Vítejte na desátém ročníku festivalu

Komentáře

Transkript

Vítejte na desátém ročníku festivalu
10. ROČNÍK FESTIVALU
1.
ČESKÝ BROD
3.–5.7.2004
PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz
Vítejte na desátém ročníku festivalu
Statistika je schopna dokázat, jak nakažlivé je navštívit festival Rock for People v Českém Brodu. Mrknete-li na
čísla o počtu diváků na jednotlivých ročnících, zjistíte, že neustále stoupají. Vyplývá z toho jediné: kdo jednou
najde, nehledá nic jiného.
AKTUALITY
Krásné zákulisí pro kapely
Ludmila Minaříková, která má na starosti technické zázemí festivalu, si včera
v podvečer libovala, jak hezké zákulisí mají
kapely. “Lidem to asi moc nedá, ale mám
strašnou radost z toho stanu pro účinkující.
Budou v pohodlí.”
Podle jejího původního plánu měly některé
technické stavby stát v areálu jinak, než jak
jste je našli. “Ale takhle je to taky v pohodě,”
smířila se s jinakostí Minaříková.
Podle jejích slov se každý, kdo se bude
areálem procházet, má pořád na co koukat.
Nic naplat, Rock for People je takové malé
městečko.
Lidé se navracejí, a aby byli za světaznalé, vizionáře
a milované, přivážejí někoho dalšího, nového.
Nemusí s ním ani cestovat vlakem, stačí, že se
zmíní.
Letos v květnu se v Českém Brodu ubytovala
skupinka čtyř Slováků kdesi od Michalovců. Přijeli
prý proto, aby poznali město, kde se koná „ten“ festival. Spojili to s výlety po okolí, ale základnu měli
v Brodu. Chodívali se dívat na atletický stadión,
kde se festival konává, a nemohli se dopočítat, kolik lidí by se na něj vešlo, kdyby bylo nejhůř...
Když někdo splodí na Rock for People dítě, je si
tím jistý a ví přesně, že za hustými stromy hrál
zrovna Žlutý pes Indiánskou dýmku míru, musí
mít k festivalu vztah.
Když se někdo s tím dítětem po pár letech prochází
festivalovým městečkem a šlape si to hned vedle,
protože kluk už dávno chodí a dokáže říct, že Indiánská dýmka míru je pěkná písnička, musí mít
k festivalu vztah.
Když si někdo mohl na Rock for People v rámci
festivalové tradice romanticky zasouložit, ovšem
neudělal to, protože jeho pravá přítelkyně zůstala
doma, aby pak do onoho domova přijel a přistihl
ji in flagranti s největším outsiderem z města, musí
mít k festivalu vztah.
Když se někdo vykoupal pod rouškou noci poprvé
v životě na přilehlém koupališti nahý a od té doby
to pod rouškou jiných nocí dělá dál, musí mít
k festivalu vztah.
Když někomu vykradli stan, on přišel o všechno své
„bohatství“, takže byl nucen vyžebrat si na lístek
na vlak, přestože nikdy takhle žebrat nechtěl, musí
mít k festivalu vztah.
Ba co víc, když někdo na Rock for People pobude
jen pár hodin a zjistí, že tam větru dešti nikdo
neporoučí, ale hudba, které leze z reprobeden,
všechny ty přivandrovalce spojuje, získá si k festivalu vztah.
Kterýsi klasik řekl: „Vidět Rock for People
a zemřít“.
No, nebylo to přesně takhle, ale když si ani jeden
z těch malinkatých příběhů nevymyslíte, zjistíte, že
Rock for People je jako někdo z rodiny.
Někdo, komu je letos deset.
Některé kapely nakonec nebudou
Těsně před uzávěrkou tohoto vydání nám
pořádající Petr Fořt prozradil, že některé
skupiny přece jen nepřijedou. “Týká se to kapel Těla, Ostaš a Xofferus. Místo nich nikdo
nový nebude.” Podle jeho další informace
zahráli Pro Funk Unit namísto v pondělí už
v pátek na Večírku pro nedočkavé.
Kde zakoupíte knihu o RFP
Knihu Deset let Rock for People, kterou
pořadatelé vydali u příležitosti jubilejního
ročníku festivalu, lze zakoupit za 199 Kč
v Info stanu a ve stánku s CD a knihami.
