docMaturita z ČJ ........ 1,62 MB
download 
Stížnost Transkript
Maturita z ČJ ........ 1,62 MB
(NE)PŘEHLEDNÉ, avšak podrobné, kompletní a místy i vtipné, DĚJINY LITERATURY napsal JAKUB SALÁT Hlavní inspirační zdroje: - profesor českého jazyka Petr Šimek (Gymnázium Omská), který mě učil na střední škole v letech 2001-2004 (bez jeho výkladu o hodinách češtiny by toto moje „veledílo“ nemohlo vzniknout) - Encyklopedie Encarta 2004 od Microsoftu, která mi pomohla tam, kde jsem si nebyl jistý - já sám, protože literatura je můj veliký koníček, tak někde jsem čerpal i ze své hlavy Připomínky - mi zasílejte na adresu [email protected] (hlavně co se překlepů a věcných chyb týče, možná to časem zaktualizuji) - pokud zde chybí váš oblíbený autor, dejte mi vědet, možná ho taky časem přidám Důvody veřejného releasu: - dozvěděl jsem se, že na mém díle profitují hajzlové z mojí školy, kterým jsem to zdarma poslal, aby se mohli učit na maturitu, tak ať mají smůlu a je to zdarma ke stažení na internetu 1 OBSAH: I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII. XIII. XIV. XV. XVI. XVII. XVIII. XIX. XX. XXI. XXII. XXIII. XXIV. XXV. XXVI. XXVII. XXVIII. XXIX. XXX. XXXI. XXXII. XXXIII. XXXIV. XXXV. XXXVI. XXXVII. XXXVIII. XXXIX. XL. XLI. XLII. XLIII. Dějiny Literatury od nejstarších památek až po antickou literaturu...........................................................3 Antická literatura - Řecko a Řím; Byzantská a Islámská kultura a vzdělanost..........................................9 Literatura křesťanského středověku..........................................................................................................21 Literatura v gotickém období....................................................................................................................27 Nejstarší literatura na našem (českém) území..........................................................................................31 Literatura doby Husitské...........................................................................................................................37 Renesance.................................................................................................................................................41 Humanismus v české literatuře.................................................................................................................47 Baroko.......................................................................................................................................................53 Klasicismus...............................................................................................................................................58 Osvícenství................................................................................................................................................61 Národní obrození......................................................................................................................................64 Preromantismus (sentimentalismus) ........................................................................................................70 Romantismus.............................................................................................................................................73 Pronikání romantismu v české literatuře...................................................................................................83 Rok 1848 a jeho následky pro českou literaturu.......................................................................................90 Kritický realismus.....................................................................................................................................93 Naturalismus...........................................................................................................................................106 Česká literatura v 60. a 70. letech 19. století: Májovci...........................................................................109 Česká literatura v 60. a 70. letech 19. století: Ruchovci a Lumírovci....................................................114 Vědecký realismus v české literatuře......................................................................................................123 Světová literatura na konci 19. století.....................................................................................................131 Nástup moderny v české literatuře..........................................................................................................139 Anarchističtí buřiči..................................................................................................................................148 Další předválečné směry v české literatuře.............................................................................................159 Ohlas I. Světové války ve světové literatuře...........................................................................................164 Meziválečná literatura v Evropě a Americe............................................................................................169 Světová meziválečná literatura - experimentální román.........................................................................176 Literární avantgarda - moderní směry v 1. ½ 20. století.........................................................................186 Světové drama 1. ½ 20. století................................................................................................................192 Česká poezie v meziválečném období....................................................................................................197 Česká meziválečná próza........................................................................................................................211 Literární tvorba v období okupace v Čechách........................................................................................229 Pražská německá literatura (Německá literatura v Čechách) ................................................................233 Literární věda a literární kritika..............................................................................................................235 Žurnalistika za I. Republiky....................................................................................................................239 Dramatická tvorba v meziválečném období v Čechách..........................................................................240 Literatura po roce 1945 - Úvod a Poezie................................................................................................244 Česká próza po roce 1945.......................................................................................................................262 České poválečné drama...........................................................................................................................286 Odraz II. Světové války ve světové literatuře.........................................................................................294 Významné směry 2. ½ 20. století ve světové literatuře..........................................................................297 Poválečné světové drama........................................................................................................................303 2 I. DĚJINY LITERATURY PÍSMO 1) fáze – 22000 let př.n.l – výjevové obrazy v jeskyních 2) fáze – schematizace – zjednodušování původních obrázků – obrázky jsou sestavovány do jakéhosi „seriálu“ a nazýváme je piktogramy - dále též předmětové písmo – např. v Jižní Americe používají uzlové písmo Indiáni 3) fáze – ideogramy – znak, jejž zastupuje konkrétní ideu – Sumerové, Akkátové a Peršané – staly se základem klínového písma - hieroglyfy Æ hieratické-kněžské písmo Æ démotické-lidové písmo Æ koptské písmo - písmo hieroglyfického typu se vyvinulo i na Krétě 4) fáze – vyvíjí se fonetické písmo, kdy znaky znamenají konkrétní zvuky, poté i slabiky - vrcholem je písmo čistě hláskové – první Féničané (1300 př.n.l.) – písmo bylo podstatě souhláskové – soubor fénických znaků 22 - z Fénického písma vzniká písmo aramejské a od Aramejců to převzali Izraelité a Arabové - Řekové převzali Fénické písmo – doplnili řecké samohlásky Æ od nich Etruskové a Konstantin s Metodějem – hlaholice Æ Římské písmo převzaté v době Karla Velikého Æ karolínská minuskula Æ latinka NEJSTARŠÍ LITERATURA 1) MEZOPOTAMSKÁ LITERATURA - nejstarší kulturní projevy Sumerů (4000 př.n.l.) – vznikají 1. souvislá vyprávění, později vzniká 1. verze klínového písma Æ rozluštili jej Georg Friedrich Grotefend & Sir Henry Creswicke Rawlinson - jazyk starosumerština i po ovládnutí Sumerů Akkády zůstává a má pozici, jakou má latina dnes (jazyk vzdělanců) - nejvýznamnější zdroj písemných památek – Aššurbanipalova knihovna - nejstarší lit. památky – oslavné hymny na počest všemožných bohů - nejvýznamnější jednot. památka - 2000 př.n.l – „Nářek nad zkázou města Uru“ – velice smutná elegická báseň, která popisuje dobytí a zničení města Uru – zármutek nad jeho koncem - od 3000 př.n.l. se v Sum. lit. objevují literární spory – zapsaný dialog dvou mytologických postav nad náboženským nebo obecně lidským tématem, tyto spory byly často doprovázeny bajkami – využity jako příklady - v nejstarším období – vyprávění o králích – seznam sumerských králů – před potopou a po potopě - 1. vyprávění, které se zapsalo – „Vyprávění o králi Gilgamešovi“ celá řada verzí, které byly v arkadském období přetvořeny v jednotný epos – kanonická verze (= základní nejpřesnější nejdůvěryhodnější verze díla) tohoto eposu pochází z doby 2000 př.n.l. - Epos o Gilgamešovi – ústředním tématem je hledání nesmrtelností – viz. Četba - v akkádském období vzniká „Báseň o stvoření“ (Enúma eliš) – pokusem přizpůsobování mytologie politickým potřebám panovníků – bůh Marduk – stvořitel – poukázat božskou podstatu královi moci - právnické spisy (normy) – Chammurapiho zákoník – obsahuje 282 článků 2) EGYPTSKÁ LITERATURA - Egypťané považovali písmo za posvátné - dle nich byl autorem písma bůh moudrosti a vzdělanosti THOVT - 1822 – písmo rozluštil Jean-Francois Champollion (1790-1832), egyptské písmo bylo dlouho považováno za nerozluštitelné - hieroglyfy – posvátné spisy; kulturní – hieratické písmo (kněžské) a démotické písmo (démos=lid, písmo pro lid) - zpočátku vytesáváno na stavby – do kamene, později psáno na papyrus ve svitcích - většina památek jsou opisy, originály se nedochovaly - MANETHO – pochází od něj způsob periodizace egyptských dějin na dynastie (kol. 30), byl to Egyptský historik žil ve 3.stol BC; faraón – má absolutní moc ve státu, v zahraniční i vnitřní politice 3 NEJSTARŠÍHO OBDOBÍ egyptských dějin je toho málo dochováno - rozvíjí se lyrika – písně harfeníků – básnické testy určené k přednesu 1300 př.n.l – milostné písně – inspirační zdroj Písně písní - s egyptskou kulturou úzce souvisí i rozsáhlá mytologie: - nápisy v hrobkách, dochované modlitby, texty magické-zaříkávání, obětní formule - oslavné hymny – směřované k bohům a posvátným zvířatům – býk APIS - za vlády faraóna Amenhotepa IV. – pokus o náboženskou reformu, kdy mnohobožství má být nahrazeno kultem boha Atona, Amenhotep IV se sám přejmenoval na Achnatona (syn Atonův) Æ neúspěšný přerod v monotheismus - Hymnus na Atona – oslava boha Slunce – autorem je údajně sám Achnaton - knihy mrtvých – rady a ponaučení, kterak se chovat před posmrtným soudemÆ - (Osiris – hříšníkovo srdce bylo položeno na váhu spolu s pírkem Æ těžké srdce=smrt) - obsahovaly soubor zaříkadel, průpovídek, návodů jak odpovídat a měly člověka bezpečně dostat do říše mrtvých - mravoučná literatura – rady do života; Naučení písaře Amenomopa – toto lit. dílo mělo odraz v bibli - podobných naučných souborů bylo několik a rozsáhlejší : Životopis Sinuhetův ve 20. stol. byl převyprávěn Mikou Waltarim – Egypťan Sinuhet - vzniká také rozsáhlý soubor literatury prakticky zaměřené 3) PERSKÁ LITERATURA - 1. písemné záznamy jsou tesány do staveb a skal klínovým písmem – záznamy politického a zákonodárného obsahu, přičemž nejznámější je Persepolská charta; písně a ucelený soubor bájí - Avesta – sbor náboženských básní – 8.-3. stol. př.n.l. – za jejich hlavního autora je považován filosof Æ ZARATHUŠTRA (žil v 6.stol.) – filosof a myslitel – je autorem jádra Avesty = 17 písní, kterým se říká „Gáthy“ - Zarathuštrova filosofie spočívá: Svět je neustály střet dvou principů: Dobra a Zla Æ 1. démon Ahura Mazda (démon světla a dobra – života); 2. démon Angra Mainjuš (démon tmy, smrti a zkázy) – dle představ staroperšanů tito démoni stále bojují o svět a pakliže jsou naše skutky špatné Æ nahrajeme tím Angorovi Æ naše skutky závisí na výsledku světa jaký bude - Avesta obsahuje ještě další doprovodné texty – filosofická zamyšlení k základu - při výbojích A. Velikého je Perská říše zdemolována - 3.-7.stol. n.l. – je perská říše „obnovena“ – vzniká řada zajímavých lit.děl, která jsou inspirací pro celou tuto oblast – soubor Tisíc vyprávění Æ sbírka indických a perských pohádek – předloha pro Pohádky tisíce a jedné noci - vyprávění o statečném námořníkovi Sindybádovi - zároveň se objevuje velice zajímavá milostná lyrika – perský útvar gazel = milostná báseň s pravidelným rýmem (u nás píše gazel J. Vrchlický) nejvýznamnějším autorem gazelů je RÚDAHÍ - nejvýznamnější památkou perského období je rozsáhlý spis Kniha králů (Šáhnáme) – jejímž autorem je básník FIRDAUSÍ – básnické vylíčení dějin lidstva a Persie obsažené v padesáti zpěvech - svými současníky zůstal Firdausí nepochopenÆzemřel v bídě a zapomnění 4) HEBREJSKÁ LITERATURA - dle tradice byl nejstarším sjednotitelem židovských kmenů ABRAHÁM – přivádí první kmeny izraelitů do oblasti Palestiny Æ část židů žije v egyptském zajetí odkud je vyvedl MOJŽÍŠ a přinesl desatero přikázání od Boha - důležité období je právě období 1. židovských králů zejména DAVIDA a ŠALAMOUNA, stavba velechrámu za krále Šalamouna ve městě Jeruzalém – zbyla z něj pouze Zeď Nářků – chrám byl ústřední svatyní židovského náboženství – sehrává i po svém zbourání důležitou úlohu (symbolem) v židovské kultuře - chrám byl zničen po 2 nezdařených povstání proti Římanům Æ židé se rozptylují do tzv. diaspory (=rozptýlení, rozprášení) - židovská literatura od té doby hraje funkci sjednocujícího prvku - většina žid. památek existuje v ústní podobě, poté byly sepsány hebrejsky nebo aramejsky (=jazyk blízký hebrejštině, židé ho užívali po návratu z babylónského zajetí) 4 - na konci prvního tisíciletí – všechny významné náboženské texty svedeny do jednoho souboru, kterému říkáme Hebrejská bible (Starý zákon) – (pojem náboženský chápali židé obšírněji – cokoliv se týkalo židovské komunity – třeba i něco úplně bez boha – ve svatyních se probírali i praktické otázky každodenního života – zákony, předpisy, či soudní spory) - vzhledem k římské okupaci a vzniku křesťanství se musí židovská komunita vůči ostatním výrazně vymezit a porto jsou náboženské texty kanonizoványÆpřijata jejich závazná podoba – tyto „vymezené“ texty jsou prohlášeny za zákl. pravidlo víry a života každého žida a knihy jsou závazným způsobem uspořádány Æ spisy trojího druhu: a) historické, b) prorocké, c) básnické - řazení Hebrejské bible – nejstarší STARÝ ZÁKON, ale židé mu říkají Tóra 1) Tóra - Pentateuch – pět knih Mojžíšových – v těchto pěti knihách je vylíčen vznik světa a nejstarší dějiny židovského národa: a) Genesis – dějiny lidstva – stvoření světa b) Exodus c) Leviticus d) Numeri e) Deuteronomium – b, c, d, e – židovské dějiny 2) Knihy Prorocké - zde je vylíčen osud izraelitů v zaslíbené zemi – král David a Šalamoun - důl.roli zde hrají proroci: IZAIÁŠ, EZECHIEL, JEREMIÁŠŮV PLÁČ – slouží k zvěstování boží vůle 3) Svaté spisy - různé lit. duhy – lyrika, žalmy, milostná lit. – „Píseň písní“ = velkopíseň, pravděpodobný autor král Šalamoun - soubor milostných písní – těmto textům byly později dávány alegorické významy Výkladové texty k bibli: - 66-70;132-135 – díky těmto bezcitným obdobím válek – byla nutnost sjednotit lit. normy a výklad bible – proto v Galilei rabíni vytvořili tzv. Mišnu = soubor předpisů, které by měli věřící židé dodržovat – výsledkem Mišny je Talmud = rozšíření Mišny o: úvahy nad Mišnou a epické části - Talmudu byly v 19. stol. přidávány nelichotivé přízviska od antisemitistických křesťanů - existují 2 verze Talmudu a) babylónská b) palestinská NOVÝ ZÁKON - psán řecky - je to kniha o Ježíši Kristovi – život, skutky, ukřižování, zmrtvýchvstání; Christos=pomazaný=mesiáš - dělí se na 4 Evangelia ; (evangelium=dobrá zpráva, radostná zvěst) - Matouš, Marek, Lukáš a Jan – napsali Evangelia, umělecky nejzdařilejší je evangelium Matoušovo Vznik a Obsah Evangelií - nejstarší Markovo – 60-70 n.l. v Římě - Matouš a Lukáš – 80-90 n.l. – Judea a Sýrie - Janovo Evangelium – kol.roku 100 n.l. – Malá Asie - Ježíš se údajně narodil roku 4 – rodiče Marie a Josef, byl pokřtěn Janem Křtitelem - Ježíš kolem sebe obklopuje Apoštoly = Ježíšovi učenci, káže po Palestině své sdělení – poté je ukřižován = trest pro nejhorší lůzu - dalšími částmi Nového Zákona jsou Skutky Apoštolské – soubor epištol – ústřední postavou byl Pavel (apoštol číslo 1) - poslední částí je Apokalypsa – Zjevení svatého Jana – v této části pojednává Ježíš o spasení a Božím Soudu (ten je za oltářem v Sixtinské kapli – Michelangelo) -Apokryfní Evangelia – APOKRYFY (= nepravý, utajený text) 5 - jsou to texty související s biblí, které církev neuznala za pravé nejznámější – Nikodémovo Evangelium – objevuje se tam postava Josefa Arimatejského – ten zachytil Kristovu krev do misky a této misce se začalo říkat Svatý Grál (= nejvyšší ctnost a dokonalost, zástupný symbol) Překlady Bible - nejvýznamnějším křesťanským překladem (400 n.l) je pokládám překlad bible Svatého Jeronýma (Hieronymus) Æ jediný správný překlad bible = Vulgáta - v 70. letech 20. století vzniká Neovulgáta (uzpůsobení překladu) - posléze vycházejí ekumenické bible uzpůsobené do jazyků všech národů - do slovanského jazykového prostředí je bible poprvé přeložena Konstantinem a Metodějem - staroslověnština byla zařazena mezi bohoslužební jazyky (latina, řečtina i hebrejština) jen na krátkou chvíli, poté byla opět zrušena – nyní jsou mše slouženy v národních jazycích (nebo latinsky) 5) INDICKÁ LITERATURA - základní památkou indické literatury jsou tzv. védy (=vědění)– sbírky náboženských a filosofických textů, tvoří základní literaturu náboženství hinduismu - základními částmi véd jsou tzv. Sanhity: 1) Rgvéda (12 stol. př.n.l.) 2) Jadžurvédy 3) Sámavédy 4) Atharvédy - podle hinduismu je bůh BRAHMA – stvořitel světa; další důležití bohové – MITRA, ŠIVA, VIŠNA - na védy navazují důležité texty: 1) Bráhmany - autoři Bráhmani – nejvyšší kněžská kasta – výklad smyslu života Hinduismus - lidé rozdělení do kast 2) Upanišady - rozebírají zásady hinduismu – zdůvodňována existence kastovního systému - psány jazyky: SANSKRT – jazyk vzdělanců PRÁKRT – hovorový jazyk – dnešní hindština Buddhismus - zakladatel Sídharta Gótháma – princ držen svým královským otcem mimo okolní svět, aby nepoznal bídu a utrpení, když opustil izolaci a vydal se na pouť Askety, poté dosáhl osvícení Literární tvorba související s Buddhismem - soubor textů jménem Tripitaka (=Trojí koš) – nejucelenější výklad buddhismu - nejvýznamnější a nejrozsáhlejší části indické lit. jsou 2 eposy: A) MAHABHARATA – Velký Boj - nejrozsáhlejší literární dílo obsahující 100 000 dvojverší; vzniká od 4.stol. př.n.l. a je dokončena až ve 4.stol. n.l. = (800 let); (Bharat=nejstarší označení pro Indii) - tradovaný autor – Asketa VJÁSA - obsahuje rozličné texty (filosofické, historické, lyrické pasáže) – dějový základ tvoří líčení boje dvou významných rodů – Kuruovci X Panduovci – o vládu nad Indií, oba tyto rody se během boje téměř vyvraždí (prvních 5 knih) - 6.kniha – Bhagavad-gíta (zpěv vznešeného pána) – je nejposvátnější text – rozhovor mezi vojevůdcem Ardžunnou a bohem Višnuem, kteří přemítají nad lidskou morálkou – kde bereme chuť k boji a zabíjení – jestli je to správné a mravné B) RAMAJÁNA - líčí boj prince Rámy za ztracenou čest a návrat ztracené manželky – princ Ráma byl vyhnán intrikami od dvora, odchází se svou ženou Sítou do lesa a dostává se do sporu s démony – ti unesou 6 Sítu a Ráma jí posléze dostane zpět, ale protože strávila v zajetí dlouhou dobu s králem démonu, Ráma ji musí zapudit - autorem této knihy je VALMIKÚ - rozsah – 50 000 dvojverší - Další významný žánr – šástry, sútry – texty, které pojednávali o praktických věcech ze života – ponaučení čtenáři, jak se v daných situacích chovat Kámasútra = učebnice, naučný text pojednávací o vztahu muže a ženy – velice zajímavé ponaučení o životě vyšších vrstev Indie – autorem je mnich VÁTSJÁJANA Staroindická lyrika: KÁLÍDÁSA – autor (pseudonym = otrok bohyně Kálí) - napsal lyrické sbírky: - Šestero ročních dob, Oblak poslem lásky - byl také dramatik a jeho nejvýznamnější dílo je drama Šakuatala (Ztracený prsten) ŠÚDRAKA - proslavil se dramatem Hliněný vozíček 6) ČÍNSKÁ LITERATURA - nejstarší psané památky cca 2000 př.n.l. - velmi starou památkou je Š-ting = kniha písní – obsahuje: - 300 básní, lidových písní – různě zaměřené – milostné, pracovní, sociální - tato kniha písní se stala trvalou inspirací pro čínské básníky až po dnes - Další významnou lyrikou byla: a) Kniha proměn b) Kniha listin - na těchto třech knihách je položen základ KONFUCIÁNSTVÍ - Kniha proměn = I-ting ( I=chameleón, Ting=kniha) – velice zajímavé dílo, obsahuje 64 hexagramů = šestičar – základní prvky šestičar jsou 2 druhy čar: a) plná čára – symbolizuje Jang b) přerušovaná čára – symbolizuje Jin - Jin a Jang – mají symbolizovat doplňující se energii, která vzniká z protikladů, ze kterých je složen tento svět - všechny životní situace jsou vnímány jako neustálý pohyb (vývoj) a právě ty hexagramy by nás měli přivést na správnou cestu – jsou vybaveny komentáři (značnou část z nich napsal KONFUCIUS) odpověď na jakoukoli otázku bychom měli nalézt v těchto hexagramech (velmi složité filosofické otázky) – hexagramy by měli promluvit k našemu podvědomí KONFUCIUS – pravděpodobně nejvýznamnější čínský myslitel (případně: Kchung Čchin, Kchung fu-c) Konfucius (=polatinštěná podoba) - byl to zchudlý šlechtic, celý život usiloval o kariéru politika, své cti dosáhl až po smrti nejsouvisleji je jeho filosofie vyložena až v dílech jeho žáků a díle Hovory - řád – základní požadavek na svět - ušlechtilost, vědom povinnosti – věci, kterých bychom měli dosáhnout - správná cesta k těmto cílům je vzdělávání, které nás dovede k úctě, pořádku a tradici Æ schopnost spravovat různé věci. - když panovníci neplní své povinnosti dávají to najevo nebesa – (přírodní) katastrofy - nejhorší je nepořádek, který je důsledkem neposlušnosti - nejdůležitější ze svého učení je dle Konfucia Šu – sympatie=schopnost vcítit se do druhého – „Nečiň ostatním to, co nechceš, aby oni činili tobě“ LAO–C’ – mistr odpovědný za učení jménem TAOISMUS (další významný myšlenkový směr), ústřední dílo jeho učení je Tao-te-ting – kniha o cestě a ctnosti – základem světa je Čchi = neustála změna všeho, proudění – tok energie, která kolem sebe dává vzniknout všemu. Taoismus: svět je chápán jako neustálý koloběh proměn, které v důsledku vytvářejí dokonalou harmonii, která na světě panuje člověk musí najít cestu Tao, a jak v této harmonii existovat. Člověk má být měkký jako voda Æ ideální cesta – vody, která se poddává prostředí a zároveň ho nenásilně formuje. 7 - Obranou proti zkaženosti civilizace je nečinnost, učenec, který si jde stranou a medituje a záměrným nejednáním nenarušuje svět. Jak Taoismus, tak Konfucianismus výrazně přispěli k formování mentality Číňanů, do Číny proniká Zen-Buddhismus. S’-MA-TCHIEN - významný historik, státník a spisovatel – napsal Zápisky historika, v nich popisuje události ke kterým došlo za jeho života – důležitou roli hraje lyrika TCHI-JÏAN - první významný básník, je autorem sbírek: Devět písní Devět ód Otázky nebi - tento básník žil u dvora, ale později upadl v nemilost a spáchal sebevraždu Vrcholem „TROJHVĚZDÍ“ = 3 básníci, kteří napsali nejlepší kousky – Zlatá doba 1) WANG-WEI – přírodní lyrika 2) LI-PO – vedl bohémský život, milovník vína - nepsal žádné básně, které by řešily nějaké problémy 3) TU-FU – byl to jeho současník, ale popisuje zážitek války a poznání despotického způsobu vlády 8 II. ANTICKÁ LITERATURA ANTIKA – ŘECKÁ LITERATURA - období a kultura starověkého Řecka a Říma kořeny řecké literatury sahají až do poloviny 2 tisíciletí př.n.l., ale chybí nám k nedostatku pramenů mnoho literárních památek vzniká základ MYTOLOGIE (orientovat se v bozích (řecky, římsky), také v mytologie jako takové!!!!) vývoj řecké literatury dělíme na tři etapy: - I. archaické období - 8.-5.stol. př.n.l. - II. attické (klasické) - 5.-4. stol. př.n.l - III. helénistické - konec 4. stol. př.n.l. – rok 1) I. ARCHAICKÉ OBDOBÍ 8.-5.STOL. PŘ.N.L. - nejvýznamnější žánr – HRDINSKÝ EPOS (znalost eposů pochází z Mezopotámie) - ústřední postava HOMÉR (v 19. stol. zpochybněna jeho existence – teorie „několika Homérů“, zejm. v případě Iliady, tvrdili, že je to soubor básní daný dohromady) - Řekové tvrdili že existoval – několik životopisů: určitě existoval, pův. jméno MELESIGÉNÉS, jeho matka Krétheis, jeho otec bůh Meles, jeho matka se později provdala za řemeslníka, který se stal jeho prvním učitelem. Původně byl námořník, procestoval celou egejskou oblast, dostal se in na Ithaku a později se usadil ve Smyrně. Poté oslepl a stal se z něj Rapsód = /potulný pěvec/, který byl najímán jako bavič hostin. Putoval po celé řecké oblasti, poté za jména Homér dosáhl značné proslulosti. Nejvýznamnější období na ostrově Chios. Zbytek života strávil na ostrově ios. Ia) EPOSY: 1) Illiada – starší než Odyssea - hl. obsah – epizoda z dobývání Tróje - ústředním jádrem není chronologické líčení, ale spor Achillea a Agamemnóna o Briseovnu. - smrt Patrokla a Achilles ho pomstí tím, že zabije Hektora. - Homér celou válku nelíčil proto, že to všichni znali, Illiada byla později šířena a upravována dalšími Rapsódy -Illiada a Odyssea vznikla na přelomu 8/7 století BC a později byly oba eposy na pokyn Peisistrata po sto letech později zapsány – cca. 16 000 veršů. 2) Odysea – je mladší než Iliada - líčí návrat Odyssea do své rodné vlasti – ostrov Ithaka – není vyprávěn chronologicky, samotný příběh začíná vykreslením pobytu Odyssea u nymfy Kalypsó – zde Odysseus pobýval již 7 let a bohové rozhodují o jeho návratu do vlasti, ale hrozí mu velké nebezpečí v podobě boha Poseidona, Odysseus zabil jeho syna Kyklopa. Poseidon rozpoutá bouři a Od. ztroskotá na ostrově Faiáků, kde se probere na pobřeží, kde ho vítá princezna Nansiků na popud Pallas Athény. Od. je odveden na hostinu, kde králi Faiáků vypráví, co se mu přihodilo. Mezitím se na Ithace ucházejí ženichové o Penelopu (ženu Odyssea), aby si je vzala. VIZ. ČETBA. Ib) DIDAKTICKÝ EPOS, 8/7 stol. BC - má čtenáře poučit o vzniku světa, jak funguje (z řeckého hlediska) - nejvýznamnějším autorem didaktického eposu je HÉSIODOS (700 BC) - pocházel z venkova, syn rolníka, sám byl rolníkem a zároveň psal, vedl poklidný venkovský život O původu bohů – epická báseň Seznam žen – básnické vypsání původu urozených řeckých rodů, jejichž původ je odvozován míšením pozemšťanek a bohů Práce a dni – velkolepý epos, praktický návod k životu, jak se má hospodařit, jak udržet dobré vztahy k rodině, přátelům – podnětem k napsáni byla autorova nespokojenost stran tehdejší společnosti 9 Ic) BAJKY - nejvýznamnějším autorem byl AISOPOS (EZOP) (6.stol BC) - byl to otrok, ve svých bajkách podává kritiku společnosti (na zvířatech), dává určité poučení Id) STARÁ ŘECKÁ LYRIKA - její kořeny tkví v lidové slovesnosti, rozdělujeme na několik žánrů: a) Monodická lyrika – přednášel jeden zpěvák b) Sborová lyrika – sbor poezie - 1) jambická (satirická nebo kritická poezie) - 2) mélická (osobní poezie, milostná poezie) - 3) elegická (žalostná poezie, oplakávání) 1) Jambická lyrika KALLINOS (1/2 7.stol. BC) - kritizuje současné společenské poměry a zároveň varuje spoluobčany na obranu proti cizincům TYRTAIOS (7 stol. BC) - Sparťan, ve svém díle oslavuje tradiční sparťanskou morálku THEOGNIS (6,5 stol. BC) - Atéňan, aristokrat velmi ostře kritizoval řeckou demokracii ARCHILOCHOS (pol. 7 stol. BC) - píše básně kritizující společnost; kritika možná souvisela s jeho nelehkým životem (byl bastard = syn aristokrata a otrokyně) – vzhledem k původu musí sloužit v armádě 2) Mélická lyrika - spjata s ostrovem Lesbos – dochází tam k rychlému rozvoji kultury, umění a monodické lyriky ALKAIOS - počáteční autor z Lesbu, jeho dílo je inspirováno řeckou minulostí - píše hymny, pijácké a milostné písně, byl potrestán vztahem k Sapfo SAPFO (627-586 BC) - aristokratka, angažovaná v umění, též ve veřejném životě, proto strávila 10 let ve vyhnanství na Sicílii, po návratu založila školu pro mladé šlechtičny – Museia – kde se pěstovalo uměni – tanec, zpět, skládání básní - k jejímu osobnímu životu se vztahuje mnoho pověstí a pomluv – vztah k Alkaiovi a školačkám - dle pověsti spáchala sebevraždu z nešťastné lásky skokem ze skály - nej. dílo Básně KREON - napsal hravou poezii, oslava všech radostí, zejm. volného nespoutaného života spjatého s přírodou – později se mu říkalo ANAKREON – tudíž stylu jeho poezie říkáme anakreónská 3) Sborová lyrika - v pol. 7. stol. – vyvíjí se z náboženských obřadů – hymny, ódy a elegie ALKMÁN - autor řady vlasteneckých písní II. ATTICKÉ OBDOBÍ (KLASICKÉ) - období nej. rozkvětu řecké literatury - vzniká a prudce se rozvíjí řecké drama, podle tradičního řeckého pojetí je první drama hráno roku 536 (535); THESPIS – měl káru se všemi rekvizitami a hrál divadlo (odtud přeneseně Thespidova kára = hrát divadlo) - divadlo vzniká postupně od 5. stol., je součástí náb. oslav – Velké Dionýsie a později ještě Lénaje (tam se hrály komedie) - Dionýsie se původně konaly na Attickém venkově kolem ledna, později vždy v březnu a v Athénách; v rámci Dionýsií se hrálo divadlo asi pět dní, deset hodin denně. - městští úředníci vybrali hry, které byly v soutěži a každému z autorů byl přidělen chorégos = bohatý občan, jehož povinnost byla uhradit náklady hry 10 - chorégos najal herce, především toho nejprvnějšího – protagonista, protagonista vybral – deuterogonistu a tritagonistu - ochotníci 10-20 lidí vytvořili chór – ten zvýrazňuje komunikaci mezi jevištěm a hledištěm, uvádí jednotlivé postavy, komentuje děj – zvyšuje napětí - herci byly pouze muži – měli masky, proto mohli hrát i ženy, masky také zesilovaly zvuk - později nosili koturny (kothurny) – místo bot (až 40 cm vysoké) - zpočátku hrál jeden herec, vítěz byl poté slavnostně vyhlášen - publikum – většina měla zkušenosti s divadlem, byla to čestná povinnost navštívit divadlo (chudým přispívala obec na vstupné) - nejdříve se hrály tragédie, později i komedie o Lénajích IIa) TRAGÉDIE Nejvýznamnější autoři: AISCHYLOS (525-456 BC) - zúčastnil se řecko-perských válek, aristokrat, obohatil divadlo o drahého herce - 458 BC – opouští Athény a svůj život dožil v řeckých osadách na Sicílii - napsal 90 tragédií, z nichž se nám dochovalo 7 - jeho tématikou byly – národní dějiny – tragédie Peršané řecká mytologie – Prosebnice Sedm proti Thébám vrcholem je jeho tragická trilogie Oresteia – 3 části: 1. Agamemnon 2. Obětující ženy 3. Usmířené bohyně Oresteia – král Agamemnon po návratu z trojské války byl zavražděn svojí ženou Klytaimnestrou a jejím milencem Aigisthém - po letech se vrací jeho syn Orestes a má pomstít otce a tím se dopouští zločinu –vztáhl ruku na matku - prchá pryč pronásledován Erinyemi (výčitky svědomí), za jeho osvobození se staví bůh Apollón, bohové konají soud, který posléze ochrání Orestea - Aischylovi hrdinové odrážejí archaické Řecko – lidský osud je řeka v rukou bohů, člověk nemůže osud ovlivňovat, hrdinové jsou ovlivňováni rodovou morálkou SOFOKLES (497/6 – 406/5) - napsal 120 her, z nichž se zachovalo 7 - snažil se vystupoval jako herec, ale nebyl, protože měl slabý hlas - klade důraz na vůli jedince, na možnost ovlivnit svůj vlastní osud, jeho hrdinové se nebojí vzepřít osudu i za cenu svého zničení - Sofokles rozšířil sbor, ustálil vystupování třetího herce - pro jeho hry je příznačné nečekané rozuzlení zápletky – deus ex machina – bůh na kladce (stroji) – přílet boha do jeviště (na kladce) a rozřešení problému Významné hry: Antigona - je to tragédie, která pojednává o právu člověka protivit se světské moci (králi Kreonovi), pokud porušuje lidskou morálku (zákaz pohřbení Polyneika – bratra Antigony) - Oidipovy synové – Eteoklés a Polyneikes proti sobě bojují a oba zahynou (děj v Thébách) - Kreon se zmocní vlády, protože Polyneikes útočil na vlastní města, tak nesměl být pohřben – Antigona tento rozkaz neuposlechla a mrtvého bratra pohřbila, za to má být zaživa zazděna v jeskyni - Kreon je varován bohy, že to přehnal, chce svůj přestupek napravit, ale Antigona se mezitím oběsí - Kreonova žena Eurydika a jeho syn Haimon spáchají hanbou sebevraždu, Kreon se chce zabít – požádá bohy o smrt Král Oidipus (Oidipus vládce) - hl. postava je Oidipus (= ten, který má oteklé nohy, nebo ten který zná počet nohou) - zpočátku vládne v Thébách, obyvatelé ho mají rádi, ale pronikne tam mor a kosí obyvatelstvo - Thébané žádají o věštbu – vše bude zažehnáno pokud bude potrestán vrah krále Laia 11 - Oidipus zjistí, že vrahem je on sám, když se kdysi setkal v horách s neznámým cizince a v hádce ho zabil, byl to jeho otec Laios - král byl jeho otcem a jeho současná manželka Iokasta je jeho matkou (Oid.jako malý odložen, aby se zmařila věštba, že Laios zahyne rukou syna, tak je vychováván Polybem který se vydává za otce) - Oidipus když pozná pravdu, poté co Iokasta spáchá sebevraždu, si vypálí oči a odchází z Théb (Oidipovský komplex = syn miluje matku a nenávidí otce) (- na začátku zachránil Théby z moci Sfingy, protože bylo schopen odpovědět na její hádanku kdo má současně 2,3 a 4 nohy (člověk)) Elektra - dcera krále Agamemnóna, která chce zabít vraha svého otce, ale její bratr to udělá za ní další tragédie: Aiás, Trachiňanky, Filokletés EURIPIDÉS (zemřel roku 406 BC) - zachovalo se 17 dramat z celkových 80 - ústřední postavou her je člověk – problémy se současností: rozpad athénské demokracie a často ji kritizuje (korupce atd.) Trojánky - líčí epizodu, kdy po dobytí Tróje se rozděluje kořist – královna Hekabé připadne jako kořist Odysseovi, její 1. dcera jde na Achilleův hrob a druhá připadne Agamemnonovi – avšak tyto 3 ženy se ničím neprovinili a kritizují chování Řeků, jak plení město a ženy, je tam též zdůrazněn osud Heleny – ačkoli mohla za celý spor, vůbec nebyla potrestána, a tak Euripidés napsal, že ji také postihla pohroma. Elektra - zde u Euripida je Orestes jako postava zločinná – zabije matku Ifigenie v Tauridě Ifigenie v Anlidě Medeia – typická Euripidova silná žena – vzatá z mytologie, ale upravená do současnosti - obětuje vše pro muže, jehož miluje – Iasón, ale ten ji opouští s jinou a Médea se strašně mstí zabije milenku i děti, co měla s Iasonem IIb) KOMEDIE - cílem komedie bylo původně upozornit na mravní, nebo etické problémy prostřednictvím smíchu Starší attická komedie - měla mravní poslání, chór ztrácí svou úlohu - záměrně vytvářeny šablonovité charaktery – buď výrazně kladné nebo záporné -nejvýznamnější autor komedií byl: ARISTOFANES (446-386 BC) - dochováno 11 komedií (napsal jich kolem 50) - v jeho komediích jsou zápletky doprovázeny krutým a vulgárním jazykem, protože se chce odlišit od Sofokla, zejm. Euripida – opakovaně je zesměšňuje - mluví o tom, že demokracie upadá a je v rozkladu, díky korupci v politice - nej. komedie – Jezdci Oblaka Kritika politických poměru Vosy - ve své době byla velmi populární komedie Lysistraté (hl. hrdinka) – v době peloponéské války, kdy Lysistraté přemluví ženy z obou znepřátelených táborů, aby donutili muže k uzavření míru. Ženy odmítají s muži souložit, a tak muži zjistí, že souložení je lepší než nějaká válka a válku ukončí. IIc) FILOSOFIE - vznik v 6. stol. na Milétu a Efesu 12 - Milétská škola filosofů – přírodní filosofie – Tháles, Anaxinenes – hledali pralátku z které je složený tento svět – k otázce pralátky docházejí k všemožným teoriím (voda, vzduch, oheň) a výsledkem byl názor Apeiron – látka, která prostupuje vše, ale co nemůžeme definovat. - tuto otázku řešili též Atomisté – například Demokritos z Abdér – teorie o atomech - v klasickém období rozvoj v Athénách: a) Sokrates, b) Platon, c) Aristoteles SOKRATES - pochybování naprosto o všem „Vím, že nic nevím“, nelze obsáhnout veškeré vědění - kritizoval demokracii a byl obviněn z vychovávání mládeže k bezbožnosti a špatným myšlenkám - odsouzen k trestu smrti, soudci čekali, že prchne, ale on řekl že je Athéňan a čeká na smrt, zradil by tím zákony polis, obec ve které žil - měl hádavou ženu Xantipu, která ho však udržovala při životě PLATÓN (427-348 BC) - žák Sokrata, aristokrat, šokován že Athény poslali Sokrata na smrt - tvrdí, že svět je nedokonalý, věci na zemi jsou pomíjivé, proto základem jeho učení byla víra ve věčné a neproměnné „ideje“, které jediné představují reálné jsoucno a zrcadlí se ve skutečných věcech (přijímán křesťany – ideál = Bůh) - přirovnával svou filozofii k jeskyni s „vidíme pouze stíny“ - ve spisu Ústava (politologický spis, byl využíván i zneužíván), uvažuje jak by měla vypadat ideální polis – panovník filosof, který by z pozadí vše řídil, manipuloval – jeho představy velmi nedemokratické - další spisy: Faidros, Symposion – zapsáno formou dialogu - založil školu filosofie ACADEMIA ARISTOTELES - Platonův žák, v mnohém s ním polemizuje, nepřijímá jeho teorii Jeskyně - vychovatel Alexandra Makedonského - spisy: Poetika – zásady slovesného umění, drama – jedno místo, doba a dějový proud = tzv. zásada tří jednot (až do středověku i 17. stol) Rétorika – teorie řečnictví Politika – jak správně řídit polis - propracoval metody vědeckého poznávání IId) RÉTORIKA = ŘEČNICTVÍ - nejvýznamnější období = Klasické Athény ISOKRATÉS (328 zemřel) - 1. významný řečník - stoupenec tzv. panhelénské myšlenky (= propagoval sjednocení Řeků pod jednu vládu proti Peršanům), nadšeně vítá Filipa Makedonského - projev Panegyrikus (Panegyrikon) – oslava Athén a demokracie (obecně oslavný projev) - pronesl řadu řečí - Filipos – oslavuje Filipa jako sjednotitele Řeků DÉMOSTHENES (322 zemřel) - přednesl řadu řečí, kde Řeky varoval před Filipem = Filipiky (vášnivá řeč proti někomu) - jeho protivníkem byl AISCHINÉS (315 zemřel) – O nepoctivém Vyslanectví; patřil mezi zastánce sjednocení Řecka pod Filipem - nakonec vyhrál Démosthenes, Aischinés opouští Athény IIe) DĚJEPISECTVÍ - vzniká v 5. stol., za předchůdce považujeme logografy – autoři zeměpisných vlastivědných spisů o části Řecka HÉRODOTOS (425 zemřel) - považován za zakladatele dějepisectví, pocházel z Halikarnasu, odešel do Athén - nejvýznamnější spis Dějiny, jež líčí dějiny jako produkt lidské činnosti (ne co působí bozi) 13 - za hybnou sílu dějin považuje souboj mezi skvělými Řeky a ostatními barbary - zažil řecko-perské války Vedle dějepisectví se rozvíjí i nauková a zábavná próza. Prozaické vylíčení příběhů z řeckoperských válek – autoři neznámí. Další Dějepisci: THUKYDIDÉS (zemřel 339) - athénský vojevůdce, který velel Athénskému loďstvu ve válkách se Spartou - byl obviněn ze zrady – 20 let vyhnanství - napsal Dějiny – líčí peloponéskou válku, chápal dějiny jako záležitost lidí, ne Bohů XENOFÉN (zemřel 355) - ve spise Hellenika odmítá Athénskou demokracii, odchází do vyhnanství, zbytek života v Korytu - k protikladům demokratického zřízení vyzdvihuje monarchistické zřízení (autokracii=vláda jednoho), spis O Kýrově vychování – jeho favorit perský král Kýros - oproti Hérodotovi považujeme jeho názory za zaostalé, na nižší úrovni III. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ - díky Alexandrovým výbojům se řecká kultura a řečtina šíří do celého středomoří (světa) - Makedonci ovládají a sjednocují celé Řecko, řecká kultura a jazyk je kosmopolitní (= jazyk vzdělanců) IIIa) POEZIE - vzniká pouze pro vybraný okruh vzdělanců, stala se dvorskou záležitostí THEOKRITOS (300-240 BC) - pobýval v řeckých osadách na Sicílii - tvůrce pastýřské idyly se stylizovanými pastýři, kteří vedou nespoutaný život KALLIMACHOS (240 umírá) - působil jako dvorní básník, píše epigramy a oslavné hymny – v nich zdůrazňuje vznik náboženských slavností, původních božstev - epos Hekabé IIIb) DRAMA - rozvíjí se komedie, tragédie upadá - hl. proto, že komedie se zabývá rodinným životem - úpadek trochu i komedie – přizpůsobuje se vkusu řádového diváka – vtipy na hranici slušnosti, populistické problémy MENANDROS (291 zemřel) - jediný kdo vybočuje, kritizuje veřejný život – úpadek mravů – Dyskolos Smírčí soud IIIc) - vzniká také nauková próza, např. paměti významných politiků – např. Pyrrhovy paměti - Dějepisectví – POLYBIOS (120 umírá) – byl Řek, ale žil v Římě - ve svých dějinách oslavuje Římany jako sjednotitelé středomoří 14 ANTIKA – ŘÍMSKÁ LITERATURA - římská kultura navazuje pakulturu etruskou. Etruskové = národ na území Itálie. Daleko větší měrou navazují na kulturu Řeků – když dobývali apeninský poloostrov přes Kartágeňany. Periodizace: 1) Archaické období (nejstarší, předliterární), od nejstarších dob – 2 stol BC - převládá závislost na řeckých vzorech, Římane překládají klasická díla řecké literatury, důležitou rolo hrají řečtí otroci 2) Klasické období (zlatý věk římské literatury) – 2. stol. BC - až konec 1. stol. BC - Řím se stává úřadující mocností ve středomoří, ale probíhají také občanské války, úpadek demokracie Ænástup Caesara, po něm Oktaviána a Augusta – umění se dostává pod područí státní moci 3) Literatura rané doby císařství (stříbrný věk) – 2 stol. AD - období, kdy císař má absolutní moc, umění zcela závislé na státu – má zcela jiný charakter 4) Pozdní doba – 476 AD - období úpadku a rozkladu západořímské říše, nastupuje křesťanství I. ARCHAICKÉ OBDOBÍ - Římané se seznamují s tím, co Řekové vytvořili prostřednictvím překladů např. propuštěný otrok Livius ANDRONICUS, který přeložil Odysseu je autorem 1. tragédie – spíše napodobuje - Římané přebírají divadlo (komedie) je součástí náboženských obřadů Gnaeus NAEVIUS - 1. autor, autorem řady komedií, ve kterých kritizuje řecké představitele – vyhnanství - také tragédie s námětem římských dějin – Romulus a Remus Titus Maccius PLAUTUS (250-184 BC) - 1. autorem na vysoké úrovni - napsal řadu komedií, ve kterých vytvořil společenské typy: Chlubivý Voják – komedie, výrazná postava veterána, který se rád chlubí Lišák Pseudolus – postava šikovného sluhy, který si ví ve všech situacích rady Komedie o hrnci – hrnčířský lakomec (má v hrnci peníze) – předloha pro Lakomce od Moliéra - řada námětů z řecké i římské mytologie Tragédie: Quintus ENNIUS (169 smrt) - ve svých tragédiích se inspiruje řeckými vzory – Achilles, Médea - kromě tragédie psal také historické eposy, které pak vydal v souboru Annales = letopisy Počátky římské prózy - nejstarší jsou památky příležitostného charakteru - pohřební řeči, rodokmeny, právní spisy Marcus Porcius CATO (149 smrt) - bojoval za tradiční římskou morálku - zdůrazňuje autonomnost (samostatnost) římské kultury, brání se tomu, že Římané převzali řeckou kulturu - napsal: Počátky – zde vylíčil nejstarší období římských dějin O zemědělství – čím je přínosem pro Řím - ve svých řečech varuje před úpadkem mravů, je považován ze zakladatele římské rétoriky 15 II. KLASICKÉ OBDOBÍ – ZLATÝ VĚK IIa) řečnictví Marcus Tullius CICERO - nejvýznamnějším řečníkem vůbec - řečník, politik (zastával významné politické funkce), spisovatel, filosof - napsal řadu spisů ve kterých rozebírá otázky veřejného života, řečnictví filosofie: O řečnictví, O slávě, O zákonech, Tuskulské rozhovory (vznikaly na jeho venkovském statku u Tultu/Tusku), O nejvyšším dobru a zlu - nejvíce se ujaly Řeči proti Catilinovi - varuje před Luciem Sergiem Catilinem, jako nebezpečím pro republiku, zastává se demokracie „Quousque tandem abutere, Catilina, patientia nostra?“ Jak dlouho budeš Catiline pokoušet naši trpělivost? - dále pronesl řadu řečí proti Marku Aureliovi, zastává se opět demokracie - Ciceronova latina je považována za nepřekonaný vzor jazyka – dokonalá latina hlavně ve středověku IIb) rozvíjí se i historická próza Gaius Julius CAESAR Zápisy o válce galské Zápisy o válce občanské – nedokončené, byl zabit Gaius Sallvustius CRISPUS - autorem spisu – Spiknutí Catilinovo - upozorňuje na úpadek římské morálky – války s Jogurtou, Dějiny IIc) Poezie 1) Epická poezie – napodobování řeckých vzorů, důležitou roli měl překlad Odyssea - Velká oblaka – historický epos - postupně se zvyšuje úroveň původní římské tvorby Titus LUCRETIUS Carus (94-55 BC) - epická poezie - dle dochovaných pramenů byl keltského původu - spáchal sebevraždu – výsledek politického angažování - přívrženec Epikurejské filosofie (=Epikuros – zakladatel filosofické školy, který tvrdil, že cílem našeho bytí je nalezení co největší slasti ve filosofických požitcích) - Lucretius pátrá po smyslu existence v eposu O podstatě věcí 2) Lyrická poezie - autoři čerpají inspiraci ze Sapfo Gaius Valerije CATULLUS (87-54 BC) - autor krátkých milostných básní – ústřední téma láska k dívce Lesbii, jeho milenka - Catullova milostná poezie je mezníkem milostné poezie „Odi et amo“ (= nenávidím a miluji) - díky jeho tvorbě roste zájem o milostnou tématiku – milostné elegie: a) Tibullus b) Propertius Nejlepší představitelé „Zlatého věku“: 1) Publius OVIDIUS Naso - pocházel z lepší římské rodiny, studoval v Římě a Athénách - působí jako úředník ve službách vlády, později se věnuje už jen tvorbě: Lásky – milostné elegie, psané na počest Koriny Listy Milostné – báně stylizovány do podoby dopisů – 21 fiktivních dopisů, které píšou nějaké proslavené ženy (Penelopé, Sapfo, …) svým milencům – Listy Heroin - od něho se dále pokouší tento styl kopírovat, vyjadřovat se v podobě dopisů 16 Umění milovat – básnickou formou psané rady mužům a ženám, jak si získat/udržet lásku – nesmírná popularita, ale pobouřila císaře Augusta (8 let po vydání), musel Ovidius odejít do vyhnanství v dnešním Rumunsku – město Konstanta, zde vznikají Žalozpěvy a Listy z Pontu Proměny – vrcholná sbírka – dokončená ve vyhnanství – 12000 veršů – 250 událostí, řeckořím. Mytologie, vyprávění o vzniku světa až po Proměnu Gaia Julia Caesara ve hvězdu. Inspiroval řadu umělců. Kalendář – popisuje zde slavnosti během roku v Římě 2) Publius VERGILIUS Maro (70-19 BC) - nebyl to rodilý Říman, zařadil se do okruhu MEACENATA (=bohatý Říman, který podporoval tvorbu mladých umělců) - byl mu díky Maecenatovi přidělen statek, kde mohl tvořit - z jeho nejvýznamnějších děl: a) Zpěvy pastýřské - Bucolica b) Zpěvy rolnické - Georgica - Vergilius oslavuje venkovský život spjatý v přírodou a zároveň oslavuje tradiční římské ctnosti - epos Aeneis – líčí Aeneův život, nejstarší dějiny Říma – předpovídá dítěte, které přinese Římu zlatý věk (Křesťané tuto pasáž vykládají jako proroctví pro narození Krista, proto je Vergilius ctěn jako básník během křesťanského středověku) - díky tomuto dílu byl oblíben u císaře Augusta 3) Quintus HORATIUS Faccus (65 BC – 8 AD) - syn propuštěného otroka - byl zastáncem republiky, bojoval již zatracený ideál - patřil do Maecenatova okruhu, dostává se tam díky Vergiliově přímluvě a získává podporu od Maecenata (také Augusta) a opouští své republikánské přesvědčení a stává se zastáncem císařství - pochopil, že morálka upadala, že demokracie není možná Dílo: Epody – lyrické básně s mravoučným obsahem, zj. v nich smutně medituje nad úpadkem mravů a kritizuje Římany za jejich nesvornost 2 knihy Satir – zde se vysmívá špatným vlastnostem Římanů Ódy – 2 knihy oslavných básní – pijáctví, milování Listy – básně ve kterých medituje nad všelidskými hodnotami, otázky smyslu života a vychází mu z toho postava ideálního Říman III. LITERATURA RANÉ DOBY CÍSAŘSTVÍ – STŘÍBRNÝ VĚK - období, ve kterém tradiční hodnoty upadají, nastupuje císařství - autorem historické prózy, který zachytil přerod mezi rozpadající se republikou a císařstvím byl: Titus LIVIUS (17 AD smrt) - autor rozsáhlého díla Knihy od založení města (původně 140 knih, dochováno 40) – rozsáhlé vylíčení římských dějin od nejstarších dob a jeho vrcholné období líčí republikánský Řím a ví, že je to nenávratně pryč. Marcus Fabius QUINTILLIAMUS - kromě psaní historických prací – vynikající řečník, je autorem teoretického Spisu o řečnictví – velebí tradiční římské ctnosti a tradice Gaius PLINIUS mladší - prohlašoval oslavné řeči Chvalořeč na císaře Trajána - Korespondence – dopisy, které byly posílány nejprve přátelům (zabývá se filosofií a politikou), později vydány IIIa) Historická próza Publius Cornelius TACITUS (smrt 120 AD) 17 - z aristokratické rodiny, patřil k odpůrcům neomezené moci císařů – je pro republiku - prožil většinu života v ústraní, nemíchá se do politiky a píše: - Germania – popis Germánců, etnika, historie, zvyky, vysoce oceňuje jejich vojenskou zdatnost a dává ji Římanům za vzor - dále je autorem celé řady dialogů – Dialog o řečnících - píše spis Dějiny, zde popisuje dějiny Římanů po Augustově vládě, navazuje Letopisy IIIb) Filosofické spisy Lucius Annaeus SENECA - hispánec z Cordóby, patřil mezi stoiky (=věří, že vše v životě máme přijímat důstojně a s klidem…odtud stoický klid=duševní vyrovnanost) - vedl bouřlivý život, byl vyhnán do vyhnanství na Korsiku - vychovával císaře Nerona, ten pak nastupuje na trůn, pro kritiku Neronovy vlády byl údajně donucen k sebevraždě - jeho díla jsou zajímavé – filosoficko-morální rysy člověka – co udělat sám se sebou, abych svůj život prožil v klidu – O Klidu Duševním O Laskavosti - důl. roli hrála Senekova korespondence s přáteli, zj. Dopisy Luciliovi (řeší tam etiku=mravní správnost) - napsal také řadu satir – Přeměna božského Claudia na tykev (zesměšňuje zvyk, po smrti se císař stane bohem) IIIc) Satirická tvorby 1) prozaické satiry Gaius PETRONICUS „Arbiter“ (= soudce) - působí jako soudce obecného vkusu, měl morální autoritu a na jeho úsudek se bral vážný ohled - významný dvořan, později upadl v nemilost (díky své tvorbě) a byl donucen spáchat sebevraždu - nejvíce popudil císaře jeho román Satiricon, kde zesměšňuje vyšší římské vrstvy 2) básnické satiry Marcus Valerius MARTIALIS Posměšky a jízlivosti, epigramy, pocházel z Hispánie, původně povolání právní Decimus Iunius IUVENALIS - působil též v politice – dotáhl to na vojenského tribuna - později za své kritické názory skončil ve vyhnanství, je autorem řady satir IV. OBDOBÍ POST-KLASICKÉ – DOBA ÚPADKU - pozdní doba císařská znamená postupný rozklad institucí - Říše římská vydává velké částky na obranu před Germány - dále masivní pronikání křesťanství, stává se státním náboženstvím, křesťanům bylo proti srdci uctívat císaře jako Boha - tvorba ztrácí na originalitě, často napodobuje vzory z předchozích období Lucius Apuleius Proměny – pohádkově-satirické variace vycházející původních Proměn Původně řečtí autoři: PLUTARCHOS napsal historický spis: Životopisy slavných Řeků a Římanů LUKIANOS – autorem řady satir – kritizuje úpadek mravů- u nás vyšel výbor jeho poezie : Pravdivé Výmysly - římské zákony byly kompletně sepsány na pokyn byzantského císaře Justinina – Corpus Iuris Civilis 6 AD 18 BYZANTSKÁ KULTURA A VZDĚLANOST - Byzanc – dědičkou starověkého Říma i titulu císaře, kvůli titulu císaře později vznikly problémy - je zde dále rozvíjena latinská i řecká vzdělanost, byzantská církev se vyvíjí odlišným způsobem, stává se víceméně nástrojem státu - vzniká zde řada církevních spisů, které jsou uznávány i západní církví - nejvýznamnější církevní byzantský myslitel: Jan ZLATOÚSTÝ (1/2 4.stol) – Knihy o napravení padlého - snaží se nějakým způsobem kritizovat upadající morálku své doby, kterak poskytnou spásu hříšným duším Jan z DAMAŠKU Pramen poznání Borlaam a Josafat – spíše zábavně orientovaná próza, kde líčí zábavnou formou osudy Budhy, jeho životopis Dějepisectví Prokopios z KAISAIREJE (1/2 6.stol) - sepsal spis Dějiny, kde se zmiňuje o slovanských kmenech – barbaři a primitivové Byzantská říše byla dobyta muslimi - Turky roku 1453. ISLÁMSKÁ KULTURA A VZDĚLANOST MOHAMED, zakladatel islámu - pocházel z Mekky a rodu Kurajšovců (vlivný aristokratický rod z Mekky) - v době jeho narození byli Arabové polyteisti (polytheismus=mnohobožství), přírodní úkazy, řada pohanských bohů, posvátný kámen – v hl. svatyni Kaaba v Mecce (černý meteorit) - Mohamed vystupuje se svým učením – měl zjevení s archandělem Gabrielem, že je Alláhův prorok a má prorokovat příchod monoteistického boha Alláha. - Mohamed tvrdě narazil na polytheismus a roku 622 opouští Mekku a před pronásledovateli se uchyluje do Mediny – Hidžra (622) = počátek jejich letopočtu - shromažďuje své příznivce a na rozdíl od Krista Mohamed sází na hrubou sílu a podaří se mu roku 630 dobýt Mekku zpět a nastoluje monotheistické náboženství – Islám: - velice blízké křesťanství, řada postav které známe z bible se objevují i v koránu (Ježíš, Noe, Abrahám, Mojžíš – ale pod jinými jmény = prorok Izák, Ibrahím a Můsa) - na rozdíl od křesťanství muslimové postrádají pevnou hierarchickou strukturu křesťanských církví - neklade důraz na duchovenstvo a výrazně splývá se státní mocí - každý muslim má 5 povinností: - modlit se 5x denně směrem do Mekky - věřit v jednoho boha a v Mohamedovo proroctví - respektovat a uctívat Ramadán (= postní měsíc, nesmí se jíst od východu do západu Slunce) - odvádět náboženskou daň, která je věnována chudým - povinen 1x za život vykonat pouť do Mekky - řada vedlejších přikázání: - zakázáno zobrazovat živé bytosti, které vrhají stín = socha - zakázat tvorbu člověka – kreslení a sochařství - nesmí jíst vepřové a alkohol - má povinnost se oženit, může mít i 4 manželky - věří v poslední soud - zpočátku šířeno ústně, poté písemně zformováno do tzv. 114 súr, které tvoří Korán - existuje soupis právních předpisů – Šarija - po Mohamedově smrti vznikly 2 frakce (skupiny): 1) sunna – sunnité – umírněnější 2) šiíta – šiíté – radikální muslimové 19 - islámská literatura: - Arabové překládají řadu motivů z předcházejících literatur – zejména perské - vzniká soubor pohádek – Tisíc a jedna noc - Vyprávění o Našredinovi - vedle literatury zábavné i vědecká literatura Ibn SÍNA – lékař a filosof (Avicena) Ibn RUŠO – bývá nazýván Averroes - díky těmto dvěma autorům se zachovalo množství antického díla 20 III. LITERATURA KŘESŤANSKÉHO STŘEDOVĚKU Obecná charakteristika středověké literatury: - středověk 476-1650 (= pád Západořímské Říše 476 – Konec 30leté války 1650) - termín středověk poprvé užíván v renesanční Itálii - obraz literatury se mění je 100% náboženský - středověký člověk vnímá svět jako něco neměnného, lidská spol. je navždy rozdělena na 3 části: a) šlechta + panovník b) duchovenstvo c) obyvatelé = pracující poddaní - ústředním tématem je BIBLE, neustále vykládána, řada děl je variacemi na biblické texty, cílem je oslava Boha a víry - tato doba nezná pojem „autorská práva“, obsah je méně důležitý než forma, zdůrazňovány typické vlastnosti očekávané u rytíře, světce, učence…podstata díla je stále stejná, originalita stranou Středověká literatura: A) DUCHOVNÍ B) SVĚTSKÁ Žánry středověké literatury: 1) DUCHOVNÍ a) poezie - žalmy (psalmoi = hra na strunný nástroj) = nejstarší modlitby, vzývající Boha, soubor žalmů = žaltář v obecném vyjádření později žalm= teskná smutná píseň - plankty (planktos = pláč) = básně o smutku Panny Marie nad smrtí Ježíše Krista - hymny (hymnus = oslava) = oslavují Boha, zakladatel křesťanské hymniky byl milánský biskup AMBROSIUS – Te deum laudamus - litanie (= prosebná píseň) skládající se ze 2 částí: 1) apostrofa (oslovení) – kněz přednáší Bohu, či světci 2) prosba – všichni přednášejí v kostele - modlitba – básnická variace na modlitby: Otčenáš, Zdrávas Maria, vyznání víry - písně – spojeno s křesťanskými svátky, soubor písní = Kancionál b) próza - legenda – vyprávění o životě světců, líčení života, mučednická smrt, přičemž legendy obsahují řadu zázraků (původní vznik v klášteře, četlo se to při jídle) - pasionály – blízké legendám, vyprávění o mučednících, líčí hl. jejich utrpení; později se význam slova posunul a pasionál = soubor legend o mučednické smrti, nejznámější je Legenda Aurea (Zlatá legenda) - apokryfy – vyprávění biblického rázu, které církev neschválila za součást Písma - kázání – začíná citátem z bible a pak se káže, soubor kázání = postila - apokalypsy – variace na zjevení Sv. Jana a konce světa = poslední soud, (4 apokalyptičtí jezdci: Smrt, hlad, mor a válka) - podobenství – odvozeno z Nového Zákona, v podobenstvích se často vyjadřoval Ježíš Kristus 2) SVĚTSKÁ a) poezie - milostná - lyrika ( - šíří ji: trubéři, trubaduři = autoři, minesengři) - dvorská - láska k nedostupné ženě (vdaná, klášter) - elegie – žalozpěvy - balady - romance b) próza - hádanky - rytířský epos – vyprávění o hrdinských rytířích 21 - zvířecí epos - maximy – krátká vyprávění, mající za cíl mravní ponaučení – mravokárné - exempla – příběhy, ponaučení života - spory – fiktivní dialog dvou skutečných nebo fiktivních osob, které se dohadují o náboženský problém, nakonec jeden vyhraje - satiry – o konšelích - rytířské romány – slavné činy rytířů - bestiáře – vyprávění o zvířatech, každé zvíře symbolizovalo jednotlivou vlastnost - děsivé - letopisy – zaměřené pouze na krátké období, nebo místo (klášter) - kroniky – komplexní a rozsáhlé, snaží se chronologicky sepsat, co všechno se stalo c) světské a duchovní drama - zpočátku hraje důležitou roli k šíření křesťanství církevní drama, aby získalo věřící: - vánoční hry - velikonoční hry - mystéria = tajemný osud Ježíše Krista - pašijové hry - postupně se vyvinuly hry světské – interludia = mezihry – hrány v přestávkách „vážných“ her, často zesměšňující vážné křesťanské téma a časem byly vykázány z kostela – např. hra Mastičkář STŘEDOVĚKÁ LITERATURA – PŘEHLED 476- sesazen Romulus Augustus Odoakerem – pád Západořímské Říše, Germáni obsadili Řím (Římané církev byla jediná schopna suplovat rozpadlou státní správu a zachránila tak západní vzdělanost = katolíci, Germáni = Ariáni – kacíři), Nejstarší autoři = kronikáři: ŘEHOŘ Z TOURS (6. stol) – Historia Francorum FREDEGALI – první zmínka o Sámovi Filosofové BOËTHIUS – O útěše filosofie ISIDOR ZE SEVILLY – Etymologie – shrnul encyklopedickou formou antickou vzdělanost RENESANCE - objevují se tzv. renesance = církevní mnišská hnutí, která pozvedla kulturu: I. IRSKÁ RENESANCE - irští benediktýni – BENEDIKT Z NURSIE – vedl skromný život, pracovitý, kulturní aktivity, centrem klášter v Itálii – Monte Cassino - originální klášterní kultura: hudba, šíření víry, vysoká úroveň knih – hl. výzdoba - vyráží do Evropy a zakládají další klášterní centra: Švýcarsko - St. Allen, Německo - Fulda, Řezno a Pasov II. KAROLÍNSKÁ RENESANCE (770-850) - církevní hnutí spjaté s dvorem Karla Velikého (král, císař) – jeho korunovace vedla k problémům v Byzantské Říši - vznik písma – karolínská minuskula - nový systém vzdělávání – 7 Svobodných umění – Trivium a Kvadrivium: - gramatika, rétorika a dialektika (dialektika učí uvažovat( - aritmetika, geometrie, astronomie a musika - vzdělanost pěstována u dvora – ALCVIN Z YORKU, JAN SCOT ERIUGENA JAN SCOTTUS ERIUNGENA - 1. originální filosof, vychází z Platóna, interpretuje ho však křesťansky – zákl. otázka: „K čemu má člověk rozum?