnanosti.
4
5
In: Hendl, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005, str. 193
Schéma je obecně převzato z: Jorgensen, D. L. Participant observation. London: Sage, 1989.
9. Poznatky pro další rozvoj poradenství pro zaměstnanost
9. Poznatky pro další rozvoj poradenství
pro zaměstnanost
9.1. Vztah k legislativě
Systémově přesahuje či propojuje projekt Mikrobus několik zákonem a dalšími normami upravených oblastí. Jde
o sociální služby (zejména poradenství), pomoc a aktivizaci osob podle zákona o pomoci v hmotné nouzi a poradenství
ve smyslu zákona o zaměstnanosti. Zkušenosti ukazují, že realizovat tyto aktivity jako sociální agenturu práce podle zákona o zaměstnanosti je ekonomicky náročné, a proto obtížně udržitelné. Nabízí se proto akcentovat obsah poradenství
podle zákona o sociálních službách a zahrnout jej pod tento obor. Je to také jediný nárok podle tohoto zákona. Stát se
podpisem Evropské sociální charty zavázal reálně garantovat dostupné bezplatné poradenství. Tato dostupnost se chápe
také tak, že má být nízkoprahové, dostupné dopravně apod. Přitom není nutné, aby toto poradenství zabezpečoval stát
sám svými orgány, podstatná je přítomnost těchto služeb v území, to znamená, že je možné, aby stát tyto služby jen financoval a eventuálně kontroloval, provozoval pouze v krajním případě – při absenci jiných provozovatelů.
Postupně vytvořený a ověřený tematický obsah vzdělávacího programu je významně širší než běžné vzdělání či kvalifikace sociálních pracovníků, poradců, dávkových specialistů a dalších. Tito pracovníci jsou zpravidla vzděláni monotematicky, pokud mají vůbec potřebnou kvalifikaci. Tematicky přesahuje potřebná kvalifikace poradce pro zaměstnanost
více agend (služby, dávky státní sociální podpory, dávky pomoci v hmotné nouzi, SP a HM, zaměstnanost, poradenství).
To má dva důsledky. Je třeba postupně vytvořit tematické dovzdělávací bloky. Dále je třeba prosazovat – a to i při změnách zákona o sociálních službách – možnost akreditovaného blokového tematického dovzdělávání a uznání těchto
tematických vzdělávacích bloků jako kvalifikaci.
9.2. Potřeba provádět místní analýzy
Regionální analýzy provedené při přípravě projektu Mikrobus ukázaly, že každá romská societa má své specifické
charakteristiky, odlišnosti, různé ekonomické postavení, společenskou prestiž v místě a je různě zasažena obecně fenoménem sociálního vyloučení a konkrétně různou mírou nezaměstnanosti, závislosti na sociálních dávkách.
Dokonce jsou rozdíly i v tom, co by bylo možné označit za romská etnická specifika, pokud jde o chod domácnosti
a podobně. Je proto vždy potřebné, aby se poradenství pro zaměstnanost opíralo o znalost těchto faktorů, a proto je nutné
vždy provést místní analýzy – každá societa je jiná a vyžaduje modifikovat přístupy.
10. Poradenství pro zaměstnanost jako významný nástroj politiky romské integrace
10. Poradenství pro zaměstnanost jako významný
nástroj politiky romské integrace
SOCIOKLUB, o. s., realizoval v roce 2003 výzkum faktorů sociálního vzestupu úspěšných příslušníků romské minority a opakovaně toto téma analyzoval na přelomu let 2007/2008. Rozsáhlé dotazníkové šetření i standardizované
rozhovory ukázaly, že v životě jednotlivých respondentů sehrály v klíčových okamžicích zásadní roli takové osobnosti
z vnějšího prostředí jako učitel, mistr na učilišti, trenér sportovního mužstva, důstojník při výkonu vojenské služby nebo
kněz. Nebyla to nějaká charakteristická imanentní aktivita systému, který reprezentovali, protože jiní z jejich řad byli