Pravděpodobně bude během festivalu
slavnostně pokřtěna.
Noc s Andělem Live
Pokud se na atletickém stadiónu otočíte ke
zděné budově, zříte na její střeše dřevěnou
nástavbu. Odtud bude dnes večer vysílat
moderátor Pavel Anděl se svým týmem přímý
přenos Noci s Andělem. Jeho hostem by měl
být klávesista a zpěvák Roman Holý a v televizi by posléze měla naživo zahrát jeho skupina Monkey Business.
1
ROZHOVOR
S pořadatelem PETREM FOŘTEM o letošním Rock for People
Bez domácích skupin by festival nebyl tím, čím je
Jaké jsou největší změny v organizaci festivalu oproti loňsku?
Rozhodli jsme se, že se nebudeme pouštět do
velké kapely typu Cypress Hill a podobně. Pozvali
jsme několik méně známých souborů, podle mě
ale nesmírně zajímavých. Zabývali jsme se také
hodně tím, co změníme v areálu, jak lidem pobyt
u nás zpříjemníme. V pátek jsme začali pouštět
v patnáct hodin. Od pěti začal Večírek pro
nedočkavé na Club Stage, která je na louce vedle atletického stadiónu. Dnes v sobotu se začalo
v deset hodin pouštět do areálu a první skupiny
vystoupí ve dvanáct. Takhle to bude i další dva
dny.
Došlo k nějakým změnám v obsazení festivalu?
Myslím, že ne.Ale během akce se něco vyskytnout
může. Zatím platí všechno, co je v programu.
Jaké kapely bys osobně divákům doporučil?
To je strašně subjektivní. Doporučil bych ty kapely, které nemají možnost jen tak vidět, což
jsou především ty zahraniční. Tím ale nechci
samozřejmě shazovat domácí. Bez nich by tenhle
festival nikdy nebyl tím, čím je. Já osobn se těším
na vystoupení finské skupiny Värttinä, těším se na
Ill Niňo, Life Of Agony a Spermbirds. Ty dvě poslední kapely dlouho nehrály, teď se daly dohromady a není u nich jasné, jak dlouho budou existovat. Překvapit můžou The Real McKenzies nebo
Ska-P. Pro lidi, kteří poslouchají měkčí muziku, je
nachystán set Hooverphonic a Fun-Da-Mental.
K tradičním účastníkům Rock for People
patřila skupina Wohnout. Letos ale nepřijede.
Proč?
Jednali jsme s nimi od samotného začátku příprav
programu na festival. Bohužel máme my a oni
rozdílný pohled na podmínky, za jakých by měl
Wohnout vystoupit. Výsledkem je, že letos hrát
nebude.
Milé bude jistě vystoupení vítězky soutěže
Česko hledá SuperStar, Anety Langerové, se
skupinou Divokej Bill. Jak k tomu došlo?
Kdyby bylo po mém, držel bych to pod pokličkou.
Nechtěl jsem na tom stavět propagaci festivalu,
ale v týmu jsme měli odlišný názor. Aneta se
v nějakém rozhovoru vyjádřila, že by si ráda zazpívala s Divokým Billem. Nás napadlo, že účast
na Rock for People je dobrý důvod, a tak jsme
se skontaktovali a slovo dalo slovo. Ve čtvrtek
proběhla zkouška a pokud mám dobré informace,
vystoupení bude. Aneta ale přijde jen jako host,
mělo by se jednat o dvě písničky.
Kolik skupin vystoupí?
Vyloženě kapel bude kolem sto padesáti. Pak se tu
ale ještě představí dvacet dalších doprovodných
účinkujících, ať už jde o divadla nebo dýdžeje.
2
Hrát se bude na dvou velkých otevřených pódiích,
ve dvou stanech a v divadelním stanu. Na místě je
i kino, stan pro dýdžeje a stan pro reprodukovanou hudbu.
Jaké změny jste letos nachystali pro
návštěvníky?
Změnou je, že pro postavení stanů máme tři prostory. Jedno ubytování je v Nescafé Campu. Je tam
omezená kapacita dvě stě lůžek, ovšem ten prostor je oplocený, má recepci, uzamykatelné stany.