“, aby zdůvodňoval víru, hlásá představu o tom, že Bůh je přítomen ve všem – 22 Pantheismus, měl konflikt s oficiálním církevním učením, které chápe boha jako osobu, byl označen za kacíře EINHARD – Vita Caroli - dochází k ustálení zpěvů v liturgii, hl. roli má jednohlasný chorál, pojmenovaný dle Řehoře – Gregoriánský chorál III. OTONSKÁ RENESANCE (936 – 1002 = vláda Oty I. – Oty II.) - 955 – bitva na řece Lechu, Ota I. Poráží Maďary – stabilizace hranice Západní civilizace, Ota přichází s projektem návaznosti na říši Karla Velikého - 962 – nechává se korunovat císařem – formování Svaté Říše Římské národa německého – má být „světským sjednocením křesťanstva“ a císař má být „Světskou hlavou Západního křesťanstva“. Protiváhou císaře byl papež. - SŘŘ se zasadila za rozšíření hranic Západního křesťanského světa (Z Slované, Chorvati, Slovinci a Srbové) - do střední Evropy se šíří vzdělanost a pocit sounáležitosti se západním křesťanstvím IV. ROMÁNSKÁ DOBA (11. – 12. stol.) 3 kulturní okruhy: a) Západní křesťanská oblast b) Východní křesťanská oblast - Byzanc c) Islám - naše oblast kulturně nejchudší, ekonomicky zaostalá, náboženská xenofobie 1054 – Schizma – rozdělení církve, kdy se odděluje Západní a Východní křesťanství: Východní - Pravoslaví Západní - odpor proti Byzancii (mluvili tam řecky) a řecké kultuře - nevznikaly zde města = střediska obchodu a pro západní církev to znamenal hřích (lichva, úroky, transakce apod.), zaostávání, hlad - práce je zde chápána jako trest za prvotní hřích (Adam a Eva, jak snědli jabko) - epocha klidu, gastronomie se objevuje až s měšťáctvím - Boj o investituru – boj mezi císařem a papežem, kdo má právo určovat biskupy, hrozilo, že společnost bude theokratická - Rodina – paradox: 1) jediné společenství k přežití ale! 2) rodina se neodráží v umění, jako by neexistovala – dětský svět Středověká filosofie: ANSELM Z CANTERBURY - důkaz existence Boha – Bůh je absolutním vyjádřením pojmu dokonalost, a ta musely někdy existovat v absolutní míře BERNARD Z CLAIVAUX - náboženský myslitel, mnich, řeší jak se rozum doplňuje s vírou – popírá rozum a tvrdí že víra je důležitá. („Rozum je od ďábla, protože nás zviklává ve víře“) Pierre ABELARD - nejzajímavější filosof raného středověku - původně působil jako učitel dívky Heloisy - dcera z bohatého pařížského rodu, z pracovního poměru se časem vyvinul milostný a záhy Heloisa otěhotněla, jako pomstu nechali Pierra vykastrovat - oba si dopisovali z klášterů a jejich korespondence patří mezi to nejlepší ze středověku - svým dílem přispěli též k rozvoji křesťanské liturgie, církevní písni, dramatu obecně- začínají vznikat oficia = náboženská dramata o křesťanských svátcích, z nichž se postupně vyvíjí středověké drama 23 - do literatury pronikají nové jazyky – FJ, NJ – latina ustupuje a literatura přestává být monopolem církve začíná se objevovat šlechtická literatura – rytířská-hrdinská epika HRDINSKÁ EPIKA FRANCIE - Chansons de Geste – písně o činech – od 11. – 14. století, vrchol ve 12. století – 3 okruhy: 1) nejstarší Charle Magne – okruh o Karlu Velikém a výbojích se Saracény – boje s Araby na Pyrenejském poloostrově – věrná služba Bohu a panovníkovi 2) Vilém Oranžský – zde se již odráží postupně osamocování šlechty 3) feudální okruh – mizí náboženské zanícení a zůstává sláva, kořist Chanson de Roland - píseň o činech z prvního okruhu, Roland družiník Karla Velikého - 1. písemná verze vznikla v souvislosti s první křížovou výpravou, ale to co píseň zobrazuje se odehrává dříve a to roku 778, kdy se ve výpravě proti Saracénům zadní voj dostal v průsmyku u Pyrenejského poloostrova do obklíčení a byl zničen (roku 778 útočili Baskové, v Chanson de Roland to byli Mauři) - v průsmyku zahynul hrabě Hrodland z Bretaně, a on je skutečnou předlohou Rolanda, zde vystupuje jako 1 ze 12 pairů (= nejvyšší šlechtici v okruhu Karla Velikého) - Postavy – profilované vyhraněné charaktery – kladní a záporní hrdinové: Ganelón – Rollandův otčím – zrádce Turpin – kněz/rytíř Oliviere – rytíř Roland – měl extra výbavu: meč – Durandal roh – Olifant - hrdinové jsou především bojovníci a zcela chybí jejich citový život - nejstarší rukopis Písně o Rolandovi je zachován z 12. stol., ale byla složena někdy kolem roku 10981100 - písně o Rolandovi byli už zpívány v bitvě u Hastings Normany. ŠPANĚLSKO Cantares de Gesta Píseň o Cidovi - hl. téma – reconquista = znovudobývání Španělska křesťany, válka trvá až do 15. století - formuje se španělský národní charakter a Španělové jsou hrdí na to, že si Španělsko dobyli zpět s mečem v jedné a křížem v druhé ruce – katolicismus proti všem pohanům - šiřiteli písní o činech byli tzv. juglarové - časově Chansons de Geste vznikají po dlouhé době a jsou zkresleny, naproti tomu Cantares de Gesta vznikají velmi brzy po událostech, které líčí, proto jsou poměrně realistické Cid - autentická postava – šlechtic Rodrigo Diaz de Vivar zvaný „El Cid Campeador“ (CID pochází asi z Maurského el Sidi = pán, mocný) - statečně sloužil králi Alfonsu VI, dobyl pro něj Valencii a roku 1099 tam zemřel - samotná píseň vzniká v Kastilii - další odlišnost od Rolanda – citový rodinný život, a díky intimnímu zobrazení Cida se uvažuje o tom, jestli to původně spíše než bojová píseň, nebyla svatební píseň = epithalamen, a až později převládly rysy Cida jako bojovníka Děj - chrabré činy Cida ve službách krále - Cid je neprávem poslán králem do vyhnanství a teprve po svých úspěších v boji proti Maurům se smí vrátit k rodině a je mu povoleno provdat své dcery šlechticům, avšak zeťáci se neosvědčí (mizerové) - Cid manželi porazí v souboji a napříště se jeho zeti mohou stát jen princové z královských rodů 24 GERMÁNSKÁ HRDINSKÁ EPIKA - zásadní odlišnosti od Chansons de Geste: 1) zcela chybí ideál služby Bohu (a církvi) a panovníkovi; jsou krvavější 2) důležitou roli hraje boj za osobní čest, sláva; dějovým základem jsou události z období pohanského (germánská mytologie) 3) hrdinové často ztrácejí lidskou podstatu a spíše jsou jako mytologické postavy a) Anglosaská hrdinská epika - „původní“ keltské obyvatelstvo je od 5. století postupně vytlačovány Angly, Sassy a Júty - Keltové vytlačeni do Walesu a Skotska, část Keltu emigrovala do Malé Británie – Bretaň (ve Francii) - 1066 – Hastings – Vilém Dobyvatel vtrhl do Británie a podmanil si jí a do Velké Británie přichází francouzská kultura - 7.-9. stol. postupně vznikal Beowulf – nejstarší v Anglii, avšak odehrává se ve Skandinávii, byl sepsán někdy kolem roku 1000, obsah viz. Příloha b) Německá epika 12. – 13. století - je rozčleněna do mnoha cyklů: 1) Ostrogótský – Theodorech 2) Hunský – Etzel (Atila) 3) Langobardský 4) Franko-Burgundský aj. Franko-Burgundský - mnohé postavy jsou s polesné s Ostrogótským a Hunským cyklem - nejvýznamnější dílo je Píseň o Nibelunzích – Nibelungové byli Burgundové, byla sepsána roku 1200 - dvoudílné dílo, reálným podkladem byla pravděpodobně skutečná historická událost = zničení říše krále Gundara roku 436 Atilou - toto literární dílo sehrálo důležitou roli při sestavení německého národního socializmu v moderním Německu za A. Hitlera a korunu tomu nasadil Richard Wagner a jeho opera Prsten Nibelungů - inspirací Písně o Nibelunzích byla také epika skandinávská a její dílo EDDA, dělíme na 2 fáze: 1) Edda starší – 9.-12. století - ze skaldské poezie (skald = potulný pěvec), zpracovává podobný materiál: - vystupují podobní hrdinové – Sigurd (Siegfried) a Brunhilda, která není princezna, ale Valkýra = bohyně válečného osudu, je odsouzena bohem Wotanem k přikování na skalisko, zde se jí zmocní Sigurd, tím se zasvětí posláním válečníka, ale později na Valkýru zapomene kvůli jiné ženě a je potrestán smrtí. 2) Edda mladší – 13. století - autor Snorri STURLUSON (1179-1241), převyprávění starší Eddy a též je to tzv. nejstarší učebnice básnictví VÝCHODNÍ HRDINSKÁ EPIKA a) Byzanc b) Rusko BYZANC - neustálé střetání s Islámem, zde na rozdíl od Španělska se střídají období válek a míru - akritická hrdinská epika = básně o obráncích h hranic; nejslavnější dílo: Píseň o Basileovi Digensovi Akritovi - vznik v 11. století (řecky psaná) - zpracovává skutečně existující postavy - BDA byl správce/vládce jednoho z themat = území přímo na hranicích osídlené vojáky - děj básně je přenesen na Eufrat a Basileos je osamělý bojovník vykonávající hrdinské činy, vznikla v období míru, politika je tolerantní k islámu 25 RUSKO - zde se potulný pěvec šiřitel epiky jmenuje skomoroch - nejslavnější památka Slovo o pluku Igorově (přenesenější překlad: Píseň o Igorově tažení): - dle skutečné události, roku 1185 porážka knížete Igora od Volovců, dále zajetí Igora, útěk ze zajetí, nářek kněžny Jaroslavny na hradbách Putidly (Putivly), Igorův slavný návrat ze zajetí - předpoklad, že je toto dílo součástí rozsáhlejšího cyklu, nejstarší zápis ze přelomu 15. a 16. století, autor byl z kyjevského dvora odlišnosti - významnou roli zde hraje sepjatí s přírodou - je to většinou považováno za padělek, často popírána pravost rukopisu - vznikají též Byliny – „Byl“=událost z minulosti; vyprávění o bohatýrech a jejich činech – Ilja Morumec, Čurila Plenkovič - vznikají v Kyjevě a Novgorodě. Centrální postavou je kníže Vladimír Jasné Slunce a jeho družiník Ilja Morumec a o něco menší hrdina je Čurila Plenkovič - skládá se ze tří částí 1) začin (úvod), 2) hlavní část, 3) zapěv (zakončení) - byliny jsou rozděleny teritoriálně, nejvýznamnější okruh byl Kyjevský - děj je spíše pohádkový a jednoduchý a v průběhu staletí se mění i postava Ilja: z původního družiníka šlechtice je v 16. století příslušník selského rodu a v 19. století byl Kozák JIŽNÍ SLOVANÉ - junácké zpěvy, šířili je guslaři (potulní pěvci) - hl. postavy byli Junáci, ústřední postava kralevic Marko FINSKO - Severská mytologie - svérázná obdoba hrdinských zpěvu byl národní finský epos Kalevala: - sestavena z řady Run (zpěvů) - hl. hrdinové Kaleva a jeho 12 synů 26 IV. GOTIKA (LITERATURA V GOTICKÉM OBDOBÍ) - vznik měst a měšťanstva, gotická epocha vrcholí v 13. století - gotika – pejorativum (=hanlivý výraz) dle barbarů Gótů - rozvoj hospodářství – pokroky: postroj a pluh Æefektivita zemědělství - vznik a rozvoj měšťanstva – mění se pohled na svět, radost ze života - milostná literatura lidské tělo je rehabilitováno, prosazuje se pocit určitého individualismu (jedinečné rysy hrdinů) - hereze – kacířská hnutí – individuální pohled na víru a církev - práce již není božím trestem jako za renesance, ale činnost, kterou se dají vydělat peníze - proti herezi vznikají dva nové řády: a) dominikáni – boj proti kacířům = inkvizice, ale prvotní boj byl mírný a sadismus nastoupil až později b) františkáni – „žebravý řád“ – představa absolutní chudoby a láska k přírodě a ke světu - celkově se mění představa Boha: - románský Bůh – vzbuzující respekt, vládce všeho - gotický Bůh – Bůh mstitel a vykupitel, je chápán lidštěji - mění se též představa Krista: - je chápán spíše jako člověk, je vyvyšováno to, co ho přibližuje k lidem – utrpení - je zobrazován též v podobě dítěte a z pozadí vystupuje Panna Maria - díky vzniku měst vzniká Universita – Bologna (Itálie), Sorbonna (Paříž), Oxford (Anglie) - v čele rektor - 4 fakulty: a) artistická (svobodná umění) b) lékařská c) právnická d) teologická (vrchol vzdělání) - na Universitu měl původně přístup každý, studenti se dělili na tzv. Národy, např. v Praze (Čechy, Polsko, Slezsko a Sasko), avšak Dekretem Kutnohorským se později snížila prestiž Karlovy University scholastika - cílem bylo potvrdit zjevení, nebo dané pravdy rozumnou úvahou - lekce počala četbou, otázky, diskutování, důkazy z bible - a) čtení; b) stanovení sporných otázek; c) disputace; d) závěr - rodí se nový společenský typ člověka – intelektuál LITERATURA A) TVORBA ŽÁKOVSKÁ - žáci tvoří – poezie (písně a básně), námětem: pijáctví, milování a společensko-kritické verše, dáno různým postavením studentů - Makaronská poezie - studenti užívali latinu a občas národní jazyky dohromady v jednom díle, parodování - Carmina Burana – sborník žáků, studentské písně B) TVORBA ARISTOKRATSKÁ - 12. stol – OKCITÁNIE (dnešní Provance v Jižní Francii) - tato oblast de facto nezávislá na králi - zde zrození Kurtoazní (dvorská) lyrika, šíření pěvci = trubadúři (trubéři) - původní inspirace od Maurů – písňový charakter – muž zpívající pod okny žene, jež je povětšinou zadaná a básník (trubadúr) opěvuje nedosažitelnou lásku žánry: a) pastorela – rytíř jede na oři a uvidí pastevečku a bleskově ji vyzná lásku – setkání rytíře a pastýřky b) epistola – milostný dopis c) alba = svítáníčka – loučí se se svou milou 27 d) ?????? e) tenzona – milostný spor – 2. básnící se přou o své milé, která je lepší f) taneční: - balata – původní tance s textem a milostnou tématikou - dansa – obdobné k balatě - nejvýznamnější pěvci: a) Vilém IX Akritánský, hrabě z Poitieres - byl prototypem dokonalého trubéra – soubor Písně b) Bertrand de Borne c) Pierre Videls d) Jean Bodee – malomocný, Báseň o loučení e) Bernard de Ventradora - Okcitánie byla zničena dlouhými válkami proti Albigenským (kacíři) a země byla doslova vypálena - sever a jih se spojil a Francie se stala jednotným státem, avšak kultura zanikla a přestala být aktuální - dvorská lyrika se přesouvá do celé Evropy: SEVERNÍ ITÁLIE - směr dolce stil nuovo (= sladký nový styl) – oslava krásné čisté lásky - básník: Guido Cabaleanati NĚMECKO - básnící = minesengři - Hartmann von Aue a Walter von der Vogelweide – společně vytvořili styl Minnesang - od 2. ½ 13. století Minnesang začíná upadat a je nahrazen novým žánrem – Meistersang – ten je psán již měšťany – Hans Sachs RYTÍŘSKÝ ROMÁN - vznik ve šlechtickém prostředí, nově vznikajících literárních salónech šlechtičen, kde byly předčítány skladby nově složené, byly ve staré francouzštině – en romans Æromány (verše), teprve až ve 14. století nahrazuje verše próza - romány – milostné nebo dobrodružné - rytíř zažívající fantasmagorické příhody - náměty okopírované z předloh – okruhy: 1) antický 2) byzantský 3) bretonský 1) Antický okruh - čerpají z antické látky, řada románů o Tróji – Aeneas a Alexandr – Alexandreidy = vyprávění o Alexandrovi, kde jdou historické fakta úplně stranou stává se z něj v knize rytíř - nejslavnější Alexandreidu napsal Gualtier Castellionský 2) Byzantský okruh - Barlaam a Josafat - vyprávění o Budhovi 3) Bretonský okruh - Geoffrey z Monmouther – benediktinský mnich, napsal kroniku Dějiny britských králů, zde je souvisle zachycen příběh o Artušovi a jeho družině - příběhy o Artušovi dlouho existovaly v ústní podobě – Artuš = syn krále Uthera, vychováván čarodějem Merlinem, Artuš má meč Excalibur, získává Bretaň a poté bojuje proti Sassům, Skotům a po proslavení v bojovnické kariéře se ožení s Guineverou a zasedá s družinou rytířů kolem kulatého stolu na hradě Kamelot (rytíři Lancelot, Persival) – všichni hledají Grál – Artuš umírá po souboji se synem a je odvezen na ostrov Avalon a Svatý Grál nalezne Persival - ve Francii Artuše proslavil Robert Wace, který ve svém románu Příběh o Brutovi uvádí celý Artušovský cyklus 28 CHRÉTIEN DE TROYES - „1. Evropský romanopisec“, pocházel z Francie - napsal romány: a) Lancelot (láska s Guinevere, je to manželka Artuše) b) Percival – je zde líčen život prosťáčka, který se teprve po setkání s Artušem touží stát rytířem a je posedlým svatým grálem, který na hradě Montseraat najde, ale nemá odvahu si ho vzít a zešílí c) Tristan a Izolda – láská = vášeň (nemoc, která může člověku zničit život) - Tristan – dvořan krále Marka z Cornwallu, který se uchází o princeznu Izoluj a Tristan jde v zastoupení se ženit za Marka - na cestě domů se Izolda zamiluje do Tristan a naopak, avšak Izolda si musí vzít Marka - Tristan si později vezme jinou ženu, jménem taktéž Izolda, Tristan chřadne až málem uchřadne - láska Izolda už jde avšak lstí jeho ženy, která Tristan obalamutí, že jeho milá Izolda nejede Tristan zemře žalem - Izolda po příjezdu, kdy se dozví co se stalo, taktéž umírá - příběh má řadu variant a je ztvárněn v řadě zemí NĚMECKÁ LITERATURA (Rytířský román – aristokratický) Wolfram von Eschenbach - Percival – děj stejný pouze na konci Percival zlomí prokletí grálu a je zde předvedena „magie slova“ – narážka na Jana 1.1 – „A na počátku bylo slovo, a to slovo bylo od Boha a to slovo byl Bůh“ Hartmann von Aue - Erek a Iwein – inspirováno artušovským cyklem od Chrétiena de Troyes - Ubohý Jindřich – německý rytíř, který má lepru, ale je zázračně uzdraven díky mladičké dívce Gottfried von Strassburg - Tristan a Izolda - rytířský román je později často paradován měšťany, parodovali jeho vznešenost C) MĚŠŤANSKÁ LITERATURA - vznik nových žánrů: exempla – původně slouží k doplnění a oživení kázání fabliaux - ve fran. lit. 12./13. stol. – vyprávění – často satira proti šlechtě - často psáno drsným a přisprostlým jazykem sloužícím k pobavení - skladatelé fabliaux = žongléři balady – lidoví hrdinové, kteří se postavili proti vůli feudální šlechty (Robin Hood) satirický veršovaný román – nejslavnější – Francie: Román o Lišákovi - 12./13. stol. – parodie rytířských románů - hl. hrdina lišák Renart, odehrává se ve zvířecí říši (lev Noble) - lišák zažívá mnoho dobrodružství ve kterých si vždy poradí a ztrapní okolí (šlechtu) Román o Růži - původně to nebyla satira, avšak… - dílo má 2 autory: 1. část – Guillaume de Lorris - rozsáhlá básnická skladba, která popisuje cestu za láskou (růži) - růže je střežena v zahradě rozkoše a hrdinovi pomáhají alegorické postavy – Dvornost, Upřímnost atd. a nepomáhají - Pomluva, Strach… Ale! 2. část – Jean de Meung - postupně se mu z toho stává tvrdá kritika k soudobé společnosti, odmítá nerovnost, místo víry upřednostňuje rozum 29 drama morality – hry k mravnímu ponaučení interludia – mezihry sotie – rýmované frašky, karnevalové hry – Adam de la Halle – parodie rytířské romány - pastorely cestopisy – velmi oblíbené, často naprosto fiktivní vyprávění: Cesty pana Johna Mandevilla – obsahuje naprosto fiktivní prvky avšak Milion – Marco POLO – benátský kupec, popisuje cestu do Číny, pochybnosti o pravosti cestopisu – v díle není ani jedna zmínka o Čínské zdi D) CÍRKEVNÍ LITERATURA - vznik řádů – Františkáni Dominikáni František z Assisi - Františkáni objevují přírodu jako božský zázrak, řád chudoby - píšou latinsky: Dies irae Stabat Mater - národní řečí: Píseň bratra Slunce Píseň tvorstva - výrazný rozvoj teologie Tomáš Akvinský - Neapol, aristokrat - sdělil rodině, že se dá na církevní dráhu - universitní učitel v Neapoli a Sorbonně - nejvýznamnější dílo – Summa Teologie – rehabilitoval rozum, ale dar víry je též nutný - rozumem řídíme svět, avšak ke spáse vede cesta jediná a tou je víra Summa proti pohanům 30 V. NEJSTARŠÍ LITERATURA NA NAŠEM ÚZEMÍ - Čechy, Morava a část Slezska - literatura spjatá s existencí státu – Velkomoravská říše - existenci psané literatury předcházela ústní lidová slovesnost - nejvýznamnější součást – soubory nejstarších pověstí, byly zapsány již brzy např. v Kosmově Kronice, (i v Dalimilově) - nejstarší písemné památky – Velká Morava – 862 – Rastislav se rozhodl, že pošel posly do Byzance (důvodné podezření, že východofranští kněží jsou předvojem Franské armády – Nelze mluvit o nezávislosti státu, jestliže nemá nezávislou církev). - Poslové předstupují před Michala III a ten Rastislava zklame, protože mu pošle učené muže, avšak nebyli to biskupové jak žádal – spíše „průzkumníci“ (misionáři) – (netušili úroveň kristianizace) 1) Konstantin a Metoděj - rodiště Soluň, v okolí žili slovanské kmeny, tak hovořili jihoslovanským nářečím, byli to bratři. - Konstantin – filolog; Metoděj – spíše právník - Konstantin měl již ve 26 letech učit v Konstantinopoli na univerzitě - oba již po sobě měli 1. misi v Krymu a tam objevili pozůstatky Svatého Klimenta (IV. Papež), který zemřel mučednickou smrtí; řada nejstarších kostelů je u nás zasvěcena Sv. Klimentovi - Konstantin na základě řeckého písma vytvořil písmo hlaholici a oba vytvořili uměle jazyk – staroslověnštinu - 863/864 – příchod Konstantina a Metoděje na velkou Moravu – organizační práce, výchova kněží - největší lotr proti K+M byl Wiching – obviňoval bratry, že jsou kacíři, protože překládají písmo svaté z původních jazyků (hebr., řečtina, latina), šli do Říma, povolili jim to, ale časem bula zrušena) - Konstantin později onemocněl a uchýlil se do kláštera, kde přijal jméno Cyril a časem zemřel - Metoděj – jel zpět na Velkou Moravu a byl zajat Němci na 3 roky, po jeho smrti jsou jeho žáci vyhnáni na Jih (znik azbuky – Cyrilice) - a Čechy se orientují na západní církev - jejich dílo: - vznikaly překlady (z latiny a hebrejštiny) do staroslověnštiny: 1) Misál – texty k mši svaté Breviář – denní modlitby - přeložili řadu biblických textů („snad“ celou bibli, ale určitě přeložili Evangelia) Proglas - předmluva k Evangeliu - básnickou formou shrnuje program obou bratrů: - každý má právo na to, aby mu bylo zvěstováno slovo boží v jazyku, kterému rozumí Paterik - knihy otců – životopisy významných mnichů a poustevníků – předloha ke správnému křesťanovi 2) Právní spisy Zákon sudnyj judem – soubor právních předpisů pro laiky Nomozákon – soubor církevního práva, soubor právních norem pro církev - všechny staroslověnské památky se dochovaly z opisů, jediná původní památka jsou Kyjevské Listy (uchovány v Kyjeve) – hlaholicí psaná část misálu 2) POZDNÍ STAROSLOVĚNSKÁ TVORBA - Panonské, nebo Moravsko-Panonské legendy - texty dílem žáků K+M: 1) Život Konstantinův 2) Život Metodějův - spíše než legendy se jedná o líčení osudů K+M ve Velké Moravě 906/907 – Nájezd Maďarů – Rozpad Velkomoravské Říše - ale staroslověnská kultura se přesouvá na území Přemyslovského státu, kde v 10. století vedle sebe existují 2 kultury: a) staroslověnská b) latinská 31 - během 11. století – staroslověnština vytlačena latinou a později literatura česky psaná – 13. století, ale ještě později německá tvorba - impulsem pro rozvoj latiny – 973 – založení biskupství - avšak oporou staroslověnštiny byl Sázavský klášter – založený roku 1032, byl v kontaktu s Kyjevskou Rusí - 1055 – slovanští mniši poprvé vyhnáni - 1061 – návrat - 1097 – vyhnáni z kláštera nadobro = konec slovanské liturgie Literární tvorba v 10. století - střet latiny a staroslověnštiny, církevní oblast - panovník – z vůle Boží – ještě pochází ze staroslověnského rodu - cílem většiny lit. děl: 1) oslava vládnoucího rodu Přemyslovců 2) „dát zemi světce“ – zvolit Čechům světce, z vládnoucího rodu tím lépe – Sv. Václav – zbožný, zemřel mučednickou smrtí a) Staroslověnská tvorba - První staroslověnské legendy o knížeti Václavovi - poměrné stručná, neobsahuje všechny rysy legendy - neodehrává se tu příliš mnoho zázraků, spíše je to poměrné věrné historické vyprávění - začátky křesťanství v Čechách - legenda Život svaté Ludmily - Kánon o sv. Václavu b) Latinská tvorba 1) receptivní – přejímání cizích předloh do podoby toho co chce církev – úpravy, ale častěji pouze opis 2) původní – především legendy - nejvýznamnější – Kristiánova legenda (skutečný název: Život a utrpení sv. Václava a sv. Ludmily, jeho babičky) - Kristián – církevní činitel, někdo z okruhu sv. Vojtěcha (biskup, pocházející z rodu Slavníkovců – konkurenční rod Přemyslovců, který byl roku 995 Přemyslovci vyvražděn v Libici, Vojtěch jako jediný přežil, avšak poté zemřel mučednickou smrtí ve Východní Prusi) - vznik Kristiánovy Legendy: - konec 10. století - odlišnosti, které legendu dělají jedinečnou: a) obrana staroslověnské vzdělanosti b) Přemyslovci jsou nástupci Velké Moravy - důkaz o historickém povědomí českého národa, existence zemského vlastenectví - pramenem Kristiánovy legendy byla pravděpodobně První Staroslověnská Legenda o sv. Václavovi - autor postupuje velice originálně, má bohatší jazyk a celkově originálnější pojetí samotného příběhu - neobsahuje velké množství zázraků – spíše historické vypravování v křesťanských Čechách c) Další latinské texty - řada dalších legend (Václav, Ludmila) Crescente fide Christiana – legenda Václavská – (název – označení dle slov jimiž začíná legenda) Fuit in provincia Boemorum – Ludmilovská – („Byl v zemi české“) Oriente iam sole – Václavská – navazuje na Kristiánovu legendu Literární tvorba v 11. století - opět dochází ke střetáváni tvorby – staroslověnské a latinské - avšak tvorba staroslověnská stagnuje: a) omezený okruh látek (psali furt to samý) b) postupně klesá umělecká úroveň 32 - ale jazyk je stále užíván v liturgii (bohoslužba) – svědectvím o tomto faktu jsou Pražské Waholské zlomky Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu - přepracování tzv. Gumpoldovy legendy - typická středověká legenda – mnoho zázraků, avšak oproti (První legendě o sv.V.) je na umělecky nižší úrovni 1097 – konec staroslověnské tvorby ALE! - úplně nevymizela – důkazem glosy – komentáře, vysvětlivky – výpisky na stranách nějakých spisů, ale již se zde mísí i s češtinou - počeštěním prošla i nejvýznamnější česká píseň – Hospodine, pomiluj ny – 10. století – zpívána při slavnostních příležitostí („hymna“) Latinská receptivní literatura - Vyšehradský kodex – korunovační evangelistář krále Vratislava - právní spisy – zachovala se Zakládací listina litoměřické kapitoly – 1057 – text latinský a z počátku 13. století je tam napsána „nejstarší česká zapsaná věta“ - vzniká řada legend – o sv. Prokopovi - zvláštní význam mají kroniky a dějepisectví: - předchůdkyně kronik tzv. nekrologia - vznik na církevním území - vznik Kosmovy kroniky – Kronika česká („Chronica Boemorum“) - autorem KOSMAS (1045-1125) - zachycuje soubor pověstí, byl to mnich-vzdělaný kněz - studoval v Lutychu (Belgie) - jeho učitel byl mistr Franco - děkan svatovítské kapituly v Praze - cílem kroniky bylo upevnit český feudální stát historií - netají se svými sympatiemi pro klérus (= církevní honorace) - kronika je velmi vlastenecká, procírkevní - zamlčuje fakta o staroslověnské liturgii a písemnictví - je psána latinsky – prózou a občas proložena poezií - vychází z historických dokumentů, vyprávění starců atd. - kronika díky své populárnosti mnoho pokračovatelů: 1) Kanovník Vyšehradský 2) Mnich Sázavský 3) Kanovník Vincentius 4) opat Jarloch - žádný z nich však nedosáhl literární populárnosti jako Kosmas - z 12. století se dochoval fragment latinské církevní velikonoční hry – Svatojiřské oficium – tato hra líčí události po Kristově smrti - ze stejné doby pochází další píseň Svatý Václave, vévodo české země – původně měla 3 sloky, postupně rozšířena až na 9 slok 33 VZNIK ČESKY PSANÉ LITERATURY A JEJÍ ROZVOJ VE 14. STOLETÍ - 2 fáze vývoje: 1) vznik české literatury a její střet s literaturou latinskou - vznikají i díla německé literatury - kolonizace 2) (14. stol.) – pronikání měšťanstva do literatury, lidové prvky; politika – Husovy předchůdci - v obou fázích laicizace literatury – literatura se zesvětšťuje = už není výlučně církevní lit, ale zpočátku se také zúčastňuje i měšťanstvo 1) Latinská tvorba Legendy - sv. prokop – Vita maior (větší život) - středisko latinské tvorby – kláštery: a) Svatojiřský b) Zbraslavský - zde vznikla „Chronicon Auleae Regie“ – Zbraslavská kronika - je dílem dvou autorů 1) autor: opat Ota – začíná psát na počest zakladatele Václava II a dovádí dílo až do své smrti roku 1314 2) autor: Petr Žitavský – (původem Němec), ale cítící se česky – dovádí kroniku až do roku 1338 a zejména jeho část má vysokou literární a historicky věrnou úroveň – próza, prokládána veršem 2) Česká tvorba Lyrika - Ostrovská píseň – 2. ½ 13. stol. – námět: Kristova oběť za vykoupení lidstva - Kunhutina modlitba – abatyše svatojiřského kláštera, nelezeno v jejím breviáři Téma – dosud zpracováno pouze v latině – přeměna hostie v Kristovo tělo - Spor duše s tělem – 20. léta 14. století – velice oblíbená středověká forma sporu – hádají se, kdo je vinný za hřích – tělo nebo duše? Písňová tvorba - Bůh všemohoucí vstal z mrtvých - Jezu Kristu sčedrý kněže Epika Alexandreida - stěžejní dílo epiky 13./14. století - původně rozsáhlé dílo, zachováno v 9 zlomcích - z Francie se k nám dostává přes Německo - Česká verze navazuje spíše na Německou a historicky je nepřesná - autor vyjadřuje své názory na současnost: 1) dosti protiněmecké 2) je výrazně zaměřena proti nižším vrstvám - např. Alexandr je vyzýván, aby nepovyšoval sedláky do vyšších vrstev - autor je neznámý, pravděpodobně příslušník rodu vyšší šlechty - doklad o vyspělosti české kultury, propojen s antikou - doklad laicizace literatury Dalimilova Kronika - 1. česky psaná (veršovaná) kronika, přesný název Takřečená Dalimilova Kronika (autor = neznámý příslušník nižší šlechty) - líčí od potopy světa až do roku 1310 – nástup Jana Lucemburského - nejstarší dějiny – pojaté z Kosmy - sympatie ke staroslověnštině; čerpá i z legend - hovoří zde o dalších kronikách (Pražská, Boleslavská), které vůbec neznáme 34 - kronika končí provoláním proti Lucemburkovi, aby se obklopil zásadně příslušníky české šlechty - kronika je vlastenecká a protiněmecká, avšak vlastenectví je velice demokratické od 40. let 14. století: - vzestup: Vrchol české feudální literatury – probíhání renesančního vlivu - na trůn Karel IV. – konflikty s Petrarcou - 1344 – zvýšení biskupství na arcibiskupství - existence latinské literatury – autor Karel IV - Vita Caroli – vzorem Einhardovo Vita Caroli (z období Karolínské Renesance) - Vita Caroli Kvarti – vzor pro následovníky – prvý napsal i Legendu o sv. Václavu - mecenáš latinské kroniky Čech, kterou napsal Přibík Pulhava z Hradenína Tvorba spjata s universitou Jan z Holešova – latinský rozbor písně Hospodine pomiluj ny Bartoloměj z Chlumce – tvoří Klaretův slovník – 1. pokus o česko-latinský slovník a odborného názvosloví Česká tvorba - dochází k prolínání nových žánrů: 1) zábavná próza 2) odborná próza 3) umělá lyrická píseň DRAMA - 40. léta 14. století - hra Mastičkář - poprvé vystupuje příslušník neprivilegovaného stavu - verše přeloženy z latiny - hl. postava mastičkář vychvalující své masti a vulgárním způsobem upoutává publikum a nakonec předvádí „zázrak“: - pomocník předstírá smrt a mastičkář mu polije prdel kvasnicemi a ten jakoby obživne - kombinace mystéria a frašky - Hra veselé Magdaleny LEGENDISTIKA - legendy O sv. Prokopu - prostoupena lidovými prvky, zdůrazňování češství - zázrak – Prokop se objeví a vyžene německé mnichy Život sv. Kateřiny - exkluzivně napsaná krásným a bohatým jazykem určená vzdělaným čtenářům - legenda: 1) setkání s Kristem (ve snu) 2) Kateřina je bičována – její tělo doslova hraje všemi barvami - miluje Krista pozemsky Legenda o Sv. Dorotě SVĚTSKÁ EPIKA - staročeská – Tristan a Izolda - odlišnosti: 1) důležitou roli hraje příroda 2) hrdinové mají množství povahových lidských rysů /mrcha, svině/ 35 SVĚTSKÁ LYRIKA - doráží sem trubadúrská lyrika Závišova píseň - typické pro tehdejší chápání (feudální) lásky - cit = posedlost - láska = vazal a pán - žena = nedostupná Otec myrhy - inspirace Šalamounovou písní Píseň o Štemberkovi - vyprávění o ubití Štemberka – odraz rivality mezi měšťany a šlechtou LITERATURA VE 14. STOLETÍ Satira: Píseň veselé chudiny - blíží se až k žákovské tvorbě - stěžuje si na nuzný život chudáků – obsahuje i sociální protest proti bohatým - 2.½ 14. století – vzniká Hradecký rukopis - nástup měšťanstva do literatury - obsahuje části: a) Desatero kazanie Božie b) Satiry o řemeslnících a konšelích c) Bajka o Lišce a džbánu (exemplum) - obsahem jsou kritiky stinných stránek měšťanského života – korupce, nepoctivost - exempla – uplatnění v díle Olomoucké povídky Podkoní a žák - polemická dialogicky formovaná skladba – universitní disputace – parodie - student a podkoní se hádají o tom, kdo je na tom lépe, nakonec to vrcholí rvačkou Próza - Trojánská kronika - vzor – francouzský Román o Tróji - historicky nevěrná – Trója je míněna jako středověké město – boj (středověk) - roku 1470 – 1. česky psaná tištěná kniha - dále je přeložen - Milion – Marco Polo Mandevillův cestopis - Povídka o Alexandru Velikém – oproti Alexandreidě zábavný charakter - 1400 – Tkadleček – vrchol české prózy - myšlenkově náročná filosofická skladba - otázka lidského osudu a neštěstí – forma disputace – Tkadleček X Neštěstí - Tkadleček obviňuje Neštěstí, že zavinilo nevěru jeho milé – Perníkářky – vítězí Neštěstí - závěr Tkadlečka – myšlenkový ráz renesance - (Předlohou: Johanes von Saaz – Oráč z Čech – disputace se smrtí, že mu vzala ženu) - Nová rada (zvířat) – autor Smil Flaška z Pardubic - hájí zájmy vysoké šlechty, alegorická skladba, kde zvířata radí královi – Lev, jak má vládnout - pravděpodobně každé zvíře – postava z historie (orel = markrabě Moravský), vždy se střídá pták a 4nohé zvíře - podobný smysl jako Alexandreida, skladba je odrazem konkrétní situace – snaha šlechty o udržení pozic proti králi Václavu IV. 36 VI. LITERATURA DOBY HUSITSKÉ - narůstá krize společnosti a církve - Karel IV. si je vědom krize, příznivcem hnutí Devotio Moderna (= Nová zbožnost) – hlásá nutnost reformy církve - 1362 – Karel IV. zve do Prahy augustiánského mnicha Konráda WALDHAUSERA – - kazatel, 1. Husův předchůdce, káže v Němčině a v Latině – Postila studentů – je obviněn z kacířství, sepisuje svou Apologii (= obhajoba) - jeho žák Jan MILÍČ z Kroměříže - původně úředník u Karla IV, vzdal se všeho a stal se chudým kazatelem a káže v češtině - byl to asketa, vymyslel, že za vše může antikrist = Karel IV. – musel za to odejít z Prahy do Avignonu před papeže - píše knihy o Antikristu (= obhajoba) a v Avignonu umírá - jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v Betlémské kapli - MATĚJ z JANOVA - studoval na pařížské univerzitě - spis Pravidla Starého a Nového zákona (latinsky) - 1. autor, který hledal příčiny krize ve společnosti - na univerzitě řada mistrů se svými kritikami: - Vojtěch Raňků z Ježova, Jan z Mýta – ke kritice se přidávají čeští mistři, spor s Němci - 1409 – Dekret Kutnohorský – rozdělení hlasů na universitě - TOMÁŠ ze ŠTÍTNÉHO - zeman / sedlák, nedokončil studia na UK, vrací se zpět a píše: Knížky šestery o obecných věcech křesťanských - poučení o věroučných otázkách + základy hospodaření Řeči besední - formou dialogu otce s dětmi – poučení dětem základních věroučných otázkách Řeči sváteční a nedělní z rok do roka - určeno těm, kteří nemohou navštěvovat bohoslužby - kritické k církvi Jan HUS (1370/1 – 6.7. 1415) - absolvent teologické fakulty na Pražské univerzitě Karlově, posléze rektor - od roku 1402 káže v Betlémské kapli - inspirace od Johna Wycliffa (Jan Viklef 1324-1384) - Hus byl zatažen do sporů o Viklefovo učení - roku 1410 pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc přikázal zabavit a spálit Viklefovy spisy – Praha se bouří - Král Václav IV.: - 1411 – registrace a částečná konfiskace majetku - 1412 – Papež válčí proti ????? a prodává odpustky - lid je proti tomu, Hus taktéž – Václav přestává Husa chránit a papež vyhlašuje interdikt (= zákaz obřadů v Praze dokud tam bude Hus a také na něj uvalil klatbu) - Hus jede na jih – Krakovec a Kozí Hrádek - káže pod širým nebem davům - píše zde většinu svých prací Koncil v Kostnici: - překonat církevní schizma (3 papežové) a církevní rozpolcení (západ a východ) - Husa nechtěli upálit, chtěli aby řekl že nemá pravdu, avšak on ne, tak ho nakonec upálili dílo Jana Husa: a) latinsky: O církvi - tento spis tvoří základ obžaloby v Kostnici - zejména kontroverzní: křesťan není povinen poslouchat boha, když nežil v souladu s biblí b) česky: Výklad Viery, Desatera a Páteře (tj. modliteb Věřím v Boha, Desatero a Otčenáš) Knížky o svatokupectví (kritika církve, společnosti a odpustků) 37 Postilla – pozměnil žánr kázaní – bez mravoučné – věroučné Dcérka – soubor Husových názorů na výchovu křesťanské dívky De ortographia Bohemica – „O pravopise českém“ - nevíme, zda byl Hus skutečně autorem - reforma pravopisu HUSITSKÁ REVOLUCE - obecně: literatura prochází zlidověním - žánry: některé mizí – legendy, lyrika, rytířské romány, drama - naopak rozvoj – duchovní píseň, kroniky, satira, kázání – Postilla, traktáty a polemiky - rozvoj žánrů sloužících potřebám husitského hnutí Zpěv: - Jistebnický kancionál – zpěvník nejznámější husitské písně – Ktož sú boží bojovníci - Roudnický kodex - jednotlivé písně: Povstaň, povstaň veliké město pražské Poezie: - potřeby – husitská myšlenka - Budyšínský rukopis: - Žaloba koruny české - Porok komuny české - obě díla proti Zikmundovi (porok = výtka) - Hádání Prahy s (Kutnou) Horou - obě města jsou zde zobrazeny jako ženy – (Praha = krasavice husitka, KH = babice, katolička) - vedou spor, čí názory jsou správné, Kristus je má rozsoudit a dává za pravdu Praze Latinská Literatura - vznik v Čechách pro cizince VAVŘINEC z Březové 1) Báseň vznešené koruny české - jedna z nejznámějších - posléze v překladu známá jako Píseň o vítězství u Domažlic 2) Husitská kronika 1414 - 1422 - z cizích autorů psali latinsky o husitské revoluci: Eneáš SILVIUS PICCOLOMINI - později znám jako papež Pius II - napsal latinsky psanou Kronika Česká (Historie) Giovanni BRACCIOLINI - Jeroným Pražský – zpráva o jeho procesu PROTIHUSITSKY ZAMĚŘENÁ LITERATURA - Václav, Havel a Tábor - stylizované postavy: Václav = katolík Havel = váhavec Tábor = husita - napsáno proti Hádáni Prahy s Horou – zde však vítězí Václav a Táborovi je vyčítáno zpustošení země - často parodovali husitské písně: Nuž vy ševci, viery pravé - latinsky. Viklefská mše - historické skladby: - Počátkové husitství v Čechách 38 - O sektě táborské - O ???????? (Adamité – sekta, orgie, zatočil s nimi i Žižka a byli upáleni) LITERATURA V OBDOBÍ POLIPANSKÉM: DOZNÍVÁNÍ HUSITSTVÍ - historický spis: Krátké sebranie z kronik českých - propaganda sestavená z Dalimilovy kroniky - vznikla: a) po smrti Zikmunda 1437 (Roku 1434-Bitva u Lipan, upálili asi 20 000 husitů) b) kolem roku 1458 – s nástupem Jiřího z Poděbrad - varuje před nástupem německého panovníka - po husitství roste zájem o knihy – 1. tištěna kniha – Trojánská kronika - nejvýznamnější postava Petr CHELČICKÝ (1390 - 1460) - pocházel z Chelčic u Vodňan, sedlák - neměl klasické vzdělání (lat.), avšak znal skvěle husitskou teologii - píše: O trojím lidu - odmítá dělení středověké společnosti na vrstvy - odporuje bibli O boji duchovním - dochází k tomu, že připouští pouze duchovní boj, odmítá násilné řešení sporu (nezabiješ) - tímto se inspiruje L.N.Tolstoj ve svém neodporování zlému Postila - sbírka kázání Sieť viery pravé - alegorie ve které přirovnává církev k síti, která má zachránit před pádem do pekel - dle něj jsou papežové = dravé ryby, které prokousávají síť a víc lidí padá do pekel – kritika církevního kléru - kritika měšťanů – dle něj jsou křesťané těžce pracující lidé LITERATURA DOBY PODĚBRADSKÉ 1) uklidnění poměrů po husitství 2) pokračuje boj mezi Utrakvisty (husité) a Katolíky Jan ROKYCANA - Postilla Ctibor Toračovský z Cimburka - nejvyšší hejtman moravský - Hledání Pravdy a Lži o kněžské zboží a panování jich - (Pravda = utrakvisté, Lež = Jiřího odpůrci – katolíci) - velké otevření se okolní Evropě – vznik řady Cestopisů: 1) Cestopis panoše Jaroslava - autor neznám, 1464 – poselstvo ke králi Francie Ludvíkovi XI 2) Václav ŠAŠEK z Bířkova - Deník o jízdě a putování - o poselstvu Jiřího k nejvýznamnějším panovnickým dvorům Dějepisectví - jádro Staré letopisy české - kroniky (letopisy) 14.-16. století, posléze vydané Palackým 1458 – skupina v čele s Řehořem Krejčím (původní správce Emauzského kláštera) - Kunwald u Žamberka 1467 – církev jednoty bratrské – ve svém učení vycházejí z Chelčického 39 Jan z RABŠTEJNA - latinský spis Dialogus - katolický hodnostář; diplomat na dvoře Jiřího z Poděbrad - ač byl katolík, hájí politiku J.z Poděbrad – část, která míří k smíru mezi oběma náboženstvími - Dialogus – rozhovor 4 šlechticů o situaci v zemi a končí smírem 40 VII. RENESANCE - renesance = znovuzrození - nejvýznamnější kulturní a myšlenkový proud 14.-16.století a spolu s reformací a humanizmem – návrat k antice - období mezi Antikou a Renesancí je označeno za středověk - reformace církve a utvoření protestantů - kolébka Renesance – Severní Itálie – rychlý vzrůst počtu a bohatství měšťanstva - renesanční humanismus – výplod měšťanstva, poznání věcí lidských – ve středu pozornosti je člověk - Renesance v Itálii začíná dřivě než jinde, bývá periodizována dle jednotlivých století: 1) Trecento 2) Quattrocento 3) Cinquecento 1) TRECENTO - myšlenková a politická aktivita – snaha o obnovení jednoty Itálie a impéria pod křesťanskou ideologií - významní zástupci: Dante ALIGIERI, Francesco PETRARCA, Giovanni BOCCACIO - politicky je Itálie rozdrobena a dále je rozdělena na 2 tábory: a) guelfové – papež b) ghibellini – něm. Císař 1) Dante ALIGIERI - předchůdce renesance a 1. autor, který ukazuje cestu k renesanci a zároveň završitel středověku - Florencie, bohatá rodina - studuje v Paříži - v 9 letech se setkává s Beatricí – během života se s ní setká ještě 3x a stala se jeho múzou a inspiraci a ideálem ženy - kvůli politické aktivitě musí z Florencie pryč a žije nejvíce v Ravenně, kde tvoří většinu svých děl: Vita Nuova (nový/mladý život) - 1. autobiografie, která je doplněna 30 básněmi - hl. téma je Láska k Beatrici - v závěru slibuje, že Beatrice bude oslovena tak, jak nebude oslavena žádná žena O literatuře v řeči lidové - 1. evropská poetika a traktát o nutnosti psát literaturu v národním jazyce a ne v latině - píše toskánským nářečím – položil základy spisovné italštiny O jediné vládě (Monarchia) - manifest stoupenců sjednocené Itálie a zároveň předložení ideální představy o křesťanském státě: doplňovala by se jak v křesťanské – papež, tak ve světské – věci Commedia - v generaci Boccacia, Komedie získala přízvisko božská – Božská komedie (Divina commedia) - nebyla to žádná veselohra – začíná vážně, až tragicky, ale má dobrý konec - pouť člověka ke spasení - struktura díla založena na 3: - peklo, očistec a ráj (3x3 okruhů pro každou část poutě) - 3x33 kapitol - děj: Dante je v ½ života (35 let) a zabloudí v lese, potká ho rys, lev a vlčice = symbolika: smyslnost, pýcha a chamtivost, les = slepá ulička a hledá spásu života, jak se dostat z lesa a tak volá Beatrici, svou lásku a její pomocí chce dojít spásy - Beatrice mu posílá Vergilia – průvodce peklem a očistcem (Vergilius = symbol rozumového poznání) a postupně prochází: a)předpeklím (tam jsou ti, co jsou ctnostní avšak nekřesťané: Homér, Cicero, Caesar atd. ), poté se setkává s horšími a horšími lidmi. b)očistec – hora s 9 terasy v kruhu, na vršku je pozemský ráj, uprostřed stran poznání – protipól Golgota s Kristovým křížem. (sem umísťuje vládce, kteří nepomohli jednotné Itálii: Přemysl Otakar II, Rudolf Habsburský) - Vergiliova mysl končí, nemůže do c) Ráje, není pokřtěn a symbolizuje rozum – Ráj = láska, vyšší poznání a ujímá se k Beatrice a ta mu vytkne, že na ni zapomněl a propadl 41 - Beatrice s ním přebrodí řeku zapomnění Léthé a proud očištění Eunoé a provádí ho k branám ráje a sfér nebes a před samotným Bohem, Beatrice Danta opouští - Dante žádá o spasení a před Bohem dosahuje očištění a vykoupení své duše. - Završení středověké kultury a počátku Renesance. 2) Francesco PETRARCA (+1374) - pochází z Florencie, vypuzen kvůli politice do Avignonu, kde působí jako papežský diplomat - zdůrazňuje význam latinské kultury – řada latinských děl - 1341 symbolicky korunován na krále básníků a) Latinské spisy - Afrika - Životopisy slavných Římanů b) italsky Canzoniere – zpěvník - obsahuje básně milostného charakteru, zj. sonety - hl. postavou jeho mil.básní Laura, kterou poznal v Avignonu. - Sonety o životě a o smrti Laury - Dante X Petrarca; Beatrice X Laura = ideál X skutečná žena - kromě milostných básní též politické motivy – velebí slávu Říma a touží po obnovení Římské říše v křesťanském hávu - je citově vyspělejší než Dante Triumfy - 6 alegorických básní ve kterých chce ukázat hl. problémy a myšlenky nad tím, co je v životě podstatné Traktáty - úvahy nad problémy „O tajném rozporu mých lásek“ - dialogy se sv. Augustinou - askeze X askeze narušena touhou po Lauře, slávě a moci. 3) Giovanni BOCCACCIO (+1375) - právnická studia v Neapoli, prožil zde bouřlivé mládí - myšlenkově blízký humanismu - 1348-53 píše Dekameron – kniha 10 dnů - ve Florencii je mor a 7 žen a 3 muži se dohodnou, že společně stráví na venkově přes dobu moru a vypráví si každý den příběhy – milostné, rozmary štěstěny, podfuky žen, rozverné atd. - postupně jsou ze všech společenských tříd - kritika přebytečných vášní a neřestí - Význam: typicky renesanční člověk – doklad o plném zobrazení renesančních názorů - skandální, později základní dílo renesance - latinsky – komentář k Dantově Božské komedii + Dantův životopis 2) QUATTROCENTO - vrcholný rozkvět renesance - naděje na sjednocení Itálie byly v Quattrocentu liché Florencie - rod Medici - Cosimo I. de Medici - po jeho smrti se městská republika Florencie mění v Signorii (signor = nejstarší v rodu, vysoký vliv) - Lorenzo de Medici il Magnifico (+1492) - za jeho vlády vrcholný rozkvět, podporoval Michelangela Umělci: a) architekti: a) Filippo Brunelleschi - Santa Maria del Fiore – chrám s velikou kopulí 42 b) Leon Baptista Alberti - pedagog, stanovil základní pravidla renesanční architektury b) malíři – perspektiva Giotto 3) CINQUECENTO - Leonardo da Vinci - Rafaelo Santi - Michelangelo Girolamo Savonarola - vzbouřil chudinu, že po smrti Lorenza Velkolepého vyhnal na čas Medice a znovu ustanovil republiku - kazatel, řečník, byl později pověšen a upálen na hranici rodem Medici PŘEDCHŮDCI RENESANCE V ANGLII, FRANCII Geoffrey CHAUCER (1340-1400) - 1066 bitva u Hastings – až do 14 stol. hraje významnou roli v Anglii francouzština - Chaucer – podílel se na základech spisovné angličtiny - pocházel z neurozené, avšak bohaté rodiny obchodníků - stává se vojákem, byl zajat a vykoupen zpět do Anglie - poté se stává diplomatem - pravděpodobně se v Itálii seznámil s Petrarcou, jeho dílem - překládá z francouzštiny Román o růži - píše: Canterbury Tales (Canterburské povídky) - odehrává se v hospodě U Kabátce, chodí sem poutníci ze všech vrstev a vypráví si příběhy - původně 120, nakonec jich napsal pouze 24 - inspirace: Boccaccio – Dekameron Artušovský cyklus O lišákovi Legenda Aurea - další díla: mladý básník – alegorie: Dům pověstí Ptačí sněm Francois VILLON - původním jménem de Montcorbier - po smrti jeho otce se ho ujal Guillame Villon - studoval v Sorboně - 1455 – odsouzen za vraždu, dostává milost a je vyhnán z Paříže - 1456 – se vrací, podílí se na krádeži a opět prchá - 1461 – Meung odsouzen k smrti, dosáhl titulu mistr - 1463 – vypovězen z Paříže a beze stopy mizí - část díla napsal zlodějskou hantýrkou - dílo: Malý Testament Velký Testament (nebo též Závěť) (Balada proti pomlouvačným jazykům) - Villonské balady = 3 sloky + závěrečné poslání - skvěle to přeložila Jarmila Loukotková 43 EVROPSKÁ RENESANČNÍ LITERATURA 1) FRANCIE - Francois RABELAIS (1494-1553) - františkán, poté benediktýn, ve 30 letech studuje medicínu a stane se úspěšným lékařem Gargantua a Pantagruel - napsal 4/5 knih u 5. nejisté autorství - hl. postavy 3 obři (vnuk, otec, syn) – završili 59 generací, děd Grandgonsier, otec Gargantua a syn Pantagruel - 1. kniha Pantagruel – jeho matka při porodu umírá, citovány příhody z dětství a odeslán na vzdělání (studuje universitu jako autor) - končí v Paříži, tam mu píše otec, který vychvaluje renesanci - seznámí se s Paunegosem, se kterým zažije spoustu příhod, válečné tažení, porazí vojsko - 2. kniha Gargantua – o dětství a jeho životě, narodil se po 11 měsících a měl stále žízeň, vychováván filosofy scholastiky – nic neumí (kritika scholastiky) - odejde z Paříže, kde v disputaci ukáže pravdu o Sorbonně, kritizuje kněžské řády, dostane se do války, obdrží opatství Theléma (nad branou nápis: Dělej co chceš) - Rabelais obviněn Sorbonnou, musí prchnout z Paříže, kniha se nesmí vydávat, působí jako lékař - 3. a 4. knihy – Osudy Paunegose – řeší problém zda se oženit, ptá se (společenská kritika), putuje po ostrovech (Odysseus), kritizuje katolíky a protestanty Plejáda - skupina básníků, která odmítá dosavadní způsob básnictví prosazuje obrodu – napodobování antických vzorů, chtějí psát francouzsky, podílí se na formování spisovné Francouzštiny. - Pierre de RONSARD (1524-1585) - šlechtic, hluchý, katolík, protestanti dle něj = narušitelé národní jednoty Lásky – soubor milostných sonetů, věnované Kasandře, Marii a Heleně (Italka, venkovanka a šlechtična) - Michel de MONTAIGNE - humanista,dílo Eseje 2) ŠPANĚLSKO - na vrcholu tzv. „Zlatý věk španělské literatury“ Miguel de Cervantes SAAVEDRA (1547-1616) - zchudlý šlechtic, který hledá obživu v armádě - zúčastní se bitky u Levantu – Turci X křesťanu - přišel o ruku, byl zajat, poté vykoupen, zbytek života prožívá v chudobě Galatea – pastýřský román Příkladné novely – inspirované Boccacciem Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha - parodie rytířského románu - začíná jako parodie rytířství, Quijota zažívá samé nezdary, poté nechce zpochybnit rytířskost samotnou a z Quijote není schopen své ideály naplnit - protipól Quijota je Sancho Panza (praktický, rozumný), který začíná pomalu Quijota obdivovat, don Quijote umírá, když ztrácí své ideály, Sancho Panza rehabilituje jeho ideály - Saavedra vytvořil „donquijotský typ“, vyslovil myšlenku, že ideály jsou důležité - 1. díl vyšel 1605, díky falzifikátu, byl napsán 2. díl (falešný román napsal Avallando) vydán 1615 - hl. postavy jsou dokonalé společenské typy (Rosinanta, Dulcinea) 44 3) ANGLIE - výrazný rozkvět dramata – alžbětinské/shakespearovské drama - divadla 2-3 tisíce lidí, minimum kulis, herci v hereckých společnostech pod šlechtickou ochranou - s rostoucím vlivem puritánů mají divadla potíže, úpadek za Jakuba I., na jeho dvoře: - představení Masky = souhrnný žánr: zpěv, pohyb a hudba Christopher MARLOWE (+1593) - dokonalé vzdělání, ateista - dílo: Doktor Faustus, Eduard II., Pařížské Krveprolití - zemřel při hospodské rvačce) William SHAKESPEARE (1564-1616) - otec rukavičkář, tajný katolík - v 18letech se oženil s Anne Hathaway a měli 3 děti - 1592-odchází ze Stradfordu nad Avonou do Londýna, stal se spolumajitelem divadla Globe - 1611-vrací se domů - společnost Služebníci Lorda Komořího tvorba: 1. období (1588-1600) – šťastné období, úspěchy - komedie: - Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Marná Lásky Snaha, Richard III - Romeo a Julie, Sen noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Jak se Vám líbí, Večer tříkrálový, Kupec benátský 2. období (1600-1608) – období krize - tragédie - Julius Caesar, Hamlet, Othello, Macbeth, Král Lear - Dobrý konec vše spraví, Antonius a Kleopatra 3. období (1608-1613) – období životní vyrovnanosti - pohádky - Zimní pohádka, Bouře, Dva vznešení příbuzní (Hamlet – hra o pomstě, Othello – hra o žárlivosti (Othello a Desdemona, Jago), Macbeth – Skotsko, M. chce moc a vládu na trůnu – vraždí na popud manželky lady Macbeth, nelze přestat, v ději se objevují čarodějnice = Strigy) SHAKESPEAROVI ŠOUČASNÍCÍ A NÁSLEDOVNÍCI Ben JONSON (+1637) - sloužil ve vojsku, universitně vzdělaný - Satirické hry Lišák Voleone - předstírá blížící se smrt a se svým sluhou chtějí odhalit jak se kdo bude chovat, členové rodiny nelichotivě zobrazeni = Angličané té doby. John FLETCHER & Francis BEAUMONT - tvořili spolu a nejen to… - parodie na rytířské romány Rytíř planoucí paličky - vážné. Dívčina tragédie John WEBSTER - Vévodkyně z Amalfi – osud mladé ženy, která se nesmí provdat pod vyhrůžkou svých bratrů - zamiluje se a zákaz poruší – krutě potrestána bratry 45 RENESANCE V OSTATNÍCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH Erasmus ROTTERDAMSKÝ - Nizozemec, učenec - traktát (učené pojednání, zde ironicky míněno) Chvála Bláznivosti: - pronáší proslov, sekundují: Opilství, Podlézavost, Egoismus a Nevzdělanost - cílem odhalit jak špatné vlivy ovlivní chování lidí Luis de CAMOẼS - Portugalec - Lusovci (= Portugalci) - oslavuje svůj národ, jako národ mořeplavců a objevitelů - sám vede dobrodružný život, dílo zachraňuje z potápějící se lodi - román později přispěl k formování samostatné portugalské identity Ludovico ARIOSTO (+1553) - Ital - parodie Zuřivý Roland – vychází z příběhu o Rolandovi, nechá ho se zamilovat, odstoupit z vojenské dráhy a pak zešílet 46 VIII. HUMANISMUS V ČESKÉ LITERATU - první kontakt s renesancí Karla IV. - doba husitská, působí Eneáš Silvius Piccolomini – humanista - po Lipanech – Jan z Rabštejna – Dialogus - zpoždění díky husitské revoluce, Universita ztrácí úroveň – zbyla 1 fakulta – artistická - větší nárůst od 80. let 15. stol. - prosazuje se spíše humanismus, renesance se toliko nerozvinula - literatura se liší - humanismus u nás se liší: - v Čechách chybí oslava individuality, jedince, smyslové vnímání života (dílo Hynka z Poděbrad) - tvorba humanistů – ohlas jen u vzdělanců - latinská tvorba prezentovaná katolickými autory - od počátku 16. stol. nachází myšlenky ohlas mezi utrakvisty a Bratry – snaží se psát česky - české publikum na nižší úrovní - tvorba neoriginální, cizí předlohy - ubývá tvorba umělecká – v popředí tvorba NAUKOVÁ – prakticky zaměřená - vzorem nám bylo spíše Německo, než Itálie - učenec němec Filip MELANCHTON (1497-1560) - poslání humanismu = zlepšení výuky ve školách - mělo to ohlas u Jednoty bratrské, zvítězilo křídlo souhlasící se vzděláním - vznik tzv. humanistické češtiny (plná latinismů) - vydávají se znovu starší díla – Podkoní a žák, Alexandreida, Nová rada zvířat – do latiny Próza nauková: Pavel Kristián z Kolína - právník, sepsal Práva městská království českého a markrabství moravského Karel Starší ze Žerotína - napsal řadu teoretických spisů o řečnictví Dějepisectví: Václav BŘEŽAN - vydává řadu rodopisů (významných rodů) – Rožmberkové Sixt z Ottersdorfu - sepisuje církevní dějiny ČEŠTÍ HUMANISTÉ a) latinsky píšící b) česky píšící A) LATINSKY PÍŠÍCÍ HUMANISTÉ Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - vyšehradský probošt = vyšší hodnostář vyšehradské kapituly - evropsky proslulá osobnost, dvořan krále Vladislava II. - napsal řady dopisů, satir, filosoficky zaměřená próza - nejznámější dílo: Žaloba k sv. Václavu na mravy Čechů – krutě zesměšňující mravy šlechty a českého obyvatelstva Jan z Rabštejna - Dialogus 47 B) ČESKY PÍŠÍCÍ HUMANISTÉ Viktorín Kornel ze Všehrd (1460-1520) - zformuloval program českého humanismu - právník, pracoval u zemského soudu, původně měšťan, později povýšen do šlechtického stavu - zpočátku píše latinsky, později však výhradně česky - Knihy o napravení padlého Jana Zlatoústého přeložil do ČJ – důležitá je předmluva: formuluje v ní program č. humanismu: „Český vzdělanec nemá psát latinsky, má se snažit o pozvednutí češtiny na úroveň latinskou“ - hojně překládá - jeho vlastní dílo: O právech, súdiech i dskách země české knihy devatery - psané obecně právnicky, ale v díle se též odráží aktuální politická situace - staví se na stranu měšťanstva - po vydání Vladislavova zřízení zemského = vítězství šlechty, se Viktorín stáhl z veřejného života Řehoř Hrubý z Jelení - zchudlý šlechtic - staví se na stranu měšťanstva - literárně: překládá antické autory Cicero, a překládá soudobé humanisty – Petrarcu a Erasma Rotterdamského Mikuláš Konáč z Hodiškova - nakladatel, tiskař - vydává českou humanistickou literaturu JEDNOTA BRATRSKÁ - původně odmítá vyšší vzdělání = nepotřebné, zpochybňuje víru Lukáš PRAŽSKÝ - jednota se má věnovat a zaměřit se na vzdělání - Jednota začíná budovat síť škol – vzdělávací ústavy - v řadách jednoty vzdělanci, kteří povznesli jazyk Jan BLAHOSLAV (1523-1571) - zámožná měšťanská rodina - studie v Německu 1537 – biskup jednoty bratrské, písař – staral se o bratrský archiv a písemnosti - zúčastňuje se polemik o vzdělání Filipika proti misomusům (= nepřáteli múz = vyšší vzdělání) - výrazně se staví za možnost vyššího vzdělání v rámci bratrských škol dílo: Gramatika česká - pro vyšší bratrské školy psaná s cílem konečně ustálit a sjednotit jazykovou normu a stanovit měřítka dle kterých má být posuzována jazyková úroveň Musica, tj. knížka zpěvákům, náležité zprávy v sobě zavírající - teoretické poučení o sborovém zpěvu - v rámci příprav bratrského kancionálu – Kancionál vyšel v Polsku: Šamotulský kancionál – 1. ustálený zpěvník jednoty bratrské (vydržel až po J.A. Komenského) - působí také jako překladatel: Nový zákon - později Bible kralická – překlad celé bible Akta jednoty bratrské - soubor pramenů o historii církve + jednoty bratrské - dílo Jana Blahoslava = doklad stoupající úrovně produkce jednoty a stoupající úrovně českého písemnictví 48 Martin KUTHEN - kališník (=utrakvista) Kronika o založení Země České - 1. kronika napsaná v humanistickém duchu, psána pro měšťany - katolíci reagují vydáním Kroniky české – Václav Hájek z Libočan - velmi vlastenecká, výrazně katolická - obsahuje velmi nepřesností, ale i přesto populární i mezi nekatolíky ZLATÝ VĚK ČESKÉ LITERATURY - od 70. let 16. století výrazně narůstá rozsah české literatury, proto tomuto věku říkáme Zlatý věk = Doba Veleslavínská – trvá až do roku 1620 = Bitva na Bílé Hoře (Historie, soudobá situace: - katolík – věří v bibli i církevní tradice, papeže atd. - protestant – co není v bibli, je od kněží, - chtějí reformu - jsou méně okázalí a citoví - lutherání, kalvinisti, hugenoti, puritáni - chtějí aby o víře nerozhodoval zákon - na hromadění majetku není nic špatného = úspěch - „Chceš-li, aby ti Bůh pomohl, tak si pomož sám!