Fenomén Mohelenské stepi Rostlinní nájezdníci Rostliny

Rozmanitost vegetace a flóry
Fenomén Mohelenské stepi
Pro botanický význam Mohelenské stepi je klíčová kombinace dvou faktorů: hadcového podloží a hluboce zaříznutého údolí řeky Jihlavy. Půdy, které se vyvíjejí
Druhy, které mají podobné nároky na stanoviště, rostou
nebo v době květu nepřehlédnutelný bodlák nicí (Carduus
zdejší výskyt leží na samé západní hranici jeho rozšíření.
na hadci, bývají chudé na živiny a vykazují zvýšené koncentrace některých těžkých kovů. Tmavá barva a nízká tepelná vodivost horniny vedou navíc v létě
v přírodě velmi často pohromadě a tvoří tak rostlinná
nutans).
O něco méně často narazíme na kavyl Ivanův (S. pennata)
k silnému zahřívání povrchu, jehož teplota může dosáhnout až 50 °C. Nebýt údolí vyhloubeného řekou Jihlavou, byly by tyto vlastnosti hadce částečně utlu-
a sličný (S. pulcherrima) a jen vzácně na kavyl tenkolistý
meny silnější vrstvou půdy, ovšem na strmých svazích říčního údolí dochází k silné erozi, která akumulaci půdy brání a rostliny, které zde chtějí přežít, musí být
společenstva, jejichž výskyt v krajině je při znalosti podmínek prostředí (např. teploty, srážkových úhrnů, podloží
Když dojdeme na hranu náhorní plošiny a terén se začne
(S. tirsa). Od těchto druhů s pérovitou osinou se odlišuje
schopny vyrovnat se s nehostinným hadcovým substrátem. Pro přítomnost stepní vegetace je důležitá i orientace hadcového svahu k jihu, jižní svahy mají totiž
geologického nebo orientace ke světovým stranám) možné
svažovat do údolí, můžeme pozorovat, jak postupně klesá
kavyl vláskovitý (S. capillata), jehož osiny bez chlupů bývají
v našich zeměpisných šířkách nejvíce slunečního svitu, a bývají tak teplejší a sušší.
předvídat. Právě zde, na svazích zaříznutého říčního údolí,
mocnost půdy, přibývá výchozů hadce a vegetace se
různě zakroucené. Častým průvodcem kavylů je ostřice
můžeme narazit na různé typy stanovišť a pozorovat, jak se
rozvolňuje. Přijdeme-li na step počátkem června, spatříme
nízká (Carex humilis), brzy zjara kvetoucí bylina trávovitého
jejich rozmanitost odráží i v rozmanitosti místních rostlin-
v těchto místech bílou záplavu. Tvoří ji osiny kavylu, trs-
vzhledu tvořící nízké svěže zelené trsy. V horní části svahu
ných společenstev. První část stepi, kterou návštěvník spatří
naté trávy, které na Mohelenské stepi najdeme pět druhů.
můžeme na jaře narazit také na drobné žluté květy vzác-
při vstupu do rezervace od Mohelna, je travnaté náhorní
Osiny jsou až několik desítek centimetrů dlouhé výběžky
ného křivatce českého (Gagea bohemica). Později se k nim
plató s relativně hlubokou vrstvou půdy. Najdeme zde ve-
na plodech kavylu (obilkách) a plní dvojí funkci. Nejprve
přidají třeba fialově kvetoucí chrpa latnatá (Centaurea
getaci úzkolistých suchých trávníků, v níž dominují trávy
pomáhají rostlině šířit se prostřednictvím větru nebo na
stoebe) a máčka ladní (Eryngium campestre). Máčka patři
z čeledi lipnicovitých. Nejčastější jsou kostřava žlábkovitá
srsti zvířat a následně při změnách vlhkosti zavrtávají
mezi takzvané stepní běžce, rostliny kulovitého tvaru,
(Festuca rupicola), valiská (F. valesiaca), nepravá (F. pulchra)
obilku do země, aby měla lepší šanci na vyklíčení. Může
které se po dozrání ulomí a jsou větrem unášeny po stepi.
a ovsíř luční (Helictochloa pratensis). Doplňují je další sucho
se dokonce stát, že špičaté obilky tímto způsobem proni-
Kromě toho, že je tento jev nezbytnou součástí většiny
dobře snášející druhy, jako jsou rozrazil klasnatý (Veronica
knou do kůže ovcí a způsobí jim poranění. Nejhojnější je
amerických westernů, má i význam praktický. Během pu-
spicata), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum),
kavyl chlupatý (Stipa dasyphylla), který se snadno pozná
tování totiž z „běžců“ vypadávají semena a rostlina tak má
fialově kvetoucí divizna brunátná (Verbascum phoeniceum)
podle výrazně chlupatých listů a zajímavý je i tím, že
možnost uchytit se i daleko od místa, kde původně rostla.