Platí se za něj, stojí 170 Kč na všechny tři dny.
V ceně je snídaně. Další prostor je louka za Tuchorazskou ulicí, která je oproti minulému roku oplocená a bude hlídaná. Třetí prostor je jako vždycky
višňový sad, kam se dá zajet i autem. Je to velký
plac, ale nedokážu odhadnout, kolik lidí se tam
vejde. Spousta.
Jak by se měli chovat řidiči aut, máte pro ně
místo k parkování?
Máme hlídané a koordinované parkoviště, které je
zpoplatněné. Znamená to, že se nemusí bát, že by
jim auto někdo ukradl, což se nám také v minulosti stávalo. Bude v tom systém.
Jak je to letos s hygienou?
Také se jí snažíme zlepšovat. V areálu jsou hlídané
sprchy. Těch pět korun, které za ně lidé zaplatí, je
na četu, která se bude starat o to, aby zůstaly čisté.
Loni byly v areálu dvě cisterny s vodou, letos jich
bude šest. Zaměřili jsme se na to, aby se u nás lidé
cítili dobře.
Budete letos opět zálohovat a následně
vykupovat kelímky?
Ano, i když mně se nejvíc líbí systém ze zahraničí,
kde se kelímky vyrábějí z tvrdého plastu a když
je zákazník vrátí, odvezou se někam do velkokapacitní myčky, kde se opláchnou a jdou znovu do
oběhu.Tohle u nás bohužel udělat neumíme, byla
by to strašně drahá věc. Oslovili jsme pivovary,
ale oni na tom spolupracovat nechtějí. Tak snad
v budoucnu.
Víte, jaké bude počasí?
Sledujeme to, ale je to zbytečné, protože se to
každé tři hodiny mění. Nám nic neříkající mráčky
a kapky znamenají, že má být podobně jako
celý tento týden. Blesky tam nejsou, takže to vypadá dobře. Nejvíc se bojíme přívalových dešťů
a vichřic.To všechno jsme už v minulosti zažili.
Naši fotbalisté nepostoupili do finále Euro
2004. Přesto - bude možné finálový zápas na
festrivalu sledovat?
V areálu jsou plátna, na nichž se bude utkání
promítat. Nebudeme ale narušovat program
skupin, i když bylo domluveno, že pokud postoupíme, během koncertu Tří sester měl běžet
záznam.
FESTIVALOVÁ ANKETA
Proč jste přijeli již v pátek na Večírek pro nedočkavé?
Honza (Újezd nad Lesy)
Kristýna (Český Brod)
Jsem známý od skupiny Eklhaft, jsou to moji kamarádi, tak jsem se na ně přijel podívat. Jenom na
ně, zítra jdu zase do práce.
Protože bydlím asi dvě stě metrů odtud. Jsem z Českého
Brodu. Budu tady na celej festival, ale spát budu doma.
Veronika (Praha)
Josef (Trutnov)
Myslela jsem si, že je to zadarmo, a
překvapilo mě, že to zadarmo není. Kolik
jsem platila? Nic.
Lucie (Rokycany)
Nás to zajímá, chceme vidět co nejvíc kapel, a proto jsme přijely s holkama hned
na začátek. Taky jsme neměly co dělat.
Budeme tu samozřejme až do konce.
Čím dřív, tím líp. Dneska už jsou kapely a máme
prázdniny, tak si jdem užít. Očekávám dobrou náladu a
pohodu.
Pavel (Polná)
Přijel jsem už na Večírek pro nedočkavé, protože jsem
se těšil. Nejvíc mě zajímají český kapely, můj favorit je
třeba Divokej Bill.
Milan (Brno)
Na něčem takovým jsem poprvé v životě. Kámoš
říkal, že je lepší přijet o den dřív, ustanovat se a pak
už se jenom bavit. Od festivalu tedy očekávám, že se
budu dobře bavit.
3
ÚRYVEK Z KNIHY DESET LET ROCK FOR PEOPLE
(kterou lze na festivalu zakoupit za 199 Kč)
Budeme-li se chtít zcela intimně dotknout naprostých
začátků festivalu, nebudeme za to muset mnoho platit, ani v
časovém horizontu zařazovat zpátečku na dlouhé lokte. Stačí
se vrátit do roku 1994 a do osmitisícového
středočeského městečka Český Brod, které
tenkrát ještě netušilo, co všechno se na ně
v dobrém i zlém valí.