“ - protestanti u nás = následníci husitů (kališníci – utrakvisté – luteráni) + jednota bratrská - před rokem 1620 9/10 protestantů, po bitvě probíhá rekatolizace) Hlavní tendence v literatuře 1) pokračující demokratizace kultury – stále více lidí čte a píše 2) roste počet titulů odborné literatury 3) latinská tvorba výrazně vstupuje do pozadí a) Latinská tvorba: Jan KAMPANUS Vodňanský (+1622) - mistr na universitě – rektor - latinsky veršované české dějiny - vlastenecké drama Bretislaus – latinsky - vznik (obecně) latinské tvorby – na universitě b) Česká tvorba: Daniel Adam z VELESLAVÍNA (+1599) - ústřední postava českého literárního života - kolem něj se soustřeďuje skupina literátů - vzdělání na artistické fakultě – přednáší historii 1576 – výhodně se oženil – dcera Jiřího MELANTRICHa z Aventína, po jeho smrti přebírá tiskařskou dílnu a vybuduje z něj nejprestižnější nakladatelství v Čechách (melantrich) - považován za tajného stoupence Jednoty Bratrské - později povýšen do šlechtického stavu - vydává české knihy na vynikající jazykové úrovni – „Veleslavínská čeština“ Práce: Kalendář historický Kroniky dvě o založení země české: ( a) Silviova kronika) ( b) Kuthenova kronika) Politia Historica – původní a doplňující překlad z němčiny – popis správného fungování státní správy - vydává spis Vypsání krajin Země Ruské + dalších 30 česky psaných spisů 49 V této době vychází: a) Paměti: Mikuláš Dačický z Heslova - kutnohorský měšťan - sepsal Paměti – proložené verši - básnická sbírka Prostopravda b) Politické spisy: Karel starší ze Žerotína - Apologie – obhájení stavovské politiky Václav z Budova - Antialkorán – polemika proti muslimům - Akta a příběhové – vzpomínky na okolnosti vydání majestátu Rudolfa II = zákonné pobuzení náboženských svobod, byl po Bílé Hoře odstraněn c) Cestopisy: Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic - napsal cestopis Cesta z Palestiny do Egypta Václav Vratislav z Mitrovic - Příhody – zážitek z tureckého vězení d) 1579-1597 – Bible Kralická – bratrský překlad - považována za nejlepší přeložení bible - překlad z originálů (řecky, hebrejsky) - snaha o co nejvěrnější překlad - velmi vysoká jazyková úroveň e) Poezie Šimon Lomnický z Budče - sbírka veršů Tobolka Zlatá - verše milostné, kritika honby za majetkem a bohatstvím (1618 – defenestrace, stavovské povstání 1620 – Bílá Hora, 1628 – Obnovené zřízení zemské = protestanti musí buď konvertovat, či emigrovat) Rozsáhlé emigrace: Německo – luteráni Slovensko – bratři a luteráni Polsko – Lešno – Jednota Bratrská Emigranti tvořící v zahraničí: a) Německo: Pavel Stránský - latinský spis O státě českém Pavel Skála ze Zhoře - Historie církevní - řada pamětí, polemik, vzpomínek na domov b) Slovensko Jiří Třanovský - vydává kancionál 50 Jan Amos KOMENSKÝ (1592-1670) - narodil se u Mělníku - jeho otec pocházel ze slovenské vesnice Komňa - byl to Veliký Čech slovenského původu, pocházel z bohaté měšťanské rodiny - mladý Komenský záhy osiřel - studuje v Přerove, Strážnici a jako nadaný student je odeslán do Heidelbergu a Herbornu - po návratu působí jako kněz a učitel v Přerově – správce bratrské školy, poté působí ve Fulneku - 2x ovdověl - po Bílé Hoře se skrývá v Lešnu - zde zvolen biskupem a písařem Jednoty Bratrské (roku 1632) - poté pobývá v Anglii, poté ve východním Prusku – ovládané Švédskem – Elblag, poté v Blatném Potoku – Sedmihradsko - 1656 – žije v Holandsku v Amsterdamu, kde dožívá a je pohřben v Naardenu Vývoj tvorby: 1. období - mladý učenec v Německu – snaha o postavení základů české národní vědy a zvýšit úroveň tvorby - plánuje vydání Velké Encyklopedie – Theatrum Universitatis rerum = Divadlo světa a slovníku – Poklad českého jazyka - z obou děl zůstaly jen trosky - píše Spis o poezii české - překládá Žalmy a antické autory: Spis moudrého Katona – mravní ponaučování - Listové do nebe (1619) – spis 5 fiktivních dopisů – východiskem List chudých – Kristovi, kde si stěžuje na tvrdost a nelidskost bohatých - v dalších listech kárá bohaté, chudé utěšuje – východisko v přimknutí ke křesťanské víře - Přemýšlívání o dokonalosti křesťanství - Truchlivý – rozpor ideálu křesťanství - spisy ve kterých se K. pozastavuje nad realitou a tím jak by vše mělo vypadat - 1623 – Labyrint světa a ráj srdce (1. verze, později doplňovaná) (+ obsah viz. Deník) - Labyrint = svět plněný nástrah a - Ráj srdce = pevná víra v boha - Hlubina bezpečnosti – 1625 - jediná hlubina bezpečnosti je víra v bOha 2. období a) práce pro potřeby jednoty bratrské Kancionál – nahrazuje Šamotulský kancionál od Jana Blahoslava Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské - (kšaft = testament = závěť) - loučí se se svou zemí + vyjádření konce Jednoty Bratrské - vyjadřuje naději, že „Vláda věcí tvých, se k tobě navrátí, ó lide český“ b) spisy pro reformu celé lidské společnosti: I. pedagogické – vychovatelské II. pansofie – vševěda I. Pedagogické spisy – psány latinsky - 1657 – Didactica Magna – Velká didaktika - spis jak by měla být lidská mysl reformována – reforma vyučování - zásadní myšlenky: pochopení osobnostních a sociálních předpokladů žáka - škola = dílna lidskosti - 4 šestileté cykly: 1) 0-6 – matka 2) 6-12 – základní elementární výuka 51 3) 12-18 – střední škola 4) 18-24 – vysoká škola - završení vzdělávacího procesu: cestování, poznávání a užití teorie v praxi - názornost výuky – středem pozornosti má být žák Informatorium školy mateřské - určeno matkám a chůvám - zabývá se obdobím do 6let Dveře jazyků otevřené - kombinace jazykové učebnice a encyklopedie Svět v obrazech – Orbis Pictus - původně učebnice latiny Nejlidovější metoda jazyků Schola ludus (Škola na jevišti) - naznamenalo škola hrou, ALE! žáci se učí role a hrají to na jevišti jako hru – výuka latiny II. Pansofické spisy: - 1643 – plán vševědy – shrnutí vědy - dále spis Anděl míru - kterak uzavřít věčný mír - Komenský byl dovršitel díla Blahoslava a Veleslavína 52 IX. BAROKO ITÁLIE Torquato TASSO (1544-1595) - dvorní básník ve městě Ferrari Osvobozený Jeruzalém - zpracovává látku z křižáckých výprav, snaha o osvobození Jeruzaléma - 1. italský národní epos - v tomto díle dokonale popisuje rozpory moderního člověka: a) touho po hluboké víře b) pochybnosti o víře - po dokončení díla měl pocit, že je kacíř a sám se udal – inkvizice mu dává milost, avšak on z toho nakonec zešílel a když se vyléčil napsal dílo Dobytý Jeruzalém – literárně bezcenný - Tassův život a dílo se stalo inspirací mnoha dalších děl: J.W. Goethe – Torquato Tasso A. Dvořák – Opera Armida– postava z osvobozeného Jeruzaléma Gianbattista MARINO - epos Adonis - skladba – Pobití mláďat - řada lyrických milostných básní – milostná lyrika (jeho styl) marinismus = milostné verše + oslavování přírody ANGLIE John MILTON (1608-1674) - byl osobním tajemníkem Oliviera Cromwella - prosazoval řadu pokrokových věci: - rozvod (uzákoněn) - svoboda tisku - právo lidu svrhnout špatného panovníka - oslepl, svá díla později diktoval dcerám - uměl latinsky a italsky, navštívil Itálii – chce napodobit Danta - napodobil ho v díle Ztracený Ráj - celkově 12 knih – základem příběh 2 biblických událostí a) Adam a Eva + ztráta ráje b) Vzpoura andělů proti Bohu + jejich potrestání - jednotlivé motivy zpracovány originálně: - svedení Evy hadem (= alegorie – svedení člověka reálným světem) - Adam a Eva následkem poznání po požití jablka sváru – vznik první Hádky – buďto: a) svést všechno na Evu b) společně si připustit hřích - nejdříve Adam Evu odhání, později spolu nesou vinu - Bůh jim ukazuje prostřednictvím archanděla Michaela jejich budoucnost - Krist posléze vyváží ztrátu ráje (důvěra Boha v lidi) svou obětí - Satan zde není postava jednoznačně záporná; Satan = Cromwell – odpůrce krále - na epos Ztracený Ráj navazuje: Ráj znovu získaný - líčena oběť Krista – vyvážil ten prvotní hřích - nezajímavé - Samson Bojovník 53 ŠPANĚLSKO 1) ŠPANĚLSKÉ DRAMA – počátky již v renesanci / baroko Lope de VEGA Carpio (+1635) - renesanční autor s barokními prvky - autor přibližně 2000 her - voják, posléze vyhnanec z královského dvora - tvůrce svébytného typu hry: drama pláště a dýky (kordu) - hra většinou z dvorského prostředí, důležitou roli hraje intrika - hl. téma - láska (skrytá) - čest (uražená a ctěná) - obecný typ – historická hra - tyran (šlechtic) X venkovani, bijící se za svá práva - schéma rozsekne spravedlivý soudce = král - nejvýznamnější komedie: Zahradníkův pes Svůdná Denisa Hloupá dáma - historické: Král je nejlepší soudce Král v Madridě - nejvýznamnější hra je Fuente Ovejuna (ovčí pramen; název vesnice) - Fernando Gomez – hl. záporná postava, je to kontur (představený) Calatravského řádu, kterému patří celá vesnice - kontur utlačuje vesničany a zalíbí se mu rychtářova dcera Laurencia – ženicha poníží a zneuctí - vesničané se vzbouří a kontura zabijí - při vyšetřování vraždy berou vesničané vinu kolektivně na sebe („My Fuente Ovejuna jsme ho zabili“ - nakonec vstupuje do děje král, uzná jejich důvody a nechá je bez trestu - určitá alegorie (NA CO???) - Vega se taktéž zabývá dramatem teoreticky: spis Nové umění jak psát komedie - kterak překonat Aristotelovo pojetí dramatu – aby nebyly míšeny žánry: 1) překonává toto pravidlo a mísí žánry – tragédie – nízcí podlidé, jak hl. hrdina 2) rozbíjí tradiční jednotky – čas, místo, děj – (nejsou závazné) 3) vstřícnost k publiku – postavy působí přirozeně Pedro CALDERÓN de la Barca y Henao (1600-1681) - navazuje na Vegu - napsal 200 her - autor tzv. sacramentales – náboženské aktovky – alegorické vlastnosti bytostí - aktovka Velké divadlo světa - nábožensko-filosofické Zázračný čaroděj - pokračuje v dramatech pláště a dýky – komedie Dáma skřítek - drama Soudce Zalamejský - zápletka: rychtář nechá popravit šlechtice za zneuctění své dcery, posléze je jednání shledáno správným - Tragédie cti – hry ve kterých byla ponížena čest - Lékař své cti - Nejnestvůrnější žárlivost - manžel zabije svou ženu, protože na ni žárlí, i přesto že mu nebyla nevěrná - Calderón završil vývoj španělského národního dramatu 54 2) ŠPANĚLSKÁ BAROKNÍ POEZIE Luis de GONGÓRA - styl gongorismus - básník jež předběhl svou dobu – uznání až ve 20. století, znovuobjeven symbolisty - píše poezie – těžko srozumitelnou, plnou novotvarů – ze slov latinských – Španělsku tím přispěl rozšíření slovní zásoby - sbírka Samoty 3) NÁBOŽENŠTÍ MYSLITELÉ Ignác z LOYOLY - původně voják, utrpěl zranění - během zranění studuje náboženskou literaturu - prodělá vidění – osvícení a zakládá tovaryšstvo Ježíšovo – jezuitský řád – u nás v Klementinu - řád byl organizován jako armáda - Exercicie = duchovní cvičení – mlčet a hledat svůj osobní vztah k Bohu NĚMĚCKO - bylo nejvíce zpustošeno 30letou válkou Hans Jakob Christoffel GRIMMELSHAUSEN - dílo Dobrodružství Simplicia Simplicissima (= trouba; prosťáček nejprostší) - celkově 5 knih - hl. hrdina je prostý chlapec vychovávaný poustevníkem – je to jeho otec, ale syn to neví - výchova je hodně naivní - po jeho smrti prosťáček vchází do reálného světa a prochází bojišti 30leté války a vidí hrůzu kterou válka napáchala – je znechucen a stává se na čas poustevníkem – symbolicky se odvrací od svého světa - přidal též 6. knihu - dodatečně BAROKNÍ OBDOBÍ V ČESKÉ LITERATUŘE - označujeme jako rekatolizace, reformace, Pobělohoří, doba Temna (od Jiráska) - národ přichází o elity národa, inteligence odchází pryč z Čech - katolíci vedli zpovědní seznamy, kdo nechodil na zpověď byl tudíž protestant - církev vedla politiku cukru a biče: a) cukr = láká protestanty na barvitost svých kostelů, + církevní svátky – volno bez práce b) bič = - jezuité – páter Koniáš – největší palič knih - 1680 selská povstání – požadavky vše kolem tématu práce a volna, již se nezabývají náboženským konfliktem - avšak tajné buňky protestantů stále existují domácí literatura - ovládána jezuity – jezuitský řád kontroluje většinu literární produkce, proto je zaměření veškeré literatury 100% náboženské – hl. hrdina důležitý světec – navazuje na předbělohorskou katolickou literaturu - literatura výrazně vlastenecká a snaží se přiblížit lidovému prostředí (lid), ovšem nese výrazné barokní znaky: - poct marnosti života - úvahy o smrti a posmrtném životě - založená na výrazných kontrastech - žánry: a) agitační spisy b) kázání; postily c) náboženská lyrika d) legendy 55 A. ČESKÁ LITERATURA V BAROKNÍM OBDOBÍ I. OFICIÁLNÍ TVORBA - kontrolovaná jezuity, snaha o vytvoření protireformačního podnebí - chybí vzdělanější publikum, počátkem 18. století náročnější tvorba odumírá (není, kdo by ji četl) Bedřich BRIDEL (+1680) - filosof, básník - básnická skladba Co Bůh? Člověk? - veršovaná epika Život sv. Ivana Felix KADLINSKÝ (+1675) - typ jiného básníka - zavádí do české literatury idylismus – snaha reprezentovat přírodu, něco krásného - idylisté si libovali ve zdrobnělinách - nejvýznamnější skladba Zdravoslavíček v kratochvilném háječku postavený - upadá úroveň ČJ Václav Jan ROSA (+1689) - snaha o zastavení úpadku - vydává Čechořečnost – latinsky psaná gramatika a stylistika (důležitá je předmluva – oslavuje český jazyk a národ) - latinsky píše alegorickou báseň Discarsus Lypriona II. AUTOŘI VYBOČUJÍCÍ Z OFICIÁLNÍ TVORBY Bohuslav BALBÍN (+1688) - jezuitský kněz - vlastenecky zaměřen - latinsky psané spisy s historickou tématikou Výtah z dějin českých - asi po tomto díle převelen z Prahy do Klatov (nebo kvůli mravním pokleskům…nevíme) Učené Čechy - spis týkající se historie - vylíčení českých kulturních dějin - je částí rozsáhlejšího souboru prací encyklopedického charakteru o království českém Rozmanitosti z historie království českého - krátký nástin českých dějin - nejvýznamnější je Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště českého 1) konstatuje tragickou situaci českého jazyka, brání právo českého jazyka a kultury na svou existenci 2) díky vlastenectví nemohla vyjít tiskem, až teprve během národního obrození ji vydává F. M. Pelcl - stala se základem žánru tzv. obran – psaných až v době Národního obrození Tomáš PĚŠINA Z ČECHORODU (+1680) - další historik, katolický kněz - historie Moravy – hlavní zájem - jeho cílem bylo napsat stejné dílo jaké vytvořil Albín o Čechách - zůstala z toho troska Předchůdce moravopisu - tiskem vydává pouze část – Moravský Mars – válečné dějiny Moravy 56 Jan František BECHOVSKÝ (+1725) - snaží se napsat „populární“ české dějiny pro širokou veřejnost Poselkyně starých příběhův českých - dokončil pouze 1. část - v podstatě navazuje na Hájkovu kroniku B. LIDOVÁ A POLOLIDOVÁ TVORBA (SLOVESNOST) 1) Pololidová tvorba a) interludia – mezihry - původně krátké humorné hry vkládané mezi vážné nábožensky orientované hry - od konce 17. století hrané samostatně - obvykle vznikala ve školách – hráli je učitelé a žáci - námět – selské a venkovské prostředí, lidový a obhroublý jazyk (často až vulgární) Václav František KOCMÁNEK (+1679) - interludia + veršovaná skladba Lamentatio rusticana (selské naříkání) - psána česky - vylíčení smutného osudu sedláka během a po 30leté válce - úvodní části verše složeny tak, že poslední slova jednotlivých slok = text otčenáše – z toho vznikly tzv. „selské otčenáše“ b) Písmáci - psali paměti a kroniky - častou píšou své paměti František Jan VAVÁK - rychtář z Milčic - jsou zde zaznamenány obřady, zvyky - písmácké paměti c) Kramářské písně – zpívány na veřejných shromážděních/ trzích – byl to „bulvár“ – krvelačné vraždy apod. d) Kazatelská činnost - v 1. ½ 18. století – sílí protireformační tlak: - zákazy protestantských kázání a veřejné pálení protestantských knih - duší toho všeho je Antonín KONIÁŠ – výborný kazatel - sepsal Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající – návod jak bojovat proti kacířům - napsal též Postillu – kázání, také Kancionál - další významný kazatel – Fabián VESELÝ - vzniká řada kancionálů – nejvýznamnější od Jana Josefa BOČANA - v politickém prostředí se objevuje tvorba, která na to reaguje: - skladby Lamentace o selské rebelii (1775) - povstání sedláků u Chlumce – byla to hra původně se sympatiemi sedlákům, později hra rebelii odsuzovala 2) Lidová tvorba – Slovesnost - důležitou roli hrají písně - se sociální tématikou (Ti sedláci ubozí) - milostné písně, obřadní písně - vzniká též řada pověstí – kromě tradičních vzniká řada nových např. 1) o odchodu exulantů (po Bílé Hoře), a 2) o vůdcích stavovských povstání (Jan Sladký Kozina) - řada pověstí z oficiální propagandy – o blanických rytířích – v Blansku jsou husitské oddíly - katolická propaganda tam přidává sv. Václava a z husitů udělá neutrální rytíře 57 X. KLASICISMUS Francie - absolutní monarchie se snaží kontrolovat i kulturní sféru - absolutismus měl odpor zleva i zprava – uprostřed je hl. proud klasicismu - v opozici proti absolutismu jsou libertini – šlechtici s nevázaným životním stylem, chtějí osvobodit ducha (duše) Cyrano de BERGERAC - spisovatel - dílo Cesta na Měsíc - utopická literatura – Dějiny států a říše Slunce - odpor zprava – preciózní literatura - ve vyšších šlechtických kruzích - velmi vyumělkovaná literatura – rytířský a pastevecký román - nástrojem kontroly literatury, bylo roku 1635 založení Akademie kardinálem Richellieum - v Akademii bylo vybrané společenství mudrců a vědců – tímto je měl král pod kontrolou - do popředí vstupují ideály antického starověku René DESCARTES - módní filosof - jeho výrok: „Myslím, tedy jsem.“, jediné co nelze zpochybnit je fakt samotného pochybování - zavrhováno vše živelné, chaotické - umění má působit vznešeným, dokonalým a chladným dojmem Nicolas BOILEAU - formuluje zásady, kterak psát klasicistní literaturu a formuluje to ve spise Umění básnictví - literatura dělena na žánry: a) vysoké (óda, epos, tragédie) b) nízké (bajka, satira, komedie) - postavy taktéž odpovídají žánrům a) bohové, aristokrati b) měšťani, lidé nižší společnosti - obnovena Aristotelova zásady 3 jednot (místo, čas a děj) - důležitou roli sehrávají literární salóny - nejvíce bylo během francouzského klasicismu rozvinuto Drama: Pierre CORNEILLE (+1684) - vrací se k Cidovi z Cantares de Gesta Cid – nejvýznamnější tragédie - ve své době kritika Akademií - děj upravil – Cid zabije otce své milé Chimény - Chiména ho stále miluje, avšak musí žádat trest Cida, ale konflikt končí smírem, který vyřeší král - další díla: Horatius, Nicomede Jean RACINE (+1699) - opět píše tragédie – psychologicky laděné - dělal Akademii jen radost – drží se přesně předpisů, jak se má psát - objevil „ženu“ – psychologicky - dílo: Andromaché, Britannicus Faidra - Faidra – hl. postava je dcerou krále Thésra a plane hříšnou láskou k nevlastnímu synovi - snaží se ho získat, nakonec vypije jed 58 Jean Baptiste Pocquelin alias MOLIÉRE (+1673) - pocházel z rodiny královského čalouníka - studoval práva a stal se královským čalouníkem - miloval divadlo a vymyslel si přezdívku Moliére - působil u cestující herecké společnosti - po návratu do Paříže, spolčenost získává právo hrát u dvora - Ludvík XIV nad ním držel ochrannou ruku - úspěšné hry: Směšné preciózky Škola žen Škola mužů - je kritizován Akademií, na kritiku odpovídá spisem Versailleská improvizace, ve které vyložil názory jak má komedie vypadat - další úspěšné komedie: Tartuffe (byla zakázána) Don Chuan (zakázán jen jednou) Misantrop (= člověk, který nemá rád ostatní lidi) Lakomec Chudák manžel Měšťák šlechticem Scapinova smrt Zdravý nemocný - u Moliéra se objevuje TBC, zemřel na jevišti, bez pomazání - zakázali ho pohřbít, a nakonec byl pohřben mezi sebevrahy KLASICISTNÍ PRÓZA Jean de la FONTAINE (+1695) - Bajky - alegorický obraz francouzské společnosti v 17. století - vzor u Ezopa Blaise PASCAL - filosof, přírodovědec, prozaik - Listy venkovanovi - tvrdá kritika jezuitského řádu Jean de la BRUGÉRE - spis Charaktery - prozaické charakteristiky různých lidských rysů ITÁLIE Commedia dell´arte - lidová veselohra, ustálené postavy - často obhroublý děj, improvizace Carlo GOLDONI - řadu komedií nejlepší: Poprask na laguně Sluha dvou pánů Chytrá vdova 59 ANGLIE - klasicismus se zde prolíná s již nastupujícím osvícenstvím - klasicismus chápán svébytně - přerod v konstituční monarchii je dovršen „Slavnou Revolucí“ 1688 – nástup Oranžské dynastie - stojí proti sobě toriové (konzervativci) X whigové (libristé) - nejvýznamnější umělec: Alexandr POPE (+1744) - pravděpodobně skrytý katolík - básník – formální dokonalé verše, rytmicky pravidelné - teoretický zakladatel - autorem díla Esej o Kritice – ve které požaduje dodržování zásad, které dodržoval již BOILEAU - komický epos Uloupená kadeř - hravá komedie o lásce 2 mladých lidí, kde láska po mnoha peripetiích dojde k úspěchu - je taktéž vynikajícím překladatelem, překládá Homér – Ilias a Odyssea - Blbiáda – ráj blbů – parodie na tehdejší Anglii 60 XI. OSVÍCENSTVÍ Francie myšlenkový filosofický směr pocházející z Francie - po smrti Ludvíka XIV odpor proti absolutismu, zejm. mezi vzdělanými lidmi (vrstvami) - klade důraz na rozum a vzdělání: - absolutismus odporuje zdravému rozumu - přirozená práce člověka - úvahy, jak zničit společnost - dělíme na 2 etapy: a) 1. generace – do roku 1751 (1. encyklopedie): - proti církevní, ALE! nejsou proti náboženství - zastánci konstituční monarchie - vzor Anglie b) 2. generace – od roku 1751 - většinou ateisté - odmítají konstituční monarchii – připravují revoluci 1. GENERACE Charles Louis de MONTESQUIEU - právník - napsal Perské listy – kritika samotné Francie Duch zákonů - uvažuje nad charakterem jednotlivých společností – hlavně o tzv. přirozených příčinách – např. geografické umístění, podnebí, náboženství - požaduje rozdělení moci na moc: výkonnou, zákonodárnou a soudní (musí být nezávislé) Úvahy o příčinách velikosti Římanů a jejich úpadku - občanské ctnosti národa Francois Marie Arouet – užívá pseudonym: VOLTAIRE - filosof spisovatel - velmi společensky angažovaný - zastal se neprávem odsouzeného kupce - pro své názory pronásledován, proto pobývá v Anglii a Prusku - posléze pobývá ve Švýcarsku - odmítá absolutismus, ale pohrdá prostým lidem; nepřeje si revoluci – spíše pozvolné vylepšování společnosti - byl to všestranný autor: - filosofické práce - Anglické (filosofické) Listy - vznik v Anglii; anglický politický systém prezentuje jako vzor pro Francouze Století Ludvíka XIV Esej o mravech a duchu národů - dramata – přes 50 her, 27 tragédií – Brutus - próza – Candide (neboli Optimismus) - kniha o vykořisťování vládního systému 2. GENERACE - encyklopedie – 35 svazků - Dennis DIDEROT - Jean D´ALEMBERT - Jean Jacques ROUSSEAU 61 Dennis DIDEROT (+1764) - pronásledován za své názory - psal měšťanské drama – zvláštnosti: postavy jsou charakterizovány postavením ve společnosti a povoláním - Próza: Rameanův Synovec - filosofický román psaný formou dialogu - na postavě Ramena ukazuje příživníka, který se snaží pouze získat Jeptiška - příběh dívky dané proti své vůli do kláštera, bouří se Jakub Fatalista - postava šikovného, schopného sluhy - oslava prostého lidu Jean Jacques ROUSSEAU (+1778) - pocházel ze Ženevy - odtud odchází a část života stráví ve Francii - odlišnost od osvícenství Rozum X Cit - cit: nejpodstatnější je prožít plnohodnotný život, klade důraz na přirozený přírodní život (soužití s přírodou) - ve svém osobním životě se však chová jinak – své nemanželské děti šoupne do sirotčince - klade důraz na výchovu - sentimentalismus – (součást preromantismu) - dílo: Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi - příčinou je soukromé vlastnictví O společenské smlouvě - uspořádaní společnosti je výsledek „společenské smlouvy“ mezi vládnoucími a ovládanými - není-li tato smlouva dodržována má lid právo na revoluci Emil, čili o výchově - jak všestranně vychovávat Julie, čili nová Heloisa - Julie v morálním rozporu – miluje jiného muže, než manžela, nevěry se nedopustí - z filosofie osvícenství vycházejí další autoři, kteří kritizují francouzskou společnost: Pierre Choderlos de LACLOS - píše dílo Nebezpečné známosti - Valmont – hl. postava – žádná žena mu neodolá, román v dopisech, které si píše s přítelkyní DRAMA OVLIVNĚNÉ OSVÍCENSTVÍM Pierre de BOUMMARCHAIS (+1799) - komedie: Lazebník sevillský Figarova svatba ANGLIE - filosof John LOCKE – Dvě rozpravy o vládě – přirozené právo člověka - osvícenství působí v Anglii spíše nepřímo - vzniká žánr dobrodružného románu – píší ho měšťané, jsou to zároveň hrdinové - oslavuje typicky měšťácké ctnosti (podnikavost apod.) Daniel DEFOE (+1731) - jeho otec se jmenoval Foe, Daniel si k příjmení přidal rádoby šlechtické De - byl to poměrně neúspěšný podnikatel, kritizuje společnost svými pamflety – Čistokrevný Angličan - Jak nejrychleji skoncovat s rozkolníky (pamflet = spis proti něčemu – kritika, nesouhlas) 62 Robinson Crusoe – fiktivní autobiografie, oslava tradičních měšťáckých ctností - předlohou skutečná událost skotský námořník - Alexander Selkirk - podstatnou část knihy přemýšlí o Bohu Moll Flandersová – osudy prostitutky - Společenská satira – její cíl je vhodně se provdat, skončí jako počestní měšťanka Jonathan SWIFT (+1775) - Ir, pocházející z Dublinu, protestant - politický novinář prosazující torye - z Anglie se vrací do Irska a prosazuje osamostatnění Irska v pamfletu Pláteníkovy listy Skromný návrh - vyvolal velké pohoršení, ironicky navrhuje, aby se jedlo maso irských dětí Povídačka o putně - zaměřeno proti církevním bludům Guliverovy cesty - inspirován Robinsonem, Cyranem z Bergeracu, středověkými bestiáři - román je odrazme „montážních představ“ = zmenšování, zvětšování - hrdina ztroskotá na ostrově hamižných liliputů, poté putuje do země obrů – stává se z něj šplhoun na dvoře = kritika anglického dvora - kritizuje anglický kolonialismus – útlak Irska John Gay – žebrácká opera - dramatická satira, poměry v podsvětí; 2 skupiny zločinců - ukazuje, že podsvětí se vůbec neliší od světa politického 63 XII. NÁRODNÍ OBROZENÍ - historický proces, který začíná v poslední 1/3 18. století a trvá do 40. let 19. století - 1. fáze OBRANNÁ (= defensivní) - záchrana českého jazyka, nutnost upevnit pravopisné normy - navázat na dobu předbělohorskou, pozvednout úroveň literatury - poznání historie, posilování Slovanské myšlenky (= láska k Rusku a jižním SlovanůmSrbové) - postupně se formuluje národní program, hlavně je naplňován zejména v 2. fázi ÚTOČNÁ (ofensivní) - snaha vyrovnat se vyspělejším evropským literaturám - pozvednout kulturní úroveň (počátek 19. století) - v obou fázích probíhá rozvoj samostatné vědy - preromantismus (někdy) – 3. fáze (20. léta 19. století) - poznávání náboženské minulosti - zdůraznění lidové kultury - ve 30. a 40. letech – 4. fáze – do Čech proniká realismus – čeština se vyrovnává ostatním - v 1. FÁZI NÁRODNÍHO OBROZENÍ – důležitou roli hraje šlechta, 1. generace autorů (Dobrovský, Pelcl), je často existenčně závislá na šlechtě (působí u ní jako vychovatelé) - šlechta vynakládá úsilí (finanční podpora), kvůli vlastenectví a proto, že Josefínské a Tereziánské reformy ubírají šlechtě moc – zemský spoluotismus (moc šlechty z minulosti) - později úloha šlechty slábne a rozhodující se stávají nižší vrstvy obyvatel - díky Josefínským reformám nastal příliv českých obyvatel do měst – ve městech roste poptávka po česky psané literatuře - většina obrozenců z venkova z lidových vrstev, tyto vrstvy se postupně stávají hlavním iniciátorem Národního hnutí Josef DOBROVSKÝ (1753-1829) - před 1. fází – záchrana jazyka, spisovná norma + pomoc vzniku české moderní vědy a kultury - z rodiny vojáka ve městě Ďarmoty (Uhry = Maďarsko) - stává se knězem – Modrý abbé - učitel, poté ředitel na kněžském semináři - poté působí jako domácí učitel v rodině Nosticů - působí jako soukromý vědec - podnikl řadu studijních cest do Švédska a Ruska - zakladatel slavistiky – věda o Slovanech -- píše německy a latinsky až ke konci života používá češtinu - nevěří v budoucnost českého jazyka, ale chce uchovat jazyk a pozvednout ho - mladší generací obrozenců často nazýván nedostatečným vlastencem Dějiny českého jazyka a literatury - za vrchol považuje dobu veleslavínskou Zevrubná mluvnice jazyka českého - přispěla k ustálení jazykové normy - 1791 – návštěva Ruska – písemné památky psané ve staroslověnštině – Základy jazyka staroslověnského - 1. zakládající dílo slavistiky – vědecký obor - zabývá se též teorií poezie – uvažuje o českém verši a prosazuje pro češtinu přízvučný verš – posléze se tento názor prosazuje a stává se jakýmsi základem pro českou poezii 19. století 64 DĚJEPISECTVÍ - důležitou roli sehrává Hájkova katolicky orientovaná kronika – avšak je nepřesná – ale stále oblíbená mezi lidem Gelasius DOBNER - jako první provádí kritický rozbor Hájkovy kroniky – poukazuje na množství nepřesností František Martin PELCL - 1. profesor ČJ na katedře Pražské University (dále osobní učitel Josefa II.) - píše tzv. Novou kroniku českou – vylíčení českých dějiny – má nahradit Hájka – je pravdivější, historicky přesnější - vydává Balbínovu Obranu jazyka slovanského obzvláště českého – poprvé tiskem roku 1775 – řada Obran, dle této byla později naspána samotnými obrozenci Bernard BOLZANO - působil na pražské universitě – filosofické fakultě - všestranně vzdělaný vědec, kněz, vede kázání pro studenty - ovlivnil nastupující generaci osvícenců svými názory: Palacký, Čelakovský, Havlíček - jeho názory byly natolik pokrokové (osvícenské), že ho vykopli z university ZÁBAVNÁ LITERATURA - Česká expedice – nakladatelství šířící české knihy - majitelem nakladatelství Václav Matěj KRAMERIUS - nejen knihy, ale vydává i noviny (Krameriovy C.K. Pražské Poštovské noviny) - velká překážka pro lid, byla dost značná cena novin DIVADLO - 1738 – divadlo německé – V Kotcích - činohra - opera – italsky 1771 – němečtí herci nastudovali hru Kníže Honzík v „češtině“ – velmi špatně přeloženo, ani herci neuměli dobře mluvit česky 1783 – Nosticovo Divadlo – (Stavovské) – otevřeno - německý soubor, italská opera - nejprve se hrálo česky pouze v odpoledních přestaveních, až teprve později se hrálo v českém jazyce i ve hlavním vysílacím čase 1786-89 – Bouda - byla tam sviňská zima - v čele vlastenecké skupiny – 2 bratři: 1) Václav Thám – herec, organizátor 2) Karel Ignác Thám – filolog, jazykový poradce, dramaturg - většina her se nedochovala - hl. část her tvořily překlady z němčiny (např. Moliére, Shakespeare – překlad překladu) - z překladů vynikají např. Schillerovy Loupežníci (přeložil K. I. Thám) - cizí hry byly často upravovány Václav THÁM - hra Vlasta a Šárka - po jejím úspěchu píše další vlasteneckou hru: Oldřich a Božena (raději českou selku, než německou princeznu) psány též komedie: Prokop ŠEDIVÝ - z jeho her: Masné krámy, Pražští Sládci 65 Antonín Josef ZÍMA - vlastenecké hry – Oldřich a Božena POČÁTKY POEZIE - v dobovém kontextu – poezie = vrcholný literární žánr - 1785 – Básně v řeči vázané – vydává tzv. Thámova družina - obsah: 1) snaží se dokumentovat hodnoty starší české poezie – KADLINSKÝ – Zdravoslavíček v kratochvilném háječku postavený 2) překlady 3) Anakreontská poezie – nevázaný, veselý život (víno, ženy, zpěv) - Thámova družina – vzor v německé literatuře - 1795 – vystupuje II. Družina – Antonín Jaroslav PUCHMAJER a jeho družina – Sborník: Sebrání básní a zpěvů 1795-1814 – vydávají 5 sborníků: a) (1. a 2.) se jmenovali Sebrání básní a zpěvu b) (3.- 5.) Nové básně - byla to oproti Thámově družině již skutečná básnická družina - snaží se o to, aby cizí vzory v naší literatuře zdomácněli - pěstují verš přízvučný – sylabotónický A. J. PUCHMAJER - skládá řadu ód – Óda na Jana Žižku - zároveň autor básnicky zpracovaných Bajek Šebestián HNĚVKOVSKÝ - obrací se spíše k lidovému publiku - nenáročná poezie, sentimentální balady Vnislav a Běla 2. FÁZE NÁRODNÍHO OBROZENÍ - generace Jungmanova - ráz ofensivní – útočný - rozvoj všech oblastí literatury - umělecký náročná poezie - ovlivněna preromantismem, poté romantismem - zdůrazňuje vlastenectví - hledání lidové inspirace - znechucení měšťanstvem – milují venkov - kladou důraz na minulost - autoři: - působí všestranně: učitelé, vědci, spisovatelé - nejsou závislí na šlechtě Josef JUNGMANN (1773-1847) - narodil se v Hudlicích u Berouna - studuje práva a filosofii - působí jako profesor v Litoměřicích a Praze na gymnáziu Rozmlouvání o jazyce českém - spis psaný formou dialogu mezi příznivcem a odpůrcem národních snah - jazyk je dle Jungmanna hlavním znakem příslušnosti k národu - změna oproti osvícenství – důraz kladen na prostý lid - snaží se povzbudit též českou vědu a vydává časopis Krok - dále působí jako překladatel Goethe, Milton (barokní umělec, píše Ztracený ráj) 66 - v básnické činnosti – tvoří sám Oldřich a Božena - nejdůležitější je jeho odborná činnost: a) Slovesnost - de facto středoškolská učebnice literatury s čítankou - 1. ucelená učebnice literatury b) Historie literatury – české - soupis všech významných literárních památek - bohatství české literatury c) Česko-německý slovník - významné rozšíření slovní zásoby – novotvary (neologismy), převzaty ze slovanských jazyků - byl taktéž vynikající organizátor soustředil kolem sebe Družina kolem Jungmanna – skupina mladých autorů - mezi vědci např. Jan Evangelista PURKYNĚ DĚJEPISECTVÍ VE 2. FÁZI NÁRODNÍHO OBROZENÍ František PALACKÝ (1798-1876) - otec českého dějepisectví - otec národa - narozen v Hodslavicích v evangelické rodině – šel studovat do Trenčína a Prešpurku (Bratislava) - přichází do Prahy – vychovatel; je žákem Dobrovského - jmenován zemským historiografem (= dějepisec) - zde vydává 1. odborná díla – edice kronik: Staří letopiscové čeští - střed zájmu – husitské kroniky Dějiny Národu českého v Čechách i v Moravě - souhrnné dějiny od nejstarších dob až do roku 1526 = nástup Habsburků na trůn - české dějiny = zápas slovanství s germánstvím - vrchol českých dějin vidí v husitství = moment za který můžeme být nejvíce hrdi - vyšly německy, posléze česky - většina Čechů se s Palackým identifikovala a kniha měla zásadní význam pro formování podvědomí českého národa - dále se podílí na vydávání: Časopis společnosti vlastenského Muzeum v Čechách - zároveň je 1. ze spoluzakladatelů organizace Matice česká – má pečovat o český jazyk a kulturu - byl to též politik – liberál (svobodomyslný) - jeho nejbližší spolupracovník byl Karel Havlíček Borovský - tvůrce politické koncepce austroslavismu – tato koncepce formována v listině z roku 1848, která je známa jako Dopis do frankfurtského sněmu (pokus o sjednocení Němců – Velkoněmecká koncepce) Václav Vladivoj TOMEK - nejdůležitější dílo Dějepis města Prahy - 1. souvislé vylíčení pražských dějin - odmítá Palackého teorii husitství jako vrchol českých dějin, naopak tuto dobu považuje za dobu úpadku 67 MYŠLENKA SLOVANSKÉ VZÁJEMNOSTI Pavel Josef ŠAFAŘÍK (1795-1861) - pocházel z Kobeliarov - studuje v Německu – Jen - působí na gymnáziu v Novi Sadu (Srbsko), poté přechází do Prahy – „nástupce“ Dobrovského - nej. dílo: 1) Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích 2) Slovanské starožitnosti (= nejstarší dějiny) - nejlepší dílo - dějiny Slovanů od nejstarších dob až do 10. století (do přijetí křesťanství) - díky této knize Šafařík dokazuje že Slovane, spolu s Řeky, Římany a Germány jsou 4. sloupem, který zformuloval evropskou kulturu – tj. Slované jsou rovnocenní představitelé Evropy 3) Poezie - teoreticky - společně s Palackým vydává teoretický spis: Počátkové českého básnictví obzvláště prozodie (prozodie = nauka o verši) - toto dílo jest manifest mladší generace obrozenců, kteří kritizují Puchmajerovce za povrchnost - žádají uměleckou náročnost poezie - požadují užití časoměrného verše Jan KOLLÁR (1793-1852) - pocházel ze Slovenska – Mošovce - studuje teologie v Jeně (v Německu město Jena,Uni. od roku 1548) – byla to protestantská fakulta - přichází tam v době, kdy v Německu sílí mezi studenty nacionalismu – hrad Wartburg, byl ostře protislovanský - naproti tomu Kolár si uvědomí že je Slovan, v Jeně vidí samé slovanské kořeny - seznámil se s dcerou evangelického pastora - Frederika Wilhelmina Schmidtová – Mína - působí v Pešti, zde káže pro slovenskou menšinu - v závěru kariéry přesídlí do Vídně, kde se stává profesorem slovanské archeologie na vídeňské universitě - básně:epigramy, elegie, ódy, znělky (= sonety) – všechny je věnoval Míně - 1825 – vychází Slávy dcera - Mína v tomto díle splývá s dcerou bohyně Slávy (Sláva = bohyně Slovanů) - je to zároveň symbol budoucí světlé budoucnosti Slovanů - předzpěv – hexametr = časoměrný verš (1822), původně samostatný - úvod sbírky – hovoří o krajině kolem jeny, kde kdysi žili Slované a obviňuje Teutony (Germáni) z vyhubení a poněmčení Slovanů - bloudí po slovanských krajích a hovoří o krásné minulosti, hrozné přítomnosti, ale doufá v lepší budoucnost - je dělena na 3 oddíly (50 znělek): a) Sála b) Labe c) Dunaj - jména dle řek, u kterých žili Slované, ale již tam nežijí - II. Vydání Slávy Dcera – rozšířeno o další oddíly: d) Vltava e) Rén (= Rýn) - dle Danta přidává ještě: f) Léthé – slovanské nebe g) Acheron – slovanské peklo - v druhém vydání celkem 615 znělek - za svého života vydává ještě další dvě vydání – vrcholný počet 645 znělek 68 - jednotný motiv – putování po krajích, které byly osídlené Slovany, doprovází ho Mína a též malý Mílek (= slovanský Amorek) - sbírka dosáhla značné popularity u nás i v ostatních slovanských zemích - vytvořen nový typ vlastenecké básně: eroticko-vlastenecká báseň - další tvorba: O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými - učené pojednání, ve kterém hovoří o Slovanech jako o jednom národu: - národ - ruský - polský - československý - srbsko-charvátský - každý Slovan by měl znát svůj jazyk + alespoň jedno další nářečí - kritizuje Poláky za to, že nejsou schopni se smířit s Ruskem – hodně ujetá myšlenka - požaduje program kulturní výměny - nepožaduje náboženskou jednotu, uznává právo na náboženskou svobodu Národnie zpievanky - především slovenské lidové písně PRONIKÁNÍ LIDOVÉ TVORBY DO LITERATURY František Ladislav ČELAKOVSKÝ (1799-1852) - pochází ze Strakonic - posléze v Praze jako vychovatel, redaktor, profesor na Universitě – odtud vyhozen pro kritiku ruského cara za útlak Poláků - posléze sehnal místo v Polské Vratislavy (tehdy německé město Breslau) - až ke konci kariéry se vrací do Prahy - zabývá se sběrem lidových písní, které vydává ve sborníku Slovanské národní písně - poté Mudrosloví národa slovanského ve příslovích - nejvýznamnější je tzv. ohlasová poezie – psaná dle lidových vzorů, ale je to tzv. „umělá“ poezie - 1829 – Ohlas písní ruských - inspirace z ruských hrdinských eposu a bylin - 1839 – Ohlas písní českých - nezabývá se tématikou hrdinské písně - rozdíly v krajině, mentalitě národu – Češi - milostníci, Rusové - hrdinové - svou osobní básnickou tvoru vydává ve sbírce: Růže stolistá 69 XIII. PREROMANTISMUS - směr který střídá klasicismus: Klasicismus: - aristokratický - důraz kladen na ROZUM - pravidla – všichni jsou součástí pravidel - charakteristika člověka dle pravidel - Antika - římská literatura – Vergilius Preromantismus: - měšťanský - důraz kladen na CIT - odpor proti pravidlům a rozumářstvím, důraz kladen na prožití citu a jeho schopnosti - zdůrazněna individualita člověka - Antika – řecká literatura – Homér dále: - odpor ke společnosti a civilizaci jako takové – útěk do minulosti, přírody (nezkažený člověk = „šťastný divoch“) - hrdina – stojí stranou společnosti ale není ostře proti společnosti - častá stylizace autora do role barda, hrdina často splývá s autorem a naopak (autor = hrdina) - důraz na výrazné prostředí – příroda – pusté opouštěné oblasti, jezera, hory, zříceniny, pusté lesy a poustevníci - důraz na prostý venkovský lid – lidovou kulturu a slovesnost - řada správných preromantiků pobíhala po venkově a sbírala lidovou slovesnost - ve Francii a částečně Anglii se s preromantismem často spojuje směr sentimentalismus ANGLIE - kultura nabývá význam na úkor Francie – částečně - pokračuje tradice realistického románu, je však výrazně ovlivněn sentimentalismem Samuel RICHARDSON - dílo: Pamela, aneb odměněná ctnost - Pamela je služka, ctnostná, ale pán domu jí dělá nemravné návrhy, ona mu odolává - po smrti manželky jeho manželky si ho Pamela vezme za muže a tím to končí Clarissa, aneb příběh mladého děvčete - šlechtická dívka, zamilovaná do šlechtice = libertin - je do něj zamilovaná, ale zároveň se děsí jeho choutek - rodiče jí nutí kupce, tupce - Clarissa uteče s libertinem, ten jí ale uspí a ve spánku znásilní - Clarissa se po probuzení usmrtí vlastní rukou – morální vítězství - Richardsonovy knihy byly velice oblíbené Henry FIELDING - ze zchudlé rodiny, studoval práva - působí jako advokát chudých, pomáhá zejména chudým - snaží se změnit společnost pomocí svých románů Jonathan Wild Veliký - společenská satira, příběh lupiče, který se propracuje až do vyšších vrstev - skutečný Jonathan Wild je Robert Walpole Tom Jones - příběh o lásce a zrání mladého muže; láska a poznání Laurence STERNE (1713-1768) - anglikánský pastor - problémy s církevní vrchností - jeho manželka zešílela a myslela si o sobě, že je česká královna – kvůli Sternovým avantýrám; běhal za paničkami a dělal jim neslušné návrhy - začíná psát poměrně pozdě a píše knihu: 70 Život a názory blahorodého pána Tristrama Shandyho - kniha začíná netradičně početím hrdiny jako protest proti klasicistním pravidlům - důležitou postavou je hrdinův strýček Toby a jeho koníčky-vojevůdcovství, obléhaní hradů - předjímá postavy moderní literatury 20. století, byl pochopen až nyní, avšak ve své době ho chválil již Goethe Sentimentální cesta po Francii a Itálii - cestopis, všímá si především života prostých lidí - od názvu toho díla vznikl název pro směr sentimentalismus NĚMECKO Johann Wolfgang GOETHE (1749-1832) - nejvýznamnější představitel německého preromantismu - pocházel z Frankfurtu nad Mohanem z bohaté rodiny - studuje práva, posléze působí jako jeden z nejvyšších úředníku ve vysoké státní politice ve Výmaru - v mládí členem organizace STURM UND DRANG (bouře a vzdor) - bouří se proti konvencím, klasicistním pravidlům - byl taktéž přírodopisný vědec - tvorba: Prométheus - báseň Götz von Berlichingen - drama, líčení selského povstání a osudy jeho vůdce Götze Utrpení mladého Werthera (viz. Četba) - román, hrdina je typicky preromantická postava; nakonec páše sebevraždu - román měl takový úspěch, že po něm nastala vlna mladých lidí-sebevrahů - další období tvorby - vyrovnanost v umění = prostředek k pozvednutí měšťanské třídy - píše drama: Ifigenie na Tauridě Torquato Tasso - vrcholem jeho tvorby je Faust - na tomto díle pracuje Goethe celý život, neustále se k němu vrací a předělává ho - Urfaust – 1. verze jeho díla, významně poznamenána preromantismem - původně středoevropská legenda o Faustovi, který se upsal ďáblovi - 1. byl Christopher MARLOWE, jeho přístup k dílu se spíše presentuje jako rouhačství - Goethe není spokojen s Urfaustem a píše ho 40 let, zapečetí ho a vydá příkaz, že ho musí otevřít až po jeho smrti - obvykle je ze Fausta hraná pouze I. část: - Faust – hledá absolutně možné poznání a zahrává si s okultní magií, poté přichází s nabídkou ďábel Mefistofeles - Faust se zříká spásy duše – na tomto světě slouží Mefisto Faustovi a na onom přesně naopak - Faust je ďáblem omladěn, Markétka-ztělesnění dobra (milé, něžné, citlivé děvče)- se do Fausta zamiluje, ale Faust není schopen lásky, zničí Markétce život a ani si neuvědomí svůj hrůzný čin - TGM považoval Fausta za „evangelium sobectví“ - II. Část Fausta: - Faust není schopen nalézt uspokojení, ale dojde vykoupení tehdy, když začne dělat něco dobrého pro druhé lidi – vyžádá si od vévody kousek zamokřené země a odvodní ji a zúrodní a začnou tam bydlet lidé - Faust říká Mefistovi, že si ho může odnést až řekne, Okamžik směl bych osloviti: „Jsi tolik krásný, prodli jen!“ – tuto větu Faust řekne, když slyší zvuk kopáčů (myslí si, že se pracuje na 71 odvodňování území), kteří mu však kopou hrob. Andělé z něj odnáší to nesmrtelné, avšak spasení duše dosáhne až po odpuštění Markétky. - faustovské téma nabízí spoustu výkladů Fridrich SHILLER - přítel Goethův - značnou část života prožívá ve Výmaru - 1. z jeho významných básní Óda na radost (součást Beethovenovy 9. symfonie) - báseň oslavující radost jako fenomén, který spojuje lidi - byl taktéž vynikající dramatik: Loupežníci - postavy společenských vyděděnců Don Carlos – drama Úklady a Láska - nové „čistší“ typy lidí, příklady lásky Valdštejn Gotthold Ephraim LESSING - svedl odvážnou bitvu za Shakespeare – nové pojetí jeho dramat, dle preromantických zásad - vytvořil nový typ dramatu na německých jevištích – tzv. měšťanská tragédie Emilia Galotti Moudrý Nathan Johann Gottfried von HERDER (+1803) - dílo Myšlenky k filosofii dějin lidstva - zamyšlení nad národní identifikací, individualitou národa atd.; dospívá k těmto závěrům: 1) národ hraje v životě lidí čím dál větší roli 2) lidstvo se bude vyvíjet čím dál více humanitně 3) velkou budoucnost předpovídá Slovanům - hlavní představitel hnutí Sturm und Drang - blízký přítel a inspirátor J. W. Goetheho, když byl mladý 72 XIV. ROMANTISMUS - romantismus v jednotlivých evropských literaturách - zásadní postoj vůči společnosti 1. ¼ až 1. ½ 19. století - základní myšlenka: pocit rozporu mezi ideálem a skutečností - obecně: vzpoura mezi klasicismem, osvícením Æ racionalita, rozum - romantismus - CIT - fantazie - schopnost vyjádřit city, myšlenky - důraz na individualitu (jedinečnost) člověka - společnost jako celek je vnímána jako přízemní, zkažená, bez ideálů a měšťanská - romantičtí hrdinové – vyděděnci na hraně společnosti (např. Mácha – Vilém náčelník loupežníků) - hledání úniku – nespokojenost se společností (úniky do): a) příroda b) mystické a okultní oblasti vědy c) minulost d) prostý nezkažený lid – filosofie Rousseaua, vesničané, lidové umění – zájem o národ, německý nacionalismus… - láska a cit hraje též důležitou roli: - dramatická, nešťastná, romantické okolnosti - žena je něco nedosažitelného - překážky společnosti v lásce dvou lidí - téma svobody – jednotlivce, národu, člověka, umělce - hrdina je neměnný v povaze – od počátku až do konce příběhu – důležitá je jeho výlučnost - romantikové – oblíbený žánr – román, rozsáhlá epická tvorba, poezie lyrickoepická, - žánry – romance, balada, román ve verších, poema (= básnická povídka) - obecně se próza prosazuje na úkor poezie - Francie ztrácí svůj „monopol“ na literaturu oproti Anglii FRANCIE - výrazný vztah a zájem autorů o aktuální politické dění – tím pádem autory dělíme na 2 tábory: a) příznivci Velké Francouzské Revoluce b) odpůrci VFR 1) Odpůrci – protirevoluční, reakční autoři - odmítají revoluci z hlediska náboženských, či politických - záchrana před revolucí – návrat ke středověké mystice – k Bohu - kritizuje násilnosti (jakobínskou diktaturu) - pocházeli z vyšších šlechtických kruhů - řada z nich emigrovala do Anglie, Německa Francois-René de CHATEUBRIAND (+1848) - pocházel z vysoké šlechtické rodiny - před revolucí prchá do Anglie - po návratu Bourbonů do Francie (= restaurace) zastává významné politické funkce – ministr vnitra - dílo: Esej o revolucích - odmítá, revoluce nic neřeší - propaguje návrat původního „čistého“ života, mystika Atala (podtitul: Láska dvou divochů v pustině) - odehrává se v americké pustině (Lousiana), indiánský kmen Načezové - slepý stařec Chactas adoptuje Francouze Reného a vypráví mu svůj pohnutý příběh: 73 - Chactas byl kdysi vychováván ve španělské rodině, poté se vrací zpět k indiánům, kde padne do zajetí, zde se seznámí s náčelníkovou dcerou Atalou, která je zároveň tajná křesťanka – byla svou matkou zaslíbena Panně Marii (což je nemožné) - Atala řeší svůj problém sebevraždou a Chactas obviňuje z jejího činu křesťanství - do děje vstoupí místní misionář Aubry, který Chactasovi vysvětlí pomíjivost všeho v životě, že jen víra v Boha je to pravé - v epilogu se dozvídáme, že Chactas a René jsou zabiti v bojích a Aubry je umučen indiány - dílo mělo obrovský úspěch, a tak Chateubriand píše 2. díl – román jménem René, který je však odvar Alphonse de LAMARTINE - navazuje na Chateubrianda svou básnickou sbírkou: Meditace - uvádí obvyklé scenérie a postavy – divokou přírodu, zoufalá láska atd. Alfred de VIGNY - důstojník královské armády - drama Chatterton - líčí osud básníka, který není schopen ztotožnit se s penězi ovládaným světem, řeší to sebevraždou - básnická sbírka Osudy – velmi pesimistická 2) Příznivci – prorevoluční Victor HUGO (1802-1885) - zpočátku byl spíše proti revoluci - syn napoleonského generála, jeho máti byla royalistka a bigotní katolička, vychovávala ho k nenávisti všeho, co jeho otec představoval - teprve až dospěje řadí se k demokratickému proudu - výrazně zasahuje do veřejného života – na protest proti státnímu převratu a omezování svobod odchází do emigrace - pobývá v Bruselu, ale později se zdržuje na Normandských ostrovech (nacházejí se mezi Anglií a Francií, za II. SV to bylo jediné anglické území okupované nacistickým Německem) - z emigrace bojuje pomocí pamfletů proti Ludvíku Napoleonovi (nejedná se o Bonaparta) - protestuje proti krvavému potlačení Pařížské komuny roku 1871, revoluční dělnické hnutí protestující proti monarchii a Hugo nabídl svůj dům prchajícím komunardům, avšak nesouhlasil s komunardistickými myšlenkami - když se stane Francie Republikou vrací se zpět do vlasti - dílo: divadelní hry - drama: Cromwell - lord protektor, vůdce povstání proti králi - drama není důležité, avšak předmluva je manifestem francouzského romantismu - zde se francouzský romantismus výrazně vymezuje vůči osvícenství - důraz kladen na historickou tématiku - následují další hry: Marion de Lorme Král se baví - kritika francouzského absolutismu – obě tyto hry byly cenzurovány kvůli kritice monarchie Hernani - typické romantické dílo – prostředí banditů - hl. hrdina – bandita, lupič - poprvé je důležitým hrdinou člověk zcela mimo společnost romány: 74 Chrám matky boží v Paříži - román nesoucí mnoho znaků romantismu, hlavně kontrasty i v rozvržení postav: - Quasimodo – ošklivý, ale morálně hezký - tato postava zcela odpovídá předmluvě v Cromwellovi (manifest romantismu) - důležitá je kategorie groteskní – člověk má v sobě anděla i ďábla – zápas těchto dvou přirozeností je nejlepší zachytit groteskně - Frollo – hezký, ale morálně ošklivý - Esmeralda – cikánská tanečnice s kozičkou Džali - středověk ukazuje jako krutou dobu bez idealizace - důležitá je role chráme Notre-Damme Bídníci (Ubožáci-přesnější název) - hl. postava Jean Valjean - ukradne chleba a je odsouzen ke galejím, uteče a stane se významným mužem - komisař Javert ho však nadále pronásleduje, v závěru románu Valjeana Javert odhalí, ale poté ho propustí a zachrání mu život a Javert nakonec páchá sebevraždu Devadesát tři - vznik jako reakce na pařížskou komunu - v předmluvě hovoří o událostech, ve kterých byl jeho otec - události z doby VFR, kde ve kraji Vendeé v roce 1793 došlo k povstání venkovanů proti revoluční vládě - dále je líčeno hrubé potlačení povstání - velitel povstání je markýz Lantenac – krutý člověk, avšak morální – proti němu jeho synovec Gouvain – velitel revolučních vojsk, které měly potlačit povstání - velmi krvavý román - v době života na Normanských ostrovech píše Hugo román Dělníci moře – oslava tvrdého života námořníků na Normanských ostrovech - dále Hans z Islandu Muž, který se směje básnická činnost: - nejslavnější dílo Legenda věků - rozsáhlý epický básnický cyklus - vyjádření dějin lidstva básnickou formou - stalo se to předlohou pro mnoho básníků: VRCHLICKÝ - Zlomky epopeje MACHAR - Svědomím věků - sbírka Strašlivý rok – vztahuje se ke komuně Východní Zpěv, Zpěvy soumraku - oslavuje zde boj za nezávislost Řecka Alfred de MUSSET - pocházel z bohaté šlechtické rodiny - vedl nespořádaný život - jeho život poznamenal vztah s Georgie Sandovou - román: Zpověď dítěte svého věku - zachycuje svou dobu - pro Musseta je typický výrazný pesimismus, v románu hovoří o „mladých starcích“ – šlechtici, citový zmatek; choroba století – mladí romantikové jsou nepochopeni 75 ANGLIE - počínaje romantismem anglosaská literatura začíná vytlačovat důležitou roli Francie ve svět. lit. - důležitý je návrat ke středověké lidové poezii: Ossianovy zpěvy - později se přišlo na to, že se jedná o falsifikát; Ossian = Homér severu Robert BURNS - prototyp lidového pěvce - rolnická rodina – jeho dílko později zhudebněno Auld Lang Syne - píše pijácké texty… - báseň Polní myška - vypráví o životě polní myšky, žije si (stejně jako člověk), ale její osud je již daný - inspirovalo ve 20. století Johna Steinbecka – O myších a lidech William BLAKE - malíř a grafik - velice originální, obtížně zařaditelný - překladatel romantické poezie - píše zejm. - Zpěvy Nevinnosti - Zpěvy Zkušenosti - dále řadu „Prorockých knih“ - Kniha Urizenova - Kniha Losova - filosofická próza Sňatek Nebe a Pekla JEZERNÍ BÁSNÍCI - první skuteční angličtí romantici - jezerní, protože Lake District (byli ovlivněni Francií) William WORDSWORTH (1770-1850) - pocházel ze selské rodiny - záhy ztrácí matku a otce; toulá se po Evropě - cílem jeho cest je Francie - vrací se zpět domu a v Lake District se Samuelem COLERIDGEM uzavírají přátelství - Wordsworth dosti mění názory, čím je starší tím je konzervativnější - dílo: Lyrické balady - báseň Preludium - adresovaná jako dopis příteli – filosofické zamyšlení nad základní otázkou života a smrti - silně autobiografické Samuel COLERIDGE - veliký univerzitní vzdělanec - avšak závislý na opiu – laudánum – (kapku víc) - nejvýznamnější dílo: Píseň o starém námořníkovi Chán Kublaj (psal zfetovaný) - balada Christabel Robert SOUTHEY - spolu s Coleridgem a Wordsworthym se řadí mezi Jezerní básniky 76 2. GENERACE ANGLICKÝCH ROMANTIKŮ - slavnější, určité odlišnosti od jezerních básníků - vnímají již jen Napoleonské války + Vídeňský kongres (konec nadějí na demokratickou Evropu) - neutíkají od současnosti do přírody, ale kladou důraz na revoluci George GORDON, lord BYRON - pocházel z jednoho z nejstarších rodů v Anglii – zchudlá šlechta, avšak stále bohatí - Byronova matka – náladová fúrie (u Barona citová nerozhodnost) - kulhal a měl z toho mindrák, hlavně když mu jeho láska řekla, že ho nechce, protože kulhá - vynikal nevyrovnaností, vášnivou povahou - 1809-1811 – cesta po Evropě (Albánie, Portugalsko), prožil mnoho dobrodružství, vrcholem bylo, že přeplaval Dardanely - studoval Cambridge - v Albánii začíná psát své první dílo: Childe Haroldova pouť - dokončil 1. a 2. zpěvy a pak to dal k ledu - mezitím píše řadu Poem (= básnická povídka) např.: Džaur Korzár Lara - poté přichází první veliká krize – ožení se a opomíjí manželku a nakonec vzplane láskou ke své nevlastní sestře Æ veliký skandál, rozvod s manželkou - Byron opouští Anglii, putuje po Evropě – Švýcarsko, Itálie (v Itálii sympatie s protihabsburskými revolucionáři + láska k hraběnce) - 1821 – povstání Řecka proti Turkům, pomáhal Řekům, avšak těsně po příchodu do Řecka umírá na malárii - dílo: Childe Haroldova Pouť - motto: vysvětluje v něm svůj složitý vztah k Anglii (má rád svou vlast, ale nemůže tam být) - Childe Harold = mladý rytíř (šlechtic), který očekává uvedení do rytířského stavu - děj probíhá po Evropě, Harold neschopen žít v Anglii vyráží na cesty, postupně splývá se samotným autorem - v 1. zpěvu Harold utíká do Portugalska a Španělka, v 2. zpěvu pobývá v Albánii, Řecku a Istanbulu - (3. a 4. zpěv napsal Byron až v Itálii), Harold navštěvuje Belgii, bitvu u Waterloo, podél Alp doráží do Itálie, kde cesta vrcholí a je oslavován renesanční duch Itálie - zajímavé je, že „alpské pasáže“ jsou výrazně ovlivněny Rousseauovými představami čistého nezkaženého světa - obrovský úspěch tohoto díla tkvěl v tom, že Byron uvedl do literatury naprosto nový typ hrdiny mladého muže – pohledný, prostopášný, poskvrněný hříchem a především zažívá pocit zvaný „světobol“ - Harold splňuje VŠECHNY charakteristiky romantické literatury: postava vyděděnce, oslava přírody, nenávist ke všem tyranům (tehdejším evropským) - poema Džaur - romantický příběh – hl. postava džaur (= vůdce loupežníků), který má svou milou Leilu - zloduch emír Hasan, který vlastní otrokyni Leilu, která miluje džauru, tudíž je nevěrná Hasanovi, a tak je zabita - džaur se pomstí – zabije emíra a později odchází do ústranní (do kláštera) - poema Vězeň Chillon - o vězni, který je vězněn u hradu Chillon – je opřena o skutečnou událost - hrad je u Ženevského jezera, ve Švýcarsku - dále píše básnická dramata – Manfréd, Kain 77 Manfréd - typicky byronovský hrdina – osamělý šlechtic, žijící ve švýcarských Alpách – černokněžník, okultista - snaží se zbavit viny za smrt milované ženy Astarté (jeho vlastní sestra) – vyvolává démony, aby byl schopen zapomenout a žít bez viny,k avšak žádný lék od démonů mu rozřešení nepřinese - náhodný kolemjdoucí ho zachrání od sebevraždy - z vodní tříště si vytvoří alpskou vílu, která ho povzbudí, avšak odmítá návrh víly, aby zapomenul na veškerou morálku a vydělil se od lidí - nakonec se sejde na vrcholku Jungfrau s démony a vyvolá ducha Astarté, vyznává jí lásku, ale ona s ním odmítá komunikovat a jediné co mu řekne je, že brzy zemře - Manfréd odchází do kláštera, kde v ústranní dožívá svůj život - epická satira Don Juan - v zápletce Don Juan nesvádí ženy, avšak ony ho neustále prohánějí a on se nemůže žen zbavit za žádnou cenu Percy Bysshe SHELLEY (1792-1822) - taktéž pochází z významné šlechtické rodiny – baronet - studoval na Etonu a pak šel na Oxford - po napsání spisu O nezbytnosti atheismu – byl vyhozen z Oxfordu pro propagaci atheismu - vzápětí se oženil se svou láskou, s kterou prchá do Irska - v Irsku potkává Mary SHELLEY, jeho chudinka manželka jsouc opuštěna spáchá sebevraždu – skandál - utopila se v parku v Londýně, tři týdny na to se Percy bere s Mary - Percy utíká s Mary do Švýcarska, kde se setkává s BYRONEM - poté jedou do Itálie – Pisa (je tam Šikmá věž, nahnutá o 10° a stále se naklání o 1mm/rok) - Percy umírá při ztroskotání své jachty během bouře na moři - dával stále Mary najevo, že není nic než jen žena, a tak se naštvala a napsala Frankensteina - jeho tvorba: Královna Mab - epos Islámská vzpoura – oslava revoluce - NEJ básnický epos Odpoutaný Prométheus - vychází z pověsti – ideální hrdina - setkáváme se s přikovaným Prométheem - kromě Orla, který ho klove, ho navštěvují Fúrie – ty mu připomínají jeho činy, jsou jakýmsi jeho svědomím (alegorie na zklamání z revoluce) - nakonec ho jeho milá Asia zachrání a společně se odebírají do Jeskyně Ducha, odtud (obrazně řečeno) se snaží zajistit další pokrok a vývoj lidstva (jeskyně-Platón) - básnické drama Cenciové - tragédie, odehrává se v Itálii (díky skandálnosti se hraje až ve 20. století – 1922 „1. premiéra“ v divadle na Vinohradech v dramaturgii Karla Čapka - dívka Beatrice – čelí společně s matkou a sourozenci tyranii svého otce: - 2. syna zabije, vyhrožuje všem smrtí a znásilní Beatrici - nakonec otce zabijí – vražda je vyšetřována papežským legátem, který rodinku odsuzuje a popravuje a Papež získává jejich majetek - lyrika Óda na západní vítr - nejvýznamnější věc od Shelleyho postava Prométhea a titánský vzdor proti Bohům – odmítá se podřídit John KEATS - nebyl to šlechtic, opuštěn matkou po smrti otce - vyučil se ranhojičem - kvůli nešťastné lásce opouští Anglii a jede do Itálie, zde v 25letech umírá na TBC - zajímavý je vztah Shelleyho a Byrona ke Keatsovi – dívali se na něj z vrchu, jako na chuďase a tupce 78 - dílo: Poemy - Knihy básní Endymion - básně inspirované antickými mýty - řada ód – Óda na slavíka Óda na řeckou vázu ANGLICKÝ ROMANTISMUS – PRÓZA Jane AUSTENOVÁ - „zakladatelka“ rodinného románu - ve svých knihách se často zabývá osudem ženy v tehdejší společnosti – aby neztratily kulturu a nezávislost a zároveň se vměstnaly do společnosti – rodina, děti atd. - její nejslavnější román Pýcha a předsudek - kritika společenského pokrytectví a touhy až po přílišném rozumářství Rozum a cit Emma - nejvýznamnější postava – obraz sobecké dívky, která „téměř“ přijde o ideálního ženicha, avšak nakonec to šťastně dopadne Walter SCOTT - pochází ze Skotska, ve svém dětství prožil dětskou obrnu, ze které se dlouho dával kupy (jeden rok byl částečně ochrnutý) - rekreoval se na anglicko-skotském pomezí - ovlivněn místními lidovými příběhy, Ossianem (padělek) - posléze se stává advokátem – dosahuje významných funkci – šerif = správce území - jeho počáteční tvorba: a) básnické dílo Panna jezerní - nejlepší, vychází z původních keltských pověstí, které se prolínají se skotskými – Jakub V. - upevnění moci, vzpoura poddaných atd. b) historické dílo Waverley - hl. postava – kapitán, poslán do Skotska, kde se seznamuje s horalskými kmeny, které se chystají povstat a předat vládu jejich králi - dále motiv lásky mezi kapitánem a ženou - povstání potlačeno, Skotové prohrávají, kapitán omilostněn, láska ho opouští a tak si bere jinou - román původně vyšel po pseudonymem, avšak byl velmi úspěšný - další díla: Rob Roy Srdce Edinburku Nevěsta z Lammermoornu (ala Romeo a Julie) Ivanhoe - první román, který vstoupil též do podvědomí Angličanů - o králi Richardu Lvím Srdci - 2 vypravěčské linie: 1) vznik anglického národa, zbojník Lockley (Hood) - odpor proti přivandrovalecké normanské šlechtě 2) sleduje osudy krásné mladé židovky, která se s rodinou pronásledována templářským řádem a posléze jsou zachráněni Lockleyem (Robin Hood) Venilworth – alžbětinská Anglie Králův Lučištník – zabývá se záležitostmi Francie za vlády Ludvíka X. 79 RUSKÁ LITERATURA V OBDOBÍ PREROMANTISMU A ROMANTISMU - preromantismus – dostává se do Ruska hl. díky Napoleonským válkám a konfrontací se zahraničím se ruská kultura střetává s evropskou - objevují se první autoři, kteří se k preromantismu hlásí: Nikolaj Michajlovič KARAMAZIN - píše dílo Dějiny ruského státu - zasloužil se o reformu ruského jazyka – zmodernizování, odstranění církevních zbytků z dob staroslovanské a snaží se zformovat ruštinu, aby vycházela z hovorového jazyka - boj o jazyk se kryje s bojem za prosazení preromantismu a romantismu Ivan Andrejevič KRYLOV - nejvýznamnější postava ruského preromantismu - satirik, později bajkař – napsal více jak 200 bajek, navazuje na Ezopa, la Fontaina - nejsou to knižní bajky, výrazně vychází z ruské lidové slovesnosti – díky nim byla též reforma ruštiny prosazena - zobrazují sociální, filosofické a historické dění - RUSKÝ ROMANTISMUS Generace Puškinova Alexandr Sergejevič PUŠKIN (1799-1837) - starobylá šlechtická rodina, z matčiny strany měl etiopské geny - studoval na carském lyceu, v Carském Seille - po studiích měl na výběr: voják, či ve státní správě – vybral si funkci na ministerstvu zahraničních věcí - 1820 - vypovězen do Jižního Ruska, za kritické verše proti carskému režimu - poznává zde Kavkaz a je jím fascinován - 1824 - vyhnanství je mu změněno, že se může vrátit na rodný statek – Michajlovské sello - 1825 - děkabristické povstání – mladí šlechtici si dali za cíl svrhnout carský režim - děkabristé byli zavíráni a pronásledováni - svými básněni se přihlásil ke děkabristům (jeho přátelé) - posléze mu sám car povoluje návrat do Moskvy a povoluje mu psát, pouze pod podmínkou, že on sám mu bude cenzorem - 1831 – ženitba s vyhlášenou krasavicí Natálií Gočarovovou - u carského dvora zastává neadekvátní funkci podkomořího, čímž car Puškina pokořil - odchází do Petrohradu a vydává Literární noviny a časopis Současník - Puškin stále nemá rád carství, car dospěje k závěru, že se ho zbaví, dvorské intriky ho vehnaly do souboje s D´Anthesem o čest jeho ženy Natálie – Puškin v souboji těžce raněn a roku 1837 na následky zranění umírá - 1. ruský autor, který dosáhl světového uznání a pozvedl úroveň ruské literatury - výrazně přispěl k jazykové reformě - tvorbu dělíme: 1) verše - politické verše k aktuálním tématům K Čadajevu - verše adresovány příteli Čadajevovi, který byl pronásledován za kritiku cara Volnost Na Sibiř - na Kavkaze napsal tzv. jižní poemy – básnické povídky: (pod vlivem Byrona, později ho přestává napodobovat a píše si „po svém“ Kavkazský zajatec Bachčisarejská fontána Cikáni 80 - román ve verších Evžen Oněgin - vytváří velmi výrazný typ člověka – tzv. zbytečný člověk - chybí mu hlubší smysl života (láska), jen se poflakuje po Moskvě - odjíždí na venkov, kde se seznamuje s Tatianou, ta se do něj na první pohled zamiluje - píše mu dopis, Oněgin ji odmítá, o sestru Tatiany se uchází mladý básník Lenskij, Evžen s ní laškuje, Lenskij vyzve Oněgina na souboj, ten ho zabije a posléze Oněgin odchází s výčitkami svědomí - po několika letech se vrací a na plese potkává Tatianu (která je již zadaná), Oněgin ji chce zpět získat (= druhá osa románu), dopis Oněgina Tatianě, ta ho odmítá, již nejde aby ho milovala, je zadaná - Oněgin žil povrchní život - soubor veršovaných povídek Bělkinovy povídky - ruskou historií se zabývá v dílech: Severní poemy Poltava Měděný jezdec (zabývá se osobností Petra Velikého v