dotazovanými hodnoceni i negativně. Byl to projev osobního zájmu, aktivity, osobního přesvědčení a důvěry.
Do osobnosti poradce pro zaměstnanost je zahrnut nejen úkol plynoucí z jeho zařazení do systému, ale je současně
osobně angažován pro tuto práci a je pro ni odborně připraven. Právě tento člověk by se mohl stát oním klíčovým
faktorem sociálního vzestupu. Osobní zájem a zaujatost dokládá výběr několika vět z rozhovoru se sociálním podnikatelem a romským poradcem ze Slezska, jehož firma je svázaná s občanským sdružením, které bylo partnerem projektu
Mikrobus.
„Tak ta vidina byla ta, že jsem chtěl zaměstnávat lidi. Ono sociální pracovník je trošku absolutně beze zbraní, když
za ním přijdou lidi a říkají mu o svých sociálních problémech, o tom, jak nemají zaplacené nájmy. A v případě, že sociální
pracovník není Bill Gates, že vytáhne peníze a dá jim na nájem, tak nemá jinou možnost než přemýšlet o tom, jak ty peníze
by si měli obstarat, aby si ten nájem zaplatili.Tak jsem vymýšlel způsoby, jak ty lidi zaměstnat.“
„Nám se povedlo udělat, v podstatě postavit stavební firmu z ničeho. My jsme opravili spoustu chodníků tady v Bruntále
za minimální cenu pro město. My jsme postavili několik objektů pro soukromé osoby i pro podnikatele. My jsme vytvořili
chráněnou zelenou dílnu – to je dílna na recyklaci elektroodpadu. Dneska je tam skoro 40 zaměstnanců. My jsme vytvořili
sociální programy pro děti i pro mládež i pro studenty. Takže jako jsou to pracovní úspěchy, ale zase jako cena, kterou to stálo,
tak to je spousta obětování. A to nejenom mé obětování, ale prostě lidí kolem mě...“
Ono je strašně jednoduché označit někoho, že je rasista, protože nechce zaměstnat Roma, to je strašně jednoduché. Ale
když potom jsem já tím zaměstnavatelem a já si ho zkusím zaměstnat, tak já si potom na vlastní kůži poznám, co to obnáší.
Ale souvisí to také s tím, že když ti lidé jsou takhle dlouhodobě nezaměstnaní, tak prostě neumějí tu práci. Ta kvalita té práce
není taková, jaká by měla být. Souvisí to také s tím, že si na vlastní kůži vyzkoušíte, jaké to je 2x, 3x, 5x měsíčně ho budit
a vytahovat z postele. A pak teprve můžete podle mě dělat jakéhosi zprostředkovatele a posílat svým známým, podnikatelům
tyto lidi, protože to skutečně je hodně těžké.
Bylo by velmi šťastné, kdyby se mimo jiných i poradci pro zaměstnanost svou aktivitu a profesionalitou stali těmi,
kteří nastartují sociální vzestup svých klientů.
11. Koncept sociální ekonomiky jako alternativa
11. Koncept sociální ekonomiky jako alternativa
Koncept sociální ekonomiky představuje moderní pojetí řešení některých témat profilovaných projektem Mikrobus.
Sociální podnikání je navíc praktikováno jednou z organizací rozvojového partnerství – LIGOU o. s. v Bruntále, jejímž
předsedou je Jozef Baláž, který letos získal ocenění sociální podnikatel roku.
V obecně přijímaném konceptu sociální politiky jsou profilována témata poskytování sociálních služeb na místní
úrovni a téma proces integrace osob ohrožených sociální exkluzí na pracovní trhy. Zdůrazňováno je šetrné využití a rozvoj místních zdrojů (a to včetně zdrojů lidských) při poskytování služeb a realizaci programů místního rozvoje (dále ještě
zdroje materiálové a finanční). „Koncept sociální ekonomiky vychází z premisy, že stát již nemůže v plné míře sociální
potřeby uspokojovat ani finančně zabezpečovat, a že ani čistě komerční pojetí nevyhovuje nárokům moderní demokratické společnosti především na dostupnost služeb a uplatnění veřejného zájmu.“6
„Roli v sociální ekonomice hrají též spotřebitelské organizace a organizace poskytující poradenskou a vzdělávací