Projektant z Chemoprojektu a Pražské energetiky Petr Fořt zase netušil, že jednou
bude nějaká Ameba Production, produkční
společnost, pod jejíž hlavičkou bude
pořádat festival Rock for People. Měl jen
rád muziku, spíš ale ten frmol kolem ní. Do
českobrodské restaurace Sportka umístil
dění svých bigbítových akciček, na které
si zval kapely z nejbližšího okolí a radoval
se, když se dostal finančně na nulu. Jeho
pravou rukou tehdy byl Jan Filip, který se
ale později odstěhoval na hory a z následujícího kolotoče tak elegantně vyskočil.
„Hrávala tam Nirvana Revival, pražská skupina Fluid a další.
Všimli jsme si, že nám na ty akce lidi chodí. V okolí nic podobného nebylo, maximálně tak nějaká zábava. My to nazvali
českobrodské rockování a udělali jsme z toho pravidelnou
akci,“ vzpomíná Fo_t.
Ve Sportce proběhly tři. Vešlo se tam maximálně sto lidí,
jenomže v té době mělo chuť být Fořtovým nápadům nablízku
mnohem víc fanoušků. Všechny indície tomu nasvědčovaly.
V pětadevadesátém si partička kolem Fořta pozvala skupiny
Slut, P.S. a Američana Tima Byrnea. Všechno nasvědčovalo
tomu, že Sportka bude příliš malá, a tak se akce narychlo
přesunula do místní sokolovny. Vyplatilo se, dorazilo tři sta
lidí.
„Na českobrodském rockování hrálo vždycky tak pět kapel.
Začali jsme přemýšlet o tom, že bychom jich pozvali deset,
dvanáct a na místním atletickém stadiónu udělali regulérní
letní festiválek. Absolutně jsme nevěděli, co to může obnášet.
Aby to bylo legální, dali jsme žádost na město,“ říká Fořt.
To už ale byl na světě tandem Fořt - Thomes, který pomyslnou
starou festivalou káru táhne dodnes.
Michal Thomes pracoval na České potravinářské inspekci
v Praze, kde vydržel do osmadevadesátého roku. Měl rád
hudbu, akce ve Sportce znal a jednou se mimoděk zmínil, že
zná kluka, který bydlí s Marcelem Pindelem ze Sluníčka na
ubytovně.
Z dnešního pohledu je to informace v nulová, jenže tehdy ještě
neexistovaly dlouhé seznamy manažerů a kapel, o které se
tito starají. Navíc máme tu čest s nadšenci, kteří se rozhodli uklohnit festival ve svém malém městě. O jeho pořádání
přitom věděli kulové.
4
Kamarádka Martina Říhová (v týmu je dodnes, stará se o vyplácení peněz skupinám a bývá často poslední, komu v zákulisí
nechybí úsměv) dala k dobru další kontakt. Znala se s někým
ze skupiny ZOO. S touhle výbavou bylo už přece možné pustit
se do ledasčeho, navíc budoucnost festivalu ukázala, že Fořt
s Thomesem mají kaskadérská srdce a rádi
jim dopřávají dostatek adrenalinu.
Byla (a jsou) to i dobrá srdce, protože se
rozhodli, že festival nazvou Rock for People, aby z něho někteří lidé skutečně cosi
měli. Zvolili charitativní princip. Benefice
dělali čtyři roky, ale nakonec vyhodnotili,
že v jejich pojetí ztrácí takový akt smysl.
Více naráželi, než nacházeli spřízněné
duše. Když jim pak místo (například) osobního poděkování lezly z faxu informace,
že organizace děkují a za peníze pořídily
nějakému pánovi bezpečnostní lůžko, šli
od toho. Přestali věřit. Navíc každá benefice mívá terč pro případný výtěžek ještě
dřív, než začne. Pak se ale třeba nepovede
(a na Rock for People se to stalo) a těžko se
vysvětluje, že peníze nebudou, protože akce prodělala nebo
nevydělala.