Poltavě a Měděném jezdci) 2) drama Boris Godanov 3 ) román Mouřenín Petra Velikého – nedokončen 3) řada povídek a novel s historickou tématikou Kapitánská dcerka Piková dáma – nejkvalitnější 4) pohádky Ruslan a Ludmila Michal Juriovič LERMONTOV - šlechtic z bohaté rodiny skotského původu - pro své politické názory (= kritika carského režimu), ale i pro hodně soubojů se dostává do vyhnanství - v jednom z mnoha soubojů umírá - vyhnanství strávil na Kavkaze – Horsko-kavkazské kmeny - nelibost u carského dvora vzbudil básní: Na smrt básníkovi - obviňuje carský dvůr za odpovědnost Puškinova smrti Démon - o osudu svrženého anděla, který se snažil překonat zlo láskou k ženě Tamaře - drama Maškaráda - hl. hrdina, který svou žárlivostí neváhá popichovat svou ženu - próza Hrdina naší doby - hl. hrdina Pečorin – je opět typem zbytečného člověka (jako Oněgin) - jedná se o první psychologický román v ruské literatuře - historicky ovlivněná poema Bojar Orša 81 POLSKÝ ROMANTISMUS - Polsko je v této době rozděleno mezi Rusko,k Prusko a Rakousko, proto politický romantismus nese nacionalistické, vlastenecké myšlenky a je hodně protiruský Adam MICKIEWICZ - poslán do vyhnanství, pak utíká – žije v západní Evropě - v době Krymské války pobývá v Turecku a sanží se zde organizovat protiruské legie Poláků a pak na umírá na choleru - dílo – počátky ovlivněny klasicismem Balady a Romance, Džiady (motlitby za mrtvé) - 2 rozsáhlé veršované eposy: Konrád Wallenrod - hl. postava litevský šlechtic, který se vloudí do řádu německých rytířů a stává se velmistrem řádu a položí svůj život za vlast Pan Tadeáš Julius SLOWACKI - především básník - nej. dílo Balladyna – mýtická veršovaná povídka NĚMECKÝ ROMANTISMUS - Německo rozdrobená, úsilí o sjednocení - Otto von Bismark sjednocuje Německo „krví a železem“ - spjaté s lidovou kulturou Jakob a Wilhelm GRIMMOVÉ - sběratelé lidové slovesnosti – pohádky, písně - nejvýznamnější – Pohádky bratří Grimmů NOVALIS – vlastním jménem Fridrich Leopold von HARDENBERG - básník - nejvýznamnější sbírka Hymny noci Albert von CHAMISSO - jeho rodina pochází z Francie - před revolucí ve Francii prchají do Německa, kde se trvale usadili, byl více Němcem než Francouzem - psal řadu novel Podivuhodný příběh Petra Schlemila - novela s faustovským motivem člověka, který prodá ďáblu svůj stín a tím přichází o veškerou lidskou podstatu 82 XV. PRONIKÁNÍ ROMANTISMU V ČESKÉ LITERATUŘE Karel Hynek MÁCHA - narodil se v Praze na Malé straně roku 1810 - otec měl krupařský krámek, matka dcera pražského varhaníka, v domácnosti - absolvoval Gymnázium na Novém Městě, kde se ho zmocnilo vlastenectví - původně pokřtěn jako Ignác, díky vlastenectví se přejmenuje na Hynka, plus si k tomu přidá jméno Karel a je z něj Čech jak poleno - studuje filosofii a práva (německy), ale navštěvuje Jungmannovy kurzy češtiny - v době studií začíná psát (německy), ale zapojuje se do vlastenecké společnosti a hraje v kajetánském divadle – Tylova ochotnická společnost a seznámí se tam s Eleonorou Šomkovou (Lori), avšak měl ji rád, ale pouze jako objekt k ukájení svých chtíčů, proto hned po studiích musí hledat místo koncipienta v Litoměřicích, zde si najal byt a měl se s ní oženit (narodil se jim syn) - požár, který pomáhal hasit (bylo tam vedro tak ne tam něčeho napil) a v den svatby umírá na následky choroby (asi cholera, chlemtal tam něco z kýble na hašení) - dílo: - ovlivněn mnohými vnějšími vlivy, ať již literárními, či mimoliterárními 1) Rukopisy (padělky) se odrážejí v básnických skladbách: Sv. Ivan Čech 2) prvky života Pouť krkonošská - báseň v próze líčící osamělého poutníka, prodírajícího se divokou osamělou krkonošskou krajinou - tento Poutník dokonale charakterizuje Máchův životní pocit osamělosti - zakomponoval též mýtus tajemného kláštera na hoře Sněžky, jehož mrtví obyvatelé – mniši – mají možnost jedenkrát za rok procitnout, ale nakonec mniši dávají přednosti jistotě stálé smrti, před nejistou nadějí na přežití - tento elegický smutný pocti se později sátá příznačným pro jeho díla 3) prvky historické prózy – Walter Scott - tyto historické prózy jsou dokončeny pouze částečně - měl v plánu 4 díly románu Kat – vyšla jen část jmenující se Křivoklát - tato historická próza je typicky romantická - hlavní postava kat, levoboček přemyslovského rodu - děj se odehrává za doby Václava IV. - niterní boj kata – chtěl kralovat (touha), avšak jeho poslání kata mu v tom bránilo (skutečnost) - tuto situaci není schopen změnit - další torzo románu: Obrazy ze života mého: - dokončil pouze 2 části: Večer na Bezdězu - oblíbený cíl Máchových toulek (byl veliká turista), chodil všude pěšky došel i do Benátek v Itálii a zpět - obraz jeho zážitků z Bezdězu Márinka - komponována jako hudební skladba - Preludium - 2 dějství - Intermezzo - Finale - příběh o dceře starého houslisty, Márynka nakonec umírá 83 4) povídky Cikáni - dobro=cikán Giacomo, zlo=Waldemar z Brodku - Giacomo zabije Waldemara jako pomstu za svedení své milenky - cikán posléze zjišťuje, že Waldemar je jeho otec ale také mu svedl jeho židovku Leu - cikán podchází do ústranní – do kláštera - vrcholem jeho díla je básnická skladba: Máj - typicky romantická báseň byronovského typu (velká inspirace Byronem) - cílem Máje dle autora je oslava Májové přírody a kontrast mezi láskou k přírodě a láskou k člověku - Mácha říká, že děj není to hlavní a důležité, a čtenář by měl vytušit sentencium moralis - dobová kritika Máje: - ČELAKOVSKÝ – vytýká přílišný byronismus (závislost na Byronovi) - TRONÍČEK – kritika Máchy za to, že nevyhovuje představám Národního Obrození - J. K. TYL – chválí styl, ale nedostatek vlastenectví, nedbalost - CHMELECKÝ – popírá umělecké hodnoty básně, nemá vnitřní obsah - ŠALDA – hovoří o 3 symbolech – motiv poutníka, země a vězně MÁCHOVI SOUPUTNÍCI Karel SABINA (1813-1877) - kolem jeho životopisu dost nejasných bodů – tvrdil, že jeho otec byl polský šlechtic - studoval a nedokončil práva - publicista – Praha, Vídeň - stal se členem vlasteneckého spolku Repeal, který aktivně připravuje revoluci - revoluce 1848-byl zajat, odsouzen k trestu smrti – udělena milost, pouze 18 let ve věznicích – Špilberk - roku 1857 byl amnestován - 1870-vídeňským tiskem označen za policejního udavače - 1872-vydavatel Národních listů Julius Grégr zjistil, že Sabina je skutečný udavač a zrádce: - uspořádán „čestný soud“ (Grégr, Neruda, Hálek) – Sabinovi ukázali důkazy, on se přiznal a vyplavalo na povrch, že již od roku 1857 donáší a že je vinen - pokud opustí Čechy, nic se nezveřejní, avšak stal se pravý opak, jakmile odcestoval hned se vše zveřejnilo v novinách - pokouší se obhájit neobhajitelné a umírá v naprosté bídě - literární tvorba: - 1. vykládač Máchova díla (snad i spoluautor některých pozdějších Máchových děl) - aktivně se zúčastnil literárního života jako první spoluiniciátor almanachu Máj - samostatná tvorba: - román Na poušti - předrevoluční poměry - novely Hrobník (Mácha, možný autor) - román Oživené Hroby - výrazně autobiografický, zážitky z vězení - velmi dobrý libretista: Smetana, Blodek - Bedřich Smetana – Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta - Vilém Blodek – V Studni - publicista v Havlíčkově časopise Slovan 84 Josef Václav FRIČ - aktivní účastník revoluce, politik, novinář - po revoluci 1848 prchá do zahraničí, kde aktivně působí jako politika pro samostatnost Čech – neúčelné - významné jsou spíše jeho paměti - Máchův protipól představuje: Karel Jaromír ERBEN (1811-1870) - narozen v Miletíně, Podkrkonoší - studuje v Hradci Králové - v Praze studuje práva, nebaví ho to, a tak se stává spolupracovníkem Františka Palackého - získává místo sekretáře v Českém Muzeu, poté je archivář hl.m.Prahy, přítel K.H. Máchy - uznávaný vědec v oboru folkloristiky – ústní lidová slovesnost - vydává díla týkající se historie české literatury: Sebrané spisy mistra Jana Husa Nestorův rukopis Výbor ze staré literatury české - sborníky: Písně národní v Čechách Prostonárodní české písně a pořekadla - členěna dle běhu roku - pohádky: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních - Erbenovo pojetí národní literatury: - považuje produkty lidové tvorby za svědectví o původní podobě národa - snaha o rekonstrukce a „odstranění“ pozdějších barokních nánosů na kultuře a „odstranit“ všechny cizí vzory - dále tvrdí, že umělec by měl původní kulturu akceptovat a dále ji rozvíjet, měl by navázat na tradice a lidovou kulturu - odmítá ohlasovou poezii jak ji psal Čelakovský (= pouze napodobování) - snaží se uplatnit své představy: a) prozaickou metodou – pohádky b) básnickou metodou – balady - postupně vydává soubor národních pohádek (od r.1905 vycházejí po názvem České pohádky) a) pohádky 1) snaží se oprostit pohádku od všech cizích vlivů a zrekonstruovat její původní podobu - klade důraz na ustálené formule (bylo nebylo…) - stručná charakteristika postav - rychlá gradace děje - častý výskyt symbolických dějů 2) snaží se vykonstruoval původní systém významu: - pohádky mají symbolický význam, tj. symbolizují mýtické, přírodní síly - příklad: Dlouhý, široký a bystrozraký – kralevic osvobozuje princeznu od černokněžníka – názor, že pohádka má základ b původním mýtu vysvobozování léta (princezna) ze zajetí zimy (černokněžník) a jeho pomocníci – vítr, voda a země - dává přednost kouzelným pohádkám s mýtickými bytostmi - pohádka není improvizace, ale původně tam bylo mytologické zobrazení 85 b) balady Kytice z pověstí národních 1) charakteristika Erbenovy balady: a) výrazný děj a spád b) časté dialogy c) často se opakující a vracející se motivy 2) základní situace - člověk X přírodní mytologické síly - mezi sebou jistý ŘÁD – při narušení řádu nastává náprava (odplata) – krutý trest (např. Polednice – matka se „zřekne“ svého dítěte, Vodník – míšení pozemského a nezemského (podvodního) světa) - dobra a zlo = křesťanské a pohanské motivy - v některých básních ŘÁD neplatí: Dívčina kletba, Mateří-douška - polemika s Májem = Záhořovo lože - tyto balady jsou později vydávány pod názve Kytice z básní Karla J. Erbena a v této podobě jsou vydávány dodnes - mýtus je Erbenovi obranou proti všemu – společnosti (bachovský absolutismus) a současným básníkům (Mácha) a nástupu moderního světa: s rozervaností, nejistotou v politice. ČESKÉ DIVADLO VE DVACÁTÝCH LETECH 19. STOLETÍ - zásadní změna v českém divadelnictví - soubor ve Stavovském divadle se profesionalizuje Jan Nepomuk ŠTĚPÁNEK (+1844) - pocházel z Chrudimi - studoval filosofii a práva, vše stranou kvůli divadlu - 1824-42 vede český soubor Stavovského divadla, kde uvádí cizí hry, ale také své hry - je autorem cca. 15 her (zachované): 1) historické hry: Břetislav První český Achilles aneb vítězství u Domažlic Obležení Prahy od Švejdů 2) veselohry-komedie Čech a Němec - zde zaujal česko-německý dialog – velice vtipné Pivovar v Sojkově Berounské koláče - všechny jeho veselohry jsou určené pro publikum nižších vrstev (= skoro všichni Češi v té době), tudíž hry obsahují vulgární, obhroublý a polopatický humor - působí též jako publicista v časopise Česká včela - autor překladů libret k známým operám: Mozart – Don Giovanni Weber – Čarostřelec - v poslední fázi svého „ředitelování“ se stává doslova „brzdou“ ve vývoji a brání nástupcům mladé generace – Tyl, Mácha Václav Kliment KLICPERA - pocházel z Chlumce nad Cidlinou, studuje medicínu a filosofii - stává se ochotníkem u Štěpánka, musí se též něčím živit, a tak působí jako učitel na Gymnáziu v HK, poté přesídluje na akademické Gymnázium v Praze jako ředitel - pro vlastenecké názory je své funkce zbaven po roce 1848 - dílo: - velice plodný autor – 50 her, většinou původní náměty, většinu svých her zveřejňuje pouze tiskem (Štěpánek mu je nedovolil hrát) - vydává je v almanachu: Divadlo Klicperovo Dramatické spisy 86 - oceňována hl. jeho schopnost charakterizovat postavy - začíná psát aktovky (= jednoaktové díla): Rohovín čtverrohý - poněmčené chlumecké fifleny odmítají hrát česky, tak Klicpera přepisuje všechny role na mužské Každý něco pro vlast - obsazení starostovského řadu v malém městě: - předvádí nám různé kandidáty, přehlídka měšťanských typů Veselohra na mostě - tragikomedie – náhodní cestující se ocitnou na mostě, mezi dvěmi znepřátelenými armádami - rozsáhlejší komedie-aktovky: Divotvorný klobouk - studenti v krčmě napálí naivního boháče, že mu prodají „zázračný klobouk“ ve kterém nositel nemusí za sebe platit v hospodě Hadrián z Římsů - anti-rytíř (Don Quijote) - vyráží na námluvy, spolu s ním častý projev Klicperovy komiky-Hadriánův dvojník, který se za něj vydává - historické hry: Soběslav, selský kníže - zveršovaná tragédie, velice knižní, nebyla uvedena za jeho života, ani dnes se neuvádí Božena - pověsti: Blaník Valdek - próza: - evidentní vliv Waltera Scotta na jeho tvorbu: Točník - tímto dílem inspiroval Máchova Kata - děj se odehrává na dvoře Václava IV. Král Jan Slepý - myslí tím krále cizince = Jan Lucemburský - básně: Trapulky do bulky - zbásnil pravidla hry Bulka = hra hospodských povalečských karbaníků Josef Kajetán TYL (1808-Kutná Hora – 1856-Plzeň) - novinář, prozaik, dramatik - studoval na Gymnáziu v HK – učitel Václav Kliment Klicpera, který v něm podporoval lásku ke studiu - po studiu působí v Německé kočovné společnosti, kde vede český soubor - na počátku 30. let působí trvale v Praze - rediguje časopis Květy – udělá z něj hlavní časopis své generace určený pro širokou veřejnost - pro náročnější čtenáře vede časopis Vlastimil - začíná se prosazovat jako prozaik - jeho kariéra prozaika vrcholí románem Poslední Čech, který výrazně a tvrdě zkritizoval K. H. Borovský – tvrdě ho napadl na vrcholu jeho tvorby - poté následuje ústup a Tyl se obrací k lidovému publiku a zakládá časopis Pražský posel a pro venkovany Sedlské noviny (oba zaměřeny na masové čtenáře) - tímto dosáhl velké popularity a vstupuje od politiky - ve 40. letech -1846- působí jako dramaturg Stavovského divadla a po revoluci 1848-1851 mu rozpustili jeho soubor - věnuje se kočovné společnosti, jakožto aktivní účastník revoluce provozuje společnost na cizí koncesi a vláčí se po venkově a snaží se uživit tímto bídným způsobem a v roce 1856 umírá v Plzni 87 - Tylovo dílo: 1) celková charakteristika: - hl. zájem (lit. i novinářský) má na vytvoření obrazu života současné společnosti - snaha o maximální aktuálnost - důraz klade na vlastenectví, na národ (proto kritizuje Máchův Máj) - v jeho prózách se často objevuje podobné schéma: - postava – vztah vystaven zkoušce: povinnost k národu X či k milované dívce - nakonec se hrdina většinou v kulisách českého maloměsta rozhoduje k povinnostem k národu 2) rozdělení - karikatury na jeho současníky – novely: Rozervanec – karikatura na Máchu Pouť českých umělců – zobrazuje české umělce - novely zabývající se sociálními otázkami: - majetkové spory – promítnutí do osobních vztahů – Láska X nepřející rodiče - sociální nerovnost milenců stojí proti jejich lásce - 1. povídky v české literatuře s venkovskou tématikou a také 1., kde nebyl venkov vnímán jako idylický - „chudé děvče a bohatý synek“ – častý námět - historické povídky – vliv Klicpery a Scotta Rozina Ruthardova - české děvče z Kutné Hory, ze které se stala Němka - zradila a pomohla Němcům při dobytí města - kladná postava Adlinka Dekret Kutnohorský - Václav III. zobrazen jako demokratický panovník, který je přesvědčen jedním ze studentů a díky němu vydává dekret Braniboři v Čechách - hl. postava braniborský šlechtic Adebert ze 13. století, člověk spravedlivý, není ochoten se podílet na utlačování Čechů - důraz není kladen na národnostní, ale na sociální rozdíly - Divadelní činnost: - Tylův divadelní program: - divadlo má nejen kulturní, ale i vzdělávací a výchovní účel - divadlo je důležitější než psaná literatura – je dostupnější - zásadní role připadá kočovnému divadlu – jezdí do vesnických děr - fáze kočovného divadla je nezbytná pro národní divadlo - tato koncepce se střetla se Štěpánkem – Tyl zakládá Kajetánské divadlo a hraje tam i Máchu - Tyl nastupuje i do Stavovského divadla, ale odchází z něj - překlady: - 50 překladů, např. Král Lear - posléze píše vlastní hry, jeho prvotiny byly historické (jen podle názvu, neznáme děj) Vyhoň Dub Břenem Švihovský (husitský hejtman) Fidlovačka - poprvé zde zazněla česká hymna, píseň Kde domov můj (hudba Josef Škroup) - hl. téma hry je vrátit národu ty, kteří se mu odcizily Čestmír - kritizuje rozervanost Máchova Máje Obrazy ze života - obsahuje sociální kritiku; části: Paní Marjánka, matka pluku Pražský flamendr 88 Bankrotář Chudý kejklíř Paličova dcera - dramatizované báchory: Strakonický dudák, aneb hody divých žen Lesní panna Tvrdohlavá žena Jiříkovo vidění - hry historické: Krvavý soud, aneb kutnohorští havíři - 1. sociální drama v českém dramatu - kolektivní hrdina Jan Hus Krvavé křtiny, aneb Drahomíra a její synové Jan z Trocnova a bitva u Sudoměř Staré město a Malá Strana 89 XVI. ROK 1848 A JEHO NÁSLEDKY PRO ČESKOU LITERATURU - celoevropská vlna revolucí - v Praze revoluce potlačena knížetem Windischgrätzem - polit. reprezentace – 2 tábory: Liberálové - je nutno zachovat rakousko jako nutnou podmínku k přežití českého národa (ochrana) - jejich ideál (Palackého) byla konstituční monarchie (= monarchie řízená ústavou) - tento směr se nazývá austroslavismus - Palacký, K.H. Borovský, byli proti otevřenému boji Radikálové - usilují o národní i (soc.) revoluci - jako prostředek uznávají ozbrojený boj - spolek Repeal dle irského vzoru - J.V. Frič, Karel Sabina, Emanuel Arnold - po porážce revoluce radikálové pronásledováni a vězněni, zároveň tak jsou však pronásledováni i konstruktivnější liberálové - z hlediska literatury – rozvoj žurnalistiky (politické): politická satira, revoluční lyrika - obecně se dá tato fáze nazval demokratizace literatury = literaturou se začíná zabývat větší množství obyvatel - nejvýznamnější představitelé liberálů: 1) Karel Havlíček Borovský 2) Božena Němcová Karel Havlíček BOROVSKÝ (1821-1856) - původním jménem Karel Havlíček, pocházel z Borové, z kupecké rodiny - studoval gymnázium v Německém Brodě (Havlíčkův brod) - studia filosofie v Praze - vstupuje do kněžského semináře, z kterého byl po neustálých konfliktech vyloučen – měl konfliktní vztah k církvi, nikoliv k náboženství - 1842-Pavel Josef Šafařík mu píše doporučovací dopis na místo vychovatele v Rusku: - odjíždí tam jako zastánce Kollárových myšlenek panslavismu (= Rusko je vrchol všeho) - vrací se výrazně zklamán z pobytu v Rusku a odmítá jakékoliv spojení v jednom státě s Ruskem - píše knihu Obrazy z Rus - po návratu z Ruska se rozhoduje pracovat jako novinář = nejúčinnější služba národu, protože dle něj je národu třeba vzdělání a také je potřeba zavést skutečnou českou kritiku - Havlíček si jako svou první oběť ke kritice vzal J.K. Tyla a jeho novelu Poslední Čech – kritizuje v ní prázdné a neobsažné vlastenectví, slabou uměleckou úroveň románu a nastiňuje jak by měla česká kritika vypadat (Tyl je kritikou zdrcen a znemožněn) - tato kritika Tylova Posledního Čecha mu vynesla proslulost a slávu - jako šéfredaktor působil v Pražské Noviny – původně nečtené vládní noviny, které přetvořil v nejčtenější noviny: - zpolitizoval je (živé politické dění) - politologie (výchova) - zprávy z ciziny - pozornost věnuje též hospodářskému životu - kritizuje myšlenky na slovanskou vzájemnost – Slovan a Čech - zakládá též Národní Nowiny – systematicky formuluje svůj /liberálů/ politický program - vyjadřuje se k aktuálním otázkám své doby - 1850- Národní Nowiny zastaveny, začíná vydávat polickou revue Slovan, která byla pozastavena o rok později roku 1851 - protestuje proti politice vlády – soudy vyhrává, díky své výřečnosti 90 - Alexandr Bach se naštval a Havlíček je roku 1851 popadnut a odvezen do Brixenu, kde během této Brixenské internace píše svá vrcholná básnická díla - 1855-TBC se projevuje a vrací se zpět do Čech, ale všichni jeho přátelé se ho bojí, protože byl nadále sledován - roku 1856 umírá, měl velkolepý pohřeb a Božena Němcová mu na rakev pokládá trnovou korunu - básnické dílo: - rozený epigramatik: - epigramy jsou pro něj nádobky, do kterých vztek svůj vlévá, aby mu srdce nežral - píše jich více jak 200 – dělil je do oddílů: Králi, Vlasti, Múzám… - vrcholem jeho tvorby jsou tyto tři básnické skladby: Král Lávra (píše 1854 – vychází 1870) Tyrolské Elegie (1852 – 1869) Křest Sv. Vladimíra (1854 – 1869) - všechny jeho díla vychází posmrtně Božena NĚMCOVÁ (1820-1862) - otec Johann Pankl, matka Terezie Novotná – oba rodiče byli zaměstnaní u kněžny Zaháňské v Ratibořicích – tam Božena strávil a šťastné dětství, vliv měla babička (Magdalena Novotná) – přistěhovala se k nim, ale pro spory s dcerou Terezií odešla a umírá ve Vídni - Božena navštěvovala školu v České Skalici, poté byla poslána k zámeckému pánu do Chválkovic (zde byla v německé rodině) - po návratu jí matka nabízela, aby se vzdala za Josefa Němce – mnohem starší český vlastenec, byl odveden na vojnu a v torně měl s sebou Českou slovesnost od Jungmanna, po návratu není vzdělání, tak zůstane celníkem (finanční stráž) - manželství zpočátku relativně spokojené, později rozpory, Němec má problémy s prací, pobývají na různých místech (V Praze, Chodsku, Josefov, Litomyšl, Polná, Nymburk, Liberec, dokonce i v Uhrách) - manželství se rozpadá – Němcová ho opouští i s dětmi a žije v Praze - 1842-1845 – pobyt v Praze – seznamuje se s českými vlastenci, např. Václav Bolemír Nebeský, Josef Radomil Čejka - názorově se blíží spíše radikální části politiky – Stýká se s Fričem, Nerudou… - nemá štěstí na milence, nestíhají její duševní moudrost a nadřazenost – vzniká na ní hodně drbů - když odešla do Prahy (bez manžela, ten je v Uhrách) sbližuje se s utopickými socialisty (F.M. Skácel) – naivní myšlenky „všeobjímající lásky“ - důležité byly její cesty na Slovensko - poslední léta života prožívala v chudobě (Palacký jí občas pomohl), měla zdravotní potíže a umírá - existuje též teorie, že Němcová je nemanželským dítětem knížecké rodiny Zaháňských, kteří nechtěli mít společenský skandál, tak ji odložili k poddaným - dílo: - začíná psát během 1. pražského pobytu, zpočátku píše verše: - nejvýznamnější z prvotních básní je: Ženám českým - literárně na slabé úrovní - 1. prozaické dílo: Národní báchorky a pověsti (1845-47) - kouzelné a humorné pohádky, legendy, pověsti - sběr v SV Čechách a Chodsku - několik pohádek též vymyšleno - velmi dobře vykresleno venkovské prostředí - odlišnosti od Erbena: - nepokouší se rekonstruovat původní podobu pohádky - snaží se o zaměření pohádky k současnosti - výrazně stranní lidovým hrdinům - důležitý motiv – idea spravedlivé vlády (vcelku naivní) - důraz kladen na sociální problém chudoby 91 - velmi přesná rekonstrukce běhu roku na venkově Slovenské pohádky a pověsti - píše z čest po Slovensku - zde podobně jako Erben se snaží vystihnout slovenskou národní specifičnost - důležitá je též publicistická činnost: - od roku 1845 publikuje v Tylových Květech - píše články informující o jednotlivých oblastech v Čechách Obrazy z okolí Domažlického – tzv. časopisecké dopisy - v publicistice též výrazně akcentuje vztah Čechu a Němců - próza: povídky a novely: - častý postup – jedna významná ústřední postava – středobod děje - povídka nemá děj (Pan učitel), pouze řetěz vzpomínek…na mladá atd. - jindy je děj velice jednoduchá – Divá Bára - vztah ke Slovensku – Chýše pod horami - snaha Němcové v povídkách byla vytvořit tzv. obrazy života: V zámku a podzámčí Karla - častý typ tzv. dobrého člověka – ztělesnění kladných vlastností venkovského lidu: Dobrý člověk - metodou obrazů je psána též: Babička – Obrazy z venkovského života - rozsáhlejší povídka, vznik na počátku 50. let, napsané 1855 - pomocí babičky, chce ukázat běh života na venkově v průběhu celého roku - píše ji v nejhorších chvílích svého života – smrt syna, plus chudoba - kompozice díla: - ústřední postava=babička – středobod příběhu, vše se k ní vztahuje - je to tradiční venkovský člověk symbolizující tradiční český lid (patriarchálního člověka) - babička: - inspiruje paní kněžnu Kateřinu Zaháňskou (skutečná postava), její choť hrabě - soucítí s Viktorkou – dle skutečného příběhu - vychovává Barunku (Božena Němcová) a děti - radí a pomáhá komtese Hortenzii a Kristle - je harmonizujícím prvek rozsévající dobro - její vlastní babička – Magdalena Novotná v reálu žije s rodinou pouze v letech 1825-29 - sama autorka hodnotí Babičku jako ne tolik významné dílo… - …za nejlepší považuje své dílo: Pohorská vesnice - literární postup: tezový román – zde se snaží jednak vylíčit skutečnost, ale také zaujmout stanoviskem k řešení problémů - téma rozporu: chudí X bohatí + Češi X Slováci - Pohorskou ves považuje za souhrnné vylíčení svých názorů a představ, jak by měla kultura vypadat 92 XVII. KRITICKÝ REALISMUS - umělecký směr vztahující se k 2. ½ 19. století - ne jeho vzniku se podíleli i mimoliterární náležitosti: rozvoj vědy, techniky a přírodních věd - prudkých rozvoj exaktních věd - výrazný vliv měla Darwinova evoluční teorie - humanitní vědy používají metody věd exaktních Auguste COMTE - přichází s vědou jménem sociologie - lidská společnost je zkoumána jako příroda - umělci, kteří píší „realisticky“ se snaží na společnost pohlížet systematicky – tj. dokonale poznat společnost, zjistit příčiny, proč je společnost taková a uměleckým způsobem o tom podat jakousi zprávu Hyppolite TAINE - hledí na člověka / literární postavu jako na produkt dědičnosti, prostředí a rasy (rasa, měl na mysli spíše národ – Slovan, Germán atd.) - tyto tři faktory člověka determinují (= předurčují) - determinismus je do krajnosti doveden v naturalismu - autoři žádají: přesné studium společnosti a jejího života a její přesné popsání - předchůdci realismu: Daniel Defoe – Robinson Crusoe Jonathan Swift Henry Fielding Laurence Sterne Srovnání Romantismu a Kritického Realismu: Romantismus: - jedinec – individualita, výjimečnosti - charakter – vybočující, statický=neměnný - autor – ztotožnění, sám hrdina, účastní se na ději - únik – příroda, mystika, minulost - autoři v životě – nulová společenská angažovanost Kritický realismus - jedinec – průměrný, skupina-reprezentující určitou třídu společnosti - charakter – postava se mění, vyvíjí se - autor – stojí nad dílem, do díla nezasahuje - únik – tvrdý důraz na současnost, přítomnost - autoři v životě – společensky angažovaní - dále se rozvíjí výrazně žánr – román - snaha vytvořit hrdinu, který odpovídá třídě – tzv. typizace – ztělesňuje všechny vlastnosti dané třídy KRITICKÝ REALISMUS V EVROPSKÝCH LITERATURÁCH FRANCIE Henri BEYLE – alias STENDHAL (1783-1842) - stojící svým dílem na pomezí romantismu a realismu - pochází z Grenoblu (Savojské Alpy) - v 7 letech ztratí matku, zároveň otec byl zuřivý monarchista a katolík - sehnal mu vychovatele – zabedněný kněží - leden 1793-mladý Stendhal se raduje ze smrti krále - v 17letech přichází do Paříže – stává se důstojníkem v Napoleonově tažení do Itálie (bitva u Areoly) 93 - zúčastnil se též ruského tažení roku 1812 - 1815 – bitva u Waterloo = Napoleonův pád - on jako důstojník Napoleonovy armády se uchyluje do Itálie, zde prožívá dalších 7 let, sympatizuje s karbonáři (snaží se sjednotit Itálii), kteráž to činnost mu vysloužila pozornost rakouské policie - prožívá mnoho lásek a začíná psát: - knihy o dějinách umění, životopisy malířů - setkání s německým archeologem Winchelmannem, který pocházel z německého města Stendhal – odtud pochází jeho pseudonym - 1821-povstání v Itálii proti rakouské armádě – Stendhal je vypovězen a v nepřítomnosti odsouzen k smrti, odchází zpět do Francie a zasahuje do manifestů Victora Huga - na počátku 30. let začíná psát romány - po červencové revoluci z roku 1830 – jmenován konzulem v Itálii, nejdříve v Terstu, později v Civita Vecchia (papežský stát) - v klidu píše a věnuje se svým koníčkům, roku 1842 při návštěvě Paříže nečekaně umírá - dílo: - cítíme z něj naprosto plně a zajímavě prožitý život - názory zformovány osvícenstvím - jeho pojetí života toliko renesanční - ateista, milovník žen („Miluji lid a nenávidím tyrany, ale být s lidem by mě nudilo“) Červená a Černá - román, původní název Julien - červená = život, štěstí, láska, svoboda - černá – církev /fuj/, nesvoboda - hrdinou je mladý muž Julien Sorel , pocházející z chudých poměrů, vzdělaný inteligent, který touží po uplatnění a skutečné lásce - ženský na něj letí – svede paní de Renal, poté odchází do kněžského semináře, poté se stává sekretářem pana de la Mole – tomu svede dceru Matyldu a ta otěhotní - již to vypadá na svatbu s Matyldou, ale paní de Renal napíše udání na Juliena, že je proutník a Julien vystřelí na paní Rendlovou v kostele (přežije to), a jde sedět do vězení - Julien si uvědomí že paní de Renal miluje - tolik pohrdá společností, že ani nechce žádat o milost před soudem-byl odsouzen k smrti gilotinou - Julien odmítá milost, plazit se před společností a hrdě umírá Kartouza Parmská (další překlad: Kartuziánský klášter v Parmě) - hrdina Fabrizio del Dongo – italský šlechtic, vášnivý obdivovatel Napoleona - má despotického otce, kterého nesnáší a utíká z domu a chce se přidat k napoleonské armádě - přidává se k Napoleonovi před bitvou u Waterloo - zažije bitvu !brilantní vylíčení bitvy!, (posléze vzor pro Tolstého) - líčí bitvu, očima obyčejného vojáka – bitevní chaos, vojáci bez iluzí - vrací se do Itálie – jeho teta vévodkyně Sauseverinová – „anděl strážný“ - Fabrizio se musí stát knězem, aby zahladil svou minulost - ve sporu o svou lásku se dopouští vraždy a ve vězení se zamiluje do žalářníkovy dcery Klélie - pobyt ve vězení se mu stává rájem, prchá z vězení, avšak Klélie umírá a tak odchází Fabrizio do Kartuziánského kláštera Lucien Leuwen - 3. významný román Stendhalova inspirace: - Červený a černý – soudní zápis podobného případu - Kartouza parmská – stará italská kniha – Počátek velikosti rodu Farneze, kde hl. postava Vandossa Farneze prožívá podobný příběh 94 Honoré (de) BALZAC (1799-1850) - pochází z Tours, původně venkovská rodina, během revoluce otec zbohatnul - Balzac poté zbohatlíky rád zobrazoval ve svých knihách - chce se stát spisovatelem, otec mu dává 2 roky, aby se ukázal co umí - Balzac napsal drama Cromwell a rodina prohlásila, ať se věnuje raději něčemu jinému - zpočátku píše řadu módních tzv. černých románů (= hrůzostrašné příběhy bez literární úrovně) - snaží se stát nakladatelem, s čímž mu pomáhá jeho milenka de Berry - zkrachuje a poprvé se chytne až roku 1825 jeho drama Chouani – jeho 1. úspěch, píše poté dále - zamiluje se do šlechtičny paní Hanska-Rzenska - jezdí ji navštěvovat do Polska a až teprve na konci života se zamiluje do šlechtičny a dává si k titulu ono šlechtické de - bere jí do Paříže, ona ho opustí a on umírá - nej. dílo Lidská komedie - původní plán 137 románů – záměr: - podat souborný pohled na francouzskou společnost v kriticko-realistickém duchu - jako vzor Buffenovo přírodopisné dílo, chce zachytit obraz, ale i příčiny proč je společnost zrovna taková - snaha zachycení příčiny je pro Balzaca charakteristická - cyklus románu dělíme na 3 části: 1) Studie mravů 2) Studie filosofické 3) Studie analytické - nejrozsáhlejší je studie mravů, dále je rozdělena na 6 skupin; patří sem romány: Otec Goriot Ztracená iluze Evženie Grandetová Lesk a bída kurtizán Sestřenice Běta Gobseck - z původních 137 románů jich napsal pouze 90 - vytvořil množství 2500 postav a tyto postavy přecházejí z románu do románu (v hlavní, jindy zas ve vedlejší roli) - důležitou roli hraje předmluva – považujeme ji za manifest francouzského realismu - postavy: Otec Goriot - spekulant a revoluční zbohatlík - ve stáří je bezohledně vysáván svými dcerami, které z něj vysávají peníze - do penzionu přijíždí Evžen Rastignac, seznamuje s Goriotovým údělem a sleduje jak Goriot postupně z honosných pokojů klesá stále níže a níže, až se ocitne ve sklepení, kde sám a bez peněz umírá Evžen Rastignac - mladý muž přicházející z venkova do Paříže - z počátku charakterní člověk, který chce udělat kariéru s čistým štítem, bez podvodů - posléze zjišťuje, že bez kontaktů a peněz nic neznamená - postupně se Rastignac mění a tahá peníze ze své rodiny - seznamuje se s Vantrinem (trestanec, uprchlík, galejník) – kdykoli promluví, jakoby mluvil sám Balzac - postava Vantrina není náhodná – skutečnou předlohou byl trestanec Vidocq 95 Gustave FLAUBERT (1821-1880) - pocházel z Rouea (upálili tam Johanku z Arku), z lékařské rodiny (bydlí v nemocnici) - studoval práva-nervově se zhroutil ze zkoušek - po smrti otce zdění dům a je finančně zabezpečen - cestuje, potkává Turgeněva /ruský spisovatel/ - stává se mentorem mladého spisovatele Guy de Maupassant, který dobře začal a špatně skončil - dílo: Paní Bovaryová - 1. významný román - když vyšel Flaubert byl obviněn, že román rozvrací posvátnost manželství – soudem osvobozen, jedná se o reálný příběh – inspirován jím - vypráví o mladé ženě Erně, která se provdá za nudného venkovského lékaře – není romantik - najde si romantického milence, který chce její peníze, posléze je vydírána a páchá sebevraždu - Flaubert se s paní Bovaryovou ztotožňuje a tvrdí, že tento typ ženy žije v každé vesnici - bovarysmus = nerealistický postoj k životu - román vyznívá velmi pesimisticky Salambo - historický, Kartágo - dcera kněžího Haniltara líčí vzpouru kartaginských žoldnéřů – zdroj historie Polybios Citová výchova - nejvíce autobiografický román - líčí zrání mladého muže – Fréderic Moreau - román o lásce a politické moci (historie Flaubertova mládí) - zúčastnil se revoluce 1848, ale je zklamán z výsledku revoluce - varuje před revolucemi; zklamání z měšťáků - nakonec se Fréderic přizpůsobí životu - dále Flaubert napsal řadu menších próz – Pohoršení sv. Antonína - ve svých románech zdůrazňuje odtažitost autora od děje románu (autor má být nad románem) ANGLIE – KRITICKÝ REALISMUS - 1837-1901 – vládne Královna Viktorie – doba viktoriánská - Anglie se stává vedoucí světovou velmocí, řada revolučních změn a rozporů: 1) bouřlivé přijetí Darwinovy teorie 2) výrazný nárůst dělnického hnutí 3) tlak na rozšiřování volebního práva Charles DICKENS (1812-1870) - nejpopulárnější britský autor své doby - jeho postavy zlidověli (a la Švejk v Čechách) - pochází r rodiny úředníka, rodiče se utopili v dluzích, zavření do vězení pro dlužníky – Charles musí jako malý chlapec pracovat v továrně na leštidla (velice nepříjemný traumatizující zážitek) - po náhlém dědictví se rodina dostává z vězení - jako starší nastupuje do novin, působí jako soudní a parlamentní zpravodaj - vydává svou první knížku – Bozovy črty – povídky, které upadají na propadliště literárních matlalů - byl požádán o vytvoření vtipného seriálu do novin – vzniká z toho knížka: Kronika Pickwickova klubu - obrovský úspěch, především díky vynikajícím postavám, která záhy zlidověly Oliver Twist - klíčová kniha – řada motivů příznačných pro jeho první autorské období 96 - tragický osud dítěte – vykořisťování, zločin, ale v závěru přijde shůry nějaká zázračná záchrana - obdobné motivy se objevují v knihách: Starožitníkův krám Nicolas Nickleby - poté přichází tvůrčí krize, chce psát něco jiného, tak píše neúspěšný historický román Burnaby Rudge - cestuje po Evropě, píše cestopisy, články - osvěžen dovolenou píše své nejlepší romány = 2. vrcholné období: Dombay a syn - příběh velmi podobný královi Ldařovi, kdy bohatý průmyslník zapudí svou ženu a dceru, ale milenkou je oškubán o vše David Copperfield - nejautobiografičtější román - v tomto díle se zbavil svých traumatizujících zážitků z mládí, jakási pro něj terapie Ponurý dům - výrazná kritika anglického soudního systému, korupce atd. - literárně na nejvyšší úrovní, avšak nečtené čtenáři Zlé časy - román na průmyslovém severu Anglie v dělnickém prostředí - 3. závěrečné období: Malá Dorotka Příběh dvou měst - historický román s tématikou francouzské revoluce Nadějné vyhlídky (Velké Naděje film, příběh hozený do současnosti – Gwyneth Palthrow, Ethan Hawke) - v této době neexistovalo autorské právo, tak byl velmi chudý, musí absolvovat tzv. autorská čtení, aby se vůbec něco vydělal, byl tím vyčerpán, manželství v krizi a vysílený umírá - Proč byl tak oblíbený??? - vynikající vypravěč - zachycuje střední a nižší vrstvy, což byla většina obyvatel, čili si tak zajistil obrovské množství potenciálních čtenářů - talent na chytlavé motivy, úspěch u žen - 1. kdo učinil Londýn ve svých literárních dílech hl.dějištěm příběhů William Makepeace THACKERAY - dobovou kritikou označen za nejlepšího realistického romanopisce - zobrazuje především vyšší střední vrstvy naproti Dickensovi - pocházel z tehdy bohaté koloniální úřednické rodiny - studoval na nejlepších školách – Cambridge; měl značné výtvarné nadání - hýřivém životem přišel na mizinu – tvoří aby měl peníze - satirické romány: Kniha o snobech - původně snob=příštipkář=nedoučený švec, vhodný k menším úkonům-nadávka - ale Makepeace začal používat toto slovo snob jak ho dnes známe - zbohatlík, který se snaží zařadit do vyšší vrstvy, hraje si na něco, co není Jarmark Marnosti (též Trh marnosti) - velmi kriticko-společenský román, který panoramaticky zobrazuje vyšší střední vrstvu na počátku 19. Století v Anglii 97 - postavy: Becky Sharpová (sirotek s ostrými lokty) X Amélie Sealleyová (viktoriánský typ ženy-chudinky) - obě chtějí bohatý manželský svazek a snaží se ulovit bohatého nápadníka - Becky se těší větším autorovým sympatiím, bohatě se provdá a po jeho smrti má peníze - Amélie – bere si důstojníka, který ji podvádí a nakonec umírá v bitvě u Waterloo - je zde ukazována hrabivost a touha po majetku, přičemž většinu postav toho nechce dosáhnout poctivě, jsou jakýsi parazité Sestry BRONTËOVY: 1) Anna (nejstarší) 2) Emily (prostřední, nejlepší spisovatelka) 3) Charlotte (nejmladší) - všechny tři umírají na TBC v pořadí, jak se narodily: Anna, Emily, Charlotte - pocházely z rodiny irského protestantského duchovního, který přišel do Anglie a uchytil se ve městě Haworth v Severní Anglii, kde získat farnost (byl to největší zapadákov) - žili uprostřed hřbitova - máti jim zemřela po šestém dítěti, čtyři zůstali – měli ještě bratra Branwella, což byl nadaný malíř a alkoholik a upil se k smrti, přičemž zemřel jako první – také autor troj-portrétu sester Brontëových - otec Patrick Brontë zakazoval dětem styk s vrstevníky (chuďasové, luza) a vytvořily si svůj vlastní uzavřený bohatý svět, kde si píšou příběhy a jsou na sebe vzájemně fixovány - zpočátku píší pod mužskými pseudonymy, později uveřejňují každá své vlastní romány - významný vliv měl též pobyt v Bruselu, kde se Charlotta zamilovala do svého učitele francouzštiny Anna BRONTË - zemřela jako první - romány: Anežka Greyová - předobraz, vychovatelka v panské rodiny, těžký osud Nájemník na Wildfell Hall - temný obraz rozpadu manželství, především rozpad osobnosti alkoholika (inspirace asi u bratra) Emily BRONTË - asi nejlepší ze tří sester - zanechal se jediný román: Na větrné hůrce - velice obtížně zařaditelné dílo, ve své době velmi šokující, nikde není s takovou strhující silou zobrazena tak vášnivá láska - dálo je značně rozsáhlé, děj je postupně vyprávěn několika postavami: - ústřední postavy Cathy a cikán Heathcliff - jakmile otec zemře, Heathcliff vyhodí Cathy, bratři ho zbitou a pošlou do háje - Heathcliff se vrací bohatý a začíná se mstít, jelikož Cathy se mezitím vdá - děj je mnohdy náznakový Charlotte BRONTË - dílo: Jana Eyrová - nejznámější román - osud Jany Eyrové, která chodí do dívčí školy, pak je vychovatelkou dcerky pana Rochestera, který se do Jany zamiluje - Jana je cudná a prasárničky odmítá, ale sňatek je OK, avšak on už je ženatý a doma má zazděnou v komůrce šílenou manželku, která podpálí barák a Rochester oslepne - Rochester je slepý a bere si Janu a jejich vzájemnou láskou, Rochester znovu uvidí - tvoří protipól Větrné Hůrky, především idylickým příběhem a limonádovým koncem Profesor - o její bruselské láska 98 Villeta – městečko v Bruselu 99 RUSKO– KRITICKÝ REALISMUS - ve 40. Letech 19. století se v ruském intelektuálním světě řeší tento spor: - veřejný život se dělí na 2 skupiny: a) slavjanofilové – Rusko je dobré, tak jak je b) západníci – Rusko se musí snažit přiblížit Západně Evropě - tyto spory vyvrcholí vznikem tzv. revoluční demokracie - západníci vytvářejí politický směr, který se snaží najít specificky ruskou cestu, v podstatě, chtějí se vyhnout rané fázi kapitalismu - díky nespokojenosti s carským režimem se objevuje řada hnutí, které se snaží bojovat za změnu režimu násilně Nikolaj Vasilijevič GOGOL (1809-1852) - ukrajinský statkář, po studiích odchází do Petrohradu, zde se snaží uchytit jako herec, úředník, učitel - 1. jeho dílo – sborníky povídek: Večery na statku blízko Dikaňky Mirhorod - 1836-zlomový bod v jeho kariéře hra: Revizor - karikatura ruských úřednických poměrů: podlézavost, korupce, zaostalost - hra vyvolala velké rozpory, obviňován z nevlastenectví, vypískán - Gogol zklamán přijetím hry odjíždí do ciziny, zde vytváří další nesmrtelné dílo; román: Mrtvé Duše - šlechtic platil daně za své nevolníky, i za mrtvé duše, což jsou mrtví nevolníci, ale musí se za ně stále platit - Čičikov objíždí statkáře a skupuje mrtvé duše, jelikož když má někdo určitý počet nevolníků dostane půdu od státu - komedie Ženitba - panoptikum postaviček na základě námluv a sňatku - ve 40. letech Gogol prochází krizí, že mu v Rusku nikdo nerozumí, stává se silně věřícím a v zápalu šílenství hodil do ohně druhý díl Mrtvých duší - začíná obhajovat slavjanofilství a z kritika se stává příznivec carského Ruska - román Taras Bulba Petrohradské povídky - spíše již fantastické náměty, úplně mizí kritika společnosti - Gogolovy následovníci zakládají Naturální školu, z nichž pochází další spisovatel: Ivan Alexandrovič GONČAROV - romanopisec - proslavil se románem Oblomov - sám ho charakterizuje jako obraz dřímajícího Ruska - hl. postava Oblomov (nadaný intelektuál), ale chybí mu vůle v životě cokoliv dokázat a udělat něco užitečného - tento životní postav – oblomovština – další typ tzv. zbytečného člověka Ivan Sergejevič TURGENĚV - z bohaté šlechtické rodiny - značná část života mimo Rusko - nejvýznamnější úspěch – Lovcovy zápisky - soubor povídek, které mají společné téma: - zobrazení venkova, mužického Ruska a postavení mužiků během lovu jednoho šlechtice Otcové a děti - román, zde ukazuje odcizení mezi jednotlivými generacemi – zklamáni vývojem v Rusku - otcové proticarští, ale děti jsou teroristé, či nihilisté (lidé co nevěří ničemu a popírají společenské struktury) 100 Lev Nikolajevič TOLSOJ (1828-1910) - vysoká šlechtická rodina, velmi urození - postavení již za Petra I. (= 100 let zpět do historie) - prapředek byl ministr policie Petra I. – největší postrach všech - Tolstoj prošel tradiční šlechtickou výchovou, končí jako voják s šarží v armádě Sevastopolské povídky - zážitky z Krymské války – Rusko proti Turkům o Bospor a Dardanely - Rusové prohrávají - vznikají dramata: Vláda tmy Živá mrtvola - nejlepší román – rozsáhlá 4 dílní románová freska: Vojna a Mír - základem románu je líčení Napoleonských vále,, a zejména 1812 – tažení do Ruska, ale především odraz tažení v šlechtických ruských rodinách - postavy: Pierre Bezuchov, Andrej Bolkonskij, Nataša Rostovová - Bolkonskij padne u bitvy u Borovina – Nataša si bere Bezuchova (= asi nejautobiografičtější postava) - inspirace bitvy u Stendhal v jeho Kartouze Parmské Anna Kareninová - psychologický román, který vyvolal skandál - Anna je vdaná za ministerského úředníka, který je starší a nudný - seznámí se s mladým a zábavným šlechticem Vronskijm, do kterého se zamiluje – chtějí spolu žít - Anna odchází od rodiny za milencem, žijí i v cizině, pak se vrátili na venkovský statek Vronského, ale nemohou spolu do společnosti, protože její manžel nepovolil rozvod - Anna se zabije, skočí pod vlak - Vrosnký zdrcený a zklamaný odchází na Balkán bojovat proti Turkům - protipólem Anny a Vronského jsou manžele Levinovi, šťastné respektem naplněné manželství Vzkříšení - hl. postava hrabě Něchljudov, který svedl Káťu Maslovovou, čímž zapříčiní její morální pád - Káťa se dostane do špatné společnosti, zaplete se se zákonem a je odsouzena, musí na Sibiř - hrabě si ji chce vzít, ale ona odmítá, protože on ji skutečně nemiluje a bere si jiného - v závěru života Tolstoj vytváří filosofii neodporování zlému - inspirován uměním Petra Chelčického - o této své filosofii vede polemiky s TGM - dožívá na svém statku, kde se snažil uskutečňovat své představy o životě Fjodorov Michajlovič DOSTOJEVSKIJ (1821-1881) - nižší šlechtická rodina, otec lékař, vzmohli se a otec koupil vesnici s nevolníky - 1837-umírá matka, otec začíná pít a chová se hrubě k nevolníkům, kteří ho nakonec zavraždili - studuje na vojenského inženýra, ale ze zdravotních důvodů odchází do výslužby - chce se věnovat literatuře - začíná se zajímat o utopický socialismus, skupina se nazývá Petruševci – jsou sledováni tajnou carskou policií – pochytáni, zatčeni a odsouzeni k smrti - v poslední chvíli je rozsudek změněn na trest vyhnanství v Omsku na Sibiři, kde stráví 4 roky - hrozné zážitky z vězení a vyhnanství ztvárnil v díle: Zápisky z mrtvého domu - setkává se s děkabristy 101 - 1854-je propuštěn, ale musí do armády, začíná se u něj projevovat epilepsie, píše romány, propadá alkoholismu, hráčské vášni - v závěru života se stává konzervativnějším a věří ve vyvolenost Ruska a začíná podporovat carský režim a odmítá západ Chudí lidé – velký úspěch Hráč Zápisky z podzemí - 1866- Zločin a Trest - hl. postava student Raskolnikov, žijící v chudobě, zadluží se u lichvářky Elisabet - dospěje k tomu, že je důležitější než lichvářka, tak ji zabije i s její sestrou, která se tam náhodou připlete – nejhorší zločin - má výčitky svědomí a seznamuje se se Soňou - Soňa mu říká, že se má přiznat, jinak nebude mít nikdy klid, tak se jde udat a odchází na Sibiř do vyhnanství Idiot - hl. postava kníže Myškin, snaží se být absolutně dobrý člověk, okolím považován za idiota a všemi využíván Běsi - polemika s ruským anarchistickým hnutím - román, který útočí na západní civilizaci a odmítá její hodnostu, nevhodné pro Rusko - obžaloba ruského terorismu – ze západu působící zlo - dle skutečné události: vůdce organizace zabil studenta Ivanovova, který chtěl odejít od teroristické organizace - 3 hl. postavy – Pjotr Verchovenskij, Kirillov, Nikolaj Stavrogin (pýcha, zná se s Petrem) - Pjotr – otec je liberál, přívrženec pokrokové myšlenky do Ruska, ale Petr je šéfem teroristické organizace, která chce svrhnout carský režim - nechá zavraždit Šatova, který zjistí, že Petrovi jde jen o moc - 3 postavy-alegorie o Bohu a) absolutní sebevědomí+pýcha – Stavrogin (jsem ten, který jsem) b) stvořitel Kirillov-posedlý myšlenkou sebevraždy,je Bůh nad zemí? c) absolutní moc – Verchovenskij - předobraz toho, co přišlo (Lenin, Stalin) – Petr chce zlikvidovat Šatova, a zajistit věrnost kompliců, doufá, že využije sebevraždy Kirillova – provalí se to. - Petr prchá, Kirillov se zabije - Stavrogin se zamiluje do Natašy, má pocit, že láska ho vykoupí - zdrcen vzývá Boha na souboj, poct, že si může dovolit vše, nakonec jede do kláštera a zabije se - tímto chtěl Dostojevskij varovat Rusko před Západem Bratři Karamazovi - jednotlivé postavy symbolizují určité životní postoje - otec Karamazovi – nevykoupený člověk - synové: Dimitrij (Míťa) – vášeň, má naději být spasen Ivan – rozum, odmítá Boha, jelikož neexistuje Aljoša – láska Nevlastní syn Smerďakov – záporná postava, vypočítavý, veden Ivanovými teoriemi o neexistenci Boha – vše je dovoleno, zabije starého Karamaze, tímto ztrácí šanci na vykoupení - Ivan, pokračuje v polemice s bohem – vypráví legendu o velkém inkvizitorovi a odpovídá na otázku, co by se stalo, kdyby se Kristus znovu zjevil – legenda o tom, že Krustuje se zjeví ve Španělsku v Seville, ale inkvizitor ho nechá uvěznit - inkvizitor říká Kristovi, že církev jeho učení upravila, jelikož pochopila, že lidi jsou stádo, které nemá vůli a potřebuje vést 102 - jediný Aljoša by mohl spasit rodinu - pesimistický konec Výrostek Ponížení a Uražení Anton Pavlovič ČECHOV (1860-1904) - představitel ruského realistického dramatu (generace Ibsenova, Strindbergova) - dovedl ukázat dramatičnost, rozervanost uvnitř postav, nikoliv vně, to není důležité - tvoří podobně jako Ibsen - vidíme už děj, ale nevíme, co tomu předcházelo, takže vidíme pouze to, jak se hrdinové vypořádávají s událostmi o kterých nic netušíme - dějově nic moc, ale mistrně vykreslené charaktery a psychologie postav - hry: Tři sestry Višňový sad Strýček Váňa Racek - roku 1898 vznik Moskevského uměleckého divadla - MCHAT - vedl to Konstantin Stanislavskij, který se specializuje na hry A. P. Čechova - Stanislavskij tvrdí, že člověk nemá hrát Hamleta, ale musí být Hamletem = vžít se do role - Čechovova spolupráce s Mchatem končí konfliktem se Stanislavským, nelíbí se mu dramatizace a Stanislavskij říká, že Čechov je zase moc impresionistický - poté záhy umírá, jeho tvorba ovlivnila např. dramatiky: T. Williams, A. Miller a Clifford Odets POLSKO– KRITICKÝ REALISMUS Henryk SIENKIEWICZ - Polsko okupováno Ruskem, Pruskem a Rakouskem – stále rozděleno - píše historické romány, které mají povzbudit Poláky a probudit v nich národní cítění - trilogie Ohněm a Mečem: a) Ohněm a Mečem b) Potopa c) Pan Wolodyjovski - dějiny Polska v 16, 17. století – čelí Tatarským a Švédským nájezdníkům Křižáci - líčí boj Poláků s řádem německých rytířů Quo Vadis - počátky křesťanství ve Starověkém Římě Boleslav PRUS - romány ze současnosti Na přední stráži - líčí osudy polského sedláka na polsko-německém pomezí - brání se přílivu německého živlu Farao - historický román z úpadku Egypta, kdy se na trůn místo faraona dostává nejvyšší kněz - stejně jako Waltari i Prus viděl Egypt jenom na obrázku, ale román je to perfektní REALISMUS V SEVERSKÝCH LITERATURÁCH DÁNSKO Hans Christian ANDERSEN - romanopisec, dramatik a pohádkář - román Improvizátor 103 - píše více než 160 pohádek; zdroje inspirace: - některé původní, lidové - antické motivy - Pohádky tisíce a jedné noci - vymyšlené - používá dětskou řeč, jsou to někdy jen pohádková podobenství Císařovy nové šaty Malá mořská víla - zajímavé je, že Andersen svým pohádkám nepřikládal důležitost, měl je za druhořadé a cenil si svých románů - dnes však jeho romány nikdo nečte, ale je to světoznámý autor pohádek 104 NORSKO Henrik IBSEN - dramatik, jeho dílem se Norská tvorba pozvedla na světovou úroveň 1. fáze tvorby – ovlivněn romantismem: - píše divadelní hry – historie, burcuje národní sebevědomí, hry silně vlastenecké: Bojovníci na Helgolandě Nápadníci trůnu - působí jako ředitel Norského Divadla - popularitu mu přinesly hry zabývající se současnou společnosti: 2. fáze – společensko kritická dramata: - vytváří nový typ hry hra analytická – spočívá v tom, že zápletka se odehraje před dějem, který sledujeme a postavy se snaží vyrovnat s následky zápletky Opory společnosti Domov loutek (Nora – častější název) - vypráví o rodině bankovního úředníka Thorvalda (manželka Nora), žijí šťastně až do té doby, co cizinec vydírá Noru, že kdysi zfalšovala směnku, kdy Thorvald byl nemocen a chtěla ho léčit a zfalšovala rukopis svého otce, aby dostala peníze na léčbu Thorvalda - Thorvald jí není schopen pomoci – je to slaboch a tak se Nora sebere a odchází z domu - odcházející Nora jde hledat sama sebe – výzva k ženské emancipaci Nepřítel lidu - snaha mladého idealisty změnit poměry ve městě – špatná hygiena atd. - starými autoritami označen za nepřítele lidu – ztroskotání ideálů Divoká kachna Heda Gabblerová - rodinné prostředí – ukazuje krize ve vztazích v rodinách John Gabriel Borkman - společenská drama, klasický typ analytické hry - podnikatel, zkrachuje, rodina na mizině, zostuzena - ocitáme se v ději deset let po krachu - Borkman žije v 1. patře domu, manželka v přízemí - psychologicko-rodinné drama, vše končí Borkmanovou smrtí Peer Gynt - hra s pohádkovými motivy, alegorické zobrazení norského národního osudu - obecně: o hledání a naplnění smyslu života - Peer Gynt – talentovaný, bez vůle – rváč, lenoch, výtržník, neschopen realizace svých snů - zavrhuje nevěstu a snaží se být králem Trollů – těsně před zvolením odchází pryč a žije s láskou Solveigou, ale hnán ctižádostivostí cestuje po světě, chce něco dokázat - vrací se jako starý muž na lodi, jež ztroskotá u jeho rodné domoviny a pochopí, že život prožil nadarmo, že nedokázal nic, co chtěl dokázat a umírá náruči Solveigy - Ibsen vytvořil nový typ dramatické postavy: Peer Gynt – je alternace Dona Quijota, avšak Quijote chce vše alespoň zkusit, i když ví, že je to marné - ale Gynt se ani nesnaží něco dokázat, jen o tom všem žvaní, váha, kompromisy, je to poloviční člověk ani kladný ani záporný, něco mezi - tragédie o nenaplnění svého osudu, též alegoričnost k Norům, že jsou jako Peer Gynt, je to jméno postavy z národních pohádek - alegorie – Peer Gynt=Norsko, Trollové=měšťáctví, přízemnost - Hra měla konkrétní historické pozadí, napsal ji po porážce Dánska ve válce s Pruskem v rámci sjednocování Německa, porážka znamenala konec nadějí na skandinanismus = vytvoření jednoho silného severského státu 105 ŠVÉDSKO August STRINDBERG - nižší vrstva, nemanželské dítě, potloukal se jak se dalo - byl 3x ženat, pokaždé bouřlivě rozveden - nejvýznamnější román: Červený pokoj - velice kritické zobrazení vyšších vrstev - hl. hrdina začínající spisovatel A. Falk snaží se proniknout do vyšších vrstev - dramata: - v těchto hrách začíná ukazovat teorie – vztahy mužů a žen, které Strindberg chápe jako neustálý boj o moc a vládu: Otec - rotmistr, který žije doma s manželkou, dcerou, tchýní a chůvou - tyto čtyři fúrie mu dělají ze života peklo a vnímají ho, až když je zcela podmaněn, teprve potom jsou k němu všechny pěkné Slečna Julie - Julie se zaplete se sluhou Jeanem, psychologický boj o moc, kde vítězí Jean, až dovede Julii k sebevraždě - přelom tvorby – trilogie Do Damašku - cizinec hledající spásu – selhání ve své fantazii i skutečnosti – obojí je stejně důležité - tvoří zde nový extrémní typ dramatické postavy-termín stationen drama – zastávky hrdiny na své cestě - je to na hranici hratelnosti a koukatelnosti – nuda - jeho poslední hry poznamenány symbolismem a oblastí psychologickou - přínos Strinberga tkví v tom, že vytvořil velice zajímavé charaktery – postavy dramatické, co se týče jejich vývoje, jakoby jejich vývoj souvisel s tím, co se odehrává v nižším prostředí, existuje několik variant výkladu, ale nevíme, která je jasná 106 XVIII. NATURALISMUS - umělecký směr – krajní podoba kritického realismu (jakési vyústění) - nejvýznamněji se naturalismus prosadil ve Francii – základní ctižádost – polemizovat ve šlépějích Honoré de Balzaca a jeho realismu, ale jedná se jim o určitě změny a zlepšení: - zdůraznit až dokumentární popis - zdůraznit zásadu neosobnosti a nezúčastněnosti autora - prostředí, rasa a moment – determinace, realismus stejné – naturalismus – rasa (národ), prostředí a historický moment - snaha dokonalého popsání společnosti - je inspirován přírodními vědami – zvědečtit literární postup a spisovatel přestává být spisovatelem v daném slova smyslu a stává se experimentátorem (vědcem), který obhajuje své teze - literatura jako taková se spíše stává dokumentární historií člověka - postavy jsou předurčeny (determinovány) 3 faktory, úděl se nevyhnutelně naplňuje - zobrazují spíše kontroverznost a záporné postavy (děvky, podvodníci, ochlastové) - první, kdo učinili krok k naturalismu byli bratři: Edmond a Jules GONCOURTOVÉ - pocházeli z bohaté rodiny – věnují se jen literatuře - ve svých románech používají naturalistické postavy - nejlepší román: Germánie Lacerteaxová - služka a její úpadek, lže, okrádá zaměstnavatele - má z toho výčitky, začíná pít a upije se k smrti - jedná se o 1. vstup „prostého lidu“ do literatury – obyčejná posluhovačka - Edmond zakládá Akademii bratří Goncourtů, která každoročně uděluje Prix Goncourt za nejlepší francouzský román roku Émile ZOLA - po otci italského původu, matka Francouzska - pochází z města Aix-en-Provence - jeho spolužák na lyceu Paul Cézanne - nedostudoval (2x za sebou nesložil maturitu), živí se poté jako nakladatel a začíná psát - 1. úspěšné dílo: Tereza Raquienová - román líčící nevěrnici v manželství a s milencem utopí manžela, ale výčitky svědomí ji dovedou k společné sebevraždě - typicky naturalistická postava, rasa , prostředí a moment určují budoucí osud člověka - poté se Zola rozhoduje vytvořit rozsáhlý cyklus románu podobný Lidské Komedii od Balzaca, který by zachytil francouzskou společnosti, cyklus pojmenoval Rougon-Mackquertové - 1 rod spojený ze dvou - podtitul zní: Přírodopis a sociální dějepis jedné rodiny za druhého císařství (2 ½ 19.stol.) - zákl. postup – nechá rodinu rozlézt do všech lidských kast – chuďas, pracháč, šlechtic, čímž zachytí celou francouzskou společnost - původní román se jmenoval Štěstí Rougonů – spojení obou rodů - následují další romány: Břicho Paříže - zde zobrazena vynikajícím způsobem Paříž – děj kolem tržnice, vynikající popisy 107 Zabiják - nejslavnější z cyklu - vystupují zde 2 hlavní postavy: Gervaisa – pradlena Coupea – klempíř – opravuje střechy - Coupea spadne ze střechy a zraní se a poté se uchlastá k smrti – delirium tremens - Gervaisa s ním začne chlastat taky, až si prochlastá celou prádelnu - Zabiják = alkohol - typicky naturalistický postup - vzbudil velikou pozornost a autor se díky tomuto románu existenčně zajistil - všechny naštval – udělal s tím rozruch Nana - dcera Coupea a Gervaisy se stává exkluzivní pařížskou děvkou – kontaktuje se s nejvyšší pařížskou společností, ale nikdy se nestane její součástí a poté se upíjí k smrti a zároveň má neštovice – fuj fuj, a ještě k tomu začíná Francouzsko-Pruská válka (1870-1871) - Nana je symbol prohnilosti francouzské společnosti Germinal - z hornického prostředí a kolektivním hrdinou jsou příslušníci dělnické třídy a jejich boj proti majitelům dolů - Zola by pochytil autentičnost šel chvílí pracovat do dolů Dílo - osud malíře posedlého svou tvorbou - maluje obraz a stále si není jistý svým dílem a nakonec se oběsí vedle svého díla - posedlost svým uměním – jeho přítel Cézanne Doktor Pascal - shrnutí celého rodu – Dějiny neřesti a zločinu - končí kladně, je tu naděje – jeden z prvních členů rodiny, který je dobrý - konec veledíla - Zolova veřejná činnost: 1) - osobně se angažoval v tzv. aféře Alfreda Dreyfuse – židovský kapitán, působící na generálním štábu, byl obviněn ze špionáže pro Německo (nebyla to pravda), Dreyfus byl odsouzen a poslán do francouzské Guany - Zola napsal dopis Žaluji! a žádá obnovení procesu a propuštění Dreyfuse - veliký společenský boj a nakonec Zola dosahuje nového procesu a Dreyfus byl omilostněn a vrátil se zpět do armády - pravice Zolu označila jako „Intelektuála, který všude strká nos“ - Zolovým „protivníkem“ ve sporu byl Victor Hugo, který naopak byl za odsouzení Dreyfuse 2) - zajímal se o výtvarné umění – zapojil se do kampaně za prosazení impresionismu - napsal také řadu spisů o naturalismu - řadu svých románů předělal do dramatické podoby - u Médan nedaleko Paříže si koupil dům, kde se scházeli jeho přátelé a četli své názory: Médanská skupina – vydali sborník svých povídek – měly se vztahovat k francouzsko-pruské válce, vydaly to ve sborníku Médonské večery – nejlepší povídkou byla Kulička od Guy de Maupassanta 108 Guy de MAUPASSANT (1850-1893) - pocházel z Normandie, šlechtický původ - zúčastnil se ve 20letech francouzsko-pruských válek - po válce se stává chráněncem Gustava Flauberta - v Paříži se stává úředníkem a věnuje se sportu a prostitutkám, od kterých chytil syfilis Kulička - děj během francouzsko-pruské války, skupina cestujících jede v dostavníku přes pruské území, s nimi jede i prostitutka – Kulička - zastaví je pruský velitel – buď se s ním Kulička vyspí, nebo je nepustí, Kulička odmítne, všichni to schvalují, ale po 3 dnech čekání se s ním nakonec vyspí - ostatní cestující jí potom opovrhují, i když jim podstatě zachránila krk - Maupassant byl vynikající povídkář – 300 povídek Slečna Fifi – podobný námět jako Kulička - jeho povídky mají několik tématických okruhů: - venkov - válečné - parodické (měšťáci z Paříže) - milostné - šílenství a deprese (jeho stavy, když se zbláznil ze syfilidy) - generačně se hlásí k naturalismu - píše román Miláček - hl. hrdina válečný veterán, přichází do Paříže a stává novinářem - objeví v sobě talent na svádění žen – buduje si tím kariéru - najde si dobrou rodinu a svede matku, pak dceru a tu dceru si vezme za ženu - představuje si jak bude mít