činnost za úhradu. V západní Evropě subjekty sociální ekonomiky poskytují služby flexibilněji a za nižší náklady než tradiční příspěvkové instituce, snižují tak tlak na veřejné rozpočty. V některých případech tyto služby vznikají jako místní
public-private partnership mezi organizacemi a veřejnou správou, jde např. o agentury zaměstnávání, komunitní centra,
služby pro domácnosti a závislé členy domácností.“7
6
7
Z podkladu pro seminář PhDr. Jaroslava Šťastná, Nadace OSF Praha „Sociální ekonomika a uplatnění NNO v tomto konceptu“, 3.
února 2005
Tamtéž
12. Závěry
12. Závěry
Cílem projektu bylo testovat různé prostředky a metody týkající se zaměstnání osob sociálně vyloučených, studovat
a analyzovat možnosti zaměstnání a překážky v přístupu na trh práce. V rámci rozvojového partnerství projektu byla vytvořena na místní úrovni informační síť, napomáhající poradcům pro zaměstnanost při zvyšování zaměstnatelnosti osob
cílových skupin – sociálně vyloučených osob a případně i jejich umísťování na trh práce. V tomto lze projekt Mikrobus
charakterizovat jako činnost orientovanou na proces. Jednotlivé problémy cílových skupin byly řešeny v komplexním
rámci a pokoušejí se o celkové vymanění těchto skupin z nevyhovující situace za použití kombinace vzájemně provázaných aktivit. V tomto ohledu projekt přináší jistou formu kontextuální inovace.
Činnost poradců pro zaměstnanost lze považovat za komplementární s již značně metodicky (i prakticky) rozvinutou praxí terénní sociální práce. Inovativnost v dosavadních postupech pracovního poradenství lze spatřovat ve vyškolení těchto poradců.
Další inovací bylo vytvoření databáze uchazečů o práci na jedné straně a databáze potenciálních zaměstnavatelů
na straně druhé. V následném užívání takovéto databáze je zakotvena i udržitelnost výstupů projektu.
Databáze uchazečů o zaměstnání a databáze zaměstnavatelů může být nadále udržována s minimálními provozními
náklady. Spolupráce vytvořená mezi partnerskými organizacemi a jejich vlastní sítě kontaktů se tak stávají trvale udržitelnou hodnotou. Udržitelnost systému asistovaného umístění je reálnou možností realizovatelnou i po ukončení rozvojového partnerství s minimálními náklady. Trvalou hodnotu budou mít také sítě, vytvořené na lokální úrovni.
Metodickou příručku pro poradce pro zaměstnanost, vyvinutou v rámci partnerství, je možné poskytnout dalším
organizacím v rámci horizontální diseminace pro realizaci stejného nebo podobného programu. Rovněž je možné nabídnout výstupy projektu ke zhodnocení při tvorbě komunitních, rozvojových a jiných strategických plánů.
Přínosem součinnosti sítě partnerských organizací je komplexní přístup k řešení nezaměstnanosti a nízké zaměstnatelnosti sociálně vyloučených, převážně Romů. Samotná existence vytvořené sítě a probíhající informační směna vede
ke zlepšení zaměstnatelnosti osob vylučovaných z trhu práce, ke zvýšení motivace k zaměstnání, vzdělávání a získávání
dovedností, potřebných na trhu práce. Jelikož pracovní sféra je v současnosti stále dominantním zdrojem identit jednotlivců i skupin, lze nadále očekávat i pozitivní přínos pro sociální inkluzi cílových skupin jako celku.
Projekt nemohl zásadně ovlivnit sociálně-patologickou situaci sociálně vyloučených lokalit, která se utvořila dávno
před vznikem samotných organizací, které dnes tvoří rozvojové partnerství. Aktivity projektu však zabraňují dalšímu
zhoršování dosud nepříznivě se vyvíjejícího fenoménu, jenž by mohl časem přerůst ve vážné ohrožení stability postižených lokalit. Výmluvným příkladem dlouhodobého zanedbání jsou např. romské osady na Slovensku.