„Další poznání bylo, že jsme ty akce dělali zadarmo my,
kapely, ale zbylých devadesát procent lidí spolupracovalo
normálně za peníze. O tom přece benefice nejsou,“ uzavřel
Fořt.
Peníze na charitu naposledy odevzdali v roce 1999.
O prázdninách 1995 se na českobrodském atletickém
stadiónu konal první ročník festivalu Rock for People.
HVĚZDY DNEŠNÍHO DNE
Hooverphonic
Příběh jednoho alternativního popu
Na svět přišli v roce 1995 pod názvem Hoover. Stáli za tím spolužáci
z filmové školy v belgickém Bruselu Alex Callier a Frank Duchené.
Pak přibrali klávesistu Raymonda Geertse a začali hrát něco jako kytarový pop. Za první vydělané peníze nakoupili počítače a samplery
a pustili se do zvukového experimentování. Když zjistili, že jejich sound
příliš připomíná ostrovní syntetické skupiny těžící z hudebního tanečna,
přibrali do party zpěvačku Esther a společně nahráli singl Inhaler, který
je nakopl.
„Strašně jsme tenkrát hledali. Nevěděli jsme přesně, jaký by měl zvuk kapely být,“ vzpomíná na začátky
kytarista Callier.
Tehdy nezletilou Esther vystřídala záhy starší Liesje Sadoniusová, která se skupinou nahrála skladbu 2Wicky
a pustila se s ní do práce na prvním albu. Pod názvem A New Stereophonics Sound Spectacular vyšlo
v šestadevadesátém a slyšet z něho jsou ještě vlivy trip-hopu. Navíc se pak opět odporoučela zpěvačka. Přišla
ale Geike Arnaert a skupina změnila název na znělejší Hooverphonic.
Takto vyzbrojena nahrála druhé album Blue Wonder Power Milk (1998), na kterém ubylo samplů a více se
vsadilo na melodii. V následujícím roce se na sólovou dráhu vydal spoluzakladatel Duchené.
Album Magnificent Tree nahrála už jen trojice, vyšlo v roce 2000 a kapela je dodnes považuje za své
nejzvedenější. Provází je také pověst nejdražší nahrávky, která kdy v Belgii vznikla, neboť kapela si po
několika dnech práce uvědomila, že je všechno špatně a pustila se do nahrávání znovu. Ve zvuku se opět
vrátila k samplům a pozorní zaslechnou i dechy a smyčce. Na desce je mnoho melancholie a prochází jí
i trocha temnoty.
Podle zpěvačky z padesátých let - Jackie Cane pojmenovali své dva roky staré album. Připomíná starou
hudbu a zasadilo skupinu kamsi do kolonky alternativní pop. Potvrzení této skutečnosti, jenže z trochu jiné
strany, se jmenuje Sit Down And Listen To Hooverphonic a vyšlo před několika týdny.
Kytarista a programátor Alex Callier o něm řekl: „Je ve znamení návratu ke kořenům. Začal se nám trochu nepozdávat ten velkolepý zvuk předešlé desky, toužili jsme nahrát jednoduché a průzračné album.
Myšlenka nahrát desku přearanžovaných starších věcí byla velmi spontánní. Původně jsme ji nechtěli vydávat
v zahraničí, ale nakonec je dobře, že se tak stalo.“
Na otázku, jaká je momentálně situace na belgické hudební scéně odpověděl. „Velmi dobrá, řekl bych.
Napadá mě například kapela Thou, ta je podle mě velmi nadějná. Každou chvíli mám v mailové schránce
nějaké demo a zní velmi nadějně. Kromě popových kapel tam figuruje i velké množství kvalitních tanečních
projektů a dalších zajímavých věcí. Belgická scéna je poměrně pestrá, což mě na ní hodně baví. Neuzavírá
se žádným stylům, je velmi otevřená.“
Fun^Da^Mental
Hudba, ve které je revoluce
Skupina Fun^Da^Mental vznikla v roce 1991 v Anglii,
v Londýně. Jejím zakladatelem a duchovním otcem je Aki
Nawaz - syn pákistánských imigrantů doVelké Británie.
I většinu ostatních členů tvoří potomci pákistánských
a indických přistěhovalců.