česnek žlutý
podmrvka hadcová
chrpa latnatá
bílojetel německý
Rostlinní nájezdníci
Častým problémem ochrany přírody jsou invazní druhy. Jde o rostliny u nás nepůvodní, které si tu ale časem zvykly natolik, že vytlačují domácí druhy nebo
rovnou celá společenstva. Příkladem může být akát, severoamerická dřevina, která byla v minulosti v Evropě hojně vysazována, protože dobře roste na
živinami chudých půdách. Umožňují jí to symbiotické bakterie, které žijí na kořenech akátu a jsou schopné přeměňovat vzdušný dusík, rostlinám běžně nedostupný, do formy, kterou akát dokáže přijmout. Akátový les tak může úplně změnit stanoviště, kde roste, a ruku v ruce s tím jde i změna druhové skladby
podrostu, ve kterém jsou nenáročné, často vzácné, druhy nahrazeny rostlinami běžnými (například kopřivou nebo vlaštovičníkem). Z invazních bylin se na
ploše rezervace můžeme setkat například se zlatobýlem kanadským (Solidago canadensis) nebo netýkavkou malokvětou (Impatiens parviflora). Podobně problematické mohou být i některé druhy domácí, ty pak označujeme za expanzní. Typickým příkladem je třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), statná
kavyl vláskovitý
rozchodník bílý
máčka ladní
výběžkatá tráva tvořící na neobhospodařovaných místech často rozsáhlé porosty, z nichž ostatní druhy rostlin postupně mizí.
hadí mord rakouský
Na místech se slabou vrstvou půdy v okolí hadcových
rostoucí zde izolovaně od zbytku svého areálu, byl u Mo-
to většinou bory, jejichž podrost bývá tvořen některými na
výchozů se setkáme s vegetací skalních stepí. Prosazují se
helna poprvé nalezen v roce 1858 místním botanikem
světlo méně náročnými druhy rostoucími i na stepi.
zde druhy konkurenčně méně silné, ale zato dobře
Carlem Roemerem. Dalším zajímavým druhem kapradiny
Listnáče, které jsou náročnější na živiny a vlhkost, rostou
snášející náročnější podmínky. Typickým zástupcem je trs-
je sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium), který, jak na-
na jižních svazích říčního údolí jen omezeně a spíše v jejich
natá tráva s tuhými šedozelenými štětinovitými listy –
povídá jeho jméno, je na růst na hadci specializovaný.
nižších polohách. Naproti tomu na protějších stinných
kostřava sivá (Festuca pallens). Na skalních teráskách ji do-
Vedle kapradin se ve skalních štěrbinách daří i některým
severně orientovaných svazích listnaté lesy vegetaci
provázejí mezi jinými česnek žlutý (Allium flavum), pryšec
sukulentům, například rozchodníku bílému (Sedum
dominují. Na zdejším granulitovém podloží jsou nejvíce
sivý menší (Euphorbia seguieriana subsp. minor), lnice
album).
rozšířené acidofilní doubravy s dubem zimním (Quercus
petraea), v podrostu s typickými druhy této vegetace, jako
kručinkolistá (Linaria genistifolia), bílojetel německý
(Dorycnium germanicum) nebo další druh, který už dále na
Doposud byla řeč pouze o bylinách, ale na stepi najdeme
jsou kostřava ovčí (Festuca ovina), bika hajní (Luzula luzu-
západ neroste – hadí mord rakouský (Scorzonera aus-
také některé méně náročné dřeviny. Nejhojněji zas-
loides) nebo brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Na ka-
triaca).