Klíčový problém v nedostatečném využívání nabídky volných pracovních míst členy sociálně vyloučených komunit
může být definován jako nedostatečná způsobilost, připravenost a ochota těchto lidí přistoupit na podmínky vážící se
k výkonu zaměstnání, tj. zvýšenou mobilitu beroucí jako samozřejmost cestování za prací, znamenající třeba i celodenní
či vícedenní odloučení od rodiny apod. Podstoupit takovou oběť vyžaduje zvýšenou motivaci klienta, které se dá dosáhnout jeho spoluprací s poradcem pro zaměstnanost. Zprostředkování či poskytnutí školení a podpůrných služeb, které
umožňují sociálně vyloučeným začít aktivně využívat mechanismů většinové společnosti úspěšně se zařadit na trhu práce, bylo a je očekávaným a měřitelným výstupem projektu. Výraznou inovací se stala především aktivní role vyškoleného
poradce pro zaměstnanost při zjišťování nabídky na trhu práce a pružné propojení této informace s poptávkou klientů,
případně se strukturou nabízených rekvalifikačních a vzdělávacích kurzů.
Sběr a organizace dat a jejich propojení a třídění zohledňující požadavky zaměstnavatelů a potenciálních zaměstnanců je nástrojem inovace potenciálně nejen na lokální úrovni. Využívaná elektronická databáze, do které jsou zaznamenávány vedle identifikačních údajů (jméno, adresa, kontakt na klienta) i údaje o aktivitě klienta, umožňuje sledovat, jestli
byl klient v minulosti již evidován, případně dokonce vyloučen ze služby pro porušení pravidel. Dále zachycuje pracovní
zkušenosti klienta a jeho představy o hledaném pracovním místě (pozice, plat). Záznamy o klientovi a spolupráci s ním,
12. Závěry
včetně případného dlouhodobějšího osobního plánu, pomáhají v pozdějších fázích spolupráce při plánované schůzce
navázat na předchozí setkání s klientem.
Za inovativní lze taktéž označit poradci pro zaměstnanost prováděné analýzy finanční situace klienta i jeho rodiny.
Výstupy jednotlivých dobrovolně, tedy ne plošně realizovaných analýz umožňují poradci lepší orientaci při formulaci
nabídky a vyhodnocení situace klienta.
Aktivní práce s uchazeči o zaměstnání z cílových skupin na jedné straně a vyjednávání s potenciálními zaměstnavateli na straně druhé je přidanou hodnotou k existujícím praktikám úřadů práce a komerčních pracovních agentur.
Další přidanou hodnotou projektu se stalo speciální vyškolení poradců pro zaměstnanost a jeho akreditace. Poradci byli vyškoleni v základech personalistiky, v metodách práce s klientem. Naučili se využívat vytvořenou databázi
za účelem vyhledávání vhodného uplatnění klienta, komunikačním dovednostem a dostalo se jim právního minima
v oblastech týkajících se zaměstnanosti (právní ukotvení a podstata pracovní smlouvy, práva a povinnosti zaměstnavatele
a zaměstnance, činnost a pravomoci úřadů práce, možnosti alternativního zaměstnávání).
Rozvojovému partnerství projektu se osvědčilo nabízet zaměstnavatelům možnost prezentace jejich nabídky klientům a následné vytipování vhodných uchazečů a jejich motivování před umístěním i po umístění na pracovišti. Dále se
osvědčilo oslovovat skupiny zaměstnavatelů provádějících nábor většího množství pracovní síly (viz Metodická příručka,
2008). Takováto praxe má nesporně potenciál rozvoje.
Zajistit adaptabilitu klientů rozvojového partnerství na takovéto nabídky trhu práce však znamená další rozvíjení
schopností poradců pro zaměstnanost zvláště v oblasti pomoci při plánování ekonomiky domácností klientů, tj. směřování poradenství k udržitelnosti pracovního poměru i za podmínek, kdy umístění klientů v zaměstnání nevede k okamžitému zvýšení jejich životního standardu. Může dokonce dojít i k jeho dočasnému snížení. V tomto vidíme nastávající