Styl, který Fun^Da^Mental hrají, je díky vlivu několika
různých kultur velmi těžko zařaditelný. Nejblíže se asi dostává označení punk-hard core-rap-banghra-techno-ragga.
To, že se Fun^Da^Mental odmítli podrobit a přizpůsobit západní kultuře po vzoru svých rodičů a vrátili se
ke kořenům hlavně pákistánské a indické kultury, slyšíme z jejich hudby takřka stále. Zaslechneme vysamplované zvuky pákistánských nástrojů nebo úryvky filmů v Hindu.
Nosnou částí hudby Fun^Da^Mental jsou totiž texty, které jsou silně politicky a sociálně motivovány. Jedním
z témat je degradace Třetího světa Západem, neradostný pohled na EU, navíc mají tendence vidět za vším
nějaké spiknutí. Bojují za utlačované Asiaty, Afričany, muslimy i hinduisty.
Jejich nejslavnější desky Seize The Time nebo Erotic Terrorism jsou velmi agresivní a bláznivé. Vyzařují
hutnost, obrovskou sílu a současně nesmlouvavost. Svou filozofií se blíží některým radikálním hiphopovým skupinám a rapperům, ovšem i takový postoj je třeba. Na hudební scéně dvojnásob. Tam se názory
respektují.
5
PRŮVODCE PRVNÍM FESTIVALOVÝM DNEM
Na Stadion Stage, scéně na atletickém stadiónu, začnou ve čtvrt na jednu
pardubičtí pankeři Volant. Bude veselo, na scéně jsou už nějaký ten pátek
a nechybí jim potřebný nadhled ani zpěvnost, která je pro punk důležitá. Hned
po nich přijdou Jaksi taksi, kteří už mají na kontě několik desek, ta poslední,
Všechno dobrý, vyšla vloni u BMG. Je to punkrocková úderka, její skladby si asi
budete pamatovat.
Visací zámek netřeba představovat. V Českém Brodu je pravidelným hostem
a těší se skvělé pověsti. Dvojice britských punkrockových legend Vibrators
a U.K. Subs nás zavede ke gruntovnímu punku poloviny sedmdesátých let.
Že jsou obě kapely v Čechách pečené i vařené je jedno, stojí za to s nimi být.
Slovenští Horkýže slíže jsou hvězdy doma a po turné s Divokým Billem už
i u nás. Mají veselé písničky, vtipné texty, a chcete-li je pochopit zcela, je třeba
se seznámit i s děním na Slovensku. Mimochodem - strašně krásná řeč, ta
slovenština.
Southpaw a Kryštof patří k českým popovým nadějím i jistotám. Kryštof se
letos rozhodl vystoupit doma jen na dvou festivalech, proto je skvělé, že jeden
z nich je ten náš. O Hooverphonic více na jiném místě. Že pak den na této
scéně ukončí Monkey Business není náhoda. Vzpomeňte si na jejich skvělé
vystoupení vloni.
Na Centrum.cz Stage bude rovněž na co koukat a co poslouchat. Eastpark
z Pardubic volí příjemný popík. November 2nd také, ale jsou mnohem
pocitovější, zasněnější. Priessnitz mají životní formu. Nedávno vydali koncertní album Playlist a z něho zahrají své nejslavnější skladby.
Poté přijde na řadu první kolo letošního ročníku vyhledávací soutěže Jim
Beam Music, kterou uvede Petr Korál. Druhé její semifinálové dění se odbude
při festivalu Benátská noc na Malé Skále u Turnova.
Ready Kirken nahráli vynikající, kritikou včele přijatou novinku Krasohled,
z níž budou hrát a pak přidají ještě staré jistoty. Anna K. se chystá vydat novou
desku a nedivili bychom se, kdyby nám z ní dala ochutnat. Meky Žbirka není
pravidelným hostem festivalu. Dělá to zpravidla tak, že hraje své nejslavnější
kousky a přidává k tomu lásky od The Beatles. Bude to zřejmě takové.
Mig 21 jsou malý zázrak. Vpředu se zpěvákem, který o zpěvu mnoho neví,
ovšem je to šoumen a to stačí. Řeč je o Jiřím Macháčkovi, povšechně budou
oživením. O Fun-Da-Mental si přečtete na jiné straně. Večer na Centrum.cz
Stage uzavřou Skyline a takřka domácí Lety mimo, kteří se nacházejí ve skvělé
pohodě a jejich sety se staly velmi zábavné.