krásnou kariéru v politice - autor říká „Miláček jsem já“ Jeden život - autobiografický, mnoho detailů z jeho rodiny Petr a Jan - psychologický román - o rodině – bratři Petr a Jan - Petr zjistí, že je Jan výsledkem matčiny nevěry a začne matku nenávidět 109 XIX. ČESKÁ LITERATURA V 60. A 70. LETECH 19. STOLETÍ: MÁJOVCI - 1848-potlačení revoluce, poté období bachovského absolutismu (Alexandr Bach-říšský kancléř) - politicky nepohodlné názory – pronásledováni, literatura je cenzurována - někteří autoři uvěznění (Sabina), jiní sledováni - někteří autoři se odmlčují, zastavují se činnost časopisů (Slovan) - Palacký se stahuje do ústranní – Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě - jediný významný časopis byl Lumír - vychází velmi málo knih – významnější jsou kytice a Babička - 1. pokus o prolomení mlčení je roku 1855: Almanach LADA NIOLA – Frič, umělecký neúspěch - 1858 – Almanach MÁJ – úspěšný - poprvé v něm vystupuje nová generace autorů: - Jan Neruda, Vítězslav Hálek - Rudolf Majer - Karolína Světlá - Sofie Podlipská - Josef Václav Frič - Božena Němcová - Karel Jaromír Erben - Karel Sabina - Máj = přihlášení k Máchovi: - Máchův pocit odcizení od společnosti a rozpor mezi ideálem a skutečností reálného světa měli májovci také - jeho dílo považovali za vynikající a zároveň se tím zprostředkovaně přihlásili k roku 1848, jako provokaci - bezprostřední ohlasy na Almanach Máj byly spíše rozporné, zejména kritik Jakub Malý je obviňuje z napodobování cizích vzorů a z toho, že jsou jako skupina naprosto nenárodní - základní názory májovců: - jejich kritiku reprezentuje Jan Neruda a to že: - vývoj celého národa mohl být rychlejší – pomalý pokrok - kritizují dosavadní literaturu - literatura má dle nich: poznávat a povznášet národní život (tendence k realismu) - odmítají orientaci české literatury do minulosti – důraz na přítomnost - na základní otázku, zda-li má být literatura služkou národa odpovídají NE! - zprvu odmítají národní specifičnost literatury, důležitý je umělecký dojem - časem od tohoto stanoviska opouštějí, ale celým svým dílem odmítají podřízenost literatury národním cílům - česká literatury se musí členit do evropského kontextu – musí se zvednout její úroveň; srovnávají se hl. se západní literaturou - nepropadají slavjanofilství jako ruchovci - tvrdili, aby bylo kriticky přezkoumáno národní obrození – nechtěli jej úplně zavrhnou, ale zkritizovat – vyzdvihnout klady a zápory - tato generace spisovatelé a všichni po nich se psaním již dokáží uživit – mizí obrozenecký typ spisovatelů – vědců (Jungmanna, Palacký) - věda se od literatury osamostatňuje, roste potenciál ve čtenářských řadách Jan NERUDA (1834-1891) - novinář, prozaik, básník, kritik a dramatik - pocházel z malé Strany z chudé rodiny – matka posluhovačka, otec vysloužilý voják, který vedl kantýnu u vědce Beranda - chudé dětství a častá bída Nerudu poznamenaly – nevystudoval ani gymnázium ani VŠ - podnikl řadu cest po Balkáně, Orientu, Palestině, Itálii - začíná působit jako novinář v německých novinách a časopisech 110 - poté působí v denících Čas a Hlas - 1865 – Národní listy - novinařina – fejetonista – podepisuje se jako - vydal je v některých rozhovorech knižně - fejetony: Studie krátké a kratší Žerty hravé a dravé Obrazy z Afriky - byl též hlavní mluvčí májové družiny (generace) (pro blbce: trojúhelník) - kritik – do Národních listů píše kritiky divadelních představení - jeho názory vydány v knize Moderní člověk a umění - próza – Povídky Malostranské - poprvé v české literatuře zpracováno městské prostředí - charakterizování postav – osvětlení lidských typů Arabesky - fejetony… Trhani - román - drama – řady komedií z pražského prostředí - pokus o historickou tragédii: Franceska di Rimini – neúspěch - poezie – sbírky – 1858 – Hřbitovní kvítí – negativní ohlas u kritiků - Knihy veršů - Písně kosmické - Prosté motivy - Zpěvy páteční – vyšlo posmrtně, pro vydání připravoval Vrchlický Vítězslav HÁLEK (1835-Dolínek u Mělníka – 1874-Praha) - základní rozdíl od Nerudy: 1) dobové vnímání – Hálek je číslo jedna májové družiny 2) básník takřka národní - dle současnosti (21. století) ceníme spíše Nerudu, z Hálkova díla vyzdvihujeme pouze prózu - dětství strávil v Polabí – jeho rodiče provozovali hospodu – nebyli chudí - žil v harmonickém prostředí - rodina ho chtěla za kněze, Hálek se vzepřel odchází na gymnázium a poté nastupuje do Národních listů jako redaktor - Lumír (časopis), dále zakládá časopis Zlatá Praha – pokus o rodinný časopis, taktéž působí jako redaktor v Kwětech - Umělecká beseda – organizace, která sehrála důležitou roli v uměleckém životě tehdejší doby - dílo: 1) poezie: Večerní písně - tím se proslavil, intimní lyrika, ve své době fascinující úspěch a Hálka pasovala na národního básníka V přírodě - též úspěšné, milostná lyrika se promítá do přírodní lyriky Pohádky z naší vesnice - soubor veršů, které kriticky zkoumají česká venkov a naznačuje špatné věci 2) kratší próza: Muzikantská Liduška - nešťastná láska vesnické dívky Povídky – vesnická problematika, kriticky zkoumá vesnické vztahy 111 Pod dutým stromem Na statku i chaloupce Výminkáři – starý statkář dal mladému statek, a tam mladý mu musel postavit mladý příbytek, aby ho tam nechal dožít = výminek, řeší problematiku dětí a rodičů, majetkové spory - otázky mezilidských vztahů – chudí X bohatí + rodiče X děti - cenný doklad toho, jak to mezi lidmi kdysi na venkově vypadalo Poldík rumař - dojemný příběh z města, kde se Poldík stará o lidi kolem sebe - Leopold – rumař = pomocný dělník při stavbách, chudý člověk, sentimentální 3) dramata – domácí i cizí dějiny: Sergius Catilina Záviš z Falkenštejna Král Vukaším (jihoslovanský – propadák) - snaží se napodobovat Shakespeara, ale nejde mu to - dnes se jeho hry vůbec nehrají – strašné propadáky - umírá náhle roku 1874 v Praze Johana ROTTOVÁ alias Karolína SVĚTLÁ (pseudonym) - pocházela z německy mluvící rodiny - tehdy byla Praha silně národnostně promísená (češi, němci) - pod vlivem domácího učitele češtiny - Petr Mužák - pomáhá své kamarádce Boženě Němcové - bere si Mužáka za muže – umírá jim dcerka Karolína a Rottová se jde léčit do Světlé v Podještědí – odtud její pseudonym Karolína Světlá - bylo to stejné místo, kde bydlela Božena Němcová, avšak ji tam neměli rádi, protože její manžel byl celník a honil pašeráky, což byla živnost všech místních buranů - literárně byla činná i její sestra Žofie – Sofie Podlipská - Světlí žije střídavě v Podještědí a Praze, zapojuje se do Almanachu Máj - přispěla do Máje svou novelou Dvojí Probuzení - též vede velice zajímavý vztah s Nerudou – literárně je cenná jejich milostná korespondence - vztahy s Boženou časem ochladly (rozdílnost povah) – Božena opouští manžela, čehož by Karolína nebyla schopná-opustit vše pro svobodu, také ve vyšších vrstvách neměli Němcovou rádi – poběhlice - prozaička: 1) pražské období 2) ještědské období – literárně lepší 1) Praha - zpočátku píše vlastenecké romány z období počátku 19. století = národní obrození: První Češka Na úsvitě - z období Josefa II. – Poslední paní Hlohovská Zvonečková královna - období pojosefínské reakce, svobodní zednáři, selská vzpoura - vůdčí motiv lásky Klementa (zednář) a Xavery (dcera bigotní matky – jezuitské zaprodankyně) - Xavera Klementa udá, že je svobodný zednář, zabijí ho, Xavera zešílí - povídky – Černý Petříček 112 2) Ještěd - série románů, asi to nejlepší od májovců (byla již zralá pisatelka) Vesnický román - 1. známější - vylíčení vztahu manželství zámožné rychtářky s mladším chudým selským synkem Antošem - prosté venkovské děvče jménem Sylva miluje Antoš, ale Antoš zůstane v manželství Křiž u potoka - Štěpán je zužován kletbou, Evička chce zrušit kletbu - Eva miluje bratra Štěpána-Ambrože, ale vzala si Štěpána, aby mu pomohla a tím zrušila kletbu - Štěpán žije šťastně, ale Eva trpí Nemodlenec - zde se objevuje výrazná snaha vyzvednout česko-bratrskou tradici (česko-bratrská církev byla po Bílé Hoře zakázána, ale zůstala i po tolerančním patentu Josefa II. Ilegální Frantina - hl. hrdinka – rychtářka – evangelička, která ovdoví a spravuje sama rychtářství - setkává se se svým bývalým z mládí, svatba je na spadnutí, ale v den svatby ho zabijí, jelikož zjistí, že je to šéf lupičské bandy Kresby z Ještědí - povídky – souborně vydané ve sborníku Význam Karolíny Světlé: - zakladatelka „českého románu“ - 1. spis s ženskou tématikou (emancipace) - náboženské motivy (čeští bratři) – nekonformnost Jakub ARBES - spjat se Smíchovem – původně venkov, vinice, když tam žil Arbes již začala probíhat průmyslová revoluce - pocházel z nemajetných poměrů, žil tam když se Smíchov měnil v dělnickou čtvrť - po roce 1860 se zapojuje do veřejného života jako novinář v Národních listech jako Neruda - velice ostře se zapojuje do diskuzí – xkrát policejně vyšetřován, u soudu a také vězněn - posléze musí z Národních listů odejít a živí se jako novinář na volné noze – nic moc - jeho dílo je značně rozkolísané kvality, někdy psal jen pro obživu – musel něčím živit - má velmi živý smysl pro sociální problémy - píše nový literární žánr – romaneta (název Romaneto vymyslel Neruda): - prozaický útvar, kratší než román - jádrem je vždy jakési tajemná záhada, vypadající nadpřirozeně, která je poté vědecky přípustným způsobem rozřešena - nejslavnější romaneta: Svatý Xaverius - vyšlo roku 1873 v časopise Lumír - další slavná romaneta: Ďábel na skřipci Zázračná Madona Ukřižovaná Newtonův mozek - obecný rys – Arbes nechává vždy vyhrát zdravý rozum nad náboženským fanatismem - často se i objevuje autobiografický rys nadaného člověka ubíjeného prostředím, nepochopením, chudobou – tyto rysy v romanetu Etiopská lilie 113 - Arbes píše i prózy zcela současné a zejména je ovlivněn myšlenkami tehdy oblíbeného utopického socialismu - velmi dobře chápe problémy sociálně slabších, chudých vrstev, např. v románu Kandidáti Existence - skupina mladých nadšenců, se snaží uskutečnit myšlenky utopického socialismu v praxi, avšak jeden z nich se stává majitelem fabriky a chce být hodný na své dělníky, avšak posléze ho napadne hrabivost a začne je vykořisťovat Moderní upíři - na téma vykořisťování jiných = člověk může zbohatnout pouze tímto způsobem Štrajchpudlíci - nejznámější román - 1848 – středobodem románu - zachycuje pražské dělnictvo před revolučním rokem a po něm - opět se objevuje postava sociálního reformátora, znovu to vyzní do ztracena Mesiáš - po roce 1848 revolucionář uteče do zahraničí, posléze se vrací do vlasti, avšak je zklamán tím, co vidí - též je tu zpracován osud J. V. Friče 114 XX. ČESKÁ LITERATURA V 60. A 70. LETECH 19. STOL. : RUCHOVCI A LUMÍROVCI - v 60. letech vstupuje do literatury nová generace - 1868-společně vystupují v příležitosti položení základního kamene Národního divadla – tito autoři vydávají almanach Ruch - základní znaky ruchovců: - pocházeli z daleko movitějších rodin (existenčně zajištění) než Májovci - z těchto důvodu nekladou důraz na sociální otázku - jsou daleko zapálenější vlastenci pro věc - proto dle nich je literaturu třeba podřídit národním zájmům - znovu ožívají sympatie pro slovanské národy zejména k Rusům, a ožívá též myšlenka slovanské vzájemnosti - znovu se objevují zájmy o tématiku historickou, ale tak jak se jim to hodí – fikce, než skutečná historická pravda - opět oživení zájmu o národ a selství - národ chápou bez vnitřního sociálního dělení – jako jeden celek – horlí pro národní jednotu - často vycházejí z lidové tvorby a tyto zájmy spojují s několika Májovci - nejedná se o tak soudružnou skupinu jako byli Májovci - nejvýznamnější individuality: Svatopluk ČECH Eliška KRÁSNOHORSKÁ Josef Václav SLÁDEK – zpočátku, ALE! později byl Lumírovec - názorově blízko ruchovcům byli též autoři historické prózy: Alois JIRÁSEK, Václav Beneš TŘEBÍZSKÝ Lumírovci - jakožto skupina se soustřeďují až od roku 1877, kdy Sládek soustřeďuje kolem časopisu Lumír mladé a průbojné autory – Vrchlický, Zeyer - jsou hl. západně orientovaní autoři: Vrchlický – románská literatura (Francie, Itálie) Sládek – anglosaská (Shakespeare) - názorové napětí mezi ruchovci (národní proud) a lumírovci (kosmopolitní proud) - za Ruchovce Eliška Krásnohorská napadá Lumírovce článkem Obraz novějšího básnictví českého, ve kterém je kritizuje za nepůvodnost a napodobování cizích vzorů, a také za to, že nejsou ochotni podřídit literaturu národním cílům - posléze následuje polemika mezi Krásnohorskou a Vrchlickým, a tím Lumírovci (Vrchlický) formulují svůj program: 1) individualita autora – nemá se podřizovat národním cílům, má psát kvalitní literaturu 2) modernost – evropské trendy 3) důraz kladen na dokonalou formu literárního díla 4) odmítá bezduché napodobování národní lidové poezie 5) naopak připouštějí napodobování a vliv cizích autorů - cizí vlivy: francouzská škola parnasistů – v pohoří Parnas sídlí údajně Múzy 115 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ RUCHOVCI Svatopluk ČECH (1846-1902) - narodil se v Ostředku u Benešova – venkov - rodina se později několikrát stěhovala, ale v rámci středočeského kraje - prostředí přispívalo k vlasteneckému pohledu na svět - vystudoval práva, jako právník působil pouze chvíli - poté se stal redaktorem Kwětů - do Ruchu přispěl básní Husita na Baltu - ruchovsky chápaná historie, je to oslava husitství a češství – kam daleko se až dostaly rejzy = spanilé jízdy – ku Gdaňsku - báseň Adamité - táborská sekta, chtěli se navrátit k původnímu křesťanství (jejich sešlosti = orgie) - na příběhu potlačení sekty, ukazuje aktuální problémy v Čechách - projevuje se zde slabina Čechových prací – zejména ženské postavy jsou špatně vykresleny - básnická skladba Žižka - veršované drama Roháč na Sioně (Roháč = husitský hejtman, Sion = hrad) - Roháč – člověk, jež neustoupí od své pravdy - patrný vliv Byrona na toto dílo - k současnosti se vztahují alegorické básnické skladby: Evropa - symbolicky zobrazena loď vyhnanců, jednotliví emigranti symbolizují evropské národy, loď ztroskotá, protože rozdíly mezi národy můžou vést k zániku Evropy - Čech měl obavy z revoluce, bál se, co může napáchat Slavie - stejná zápletka, hrozí ztroskotání lodi (hlavně díky rozporům mezi Poláky a Rusy) - avšak Poláci a Rusové se udobří a národy přežijí díky soudružnosti - epika: Dagmar - epická skladba o dánské královně českého původu Václav z Michálkovic - vypráví o mladém chlapci, vychovávaném jezuity, když zjistí, že je syn českého pána, vzbouří se proti nim Lešetínský kovář - epická básnická skladba, o tom, jak je český kovář ohrožován německým kapitálem . odolává němectví, snaží se svou kovárnu udržet v českých rukou a podaří se mu to Hanuman - postava z indických bájí – opičí král, pomáhá princi Rámovi - Čech to upravil – je to o opičím králi, ale poevropštěném, opičáci se stávají měšťáky=kritika - lyrika: Jitřní písně Nové písně Písně otroka – alegorie národní situace - velmi úspěšná hlavně vlastenecká lyrika, tyto sbírky jsou nejvýznamnější - próza: Kandidát nesmrtelnosti Ikaros - romány, odehrávající se v německých kruzích Pan Jestřáb kontra Hrdlička – novela o podnikateli - nejvýznamnější tzv. broučkiády,kritika měšťáků: Pravý výlet pana Broučka do Měsíce Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. Století - kontrastuje statečnost a odvahu se zbabělostí a přízemností pana Broučka - kritika planého vlastenectví 116 Josef Václav SLÁDEK (1845-1912) - narodil se ve Zbirohu, pocházel z rodiny zednického mistra, krátce studuje pak roku 1868 odjíždí do Ameriky (Chicago) - zemřela mu manželka, promítá se to v jeho tvorbě - odcestoval do USA, procestoval ji celou, jeho dojmy byly rozporuplné - naráží na nezvyklou míru svobody, kriticky vnímá osudy amerických Indiánů - zdokonalil se v Angličtině – učí ji na obchodní akademii - působí v Národních Listech, ale hlavně v Lumíru, kde je vůdčí postavou - dokázal Vrchlického a Zeyera udržet pohromadě, řešil jejich spory - je též zakladatelem umělecké poezie pro děti - dílo: Básně - zabývá se tragédií své 1. manželky Na hrobech indiánských - zpracovává zážitky z Ameriky - poměrně častý symbol lodě a plavby = alegorie umělce a cesty životem Jiskry na moři - obsahuje více intimní a vlasteneckou lyriku - další: Světlou stopou; Na prahu ráje; Sluncem a stínem Selské písně - nejlepší sbírka – proto je básník českého venkova, objevuje se motiv orby a setí (výrazně vytváří mýtus selství – vzdělávání země setím a hospodářstvím) - vrcholem vlastenecké lyriky: České znělky; České písně - závěr poezie je vyrovnání s trápeními a ranami osudu: V zimním slunci; Za soumraku; Nové selské písně; Léthé a jiné básně (Léthé=řeka zapomnění) - pro děti: Zlatý máj; Skřivánčí písně; Zvony a zvonky - nejsou to prostoduché říkanky, ale umělecky náročná poezie - překlady: - z anglických literatur – souvisle přeložil 33 Shakespearových dramat – vysoce kvalitní překlady - z americké literatury – LONGFELLOW a jeho epos o Indiánech Hiamatha - dále překládá Byrona, z ruštiny Lermontova, z polštiny Mitzkiewitze NEJVÝZNAMNĚJŠÍ LUMÍROVCI Jaroslav VRCHLICKÝ (1853-1912) - vlastním jménem Emil Frída - Louny – měl strýce faráře v Ovčárech u Kolína, který přitáhl chlapce k literatuře, měl studovat jako strýc na kněze - v Klatovech studuje Gymnázium, po kterém měl jít studovat teologii na UK, ale posléze se necítil povolán být knězem a přechází na filosofickou fakultu a věnuje se především románským jazykům - po 3 letech odchází pracovat jako vychovatel do Severní Itálie - před odchodem vydává sovu 1. sbírku Z hlubin - když se po roce vrátí, tak působí jako vyučující na učitelském ústavě - posléze se stává tajemníkem na pražské technice (dnes ČVUT) - dopisuje si se Sofií Podlipskou z Itálie a když se vrátí do Čech, tak si bere její dceru - zpočátku manželství šťastné, posléze je nešťastný – děti nejsou jeho - po tajemničení na ČVUT se stává roku 1893 profesorem literatury na UK - specializuje se zejména na románskou literaturu - dostává se mu úcty jako uznávanému vědci a stává se také členem panské sněmovny, zde Vrchlický aktivně nepracuje - mezinárodně uznávaný vědec na poli románské literatury 117 - v 90. letech konflikty s mladými autory – je kritizován - 1908 – mrtvice, posléze následující 4 roky živoří v Domažlicích až roku 1912 skoná - dílo: - celkově vydává 270 knih 1) básník: - ovlivněný romantismem – pozdně romantický typ básníka, kdy se u něj objevuje často motiv vysokého ideálu konfrontovaného s přízemním světem - snaží se jako básník zařadit českou literaturu do mezinárodního kontextu - přináší do naší literatury řadu nových žánrů: villonská balada, arabeska a novotvary - neklade důraz na lyriku, snaží se klást důraz na epiku I. - inspirován HUGOvou Legendou věků – snaží se vytvořit podobný cyklus, který by zachycoval vývoj lidstva (nejde mu o vývoj lidstva jako takového, ale o vývoj jeho ducha) - celkově tento cyklus pojmenoval Zlomky epopeje (epopej=básnické/prozaické dílo rozsáhlého epického charakteru, kdy děj zaobírá velké časové období) - původní myšlenka optimistická lidstvo bude čím dál dokonalejší, oslavuje humanitu - básně cyklu lze rozdělit na 3 hlavní typy: 1) reflexivní poezie = poezie hodnotící lidské dějiny, zamýšlející se nad nimi (v tomto případě např. sbírky): Duch a svět – vstupní sbírka celého cyklu Sfinx Dědictví Tantalovo 2) drobná epika = jakési předobrazení rozsáhlých epických sbírek, sbírky: Zlomky epopeje Fresky a gobelíny Nové zlomky epopeje 3) velká epika = rozsáhlé epické skladby, vždy věnované některé historické osobnosti Bar Kochba – syn hvězdy, židovský bojovník za svobodu a sjednotitel židů Twardowski – polská verze faustovské legendy Hilarion – dle egyptského askety, poustevníka a učence – vyznění skladby je spíše proti asketické, je pro plný lidský život 4) skladby „nepatřící nikam“ Mýty - sbírka zabývající se raně křesťanskými legendami Selské balady - v této sbírce zobrazuje na základě napodobování lidových žánrů vzpoury proti ukrutnosti ze selského prostředí - jsou žánrově velice pestré pokouší se napodobovat lidové žánry: - balady - písně - selské otčenáše (= barokní lidový žánr) II. lyrické básně (bez děje) - věrně odráží stav jeho mysli a života, sbírky: Dojmy a rozmary Poutí k Eldorádu Dni a noci - tyto sbírky jsou optimistické, dobře laděné – šťastný život se svou ženou Okna v poušti Písně poutníka - sbírky z období životní krize, citové zklamání v osobním životě a útoky mladých autorů - lyrika obecně: obrovská šíře žánrů, jež se pokouší psát – villonská balada, sonety, rondó=milostný obsah, gazely-arabské milostné básně 118 - díky Vrchlickému se stal český náhled na literaturu bohatší Meč Damoklův Strom života III. překladatelská činnost: - v z románských literatur překládá např.: - Victor Hugo, Charles Baudelaire, Dante Alighieri - Komedie, Luis de Camoes - Lusovci, Torquato Tasso, Francesco Petrarca, Alexandr Dumas – Tři mušketýři IV. dramatik: - úspěšný v tom smyslu, že jeho dramata se hrají dodnes - komedie: V sudu Diogenově Soud lásky – papežský Avignon Noc na Karlštejně - historické dramata: - trilogie: Drahomíra Bratři Knížata - melodrama: Hippodamie – hudbou opatřil Zdeněk FIBICH V. próza - nejméně podstatná, nebyl to dobrý prozaik – román Loutky Julius ZEYER (1841-1901) - pochází z pražské patricijské rodiny (velice bohatá, měšťanská rodina s kořeny ve Francii) - odmítl převzít rodinný podnik, necítil se být obchodníkem - velmi zcestovalý – až na dálný Východ - posléze působí v Rusku jako vychovatel - má dům v Praze i ve Vodňanech - charakteristické rysy: - zcestovalý, vzdělaný, výrazný vztah se světovou kulturou - záliba v cizích exotických látkách - je výrazným zastáncem romantického ideálu krásy v protikladu s každodenní všedností - celkově člověk samotářský, uzavřený - dílo: - v počátku své tvorby píše fantastické povídky - poté píše historický román Ondřej Černyšev - 18. století, Rusko - postava výrazně autobiografická - jemný, pasivní, přecitlivělý hrdina, umírá zklamán - pokus o rytířský román: Román o věrném přátelství Amise a Amila - 2 rytíři ze středověké Francie Gompači a Komurasaki - rytířský román z Japonska, kde dominuje téma lásky Sestra Paskalina - zpracovává látku raně-křesťanské legendy V Soumraku bohů - severské ságy - v 90. letech se konečně začínají objevovat i současné české látky, snaží se nalézt ideál pro současného člověka a píše román: Jan Maria Plojhar - hrdina autobiografický, jsa uražen jako příslušník českého národa, jde na souboj o čest svého národa 119 Dům u tonoucí hvězdy - hrdinové jsou Čech a Slovák – velice se snaží bojovat za oba své národy, jež jsou porobené a oba umírají v beznaději - východisko z krize nachází Zeyer v pevné křesťanské víře a píše: Tři legendy o krucifixu 1) Inultus – česká legenda, z Pobělohorských Čech 2) El Cristo de la Cruz – španělská legenda 3) Samko Pták – slovenská legenda - poezie: výhradně epická: Vyšehrad – 5 básnických skladeb Griselda – z pobělohorského období, veršovaná novela Čechův příchod – doplněk k Vyšehradu Ossianův návrat – keltské pověsti Karlínská epopeja – básnickou formou převypravuje Píseň o Rolandovi Lyrická poezie – daleko méně Nové básně – sbírka - drama: Radúz a Mahulena - pohádka, báchorka, dramatická forma - dosti novátorské – i jména postav jsou vymyšlená Zeyerem - částečně vychází ze slovenské lidové mytologie - příběh konvenční, ničím extra nevybočuje, je to o lásce Radúze a Mahuleny, která musí přejít přes překážky (matka apod.) DALŠÍ (MÉNĚ VÝZNAMNÍ) PŘEDSTAVITELÉ RUCHOVCŮ Eliška KRÁSNOHORSKÁ - vlastním jménem Alžběta Pechová - spisovatelka, literární teoretička, libretistka - výrazná představitelka moderního ženského hnutí (za zrovnoprávnění žen ve společnosti) - básnická i prozaická tvorba nic moc - autorka libret k řadě Smetanových oper: Hubička Tajemství - své kritiky píše do časopisu Osvěta, polemiky s Vrchlický,, teze proti lumírovcům - feministická tvorba: - řada článků - „ženy nebudou povzneseny, dokud nebudou vzdělané“ - zasloužila se o připouštění ženských studentek na UK - založila gymnázium Minerva pro dívky HISTORICKÁ TVORBA - obecně – měla historická próza obrovský význam již od dob národního obrození až doposud - počáteční práce autorů historické prózy jsou ovlivněny spíše romantismem - výrazná tendence k idealizace minulosti - v období májovců historie moc netáhla – pouze snaha k realistickému zobrazení současnosti, historická próza Májovce nezajímala - teprve skupina Ruchovců oživuje zájem o historii, nejde jim o skutečnost, spíše to co se jim hodí - autoři názorově blízcí ruchovcům, ovlivněni realismem - nejvýznamnější představitelé vycházející z ruchovců: Alois Jirásek, Václav Beneš Třebízský - trochu stranou stojí Jiráskův protipól Zikmund Winter 120 Alois JIRÁSEK (1859-1930) - pochází ze selské rodiny z Hronova ve Východních Čechách - má spisovatelský i malířský talent (odmalička) - nastupuje do práce jako středoškolský profesor - pracuje v Litomyšli, kde se mu podaří z Litomyšle vytvořit kulturní centrum - 1888-odchází do Prahy, kde vzniká většina slavných románů, v Žitné ulici, posléze je slavný spisovatel, dokonce je časem i senátor v pravicových stranách - Jiráskovo pojetí českých dějin: - vychází z díla Palackého: 1) vyzvedává především tradice husitství 2) výrazně za úpadkovou značí dobu pobělohorskou, doba temna 3) za pozvednutí národa považuje národní obrození - 1917-podílel se na manifestu českých spisovatelů, který vyzýval české poslance v Rakousku, aby už konečně začali hlasovat pro českou věc (samostatnost) - dílo: počátky tvorby: Skaláci - 1875, první román - selská vzpoura na Náchodsku proti tamější vrchnosti-Piccolomini, tento rod přišel na pomoc při potlačení povstání až z Itálie - zde se poprvé objevuje typicky jiráskovský lidový hrdina Skalák Psohlavci - chodská vzpoura proti Lammingerům, tématika lidové vzpoury (navazuje na Skaláky) - Jan Sladký Kozina vede vzpouru proti Lammingerům – „do roka a do dne zvu tě na boží súd – hin za ukáže“ Skály - z východník Čech, kde se protestanti schovávali ve skalách - na konci 70. let vydává krátkou novelu Filosofská historie – obraz roku 1848, jak ho prožívali studenti - v 80. letech Jirásek přechází k tvorbě rozsáhlých románových cyklů, zobrazující především husitské období - 1887-1890 – vytváří první ze svých slavných trilogií: Mezi Proudy - trilogie zabývající se počáteční fází husitského hnutí - velmi zdařile zde podává Václava IV. - jsou zde vylíčeny události k vydání Dekretu Kutnohorského (hlasovací právo na UK) - objevují se zde také postavy Žižka a Jan Hus, ale pouze ve vedlejších rolích, nemá zájem vytvářet ústředního Hrdinu (Žižka), ale snaží se ukázat hnutí jako kolektivního hrdinu-hlas lidu - lid je hlavním hrdinou většiny Jiráskových románů Proti všem - další trilogie, navazuje na Mezi proudy - je zde zobrazen rozmach a vrchol husitského hnutí - Jiráskovi se podařilo velmi přesně zachytit všechny směry a proudy husitského hnutí - dokonale zobrazuje i krajní podoby náboženství – např. Adamité - příběhem prochází i romantická láska – nic moc - vyvrcholením tohoto románu je obraz bitvy na Vítkově Bratrstvo - trilogie, nejucelenější a nejpovedenější román - období dohasínání a postupného rozkladu husitského hnutí - zajímavé je vylíčení bitvy u Čence - prolíná se několik dějových rovin 121 - motiv romantické lásky mezi hejtmanem Talafůsem a Máriou (svině v krásném kabátě, zde se Jirásek překonal v psychologii postav) Husitský král - román zobrazující dobu Jiříka z Poděbrad - ne zcela dokončený, někdy označován za vrchol jeho tvorby - drama: dramatická trilogie na téma husitství: Jan Hus Jan Žižka Jan Roháč - po roce 1948 komunisté vyzdvihovali Jiráskovu husitskou tvorbu a komunistický režisér Otakar Vávra, kontroverzní muž točící za všech režimů, natočil filmy na motivy Jiráskových románů-atribut lidu - avšak Jirásek žádný komunista nikdy nebyl - dobou pobělohorskou se zabývají romány Skály, Skaláci a Psohlavci, avšak nejlepší z tohoto období je román Temno - skvěle načasoval jeho vydání – vychází v letech 1912-14 - brilantně napsaný román, velice sugestivní - děj probíhá ve 20. letech 18. století a zachycuje dokončenou rekatolizace - ukazuje už jen zbytky nekatolíků, kteří se snaží svou víru nějakým způsobem udržet - zde to Jirásek zkreslil zobrazením postavy jezuitského paliče knih Antonín Koniáše – nebyl až tak démonický, jak ho Jirásek popsal - jezuitský řád je tu zobrazen jako šmejd, co pálí knihy a Koniáš je prostý záporník - další romány z doby národního obrození: F. L. Věk - tento román má reálný podklad – František Ladislav Hek napsal své paměti v němčině a Jirásek jeho paměti zpracoval do tohoto románu - osud hl. hrdiny je výrazně spjat s 1. fází Národního obrození - vystupuje zde řada skutečných postav, zároveň je tomuto románu vyčítána nevyvážená kompozice - román se stal velmi úspěšným, že byl zfilmován jako seriál (Brzobohatý hrál Věka) - je zde též zpracování přijetí francouzské revoluce U Nás - navazuje na F. L. Věka, zobrazuje 2. fázi Národního obrození - soustředí se na svůj rodný kraj – městečko Podolí (Hronov) - od 20. do počátku 50. let 19. století - výrazná postava farář Pavlovický – předlohou mu byl vlastenecký buditel kněz Josef Regner - Jirásek se zde výrazně zabývá sociální tématikou - tvorba pro děti: Staré pověsti české - pramen: Kosmas, Dalimil + legendy vztahující se k českému státu Z Čech až na konec světa - inspirace cestopisem Václava Šaška z Bířkova – Deník o jízdě a putováni (doba poděbradská) - o poselstvu, které vyslal Jiřík k významným panovnickým rodům - drama ze současnosti Vojnarka; Otec Lucerna – hra až s téměř pohádkovým námětem - obecně Jirásek přispěl k prosazení kritického realismu do českého divadla 122 Zikmund WINTER (1846-1912) - pocházel z rodiny zvoníka na Starém Městě - vystudoval historii na filosofické fakultě - působil jako historik-archivář, nejdříve v Pardubicích, Praze, ale hlavně v Rakovníku - jako historik píše odborné knihy a v centru jeho zájmů je život v českých městech v 15.-17. století - studoval archivy a soudní rozhodnutí a odsud čerpal náměty pro své povídky - výrazně se odlišil od Aloise Jiráska: 1) nesnaží se jakkoli ideologicky zabarvit dějiny (to považuje za pouhé spekulace a drží se faktů) 2) oproti Jiráskovi – má výrazný zájem o každodenní běžný život lidí v daném historickém období – realita 3) nezobrazuje nějaké výrazné historické postavy, ale spíše postavy, jež jednají pod jakýmsi tlakem dějin (např. Mistr Kampanus) - dílo: 1) odborně-historické práce: Děje(=dějiny) vysokých škol pražských Kulturní obraz českých dějin 2) beletrie - počátky spjaty s pobytem na Rakovnicku - nejvýznamnější povídka Nezbedný bakalář - přesun do Prahy – Pražské obrázky - již daleko přesvědčivější psychologie postav, lepší kompozice děl a tyto tendence vrcholí později v kratších povídkách: Rozina sebranec Panečnice Krátký jeho svět - poté dospěl k představě, že by měl napsat román, a tak píše své nejvýznamnější dílo: Mistr Kampanus - inspirováno osudy skutečného člověka – Jan Kampanus Vodňanský - byl to humanistický básník a rektor pražského učení UK - zažívá povstání stavů proti králi, porážka na Bílé Hoře a poprava 27 českých pánů - Kampanus se snaží zabránit úpadku university a zachránit ji před jezuity - Kampanus je protestant (nekatolík) a aby universitu zachránil v době nastupující protireformace, tak konvertuje (přestoupí na katolickou víru), ale to mu také nepomohlo - posléze propadá trudomyslnosti a páše sebevraždu 123 XXI. VĚDECKÝ REALISMUS V ČESKÉ LITERATUŘE - realismus jako směr proniká i do české literatury již za Boženy němcové a Karla Havlíčka - vědecký realismus = myšlenkový směr, méně literární - směr, který obecně v české společnosti významně přispěl k přehodnocení dosavadních názorů na české dějiny a literaturu - svou významnou úlohu sehrál i v české politice a vědě - obecně celkové přehodnocování národní minulosti – např. na pozadí bojů o rukopisy - významnou roli při formování nové vědecké generace sehrál fakt: 1882 – Německá Universita – Karlo-Ferdinandova Univerzita = UK se dělí na a) českou část b) německou část - jednalo se o vznik nezávislé čistě české školy – příchod mnoha mladých vědců – poslání – zasahovat do veřejného života a politiky - 1. významný konflikt byl Boj o rukopisy 1) Rukopis Královédvorský 2) Rukopis Zelenohorský - v letech 1817-1818 byly „objeveny“ tyto rukopisy, objevitelem byl Václav HANKA - pravděpodobně ve spolupráci s Josefem LINDOU (malíř, chemik) to spolu zfalšovali – tvářili se, že jsou to dokumenty z raného středověku a ukazují Čechy jako vyspělý národ s vyspělou kulturou - v období romantismu k tomuto falšování docházelo velmi často např. Anglie – Ossianovy zpěvy - oba rukopisy po objevení vyvolaly přímo explozi názoru a z rukopisů se stala národní modla: - již DOBROVSKÝ se nechal slyšet, že Zelenohorský je určitě padělek - avšak ŠAFAŘÍK a PALACKÝ se postavili za pravost rukopisů – tím pádem nikdo nechtěl mít nic proti rukopisům, aby nebyl označen za nevlastenče - ojediněle se ozvaly zpochybňující ohlasy – např. Vědec Antonín VAŠEK, který jako jediný hlásal, že oba rukopisy jsou žvásty. Byl otcem Vladimíra VAŠKA = Petr BEZRUČ. - 1886- v časopise Atheneum (založený vědci, redigoval jej TGM) se objevil článek: Potřeba dalších zkoušek rukopisu královédvorského a zelenohorského od mladé vědce Jana GEBAUERA – žádá ve svém článku nové přezkoumání rukopisu: 1) po stránce jazykovědné 2) chemické 3) historické - udělat soubor vědců, kteří vysloví závěr - ke Gebauerovi se záhy připojili další vědci: Tomáš Garrigue MASARYK – profesor sociologie Jaroslav GOLL – historik Otakar HORTINSKÝ – literární kritik JAROSLAV VLČEK – literární historik - boj o rukopisy záhy přerostl v politický boj mezi konzervativci a mladými vědci konzervativci – jejich hlavní tiskoviny jsou Národní Listy a Osvěta, kde doslova rozpoutali kampaň, aby se se zkoumáním rukopisů skončilo, že je to svatokrádež - Krásnohorská se tak rozčílila, až TGM řekla, že ho neporodila česká matka, ale zlojalná sálající saň - až časem převládlo stanovisko, že se jedná o padělek, bojem o rukopisy se uvedli do světa literatury mladí vědci, zejména TGM - další počiny: - založení revue Atheneum - výrazně se podílí na vydání Ottova slovníku naučného /1888/ - výrazně se zapojují do činnosti akademie věd - své názory publikovali v časopise Čas-vydavatel Jan HERBEN-vědec, politik, taktéž se zabýval veřejným životem 124 Tomáš Garrigue MASARYK (1850-1937) - pochází z Hodonína, otec nevzdělaný Slovák, matka moravská Němka - vystudoval filosofii ve Vídni, sám TGM vzpomíná, že poměrně dlouho měl problémy s ČJ – jako vědec užívá němčinu - poté studium společenských problémů – sociologie - v Německu se seznamuje s Američankou Charlotte Garrigue: - americká protestantka, TGM – katolík, spolu filosofovali a nalezli v sobě zalíbení - Charlotte v USA spadla z koně a onemocněla, TGM za ní jel do USA a vzal si ji za ženu - zpočátku působí ve Vídni na Universitě jako soukromý docent – plat od studentů, později dostal stálé místo - 1882-nabídka jít učit na nově vytvořenou českou univerzitu – TGM váhal, zda-li tam má jet učit, jelikož jeho znalosti češtiny nebyly na vědecké úrovni - nakonec se do Prahy vydal a zapojil se do debaty o rukopisech, vydává časopis Atheneum, začíná publikovat své názory: - ve svých pracích vyjadřuje svůj základní hodnotící pohled na české dějiny, totiž tvrdil že smyslem českých dějin je snaha o uskutečňování humanitních zásad - Hus, husité, bratři – tuto protestantskou linii považuje za hlavní, Národní Obrození chápe v návaznosti na odkaz české reformace (Hus, jednota, utrakvisté) - jedná se o dosti umělou konstrukci, historicky nepravdou, vyjádřena ve spisech: Česká otázka – snahy a tužby národního obrození Jan Hus – naše obrození a naše reformace Karel Havlíček – snahy a tužby politického probuzení - soustřeďuje kolem sebe skupinu přátel – realisté, Realistická strana, ve svých pracích se nadále soustřeďuje na politické dějiny - Otázka sociální – se zabývá problematikou dělnické třídy a varuje, aby tato třída nenašla své vyjádření v marxismu, revoluci apod. – problémy se nesmí přehlížet - TGM vede též velice širokou protialkoholní kampaň, jelikož je to zlo, co působí na nejchudší a chce dělníky vzdělávat, aby nepropadli marxismu - v zahraničním politickém ohledu se výrazně zajímá o Rusko a jeho budoucí vliv na střední Evropu - v této době je považován za nevětšího odborníka, píše o tom spis Rusko a Evropa, zde se snaží pochopit ruskou duši, kulturu a náboženství - Dostojevskij je dle TGM spisovatel, který hodně vyjadřuje ruskou mentalitu - přichází na tok že ruská společnost je velmi společensky zaostalá, ve všem odlišná a v žádném případě nemáme čekat spásu z Východu – odmítá slavjanofilské tendence - české tradice jsou neslučitelné s Ruskem, jsou jiné - byl též velikým znalcem díla Tolstého, častokrát se s ním setkal, dopisovali si a vedli spolu řadu názorových polemik, např. o Tolstého neodporování zlému - 1914-působí jako poslanec, při vypuknutí 1. světové války formuluje velmi odvážný program – formování samostatnosti - TGM a Eduard Beneš – byli v té době jediní blázni, kteří pomýšleli na samostatnost, avšak s TGM nesouhlasili tehdejší evropské velmoci – Francie a Rusko – chtěli zachovat Rakousko-Uhersko -dílo: Světová revoluce; Za války a ve válce - důležité k pochopení TGM jsou Čapkovy „Hovory s TGM“, v nich Masaryk předesílá své názory na politiku, život a literaturu: - odmítá naturalismus (charakteristika povah) a romantismus (neukázněný) - vítá realismus – pro rozvoj slovanských národů má tento styl veliký vliv – vzor ruský realismus 125 Další představitelé: Otakar HOŠTÍNSKÝ - literární kritik a estetik – hl. hudební estetika (dílo Smetany a Fibicha), - ve svých názorech podporuje Richarda Wagnera - pokoušel se ve svých dílech vytvořit tzv. universální umělecké dílo a propaguje realismus v rámci české literatura - nejvýznamnější stať: O realismu uměleckém - zde hodnotí realismus jako literární směr, srovnává s romantismem - romantismus – vhodný pro ztvárnění historických témat X realismus přehledné ztvárnění současnosti Hubert Gordon SCHAUER - mladý vědec, žák Masaryka, prostřední jméno Gordon si dává jako obdiv k Byronovi - podobně jako GEBAUER publikoval v Atheneum. Jeho článek Naše dvě otázky: - obrovský negativní ohlas – skandál, ptá se: - Jak lze zhodnotit národní obrození? - Čeho česká kultura od té doby dosáhla? - konstatuje zaostání české kultury za kulturou německou - klade velice provokativní otázku: Stálo vůbec národní obrození za to?, či Bylo by lepší spojit se s velkou úžasnou vyspělou německou kulturou? - pouze tyto otázky vznesl, ani na ně neodpovídá a už pouze tím vznikl další poklesek v očích českých nacionalistů, článek měl velmi negativní ohlas - Schauer odchází do Vídně lehce nedobrovolně, poté docela mladý umírá, na jeho pohřbu v Praze byli například F. X. Šalda, či tehdy čtrnáctiletý Zdeněk Nejedlý LITERATURA V 80. LETECH – VENKOVSKÝ ROMÁN A POVÍDKA - literatura v 80. letech se svává rozrůzněnější a složitější (odraz diferenciace společnosti na jednotlivé vrstvy) - pořád převládá představa podřízenosti literatury národně osvobozeneckému boji - proto realismus proniká do české literatury pomaleji - realismus se projevuje jednak ve vědeckém realismu, také v historickém románu, venkovském románu a povídce - venkovský román = snaha o spodobnění současného života na venkově: - do této doby venkov zidealizován, postupně mizí idealizace venkova a naopak se projevuje snaha zobrazit skutečný venkovský život i s věcmi negativními – generační a majetkové spory nebo sociální rozdíly na vesnici - přesto u některých autorů mnoha děl narážíme stále na idealizaci venkova Karel Václav RAIS (1859-1926) - pocházel z podkrkonoší – konkrétně z lázní Bělohrad - působí jako učitel v okolí Hlinska, posléze i v Praze - píše povídky i romány, typické náměty: - majetkové spory - touha venkovských lidí po lepším životě ve městě - zobrazení mezigeneračních vztahů venkovanů – tzv. výminkáři - povídky: Výminkáři Rodiče a děti - výrazně pesimistické; stará generace lidí je obětí finančních/kapitalistických vztahů, jež začínají pronikat na venkov - romány: Paničkou – selka jež se stala Paní 126 Na lepším – polepšení stavu po odstěhování z venkova Kalibův zločin - psychologicky vydařený román - hl. postava sedlák dobrák Vojta Kaliba - skutečná událost – dcera Boučkové je těhotná, ale musí ji sehnat manžela, aby to zaretušovala - ta si vezme Kalibu a spolu s tchyní ho odírají a pak jednou Kaliba zjistí, že dítě není jeho, a tak zabije svou ženu motyčkou Pantáta Bezoušek - bodrý venkovan přijede poprvé do města – do Prahy – za svým synem - kontrast mezi venkovskou naivitou pražským velkoměstem Zapadlí vlastenci - veliký úspěch, odehrává se v krkonošském prostředí - líčí počátky národního obrození ve vesnicích v podkrkonoší – národnostně promísené prostředí (hodně Němců) vyzdvihuje generaci venkovských učitelů a kněží, jež obrozovali český lid - předlohou byla skutečná postava – pan učitel Metelka z Pašek u Vysokého nad Jizerou Západ - velice podobný román, hl. postava obětavý vlastenecký farář Kalous – zobrazení národního obrození na Hlinecku O ztraceném ševci - protest proti germanizace v podkrkonošských oblastech - osudy českého ševce, na kterého je ze všech stran tlačeno, aby se poněmčil, ačkoli chce být Čechem Josef HOLEČEK - pocházel z Jižních Čech – zde se odehrávají jeho romány - má silný vztah ke slovanským kulturám – slavjanofilské tendence, prostý venkovský lid - vztah k: Rusku – tužby a naděje jižním balkánským Slovanům - působil v Záhřebu jako vychovatel, zažil zde povstání Černohorců proti Turkům, a zároveň zde působil jako zahraniční dopisovatel Národních Listů - píše řadu knih – Černá Hora Za svobodu - Rusku věnuje též řadu prací: Rusko-české kapitoly Zájezd na Rus - dle jeho představ jsou zaostalí Lužici síla, co obrodí rusko - snaží se ve čtenářích povzbuzovat slavjanofilské pocity a vzájemnost - k venkovské tématice patří románový cyklus Naši - celkově deset knih - částečně autobiografické - hlavní postava jihočeský sedlák Kojan – upřímně věřící katolík, ale odpůrce klerikálních kruhů, kteří chtějí zasahovat do politických běhů - hl. motiv – odmítá nové vztahy panující na vesnici – čistě peněžní vztahy - solidarita a lidské vztahy mezi sedláky začínají zapadat 127 Jan HERBEN - spolupracovník Masarykův - vydavatel časopisu Čas – list věnovaný především politice a veřejným otázkám - aktivní účastník protirakouského odboje, snaží se zobrazit rodné Slovácko (ani Morava, ani Slovensko) - z jeho prací: Moravské obrázky – krátké povídky Do třetího a čtvrtého pokolení – zásadní román: - zobrazeny 3 generace rodiny Hrabců - první 2 generace za nevolnictví pánů sloužily - obrat nastává u 3. generace, mladý Jiří se snaží napravit škody, které napáchaly předchozí generace, avšak ztroskotává - název odvozen od biblického citátu: „Vina otců padne až na třetí a čtvrté pokolení“ Jindřich Šimon BAAR (1869-1925) - pocházel z Klenčí na Chodsku - působil jako katolický kněz - aktivně se zúčastnil reformačního hnutí v katolické církvi - největší část jeho díla je věnována Chodsku – zobrazení tamějšího venkovského života - román: Pro kravičku Skřivánek - nejvýznamnější je trilogie o Boženě Němcové: 1) Paní komisarka 2) Osmačtyřicátníci 3) Lůsy - odehrává se ve 40. letech 19. století - zobrazuje pobyt Boženy Němcové na Domažlicku - poslední román: Jan Cimbura - výrazná postava poctivého sedláka, harmonicky žijící křesťan - za protektorátu byl natočen film Jan Cimbura, ve kterém byl výrazně zobrazen antisemitismus Cimburka vůči Židům Tereza NOVÁKOVÁ (1853-1912) - pochází z Prahy, z patrunské rodiny - po svatbě odhází do Litomyšle, manžel profesor - zpočátku byla nešťastná, nafoukaná Pražanda, ale postupně k Litomyšli nachází vztah skoro až líbezný – k lidu a kultuře města - po 19letech pobytu v Litomyšli se vrací zpět do Prahy, kde píše - tragické události (úmrtí v rodině) hledá útěchu, a tak se vrací zpět do Litomyšle - postupně si východní Čechy zamiluje natolik, že tam žije až do smrti - kromě beletrie (hrdinové velicí individualisté), píše též řadu národopisných věcí - beletrie: Maloměstský román - její první dílo, zpracovává osudy Zdenky Havlíčkové – dcera KHB - tragický konec dcera „národního mučedníka“ taktéž umírá na TBC Úlomky žuly - povídky z venkovského prostředí - řada jejích románů má stejnou tématiku – ústřední hrdina, který řeší základní problém víry, kolísá ve své víře - eventuelně řeší i sociální problémy na českomoravském pomezí Jan Jílek 128 - původně evangelík v 18. století hluboce věřící, není schopen přijmout rekatolizaci – je vězněn, požár ve vězení, tak prchá do Německa, než aby se vzdal své víry Jiří Šmatlán - člověk hluboce toužící po víře v něco dobrého - vášnivý čtenář – hledá nějaké pevné zakotvení - komunikuje jak s evangelíky, tak katolíky, ale přijdou mu všichni jen jako ukecaní kšeftaři s vírou, čili pro něj nevyhovující - až se seznámí s dělníkem Hamerníkem, který ho seznámí s dělnickým hnutím a marxismem, a to mu přijde jako to pravé ořechové, ale pouze se spojením s náboženstvím - posléze vyčerpaný umírá Na Librově gruntě - 1847-53-východočeský venkov - hl. postava je sedlák Jobek Libra, který prosperuje a postupně k sobě připoutává nově osvobozené sedláky z poddanství – čili obrazně jedno poddanství vystřídalo druhé Děti čistého živého (náboženská sekta) - lidé, kteří neuznávají církev – žijí si nezávislý život - udržet toto společenství je velmi složité, až se nakonec rozpadá Drašar (Josef Justin Michl) - svérázný samostatně přemýšlející kněz, vlastenec, který chce pokračovat v Jungmannově díle, jehož je současníkem - ale zároveň touží po rodině a dětech – církevní autority nemají pochopení - s nadějemi očekává rok 1848, ale je krutě zklamán-církevní postoj k celibátu je stejný - odchází do zapadlé vísky, kde pomáhá sedlákům - je velmi ctižádostivý, chce se stát vědcem, ale umírá naprosto zklamán a v chudobě - její syn Arne NOVÁK – se v období meziválečném stal významným literárním vědcem – kritikem („nástupce F.X. Šaldy), a profesorem na UK Antal STAŠEK (1843-1931) - vlastním jménem Antonín Zeman, jeho syn Kamil Zeman = Ivan Olbracht - v mládí názorově blízký Májovcům, pocházel ze staré selské písmácké rodiny (písmáci=vzdělaní sedláci) - v Polsku vystudoval Práva - v 70. letech působil jako vychovatel v Rusku, zde je výrazně ovlivněn ruským realismem, zejména Turgeněvem - posléze se usazuje v podkrkonoší, jako advokát v Semilech, který obhajuje chudé české dělníky proti německým zaměstnavatelům - od roku 1913 prožívá život v Krči u Prahy dílo: - 1. fáze – básnická tvorba – podkrkonošské témata – ovlivněn romantismem - 2. fáze – próza: Nedokončený obraz – 1. román - kladně přijat Janem Nerudou - silně romantické rysy Blouznivci našich hor - dvoudílný povídkový cyklus - povídky, kde hlavní postavy nesou příslušnost ke spiritistickému kroužku v Podkrkonoší - náchylnost k spiritismu vysvětluje autor jako důsledek beznaděje a chudoby V temných vírech - zcela realistický román, přelom století v Podkrkonošském městě - zápletka: pronikání bezohledných německých kapitalistů do českého prostředí O Ševci Matoušovi a jeho přátelích - přepracování původní povídky Švec Matouš - 40. léta, švec Matouš se snaží najít ideály, které přebudují společnost - nakonec švec přijme ideály komunismu 129 ČESKÉ DRAMA V OBDOBÍ REALISMU - úvod: - 1862 – funguje Prozatímní divadlo –umělecky nejhodnotnější byla opera, v jejím čele stojím sám veliký Bedřich Smetana - činohra – problém = nedostatek původních textů, hrají se pouze staré klasiky, či plagiáty - vedení prosazuje zejména „vysoký styl“ – historické tragédie – např. Hálek – Záviš z Falkenštejna Májovci – král Vukašín – jihoslovanské dějiny, neúspěch Neruda – Franceska di Rimini – Sám Neruda, nespokojen - nejoriginálnější dramatik Prozatímního divadla: Emanuel BOZDĚCH - beze stopy zmizel roku 1892 - v jeho hrách – schéma jedince, jež je napospas dán osudu - historie je souhrn náhod, tato úvaha ho dovedla a k historické komedii Zkouška státníkova z období Marie Terezie - Světa pán v županu – napoleonské téma - historické tragédie Baron Goertz Dobrodruzi – odehrává se na dvoře Rudolfa II. František Věnceslav JEŘÁBEK Píše hry především ze současnosti - např. Služebník svého pána – zobrazuje střet geniálního vědce s továrníkem - Syn člověka, čili Prusové v Čechách v roce 1757 – historické, hl. téma láska k bližnímu konfrontována láskou k vlasti 1868 – základní kámen ND, v této době vzniká též divadlo Aréna – dřevěná bouda pro lidskou zábavu, otevřena v létě - také se hraje na Žofíně – zábavné nenáročné hry 1883 – otevření Národního Divadla František Adolf ŠUBERT - působí v národním divadle - hry – drama: Jan Vývara – téma vzbouřeného sedláka, jež bojuje proti poddanským povinnostem Drama čtyř chudých stěn – ze současnosti o horníkovi, kterého tvrdě odírají němečtí kapitalisté – majitelé dolů František Ladislav STROUPEŽNICKÝ - výrazně zasáhl do dějin Národního Divadla – působí zde jako dramaturg - jeho hry se blíží realistickému pojetí, především snahou o vykreslení postav - zpočátku píše úspěšně veselohry: Zvíkovský rarášek Paní mincmistrová - realistické hry ze současnosti – vesnická tématika: Naši furianti - drama z vesnice, ve kterém je spor o místo ponocného, jež je dobře placeno - jednotliví vesničané se zde předvádějí se svými +/- vlastnostmi Na valdštejnské šachtě - psychologicky zajímavě propracované dílo - inženýr na dolech zpronevěří peníze, postupně z toho šílí, až zešílí Gabriela PREISSOVÁ (1862-1946) - původně pouze spisovatelka - proslavila s především dramatem Gazdina roba - realistický příběh venkovské ženy, která opouští svého manžela a odchází s milencem - milenecký vztah není to co si myslela, není schopná nést tlak okolností (okolí, svědomí) a končí svůj život sebevraždou - hru zhudebnil Josef Bohuslav Foerster 130 Její pastorkyňa (= schovanka, nevlastní dcera) - další úspěšné dílo, mlynářka Kostelnička má schovanku a tu mládenec přivede do maléru = těhotenství, dítě kam s ním? - tak ho Kostelnička zabije, aby se pastorkyňa mohla vdát za hodného jiného mládence Bratři MRŠTÍKOVÉ – Alois a Vilém - vyvrcholením pronikání realismu do českého drama je hra Maryša bratří Mrštíků - 1894-premiéra – postupně se stala hrou, která je dodnes živá a hraná Maryša - základní zápletka hry se točí kolem jevu, jež byl na vsi dosti běžné – tzv. nucení dívek do sňatku se staršími, majetnými nemilovanými muži - typický rys realismu – společenský problém, jež vyplývá z majetkových poměrů, které na vesnici panují - sňatek s majetkově nerovnými partnery byl prakticky nemožný - Maryša se vymyká tím, že se odmítá vzdát svého milého Francka, odmítá si vzít vdovce Vávru a vzepře se proti rodičům - její rodiče Lízal a hlavně Lízalka, jsou odhodláni ji k sňatku donutit - typická je postava babičky, jež soucítí, ale nemůže ji pomoci, jelikož je to výminkářka - Maryša je ke sňatku nakonec přinucena - manželství je nešťastné, navíc se objevují majetkové spory mezi zetěm tchánem = Vávra a Lízal - její milý Francek se vrací z vojny, konflikt s Vávrou, jemuž jde o život - Maryša se o Francka bojí, že ho Vávra ze žárlivosti zastřelí, a tak se odhodlá Vávru otrávit kávou s jedem na krysy – Vávra umírá - Maryša se vraždu nesnaží krýt a přiznává se, že ho otrávila - po premiéře se vyskytly otázky o inspiračních zdrojích - „zaručené zvěsti“, že je to dle skutečnosti, a že Maryša ještě pořád sedí na Mírově (Kájínek) - avšak toto je jen snůška keců, Maryša nikdy neexistovala, ale drama je posbíráno z různých zdrojů (vesnice, soud atd.) - celkově Maryša vyniká: - přísně logickou stavbou - prudký dějový spád - výrazně a přesně psychologicky charakterizované postavy – vyvíjí se a reprezentují určité společenské vrstvy (lakotný sedlák, schopný hospodář…) - skutky postav logicky vyplývají z jejich psychologických charakteristik - postavy jsou též přesně charakterizovány svým společenským zařazením (Francek=chudák, Lízal=sedlák) - hra je psaná moravsko-slezským nářečím pro autentičnost (některé výrazy těžko srozumitelné) - velice zajímavě Maryšu zhudebnil E.F. Burian (opera) - v českém prostředí neexistuje známějšího dramatu - pro lepší vykreslení prostředí se ve hře objevuje množství lidových motivů: - písně, popěvky, zvyky - cílem je navodit atmosféru venkova se vším všudy 131 XXII. SVĚTOVÁ LITERATURA NA KONCI 19. STOLETÍ - nové filosofické a umělecké prvky - důležitým evropským mezníkem - 1890-1900 končí (je v krizi) positivismus = směr, přistup k vědě, jež slouží k hromadění faktů – čím více toho vím o dané věci, tím lépe - díky průmyslové revoluci a pokroku se objevují nové společenské vrstvy - dělníci, třída která teprve hledá své místo ve společnosti, své spasení vidí v sociálních stranách (marxismus) - postupně vzniká moderní společnost jak j známe dnes - obecně život v době feudalismu – na statku fakt nuda, ale jistota - nyní přichází existenciální nejistota - ve společnosti je cítit napětí, obavy z proletářských revolucí - mezinárodní vztahy se přiostřují, poslední velká celoevropská válka byla Napoleonská, proto Evropané vyrůstající v 19. století byli zvyklí na dlouhotrvající mír - nyní přichází očekávání a otřesy z nové války - objevují se iracionální nálady – nejsou založeny na logických idejích, zj. na nerozumnosti - nové myšlenkové směry: - iracionalita, mystika, tajemství a lidské emoce - zpochybňování tradičních náboženských hodnost Friedrich NIETZSCHE - německý filosof, ve své filosofii zpochybňuje tradiční křesťanskou morálku, ergo tedy morálku vůbec - tvrdí, že je nutno přehodnotit všechny dosavadní hodnoty a jistoty - tvrdí, že člověk se neřídí rozumem, ale spíše svými instinkty, z nichž nejsilnější je touha po moci - křesťanství je dle něj pozlátko, falešná morálka a demokracie je vládá slabých a neschopných - většina lidí je nezáživný dav a kdo se chce vyzvednout musí být silný jedinec, který se oprostí od tradiční morálky - mýtus o tzv. nadčlověku, který se odpoutal od tradičního života a bude uskutečňovat své představy: Tak pravil Zarathustra Soumrak Bohů - co se týče druhu umění Nietzsche rozlišuje 2 druhy: a) dionýské – nespoutané, vášnivý bez pravidel b) apollinské – vyrovnané a harmonické - jeho filosofie měla obrovský vliv zejména v Německu! - do jisté míry ovlivnil skladatele Richarda Wagnera – Prsten Nibelungů, byli přátelé, pak se nepohodli - nacistickou ideologii – A. Hitlera – teorie o nadčlověku, vysvětlili si to po svém Henri BERGSON - francouzský filosof, tvrdí, že rozum znehodnocuje skutečné poznání světa - jediným skutečným poznáním, je poznání intuitivní (bezmyšlenkovité, rychlé) - zpochybňuje řadu teorií – např. evoluční teorii od Darwina - rozhodujícím motivem, který lidi žene dopředu, aby něco dělali je élan vital = životní síla Artur SCHOPENHAUER - práce Svět jako vůle a představa - celkově zde vyjadřuje velmi pochmurný názor na život, lidskou společnost - zpochybňuje křesťanské poselství – láska k bližnímu svému - vedle realismu se objevují nové směry, které na společnost nahlížejí jinak = odklon od realismu: a) symbolismus b) impresionismus (též malířství) c) expresionismus 132 SYMBOLISMUS - jako směr se vyvíjí postupně – předchůdce vidíme už u: 1) Edgar Allan Poe (USA) 2) Charles Baudelaire (Fra) Edgar Allan POE (1809-1849) - Američan, autor velice interesantní - jeho rodiče byli kočovní herci, kteří záhy zemřeli, Poe – sirotek - byl adoptován Johnem Allanem – bohatý jižanský obchodník - část mládí Edgar Poe strávil v Anglii, kde studoval soukromou internátní školu, jež ho ovlivnila v dalších povídkách – William ???Wirbon??? - po absolvování této školy, ho otčím poslal na universitu ve Virginii - avšak Poe školu opouští s ostudou: chlast, děvky a karban - Poe vstupuje do armády, nastupuje na vojenskou akademii Westpoint, kde ho posléze vyhodili za četbu nevhodných knih (Homér apod.) - poté se potlouká kde může - byl velice schopný redaktor v novinách - bere si za ženu mladičkou sestřenku Virginii - vítští nad ním démon alkohol, pije a pije, je vyhozen ze zaměstnání - jeho povídky jsou velice úspěšné, avšak neexistují autorská práva, tudíž moc peněz nemá, tak je stále na nule, až nakonec po mnoha peripetiích končí život velmi záhadným způsobem, dohady o tom, jak zemřel jsou jakousi literární záhadou Havran - úžasná fascinující básnická skladba - kultovní dílo - je k ní připojen velmi zajímavý text – Filosofie básnické skladby – vysvětluje jak taková báseň vzniká - doprovodný text je zajímavý v tom, že rozbíjí ustálená klišé o políbení múzy - děj básně: - horečnatý muž v opuštěném domě, čte knihu, a rozjímá o Lenoře (jež je mrtvá) - když je v nejlepším, tak oknem vlétne havran a řeší s ním základní existenční otázky - žít, či nikoli – havran na vše odpovídá nevermore (již nikdy víc) - kdo je havran? Delirium, černé svědomí autora? – je to symbol - dále je Poe autorem řady povídek – též zakladatel: a) vědecko-fantastické b) strašidelné c) detektivní povídky – dedukce, apod. - přichází s detektivem, jež řeší pomocí intelektu, dedukce a analýzy – dvojice detektivů: - August Dupin – geniální detektiv - sám autor – jako natvrdlý kolega, který se stále ptá Dupina, jak na to přišel (tento styl od Edgara obšlehnul Sir Arthur Conan Doyle – Sherlock Holmes + Dr. Watson) - dále autorem vynikajících hrůzostrašných povídek – objevitel strachu: Jáma a kyvadlo Zánik domu Usherů - řada jeho povídek působí mystifikačním dojmem, např. Muž, který se rozpadl - obecně se dá říci – Poeovy prózy byly v pravém slova smyslu doceněny až velmi dlouho po jeho smrti - Poe svým nezřízeným životem své okolí natolik pohoršoval, že kritiky jeho díla byly pouze negativní 133 Charles BAUDELAIRE (1821-1867) - francouzský básník, velmi záhy přišel o otce, jehož nahradil otčím - kladný vztah k matce, která Charlese trpěla, pro otčíma byl jeho životní styl nepřijatelný - po škole žije velmi zhýralý život, s penězi z dědictví po otci žije jako pravověrný dandy - z pohlavního styku dostane syfilis a umírá na něj - významnou součástí jeho života byla mulatka Jeane Duvalová, která Baudelaira přitahovala - vychází z romantických tradic a z parnasistní poezie (Parnas – literární skupina, jméno dle řeckého pohoří, kde sídlí Múzy – na úpatí Parnasu leží věštecké město Delfy) - parnasisté – v zásadní opozici proti tehdejší francouzské společnosti; přicházejí s programem, který je znám jako l´art pour l´art = umění pro umění: - veškeré básnické umění vychází z básníka, jež je nad luzou a plebsem - má být v opozici s měšťany, izolovat se od široké veřejnosti, která ho stejně nechápe - roztržka mezi uměním a společností je neodvratná - zcela rezignují na jakýkoliv literární úspěch, ba naopak úspěch je cosi špatného - vzor v antické společnosti - důraz kladou na neosobní dokonalost a krásu své poezie - tato skupina vydává sborníky Parnas a řada později zcela jinak orientovaných básníků – tzv. Prokletí básnící v Parnasu začíná - Baudelaire z tradic Parnasu vychází, ale v pozdější tvorbě je symbolista - nejvýznamnější sbírka Květy zla - tato sbírka poté co vyšla byla předmětem soudního sporu - Baudelaire je obžalován za urážku obecné morálky, postaven před soud a odsouzen k pokutě, kterou stejně nezaplatí - snaží se ve zlu najít krásu, uměleckou hodnotu – např. báseň Mršina (Zdechlina) - zdůrazňuje pocit zmaru, nicoty a fujtajblů, jež nejsou považovány za krásné - zde formuluje základní předpoklady symbolismu, každá báseň je symbolem, kromě normálního výkladu - rozchod s Parnasem, ze kterého vzešel - Baudelaire obecně představuje typ básníka, jež se rozchází s tradiční poezií - základním postulátem, kterým se řídí: od čtenáře očekává, že bude smysl básně hádat a bude luštit symboly - básnit se má odstínem, nikoliv barvou = nepsat přímo, ale v náznacích - Květy zla – výrazná a pevná kompozice, jednotlivé části na sebe organicky navazují - sbírka celkově obsahuje 6 oddílů – z nichž nejvýznamnější je Splín a ideál - navazuje na něj: Pařížské obrazy Květy zla Víno Vzpoura Smrt - v úvodní části se básník rodí proklet vlastní matkou - postavení umělce ve společnosti je věnována značná část sbírky - dále verše o Paříži – město utrpení a krásy - verše inspirované vztahem se ženami Vzpoura – poslední hřebík do parnasistické rakve Litanie k Satanovi – vzpoura proti všem a vzývání opačných sil - další dílo: Malé básně v próze - další sbírka, vydána posmrtně - Baudelaire byl průkopníkem tohoto typu básně Umělé ráje - své zkušenosti s drogami – hašiš, opium - kniha nakonec vyznívá negativně, že invenci není třeba podněcovat