výzvu pro dosavadní výstupy rozvojového partnerství projektu – vytvořit motivační strategii, umožňující poradcům pro
zaměstnanost udržet klienty v zaměstnaneckém poměru, byť možnosti ilegální práce (práce na černo) a jiných pololegálních výdělečných aktivit (např. sběr kovového odpadu atd.) skýtají v krátkodobé strategii klientům vyšší výnosy.
13. Doslov
13. Doslov
Tradiční romská komunita, resp. její velkorodiny představují sociální systém odlišný ve svých principech a zejména
důsledcích od sociálních systémů jiných, které nejsou koncipovány jako metody přežití skupiny, ale stojí na individuálním vzestupu jednotlivců a podporují jej. Stojí na sociální diferenciaci uvnitř skupiny, což má motivační účinky. Ukazuje
na šance pro každého, kdo se bude snažit. To má své hluboké historické kořeny, protože na sociální vzestup jednotlivce, tj.
de facto na průnik do majoritní společnosti neměl nikdo v minulých staletích šanci. Nyní se však jedná o systém značně
konzervativní a konzervující a je důvodem pro to, že romská minorita má stále významné problémy v interakci s majoritní společností, a to po celém světě.
V romské minoritě je stále ještě sociální vzestup jednotlivce závažným rizikem a problémem a vede i k vzájemné
izolaci. Tradiční systém demotivuje jednotlivce, protože o výsledky své snahy se musí dělit. Jediným řešením je vymanění
se ze systému permanentní solidární pomoci a solidárních závazků. Podpora jednotlivce osamostatnit se ekonomicky,
užívat benefitů své snahy (oproti ostatním) je proto extrémně významnou aktivitou a představuje jakousi pozitivní destrukci retardačního tradičního rodinného penězovodu. To nevylučuje ani přiměřenou solidaritu a dobročinnou pomoc,
zabezpečuje ale „hmotnou zainteresovanost“ na výsledcích vlastního snažení.
Individuální, celostní poradenství k zaměstnání je v tom směru významným nástrojem a je třeba ho rozvíjet. To jsou
základní poznatky a závěry z projektu Mikrobus, a to jak z jeho analytické, tak pilotní a realizační etapy.
Drom, romské středisko, Bratislavská 41, Brno, 602 00, 545 211 576, [email protected], www.drom.cz, http://mikrobus.drom.cz
Analytická zpráva projektu Mikrobus
Vyhodnocení metodických postupů a zkušeností získaných při realizaci projektu Mikrobus a jejich srovnání
s dostupnými zdroji informací, s postupy existujícími v ČR a situací české legislativy
Autor:
SOCIOKLUB, Na Moráni 1750/4, 128 00, Praha,
Tel: 602 365 612, e-mail: [email protected], www.socioklub.cz
Jazyková a stylistická korektura: Zuzana Marhoulová
Vydal:
Drom, romské středisko, Bratislavská 41, Brno 602 00,
Tel: 545 211 576, www.drom.cz, [email protected]
Grafika a tisk:
Metoda, spol. s. r. o., Hluboká 14, Brno 639 00,
Tel: 543 214 485, www.metoda.cz, [email protected]
Vydání: 1. vydání, červen 2008
Neprodejné
Dalšími publikovanými dokumenty projektu Mikrobus jsou:
Závěrečná zpráva projektu Mikrobus
Metodická příručka pro poradce pro zaměstnanost
Studijní materiál pro poradce pro zaměstnanost
Vzdělávání poradců pro zaměstnanost: popis vzdělávacího programu
Studie mikroekonomických modelů
MIKROBUS
SOCIOKLUB
TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM
FONDEM EU A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.

ANALYTICKÁ ZPRÁVA PROJEKTU MIKROBUS

Transkript

Podobné dokumenty

I. ÚS 2661/10

Břidličná a okolí

Rudolf Řepka: Sport vás naučí se zvednout

Akční plán rozvoje sociálních služeb na rok 2015

2015 - Česká obchodní inspekce

APERIO PROBLÉMY A POTŘEBY RODIČŮ