Pozoruhodné je i obsazení Club Stage. Těšit je třeba se na zasmušilé freejazzmany
Eggnoise, tanečně rockové Space Junkie & Planet Savers Honzy Horáčka,
kteří nedávno vydali výborné debutové album, a třeba i na Medvěda 009, jenž
byl na všech ročnících festivalu, byť jedenkrát nehrál kvůli špatnému počasí.
V podstatě je to legenda.
Zajímavé bude i noční finále. Za sebou přijdou razantní Luca Brasi, Post-It
a Status Praesent. Chvíle pro milovníky crossoveru a hard coru.
6
FOTO OHLÉDNUTÍ
POHLED DO HISTORIE TUZEMSKÝCH FESTIVALŮ
Letní festivalová přítomnost vzhledem ke svému rozsahu co do počtu akcí i žánrové pestrosti se jeví
být jako cosi přirozeného. Divák má možnost si vybrat, volí podle dostupnosti akce a nabídky. Volí ale
také podle tradice. Mnozí pořadatelé se už na konci
devadesátých let museli smířit s tím, že karty jsou
rozdány a že k festivalu v Trutnově, Českém Brodu
a Třinci jenom sotva přibudou další, které by svým
rozsahem získaly podobný statut.
Později se k nim přesto přidaly některé festivaly
taneční hudby. Kdybychom byli důslední a dali si
práci seskupit všechny letní festivaly, dostali bychom
se někam k číslu 200. Vyplývá z toho, že na koncerty a potažmo letní setkání diváci chodí. Neprodává
se ale tolik desek, čehož si jsou hudební skupiny
vědomy. Pakliže se chtějí uživit, musí především
koncertovat. Vysoký počet festivalů jim vyhovuje.
Před revolucí
Letní festivaly se v Čechách staly fenoménem teprve v devadesátých
letech. Z pochopitelných důvodů nemohly dříve. Komunistický režim,
který v tehdejším Československu byl až do roku 1989, nepotřeboval
srocování mládeže na hudebních akcích. Nepotřeboval ani hudební
akce, nicméně tu a tam se něco podařilo, za jeho zády a později
i s jeho tichým souhlasem.
První velký festival u nás se odbyl 20. - 22. prosince 1967 na pódiu
velkého sálu pražské Lucerny. Jmenoval se 1. československý beat
festival a nabídl pět koncertů plus závěrečný. Poskytl tehdy poměrně
ucelený pohled na federální scénu, do finálového koncertu se dostaly
skupiny Flamengo, Framus Five, Rebels, Olympic, Synkopy 61, slovenské Prúdy a Soulmen. Hlavní cenu obdrželi posledně jmenovaní.
Druhý ročník festivalu se konal o rok později tamtéž. Zůstal zachován
soutěžní charakter, ovšem změnil se systém. Nejvíce výher získala skupina Blue Effect.
Pod širé nebe se ovšem festivaly ne a ne dostat. Je sice zřejmé, že
několik akcí proběhlo, jejich hodnota ale byla potlačena tím, že byly
tajné, hrály na nich pouze úzce spřízněné spolky a policie se o nich
nakonec stejně doslechla a zásahem na místě je ukončila dříve, než se
mohlo cokoli důležitého stát.
V polovině sedmdesátých let byly pokusy uspořádat open air festivaly
v Radotíně v Praze a ve východočeské Dobrušce, nicméně první velké
akce se konaly na Slovensku v Pezinoku. V amfiteátru tam proběhly dva
ročníky Koncertů mladosti, které přivítaly rockery, folkaře a jazzmany.
V roce 1976 přijelo 1500 diváků, o rok později 4000. Třetí ročník se
už nekonal.
V osmdesátých letech se situace uvolnila. V roce 1982 se v Bratislavě
(opět na Slovensku) konal festival Mladá vlna, ve Valašském Meziříčí
první folkový Valašský Špalíček, který postupně vyzrál ve stylově
různorodý festival a uchoval si tradici dosud. Nezapomeňme také, že
v plzeňském amfiteátru na Lochotíně se culila Porta, folková a countryová přehlídka.