tímto svinstvem 134 Mé obnažené srdce - autobiografické texty, osobní deníky - byl fascinován dílem E.A.Poe a značnou část života strávil překládáním jeho děl, ježto překlady od Baudelaira často předčí i originál z pera E. A. Poe - Baudelaire se dále stal inspirací pro skupinu tzv. Prokletých básníků (někdy též Zlořečení básníci) PROKLETÍ BÁSNÍCI - 1884 – Paul VERLAINE píše sbírku portrétu svých básnických kolegů, kterou nazval Prokletí básníci - odtud se všeobecně užívá tento název - dodnes nejasný překlad, možná by to mělo být spíše Zlořečení básníci - tuto sbírku portrétu vydává pod pseudonymem Paul LÉLION - nejvýznamnější představitelé Prokletých básníků: 1) Paul Verlaine 2) Arthur Rimbaud 3) Tristan Corbiere 4) Stéphane Mallarmé Paul VERLAINE (1844-1896) - přichází se zcela originálním pojetím poezie = prostředek k očištění člověka - citová, bezprostřední, vyjadřuje se přímo - pocházel z francouzského Métz - v Paříži působí jako úředník na magistrátu - 1871- Francouzsko-Pruská válka – Pařížská komuna – pokus o svržení buržoazní vlády a nastolení sociálně spravedlivého státu – 1. pokus o nastolení socialismu - komuna je potlačena - Verlaine byl sympatizant komuny, má poté problémy s uplatněním a zaměstnáním - naštěstí je vydržován svou milující prachatou ženou Matyldou - soustřeďuje kolem sebe skupinu tzv. Šeredných brachů – schází se v Paříži - 1871-dostává dopis od chlapce Arthura RIMBAUDA - Verlaine pochopí jeho talent a zve Rimbauda do Paříže k sobě - oba dva k sobě najdou velké zalíbení – homosexuálně žijí - utíkají spolu a píší vynikající básně - vztah vyvrcholí hádkou v Bruselu, Verlaine střelí po Rimbaudovi z žárlivosti a jde si sednout do vězení na 2 roky - v době veznění konvertuje na katolictví a je hluboce věřící - po propuštění z vězení se od Rimbauda odloučí – již si nemají co říci - Verlaine vlastní většinu básní Rimbauda, a tak jeho básně postupně vydává – díky tomu se Rimbaud proslavil - po návratu z vězení žije Verlaine v Paříži, stává se jedním z nejvýznamnějších básníků - dílo: Saturnské básně - jeho prvotina, v této sbírce navazuje na Baudelaire a proslaví se Galantní slavnosti Dobrá Píseň - předělem v jeho tvorbě, sbírka stvořena na počest sňatku s Matyldou - citová upřímnost, láska k Matyldě Umění básnické - změna náhledu na poezii, souhrn jeho názorů - báseň má být hudbou – prosazuje hudebnost verše a tvrdí, že básník má básnit odstínem, nikoliv barvou Romance beze slov – zde plní své představy, vyšla v dobách, kdy byl vězněn Moudrost – sbírka – obrat ke katolické víře - napsal také řadu memoárových knih 135 Arthur RIMBAUD (1854-1891) - své dílo vytvořil mezi 15. a 20. roky svého života - pocházel z Charleville z Arden, pohoří na pomezí Belgie a Francie - z tohoto města neustále utíká, ale se i do něj zpět vrací - otec profesionální voják, jež opouští rodinu, u matky se zvyšuje bigotnost - od 14 do 15let píše své první básně – latinsky, poté francouzsky; velmi nadaný básník - po vypuknutí Francouzsko-Pruské války utíká do Paříže, zde je chycen policí a posléze vrácen matce, ale poté znovu utíká, všímá si válečných akcí a po vypuknutí pařížské komuny se vášnivě staví na její stranu - snaží se komuně pomáhat, sám tvrdil, že se údajně zúčastnil bojů – neprokázáno - po porážce komuny se vrací do rodného města, zde píše: Dopisy vidoucího - stát se vidoucím, aby mohl psát – musí rozrušit své smysly nechutnostmi - jakýsi program, ve kterém tvrdí, že básníkem se člověk stává rozrušováním všech smyslů a musí vidět, to co jiní nevidí - básník je ten, co pozná, co je pro jiné nepoznatelné, požije jedy a z nich se stává vidoucí - z jeho názoru vzejde poezie, která bude schopna změnit realitu - poté píše Verlainovi a posílá mu své básně, jejich vztah, viz. Výše - po rozchodu s Verlaine, poznává, že naděje vkládané do poezie jsou liché - nemůže poezií změnit svět - pálí své verše, rozchází se s poezií a nastává jeho životní etapa cestování po celém světě - dorazí až do Rupie, zde působí jako obchodník - těžce nemocný se vrací do Evropy, kde umírá, aniž by tušil, že je slavný básník - dílo: 1) rané verše – básně, jež publikoval, ještě před napsáním Dopisů vidoucího - básně inspirované Prusko-Francouzskou válkou - začínající básník Spáč v úvalu - vyniká, parodie na sonet Opilý koráb - další slavná báseň, v období, kdy se rozchází s reálným světem a věří, že mu zbývá pouze svět poezie - je to výrazně symbolistická báseň, loď na rozbouřeném moři - tou lodí je samotný umělec plující na moři mezi životem a smrtí 2) básně v próze - sbírky: Iluminace - snaha o básnické zachycení stavu probuzeného vědomí, nepřemýšlí, ale vnímá okolí - cílem těchto textů je snaha vyslovit nevyslovitelné, dospět k rozrušování smyslů Sezona v pekle - výrazně autobiografické texty směřující k pochopení vztahu s Verlainem - uzavření kapitoly jeho života, kdy se věnoval poezii - po dopsání Sezony v pekle, se již loučí s poezií - po jeho smrti, chce jeho sestra spálit jeho tvorbu, ale Verlaine jí jeho básně nevydá Stéphane MALLARMÉ - velmi složitá symbolistická poezie - snaha vsugerovat čtenáři dojmy, znesnadnit mu pochopení básně - snaží se navodit hudebnost verše, melodie - chce aby báseň navíc působila i grafickým dojem - báseň by se měla podobat partituře - nejvýznamnější práce: Faunovo odpoledne Vrh kostek nikdy nezruší náhodu – velmi složitá, těžko dešifrovatelná báseň 136 DRAMA – SYMBOLISMUS Maurice MAETERLINCK - píše pesimistické verše - jeho postavy jsou jakýmisi „náměsíčníky“ – nejsou to lidé v pravém slova smyslu - člověk je vydán osudu jež zabraňuje lidskému štěstí - drama: Slepci - pohádkové Mona Vanna Modrý pták - pohádkové drama, hl. postavy 2 děti, které se snaží pro nemocnou dívku ze sousedství nalézt modrého ptáka, jako symbol štěstí - projdou neuvěřitelnými dobrodružstvími – reálné i nereálné, až nakonec zjistí, že ten pták je v sousedství - tudíž, to co chceme, je často hned u nosu Se symbolismem úzce souvisí projevy impresionismu v malířství: - obraz zachycuje momentální dojem, impresi autorova neopakovatelného, jedinečného prchavého pocitu - obraz je odrazem autorova vnitřního rozpoložení - autor se snaží zachytit své dojmy (imprese) - původně směr přijímán negativně – hlavně obrazy - název pochází od obrazu „Imprese“, který namaloval Claude MONET - předchůdci impresionismu – Edgar DEGAS, Eduard MANET – snídaně v trávě, Olympia - impresionisté: Claude MONET, Auguste RENOIR, Camille PISSARRO, Alfred SISLEY, Frederick BAZILLE - zpočátku inspirováni impresionismem: Vincent van GOGH (expresionismus), Paul CÉZANNE (kubismus), Paul GAUGUIN (fourismus) Henri de TOULOUS-LAUTREC (litografie,Karikatura,děvky na Montmartru) Impresionismus v literatuře: - vytvořit dojem bezprostřední nálady - snaha dosáhnout lyrického účinku na čtenáře - okolí/hrdina = odraz autorovy duše - nejčastěji se projevuje v lyrice; próza se lyrizuje - v literární podobně neexistuje v čisté formě, je to průvodce symbolismu - v Čechách např. Fráňa ŠRÁMEK - rysy najdeme též u Paula Verlaine - dramatu u Maurice Maeterlincka - v hudbě Claude Debussy Shrnutí symbolismus: - autor nechce přímo pojmenovávat skutečnost - vyjadřuje se nepřímo prostřednictvím symbolů - konkrétní skutečnost mu slouží k vyjádření představy, principu atd. - skrytý význam je ten, který je podstatný, skutečná podoba není prvořadí - stírá se hranice mezi poezií a prózou - snaha dosáhnout hudebnosti díla - naši symbolisté: Otakar BŘEZINA, Antonín SOVA, HLAVÁČEK - Francie: Prokletí Básníci - USA – Edgar Allan Poe - v malířství – vliv na Goyu, Jan PREISLER – Černé jezero - sochařství – František BÍLEK Expresionismus: - opozice proti naturalismu a impresionismu - vychází z Nietzscheho a Bergsona - základní snaha: uvolnit umělce od materiální skutečnosti, odmítají reálné zobrazování skutečnosti - umělec má zobrazoval pouze stav vnitřního světa, nitra, co se děje v jeho hlavě - umění nemá zobrazovat svět, ani odrážet smyslové dojmy, ale má se stát přímým naléhavým výrazem = expresí, autorových zejména citových reakcí na skutečnost – má vypovídat jak to na něj působí, směr založený na intuici jako takové - směr, který člověka chápe, jako ztraceného ve světě, ve světě který je nepřátelský - snaha překonávat ztracení a nelibost - uplatnil se zejména v německy psané literatuře (= Německo, Rakousko, Čechy) - Německo: Johanes Robert BECHER, Gottfried BENN, Alfred DÖBLIN, - Rakousko: Karel KRAUS – autor dramatu Poslední dnové lidstva, zamiloval se do baronky - projevy též v malířství: Eduard MUNCH 137 DEKADENCE - původně tak byli označování symbolisté – dekadence = úpadek (z francouzštiny) - později se vyhranil jako samostatný směr - objevuje se na přelomu století – únava, znuděnost, vše je marné, proč furt něco objevovat? - únava z tupého davu, jež obklopuje básníka – prapříčinou je odpor a hnus k měšťákům (společnosti) - chtějí svět, ve kterém jim bude dobře, a to je pouze svět umění - výtvor nemá být przněn všedností - silně se upínají k mystice – v dílech zmar, nechutnosti, hniloby, sexuální úchylky, sabaty, básník je bezbožné dítě Sodomy - není to samoúčelné, jde o to zajistit umělci svobodu tvorby, vydělit se ze společnosti, uchránit svou jedinečnost - významní představitelé: Joris Karl HUYSMANS - kultovní francouzský dekadent - nejvýznamnější dílo: román Naruby - typicky dekadentní hrdina, izolace od společnosti/světa – od všeho co ho vyrušuje od dekadentních nálad, útěchu hledá ve světě umění - nemá to vůbec děj – popisuje znuděnost Oscar WILDE - básník, prozaik a dramatik - pochází z Irska, z umělecké rodiny - provokuje měšťáckou společnost dandyovským chováním - dandy = nákladně oblečen, až tím provokuje, smyslem života je především krása, okázalá přepychovost - stal se úspěšným autorem a soudcem obecného vkusu - život byl tak nudný, až se dostal mezi homosexuální komunitu, kde to dělal s lordským synkem, za sodomii byl odsouzen na 2 roky do vězení - strávil je v žaláři v READINGu, zde konvertoval a po propuštění z vězení umírá v naprosté bídě ve Francii - dílo: - zastává velmi radikální názory na umění - odmítá jakoukoli jinou funkci umění, než estetickou - umění má být pouze krásné - největší proslulost mu přinesly divadelní hry – komedie: Vějíř Lady Windermerové Jak je důležité míti Filipa Ideální manžel - důraz klade na slovní a situační humor - próza Povídky Obraz Doriana Graye - román o umělci, který je posedlý svým obrazem a krásu, kvůli obrazu odhazuje své morální zásady - je důležité, aby vše bylo krásné - miluje herečku, její projev na scéně je úžasný, později zjišťuje, že je nudná a opouští ji, ona páše sebevraždu - nakonec zavraždí svého kamaráda – stopy zla se objevují v jeho autoportrétu, nakonec portrét zničí - rozpor mezi krásou a šedým životem – d´or = zlato; grey = šedý – rozpor je již v hrdinově jménu 138 Pohádky - vynikající, např. Šťastný princ De Profundis (Z hlubin) - soubor úvah o jeho vnitřní psychice, když byl v žaláři - básně: Balada ze žaláře v Readingu - báseň odrážející jeho stavy v žaláři - v posledních dílech si už Wilde na nic nehraje, odhazuje dekadentskou masku a stává se pouze trpícím člověkem, který se kaje DALŠÍ VÝZNAMNÍ DEKADENTI: Rusko: Michail Petrovič ARCYBAŠEV - proslavil se románem Sanin (Svůdce) - kultovní román v celé Evropě - hrdina naprosto zklamaný životem, zhnusený společností a jediný smysl života je hledání zvrácených rozkoší a působení zla - náš TGM o tomto románu hovořil velice nepěkně, že je to nemorální a podněcuje to k sebevraždám Polsko: Stanislav PRZYBYZSEWSKI [:přibiševski:] - román Homo Sapiens - ve svých dílech hojně pěstuje kult satanismu - snaží se vytvořit „nahého“ člověka v duchovním slova smyslu, zbude pouze jeho jádro Čechy - v naší literatuře se dekadenti pohybovali kolem časopisu Moderní Revue - Jiří Karásek z Lvovic – vl. jménem Josef Karásek (byl ze Smíchova) - Arnošt PROCHÁZKA 139 XXIII. NÁSTUP MODERNY V ČESKÉ LITERATUŘE - generace, která vstupuje do literatury na přelomu 19. a 20. století - českou společnost v tomto období charakterizuje: 1) stupňovaný zápas s vídeňskou vládou o národní samostatnost 2) rostoucí vliv nových společenských vrstev = dělnictvo 3) nová politická hnutí (anarchismus, marxismus apod.) - oficiálně politiku vedli: a) konzervativci = Staročeši b) radikálové = Mladočeši - obě tyto strany se nové generaci jeví velmi kompromisnicky a jsou jimi otráveni - neoceňují ani Masaryka a jeho Realisty – to jsou též užvaněnci, bez radikálních činů - významný skandál Proces s Omladinou: - skupina mladých pokrokových autorů byla ve vykonstruovaném procesu obviněna rakouskou justicí z protistátní činnosti - dokonce někteří byli i odsouzeni na 2-3 roky do vězení - prvním vystoupením mladé generace byla polemická diskuze roku 1890, kdy F. X. ŠALDA zveřejnil svou povídku Analysa – napsána pod vlivem nově nastupujícím uměleckých směrů = symbolismus, impresionismus apod. - nepříznivá odezva v Herbenově Času – zaútočili na Šaldu, že sem do Čech zavléká cizí směry a že je opičák - Šalda se naštval a napsal stať: Synthetisme v novém umění: - v této teoretické stati vysvětlil podstatu těchto nových směru, které jsou ve světě nyní populární - po této polemice se Šalda stává kritikem, a to jedinečným - 1894 – polemika – Josef Svatopluk MACHAR - zkritizoval dílo Vítězslava Hálka a otevřeně napsal, že Hálek je druhořadá básník, a že Neruda je daleko významnější, což je myšlenka, ke které se přikláníme i dnes (2000) - polemika, kolem které byl opět veliký humbuk - tito umělci vytvořili skupinu (Česká)Moderna a roku 1895 zveřejnili manifest v časopise Rozhledy: Manifest české moderny (1895 sepsán, publikován roku 1896 v 1. čísle časopisu Rozhledy) Základní požadavky: 1) individualita – mluvit často za sebe – v umění, veřejném životě, ale i v politice 2) nekladou důraz na národnost, vlastenectví, ale na individualitu člověka 3) snahy vyjadřovat se za sebe pravdivostně 4) kritika současných politických stran (mladočeši) 5) kritika planého vlastenectví 6) kritika předchozích generací = žvanilcové, kterým o nic nejde – viz. Vrchlický a Lumírovci 7) odmítají zneužívání národnostní otázky ve vztahu k Němcům 8) vyjádření sympatie pro dělnické hnutí 9) požadují všeobecné hlasovací právo 10) kladou důraz na sociální problémy 11) požadavek za zrovnoprávnění žen - autory jsou především: Josef Svatopluk MACHAR F. X. ŠALDA - signatáři: J. V. Krejčí, J. Třebícká, Otakar Březina, Vilém Mrštík, Antonín Sova, Karel Šlejhar a další (politici) - nejednalo se pouze o literární manifest, ale o celospolečenský 140 Josef Svatopluk MACHAR - pochází z Kolína, dětství prožil v Brandýsu nad Labem, gymnázium vychodil v Praze - v septimě měl konflikt s katechetou – odtud odpor k církvi a křesťanství - 1891-odchod do Vídně, zde je bankoví úředník, avšak neztrácí kontakt s českým literárním prostředím - přispívá do Vídeňských Listů – české noviny ve Vídni (V té době Vídeň obývala asi ¼ Čechů) - přispívá i do českých novin – Čas – fejetony - za I.SV byl pro vlastenecké názory odsouzen - po válce byl až do roku 1924 generálním inspektorem Československé armády – jeho funkcí bylo vnášet do armády morálku - 1924-vzdal se funkce, rozchází se s názory tehdejšího politického života i s Masarykem – nesouhlasí s ním - názorově se přesouvá až ke krajní pravici - dílo: 1) počátky tvorby – lyrika - vytváří svébytnou podobu poezie – politická lyrika+veřejné záležitosti - výrazem toho, jak je z politického života zklamán - prvotina – tři sbírky: Confiteor (= Zpovídám se) Bez názvu Třetí kniha lyriky - později vydáváno jako Confiteor I.-III. Čtyři knihy sonetů - kritika současné společnosti - zároveň se zde vyjadřuje ke kulturnímu životu – hlásí se k Nerudovi - obě tyto prvotiny: osobní zpověď a zklamání ze společnosti Tristium Vindobona (žalozpěvy z Vídně) - sbírka, ve které Machar vyjadřuje pocity Čechů žijících ve Vídni, mimo svou vlast - má pocit vyhnanství, píše kriticky vlastenecké verše, doufá, že upozorní-li na nedostatky, tak tím vlasti prospěje - vytvořil nový typ vlastenecké poezie - cílem je podnítit v Češích sebereflexi = sebeuvědomění si nedostatků - v dalších dílem se věnuje tématu žen ve společnosti: - epické básně: Zde by měly kvést růže – 9 veršovaných povídek Magdalena – román ve verších - upozorňuje na nerovnoprávnost žen 2) kolem roku 1900 nastává obrat – inspirován bojem kolem České Moderny – pokouší se zbásnit vlastní interpretaci světových dějin, inspirován (Hugem, Nietzschem), píše: Svědomím věků - řada veršů jsou výrazně protikatolické - rozsah je od starověku až po současnost – 9 básnických sbírek - cílem je vystižení povahy doby, morálních principů, způsobu myšlení - důraz klade na výjimečné osobnosti, které nechává promlouvat jako reprezentanty doby - obsahově nejvýznamnější: V záři helénského slunce Jed z Judeji - v těchto sbírkách vyjadřuje svůj postoj k náboženství, kdy za vrcholné období považuje antiku – obdivuje ideál všestranně nadaného člověka X 141 - křesťanství = jed, který otrávil lidskou přirozenost, dle něj odporuje lidské přirozenosti – odříkání, pouto smrti – to vše zavedlo lidstvo do temnoty - z těchto pout se lidstvo dostává až během Velké Francouzské Revoluce - tyto 2 části jsou umělecky na nejvyšší úrovni, části následující již umělecky upadají: Barbaři (středověk) Pohanské plameny (italská renesance) Apoštolové ( Reformace a Protireformace Oni (VFR) On (Napoleon) (Oni+On později spojil: Roky za staletí) Krůčky dějin (19. století) Kam to spěje (I SV) - celý cyklus končí dosti chmurnou vizí celosvětové katastrofy – Země se vychýlí ze své dráhy a narazí do Slunce - 1926 dokončuje Svědomím věků a píše sbírku: Tristium Praga - protipól Tristium Vindobona - odraz zklamání ze společenských i politických poměrů v 1. Republice 3) Pozdní období: - píše řadu vzpomínkových knih: Konfese Literata Nemocnice Kriminál - účastnil se řady polemik a pronesl i řadu přednášek a úvah na téma křesťanství: Antika a křesťanství Katolické povídky - velmi útočné a ironické Zhodnocení Machara jako básníka: - byl to naprostý individualista, originální, nezaškatulkovatelný - verše ryze realistické, útočné - vrcholné období 90. léta 19. století - v období 1. republiky – značný úpadek jako tvorby František Xaver ŠALDA (1867-1937) - narodil se v Liberci roku 1867 - posléze studuje na Pražském gymnáziu, pak na právnické fakultě – nedokončil, nezávislý spisovatel - živí se literaturou – je zapojen v redakci Ottova slovníku naučného – autorem x hesel, zj. O francouzské literatuře - 1891- Analysa – spor s Časem a současnou zapšklou kritikou - zdůrazňuje svou nezávislost a rozhoduje se, že se bude nadále věnovat pouze kritice - F.X. je příslušníkem redakcí několika časopisů, např. Volné směry - vydává knihy, ve kterých souhrnně vydává své názory na umění a kritiku Boje o zítřek - zde se zabývá vztahem umění k životu, řada jeho názorů je pod vlivem Nietzscheho - zdůrazňuje nezávislost, existence prosazující se proti všem okolnostem Moderní česká literatura - o umění literatury Umění a náboženství - otázka rozdílnosti poznání uměleckého a náboženského od poznání vědeckého 142 Duše a dílo - jeho vrcholná práce – umělecké eseje –portréty významných literárních osobností, kde sejně portrétuje: Mácha, Němcová, Čech, Vrchlický, Sova a Březina - z prozaiků: T. Nováková, Mrštík - také Francouze: J. J. Rousseau, G. Flaubert, E. Zola - též H. Ibsen obecně: - vytváří své díla z utrpení, rozporů - všem těmto umělcům je společné: tíhnutí k romantickému pojetí světa a F. X. tvrdí, že umělecké dílo vyrůstá zj. z „vnitřních“ zdrojů umělce, nikoliv pomocí vnějších vlivů - na literáta a dílo nemají vnější okolnosti příliš veliký vliv – nový žánr: kritický esej o umění - v letech 1928-37 pravidelně vydává časopis Šaldův zápisník (psal sám), jedná se o shrnutí jeho kritik za určité období, tu a tam otiskne kritiku někoho jiného - posléze působí i na universitě – přednášky: Mácha snivec a buřič O takzvané nesmrtelnosti díla básnického Šaldovy názory na literaturu (uměleckou tvorbu vůbec): 1) uměleckou tvorbu chápe jako nejušlechtilejší lidskou aktivitu, která má důležité i kulturní poslání - je třeba být náročný – Jakými kritérii posuzovat dílo? a) kriterium tvůrčí individuality: - svobodné a opravdové vytvoření individuality b) původnost c) vnitřní pravdivost díla: tzn. Zda umělec neobelhává sám sebe a na něco si nehraje d) jednota formy a obsahu, zda-li pro své vyjádření používá adekvátní formu e) životnost díla – schopnost uměleckého díla přetvářet lidský život k vyšší intenzitě Otakar BŘEZINA (1868-1929) - vlastním jménem Václav Ignác Jebavý - pocházel z Počátků na Vysočině, chudý kraj - otec obuvník, Otakar pocházel z již třetího manželství otce Jebavého - jeho šest sourozenců zemřelo, přežil jen on – stigma smrti - vlažný vztah k otci, velká láska k duchovně založené matce - studoval Reálné Gymnázium v Telči, začal publikovat pod pseudonymem Václav Dantovský, po maturitě působí jako pomocný učitel - z učitelského povolání byl upřímně nešťastný a zdeptaný, protože to dělal celý život - seznamuje se s Anna Pammrová, duchovní vztah, vzdělaná žínka, má za sebou nešťastné manželství - také měla výrazný vliv na Březinovy názory samotáře - skládá zkoušky a působí na učitelském ústavě v Praze (Otakar) - 1888-1901 – Obecná škola v Nové Říši, je zde klášter s bohatou knihovnou, zde se věnuje studiu a dopisuje si filosofické dopisy s Annou Pammrovou - 1890- krátce po sobě mu umírají oba rodiče – šok – básnicky ho všudypřítomná smrt nastartovala a začíná psát zajímavou symbolistní poezii - začíná publikovat v celostátních časopisech: Niva – jeho redaktor někde ztratil jeho pseudonym, tak si vymyslel Otakar Březina – nakonec si Jebavý tento pseudonym ponechává - v Nové Říši píše většinu svých básnických sbírek - posléze přesun do Jaroměřic nad Rokytnou - 1918- je na trvalé tvůrčí dovolené a pouze píše, obdržel čestný doktorát - 1921 – nominován na Nobelovu cenu za Literaturu Dílo: - výklad jeho složitých symbolických básní je nejasný - tvůrčí období v Nové říši, napsal zde nejdůležitější sbírky - charakteristické složité metafory a symboly s výrazným katolicko-osobním vnímáním světa - v souladu s Modernou klade důraz na individualitu člověka a uměleckou tvorbu 143 - později důraz na kolektiv, oslavuje lidstvo jako kolektivní společenství - vliv Baudelaire a Mallarmého - technika tvorby – užívá volný verš – nejvýrazněji z České Moderny - v jeho básních množství symbolů a obrazů, které složeny v celku tvoří symbol - všichni ho obdivují, ale nikdo ho nečte (Viktor Dyk) - hl. témata jeho díla: - základní otázky smyslu lidské existence - tajemství nekonečna - otázka vzniku vesmíru, nejvyšších bytostí - platónská představa – nadpozemský svět idejí je důležitější než pozemský svět - smysl života vidí v postupném objevování nadpozemského světa - nadosobní nejvyšší princip On – mocný, vládnoucí atd. - člověk se obětuje vzhledem k tomuto principu, odříká si, obětuje apod. Sbírky: Tajemné dálky - osobní zpověď – vztah k matce a otci - odhodlání básníka obětovat život umění Svítání na západě - osobitý sloh, rytmicky volný verš - verše jež reflektují básníkovu samotu - víra ve vyšší principy Větry od pólů Stavitelé chrámu Ruce - zde sílí básníkův optimismus, těžká mystická poezie - dále byl autorem řady esejů o umění – souhrnně vyšly pod názvem Hudba pramenů - výrazně přátelský vztah s Jakobem Demlem – korespondence - Deml vydal po Březinově smrti knihu Mé svědectví o Otakaru Březinovi: - rozporuplná osobnost básníka, zj. Akcentuje jeho katolicismus, který byl občas až antisemitsky zabarven (otázka, zda-li si to Deml tak trochu nepřibarvil) - Březinova poslední sbírka se měla jmenovat Země – nedokončená a nevydaná Antonín SOVA (1864-1928) - autor ovlivněn všemi směry 90. let s výjimkou naturalismu - pocházel z Pacova (Vysočina) z učitelské rodiny, otec byl zároveň hudebník - chudý, drsný a větrný kraj - tragická smrt matky, která ho zastihla ve 14letech - otec se znovu oženil s o 27 let mladší fuchtlí – Sova s ní měl problematický vztah – kvůli ní také nenáviděl otce - propadl na Gymnáziu v Táboře, těžce onemocněl a posléze se seznamuje s Janou Frídovou – sestra Vrchlického, to ona podnítila v Sovovi lásku k poezii, avšak Sova se zamiloval do Evy Frídové - Gymnázium v Písku – doklepal to tam, píše poezii pod pseudonymem Ilja Georgov, či Walburga Turgová - poté studuje práva, která nedokončil, ale díky Vrchlickému získává místo v redakci Ottova slovníku naučného (Otto = významný nakladatel, který to financoval) - poté se seznamuje s lidmi z České Moderny - vnitřní dilema – k Vrchlickým chodí na oběd, ale zároveň inklinuje k Moderně, ale vlivem Šaldy přichází k Moderně a s Vrchlickým se rozchází, a stává se ředitelem městské knihovny - osobní život – vzal si mladou ženu o 15 let mladší, ale byla velmi náročná na peníze, brala si slavného básníka, který ale nakonec nebyl tak bohatý jak čekala – manželství se rozpadá a Sova je z toho celý špatný Dílo: - kriticky zobrazuje svou současnost - subjektivně popisuje pocity, problémy básníka 144 - 1890-sbírka Realistické sloky - obraz velkoměsta a jeho bídy, chudoby Květiny intimních nálad - jeho deziluze (rozčarování ze společnosti; toto rozčarování chce překlenout návratem k rodnému kraji) Z mého ráje - impresionistické znaky; krásné popisy přírody Soucit a vzdor - napětí mezi jedincem a nechápající společností Zlomená duše - básnická obdoba zpovědi dítěte svého věku - ukazuje mravní krizi intelektuála na pozadí přelomu století Smetanovo kvarteto z mého života - poprvé se zde objevují tendence k volnému verši - líčí zde Smetanův osud – ohluchnul a skončil v blázinci – zobrazoval jeho pocity Vybouřené smutky - Sova byl za tuto sbírku Šaldou pochválen – „Datum v dějinách české poezie“ - symbolistická poezie – odvrácení od společnosti a odchází za hory snů – nespokojen s realitou a vnímá svět pomocí snů Dobrodružství odvahy - zabývá se společenskými problémy – útlakem chudých apod. Lyrika lásky a života - sbírka ve které reflektuje své zklamání z osobního života František Václav KREJČÍ (1867-1941) - literární teoretik a kritik - psal především do časopisu Rozhledy - zaměřil se na básnickou tvorbu - snaží se propojovat moderní trendy v umění s moderní filosofií - snaží se vykládat literární dílo na pozadí mimoliterárních skutečností (rozdíl od Šaldy) - okolnosti vzniku literárního díla se do díla promítají – v díle by mělo být něco jedinečného - posléze se s Českou Modernou rozchází politicky a stává se redaktorem Práva lidu (časopis sociálních demokratů) - působí zde jako umělecký kritik - je poslanec sociálních demokratů - snaží se literárně zmapovat 90. léta v díle: 10 let mladé literatury - působil jako překladatel – překládá Nietzscheho – Tak pravil Zarathustra - autorem řady uměleckých monografií (pojednání o autorech): Zeyer, Neruda, Mácha, Vrchlický - pokoušel se o vlastní tvorbu – není podstatná 145 ČEŠTÍ DEKADENTI - spjati s časopisem Moderní Revue - zakladatelé: Arnošt PROCHÁZKA Jiří KARÁSEK Z LVOVIC Karel HLAVÁČEK - v Moderní Revue publikují všichni autoři 90. let 19. století Arnošt PROCHÁZKA (1869-1928) - působil jako kritik - své kritiky zveřejňuje hlavně v Moderní Revue - přispíval do Almanachu Secese - básnická tvorba: Postibulo duše - o vztazích muže a ženy; cynické, eroticky laděné, dekadentní - byl nejvlivnější osoba v Moderní Revue, která vznikla po Procházkově roztržce se Šaldou - redigoval edici Knihy dobrých autorů (připravoval knihy pro vydání) - publikuje v edici Knihovna moderní revue - poté co publikovat Postibulo duše, se odmlčel, jelikož bylo přijato negativně - asi po 1é letech začal znovu publikovat Jiří KARÁSEK ZE LVOVIC (1871-1951) - byl ze Smíchova - původně se jmenoval Josef Karásek a vylepšil si jméno - pocházel ze zchudlé měšťanské rodiny - po gymnáziu nemohl dál studovat – neměl peníze - odchází studovat teologii (je to zadarmo), to nedokončil - chce se nějak uplatnit, hledá práci i v Bavorsku – bezvýsledně a nakonec se stává ředitelem Poštovního muzea a archívu - věnuje se celý život sběratelství umění a knih – zbyla po něm rozsáhlá sbírka a knihovna Dílo: - zpočátku píše dekadentní prózu – román Bezcestí – později se vrhá na poezii - debutuje sbírkou Zazděná okna - poté sbírka Sodoma: - eroticky laděné, zkonfiskované cenzurou - poslanec sociálních demokratů celou sbírku přečetl v interpelaci v parlamentu a poté musel sbírka oficiálně vyjít – poslanec Josef Hybeš – chtěl demokratické autorovo vyjádření - následuje sbírka: Stojaté vody - pokus o dekadentní básnickou prózu Kniha aristokratická Sexus necans - tento soubor sbírek tvoří nejucelenější pokus o realizaci dekadentních zásad v české literatuře Společné rysy: - hl. inspirační zdroj – sen, skutečnost nenáleží do umění - popisy přírody nejsou pouze odrazem jeho duše - snaha provokovat měšťáky dekadentními verši, zj. v erotické oblasti - erotiku chápe jako útok přírody na rozum člověka – něco co člověka rozkládá, ničí - lásku najdeme v jeho dílech pouze ve výrazně duchovní podobě - totální absence milostné tématiky, (pouze nechutná erotika) - autostylizace = básník sám sebe stylizuje do pozice zachmuřeného kněze, osamělého pěvce - naproti Macharovi, Karásek chápe antiku jako dobu vášnivou, opojnou, smyslnou (orgie, chlast atd.) - 1904-uzavírá dekadentní tvorbu sbírkou Hovory se smrtí 146 - následuje řada dekadentních sbírek – 1912 – Ostrov vyhnanců – subjektivní vyprávění osamělého člověka - 1925- umírá jeho kamarád Arnošt Procházka – postupně zaniká Moderní Revue - po této depresi následuje smutné bilancování jeho života: Písně tulákovy o životě a smrti Vinobraní Próza: - román Gotická duše - nejvýznamnější dílo - typicky dekadentní román, ve kterém se objevuje žádný dramatický děj – kniha je ryze soustředěna na hrdinovo prožívání - popisování stavů jeho nitra – výrazně dekadentní - na konci románu hrdina zešílí - další romány výrazně dějové - hrůzostrašné příběhy – anglický gotický román: Román Manfreda Macmillana Skarabeus Ganymédes - Karásek též zajímavě zobrazuje starou Prahu – „oprašuje“ žánr romaneto a píše řadu zlověstných romanet: Zlověstná Madona - dále působí jako literární kritik – typický představitel kritiky dojmové/impresionistické - nepokouší se o věcnou analýzu díla, spíše zachycuje své dojmy z četby díla - vydává sborník svých kritik: Renesanční touha v umění Chimérické výpravy - nejvýznamnější soubor kritik: Impresionisté a ironikové Karel HLAVÁČEK - řazen též mezi symbolisty - hl. přínos Hlaváčkovy poezie: vnesl do české poezie výraznou sugestivní atmosféru, hudebnost - bývá chápan jako následovník Karla Hynka Máchy - narodil se roku 1874, po reálném gymnáziu studuje jazyky – zj. francouzštinu na UK - byl to vášnivý Sokol. Stává se náčelníkem - 1894-95 Sokolské sonety - jednoduchá vlastenecká poezie, ovlivněna sokolským hnutím - verše určené k propagaci Sokola a jeho ideálů - po roce 1894 u něj nastává obrat - spolupracuje s Moderní Revue jako výtvarník a básník – dekadentní poezie - posléze absolvuje vojenskou službu, omylem byl úřady označen za anarchistu, tak mu tam dávali sodu, posléze je ze zdravotních důvodů propuštěn a vrací se do Moderní Revue a vydává sbírku: Pozdě k ránu - snaha oddělit se od dosavadní tvorby - název má navodit probděnou noc – typicky dekadentní poezie - evidentní inspirační zdroje – Paul VERLAINE - Galantní Slavnosti - sám autor se staví do pozice jakéhosi aristokrata, který se staví do opozice proti současnému zkaženému měšťáckému světu Dva hlasy - báseň, typicky symbolistické dílo - nese typický znak Hlaváčkovy neurčitosti básní - zajímá se o výtvarné umění – začíná studovat na umělecké škole – Umprum 147 - vydává sbírku Mstivá kantiléna (kantiléna = tradiční italská píseň) - vrcholná sbírka jeho tvorby - inspirace i z výtvarné oblasti - atmosféra sbírky navazuje na Pozdě k ránu (opakování témat, neurčitost) - zásadní změna – postavy již nejsou aristokraté, ale jsou to plebejské postavy – nemají co ztratit - postavy: geusové – žebráci na španělské půdě holandské národnosti – povstalci proti španělské nadvládě – mořští a lesní geusové - v posledních letech života vznikají též jeho žalmy – vydávané posléze samostatně - trpěl TBC – závěrečná báseň – vše je ztraceno, vše je marné, rezignoval na vše a očekával smrt - Z posmrtně vydaných básní je nejdůležitější: Hrál kdosi na hoboj 148 XXIV. ANARCHISTIČTÍ BUŘIČI - další generace po České Moderně, většinou byli v počátcích tvorby poznamenáni spoluprací s Moderní Revue a symbolismem obecně - v době, kdy tvorbou pokročili dále, ocitli se v opozici proti symbolismu a dekadentům - dekadenti se od společnosti odvracejí, symbolisti jí pohrdají, ale anarchisté se proti společnosti bouří: snaha šokovat a děsit (vzývali satana, vedli nekonformní životní styl-tuláctví, konflikty s úřady, nevázaný osobní život) - v politice byli blízcí levicovému hnutí (komunismus apod.) - všem bylo blízké anarchistické hnutí – rovnost, nerozdělováno na kasty - zpočátku kompaktní skupina, později se rozcházejí: - Stanislav Kostka NEUMANN – komunista, socialista - Viktor DYK – krajní pravičák - Karel TOMAN – rodná zem, tradice - Fráňa ŠRÁMEK – vitalismus – oslava života - Jaroslav HAŠEK – utahuje si z reality - anarchisté jako celek měli často konflikty se zákonem – Proces s Omladinou - také během I. SV – nechtěli na frontu, byli proti Rakušákům Viktor DYK (1877 Pšovka - ) - pocházel ze spořádané rodiny – otec správcem Lobkovického panství - 1888- nastupuje na gympl v Praze, jeho profesorem byl Alois Jirásek - veliký vliv na něj měl proces s Omladinou – vzbudil v něm totální odpor k rakouské monarchii - během studií mu řekli, že má TBC, a tak trpěl představou, že zemře, ale byla to mylná diagnóza – depresivní poezie - posléze studuje práva – nacionalistické bouře Čechů proti Němcům – zde Dykovo vlastenectví získává výrazný a tvrdý ráz - později byl až skoro pravičák, nikdy neměl období sympatií k Masarykovi či k levičákům - začíná publikovat již během studií: 1) próza Konec Hackenschmidův Prosinec - události z roku 1897 2) poezie A porta inferi - od Bran pekelných, ovlivněn Moderní Revue - objevuje se zde typicky básnický styl Dyka: jízlivost, sebeironie, vyhrocená pointa Síla života Marnosti - úvahy o národní situaci, anarchie -1900 dokončuje Dyk práva, avšak právní praxi se nevěnuje, rozchází se s Moderní Revue - vychází sbírka Buřiči – která dala název celému hnutí anarchistických buřičů - zaujímá kritický postoj k předchozí generaci – odmítá Březinu, Českou Modernu atd. Milá sedmi loupežníků - miluje loupežníky a souloží s nimi, poté je zradí a jak je věsí, tak jim zpívá jak je milovala - Dyk se posléze živí jako novinář a básník, publikuje v časopise Pokroková Revue – nacionalistický plátek - 1907-1910 – formulují se jeho politické názory, postupně se stává větším nacionalistou a orientuje se k představě absolutní české nezávislosti – spousta lidí ho za to odsuzovala: „Co si počneme bez habsburské nadvlády?“ 149 - píše drama Posel - pobělohorské období, zde viní české stavy z nerozhodnosti a váhavosti, která zavinila tragédii na Bílé Hoře - je to o tom, že současní politici jsou příliš váhaví - je to do jisté míry polemika s Masarykem – Dyk humanitní názory smetl ze stolu-jsou na nic, chce radikální ozbrojený odpor proti Rakušákům Satiry a sarkasmy Pohádky z naší vesnice - jízlivé komentování českých vlastností: zlatá střední cesta - od roku 1910 je Dyk redaktorem časopisu Samostatnost = noviny jež prosazovaly orientaci na samostatnost - stává se členem Státoprávně pokrokové strany, která byla orientovaná také na samostatnost - všecky tehdejší jeho básně tak či onak korespondují s otázkou národní samostatnosti Giuseppe Moro - o osudu italského revolucionáře Zmoudření dona Quijota - nejvýznamnější hra, je zde zdůrazněna úloha Quijotova ideálu, je vyléčen ze svých bludných ideálů a umírá, protože nemá proč žít - Dyk se snaží čtenářům vyložit, že každý člověk by měl mít nějaký sen, ze kterým chce jít - hledá nějaký vzor a obdivuje se zejména jižním Slovanům a jejich boji o samostatnost, píše brožuru: O Balkánu a o nás - jejich ochota boje za národní samostatnost - osvobození Slovanů v Rakousku přijímá i za cenu válečného konfliktu - po vypuknutí války je časopis Samostatnost zastaven rakouskými úřady - na Dyka doléhají existenční problémy, během války Dyk píše díla ve kterých burcuje národ z apatie - píše drama: Velký Mág Lehké a těžké kroky - tato sbírka se později zařazuje do tzv. Válečné tetralogie – 1. díl - 1915 – píše novelu Krysař - Masaryk je v této době v emigraci, a posílá Dykovi vzkaz, aby též odešel ze země do exilu, ale Rakušané ho čapli a ven se nedostal – překazila mu to policie, posléze jen čekali na záminku, aby ho zatkli - Dyk publikuje v Lidových Novinách – příběhy na pokračování: Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova - román na pokračování odehrávající se v ruském prostředí, ve kterém je kritizována ruská literatura, ale není to Rusko, ale alegorie na Rakousko - rakouská cenzura to zjistila a Lidovky byly na 14 dní zastaveny a Viktor Dyk byl zatčen a propuštěn - listopad 1916 – znovu zatčen a uvězněn ve Vídni – s Kramářem, Rašínem a Klofáčem - ve vězení Dyk píše deník: Tichý dům - píše sbírku Okno – válečná tetralogie - 1917 – čeští poslanci přijímají memorandum (= prohlášení), kde se přihlásili k Rakousku – Dyk když to slyšel tak se naštval a na protest sepisuje báseň Země mluví: - zde Země mluví ke svému synovi, aby za ní bojoval – vyzývá český národ, aby bojoval za svou Zem: Opustíš-li mě nezahynu Opustíš li mě zahyneš 150 - 1917 – květen – Manifest českých spisovatelů - první ho podepsal Alois Jirásek - odpověď na poslanecké memorandum - zde jsou čeští polici vyzváni, aby se SAKRA! Starali o národní zájmy - nový císař Karel I. vyhlásil amnestii a snažil se s národy projednávat autonomii - Kramář a Rašín byli propuštěni - Dyk se zapojuje do politiky, vstupuje do Národně-demokratické strany, kde působí jako poslanec a vedle toho píše - 1925 je senátorem, poté se dostává opět do opozice s TGM, dohadují se o tom, kdo se víc zasloužil o samostatnost, zda-li domácí odboj, či exilová vláda - Dyk zemřel utopením v moři v Jugoslávii – pravděpodobně na infarkt Pozdní tvorba: - v období 1. republiky vznikají sbírky, které odrážejí jeho zklamání ze současnosti: Podél cesty Domy - satirický a jízlivá sbírka Můj přítel Čehona - kritizuje tu část úřednictva republiky, která sloužila už za Rakouska - čehona – odvozeno z rakouské hymny = ti kteří oddaně sloužily Rakousku v dobách, kdy se měli chovat pronárodně - 1930- Devátá vlna - reflektuje pověru, že devátá vlna v moři zabíjí - bilance dosavadního života, smíření s okolím Celková charakteristika Dyka: - veršem připomíná Josefa Svatopluka Machara - velká většina básní se zabývá národem – byl to až nacionalista - národ se mu stal středobodem všeho, chce burcovat ospalé Čechy, probudit je - dramatická tvorba: Revoluční trilogie - hry, jež se zabývají francouzskou revolucí 1) Ranní ropucha 2) Figaro 3) Poražení - v těchto hrách – kontrast mezi revolučními ideály a skutečností, avšak zůstává prorevoluční František GELLNER (1881-1914) - básník, prozaik, výtvarník - pocházel z Mladé Boleslavi - po maturitě na gymnáziu šel na techniku do Vídně, pak na Vojenskou Akademii v Příbrami - ve vídeňském období inklinuje k anarchismu, zahajuje spolupráci se skupinou anarchistů S.K.Neumanna - publikuje v časopise Nový Kult - po anarchismu – deziluze z anarchie a S.K. Neumanna - snaží se studovat umění – malířství, jede do Paříže, živí se tam kreslením pro satirické časopisy - v Paříži až do roku 1911, pak mu S.K. Neumann opatřil místo v brněnské redakci Lidových Novin - zde už žije spořádaný život a stává se redaktorem novin a usilovně pracuje - 1914-válka, byl mobilizován a v roce 1914 zmizel na Haličské frontě – prohlášen za nezvěstného Dílo: - zpočátku dekadent, kritizuje symbolismus pro přílišný patos, okázalost - výrazné téma: šokující bohémský život - o sexu hovoří velmi cynicky, erotika bez lásky - jakýkoliv cit končí neuspokojeně, pouze zvyšuje životní zklamání 151 - první sbírky: Po nás přijde potopa (1901) Radosti života (1903) - drama Přístav manželství – neúspěšné Nové verše (1914) - pouze s Kellnerem sestavena, vydal ji až S.K. Neumann - verše nejsou anarchistické, spíše akcentují pozdější fázi jeho života Don Chuan (1912) - veršovaný román – Don Chuan je zde spíše flegmatický bohém, než sukničkář - řada veršů určena k novinovému vydání - verše reagují na aktuální politické události - kritizují vídeňskou vládu, české politiky atd. - velmi zajímavé byly jeho fejetony - autorem řady próz – sbírky povídek: Cesta do hor a jiné povídky - román Potulný národ - z prostředí anarchistického, cenné jako svědectví anarchistického života Karel TOMAN (+1946) - vlastním jménem Antonín Bernášek - podobný vývoj jako Viktor Dyk, od tuláckého života se obrací až k lásce k rodné zemi - typická pro něj maximální střídmost jeho básní - pocházel ze Slánska, nedokončený právník - na počátku století se toulá po Evropě (Německo, Rakousko, Francie, Velká Británie) - zde se seznamuje s anarchisty, po návratu do Čech znovu odcestoval, těsně před 1. světovou dostal v Čechách místo úředníka, tak se zde usadil - v počátku tvorby ovlivněn dekadencí: Pohádky krve - 1. sbírka - velice časté téma smrti – u dekadentů typické - celkově však sbírka vyznívá jako oslava víry v život - sympatie k tulákům, vyděděncům - opouští dekadenty a stává se „básníkem skutečnosti“ – dle F.X. Šaldy Torzo života - lyrické verše – cokoliv od života chceme se nám nikdy nesplní úplně, vždy se to stane pouze torzem, ale i přesto stojí zato žít tento život - řada milostných básní, neotevřené Melancholická pouť - pocit vyděděnce, zkušenosti z cest - je zde cítit touha po životních jistotách - zároveň se rozchází i s neplodným směrem–anarchismem, ale věří v nevyhnutelnost revoluce Sluneční hodiny - řeší rozpory z předchozích sbírek - celkově zaujímá kladný postoj k životu a realitě - má kladný postoj k trpícím, chudým a vyděděncům Verše rodinné a jiné - zde reflektuje válečná léta - sbírka vyúsťuje v očekávání společenské revoluce, která změní svět k lepšímu Měsíce - alegoricky rozdělena na 12 částí - sbírka se zabývá osudem národa, hledáním jistot Hlas ticha - ohlas války, co napáchala ve světě, rozpory poválečného světa - Velká říjnová socialistická revoluce – v Rusku (7. listopadu 1917) 152 Stoletý kalendář - uzavření Tomanova díla - poválečně vydává proti-okupační verše - autor navazující na Sládka a Nerudu, stručný jednoduchý verš, nepříliš hovorný Fráňa ŠRÁMEK (1877-1952) - básník, prozaik, dramatik, publicista - nejvýznamnější přínos: objevil oblast citových a smyslových požitků ze života - výrazně ovlivňuje i následující generace – Jiří Wolker - narodil se v Sobotce - otec pracoval na berním úřadě – museli se často stěhovat (Zbiroh, Písek apod.) - v Písku, absolvoval gymnázium – nejkrásnější období života - posléze skončil v Roudnici nad Labem - zapsal se na studium práv – nedokončil - byl odveden na vojnu – tam se projevoval velmi antimilitaristicky a protirakousky – tak mu za trest vojnu prodloužili o rok - píše verše, které uveřejňuje v Neumannově Novém Kultu - od roku 1903 žije trvale v Praze - 1905 – zatčen pro účast na demonstracích a poslali ho na vojenské cvičení, tam byl tak naštvaném, že napsal báseň Píšou mi psaní - válka – odveden, bojuje na ruské frontě, onemocní, pak odveden na italskou frontu - ke konci války přeložen do Vídně, kde působil ve válečném tisku - po válce se sbližuje s časopisem Červen (S.K. Neumann) - sbližuje se s bratry Čapkovými - Fráňa Šrámek již teď nevyvíjí politickou aktivitu, stojí stranou - během okupace za II. SV prý vůbec nevylezl ze svého bytu, bylo mu s Němcovou zle - byl jmenován národním umělcem (komunistický titul), poté zemřel Dílo: 1) poezie - lyrický básník: - v počátcích dekadence (tyto verše pak zničil) - vydává první anarchistickou sbírku: Života bído, přec tě mám rád - osobní verše, lyrika ve které zdůrazňuje náladu konce století (veskrze dekadentní) - básně psané často formou lidové písně Modrý a rudý - modrá – uniforma rakouské uniformy - rudý – barva Šrámkova – anarchistů - antimilitaristické verše - 1916 Splav – nejlepší sbírka - milostné verše - píše jí v období válečném, snaží se najít co jediné dobré člověku zbývá ve válce – je to láska! - erotika, vztah k přírodě, výrazné přitakání k životu - ze všech básníků nejlépe vystihl opojení z citového vztahu Básně - sbírka, vydána po válce - přírodní lyrika k rodnému kraji – Sobotce Nové básně - životní rezignace Ještě zní Rány, růže - vydává po okupaci v roce 1945 153 2) próza - první prózy – povídky, které vycházejí souborně pod různými jmény Sláva životu Prvních jedenadvacet Kamení, srdce a oblaka - hl. téma – láska, mezilidské vztahy - z anarchistického prostředí - častými hrdiny jsou společenští vyděděnci – chudáci Buřiči - první román, nedokončený - hrdiny tohoto románu přemístil též do románu: Stříbrný vítr - vyšel roku 1910, nejlepší co Šrámek napsal - nejvýznamnější projev české impresionistické tvorby - hl. postava Jan Ratkin - je to osobnostní a milostné zrání mladého Ratkina - konfrontuje se se světem dospělých, prožívá dívčí lásky, zkušenosti, zklamání - posléze dospívá k pružnějšímu věku - Stříbrný vítr = věk mládí - zfilmováno roku 1954 Krškou, Jeníka Ratkina hrál Cupák Křižovatky - skeptičtější, více ovlivněn zklamáním ze svého reálného života - hl. hrdina je prototyp „zbytečného člověka“ ve 20. století Tělo - poválečný román – 1919 - výrazný projev vitalismu v české literatuře (vitalismus = umělecký směr, v poválečném období, jako protipól válečnému běsnění – oslavuje život ve všech jeho podobách) - hl. hrdinka – chudá dívka z předměstí, sledujeme její milostné zrání, v momentě kdy nalezne toho pravého, zasáhne do děje destruktivní válka - oslava vitálního ženství Žasnoucí voják - válečné zkušenosti zpracoval Šrámek v tomto souboru povídek Klavír a house – další řada povídek Past - 1931-temný román, velice skeptický pohled až nihilistický na lidské vztahy 3) drama - vývoj podobný próze – zahajuje impresionisticky laděnými aktovkami: Červen - hra Léto - vyšla roku 1915, je paralelou sbírky Splav - oslava mládí, lásky, přírody - hl. postavami jsou - Jan Skalník – inteligent Stáza – prostá žena Měsíc nad řekou - životní bilancování v pokročilém věku - zamyšlení se nad uplývajícím životem Plačící satyr - nic moc - tyto 3 hry (Léto, Měsíc nad řekou, Plačící satyr) později Šrámek vydal jako jakousi trilogii Hagenbek - 1920, protiválečné drama - hl. hrdina militantně založený generál - poslední dny Rakouska-Uherska, kdy bylo jasné, že se říše rozpadne Soud – výrazně protiválečné Ostrov velké lásky - odehrává se v exotickém prostředí na Azorech, vypráví o ztroskotání filmařů na ostrově, zcela se vymyká Šrámkově tvorbě a je to značně nepovedená hra 154 Stanislav Kostka NEUMANN (1875-1947) - básník, prozaik, publicista, překladatel - v 90. letech vstoupil do literatury, ovlivněn modernou, anarchismem a výsledek je, že se stal zavilým komunistou - pocházel z Prahy, otec byl politik a advokát - buržoazní synek, který se stane levičákem - hrála zde významnou roli rodinná vila na Olšanech – vychovávaly ho jeho tety po smrti rodičů - vila se později stala centrem anarchistické skupiny - nedokončil střední školu - 1893-byl odsouzen v procesu s Omladinou, ocitl se na Borech v Plzni - po propuštění působí v Moderní revue - 1896- spolu-připravovatel almanachu Secese: cílem soustředit vyznavače moderních směrů – pochybný výsledek - přelom století – angažován v anarchistickém hnutí a roku 1897 zakládá Nový kult: - Neumann z tohoto časopisu udělal nejvýznamnější plátek anarchistů: spisovatelé, výtvarnici - vydává též Šibeničky (satira) Anarchistická revue - edice Knihovna Nového Kultu – knihy ideově spřízněných autorů jak domácích, tak zahraničních - na počátku v roce 1904 jede do Vídně, pak na Moravu, kde žije dalších 10 let - na Moravském pobytu spolupracuje s Lidovými Novinami a sbližuj se s výtvarníky: Josef Čapek, V. Špála - almanach na rok 1914 a v poválečném období sehrává významnou roli při propagaci civilismu - během války na frontě na Balkánu, po válce inklinuje ke komunistům - od roku 1921 je členem komunistické strany - podílí se na komunistických časopisech: Červen, Kmen, a také Proletkult – časopisy, které výrazně zasahují do proletářské kultury (= zkratka proletkult), dále píše do Rudého práva - 1928-nové vedení komunistické strany: Klement Gottwald – vláda se štěpí a Neumann opouští stranu, která je nyní pod vedením Gottwalda, ale po čase se vrací (sebekriticky) a opět se podílí na spolupráci - 30. léta-cesta po republice – Podkarpatská Rus, dobu okupace strávil v ústranní - v roce 1945 je provolán národním umělcem (první, kdo obdržel toto ocenění) - 1947 umírá Tvorba: I. poezie 1) symbolista, dekadent, kde se stylizuje do role básníka vyděděnce, odtud sbírky: Jsem apoštol nového žití Apostrofy hrdé a vášnivé Satanova sláva mezi námi - satan symbolem pohanského života - symbolistickou etapu své tvorby uzavírá sbírkou: Sen o zástupu zoufajících a jiné básně 2) Moravské období - přírodní a milostná lyrika, zde pravděpodobně vznikla sbírka: Kniha lesů, vod a strání - příroda hraje významnou roli – ztělesnění ideálů přirozeného života - opět pravidelný rým 3) civilismus Nové zpěvy - 3 části: Zpěvy drátů Zpěvy z lomozu Zpěvy světel - tyto sbírky – snaha poetizovat věci nepoetické = oslava technologického pokroku 155 - ve 20. letech píše Neumann sbírku Rudé zpěvy - revoluční, agitační poezie - jedna z nejkomunističtějších sbírek - zde píše, jak má proletářský svět vypadat - revoluční výzvy k svržení buržoazního systému 4) intimní lyrika - trojdílná sbírka: Láska - o prvotním okouzlení, průběh vztahu až k rozchodu s milovanou Srdce a mračna - opět veřejná poezie - úderná báseň Poděkování Sovětskému Svazu Sonáta horizontálního života - silně ovlivněna socialistickým realismem = sorela - připojen cyklus básní Staří dělníci – básnická polemika s Františkem Halasem (Halas napsal Staré ženy = udřené dělnice…) - S.K. Neumann se namíchnul na Halase a napsal něco „více“ revolučního z dělnického prostředí - poté se S.K. Neumann odmlčil a až po II. SV vychází sbírka: Bezedný rok - básně k Zakarpatské Ukrajině Zamořená léta - básně z doby okupace - vnikla ve 30. letech a v době okupace, nebyla to nová sbírka, co by vyšla roku 1945 II. próza - ve 30. letech vydává jediný román: Zlatý oblak - román s milostnou tématikou – souvisí se sbírkou Láska - obecně v próze u Neumanna převažují publicistické žánry, např. sbírka fejetonů z Lidových novin: S městem za zády - ve 30. letech francouzský spisovatel André GIDE napsal knihu Návrat ze Sovětského Svazu – jedná se o knihu zaměřenou proti ruskému socialismu– Gide nenaletěl na ruskou propagandu a napsal pravdu o tamějších poměrech - S.K. Neumann se naštval a píše knihu Anti-Gide, neboli optimismus bez pověr a iluzí ve které Gidovi vše vyvracel, kterak se v Rusku žije krásně (aniž tam Neumann byl) - dále psal Neumann populárně naučné práce – např. Dějiny francouzské revoluce - také skandální: Dějiny lásky Dějiny ženy 156 Petr BEZRUČ - vlastním jménem Vladimír Vašek - otec byl profesor Antonín Vašek – jeden z prvních, kteří hlásali nepravost rukopisů (stálo ho to kariéru, od „kritiků-vlastenců“, kteří pravdivosti rukopisů věřili) - studuje gymnázium v Brně a poté přesídluje do Prahy – obor Jazykověda-filologie a studuje velmi nepořádně - po otcově smrti ukončuje svá studia a je poštovním úředníkem-přidělen do Slezska u Frýdku-Místku - během tohoto pobytu důkladně poznává místní prostředí (pěší cesty krajem) - prožívá několik neúspěšných milostných vztahů - posléze začíná psát básně - anonymně básně posílá do Herbenova Času – pod pseudonymem or roku 1899 – nikdo neví jak vypadá a kdo to je (později to vedlo k dohadům, zda-li je Bezruč vůbec autorem Slezských písní, jelikož po nich nenapsal již skoro nic – „Neukradl to někomu?“ – na studiích na koleji bydlel velmi nadaný mladý tuberkulózní básník-autor?) - Bezruč začíná psát proto, jelikož se u něj objevilo chrlení krve = TBC, s tím je spojen vznik Slezských písní - když je mu 31 let – tahal z matky peníze, otec po smrti, sám Bezruč cítí, že brzy umře a chce se „pomstít“ za smrt otce – upozornit na truchlivý osud Slezských obyvatel – útisk od Němců, Poláků a od židovských lichvářů, hospodských atd., kteří vysávali českou menšinu, co tam žila - Herben byl spjat s TGM – bojovník proti rukopisům, tak Bezruč posílá Herbenovi básně ve kterých vyjadřuje svůj odpor k Slezskému útlaku a povrchnímu českému nacionalismu – kritizuje politiky, kteří v praxi nic nedělají - jeho básně vyvolají obrovský ohlas,celá veřejnost pátrá po tom, kdo je autor a kde žije - Bezruč volil pravděpodobně anonymitu z těchto důvodů: a) neznámý bard, jeden ze Slezanů, který vykřičí křivdy do světa (lepší dopad na společnost) b) existenční obavy – mohli ho vyhodit ze státní pošty – nadával na stát c) nic jiného již nenapsal, tak jeho odpůrci vykřikují, že sbírku ukradl, tak se za to styděl - Herben Bezruče vyzýval, aby se veřejně identifikoval – bezúspěšně - Norbert Mrštík (bratr Bratří Mrštíků) chodil s Bezručem na gymnázium, vystoupil veřejně a řekl, že Petr Bezruč není nikdo jiný než Vladimír Vašek - Bezruč reagoval přímo hystericky, okamžitě se stáhl do soukromí a zakázal veškeré publikace svých básní - 1903-povolil své básně vydat knižně pod názvem Slezské číslo, až roku 1909 básně vycházejí pod názvem Slezské písně, kteroužto sbírku Bezruč neustále rozšiřoval - ze I. SV byl ½ roku vězněn, že ve Francii v tisku psal protihabsburské verše – falešné obvinění - 1928-odchází z pošty do výslužby, žije v Kostelci na Hané, posléze na Opavsku v Brance u Opavy - žije velice v ústranní a sám - z pozdější tvorby jediná báseň Stužkonoska modrá - roku 1958 umírá, po režimu oslavován jako komunistický básník, avšak on komunista nikdy nebyl, pouze protestoval proti národnímu a sociálnímu útlaku ve Slezsku Slezské písně - výrazná autostylizace – báseň má vypadat jako kolektivní výtvor – báseň stvořil lid, autor na pozadí – jakýsi lidový mýtus - autor je spíše lidový bard - působí jako svědek děje, necitelný dojem - citová účast pouze v básni Maryčka Magdónova - v básních vystupuje též markýz Gero – dle skutečné postavy arcivévody Bedřicha, který vlastnil část slezského panství - kritika lhostejnosti české politické elity k osudu Slezanů, zj. v básni Praga caput regni (=Praha hlava království) - pozor na postupné odnárodňování Slezanů, tzn. aby lidé v tomto tlaku přežili, tak se popolšťují a poněmčují - rakouská cenzura byla proti některým velmi antisemitským myšlenkám – židovští kupci a krčmáři se živili lichvou a nakonec dostali do majetku třeba všechen majetek slezských horníků - Bezruč často užívá motivy z lidových mýtů atd. 157 - zároveň v básni Labutinka reflektuje svůj tragický a neúspěšný citový život, který dává do souvislosti s odnárodňováním (zde to autor možná již trochu přeháněl) - kam Bezruče zařadit? – generačně spadá mezi buřiče, avšak tvorbou?: návaznost k: 1) volný verš – symbolisté 90. let – Otakar BŘEZINA, Antonín SOVA 2) věcnost, jízlivost – Josef Svatopluk MACHAR 3) lidové písně a pamfletické prvky – mladí anarchisté – Fráňa ŠRÁMEK, František GELLNER 4) spjat s lidovou tvorbou Jaroslav HAŠEK (1883-1923) - autor který se proslavil nejen svým dílem, ale spíše i svým hýřivým životem a nadměrným užíváním alkoholu, které mu nakonec zkrátilo život - jeho otec učitel, Hašek nedokončil gymnázium a vyučil se drogistou, poté studuje obchodní akademii a úspěšně skládá maturitní zkoušku - působí jako bankovní úředník - živil se jako spisovatel na volné noze – povídky v Národních Listech, bohémské cestování po Evropě - na čas se sbližuje s anarchisty – rediguje Omladinu, komunu – anarchistické časopisy - přispívá do mnoha satirických časopisů – Kopřivy, Humoristické listy - 1911-jeho 1. mystifikace, co ho proslavila, častý návštěvník hospody Kravín, neměl moc peněž, tak se rozhodl, že založí politickou stranu a schůze bude pořádat v hospodě, čímž splatí hospodskému dluh - založil Strana mírného pokroku v mezích zákona – Hašek se proslavil několikahodinovými proslovy, ve kterých parodoval bezúčelné politické žvanění, nakonec dostali 38 hlasů od štamgastů, ale hlasy byly neplatné, jelikož stranu řádně nezaregistrovali - výsledkem bylo dílo Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona - Hašek dále působí jako redaktor Světa zvířat a stává se majitelem kynologického ústavu – chytal vořechy a barvil je barvou a prodával je jako exotické psy, když mu teklo do bot, tak s tím skončil - před válkou se oženil -1915 – jde na frontu – dezertuje k Prusům – legie za boj o samostatnost, zde rediguje časopis Čechoslovan - 1918- dezertuje z legií a stává se členem Rudé Armády, vzorným soudruhem a dostává se až na Dálný východ - komunistickou stranou je vyslán do Čech na pomoc revolučním bojům v Čech -1921-25 vrací se velmi ostražitě do Prahy i s novou manželkou z Ruska – Šurou – má 2 manželky - kvůli problémům s manželkami (chlastá jako prase) a věřiteli utíká z Prahy do Lipnice nad Sázavou, zde píše konečnou verzi knihy: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války - čím dál více pije a roku 1923 se upil k smrti - místní Sokolové z Lipnice mu vystrojili pohřeb – Hašek byl velmi zadlužen Tvorba: - prozaik – když psal básně, tak pouze parodie – Májové výkřiky – parodie na Máj - povídky: - pouze v časopisech, knižně roku 1924-29 (špatně zpracované) - celkově jeho tvorba začala vycházet až v roce 1955 - autorem řad humoresek, soubory: Dědictví po panu Šafránkovi Trampoty pana Tenkráta - 1911- Hašek uveřejňuje sérii povídek se Švejkem – hlupák, postava zrála postupem času, zde jinak, než jak ji známe z románu - ústřední dílo: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I.-IV. Díl - román je nedokončený 158 - původně vycházel jako lidová četba na pokračování – lid nadšen, vlastenci a bývalí legionáři zhnusení - kniha velmi rychle vychází v Německém překladu a získává záhy světový úspěch - kdo je Švejk?: 1) velmi chytrý člověk, který pochopí, že ve válečné absurditě musí předvádět, že je slaboduchý blb – plní příkazy doslovně, neodporuje jim 2) je to skutečně takový pitomec – kniha je soupis osudů blbce ve válce - spíše se přikláníme k první tezi - kam Švejka Hašek chtěl až dovést, kdyby to dokončil? – pravděpodobně ukázněný revolucionář - Švejk je román světového renomé, válka je absurdní, tudíž se chová logicky (předlohou k postavám Franze Kafky) - ostatní postavy – skrývají jakousi symboliku–reprezentují rozšířený typ v Rak-Uher.armádě: - feldkurát Katz (polní duchovní) – páter co se stará o chlast a ženský - nadporučík Lukáš – český důstojník oddaně sloužící rakouské monarchii: „Buďme Češi, ale nikdo o tom nesmí vědět!“ - poručík Dub – slídí, bývalý učitel, snaží se mravně kárat vojáky: „Vy mě ještě neznáte, ale až mě poznáte, to se budou dít věci!