toupenými keři jsou mahalebka obecná (Prunus mahaleb)
menitých suťových svazích bohatších na živiny se k dubu
a dřišťál obecný (Berberis vulgaris), mezi nimiž se
přidávají i náročnější dřeviny jako habr (Carpinus betulus)
Na nejextrémnějších stanovištích najdeme vegetaci had-
roztroušeně vyskytuje jalovec obecný (Juniperus commu-
nebo lípa srdčitá (Tilia cordata) a mění se i bylinné patro,
cových skal. Uplatňují se v ní trsnaté druhy s dobře vyvi-
nis). Tento jehličnatý keř rostl v minulosti hojně převážně
v němž přibývá hájových druhů, mezi něž patří třeba jater-
nutým kořenovým systémem, schopné přežít ve skalních
na pastvinách, ale ve 20. století po změnách ve způsobu
ník podléška (Hepatica nobilis), pitulník žlutý (Galeobdolon
štěrbinách, kde odolávají nedostatku vody a živin,
hospodaření ustoupil. Z dřevin stromového vzrůstu se na
luteum) nebo brambořík nachový (Cyclamen purpura-
vysokým teplotám v létě a naopak častým mrazům během
stepi setkáme s borovicí lesní (Pinus sylvestris), která dobře
scens). V závislosti na konkrétním druhovém složení
zimy. Typickými obyvateli skal jsou kapradiny, mezi něž se
snáší sucho a v jejíchž korunách často parazituje jmelí bílé
a charakteru stanoviště pak můžeme hovořit o vegetaci
řadí i nejslavnější rostlina Mohelenské stepi – podmrvka
borovicové (Viscum album subsp. austriacum). Na vhod-
dubohabřin nebo suťových lesů.
hadcová (Notholaena marantae). Tento jihoevropský druh,
ných stanovištích najdeme v rezervaci i lesy. Na hadci jsou
kavyl chlupatý
mahalebka obecná
kostřava sivá
křivatec český
Rostliny jako stavební kámen biodiverzity
O biodiverzitě, tedy rozmanitosti života na Zemi, se v poslední době mluví stále častěji. Jakou roli v ní hrají rostliny, proč bychom ji měli chránit a k čemu je
(nám) vlastně dobrá? Rostliny jsou v přírodě nepostradatelné, protože ve většině ekosystémů fungují jako tzv. primární producenti. To jsou organismy, které
z anorganických uhlíkatých látek dokáží vytvářet látky organické. U rostlin tento proces, při němž z oxidu uhličitého a vody vznikají za využití sluneční energie
cukry, nazýváme fotosyntézou. Štěpením organických sloučenin se energie zase uvolňuje a může být k dispozici i organismům dále v potravním řetězci.
S trochou nadsázky se tak rostliny dají považovat za jakési solární elektrárny napájející zbytek ekosystému. Zároveň ovšem plní i řadu jiných funkcí, například
utvářejí životní prostředí pro živočichy i jiné rostliny a udávají ráz krajiny. Les, louka, step – všechny tyto krajinné prvky jsou určeny především svou rostlinnou
skladbou. Z uvedeného vyplývá první význam rostlinného bohatství – ekosystémový. Úbytek rostlinných druhů ovlivňuje stabilitu a funkci ekosystémů, což
Odkaz na stránky BIOM,
kde najdete tento panel
v elektronické podobě
a další zajímavosti.
Autor: Mgr. et Mgr. Pavel Daněk
Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska | Supported by a grant from Iceland, Liechtenstein and Norway
se může projevit třeba na vlastnostech půdy, koloběhu vody v krajině nebo změnách v populacích některých živočichů a rostlin. Z pohledu člověka můžeme
rostliny brát jako zdroj. Ať už jde o potravu, léky, dřevo nebo genovou diverzitu, poskytuje nám vyšší rozmanitost rostlin v těchto oblastech větší možnost
výběru. A nejde jen o druhy, které už využívat dovedeme, ale i o dosud neobjevené, které by v budoucnu mohly být pro lidstvo důležité. Nelze opomenout ani
význam kulturní. Rozmanitost přírody, s níž člověk až donedávna žil v těsném sepětí, je součástí našeho kulturního dědictví podobně, jako jsou jí například historické památky. Ochrana biodiverzity má také rozměr etický, který zdůrazňuje právo na život všech organismů bez výjimky.