V Trutnově to zkusili v osmdesátém sedmém. V nedalekém Volanově
uspořádali první ročník dodnes existujícího festivalu. „Tehdejší festi-
val měl vlastně jen jednu kapelu, hradecký StBand. Velmi zostra udeřil
do bicích a celou tu akci zlikvidoval,“ řekl František „Čuňas“ Stárek
v dokumentu o trutnovském festivalu, který loni dokončil režisér
Oliver Morgenstern.
Na konci osmdesátých let uspořádala tehdejší mládežnická organizace
SSM (Socialistický svaz mládeže) v Paláci kultury v Praze Rockfesty,
přehlídky dobové rockové hudby. Velkolepou stavbu nad Vltavou obsadili rockoví příznivci, s nimi též desítky pankáčů, ale SSM si dokázal
konání akce obhájit.
V lednu 1989 inicioval zpěvák Michal Braxatoris charitativní koncert
pro Arménii ve sportovní hale v Praze, na festivalu v Lipnici vystoupil
a promluvil pozdější prezident Václav Havel a listopadová revoluce umožnila, aby se systém zcela změnil. Hudební festivaly dostaly
zelenou.
Po revoluci
Nepřišlo to ale hned. V devadesátém roce se na přelomu června
a července uskutečnil v amfiteátru vodní nádrže Rozkoš u České Skalice
I. český Woodstock. Pět tisíc lidí proměnilo dřevěné lavičky přes noc
v noclehárnu a totálně vyvedlo z míry domorodce. Byl to trochu šok.
K přehlídce Porta se v devadesátém roce přidal první ročník stejně
zaměřené Zahrady. Konal se v moravské Strážnici a představili se na
něm Brontosauři, Spirituál kvintet, Wabi Daněk a další.
O rok později v květnu se v Braníku v Praze konal festival Branická
žízeň, který poprvé ukázal, že problém může přijít odjinud než od
policie či pořádkových služeb. Skinheadi vzali diváky útokem a během
několika minut akci ukončili. Došlo i k mnoha poraněním.
Ve třiadevadesátém se ovšem začaly letní festivaly ujímat. V třinecké
části Vendryně byl položen základní kámen dnes česko-slovenskopolské Noci plné hvězd. „Tenkrát se na něm na pódia vrátila skupina
Katapult,“ prozradil Petr Šiška z agentury Petarda Production, která
Noc plnou hvězd pořádá dodnes.
O dva roky později se na českobrodském atletickém stadiónku konal
pro jedenáct set lidí první ročník přehlídky Rock for People. „Tehdy
jsme neměli vůbec žádné zkušenosti. Nikdy předtím jsme na žádném
festivalu nebyli a následující dva roky také ne,“ řekl Petr Fořt, jehož
Ameba Production pořádá festival Rock for People dodnes. Navštěvuje
ho již skoro 15 tisíc diváků.
Od šestadevadesátého má touhu uspořádat nějaký letní festival mnohý
pořadatel. Ty malé akce se velmi rychle mění, protože často nedožijí
dalšího léta. Ty velké ale zůstávají.
7
8

Podobné dokumenty

Hradecký kraj - Open Air Festival Trutnov

Hradecký kraj - Open Air Festival Trutnov druhé části se tomu smál a uklidňoval mě. Měl zdravý nadhled. Nakonec se na festivalu někteří z Plastiků zřejmě objeví, ale v jiných kapelách. Skupinu Už jsme doma ani nikdo nepozval, neměli tedy c...

Více

zpravodaj012016.

zpravodaj012016. Ondry, narozeného 6. 6. 1905 v Kníničkách. Jeho životní příběh nám volně vypráví jeho mladší syn Josef. V brněnské Zbrojovce pracoval táta do roku 1938. Novou práci získal na Obecním úřadě Kníničky...

Více

tisk A4 - chron.cz

tisk A4 - chron.cz m nahoru, s možná předstíranou nesoustředěností po boku obliny ňadérka, přes výstřih trička, moment, vždyť to její tričko přece není vůbec žluté, nýbrž zcela samoz řejmě vínově fialové, po nové barv...

Více