“ - každá postava reprezentuje výrazný typ osob, které bylo možné najít 159 XXV. DALŠÍ PŘEDVÁLEČNÉ SMĚRY V ČES. LITERATUŘE I. ČESKÝ NATURALISMUS - umělecký směr z Francie – nejvýznamnější – Emil ZOLA - do Čech doráží se značných zpožděním - jejich tvorba vrcholí až na počátku 20. století - prvním z těchto výrazných ažurou – naturalistů byl: Karel Matěj ČAPEK-CHOD (1860-1927) - prozaik, jeho dílo vyzrálo až ve 20. letech 20. století - Chod – si přidal k jménu, aby se odlišil od Karla Čapka, pocházel z Domažlic (Chodové=strážci hranic) - v Praze vystudoval práva, praxi nevykonával, působil jako žurnalista v různých novinách: Národní Listy, Národní politika - značná část jeho žurnalistické tvorby se skládala z: divadelních a výtvarných kritik - často zastává výrazně pravicová stanoviska - v beletrii debutuje povídkami – soubor Povídky - inspirace naturalismem - postavy v chorobné situaci, psychicky vyšinuté, jak je u naturalismu obvyklé Nejzapadlejší Slovan - podtitul Historie ve třech kapitolách - tři části tohoto románu – romantický, realistický a naturalistický styl - třikrát sledujeme stejný osud přednosty stanice, ale jinak stylisticky zpracovaný Kašpar Lén mstitel - nejslavnější román z roku 1908 - Kašpar Lén – zedník, primitiv jednající pudově - 1. část – především dějová – Lén se chce pomstít svému zaměstnavateli jelikož zneuctil dceru jeho kamaráda a tím zkazil nevinnou duši - 2. část – proces s Kašparem Lénem – typicky naturalistický postup Antonín Vondrejc - další román, z uměleckého prostředí - talentovaný student, básník, redaktor – člověk, který si připadá zbytečný - kontrast mezi snem a skutečnost – představuje si, že bude velikým autorem, ale působí jako korektor - končí jako milenec hospodské, která ho pouze využívá - z tohoto prostředí se snaží uniknout, ale každý únik skončí trapně a je tam kde byl - teprve na smrtelné posteli si bere milenku a v okamžiku smrti se smířil se životem - román je tvořen sledem samostatných kapitol Turbina - nej. Román, hlavní postavou podnikatel Ullik - obraz Ullika a jeho rozsáhlé rodiny – rodina podnikatelsky upadá a sledujeme její úpadek - symbolicky v Ullikově závodě instalují novou turbínu, která se porouchá a zdemoluje celou továrnu – turbína měla zachránit úpadek podniku - sledujeme jednotlivé postavy – jejich deziluzi – do života šli s velkými sny, ale končí špatně Jindrové - další román, sága týkající se typicky pražské rodiny - před válkou, během a po válce (I. SV) – jejich osudy - poslední 2 významné romány: Vilém Rozkoč Řešany - vystupuje zde řada ostav z Vondrejc a Turbíny - v těchto dvou románech – prostředí umělecké a výtvarné – bohémové - sochař co ztrácí chuť tvořit, po válce žije ve vesnici, kde začíná znovu tvořit - Čapek-Chod je autorem řady dalších povídek a dramatických her – neúspěšné 160 Anna Maria TILSCHOVÁ (1873-1957) - snaží se zobrazit život soudobého pražského měšťanstva - úpadek tradičních měšťanských rodin - zároveň zobrazuje umělecké prostředí světa umělců - pocházela z rodiny zámožného advokáta, manžel významný vědec na Universitě Karlově - patřila k autorům soustředěných kolem Herbenova Času - frustrující zážitky: sebevražda manžela a bratra 1) 1. okruh, rozsáhlé osudy měšťanských rodin Fany - první práce, dospívání dívky z měšťanské rodiny, prázdné prostředí - další dva díly: Stará Rodina, Synové - v těchto následujících dvou dílech – podnikatelská buržoazní rodina Kučerů – otec vede rodinný podnik a synové rozhazují rodinné jmění a podnik přivádí do zkázy Dědicové - další podobný román - hl. hrdina synek z bohaté rodiny, co se rozchází s bohatou rodinou a žije prostým životem Haldy - z prostředí ostravských dolů 2) 2. okruh, pražský umělecký svět Vykoupení - životní osudy malíře Antonína Slavíčka - maluje českomoravskou vrchovinu a spáchal sebevraždu - vztah s jeho manželkou – po jeho smrti žena pozná sama sebe Orlí hnízdo - osudy rodiny Mánesů 3) 3. okruh, vědecká tématika Alma Mater (= matka živitelka – universita, kterou jsem vystudoval) - lékařské prostředí, vědci na universitě - 2 typy lékařů: egoista, sobec X obětavec, zapálený vědec Božena BENEŠOVÁ - původně vychází z naturalismu - později se odklání od naturalistického pojetí tvorby - hl. téma – osudy mladých lidí konfrontované s maloměšťáckou společností - zpočátku píše povídky: Nedobytá vítězství Tiché dívky - nejslavnější novela: Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová - zrání mladé dívky – setká se s dvěma chlapci – přezdívky - dramatizace od E.F. Buriana – vynikající zpracování novely - o I. SV píše trilogii: Úder Podzemní plameny Tragická duha - osudy proletářské rodiny za I. SV 161 II. SECESNÍ LITERATURA - secese – má i literární podobu, splývající se symbolismem a dekadencí - Almanach Secese – vyšel roku 1897 – redigoval ho S. K. Neumann - přispěli do něj různí autoři, umělecky ne příliš úspěšný - se secesí byl spjat časopis Volné Směry – F. X. Šalda - znaky secese: - obliba mytologických postav, zjevů (nymfy, vodík apod.) - záliba v pohádkových motivech, často vyprávěno dramatickou formou - secesí ovlivněni: Julius ZEYER – Radúz a Mahulena Jaroslav KVAPIL - dramaturg národního divadla (manželka Kvapilová – herečka) Princezna Pampeliška - libreto k rusalce (A. Dvořák) - malá mořská víla o česku, chce být člověk, princ jí pak nechá a ona ztrácí hlas - spisovatelé ovlivněni secesí: Václav HLADÍK - orientuje se na pražské prostředí, salony vyšší společnosti - romány: Z lepší společnosti Trest Václav ŠTECH - zpodobňoval české maloměsto – kritika, ironie Maloměstský pepř Třetí zvonění – veselohra - v Praze secesní: - vznik umělecké bohémy (pracovitý, neusedly, nevázaný život – alkoholické i erotické požitky) - bohéma – slovo vzniklo ve Francii – na konci 19. století Francii prošlo několik vln kočovných cikánů (šli tam přes Čechy) a když se Francouzi cikánů ptali odkud pochází, řekli že z Bohéme (= z Čech) - vznik literárních salónů = hospody, kde se lidé scházeli: Dům u Halámků - dnes Náprstkovo Muzeum - chodili sem autoři starší generace (Eliška KRÁSNOHORSKÁ, Julius ZEYER) Pivnice u Ježíška - ve Spálené ulici - chodil sem Jan NERUDA, Mikoláš ALEŠ Literární salóny: 1) skutečný literární salón se vytvořil až u manželů Svobodových – Růžena a F.X. Svobodovi - ústřední postavou tohoto salonu byl F.X. ŠALDA (milenec Růženy) 2) Rodina Braunerova - sochařka Zdenka Braunerová - zde se scházejí výtvarníci a spisovatelé – Julius ZEYER, Vilém MRŠTÍK, sochař BÍLEK - z tohoto salónu vzešla akce Za záchranu Staré Prahy - v této době se vše bouralo a chtěly se ve staré Praze stavět bulváry a Pařížskou ulici chtěli celou zbourat a zničit cenné domy, a tak Braunerovic společnost vydává brožuru: Bestia Triumphans (Triumfující bestie) - protestují proti ničení starých ulic, které by padly za nové výstavby 162 III. PRÓZA STOUPENCŮ ČESKÉ MODERNY - řadíme sem autory, kteří: - prosazovali se v poezii, nespokojeni se situací v 90. letech - zásady a postupy se blíží Manifestu české moderny - 1. spisovatelka, kterou sem můžeme zaškatulkovat je: Růžena SVOBODOVÁ - pochází z Mikulovi u Znojma, posléze se přestěhuje do Prahy a bere si básníka F.X. Svobodu - byla to autorka zcestovalá – Itálie, Čechy (Beskydy) - za I. SV pracovala v dobročinných spolcích - měla řadu příznivců i obdivovatelů – např. F.X. Šalda tvorba v 90. letech: - pozornost nevěnuji ani tak ději, ale psychice hlavních postav (často ženské hrdinky) Přetížený klas - hl. hrdinka není schopna se ztotožnit s tupou měšťáckou společností - není schopna se do společnosti zařadit - v dalších prózách opět řeší osudy žen: Milenky - román Posvátné Jaro - soubory povídek Černí myslivci - nejvíce ceněná kniha povídek - devět povídek spjatých s jednou ústřední postavou – povídky o lásce Ráj - autobiografická próza, autorčino dětství - nedokončené Vilém MRŠTÍK (1863-1912) - z rodiny ševce, narozen na Jimramově (Moravské Slovácko) - po neúspěchu u maturity, se mu to podařilo v Brně - studoval s TGM na Pražské universitě - stal se uznávaným znalcem a překladatelem ruské literatury - působil jako úředník, nenachází existenční zajištění - uchyluje se k bratrovi Aloisovi do vesnice Diváky u Hustopeče - sblížil se s modernisty, podepsal manifest, začíná se zabývat politikou - navštívil Rusko a jiné slovanské země a vytvořil svéráznou slovanskou filosofii: - řekl, že nejryzejší Slované pochází z Moravy - vydává časopis Moravsko-Slezská Revue - v depresích končí život sebevraždou Dílo: - literární teoretik, zásadní zásluhy o probojování realismu a naturalismu v české literatuře - jako vzor viděl francouzský a ruský realismus - výrazně uvítal impresionismus jako směr - věnoval se 2 žánrům – román a drama - první hra: Paní Urbanová - klišovité téma – manželský trojúhelník Maryša - proražení realismu v českém divadle - autorství spolu s bratrem Aloisem - próza – román Pohádka Máje - zamilovaní Ríša a Helenka–romantická láska dvou lidí v kulisách májové přírody(Český Ráj) - pouze city, pocity, vzájemná hnutí mysli - vedle Stříbrného větru od Šrámka asi jeden z nejpůsobivějších románů české literatury, který z tohoto směru máme – štěstí postav odvislé od přiblížení a žití v souladu s přírodou 163 Santa Lucia - student Jiří Jordán přichází do Prahy a představuje si, e bud mít super žití - když přijede, tvrdě spadne na zem – deziluze - posléze v chudobě a zapomenut umírá - název odvozen od italské skladby, která opěvuje krásy Neapole Zumři - nedokončený román, z pražského vysokoškolského prostředí – studenti - název dle rodiny IV. GENERACE Z ROKU 1914 - poslední předválečná generace básníků a umělců - skupina mladých básníků vstupujících do literatury almanachem – Almanach na rok 1914 - šlo jim o toto: 1) snaha prosazovat moderní umění 2) odmítání symbolismu a individualismu generace 90. let (Moderna) 3) pozitivní vztah k moderní technické civilizaci 4) požadavek modernosti poezie – experimentují s volným veršem 5) zabývat se především výtvarným uměním (Josef Čapek, Václav Špála-malíři, Emil Filla „Filasso“ (jako že kopíruje Picassa)) 6) Spisovatelé – S.K. Neumann, Karel Čapek, Otakar Theer Otakar THEER - básník, prozaik, dramatik - pocházel z důstojnické rodiny – studoval v Praze na klasickém gymnáziu - publikuje v časopisu Lumír - po absolvování filosofie působí jako knihovník na Universitě Tvorba: - výrazně ovlivněn Březina, zejména ve sbírce Výpravy k Já - další sbírky: Úzkosti a naděje Všemu navzdory - Svoboda ducha, umělecké tvorby, odpor k dávné kultuře Faëthon - nejslavnější básnické drama, inspirace v řecké mytologii - hl. motiv je vzpoura Faëthona proti Bohu Petr KŘIČKA - blízký generaci 1914, není členem; působí jako úředník, knihovník Tvorba: Šípkový keř (1916) - působil na frontě - tato sbírka je odrazem lásky k životu, odporu k válce Medynia Glogowska - vyprávění zážitků z fronty - líčena chvíle před útokem Bílý šít – další poválečná sbírky Světlý oblak – po II. SV - konkrétní událost, boje v Jugoslávii, kdy nacisté povraždili více jak 6000 lidí v městě Kragujevac - překladatel – Charles Baudelaire, Alexandr Sergejevič Puškin 164 XXVI. OHLAS I. SVĚT. VÁLKY VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE Historické pozadí: - 28.6.1914 – 1918 - organizace Černá ruka za osvobození Bosny zabila Ferdinanda D´Este v Sarajevu – vrah Gabrielo Princi - zabili i jeho choť hraběnku Žofii Chytkovou, první manželství, vezme si ji, ale děti nejsou nástupci na trůn - Gabrielo Princi – odsouzen a umírá v Terezíně, TBC, student - Rakousko-Uhersko + Německo – Trojspolek (Itálie do roku 1915) X - Dohodové mocnosti – Rusko, Francie, Anglie, USA-1917 - veliký šok – masové zabíjení (milióny obětí), konec války výrazná přestavba Evropy - čeští vojáci: - oblékali uniformy Rak-Uher - zemřelo 400 000 Čechů - válka probíhá na Ruské a Italské frontě – legie – přispějí k uznání plánů emigranta TGM - 28.10.1918 – Muži Dvacátého osmého října – Rašín, Švehla, Stříbrný, Soukup, Vavro Šrobár (Slovák) - vznik Československa – Masaryk se vrací z exilu – zvolen prezidentem V české literatuře - legionářská literatura – oslavná díla o legiích, psané legionáři Obecně situace po I. světové válce: - obrovský otřes pro obyvatelstvo Evropy (částečně i USA) - zpochybnění všech dosavadních hodnost, kterým lidstvo věřilo - prudký růst levicových, radikálních názorů (vznik Sovětského Svazu – socialisti SSSR) - celou Evropou proběhla vlna nepokojů a sociálních revolucí po vzoru ruských bolševiků Literatura: - o deziluzi, zklamaném vlastenectví, vše je jinak, než bylo před válkou - kritika měšťácké společnosti I. NĚMECKÁ LITERATURA Erich Maria REMARQUE - vlastním jménem Erich Paul Remark - známá je též jeho láska k Marlene Ditrich – také utekla z Německa před nacismem - nejvýznamnější román Na západní frontě klid - román výrazně autobiografický - chlapci z gymnázia zfanatizováni učitelem literatury se dobrovolně přihlásí do armády - začínají velmi tvrdý výcvik, když jsou ale na frontě, zjišťují jaké je to s vlastenectvím, stávají se z nich zkušení vojáci a postupně umírají - hl. postava Paul Bäumer-umírá na konci války, kdy je na západní frontě klid-padl v září 1918 - důležité jednotlivé epizody: - válka vytvořil propast mezi ním a rodinou, není schopen normálního života, rodinou se mu stala jeho jednotka v zákopech Cesta zpátky - navazuje na knihu Na západní frontě klid - působné vylíčení života vojáků, co se vrátili do společnosti po 4letech strávených v zákopech - mají obrovské problémy navrácení do života - zničená generace - lehce nastíněno počínající nacistické hnutí Tři kamarádi - realita poválečného Německa - tragická láska hl. hrdiny s TBC dívkou, která umírá, mají auto kabriolet - nástup nacistů – zabijí mu kamaráda 165 - po roce 1933 – nástup Hitlera k moci - Remarque je jedním z autorů, co odhází do emigrace /není žid/ - nacisté Remarqueovi nabízí, aby se vrátil a měl se velkolepě, kašle na ně - odchází do USA, dožívá ve Švýcarsku, kde píše romány popisující osudy německých emigrantů: Vítězný oblouk Noc v Lisabonu Miluj bližního svého Černý obelisk - období II. SV pochází knihy: Čas žít, čas umírat – východní fronta s Němci Jiskra života – z koncentračního tábora - tyto knihy nejsou tolik autentické, Remarque se nezúčastnil bojů za II. SV - další romány z poválečné doby: Nebe nezná vyvolených - automobilový závodník se zamiluje do TBC dívky Arnold ZWEIG - německý spisovatel (!!!Neplést s Rakušanem Stephanem Zweigem!!!) - prozaik a dramatik - v době nástupu nacismu odhází do Palestiny, po válce šel do NDR - o I. SV napsal románový cyklus: Velká válka bílých mužů - zobrazení německé společnosti těsně před a během války Spor o seržanta Gríšu - dramatická hra vycházející z Velké války bílých mužů - příběh ruského zajatce v Německu, který se stává obětí pruského militarismu, odsoudí ho za absurdní přestupek k trestu smrti II. FRANCOUZSKÁ LITERATURA Romain ROLLAND - nejvýznamnější: Petr a Lucie - krátká novela, velice dojemná, protiválečně orientovaná - napsaná dle skutečné události – německé dělo Berta, bombardovalo Paříž – spadne kostel, který pohřbí během bohoslužby hlavní hrdiny – velmi romantické - ve skutečnosti tam zemřeli Rollandovi přátelé Henri BARBUSSE - narukoval jako dobrovolník v I. SV, posléze vyznamenán za chrabrost - válku zažil, píše román Oheň - podtitul Bojový deník jednoho družstva – nemá ústředního hrdinu, je jím celý oddíl - změť příběhů, které vojáci zažívají na frontě - kontrast fronty a zákulisí války – dovolené v Paříži apod. - kritika vedení války – nedostatečná péče o raněné vojáky, špatná organizace - vyznívá výrazně protiválečně - tento román vyšel roku 1917 v Rak-Uher jako válečná propaganda, aby ukázali jak je na tom jejich nepřítel Francie špatně - román měl vyznít, aby se už žádná válka neopakovala - Barbusse zakládá hnutí Clarté (jasno – sdružení intelektuálů a umělců ze všech válčících zemí (i nepřátelských) – cílem bylo, aby se zabránilo dalším budoucím válkám 166 III. AMERICKÁ LITERATURA - generace mladých autorů poznamenaných válkou - část života prožili v Evropě v Paříži (po válce) - kruh umělců – ústřední postavou byla americká spisovatelka Gertruda Steinová – sami si říkají Ztracená generace (název vznikl z pařížského příběhu s automechanikem z války – neopravil auto Gertrudě včas a majitel opravny řekl, to je ta ztracená generace) - byli válkou zničeni, i přesto, že je nezasáhly granáty - nejvýznamnější autoři: Ernest HEMINGWAY Francis Scott FITZGERALD Ernest HEMINGWAY - veliká proslulost, maska civilního člověka za výtržníkem, děvkařem a ochlastou (Cuba Libre, Mojito = jeho oblíbený koktejly) - za války dobrovolník na italské frontě jako zdravotník (Itálie byla původně na straně Rakouska, do války nevstoupila, a v roce 1915 proti Rakušanům, USA do války vstoupila až v roce 1917 – Hemingway šel dobrovolně dříve) Sbohem Armádo - výrazně autobiografický, zážitky z italské fronty - román vypráví o mladém Američanovi, zdravotník, který je raněn do nohy - v nemocnici se seznámí s Anglickou ošetřovatelkou a po porážce Italů o vlas unikne zastřelení a uniká do Švýcarska - jeho žena a dítě zemřou při porodu – hrdina osamocen Fiesta (I Slunce vychází) - fiesta = španělský svátek – býčí zápasy apod. - I Slunce vychází = původní název - román z I. SV, o vlečném hrdinovi, tragické zranění během války mu neumožňuje prožít plnohodnotný milostný vztah - Hemingway byl též vynikající povídkář – soubory povídek z autorova mládí a lehce i z války: Muži bez žen Vítěz nebere nic - Styl Hemingwayova psaní: - píše jako princip ledovce 9/10 je pod hladinou – mnohé je nevysloveno - čtenář si sám musí domyslet pár věcí - tento styl pravděpodobně vychází z novinářské praxe - úhlavní téma: situace člověka v mezních situacích Francis Scott FITZGERALD - dobrovolník americké armády za I. SV - jeho tvorba se přímo k válce stahuje jen okrajově – v náznacích, retrospektivně ve vyprávění hrdinů - 20. léta – jazz – hudba mladých – konjunktura – USA je na tom o dost lépe než Evropa - Ford vyrábí auta, prohibice alkoholu, mafie apod. - Fitzgerald zobrazuje život vyšší společnosti – Kalifornia - dílo – dále v meziválečné literatuře, jelikož nebyly válečné John Dos PASSOS - syn portugalského přistěhovalce Tři vojáci - román ze zážitků z vlky Jižanská literatura: - Sever X jihu – nenávist k černochům William FAULKNER - romány výrazně psychologicky zaměřené Sartoris - týkající se války – hrdina příslušník ztracené generace po návratu z války se snaží vrátit zpět do života, sám Faulkner byl za I. SV letec 167 IV. ČESKÁ LITERATURA – ODRAZ I. SV VÁLKY - vnímání války je v Čechách odlišné například od Němců – pro nás pozitivní dopad – vznik samostatného českého státu, během války se vztahy Čechů s Rak-Uher vyhrotili, avšak roku 1914 si moc lidí samostatnost nepřálo - během války existuje: a) zahraniční odboj – Masaryk b) domácí odboj – Maffie = tajná organizace podporující Masaryka (byl tam třeba V. DYK) - Masaryk vede diplomatická jednání – se Štefánkem a Benešem vytvářel tzv. československé legie v Rusku (bylo jich tam 70 000) a v Itálii (20 000), také částečně ve Francii - řada těchto legionářů po válce píše a vzniká tzv. legionářská literatura – vojenské zážitky legionářů: jednostranné, schematické vyprávění hrdinných boj legionářů (zkreslené, neobjektivní) - během války roku 1917 autoři co zůstali doma sepsali spis Manifest českých spisovatelů, který vyzýval české politiky, aby nepodlézali rakouské monarchii a starali se o národní zájmy - nejlepší autoři legionářské literatury: Rudolf MEDEK (1890-1940) - původně profesí učitel, poté jeden z nejaktivnějších důstojníků ruských legií - po návratu do vlasti je důstojníkem armády - stává se ředitelem památníku legionářů – muzeum u Žižkova památníku - měl 2 syny: Mikoláš – surrealistický malíř Ivan – exilový novinář za komunistické vlády v Čechách (v době vlády Václava HAVLA byl šéfkancléř prezidenta republiky, odešel kvůli Dagmar Veškrnové-Havlové) - sám Rudolf Medek začíná psát již před válkou, ovlivněn Moderní Revue – sbírka: Půlnoc Bohů - po návratu z Legií píše básnickou sbírku: Lví srdce - sbírka zabývající se legiemi – nejznámější báseň Zborov - bitva u Zborova roku 1917 – české legie v Rusku X Rakušanům - ironií osudu je, že na obou stranách byli čeští vojáci, kteří proti sobě bojovali - próza: Anabáze - rozsáhlý cyklus románů – 5 dílů: 1) Ohnivý drak – vypuknutí války 2) Veliké dny – zformování legií 3) Ostrov v bouři – situace v době Ruské revoluce 4) Mohutný sen – události na Sibiři 5) Anabáze – zvěr pobytu legií – návrat do vlasti Plukovník Švec - hra, skutečná postava důstojník legií - závěr války, rozklad morálky, vojáci odmítli poslouchat jeho rozkazy, urazili ho na cit a neunesl úpadek legií, tak spáchal sebevraždu - Medek byl výrazný kritik Haškova Švejka, řekl mu, že chytnout ho na Sibiři, tak ho nechá zastřelit, Hašek mu na to odvětil, že on by ho pozval na pivo, tak se spolu v hospodě ožrali Legenda o Barabášovi - přímá polemika se Švejkem - celkové literární kvality Medkova díla jsou minimální, ale ceníme vřelé vlastenectví v jeho díle, avšak nedostatečná je psychologie postav – holt literatura psaná vojákem 168 Josef KOPTA - literárně kvalitnější než Medek, legionářům věnoval pouze část svého díla - poté psal psychologické romány, které s legiemi nemajíc nic společného - román Třetí Rota - osudy českých vojáků (zajatci Pruské armády) - v době Ruské revoluce legionáři bojovali proti Rudé Armádě (kvůli paktu z roku 1918 Němců s Bolševiky se češi ocitli uprostřed) – poté se museli probojovat z Ruska domů do vlasti – konflikt nebyl zamýšlen – vyprovokovali ho Rusové - román psychologický a objektivnější než dílo Medka – naspal další díly: Třetí rota na magistrále Třetí rota doma - završil tím úspěšnou sérii románů s kolektivním hrdinou – Třetí rota František LANGER - část tvorby věnuje legiím Železný vlk – román Jízdní hlídka – drama - velice dobrodružné drama, hlídka legionářů, kteří se brání bolševické přesile a postupně tam umírají – velmi vlastenecké dílo Obecně ČESKÁ LITERATURA - v dalších obdobích se autoři vrací k legionářské tématice velice překvapivě - později se k legiím vrátili tito autoři: Václav KAPLICKÝ - reportážní román Gornostaj Jaroslav KRATOCHVÍL - román Prameny - avšak nejvýznamnějším počinem české literatury k I. SV je Švejk od Haška 169 XXVII. MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA V EVROPĚ I. NĚMECKO - rozhodující literární směr je stále kritický realismus - většina autorů v konfliktu s nacistickým režimem, proto volí emigraci - někdy též humanistická literatura (zaměřená proti Hitlerovi) Bratři MANNOVÉ 1) Thomas MANN (1875-1955) - pocházel ze starobylé měšťanské rodiny z města Lübeck - otec velkoobchodník, senátor v lübeckém parlamentu, byli to bohatí měšťané - měšťanskou třídu zobrazuje ve svém 1. románu, který mu zaručil úspěch a slávu: Buddenbrockovi - několika generační román, líčení osudů měšťanské rodiny a jejího pozvolného úpadku - 1. generace založily bohatství rodiny, v těch dalších nebyli Chopini majetek udržet a rodina upadá a chudne - ve svých dalších románech vztah umělce ke světu, co cítí když píše apod. – zj. v povídkách: Smrt v Benátkách - otázka odpovědnosti za svou tvorbu - zfilmováno Luchinem Viscontim (italský neorealistický režisér) Královská výsost - na dvoře německého knížectví, společenský román - během 1. světové zpočátku vystupuje jako nacionalista – Úvahy nepolitického člověka - posléze mění názory, odporuje účasti Němců ve válce, nyní souhlasí s bratrovými názory, předtím byli v rozporu, protože Heinrich Mann válku odsuzoval již od začátku - po válce píše román: Kouzelný vrch - vysokohorské sanatorium pro pacienty s TBC, kde se setkávají tři pacienti – každý symbolizuje významný poválečný směr (demokrat, nacista, liberál), vyznívá jako varování před nacismem Mario a kouzelník - protifašistická novela odehrávající se v Itálii, kde je na dovolené německá rodina - jsou konfrontování s fašistickou atmosférou - v této povídce se vyrovnává s vlivem Friedricha Nietzscheho a staví se na stranu demokracie - 1933 – nástup Hitlera k moci, před emigrací Mann udělal přednášku o Richardu Wagnerovi, zastává se ho, že byl umělec své doby, odmítá aby byl Wagner znacizován Němci, kde si jeho úryvky z oper pouštěli na pozadí nacistických sjezdů - Thomas Mann emigruje do Československa, přijímá občanství, pak odchází do USA, život dožívá ve Švýcarsku Josef a bratři jeho - starozákonní tématika, antisemitské Lota ve Výmaru - připomíná Goethovo období a německou kulturnost, že Němci nejsou barbaři Doktor Faustus - složité filosofické dílo, ve kterém se autor snaží vyrovnat s Nietzschem a s nacismem - vysvětluje kde se vzal kult Wagnera, teorie nadřazenosti rasy, nadčlověka - objektivně ukazuje německé tendence na které navazuje Hitler – nespadlo to z nebe - kniha vypráví o mladém hudebním skladateli, kde wagnerovská hudba je zdrojem nacistických nálad 170 2) Heinrich MANN (1871-1950) - jeho poválečná tvorba vychází z naturalismu – román V zemi hojnosti - ovlivněn dekadenci – románová trilogie Bohyně - posléze příklon ke kritickému realismu, píše román ze školního prostředí – hrůzný profesor Neřád (jmenuje se Raat a oni mu říkají Unrat = neřád) Profesor Neřád - kritika pruského militarismu a německého školství (celé společnosti) - tupý nemorální profesor, který si hraje na moralistu, má veliký vliv na formování mladých myslí - trilogie Císařství: 1) Poddaní 2) Chudí 3) ??????? - kritika militarismu, nacionalismu - významná je jeho Esej o Zolovi - píše před válkou - obdiv francouzské kultuře a odmítá I. SV válku, jeho bratr s ním souhlasí až později - po nástupu Hitlera k moci emigruje Heinrich do Francie a jako vděk, že ho přijali, píše dvojici románů o Jindřichu IV. Navarrském: Mládí krále Jindřicha IV. Zrání krále Jindřicha IV. - zrušil Edikt nantský – přináší tím snášenlivost a toleranci Lion FEUCHTWANGER - autor židovského původu, studoval gymnázium, filosofii - celá jeho tvorba přináší výrazný zájem o židovskou tématiku - až do roku 1925 píše dramata: Král Saul - spolupracuje i s dramatikem Bertholdem BRECHTEM - ve dvacátých letech začíná psát romány: Ošklivá vévodkyně - roku 1925 se proslavil románem, který byl předtím zpracován jako drama: Žid Süss - vyprávění z 18. století v roztříštěném Německu - finančník Süss má výrazné postavení na panovnickém dovře, když ho panovník nepotřebuje, tak se ho zbaví – nástup a pád mocného žida (tento román byl zneužit nacistickou propagandou – idea románu byla posunuta a byl výrazně antisemitský, že žid Süss za vše může – není to řečeno přímo, ale všem to dojde) - dále román: Úspěch - varování před nástupem nacistů - sám Feuchtwanger sedí v Berlíně, píše o tom, že je to město budoucích emigrantů - 1933 odchází do USA, odkud se již nevrátil - v amerických novinách rozebírá Hitlerův Mein Kampf – a kritizuje jeho sloh - vrací se do Francie, prchá z koncentračního tábora, kde shromažďovali lidi na transport do Německa, kde by ho čekala jistá smrt, vrací se do USA - trilogie Čekárna - osud židů, co se s nimi dělo ve 30. letech - řadu románů píše v emigraci, satiry na Hitlera a nacismus: Nepravý Nero Josef Flavius – trilogie - židovský kolaborant co se přidal na stranu Římanů: 1) Válka židovská 2) Synové 3) Zaslíbená Země - na postavě Flavia ukazuje těžkou volbu mezi povinností k národu a záchraně vlastního krku - řada dalších románů: Židovka z Toleda 171 Herman HESSE (1877-1962) - velmi zajímavý autor, žil v Německu a pak se přestěhoval do Švýcarska a od roku 1912 tam žil - spojuje křesťanské tradice s východními tradicemi - dílo: Siddhártha - otec ho držel stranou, aby nepoznal bídu a utrpení - poté odešel z paláce, cesty utrpení a zakládá buddhismus Stepní vlk Hra se skleněnými perlami – nej. Román po roce 45 – veliký úspěch v Německu II. RAKOUSKO - rakouským autorům se doslova rozpadl „celý svět“, jejich původně veliká monarchie se smrskla na maličké Rakousko a obrovské centrum státu – Vídeň - Rakousko čelilo obrovským hospodářským problémům - rozpad monarchie hraje důležitou roli v rakouské literatuře Karl KRAUS (1874-1936) - pocházel z Jičína z německé rodiny, považoval se za rakouského němce - novinář, dramatik a prozaik - velice rozporuplná osobnost - celoživotně spjat s Čechami – zámeček ve: Vrtochovy Janovice - mecenáška umění hraběnka Sidonie Nádherná - hostila tam i Reinera Maria Rilkeho - bouřil se proti stávající vládě za Rakouska-Uherska, kritika měšťáctví, pokrytectví Poslední dnové lidstva - drama, poslední dny I. SV - skutečné postavy ve hře - hra založená na konfrontaci vlasteneckých frází, které válce předcházely, s tvrdou válečnou realitou - Evropa ztratila svůj význam Joseph ROTH (1894-1939) - vídeňský rodák, po válce putuje po celé Evropě (Polsko, holandsko, Francie) - v díle na jednu stranu kritizuje Rakousko a monarchii, ale na druhou stranu je s monarchií výrazně spjat – svět ve kterém je zvyklý žít a není schopen se bez něj obejít - občas vidíme, že starou monarchii vnímá jako Rakouskou idylu - nejvýznamnější román: Pochod Radeckého - tři generace rodiny von Trottů, kteří slouží rakouské monarchii - děd hrdina z bitev, otec správní úředník, vnuk neschopna co umře na poli v roce 1914 - velmi kritická kniha k Rakousku, uvažuje tam o všech národech, co žijí v Říši, a ukazuje tam, že tamější monarchistický svět byl lepší než to, co přišlo po válce Kapucínská krypta - tradiční pohřební krypta Habsburků v Kapucínském klášteře ve Vídni - říká, že monarchii nezničili Slované (češi), ale kreténští Nibelungové (němci) – boří tím tradiční mýtus, že Rakouskou říši rozbili češi, kritizuje především Alpské a Sudetské Němce Robert MUSIL (1880-1942) - nejvýznamnější rakouský meziválečný autor - za svého života prakticky neznámý, slávy dosáhl až po smrti - 1. román: Zmatky chovance Törlesse - odehrává se na učilišti, citové dozrávání mladého muže - v dalších dílech obraz moderního člověka tragicky opuštěného majícího zmatenou existenci – jedinou „jistotou“ je láska 172 Muž bez vlastností - nejvýznamnější román Roberta Musila - jedno z nejlepších děl 20. století - některé pasáže knihy – volný tok myšlenek hrdiny, jeho psychika je důležitá - hrdina Ulrich je typický člověk moderní společnosti, nevyhraněný, bezbožný - román popisuje poslední léta existence monarchie - Ulrich jako úředník připravuje oslavu 70. výročí nastoupení Františka Josefa I. na trůn, avšak k oslavám nikdy nedojde, protože panovník zemřel – absurdita života - ironické předvádění dvora (intriky), rozpad Kakánie (Rakousko k.k = c.k – keiser-könig) – zvláštní stát, kterému se těžko dá porozumět - 1938 emigruje Robert MUSIL z Rakouska kvůli Hitlerovi, nakonec umírá ve Švýcarsku v Ženevě Stefan ZWEIG (1881-1942) - zpočátku píše protiválečná díla: drama Jeremiáš - ve 20. letech píše novely psychologicky zaměřené, hrdinové vymykající se společenské normě (vyšinutí): Amok Šachová novela - dále řadu historických románů: Marie Stuartovna Marie Antoinetta Triumf a tragika Erasma Rotterdamského - 1935 emigroval do Anglie, cestuje do Brazílie a tam s manželkou páší sebevraždu III. ANGLIE - Anglický realistický román v meziválečném období John GALSWORTHY (1863-1933) - zámožná šlechtická rodina, působil jako advokát - zamiloval se do manželky svého bratrance – obrovský skandál, mohl si ji vzít až po letech - ve svých románech zobrazuje vyšší anglické vrstvy, bohaté podnikatele - nejvýznamnější dílo je cyklus románů: Sága rodu Forsythů - tři romány: 1) Vlastník 2) V pasti 3) K pronajmutí - zde zobrazuje svět vyšších vrstev anglické společnosti - typická vysoce postavená rodina, která nabývá bohatství - zobrazen morální úpadek rodiny - navazuje cyklus Moderní komedie - tato trilogie je umělecky mnohem méně úspěšná - další romány: Patricij – o šlechtě u dvora Venkovské sídlo Gilbert Keith CHESTERTON (1874-1936) - zámožná rodina, žurnalista, literární kritik - byl uznáván zejména Karlem Čapkem – byl to jeho vzor - romány: Napoleon z Notting Hillu - parodie na fantastické romány, kdy se v 20. století odehrává boj formálně rytířský moderními prostředky – parodie mezi 20. stoletím a středověkem 173 Létající Hospoda - fantastický román, Angličané a Turci jsou ve válce, v rámci míru si Turci Anglii zavázali, že Angličané nebudou konzumovat alkohol - nešťastný hostinský se postaví do čela lidu a vyvolá povstání Detektivky o otci Brownovi - nejedná se o název, napsal jich spousty William Somerset MAUGHAM - „anglický Maupassnant“ - původně lékař ze zámožné rodiny - román O údělu člověka - píše též řadu povídek Herbert George WELLS - pocházel z chudších poměrů, byl levicově zaměřený - považován za Dickensova následovníka - zakladatel sci-fi, pokračovatel Julese Verna, zdůrazňuje odpovědnost vědce - romány: Stroj času - 1. ze slavných románů, kde hrdina cestuje do roku 802 701, kdy narazí na zdegenerované lidstvo – chmurná vize budoucnosti - celý román jest varování, aby lidstvo řešilo sociální problémy, jinak zahyne Ostrov Doktora Moreau Neviditelný muž Válka světů - útok marťanů z Marsu na Zemi - roku 1938 režisér Orson Welles (Občan Kane) provedl rozhlasovou dramatizace tohoto díla, bylo to tak dramatické, že si lidé mysleli, že opravdu zaútočili marťani, vyvol tím velikou paniku - Wells dle píše řadu realistických románů ze současnosti - také autor řady populárně naučných knih - 1946 – zemřel těsně před výbuchem atomové bomby, za svého života bojoval proti zneužití atomové energie - osobně se s ním setkal Karel Čapek IV. USA – MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA - tendence zobrazit americké maloměsto – výrazně kriticky, vzpoura proti maloměšťákům Sherwood ANDERSON - dílo: Winesburg, Ohio - soubor povídek vytvářející organický celek - Anderson byl vynikající povídkář Sinclar LEWIS - 1. americký spisovatel, který dostal Nobelovu cenu za literaturu - pocházel z malého města Saule Center - nejvýznamnější román: Hlavní třída - osud mladé inteligentní ženy, která žije na maloměstě a brání se zaškatulkování do maloměsta – vzorná manželka pečující o dům a rodinu Babbit - ukazuje mentalitu středních vrstev na příkladu obchodníka Arrowsmith - střet vědce se snahou farmaceutických společností výsledky vědecké práce ihned zpeněžit Krev Královská – problém rasismu na Jihu 174 ZTRACENÁ GENERACE - Gertruda Steinová atd., společná zkušenost poznamenání válkou Ernest HEMINGWAY - po úspěších jeho válečných románů (viz XXIII. Ohlas světové války ve světové literatuře), se stává známým autorem, pracuje jako novinář a spisovatel - pobývá takřka po celém světě–býčí zápasy ve Španělsku,safari–lovec v Africe,Kuba-Havana-rybolov - projevuje živý zájem o problémy současného světa, velmi ostře reaguje na nástup fašismu, angažuje se ve španělské občanské válce v letech 1936-39 (1. střet demokracie a fašismu na světě) – republikáni proti generálu Francovi, který byl podporován Němci a Italy (Německá legie Kondor – němečtí bombardéru, vybombardovali město Gerniku – obraz Pabla Picassa) - Hemingway působí ve Španělsku na straně republikánů jako novinář, z pobytu vytváří knihu: Komu zvoní hrana? - název – citace z Johna Doea - příběh amerického dobrovolníka pomáhajícího republikánům - děj románu pár dní, kdy Robert Jordan – pyrotechnik, sabotér, má navázat kontakt s republikány za fašistickou linií a má vyhodit most, který je důležitým strategickým bodem pro Francovy oddíly - hrdina se seznámí s dívkou Maria, která je později obětí fašistů - zamilují se, romantická láska - při akci Robert Jordan zemře, obětuje se pro dobrou věc, most je zbořen Pátá kolona - drama věnované španělské válce - generál Franco obléhal Madrid, řekl že na něj táhle se 4 kolonami a Pátá ho čeká ve městě (od té doby obecně označení pro zrádce) Zelené pahorky Africké – zážitky z lovů na Safari Mít a nemít - zobrazení Ameriky 50. let - problém kubánské revoluce, román se odehrává na Floridě Stařec a moře - krátká novela, kubánští rybáři - starý rybář Santiago, chce okolí (i sobě) dokázat, že je schopen ještě chytit rybu – člověka je možné zničit, ale ne porazit - boj s rybou je vítězný, i přes to, že mu rybu sežrali cestou domů žraloci - poté Hemingway dostává Nobelovu cenu za literaturu - roku 1961 spáchal sebevraždu, deprese, nešlo mu psaní - posmrtně vychází: Pohyblivý svátek Ostrovy uprostřed proudu Francis Scott FITZGERALD - proslavil se již jako velmi mladý – vedl bouřlivý život, neustále přitahován hollywoodskou smetánkou, avšak nikdy tam skutečně nepatřil - manželka Zelda, dcera z bohaté rodiny, zvyklá žit nad poměry – měl z ní deprese, osobní krize - 30. léta deziluze, deprese, snaží se uchytit jako scénárista v Hollywoodu - není schopen soustavnější práce a v roce 1940 umírá Na prahu ráje – prvotina, veliký úspěch Krásní a prokletí Povídky jazzového věku – americká společnost ve 20. letech Velký Gatsby – jeho vrcholný román z prostředí americké smetánky Něžná je noc Poslední magnát – poslední dílo, neúspěšný román, původně filmový scénář, který nebyl realizován 175 John Dos PASSOS (1896-1970) - od velmi radikálních levicových názorů přešel až k velmi konzervativním názorům (pravicovým) - přistěhovalec z Portugalska Manhattan transfer - kaleidoskopický román o New Yorku USA - vrcholný román, rozsáhlá románová freska, kde zobrazuje americkou společnost od počátku století do 30. let - netradiční román – části psané jako román, scénář, reportáž, vnitřní monology LITERATURA AMERICKÉHO JIHU William FAULKNER (1897-1962) - pochází z jižanské aristokratické rodiny – z Mississippi - snaží se zachytit kolektivní vědomí Jižanů, jejich historii, minulost - píše též o syndromu jižanské viny za otroctví - píše velmi složitě, snaha zachytit vnitřní vědomí postav Vojákův žold – prvotina - vyprávění o znetvořeném letci (spálený obličej), která po příchodu domů prožívá deziluzi a rozčarování i přesto, že je válečná hrdina, veterán - dále vytváří rozsáhlou románovou ságu mapující dějiny amerického jihu – od občanské války do jeho současnosti (60. léta 20. století), tato sága dostala název Yoknapatawphská sága (není to jeho název, ale literárních historiků) – imaginární jižanský okres, kde jsou všechny problémy příznačné pro Jih Ameriky – pocit kolektivní viny za otroctví (ne u všech obyvatel) - romány: Sartoris Když jsem umírala Absolóne, Absolóne - prvky antické tragédie - trojice románů které tvoří uzavřený celek: Vesnice Město Panské sídlo - zde se předvádí změny, které probíhají na počátku 20. století - tradiční aristokratický obchod je nahrazen kapitalistickým obchodem - yoknapatawphskou ságu uzavírá román Divoké palmy Margaret MITCHELLOVÁ - napsala román Vítr (= Sever proti Jihu) - filmový přepis – asi nejslavnější americký film – velmi dlouhý 176 XXVIII. SVĚTOVÁ MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA I. ANGLIE – EXPERIMENTÁLNÍ ROMÁN - svébytný proud literatury vznikající po I. SV - lidstvo se vyrovnává se Sigmundem Freudem, plus Einsteinova teorie relativity – fyzikální veličiny doposud neměnné (čas, prostor apod.) mohou být nyní relativní – zpochybňuje nejenom fyziku, ale také tradiční morální uspořádání společnosti - literární postup: metoda proudu vědomí = snaha o zachycení myšlenek nikoliv v logickém uspořádání, ale tak jak se hrdinovi objevují ve vědomí (termín metoda proudu vědomí se poprvé objevil v knize Základy psychologie v roce 1890 od psychologa Williama Jamese) - doposud se v literatuře odvíjel chronologicky čas, kdežto zde se román odehraje během jednoho dne, ale čas se odvíjí v naší mysli (je delší) - snaží se zachytit podvědomí, bez našich zásahů - tradiční děj románu je nahrazen proudem subjektivních myšlenek, emocí - první autorka, která se tomu věnovala systematicky byla: Virginia WOOLFOVÁ (1882-1941) - pocházela ze vzdělané rodiny, otec významný vědec - svým dcerám odmítá dopřát tradiční vzdělání (ve škole se děti kazí), a tak Virginia vyrůstala doma v izolaci - po matčině smrti opustila rodný dům a přestěhovala se do Londýna, kde vede skupinu Bluesberry, ve které se scházeli autoři z uměleckého světa: E.M. Foerster – Cesta do Indie John Mayherd Keynes = ekonomické reformy, keynesiánství - vzala si za manžela Leonarda Woolfa – židovský intelektuál, spolu založili knihovnu, kde vydávali své knihy – experimentální skupina, netradiční lidé - počátky její tvorby – tradiční věci, které sama později zavrhla, postupně děj v knize hraje čím dál tím menší roli – důležité jsou pocity hrdinů, tok jejich mysli: lyrický román ve kterém čas plyne velice subjektivně - 1. román, kde to použila: Paní Dallowayová - hl. postava stárnoucí žna, a mladý veterán Smith, o kterého se stará – má psychické problémy a je léčen psychiatrem - psychiatr sice nabízí pomoc, avšak zcela ho ovládá, snaží se ho napasovat do běžných měřítek, které uznává konvenční měšťácká společnost - ale paní Dallowayová mu chce jen pomoci nalézt pozitivní vztah k životu - děj se odehrává během jednoho dne, čas probíhá pouze v myslích hrdinů – pouze odbíjení Big Benu zachovává plynutí času K Majáku - nejznámější román o ženě po 50tce bilancující svůj život - inspirace asi její matka s otcem (chladný rozumář) - žena obětavě slouží rodině, snaží se jí udržet pohromadě - symbolem její touhy je výlet K majáku, který je kousek od bydliště, stále na to není čas - rodina jde na výlet, až po její smrti Orlando - historická fantazie – hl. postava anglický šlechtic, který žije od renesance až do současnosti, když je mu pár set let, tak se změní v ženu - zažívá rozmanité dobrodružství, zajímavé charakteristiky jednotlivých historických epoch - po smrti své matky trpí od roku 1895 maniodepresivním symdromem (střídají se dobré a špatné nálady) a po napsání dalších románů páše v roce 1941 sebevraždu, kdy si nacpala kapsy šutráky a vlezla do Ouse River, kde se utopila. Nechala manželovi dopis, že cítila, že tentokrát by se už asi doopravdy zbláznila na totálku a že by se z toho už nevylízala, tak se jde radši zabít 177 James JOYCE (1882-1941) - byl to Ir pocházející z Dublinu, byl skoro slepý - většina jeho děl se odehrává v Dublinu, avšak hned po studiích z Dublinu odchází a žije ve Francii, Itálii a Terstu, nakonec skončí ve Švýcarsku - byl fenomenálně jazykově nadaný – uměl cca. 15 cizích jazyků - tvrdí, že Irsko je dvakrát porobené – Angličany a podruhé katolickou církví (zachraňuje naoko, ve skutečnosti zotročuje Irsko) - jeho poslední návštěva doma byla roku 1912-smrt matky, odmítl se připojit k modlení u matčina lože - v jeho pracích nacházíme zásadní rozpory: láska k Irsku X neschopnost tam žít dílo: Dubliňané - soubor povídek – lidský život od útlého věku až po stáří) - různé postavy různého věku, dohromady tvoří jeden život - obyvatelé Dublinu jsou zde vylíčení velmi kriticky Portrét umělce v jinošských letech - 1. román, hl. postava Štěpán Dedalus (Daidalos byl otcem Ikara) - líčí život mladého muže, který se chce v Dublinu uchytit jako umělec - prohlédne město a opouští ho - román je výrazně autobiografický Vyhnanci - drama, které napsal roku 1912 (doba, kdy byl Joyce naposledy doma), děj opět v Dublinu - hl. postava – univerzitní profesor, váhajíce zůstat v Dublinu (vnitřní intelektuální vyhnanství), či odjet do ciziny (fyzické vyhnanství) - nakonec zůstává v Irsku Odysseus - nejlepší jeho dílo, každý o tom žvanil, nikdo to nepochopil:o) - jeden z nejvýznamnějších románů 20. století - psán metodou proudu vědomí, hl. hrdina Leopold Bloom, původně obchodní cestující, jeho žena Molly průměrná operetní sopranistka (oba analogicky postavami od Homéra: Odysseus a Penelopé) a jejich „syn“ (Telemachos) je Štěpán Dedalus - děj románu během jediného dne 16.6.1904, kdy Bloom zažívá různá dobrodružství ve městě - děj je složitý, taktéž vypravěčský styl – myšlenkové asociace, proud vědomí - Bloom symbolizuje samotu, i přesto, že je obklopen lidmi - román mohl vyjít až po II. SV, byl pokládán za obscénní pornografické dílo David Herbert LAWRENCE - řadíme ho mezi autory experimentálního románu kvůli obscénnosti jeho díla - pocházel z nezvyklé rodiny – otec horník z nejnižší vrstvy a matka učitelka ze středních vrstev – v jeho době nebylo obvyklé slučování vrstev - matka se upnula na Davida po smrti jeho bratra - stal se učitelem, posléze začíná psát - jeho prvotina nic moc, neskandální, ale jeho život!: zamiloval se do Němky Friedy, která byla příbuznou von Richhofena, což byl německý stíhací pilot za I. SV – přezdívka Rudý baron, 70 vyhraných leteckých soubojů!!!, nakonec ho ke konci války Angláni sestřelili - byli pronásledováni, z důvodu zrádcovství (vzal si Němku), byli z Anglie takřka vyštváni - cestovali po exotických zemí, vrací se do Francie, kde umírá na TBC (po válce TBC + španělská chřipka kosila lidi po tisících) dílo: Synové a milenci - 1. román o dospívání chlapce – metoda průzkumu podvědomí - silný vztah k matce, hraničící s oidipovským komplexem Duha Ženy milující 178 Milenec Lady Chatterley - po svém vydání velmi skandální pověst, V Anglii mu to nevydali až do roku 1960 - než o erotický, se jedná spíše o psychologický román - aristokratická rodina, lord Chatterley je zmrzačen ve válce a ochrnut od pasu dolů – lady ho podporuje, avšak zahýbá mu s hajným v hájovně – skandální, že aristokratička se spouští s hajným - jejich vztah je postupně velmi vášnivý, naleznou v sobě živočišné zalíbení - oslava přirozeného života, než erotika - Lawrence se zastává přirozenosti, Lady Chatterley otěhotní s hajným a spolu odchází Aldous HUXLEY - pocházel z vědecké rodiny, vnukem vědce, který byl blízký spolupracovník Darwina - cestuje do USA v Kalifornii na konci 30. let – po přestěhování úpadek uměleckých schopností - satiry: Žlutý Crome - ironický obraz intelektuálního světa – intoušové v kavárnách diskutují o světových problémech, avšak nejsou schopni si uspořádat svůj vlastní život - následuje řada dalších satirických románů - poté píše antiutopický obraz světa: Krásný nový svět - vize totálně proorganizované společnosti - stát pod záminkou, že se o nás stará, ovládá svět ve kterém žijeme - blízko románu 1984 od George ORWELLA Evelyn WAUGH - kritik moderní společnosti - krajní pravičák a konzervativec, zavrhnul vše co přineslo 20. století – život bude možná pohodlnější, ale ne kvalitnější Sestup a pád - paralela mezi osudem antického Říma a rozpadem britského koloniálního impéria Návrat na Birdeshead - o II. SV, kdy byl v armádě Drazí zesnulí Sólokapr Joseph CONRAD - vl. Jménem Korzeniowski, byl to Polák - uprchl z Polska, otec účastník protiruského povstání - působil v námořnictvu ve Francii a Velké Británii - v 37 letech jako kapitán na odpočinku se usazuje v Anglii - má zvláštní syntaktický styl – prý se do konce života nenaučil pořádně anglicky - jméno si vzal od Adama Mickiewicze (polský romantismus) – Konrád Wallenrod - nejslavnější román: Lord Jim - příběh námořníka, jehož osud je vnímán z několika úhlů – více vypravěčů - sloužil na Blízkém Východě, vozil muslimy do Mekky, jednou bouře, loď vypadala, že se potopí, tak posádka zpanikařila naskákala do záchranných člunů a nechali tam pasažéry - loď později nalezena bez posádky, Lor Jim se snaží tento morální prohřešek napravit a posléze se snaží před svojí pověstí uniknout a odčinit to - nakonec hrdinsky zahyne, když pomáhá domorodcům proti utlačovatelům 179 II. POEZIE ANGLOSAŠTÍ BÁSNÍCI - na počátku 20. století byl nejvýznamnější básník: William Butler YEATS (1865-1939) - pocházel z irské protestantské rodiny - patřil mezi významné irské vlastence, podporuje boj o nezávislost Irska Ossianovo bloudění - Ossian – napsal falešný spis – něco jako rukopisy u nás v Čechách Věž Točité schodiště Thomas Stearns ELLIOT (+1965) - původem Američan - od oku 1914 žil v Londýně – řadíme ho k anglickým autorům studoval na Harvardu, Oxfordu a v Německu - do Anglie šel kvůli manželce (pocházela z Anglie) - původně píše pod vlivem symbolistů, posléze píše nejlepší sbírku 20. století: Pustina (někdy též Pustá země) - někteří kritici dílo považují za jednu z nejlepších básnických sbírek 20. století - jedná se o básnickou úvahu nad stavem moderní civilizace - hledání východisek z krize po I. SV - skladba často srovnávána s DANTOVOU Komedií, či s Baudelairem - skladba velmi těžko čitelná, obtížně rozšifrovatelné básnické obrazy Čtyři kantáty - sbírka konfliktní, depresivní tón - každá kantát se soustředí na jeden z živlů (voda, oheň, země a vzduch) - tvoří závěr básnické kariéry T.S. Elliota Vražda v Katedrále - drama – příběh Thomase Becketta – jeho zavraždění v katedrále (byl to anglický světec zabit na rozkaz krále) - hra je psána s využitím antických prvků – chór, který přímo oslovuje divák - další hry se týkají spíše současných témat, nic moc III. AMERICKÁ MEZIVÁLEČNÁ POEZIE - imagismus = směr kosmopolitního charakteru - původně vzniká v Evropě (rusko) - chce literaturu zbavit dekorativnosti - jde mu o to zachytit smyslové vjemy, které působí na autory při psaní díla Ezra POUND (+1972) - narodil se v USA, většinu života strávil v Itálii - ústřední dílo, které psal a vydával 45 let, sbírka: Cantos - podobný charakter jako ELLIOTOVA Pustina - zamyšlení se nad stavem moderní civilizace, všelidské problémy, komerčnost - zhnusen civilizací nalezl východisko v Mussoliniho fašismu, dokonce během II. SV se podílel na italském vysílání proti Americe – italská propaganda - po válce mu hrozila oprátka, avšak život mu zachránilo svědectví Ernesta Hemingwaye, který tvrdil, že Poundovy výpady jsou proti společnosti, nikoliv proti USA - poté se vrací zpět do Itálie, kde dožívá svůj život - sbírka Cantos velmi zajímavý, časté střídání básnických forem, cizích jazyků - blízký přítel Elliota, spolu se podíleli na redigování Pustiny (seškrtali ty blbosti) 180 William Carlos WILLIAMS - systematicky zasažen imagismem, jeho snaha o zobrazování reality každodenního života Nálady Robinson JEFFERS (+1962) - život prožil izolovaně od civilizace v Kalifornii - u Tichomoří stavěl nějakou věž, až ji dostavěl tak zemřel, žil přírodním životem - jeho dílo inspirováno antikou: Médea Hřebec grošák – balada Cawdor a Fera - vztah dvou lidí, který ztroskotá na žárlivosti IV. RUSKÁ MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA - próza – převládající směr– kritický realismus, který se později transformuje do socialistický realismu Maxim GORKIJ (= hořký) (1867-1936) - původním jménem Peškov - před ruskou revolucí emigroval, poté zjistil, že bez Ruska nemůže žít, stane se nejslavnější autorem socialistického realismu - jeho konec je záhadný, údajná Stalinova oběť - vývoj jeho tvorby: 1) bosácké období - Gorkij aby měl o čem spát, tak celé Rusko prošel pěšky - odtud postavy tzv. bosáků = lidé, kteří jsou úplně dole na společenském žebříčku - píše řadu povídek (jména dle hlavních hrdinů) Makar Čudra Stařena Izergil 2) období ovlivněné Nietzscheho filosofií Člověk – poema Píseň o sokolu Píseň o bouřliváku - rozvoj dramatické tvorby: a) Na dně – bosácké b) Měšťáci – realismus - postupně se blíží ke kritickému realismu (až k socialistickému realismu) - před revolucí část života prožil v emigraci: USA, zde píše román: Matka - v Itálii píše: Zpověď Dětství - jeho stanovisko k bolševické revoluci: a) zpočátku velmi pochybovačný – vydává soubor úvah: Nečasové úvahy - kritika krutosti a excesů během revoluce - roku 1921 opět odjíždí z Ruska a vrací se až roku 1931 b) stává se vůdčím představitelem socialistické literatura – socialistický realismus - Stalinův režim ho jásavě přivítá, avšak dostává se se Stalinovým režimem do konfliktu a roku 1936 umírá (Stalinova oběť?) - řada autobiografických textů: Dětství Do světa Moje university 181 Isaak BABEL - sugestivně zobrazil bolševickou revoluci - pocházel ze židovského prostředí – město Oděsa - otevřený antisemitismus na každém kroku – vítá bolševickou revoluci (carské Rusko bylo silně antisemitské, proto se židi spojili s komunisty, doufali v lepší časy) - stává se členem Rudé Armády a v občanské válce a ve válce proti Polsku bojuje v řadách Rudé Jízdní Armády – „Rudá jízda“ Oděské povídky - zajímavá je povídka Historie mého holubníku - dětství v Oděse, chtěl holuby po otcovi, ten mu řekl, jen když se dostane na Gymnázium - dostalo se tam vždy jen 5 lidí, tak se Babel vše našrotil, ale stejně se na školu nedostal kvůli úplatku jiných Ilja ERENBURG (+1967) - Rus židovského původu - v počátcích tvorby píše satiry proti buržoustům - satirický román: Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita - další okruh tvorby – II. SV – romány: Pád Paříže Bouře - po roce 1953 (smrt Stalina) vydává román Tání – situace po Stalinově diktatuře Alexej TOLSTOJ (+1945) - pravnuk Lva Nikolajeviče Tolstého - během občanské války byl v táboře Bílých – proti bolševikům - emigruje do Paříže, kam prchá před revolucí - píše skvělý román: Křížová cesta - freska zobrazující osud Ruska během revoluce - poté jede do Berlína, kde píše: Nikitovo dětství - 1923 se vrací zpět do Ruska, kaje se, od emigrantů dostal přezdívku „soudruh hrabě“ – a přepracovává křížovou cestu – více probolševických prvků Petr I. - historický román, který píše v Rusku o Petru I. Michail ŠOLOCHOV (+1984) - pocházel z Donu – kozácká rodina – bojovali proti Tatarům, tak kozáci nemuseli platit daně, měli svobodu, ale nustále hlídali jižní hranici – byla to rovněž elitní jednotka ruské armády, během revoluce většina kozáků zůstala věrná císaři - zobrazuje revoluční dobu v kozáckém prostředí: Donské povídky Tichý Don - románová epopej, za kterou dostal Nobelovu cenu za literaturu - hl. postava – kozák G. Melechov - řeší problém, kterak se zachovat v době revoluce, nakonec revoluci schvaluje Rozrušená země - o kolektivizaci – kolchozy – půda rolnická, ale kolektivně se na ní pracovalo - kolektivizace byla spíše násilná, bolševici je nutili, aby vstupovali do kolchozů – jedno z nejobtížnějších období po revoluci - nejbohatší sedláci tzv. kulaci byli transportováni do Gulagů na Sibiři Osud člověka - v tomto románu zobrazil II. SV - ruský voják v německém zajetí, který prchne 182 RUŠTÍ AUTOŘI PÍŠÍCÍ V EMIGRACI - próza Ivan BUNIN - původně symbolistický básník, po emigraci do Francie píše prózu – novely (vynikající novelista) - nejslavnější novela: Míťova láska - citlivý muž prožívající osudovou lásku s Káťou, která mu lásku neopětuje - poté spáchá sebevraždu - k revoluci zaujal negativní postoj – úvahy Zlořečené dny Temné aleje - autobiografie + soubor novel Vladimír NABOKOV - pocházel z petrohradské šlechtické rodiny, otec člen vlády, byl svrhnut bolševiky - 1919 rodina odchází do exilu - Nabokov – Oxfordská universita, pak v Čechách, II. SV odchod do USA, umírá ve švýcarském Lausannu - napsal řadu dobrých románů, ale masově známý se stal až především díky Lolitě - píše díla jak rusky, tak francouzsky i anglicky (Lolita) Lolita - psychologický román o zvrácené lásce mezi dospělákem a malou dívkou (14 let) - v USA nesměla být Lolita dlouho vydána - nejlepší díla v ruštině: Pozvání na popravu Lužinova obrana – ze šachového prostředí RUSKÁ POEZIE 1) nejlepší básníci – mladosymbolisté – navazující na symbolismus - zásadní byl jejich vztah k revoluci - vítají to Alexander BLOK - z aristokratické rodiny, vzal si dceru Mendělejevia (Periodická soustava prvků) - píše lyriku: Verše o krásné dámě - revoluci nadšeně vítá: Dvanáct - alegorie – 12 apoštolů (odpůrců) vraždí své odpůrce - v závěru se v čele objevuje Kristus s rudým praporem 2) další skupinou byli futuristé (viz dále) – na počátku 20. století – rozvoj moderní techniky – původně vznik v Itálii, do Ruska importován a uzpůsobený ruským podmínkám (výrazně se liší od italského futurismu kvůli proti-carským náladám) – s Italy souvisí pouze ve formě - největší představitelé ruského futurismu: Velimir CHLEBNIKOV Vladimír MAJAKOVSKIJ Velimir CHLEBNIKOV - tulácký život v Rusku, Íránu - obdivuje archaické mužické Rusko, na druhé straně příznivec avantgardních směrů - originálně zachází s ruštinou – tzv. zaumný jazyk (= um= rozum – jazyk zbavený všech příměsí, které do něj vložila moderní civilizace) - jeho filosofie – lidstvo vzešlo z Volhy a kolébkou Ruska je asijsko-africký kontinent - 1916 byl v armádě během I. SV – ale byl to pacifista Vojna v myší pasti - přivolává revoluci, pacifistická skladba 183 - Chlebnikov píše řadu porevolučních poem: Noc před Sověty Dnešek - na konci tvorby čím dál větší deziluze ze současné ruské společnosti Vladimír MAJAKOVSKIJ - hrál důležitou roli v bolševické propagandě – autor revolučník plakátů (Rusové neuměli číst) - revoluci nadšeně vítá a píše básnické poemy: 150 000 000 Správná věc Vladimír Iljič Lenin - dokázal poezii zpřístupnit lidovým vrstvám - byl nesmírně populární mezi pracujícím lidem - píše i drama – pokouší se v něm o nový dramatický tvar – recitátoři křičí propagandistická hesla a verše Mystéria buffa - pokus o masový scénický projev (verše, hesla) - autorem řady divadelních satir: Štěnice Ledová vzpruha - roku 1930 spáchal sebevraždu – nástup stalinovské diktatury Sergej JESENIN - originální básnická osobnost – „básník starého patriarchálního Ruska“: - starý svět ve kterém vládnou staré zvyky – nevolnický systém držící se starých zvyků - na druhé straně je příznivcem revoluce Píseň o velkém pochodu Balada o dvaceti šesti - básně s venkovskou tématikou: Slavnost za mrtvé - milostná lyrika: Perské lásky Anna Sněgina – poema - sbírky týkající se chuligánského období – potlouká se po hospodách: Zpověď chuligána Moskva krčemná - Jesenin měl za ženu americkou tanečnici Isidoru Duncanovou – bouřlivý vztah - Jesenin nakonec spáchal sebevraždu Boris PASTERNAK - básník i prozaik - poezie – Sestra má-život - próza – Doktor Živago - románová freska, zachycující kriticky ruskou revoluci, dostal Nobelovu cenu, ale na nátlak ruských úřadů ji odmítl Anna ACHMATOVOVOÁ - Poema bez hrdiny Marina CVETAJEVOVÁ - 1922 emigrovala z Ruska, pobývala i v Československu - před počátkem II. SV je zpěv v Rusku, nakonec spáchala sebevraždu Poema konce Poema hory Krysař 184 V. FRANCIE – MEZIVÁLEČNÁ LITERATURA - rozhodující proud francouzské literatury je realismus - hlubinnost – snaha postihnout co nejhlouběji vnitřní život postav Anatole FRANCE - od konzervativních názorů se stal stoupencem levice - výrazně se angažoval v aféře Alfreda Dreyfuse - vysoký francouzský důstojník, obviněn, že vyzradil vojenské tajemství, protože byl žid - věznili ho na Ďábelských ostrovech (byl tam i Motýlek) - je to lež, nic nevyzradil, byl to pouze antisemitský proces - za Dreyfuse se angažoval Zola - romanopisec: Historie našich dnů - obraz francouzské společnosti před Dreyfusovou aférou - měšťani, antisemitismus Ostrov tučňáků - fantastická alegorie - na historii tučňáků se snaží parodovat francouzskou historii - tučňáci byli omylem pokřtěni téměř slepým a hluchým knězem, a tím se polidští - satirický dějepis Francie a Evropy Bohové žízní - román z doby revoluce - revoluce se obrátí proti těm, kdo ji zařídili - úpadek francouzské revoluce - ukazuje nebezpečí fanatismu Romain ROLLAND - Franceův následovník - původní vzdělání – hudební vědec, znalec hudby - dramatik – cyklus 10 dramat o VFR Vlci Danton - autor řady životopisů: Beethoven, Tolstoj, Michelangelo, Ghándí (osvoboditel Indie od Anglie) - romány: Jan Kryštof - román o blízkosti duchovního světa Francie a Německa a nutnosti jejich sblížení - životopis hudebníka Jana Kryštofa Krafta - život inspirován Beethovenem - jakoby se Beethoven narodil v tehdejším světě autora - ukazuje tím podobnost francouzské a německé kultury - I. SV = nedorozumění - děj 1870-1914 – pro tento typ románů je název: román řeka – rozsáhlý, volný tok děje - děleno na 4 části jako symfonické dílo Okouzlená duše - levicově zaměřený Dobrý člověk ještě žije - obraz prostého životu venkovana Petr a Lucie – viz poválečná literatura André GIDE - pocházel z protestantské rodiny v katolické Francii - ovlivněn protestantstvím, Nietzschem a Dostojevským - kritický ke společnosti, stál mimo ní, protože byl homosexuál – kvůli tomu ho společnost odmítala - píše poezii, poté jen prózu 185 - Gideovy romány: Imoralista - příběh muže, který odjede se svou milou do Severní Afriky - ona je těhotná a zemře, hrdina prožívá pocit osvobození – zbavil se břemena, jež ho tížilo Penězokazi - složitá z hlediska kompozice – pokus o čistý román, nemá ústředního hrdinu, postavy nejsou charakterizovány, samy se představujíc svými činy - členěno do 3 částí - hl. motiv – vzpoura dětí z dobře situovaných rodin proti pokrytectví rodičů - řada úvah o čistém románu je součástí díla, vystupuje zde romanopisec Eduard, který se snaží psát román jménem Penězokazi - hl. tématem je svoboda jedince - roku 1936 André GIDE jede do Ruska na pohřeb Maxima Gorkého, ze zážitků z Ruska napsal knihu: Návrat z SSSR (Sovětského svazu) - výrazná kritika stalinského Ruska - kniha vyvolala obrovský negativní ohlas, třeba NEUMANN – Anti-Gide, aneb optimismus bez pověr a iluzí EXPERIMENTÁLNÍ ROMÁN – FRANCIE Marcel PROUST - souputník Joyce - stejně jako Joyce – považován za nejlepšího autora, ale nikdo ho nečte, je to náročné - pocházel z židovské bohaté rodiny, silný vztah k matce - píše rozsáhlý cyklus románů: Hledání ztraceného času - rozsáhlá románová freska, ve které zobrazuje vyšší francouzskou společnost na počátku 20. století - užívá metodu proudu vědomí - motiv postupného objevování vzpomínek v paměti - postupně zjišťuje, co která událost v našem životě znamenala - uzavřenou epizodu tvoř: Swanova láska - vypráví o lásce mladého muže z vysoce postavené rodiny ke krásné prostitutce - původně se mu moc nelíbila, ale pak ho spaluje vášeň a veze si ji za ženu - v manželství je nešťastný 186 XXIX. LITERÁRNÍ AVANTGARDA - MODERNÍ SMĚRY V 1. ½ 20. STOLETÍ I. LITERÁRNÍ AVANTGARDA - I. SV znamenala pro umělecký svět přerod – tradičnější literatura hledá cestu ke změně světa - objevují se nové filosofické směry: 1) pragmatismus - filosofie původně vznik v USA, název odvozen od řeckého pragma = čin - posuzuje všechny myšlenky a jednání člověka pouze z účelnosti – praktické pro život - pravda i realita jsou vnímány relativně, dle toho z jakého úhlu jsou posuzovány - pragmatismem ovlivněn i Karel Čapek 2) unanimismus - una anima = jedna duše - zakladatel filosof Emil DURKHEIM - hovoří o kolektivní duši, společné všem lidem, která je podřízena individuálnímu vědomí člověka - literatura má zkoumat obsah kolektivní duše - oproti tomu, literární avantgarda reaguje jinak: - válka = popření všech dosavadních hodnot, válka je nesmysl - často je popírána realita vůbec, to co vidíme je pouze mámení - častý pocit zobrazovaný avantgardou je neporozumění světu a odcizení člověka společnosti - výraznou roli hraje objevování vědomí a podvědomí člověka, inspirace učením Sigmunda FREUDA – psychoanalýza a podvědomí - psychoanalýza – zkoumání psychiky - v lidech žijí 2 bytosti: a) přirozená bytost – v podvědomí b) vypěstovaná bytost společenskými konvencemi - to co nám radí přirozená bytost, často bytost určená konvencemi zakazuje – hledání slasti, chceme být ukojeni, nasyceni - z neuspokojených potřeb vznikají neurózy - Freud vytvořil řadu atraktivních pojmů, např.: oidipovský komplex = chlapec se zamiluje do matky a vyrovnává se se svým otcem jako se soupeřem o matku - moderní svět je vnímán jako absurdní, protože potlačuje naše přirozené touhy - dle Freuda je třeba hledat hlubinné příčiny v minulosti - praotcem literární avantgardy je Francouz: Alfred JARRY (1873-1907) - jeho dílo nepochopené, až později avantgardisti ho považovali za stvořitele tohoto směrů - svérázná šokující kontroverzní postava, vášnivý cyklista - pořádal hostiny, kde se chody podávaly v opačném pořadí atd. - umírá na TBC - nenáviděl ženy, pohrdal jimi, preferoval děvky (choroby od nich atd.) Dílo: 1) próza: Messalina – nenasytná sexuchtivá manželka císaře Claudia Nadsamec - vsadí se o to, že bezpočtukrát zopakuje pohlavní akt se ženou - je to parodie na různé supermany, o nichž na počátku století vznikaly různé příběhy (Fantomas, atd.) 187 - nejedná se o pornografii, zobrazení hnusu na bezuzdné konzumní společnosti, bez vychutnání aktu 2) drama: - u Jarryho hraje významnější roli, ústřední motiv tzv. ubulovský cyklus, který začíná hrou: Ubu králem (aneb Poláci) - král Ubu napsán dle nenáviděného profesora na Jarryho škole - Ubu = sprosté hovado s odpudivými zvyky žijící s ošklivou Matkou Ubu - svrhnou krále, domluví se s dvořany na znamení (prdne si) zabijí krále a Ubu vládne s eroticky nenasytnou Matkou Ubu, která si to rozdává se všemi - později opozice proti králi Ubu, tak musí prchat do Ruska - zlo zůstává nepotrestáno - Ubu jako literární postava = chybí psychologická podstata, je statický, užívá vulgární slovník (hovňajs 400x ve hře) - symbolickou roli hrají předměty, Ubu má hák na šlechtu, kterým likviduje oponenty - po napsání vyvolalo dílo obrovský skandál - další díly: Ubu spoutaný Ubu na homoli Ubu paroháč - hra měla být výsměchem měšťákům, jejich nejhorší vlastnosti: nenasytnost, hrabivost, konzumní styl života a také výsměch buržoazii jako takové 3) básně - inspiroval jimi budoucí umělců z řad dadaistů a surrealistů a Guillaume Apollinaira - básnická sbírka: Dny a noci - poprvé se objevují náznaky tzv. automatického psaní – styl psaní, záznam všech oso se mi honí v podvědomí a vědomí (hojně užíváno surreality) - přináší řadu novotvarů Guillaume APOLLINAIRE (1880-1918) - vlastním jménem: Wilhelm Apollinaris Albertus de Kostrovicky - zemřel jako oběť epidemie španělské chřipky (= nov typ chřipky, na kterou lidé nebyli imunní, hl. po válce byli lidé vysílení a tento nový chřipkový kmen pocházející ze Španělska zabil asi 10 milionů lidí) - pocházel ze šlechtického prostředí matka polská šlechtična, otec italský důstojník - sám Apollinaire rád mystifikoval, tvrdil že je vnukem Napoleonova syna - dětství strávil v Cannes a Nice - po smrti matky se živí jako bankovní úředník a učitel Dílo: - hledá nové cesty v poezii, v počátcích tvorby na něj působí Nietzsche - v Paříži se seznamuje s umělci kubistickými – Pablo Picasso - stává se zapáleným obhájcem kubismu, jeden z předních teoretiků: kubismus nenapodobuje, čistě nový směr – realita je rozdělena na základní geometrické útvary, které umělci pomíchali znovu dohromady, aby neodpovídali tomu, co normálně vidíme - v počátcích tvorby byl výtvarný kritik a teoretik, objevuje i další významné směry: italský futurismus - výsledkem je, že se to vše co poznal ve výtvarných kruzích snaží přenést do literatury = kubofuturismus - nejvýznamnějším mezníkem je báseň: Pásmo - báseň uveřejněná ve sbírce Alkoholy - tato báseň je srovnávána s PICASSOVÝM obrazem Slečny z Avignonu - pokouší se zachytit rytmus moderní doby, užívá metodu proudu vědomí - snaží se zasáhnout do neracionální vrstvy vědomí - stírá rozdíl mezi tradičním a 188 - jedná se o nejvýznamnější báseň 20. století – inspirace např. pro Jiřího WOLKERA a jeho Svatý Kopeček - název ZONE (=Pásmo)– původně označován pruh území na místě, kde stávaly pařížské hradby, které byly zbourány, ale území se znovu nezastavělo, posléze se na toto území nastěhovala chudina - vrchol jeho poezie, uvedl ji do vztahu s malířstvím - báseň nemá počátek, prostředek ani konec – subjektivní proud vědomí - z každodennosti moderního života se snaží udělat poezii - Pásmo shrnuje dosavadní vývoj francouzské poezie: - inspirováno symbolisty, Mallarmé, futuristé - stává se inspirací pro přicházející básníky: - dadaisté a surrealisté - další významná báseň ze sbírky Alkoholy: Most Mirabeau - milostná báseň, filmový dojem, inspirované rozchodem s dívkou, která odjela do USA - další významná sbírka: Kaligramy - inspirováno starou čínskou poezii a čínským písmem - hrubé básnické záznamy zachycovány do významných tvarů, obrazů (srdce, atd.) - typ básně: rozhovory–sesbírané útržky hovorů, které slyšíme, když jdeme kolem lidí po ulici - předbíhají pozdější surrealistickou tvorbu: automatické psaní - Guillame Apollinaire též významně zasáhl do vývoje dramatu: Prsy Tiresiovy - programové dílo francouzské avantgardy - v prologu Apollinaire přednáší svůj názor na divadlo - samotná hra se odehrává v Zanzibaru – hl. postava zuřivá feministka Tereza - odpoutána od svých prsů se stává mužem Tereziem, opouští svého manžela a začne rodit děti porodí 40 000 dětí a křičí, že čím více bude mít dětí, tím bude bohatší - Terezius se vrací a spolu s manželem vypouští balónky symbolizující prsa do publika se slovy „Leťte a živte spoustu dětí!“ - premiéra vyvolal obrovský skandál - čím je hra nová? 1) vylučuje z dramatu racionální logiku 2) divadlo nepředvádí děj, je to nesmyslné - dění na scéně je účel sám pro sebe - dochází k totálnímu zavržení divadelní tradice - v doprovodných textech ke hře Apollinaire poprvé užívá slovo surrealismus = nad realismem - důležité jsou i jeho teoretické texty – přednáška: Nový duch a básníci - obsahuje shrnutí jeho estetických názorů na umění - novým duchem označuje nový přístup k umění – to by mělo být překvapivé a neustále nové a má shrnovat všechny směry od symbolismu a naturalismu - literatura by měla přijímat podněty od výtvarníků atd. - Apollinaire zemřel v lazaretu v závěru války na španělskou chřipku (byl v lazaretu, jelikož byl zasažen střepinou do hlavy) - dobrovolně se přihlásil do francouzského dělostřelectva, uvítal válku jako očištění Evropy 189 II. DADAISMUS - vznikl během I. SV v prostředí emigrantu ve Švýcarsku, roku 1916 v Curychu - zakladatelem je rumunský emigrant Tristan TZARA - další představitelé: Hans ARP, Marcel JANCO, Richard HUELSTENBCK, Hugo BALL - tito muži v curyšském podniku Kabaret Voltaire založili hnutí dada, na název přišli tak, že do slovníku zabořili tužku a náhodně vybrali slovo DADA (= koníček, hobby, záliba) - charakteristika dadaismu: - absolutní negací všeho dosavadního umění - důraz klade na absurditu, náhodu, nesmysl - vychází z představy, že válka byla nesmyslná – na to reaguje - důraz na spontánnost autora a na invenci, je to umění individualistické – důležitý je akt vytváření díla - umění má být zábavou, ostatní směry považují za nedostatečné, chtějí nové umění - podobné tendence již před válkou, v USA vytvářejí francouzští emigranti nezávisle na této skupině (Marcel DUCHAMPS, Francis PICABIA) - rozhodujícím impulsem byla I. SV – chovejme se ještě nesmyslněji, než nesmyslná společnost a její válka - snaží se o objevení nových cest v umění - nutná je změna jazyka – snaží se vytvořit nové umění, které by bylo složením mnoha uměleckých kategorii – chtějí vytvořit mohutný celek (jako symfonický orchestr - rozbíjejí tradiční spojení slov – absurdita – smích je reakcí na nesmyslnost - zajímalo je spontánní původní umění primitivních národů – jediné, co jim přišlo zajímavé ze současnosti bylo černošské umění a éra jazzu - odvrátili se od dosavadního umění, protože spolu s politikou vedlo k I. SV - dadaisté nechtěli být uměleckým směrem – dílo patří jen autorovi a ne společnosti „Správný dada je i proti dada“ (je v podstatě proti všem) - vytvořili si stupnici od + 20 do -25; Zola dostal -19, Stendhal 0, Vergilius +10 - v Curychu vycházely časopisy: Dada – revue Cabaret Voltaire – kulturní časopis - v časopisech vychází řada manifestů - spolupracuje s nimi řada umělců (malířů) např. Paul KLEE, Vasilij KANDINSKIJ (Rus), Oskar KOKOSCHKA (Rakušan), Grigoro de CHIRICO (Ital) - 1919 dadaisté vydávají dílo jménem Antologie děl, poté André BRETON a Philippe SOUPAULT zakládají surrealismus - 1920 – z Curychu se přesunuli do Paříže, vydávají časopis Litteraire-klasifikace umělců, manifesty Kanibal - další kultovní časopis, zde zveřejněny první surrealistické texty: Magnetická pole – autoři BRETON a SOUPAULT - ve 20. letech spor mezi André Bretonem a Tristanem Tzarou – spor vrcholí rozpadem hnutí dada - Breton: „Surrealismus vznikl na popelu dada.“, vzniká roku 1924, tvořili pomocí koláži – rozstříhali text a složili ho III. SURREALISMUS - založili časopis La révolution surrealiste (= surrealistická revoluce) - zpočátku se zde objevuje řada textů proti Anatolu Franceovi a Romainu Rollandovi - surrealisté provokují společnost tím, že provolávají slávu Němcům - vydávají manifest surrealismu: - snaží se zachytit skutečný pohyb myšlení mimo rozumovou kontrolu i mimo kontrolu morálních a společenských konvencí - důležitou roli hraje asociace, zdůrazňována je hravost - zajímají je sny, zaznamenávali si je - prostředkem literární tvorby je tzv. automatické psaní – snaha postihnout věci z našeho podvědomí 190 - logika je povrchní, protože nepřipouští spontánnost – zajímali je děti, blázni, primitivové – nejsou ztíženi logikou - sen a realitu považují za rovnocenné – obě jsou stejně důležité - lidstvo dosud zanedbávalo podvědomí – je třeba vytvořit rovnováhu mezi podvědomím a vědomím - umění nemá vznikat na základě rozumové úvahy, ale aby bylo obrazem záblesku intuice - surrealisté se snaží vytrhnout předměty z jejich obvyklého chápání a kontextu – vytvářejí umělecké objekty (koláže), ve kterých předměty dávají do nečekaných souvislostí - dílo je „zhroucením intelektu“ - surrealisté se odvolávají na dílo Markýze de Sade, Baudelaire, Rimbauda, Jarryho, Apollinaire, dadaismus, futurismus a Sigmunda Freuda, kterého špatně pochopili VÝZNAMNÍ PŘEDSTAVITELÉ DADAISMU A SURREALISMU 1) DADAISMUS Tristan TZARA (1896-1963) - spjat s dadaismem, pocházel z Rumunska - byl hlavní duší dadaismu, chtěl pokračovat v dadaistických experimentech - dadaisté byli levicoví autoři Dílo: 25 básní Píseň dada První nebeské dobrodružství pana Antipyrina - po zániku skupiny dada publikuje od roku 1924 v surrealistických časopisech - próza: Přibližný člověk - sepsal řadu poem: Paměť člověka aneb člověk se mění Vnitřní tvář 2) SURREALISMUS André BRETON (1896-1966) - student lékařství, za války v lazaretu četl dílo Sigmunda Freuda a setkával se s psychickými problémy vojáků - poté se věnuje umění, přikládá poezii obrovskou váhu (něco jako Rimbaud)–chce poezií změnit svět - byl „kukaččí mládě“ – vmísil se k dadaistům a pak utekl, autorem: První manifest surrealismu, 1924 Magnetické pole – první surrealistický text, spoluautor Philippe SOUPAULT Neposkvrněná početí – spoluautor Paul ELUARD - užívá metodu automatického psaní (textu), sbírky: Spojité nádoby Vzduch vody Šílená láska - autorem a spoluautorem všech manifestů surrealismu - teoretické texty: Ztracené kroky Surrealismus a malířství - vrcholná surrealistická próza: Nadja - toto dílo má 2 části: 1) filosofické úvahy – smysl lidského bytí 2) milostný román – mezi Bretonem a Nadjou – vztah mezi pár dny (cca. 14) – deníkovou formou zapsaný vzestup a pád jedné lásky - důležitou roli hraje i vizuální stránka – obrázky, fotografie 191 Philippe SOUPAULT - spoluautor textu Magnetická pole (s André BRETONEM) - poté píše romány: K líci zbraň Benjamin PÉRET - šéfredaktor časopisu La révolution surrealiste Robert DESNOS - skončil v Terezíně a umírá na tyfus, po osvobození rudou armádou - experimentuje s hypnotickým spánkem – pro psaní surrealistických textů – uvolňuje naše vědomí, představivost - sbírky: Svoboda nebo láska Paul ELUARD [:elijard:] - básník zpočátku spjat se surrealismem, např.: Veřejná růže - experimenty s tradičně psanou poezií a básněmi v próze - v dalších sbírkách je levicová angažovanost ve společnosti Poezie a pravda - verše této sbírky jsou inspirovány okupační tématikou - Eluard byl kovaný komunista – veřejně roku 1968 odsouhlasil vpád ruských vojsk do ČSSR, aby nám tu Rusové ochránili komunismus IV. FUTURISMUS – ITÁLIE - futurismus, směr vzniklý v Itálii, inspiroval řadu nových směrů (surrealismus ve Francii, poetismus a civilismus v Čechách, atd.) - vliv měl též na výtvarné umění – kubismus a architekturu: konstruktivismus a funkcionalismus (funkcionalismus: Veletržní palác, Müllerova/Losova vila ve Střešovicích) - futurismus vzniká v Itálii - základním rysem futurismu: - obrácen k budoucnosti (či přítomnosti), ale zásadně odmítá minulost a tradice (tím se podobá např. dadaismu) - tvrdí, že všechny umění 20. století jsou nevhodná, musí tedy vzniknout nové - manifest futurismu – 1908 – Filippo Tommaso MARINETTI - vymyslel termín futurismus, když seděl v jednom z prvních letadel - je to směr, který má reagovat na prudký rozvoj techniky 20. století, zdůrazňuje rychlost a dynamiku, snaží se rozrušit tradiční syntax: „slova na svobodě“ - snaha osvobodit slovo z jeho syntaktických vazeb (= užívat slova jako samostatné výrazy) – destrukce věty, mění se básnické obrazy: spojení slov, která spolu na pohled vůbec nesouvisí, krátká spojení - roku 1924 se Marinetti a další italští futuristé přidali na stranu Benita Mussoliniho, což byla taková nepěkná tečka za italským futurismem 192 XXX. DRAMA 1. ½ 20. STOLETÍ I. ANGLICKÉ DRAMA George Bernard SHAW (1856-1950) - pocházel z dublinské protestantské rodiny (v Irsku) - život strávil v Londýně - výrazně ovlivněn marxismem – přetvořil ve svébytnou ideologii: zakládá fabiánskou společnost: - (Fabian Cuncator = váhavý vojevůdce, děsil se důsledků svého řemesla, rozhazy znamenají smrt) - společnost se snaží odstranit bídu, vykořisťování nejnižších vrstev - také oni jako Cuncator odmítají násilnou a okamžitou změnu, avšak mírnou parlamentní cestou chtějí reformovat kapitalismus - Shaw výrazně obhajuje Henryka IBSENA - Shaw byl zapřísáhlý vegetarián a abstinent, známý svým břitkým humorem - stinná stránka jeho kariéry: nadšeně obhajoval vznik Sovětského Svazu (SSSR) - ve 30. letech Stalin vyvolal hladomor na Ukrajině a v této době G.B. Shaw navštívil oficiální kolchozy v Rusku a navrátil se zpět do vlasti a řekl, že hladomor na Ukrajině je výmysl kapitalistů Dílo: - romanopisec – neúspěšné, tak se stává dramatikem - sám Shaw později dal souhrnné názvy typům svých her: 1) Hry neutěšené = sociálně-diskusní komedie - ke svým hrám psal sáhodlouhé předmluvy, co chtěl hrou říci - tyto hry jsou nespravedlivou kritikou kapitalismu Vdovecké domy (u nás též název: Domy pana Sartoria) - bohatý majitel domu odírá své nájemníky - základní myšlenka: zpochybňuje morálku na kapitalismu, jakékoliv podnikání nelze provozovat morálně Živnost paní Warrenové - úctyhodná bohatá měšťanka, majitelka nevěstince - hl. postava je její dcera – dosáhla dokonalého vzdělání díky penězům z bordelu, později dcera zjišťuje na čem že to matka zbohatla - matka se snaží dceři vysvětlit, že v mladých letech měla 2 možnosti: buď se vdát, nebo zůstat na ocet, a tak aby zbohatla musela udělat to, co udělala Záletní - kritika morálky vyšších vrstev 2) Hry utěšené Candida - čestná vdaná žena, se zamiluje do mladého básníka - rozhoduje se mezi manželem a milence, volí povinnost = manžel Muž osudu - epizoda ze života mladého Napoleona - volí mezi láskou a cestou za mocí, volí moc Člověk nikdy neví - konverzační komedie 3) Tři hry pro puritány Caesar a Kleopatra - nejvýznamnější komedie - parodie na Shakespearova - Julia Ceasera - zparoduje jejich lásku - nejslavnější hra od G.B. SHAWA: Pygmalion 193 - inspirace – Ovidiovy Proměny: Pygmalion byl sochař, vytesal sochu, co byla tak krásná, že se do ní zamiloval - květinářka Líza Dolittle a profesor Higgins jsou hlavní aktéři - Higgins se vsadí s přítelem, že z jakékoliv dívky udělá dámu z vyšší společnosti do 1měsíce - Higginsovi se to povede, sázku splní na plesu nikdo nepozná že se jedná o květinářku, ale Líza se do něj zamiluje - sázka je splněna, tak ji Higgins poslal k vodě, ale ona se najednou nemůže vrátit zpět do nižší společnosti, urazí se, že byla takto zneužita - Higgins se do ní posléze zamiluje, avšak Líza si mezitím najde jiného chlapce a Higgins zjistí jaký byl sobec - hra o společenském rozvrstvení – jazyk atd. - dle Pygmalionu byl natočen muzikál My fair Lady Zpět k Metuzalémovi - nejrozsáhlejší drama, snaží se ztvárnit dějiny od Adama až do roku 3000 - hledá problematiku nesmrtelnosti - na něj navazuj Karel Čapek a jeho Věc Makropulos Svatá Jana - zobrazen příběh Johanky z Arku - zpráva o jejím svatořečení v roce 1920 - v epilogu se setkávají všechny hl. postavy + posel z budoucnosti, který jim řekne, že Johanka bude v roce 1920 svatořečena - klade si otázku, zda-li by jednali stejně, a také zjišťuje, že asi ano, společnost je nenapravitelná II. AMERICKÉ DRAMA - světový význam až ve 20. století - úspěch a vliv Ibsenovy a Čapkovy hry - na přelomu 19/20. století získává New York monopolní postavení na divadlo v USA 1) Broadway – muzikály, komerčně úspěšné 2) Greenwich – kolem Broadwaye, avantgardní divadla, není jisté zda-li budou hry úspěšné - hry co prorazí v malých divadlech v oblasti Greenwich jsou později hrány na Broadwayi - nejvýznamnější společnosti mimo Broadway – avantgardní divadla: Theatre Guild – divadelní cech Group Theatre – tvůrčí metody Stanislavského: “Nehrát Hamleta, ale být Hamletem!“ - z těchto společností vzešli velcí dramatici: Eugene O’NEIL (+1963) - pocházel z herecké rodiny, vystřídal řadu povolání: zlatokop, novinář, redaktor, poté zakotvil jako dramatik - jeho typy postav tzv. oneilovské postavy: lidé vykolejení ze společnosti, nezapadající, často se obtížně vyrovnávají se svou minulosti, zoufale se snaží někam zařadit - zpočátku píše společenské dramata – Za horizontem - mělo to špatné konce - 2 další tragédie: Císař Jones Chlupatá opice - nejvýznamnější: Smutek sluší Elektře - odehrává se na americkém Jihu, psána dle antické hry Orestea Cesta dlouhé dne do noci - výrazně autobiografické drama, vyrovnával se s traumatem rozpadající se rodiny – matka alkoholička atd. 194 Thorton WILDER - ve svých dramatech zobrazuje maloměšťácké prostředí: Naše město - komedie: Dohazovačka - později se stala předlohou k muzikálu Hello Dolly! - Druhá generace Meziválečných dramatiků – proslaveni až po II.SV: Arthur MILLER Tenesee WILLIAMS - řekneme si o nich později III. NĚMECKÉ DRAMA Bertolt BRECHT (+1956) - nejkultovnější postava německého dramatu; byl dramatik, prozaik, básník - výrazně ovlivněn expresionismem, posléze ovlivněn marxismem – výrazně levicově zaměřený autor - po válce přijal Rakouské občanství, mohl svobodně cestovat, ale později se usídli ve Východním Berlíně, těžil z velké podpory, kterou mu poskytoval komunistický režim - „vynalezl“ epické divadlo = divadlo má nejen pobavit, ale přímo získat a přesvědčit – agitační úloha divadla, získat diváka na svou stranu - používá pro to zcizovací efekty: - kdykoli by hrozilo, že divák je pohlcen dějem (rozpláče se apod.), tak se autor tento dojem snaží rušit - autor nám tím naznačuje, že se jedná pouze o hru, aby nebyli ošáleni iluzí, že se jedná o skutečnost a že jsem sami účastníci v ději - Brecht se proslavil zejména ve 20. letech po I. SV - veliký úspěch měl s remakem hry od Angličana Johna GAYE: Žebrácká opera - příběh z londýnského podsvětí, boj o vládu - chtějí sdělit, že morálka a metoda podsvětí je často podobná morálce a metodám nejvyšší anglické společnosti - odehrává se to v 18. století v Anglii (alegorie: myslí tím Německo) (Tuto látku zpracoval též Václav HAVEL – asi nejlepší zpracování „Žebrácké opery“ v dějinách, poté se Havlovu verzi snažil zfilmovat Jiří MENZEL, ale výsledek nedopadl dle očekávání, bylo to nic moc) - obdobnou tématiku zpracoval Brecht v románu: Třígrošový román - po roce 1933 Brecht emigruje do USA, zde píše hry, které se zpětně vracely k nástupu nacistů, jak je možné že se dostali k moci tak rychle: Strach a bída třetí říše - sled obrazů jak to v Německu vypadalo Zadržitelný vzestup Arthura Uie [:uje:] - satira na Hitlerův vzestup k moci Matka kuráž a její děti - tématika z doby 30leté války, na motivy GRIMMELSHAUSENOVY hry: Matka Kuráž - barokní umělec zobrazuje Evropu – alegorie na současnou rozvrácenou Evropu - další fáze Brechtovy tvorby: dramatická podobenství: - významná osobnost, a na jejím osudu ukazuje morální poselství, které chce sdělit publiku Život Galileův (odvolal a pak řekl: A přece se točí) Kavkazský křídový kruh - odehrává se na Kavkaze-místní legenda o králi Šalamounovi-spor o dítě, řekl jim aby se rozdělili na půl, ale skutečná matka řekne, že raději ustoupí, než aby její dítě zemřelo – zde podobné, jen se o dítě tahají v kruhu vyznačeném křídou - 1948-NDR- Divadlo Berliner Ensemble – hraje jeho hry 195 Bernard HAUPTMANN (+1946) - německý dramatik výrazně ovlivněný naturalismem - ve svých hrách zobrazuje zejména sociální problémy - nejvýznamnější je jeho hra: Tkalci - povstání slezských tkalců roku 1844 - má kolektivního hrdinu – vzbouření tkalci - hra výrazně sociálně-kritická Bobří kožich - komedie z berlínského lidového prostředí - kritická k vyšším vrstvám = buržoazie IV. FRANCOUZSKÉ DRAMA Jean ANOUILH - dramatik, často sahá k antické tématice – přepisuje do podoby modernější: Antigona Médea - hry z francouzské a anglické středověké historie: Skřivánek – o Janě z Arku Tomáš Beckett, aneb trest boží Jean COCTEAU - dramatik, filmový režisér a scénárista, básník - jeden z nejvýznamnějších osob francouzské divadelní avantgardy - spojoval prvky surrealismu a dadaismu Svatebčané na Eiffelovce - hra, která spojuje mluvené slovo, zpívaný text, pantomimu a tanec Kráska a zvíře - později zfilmovaný – hl. role Jean MARRAIS – natočil s Cocteauem i Fantomase V. ŠPANĚLSKÉ DRAMA Frederick García LORCA (+1936) - oběť španělské války, zastřelen fašisty - dramatik i básník – užívá španělskou lidovou slovesnost: Cikánské básně (romance) - společenská dramata: Krvavá svatba Plaňka Dům doni Bernardy Alby VI. RUSKÉ DRAMA - důležitou roli hraje MCHAT – moskevské divadlo, spolupracující s řadou předních dramatiků - vznik roku 1898 – původně soukromé a po bolševické revoluci roku 1917 bylo zestátněno - významný spolupracovník Mchatu: Konstantin STANISLAVSKIJ - herec, režisér - původce stanislavského metody herecké práce: - snaha o absolutní ztotožnění herce s postavou - jeho inscenace vynikaly přesným studiem reálií, aby scéna vypadala autenticky a skvěle - snaha vzbuzovat u diváka silné emoce - divadlo hrálo hry. Antona Pavloviče ČECHOVA, který se později s divadlem rozchází - spolupracuje i se zahraničními autory: Maurice MAETERLINCK – Modrý pták - z meziválečných autorů s Mchatem spolupracoval: Michail BULGAKOV 196 Michail BULGAKOV - pocházel z Kyjeva, z Ukrajiny, bohatá buržoazní rodina, k revoluci měl odmítavý postoj - v době I. SV byl vojenským lékařem a v občanské válce byl na straně bílých (proti komunistům) - neopustil Rusko, ač měl tu možnost, ve 20. letech se výrazně věnuje divadlu a spolupracuje s Mchatem - ve 20. letech je nejvýznamnějším autorem, po nástupu Stalina k moci, je Bulgakov pronásledován – zákaz publikace, tvorby s Mchatem - jeho nejvýznamnější román: Mistr a Markétka - napsal ho na konci 30. let a byl vydán až v 60. letech, vyvolal hotovou explozi ve společenských kruzích - Mistr je pronásledovaný režimem, je mu pomoci až Markétčinou láskou a pekelnými sílami v podobě černokněžníka Volanta - postava Mistra je často spojována s Faustem a Ježíšem, ve knize se Bulgakov zaobírá i osudem muže jménem Jušua-ben-Josef, protože Mistr píše knihu o Pilátu pontském, kterak odsoudil Ježíše - Bulgakov byl všestranný umělec; režisér, dramatik, herec, vynikající prozaik a povídkář - při spolupráci s Mchatem se opakovaně vrací k Moliérovi (Jean Baptiste Pocquelin), je jím fascinován a píše o něm román a hru - román: Dny Turbinových - knihu posléze zdramatizoval (jako většinu své prózy) a drama se jmenuje Bílá garda - zabývá se situací občanské války v Kyjevu očima poražených – Bílá garda 197 XXXI. ČESKÁ LITERATURA V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ POEZIE Historie: - 1. republika období našeho státu – 20 let (1918-říjen 1938), po Mnichovské dohodě je republika okleštěná, Beneš prchá do exilu a začíná období, které se jmenuje 2. republika (říjen 38-15.3.1939). - dne 14.3.1939 se pod vedením Tisa Slovensko odtrhlo a nazvali se Slovenský štát, a dali se na stranu Německa - dne 15.3.1939 končí období 2. republiky a začíná Protektorát Čechy a Morava Kulturně politické prostředí 1. republiky - vývoj literatury úzce spjat s politickým pozadím – značná část kultury je orientována levicově, kvůli poválečné bídě a hladu - lidé se bouří, ale ne tolik jako jinde v Evropě díky vlastenecké euforii – vznik českého státu, spojili jsme se se Slovenskem, abychom byli ve většině proti Německé „menšině“ (3,5 mil.) - počátkem 20. let dochází k radikalizaci politického prostředí v Čechách - roku 1921 se rozpadá Sociální demokracie a vzniká Komunistická strana Československa (KSČ) – radikálně protistátní strana, chtějí nastolit diktaturu proletariátu dle vzoru Sovětského svazu pod vedením K. Gottwalda - levicové přesvědčení bylo příznačné pro velkou část umělců: Neumann, Nezval, Vančura, Seifert, Biebel atd. - zpočátku byli komunisté docela v klidu, ale po čase do čela vedení KSČ nastupuje Klement Gottwald (1928-29) a jeho nové vedení strany s totalitní podřízeností Moskvě na pokyny Stalina, se řadě umělců nelíbí a vystupují z KSČ: například Seifert, který byl pak v 50. letech utlačován - po prvotní poválečné bídě přichází v letech 1923-1929 období konjunktury – české země dosáhly vysokého ekonomického vzrůstu a úrovně: Baťa atd. - nyní ustupuje radikalismus do pozadí, situace se uklidňuje a proletářskou poezii střídá poetismus, pak surrealismus - ale poté v ½ 30. let přichází světová hospodářská krize – z USA se rozšířila do celého moderního světa, v Německu umožnila nástup Hitlera, u nás se šíří bída a nezaměstnanost, stávky a komunisté se dostávají znovu k moci - u nás byla krize nejhorší v lehkém průmyslu (textil atd.), který byl situován v Sudetských Čechách, Sudetští Němci si stěžovali, že se mají hůře než ve velké Říši, kde dal Adolf Hitler lidem práci, zatímco lidé v Sudetách jsou nezaměstnaní - nastupuje výrazná radikalizace sudetských Němců, (70%-90%) se stává členy SDP – Henlein, Frank - SDP dostává peníze a zbraně z Německa a žádají autonomii v Čechách, dále se chtějí připojit k Německu: „Chtějí domů do Říše.“ - i v literatuře se objevují prvky ohrožení republiky (Čapek), sociálních nejistot atd. - 2.½ 30. let – Mnichovská dohoda – Svět nás zradil: Francie (Anglie s námi žádnou smlouvu neměla) - poté přichází 2. republika – veliká vlna emigrace do exilu – V+W, Ježek – jedná se většinou o protinacistické autory nebo autory židovského původu, ne všichni utekli a mnozí našli smrt v koncentračních táborech (Karel Poláček) - poté přichází období okupace (viz Dále) POEZIE V MEZIVÁLEČNÉM OBDOBÍ - po I. SV přichází období uvolnění, radosti z konce války a oslavy života – vlna vitalismu (F. Šrámek) - poté tvrdá realita: hlad, nezaměstnanost, 1921-vznik KSČ - první významný směr: Proletářská poezie - symbolizuje nástup nové generace básníků, umělců - chce vytvořit nové umění a vytvořit beztřídní společnost - roku 1920 vzniká Svaz moderní kultury Devětsil, který přijímá program proletářského umění - inspirátorem byl S.K. Neumann, ale na člena, byl už moc starý a neřadil se do nové generace - dále se k Devětsilu hlásili: Josef HORA, Jindřich HOŘEJŠÍ - ale nejvýznamnější postavy byli: WOLKER, SEIFERT, BIEBEL, PÍŠA - těžiště Devětsilu bylo v letech 1920-1924 - 1920 – vychází první sbírka Josefa Hory – Pracující den - 1924 – umírá Jiří WOLKER a nastupuje po něm nový směr: poetismus - 1928 – poslední sbírka řadící se mezi proletářskou poezii /Devětsil/ - Josef Hora – Mít křídla - charakteristika skupiny Devětsil: 1) komunistické přesvědčení všech členů 2) víra v revoluční přeměnu společnosti 3) tvorba skupiny chápána jako jedna z etap levicového umění - v básni musí být osobní angažovanost tvůrce - báseň má být tendenční – stranit rolníkům a dělníkům = proletářům - důraz kladen na kolektivismus – davy dělníků - kladní hrdinové jsou z řad proletářského prostředí X záporní továrníci atd.… - tvůrčí metodou byl realismus; později socialistický realismus 198 NEJVÝZNAMNĚJŠÍ BÁSNÍCÍ PROLETÁŘSKÉ POEZIE Jiří WOLKER (1900-1924) - pochází z Prostějova, jeho otec byl ředitel Prostějovské pojišťovny–středostavovská buržoazní rodina - jeho matka schraňovala Wolkerovy veršíky od dětství, rozmazlovala ho, milovala ho, ba přímo zbožňovala, s otcem takový blízký vztah neměl - již na Gymnáziu byl nadějný autor, publikuje v časopisech - rad by studoval literaturu, ale otec ho nutil na práva, ale i tak chodil na filosofickou fakultu na přednášky F.X. Šaldy - pražský bouřlivý život (ženský, chlast) mu způsobil oslabení organismu a Wolker chytil TBC, léčí se na Jadranu, v Tatrách a je pak přesunut do Prahy, kde umírá na TBC - Wolkerova matka vinila z jeho smrti pražský rozháraný život se Seifertem, Bieblem a další verbeží - po smrti se z něj stane kultovní postava, jeho přátelé časem rozpoutali kampaň „Dosti Wolkera“, protože to, co chtěl říci, lidé nechápou a dělají si z něj modlu - názory a směry: - po válce ovlivněn vlnou vitalismu – na gymnáziu píše verše - 1922- Devětsil – proletářská poezie, ovlivněn F.X. Šaldou – teoretizuje - sbližuje se s brněnskou literární skupinou: Literární skupina – vydávají časopis Host, ve kterém vycházejí Wolkerovy verše - sbližuje se s A.M. PÍŠOU a S.K. NEUMANNEM a především s vysokoškolským profesorem Zdeňkem NEJEDLÝM - Nejedlý vydává časopis Var, pořádají různé akce a Wolker na ní přednesl svou přednášku: Proletářské umění, ve které podává programový základ proletářských umělců: 1) nové umění: třídní (dělnické), proletářské a komunistické 2) nechce společnost pouze kritizovat, ale bojovat za lepší budoucnost 3) je v přímém rozporu s uměním měšťáckým 4) umění je kolektivistické – dělníci, pracující lid 5) odvolává se na pokrokové tradice české kultury – KHB (pronikání realismu) - Wolker dále publikuje v dalších časopisech, v Neumannově: Červen, Proletkult (= proletářská kultura) - Wolker je autorem 2 významných sbírek: Host do domu - počáteční období Wolkerovy tvorby - pohled na svět všeobjímající láskou: Poštovní schránka - je šťastný, miluje cokoliv, je soucitný k chudým a trpícím - lyrizuje nejobyčejnější věci – viz schránka - posmrtně do této sbírky řadíme i báseň Svatý kopeček, což je báseň ovlivněná Pásmem od G. Appolinaira - tuto sbírku píše Wolker jako chlapec Těžká hodina - přerod chlapce v muže, který není nadšený ze světa, ale vidí i stinné stránky života – závisí to na dospívání jak osobním tak politickým, a také na TBC-blízkost smrti - sbírka je tendenčně zaměřená, je to zastánce chudých a trpících, nenávidí boháče a chce vzpouru - Wolker je dovršitel české sociální balady (Erben, Neruda, Machar, Bezruč) Balada o očích topičových Balada o nenarozeném dítěti Balada o snu - vydány během jeho života Balada z nemocnice Balada o námořníku - vydány posmrtně 199 - Méně významné jsou Wolkerovy dramatické pokusy: Tři hry - trilogie: Nemocnice, Hrob, Nejvyšší oběť - Wolker je též autorem levicově zaměřených moderních pohádek: O milionářovi, který ukradl Slunce - všechny pohádky se odehrávají v současnosti - Wolkerovo dílo mělo obrovský úspěch a mělo řadu epigonů = napodobitelů Jindřich HOŘEJŠÍ (1886-1941) - na rozdíl od Wolkera pochází z pražské dělnické rodiny - po maturitě studuje v Sorbonně, toulá se po Francii - I. SV prožil na ruské frontě, po roce 1918 se živí prací redaktora/úředníka - nejvýznamnější příspěvek byl sbírka Hudba na náměstí - koresponduje s programem proletářské poezie, ale navazuje na Fráňu Šrámka - Života bído, ty nejsi dědičná - v dalších sbírkách zobrazuje život proletářů ve velkoměstě, utrpení proletářů, ale je tu naděje na lepší život: Královský náhrdelník – prvky intimní lyriky Den a noc - Hořejší často spojuje milostné a sociální motivy - byl vynikající překladatel prózy – románská literatura (Barbusse, Corneille, Racine) - pro Čechy „objevil“ Johanna RICTUSE – pařížský básník zabývající se chudinou (50-60 let zpět) Josef HORA (1891-1945) - absolvent práv, člen sociálních demokratů, posléze roku 21 vstupuje do KSČ a až do roku 29 je vedoucím kulturní rubriky Rudého práva - po rozchodu s KSČ působí jako redaktor, nakladatel a překladatel ruské poezie (Puškin: E.Oněgin) a slovinské poezie - 1915 vydává 1: sbírku: Básně – pod vlivem Vrchlického a Sovy - později sbírka: Strom v květu - ovlivněno impresionismem a vitalismem - v této sbírce se zabývá především prožitkem války - 1920 – sbírka: Pracující den - prolog proletářské poezie - formálně originální – Dělnická Madona, ve které zpracovává náboženské a politické motivy - veden snahou zlepšit osudy ubohých proletářů - další proletářské sbírky: Srdce a vřava světa Bouřlivé jaro - hlavní postavy – dělníci, oslavuje jejich hrdinství, kolektivní charakter - dostává se do ostré polemiky s S.K. Neumannem (S.K.N. trval na ideových kvalitách, umění stranou, hlavně agitovat! Naproti tomu Hora argumentuje, až je to též kvalitní umění!) - ve 20. letech píše i prózu: Socialistická naděje Hladový rok - pro nás má jen dokumentární hodnotu – info. o tom, co se dělo po I. SV v dělnickém hnutí - cestuje po světě: Itálie, Francie a pak jel do SSSR - sbírky: Itálie – socialistické motivy ustupují do pozadí Struny ve větru – zidealizovaný Lenin a SSSR 200 - další Horovy sbírky přestávají být zpolitizované, mizí proletáři komunistické myšlenky, poezie se zlidšťuje, zabývá se láskou, melancholií a intimní lyrikou – básník věcí obecně lidských: Tvůj hlas Tonoucí stíny Dvě minuty ticha Tiché poselství - ke 100. výročí Máje vydává roku 1936 sbírku: Máchovské variace - v roce 1938 reaguje vlasteneckou sbírkou: Domov - nejlepší sbírka: Jan houslista - 39. po okupaci protektorát–rozsáhlá básnická skladba vyjadřující vzdor proti okupaci a válce - za okupace píše: Zahrada Popelčina Zápisky z nemoci - 2. významný směr: Poetismus - jediný originální umělecký směr, který vznikl v Česku a proslavil se v celé Evropě 20. století - vznik po dohasínání proletářské poezie ve 20. letech až do hospodářské krize (cca. 1930), tou poetismus končí - termín z roku 1924 – 1. ucelený výklad pojmu poetismus podal teoretik Karel TEIGE ve stati Poetismus, která vyšla v časopise Host - koncepce poetismu: 1) základní problém na který poetismus reaguje je pocit odcizení od moderní společnosti, ale i pocit sebeodcizení 2) je třeba nalézt umění žít a užívat života – uspořádat společnost tak, aby ukojila poetický hlad – touha po krásném, radosti, štěstí, přitakání k životu 3) je nutno posílit imaginaci a fantazii – pracují s volnými asociacemi, kombinují to s intelektem – poetismus je směr pro všech 5 smyslů. Snaží se co nejoriginálnější oslavit život - poetismus spadá do konjunktury 20. let – strmý vzrůst životní úrovně, komunisté ztrácí voliče - poetisté jsou levicoví, ale básně s již netýkají politiky – je to o umění žit a užívat si krásu světa - existuje řada textů, které objasňují, co je to poetismus, nejúplnější z textů je Manifest poetismu, vyšel roku 1928 v Revue Devětsil, vyšel dost pozdě, je to spíše bilance hnutí – autoři: Teige, Nezval - náznaky poetismu se objevují již dříve – Nezval: Papoušek na motocyklu a také v řadě předmluvách k Seifertovým dílům - původně to neslo název nové umění proletářské, ale později název poetismus, s proletáři to už moc společného nemělo - poetisté projevovali zájem o exotické a nezvyklé látky – zájem o africké národy apod. - poetismus později končí a splývá, mísí se, se surrealismem - 1934 – surrealistická skupina – Teige a Nezval ohlásili vyústění poetismu v surrealismus - 1920 – Karel ČAPEK – vydal své překlady francouzských básníků v knize: Francouzská poezie nové doby – mělo to vliv na novou generaci básníků, seznámili se tak se světovou tvorbou NEJVÝZNAMNĚJŠÍ PŘEDSTAVITELÉ POETISMU Jaroslav SEIFERT (1901-1986) - narodil se na Žižkově v chudé rodině, otec dělal co mohl, ale na Seiferta měla veliký vliv jeho matka - chodil na gymnázium – ve 3. ročníku ho vyhodili, šel na jinou školu, kde neudělal maturitu a bez ukončeného středoškolského vzdělání nastoupil do Rudého práva, kde jeho talent rozpoznal S.K. Neumann - píše do řady satirických časopisů: Sršatec, v Brně do levicového tisku: Rovnost, dále byl člen Devětsilu, spolu s K. Teigem rediguje Revoluční sborník Devětsil 201 - v letech 1928-29 během bolševizace strany se Seifert rozchází s KSČ a už nikdy se nestal členem strany, měl pak problémy v 50. letech a znovu v 70. letech - po rozchodu komunisty pracuje v časopisech, po roce 45 je redaktor nakladatelství Práce a vede měsíčník Kytice - na počátku 50. let problémy s publikováním a tytéž problémy měl i po roce 1968 – Pražské jaro, Rusi - roku 1984 dostává Nobelovu cenu za literaturu a teprve tehdy začíná publikovat, když jí získal byl v tak špatném zdravotním stavu, že jí musela převzít jeho dcera, měla to být i jistá podpora českým disidentům, protože Seifert byl signatářem Charty 77, kde nesouhlasil s komunisty - na Seifertově pohřbu bylo skoro více tajných policistů než pozůstalých - tvorba: 1) proletářská poezie: Město v slzách - umělecky originální, nejde po cestě cizích vzorů – ruští autoři - revolučně romantická sbírka – levicově zaměřená, ale umělecky na úrovni Samá láska - vychází z proletářské poezie, ale je zde již patrný obrat k osobním tématům (láska apod.) - obdiv k městu jako k místu, které není jen plné utrpení, ale také nových a krásných zážitků – předznamenává to obrat k poetismu, což bylo Seifertovo nejlepší období tvorby 2) poetismus: - než se obrací k poetismu jede do Francie a roku 1925 do SSSR, motivy z cest se objevují v následujících sbírkách: Na vlnách TSF (TSF = bezdrátová telegrafie) - později je tato sbírka vydávána pod názvem Svatební cesta z důvodu neaktuálnosti zkratky TSF, v této sbírce je typická hravost poetismu Slavík zpívá špatně - podobný přerod jako u Wolkera, ale jedná se o přerod hravého poetisty v člověka, který si uvědomuje i stinné stránky života - vytrácí se exotika a objevuje se motiv návštěvy SSSR – obdivuje zemi, která se přetváří v zemi, kde budou lepší zítřky - Seifert chce též přetvořit svět k lepšímu, sbírku vydal roku 1926 - poté se rozchází s komunisty, další jeho tvorba je už mimo všechny strany a hnutí, chce být nezávislým básníkem, psát „čistou“ poezii, týkající se člověka a lidských otázek - sbírka: Poštovní holub („Bílým šátkem mává, kdo se loučí, něco překrásného se končí, něco překrásného se končí“) - na konci 20. let vychází jeho prozaická vzpomínková retrospektivní kniha: Hvězdy nad rajskou zahradou - vzpomínky na mládí, oslava Žižkova a dětství - poté se odmlčil a pak nastává období: 3) post-poetistické: (v letech 1933-37) Jablko z klína - objevuje se zde vztah k matce, posvátná bytost, kterou opěvuje Ruce Venušiny Jaro sbohem - všechny tři sbírky se zabývají intimní lyrikou, milostné osobní zážitky, vzpomínky na dětství - se vzrůstajícím ohrožením republiky a Mnichovskou dohodou, Seifert vydává sbírku: Zhasněte světla - motiv zrady z pohledu zrazeného Československa – zradila nás Anglie a zejména Francie - (Mnichov též do jisté míry předznamenal vítězný únor komunistické strany, protože ti hnusní kapitalisté ze západu nám nepomohli, proto se musíme obrátit na východ) 202 - po okupaci (protektorát) 15.3.1939 správný básník (i Seifert) připomíná slavné tradice, postavy co překonaly nepřízeň osudu, vydává sbírky: Vějíř Boženy Němcové (1940) Světlem oděna Kamenný most - poslední dvě jmenované sbírky jsou věnovány obdivu ku Praze a oslavou jejích krás, jedná se o dvě nejlepší Seifertovy sbírky - zde se Seifertem prozatím končíme, pokračování v jiném časovém období. Konstantin BIEBEL - lyrický básník, na rozdíl od Nezvala křehký melancholik s nezvalovskou fantazií a Wolkerovou myšlenkovou čistotou a přímočarostí - jeho otec vesnický lékař, Biebel též doktor, ale nikdy si neotevřel svojí praxi - v 18letech se naverboval do I.SV, roku 1916 na Balkánské frontě odsouzen k smrti jakožto zajatec, utekl ze zajetí, roku 1918 zpět v Čechách s sebou si odnesl deprese z války a TBC - nakonec spáchal sebevraždu skokem z okna roku 1951 – problémy se stranou, bál se o svou existenci, že ho zabijí komunisti, když viděl, kterak při procesech umírají jeho známí - byl členem brněnské Literární skupiny, s Wolkerem též členem Devětsilu - dílo: - zážitky z fronty: Písně souchotináře - proletářská poezie: Věrný hlas Zloděj z Bagdádu – nevíra existence smrti jeho milé Zlom (1930) - poetistická poezie s prvky depresí: Zlatými řetězy – eufonistická (=libozvučná) výstavba verše (opak je kakofonie) S lodí, jež dováží čaj a kávu (1927) - zážitky z Indonésie – Jáva, Borneo, Celebes, Srí Lanka - skládá se ze tří částí: 1) Začarovaná studánka – milostná lyrika, zážitky z mládí 2) S lodí jež dováží čaj a kávu – exotické země, cestování 3) Protinožci – cesty do vzdálených zemí, uskutečnění svých snů Nový Ikaros - básník vznášející se nad světem, mnohoznačnost světa - vzpomínky z války, míří do hlubin své duše - vrcholem poetistické poezie, psáno volným veršem, bez interpunkce - surrealistické sbírky: Nebe peklo ráj (1930) Zrcadlo noci (1939) – tvůrčí krize, nic nového pod sluncem Bez obav – posmrtně vydáno v roce 1951, události 40. let Vítězslav NEZVAL - největší osobnost české avantgardy 20. a 30. let 20. století - všestranný umělec – próza, poezie, drama, kritika, přednášky - narodil se na vesnici u Třebíče, klukovské dětství - v Brně studoval práva, problémy s městem a životem v něm, šel do Prahy na FF UK – F.X. Šalda - v Brně se seznámil s Jiřím MÁHENEM, který v Nezvalovi objevil fantazii a ukázal mu cestu v moderní francouzské avantgardě (Čapkovy překlady) - působil čas v redakci Masarykova slovníku naučného - také byl dramaturg Osvobozeného divadla (1925) – avantgardní divadlo amatérských herců – režisér E. F. Burian, který pak založil Déčko - po roce 1945 dále vydával básně, ale vzdal se poetismu a surrealismu a umírá roku 1958 203 - Nezvalovo dílo: Most (1922) - založena na smyslové poezii, vzpomínky z mládí, studentských let, fantazijní poezie - most – spojnice mezi lidmi Básně noci – obsahují básně: Podivuhodný kouzelník Akrobat Edison Signál času - poetistické sbírky: Pantomima Básně na pohlednice Nápisy na hroby Dobrodružství noci a vějíře Hra v kostky Snídaně v trávě Jan ve smutku - závažné a dobové lidské problémy, ústup experimentování: Skleněný havelok Sbohem a šáteček - próza ovlivněná Sigmundem Freudem – duše, vědomí a nevědomí: Pan Marat Jako vejce vejci Posedlost - surrealistické, iracionální sbírky: Žena v množném čísle Absolutní hrobař - drama, spolupráce s Voskovcem a Werichem: Milenci z kiosku Loretka Manon Lescaut - eseje a úvahy: Pražský chodec - závěrečné „umění“ 49-50: Stalin Zpěv míru 204 - třetí významný směr: 3) ČESKÝ SURREALISMUS A POEZIE 30. LET 20. STOLETÍ - surrealismus, Francie, automatický text, psychoanalýza, viz surrealismus ve Francii (Breton atd.) - český surrealismus začíná založením Surrealistické skupiny – vydali manifest surrealismu v ČSR - založili ho v květnu 1934, v Mánesovi vystoupili V. NEZVAL a K. TEIGE, že poetismus vyústil v surrealismus, dále podepsal K. BIEBEL, Jindřich HONZL, Jaroslav JEŽEK (za osvobozené div.), Bohuslav BROUK – psycholog, analytik, sexuolog - za umělce: Jindřich ŠTÍRSKÝ (malíř, snové inspirace), TOYEN = Marie ČERNINOVÁ (obrazy, fantazie, roku 47 emigrovala do Francie), Vincenc MAKOVSKÝ (sochař, Žena s vázou, surr.krátce) - Nezval se ve Francii osobně seznámil s Bretonem a Eluardem – sbírka Sbohem a šáteček, poté roku 1935 přijeli do Prahy Breton s Eluardem na setkání s českými surrealisty - Nezval v časopise Zvěrokruh otiskl překlad 2. manifestu surrealismu od André Bretona, který hlásil sociální rovnost - surrealisté vydávali sborníky a pořádali výstavy – propojení umění a literatury - destrukce rozdílů fce. společnosti, ale lišil se od socialistického realismu - ve 30. letech byly dvě křídla umělců: a) avantgardní umělci, odklon od sorely b) realistické křídlo, pokračování v proletářské poezii - 1938 – Surrealistická skupina Nezvalem proklamativně rozpuštěna, během okupace surrealismus rozvíjen Skupinou Ra – pod vedením Ludvíka Kundera POEZIE 30. LET - volné umělecké skupiny, nejsou vyhraněné, jsou to individualisté, různé směry - existencionalismus, temné stránky lidské existence – HALAS - lyrický básník – HRUBÍN - filosofická abstraktní poezie – HOLAN František HALAS (1901-1949) - originální objevitel moderního básnického slova - stinné stránky života, pesimistická tvorba – zážitky z mládí, proletářský synek, I. SV, strach a obavy z 2. SV - jeho otec textilní dělník, levičák vězněný za Rakouska-Uherska a 1. Republiky, za své názory - Halas v tom otce podporoval – Halas vstupuje do Svazu mládeže - nemohl studovat, co chtěl, tak se vyučil knihkupcem - 1921-publikoval v komunistických časopisech: Rovnost, Sršatec - 1926-redaktor české sekce nakladatelství Orbis - za 2.SV byl v ilegálním odboji, byl členem Národního revolučního výboru po roce 46 byl na ministerstvu informací - dílo: Sépie - 1. sbírka, melancholie, životní pasivita Kohout plaší smrt – inspirace jezerním básníkem: William BLAKE , nihilismus Tvář Hořec – pocity pomíjivosti Dělnice - vzpomínky na matku, která zemřela, když mu bylo 8 let, pak se přestěhovali a vzpomíná na krajinu v dalších sbírkách Staré ženy - obraz starých udřených dělnic, inspirace matkou; S.K.Neumann: „kňouravé maloměšťácké verše od kňouravého pesimisty“, kde píše smutně o dělnicích, - S.K. Neumann píše básnickou skladbu Staří dělníci – lidé, kteří zasluhují úctu Dokořán – protifašistická poezie Torzo naděje – pocity národa po Mnichově, psáno monumentální formou Naše paní Božena Němcová – vydáno ke 120.výročí narození B.Němcové, tragika života 205 Ladění – útěšnější poezie, určená dětem Já se tam vrátím - o kouzelném kraji Halasova mládí – Českomoravská vrchovina, Kunštát, Svitávky A co básník? - posmrtně vydaná, zklamání z roku 1948, kam to spělo, jinak než si představoval - po roce 1948 nejprve radostně přitakal novému režimu, napsal slova ke slavné budovatelské písni: Tak už máme co jsme chtěli - po Halasově smrti na jeho dílo zaútočil komunistický kritik Ladislav ŠTOLL, vytýká Halasovi pesimismus, proto se jeho dílo proslavilo až v 60. a 70. letech, kdy bylo znovu objeveno Vladimír HOLAN (1905-1980) - nejzarážející básník, experimentální těžká poezie - bydlel na Kampě s Werichem, před nimi tam bydlel též Dobrovský - byl velmi chudý, vzal si bohatou manželku, jejich dcera Kateřina měla Downův syndrom - on sám trpěl agorafobií (= strach z rozlehlých prostor, venku), po válce oslavoval vítězství Rudé armády, když zjistil jaký zaujímají postoj k věřícím (sám byl velmi nábožný), tak v roce 1948 vystoupil ze strany, což mu způsobilo veliké problémy (dílo nevycházelo, trpěl těžkou bídou) - navržený na Nobelovu cenu za literaturu (důležité je samotné navržení, udílí se hodně z politických důvodů) Blouznivý vějíř - prvotina, jeho vidina světa skrze tajemství, představivost Triumf smrti - nerytmické verše, pronikavé obrazy duše a přírody - 30. léta: Vanutí Oblouk Kameni, přicházíš - plynutí času, věčnosti, sen a skutečnost, balancuje na rozhraní vědomí a podvědomí Září 1938 - sbírka týkající se Mnichova, narážka české hrdosti, zoufalství - jasný verš, bez metafor a fantazií, láska ke vlasti a lidu Sen - věnována Velimiru Chlebnikovi - autonomie básnického slova První testament - poezie reagující na politické události - torzovité etické příběhy Zahřmotí - drobnější lyrika, cyklus věnován Mozartovi, báseň Mozartina - dále se vrací do dětství, mládí a k matce Terezka Planetová - poema – básnická povídka - vypráví o úžasné lásce s Terezkou, vrací se na vesnici, kde ji potkal, ale nic o ní nevědí - poezie Holana na rozdíl od poetismu a surrealismu je zcela odlišná, snaží se vystihnout výseky z obrazu světa 206 František HRUBÍN (1910-1971) - hluboký vztah k přírodě, k venkovu - narodil se v Praze, mládí prožil v Pesanech v Posázaví - studoval práva a ff, neukončil, stal se knihovníkem - od roku 1946 se věnuje literární tvorbě poezie,próza,drama a překládá symbolisty:Verlaine, Rimbaud - básník 2 tendencí: 1) silný motiv k rodnému kraji = Posázaví 2) erudované úvahy nad lidskými osudy jako celku - zpočátku píše pro dospělé v 50. letech začíná tvořit pro děti, spolupracoval s výtvarníkem Trnkou - tvoří také pro děti: Říkejte si se mnou, Špalíček pohádek - Hrubínova tvorba ve 30. letech: Zpíváno z dálky Krásná po chudobě Země po polednách - intimní, až skoro duchovní lyrická poezie, věcí obecně lidských - tma bolesti a utrpení Včelí plát (1940) - vlastenecké verše z doby okupace - cyklus sonetů věnovaných Praze, symbolu vlasti Země sudička (1941) - téma lásky k rodné vlasti - přihlásil se k Nerudovi, vidí se jako jeho Nerudův pokračovatel Mávnutí křídel - experimentální poezie - po roce 1945 zřetelná proměna Chléb s ocelí – děkuje Rudé armádě za osvobození Jobova noc – vázaný verš - poté užívá jen volný verš, píše prózu a drama Vilém ZÁVADA (1905-1982) - pocházel z dělnického prostředí z Ostravy - nakladatelský redaktor, poté působil v Univerzitní knihovně - zážitky z I. SV + tvrdý život na Ostravsku = základní pocit tragiky (hlad, bída, chudoba – hl. témata jeho prvních sbírek): Panychida (1927) - úplně původní označení pro noční pobožnost - později význam slova = smuteční slavnost za mrtvé Siréna (1932) - vrchol hospodářské krize, sociální problémy Cesta pěšky - zbavuje se pochmurného tónu z očekávání něčeho lepšího - poté přichází okupace, sbírka z roku 1940: Hradní věž - dosáhl smíru se světem (osobně), ale okolní svět optimistický není - obavy o osud národa - po válce přichází Závada s budovatelskou poezií: Město světla - ve sbírce Polní kvítí se vyrovnává s kultem Stalinovy osobnosti - Závadova poezie trvá až do 70. a 80. let, v 70. letech reagoval na normalizaci tím, že jí nepřijímal, nesnažil se jako mnozí režimu zavděčit 207 - 4. významný směr: 4) DUCHOVNĚ ORIENTOVANÁ POEZIE (KATOLICKÁ) - 1918 – vznik ČSR bylo trauma pro věřící katolíky – byl pro ně zkouškou, řešili veliké dilema: byli to Češi, ale též věřící katolíci a katolická církev byla jedním z nástrojů Habsburské monarchie v Rakousku-Uhersku - po vzniku ČSR bylo mnoho útoků na katolickou církev, cca. 2 miliony lidí vystoupilo z katolické církve a založili Církev československou husitskou – měla být národní církví, nyní dost skomírá, ale katolíci stále vzkvétají - TGM – byl protestant, evangelík – opomíjí katolíky, kteří byli českými vlastenci, chtějí být Češi, ale chtějí si zachovat svou náboženskou příslušnost; vyzdvihoval husity, české bratry a Francouzskou revoluci - katolíci se nevraživě dívali na Skupinu Hradu = Masaryk, Beneš a spol. - katolíci tvrdili, že ČSR bude pohanský nevěřící stát - katolická inteligence + církev vyprodukovala svébytný ohraničený proud – myšlenkový a literární, chtějí katolicismus zachránit a obrodit ho, tak vytváří soupis českých dějin s novým originálním náhledem na věc – jistá polemika s TGM - zejména revidují pojetí doby pobělohorské: a) zažité (dle Jiráska) – období temna, útlak Čechů, násilná rekatolizace, jen negativní b) nové (dle katolické inteligence) – vyzdvihují kulturu a přínos českého baroka (Praha je převážně barokní) - upozorňují, že nahlížet na stavovské povstání a Bílou Horu jako na povstání českého lidu proti Habsburkům je velmi zkreslující (byla to protestantská šlechta – jak česká tak německá) proti katolíkům - nebýt Bílé Hory a rekatolizace, protestantství by postupně vedlo k poněmčení českého národa (většina protestantů byli němci) - dále vyzdvihují barokní literaturu - zdůrazňují vztah k tradicím, půdě – rodná hrouda, vyzdvihovali českého katolického sedláka (tento směr má velmi blízko k ruralismu = politický a myšlenkový směr, co zdůrazňuje úlohu venkova v moderní společnosti) - katolíci považovali nový stát v čele s TGM za moderní, který bortí tradice, proto katolíci koketovali s autoritativními krajně pravicovými ideologiemi a obdivovali např. Španělsko – Frank, Itálii – Mussolini - někteří z nich se v letech 1938-39 nevyhnuli výrazným projevům antisemitismu - v roce 1938, Mnichovská dohoda, hranice fuč – řada katolických intelektuálů to brala jako zadostiučiní – „Byli jste moderní, Bůh vás ztrestal, protože jste se od něj odvrátili, chtěli jste být pokrokáři a proto náš stát byl rozbit!“ nějak podobně v té době argumentoval skoro každý katolík - útoky se směřovaly směrem k Benešovi (TGM zemřel v roce 1937) a dále na prozaiky Skupiny Hradu – například Karel ČAPEK byl též štván katolíky, napadali ho jako vlastizrádce, přispělo mu to k jeho smrti, kdy na tom byl zdravotně velmi zle - hl. zástupci katolické poezie Jakub DEML (1878-1961) - básník, prozaik (kratší povídky) - byl to katolický kněz, pocházel z městečka Tasov na Českomoravské vrchovině, malá hezká díra - pocházel z velmi chudé rodiny, šel na teologickou školu – když dostal farnost, byl to dobrý příjem pro rodinu stává se knězem, jeho kariéra kněze byla neustálým konfliktem s katolickou vrchností – začínal si s ženskejma a ve své tvorbě zobrazuje touhu po ženách – živočišná potlačovaná vášeň - co mu povolili psát, to neplnil, tak byl zbaven práva vykonávat kněžský úřad, ale nebyl odsvěcen - od roku 1922 trvale žije v Tasově, považoval se za kněze až do své smrti - výrazný vliv na něj měl Otokar BŘEZINA - celý jeho život je protkán vztahy se ženami, Deml byl veliký sobec a rozvracel plno manželství a likvidoval ženy, které byly jeho múzami - je považován za předchůdce moderního básnictví (surrealismu – ale nepovažuje se za něj) - bývá spojen s Katolickou modernou – chtěli reformu církve - s většinou přátel se rozešel a rozhádal, byl velmi nesnášenlivý - poezii přinesl: a) dokázal vyjádřit krásu prostých věcí (Moji přátelé) – komunikuje s květinami, nejprostší věci b) vyjadřuje hrůzu a děs z lidské existence (vztah s Bohem, víra) - vydává soukromý časopis Šlépěje (1917-1941) – vydal 26 svazků, v těchto sbornících byly kolem 80% Demlovy básně, prózy a polemiky (krásně se dá sledovat jeho názorový vývoj) - próza je většinou lyrizovaná, řeší v ní odborná témata - nenávistné polemiky s nekatolickými autory - v roce 1939 publikoval ve Šlépějích: „Jestliže Vám někdo řekne, že Žid je člověk, tak mu vyrazte čtyři zuby a nemluvte s ním!“ (nějak podobně to vyslovil + další antisemitské výroky) 208 - po válce měl za to být odsouzen za kolaboraci, to nebyla pravda, pouze na ně slovně útočil, ale s Němci nekolaboroval, Vítězslav NEZVAL se za něj postavil, že Deml je jako člověk nízký, ale jako básník je to velikán a že jako každý básník trochu plácá bludy – Deml byl poté zproštěn obžaloby a život dožívá v Tasově - na druhou stranu během války, chtěli jeho vesnici pobít Němci a on se chtěl Němcům obětovat za záchranu vesnice, ať si vezmou jeho a ostatní ať nechají na pokoji - po roce 1948 nesměl vycházet, znovu objeven až v 90. letech - Demlova poezie: - zpočátku měl blízko k symbolismu, uctívá Otokara Březinu: První světla Hrad Smrti Tanec Smrti - poslední dvě jsou básně v próze s velkou nadsázkou, sny, téma smrti a zániku života, bytí a nebytí Miriam - jméno pod kterým je v koránu Panna Marie - alegorie na jeho milenku ??Rosenbergrovou??, kterou kvůli nevěře s Demlem žárlivý manžel zavřel do blázince, protože měl vlivné přátele - ve sbírce je spojena láska k ženě, motiv Panny Marie a tragické lásky - také deprese spojené s láskou, která je zakázána kněžím Moji přátelé - klade do kontrastu krásy květin a svět utrpení a smrt lidí - tento rozpor je řešitelný pouze láskou - po roce 1918 vznik republiky, Deml přivítal vznik ČSR, a je z něj nadšený vlastenec – sokolská etapa: - píše oslavné básně na Sokola Sokolská čítanka Sestrám (cvičenky v Sokole) - chce zde spojit ideály křesťanského a sokolského hnutí - v roce 1928 se rozešel se Sokoly a už se k nim nikdy nevrátil - ve 20. letech byla jeho múzou Kytlicová, duševní platonický vztah, ale ve 30. letech umírá, což byla veliká rána pro Demla, až se z toho zhroutil - následně pobývá na zámku Kuks, zde navazuje vztah s hraběnkou Sweerts-Sporokovou – zamiluje se do ní, ale ona ho odmítne, Deml propadá zoufalství, a na Kuksu píše verše v němčině: Píseň vojína šílence - po epizodě s hraběnkou píše prózu: Zapomenuté světlo - zde se vzpamatovává ze životních peripetií - konflikt mezi erotikou a kněžstvím – touha po lásce (fyzické) X láska k Panně Marii + celibát - inspirací mu byl dopis od obdivovatele B.M.P., tvrdí mu, že se mu líbí jeho básně - tato kniha je odpovědí obdivovateli, že Deml je již jen zapomenuté světlo, všichni se na něj vysrali, jak Češi, tak Němci - příběh tuberkulózní selky, která umírá a básník u ní sedí a chce jí pomoci; selka je pro něj ženou a zároveň Pannou Marií - zfilmováno s Bolkem Polívkou - je to jedna z Demlových nejvýznamnějších prací, řada pasáží mu kdysi cenzura nepovolila otisknout, první úplné vydání vyšlo až posmrtně - ve 30. letech kromě antisemitských neuvážených výroků, vyvolává další skandál, píše knihu: Mé svědectví o Otokaru Březinovi - Březina je již mrtev, tak se nemohl bránit, jsou to takové Hovory s TGM naruby - údajné Březinovy protižidovské a protimasarykovské výroky, Březina to nemohl zredigovat, byl mrtev 209 - kniha vyvolala velikou polemiku, kde se Březinovi známí ohradili, že by to nikdy neřekl Bohuslav REYNEK (1892-1971) - nová generace katolických básníků přelom 20./30. let - básník a grafik - stojí stranou literárního dění, protože žije střídavě ve Francii a ČSR – oženil se s francouzskou básnířkou Suzanne Renandovou - V Čechách pobýval v Petrkově na Vysočině, zapadlá vesnice, kde izolován vedl prostý život - výrazně ovlivnil generaci básníků 30. let – Halas, Holan (levičáci) - dílo: Květná neděle Rybí šupiny Had na sněhu Smutek Země Rty a zuby - nejobyčejnější věci, příroda, živočichové, květiny - Reynek píše veršovně, ale také básně v próze (Pieta = truchlící panna Marie s mrtvým Ježíšem) - po válce Reynek upadá v nemilost, sbírky zákaz vycházení, byl nevhodný pro režim kvůli víře - psal dále, nezavřeli ho (měl kliku), nechali ho na pokoji v Peterkově - v 60. letech, kdy se obnovil zájem o jeho tvorbu vycházejí tyto sbírky: Sníh na zápraží Mráz v okně - vyšly oficiálně v Čechách - jednotlivé básně vychází v emigrantských nakladatelstvích - v roce 1971 umírá, až v letech 1990 a více, následoval reynekovský boom = obrovský zájem o jeho dílo - řada textů zhudebněna například Ivou Bittovou Jan ZAHRADNÍČEK (1905-1960) - jeden z nejtalentovanějších katolických básníků a zároveň stíhaný režimem - po úrazu v mládí (páteř) byl invalidní, vystudoval gymnázium v Třebíči, poté studuje FFUK v Praze (nedokončil) - pracuje jako redaktor katolických tiskovin – Akord – spoluzaložil ho, jeden z nej kat. časopisů v Čechách - po roce 1940 se stal ústředním redaktorem Akordu, komunisté ho pak zakázali - po válce působí v Brně jako redaktor katolického nakladatelství a po roce 1948 se velmi kriticky před přáteli vyjadřoval ke komunismu - v 50. letech byl díky tomu obviněn z velezrady = trest smrti, či doživotí, ale on dostal „pouze“ 13 let - na konci 50. let, když ho chtěli pustit, tak se jeho dvě dcery otrávily po požití jedovatých hub, ani jim nemohl přijít na pohřeb, protože byl ve vězení - roku 1960 byla vyhlášena amnestie pro spousty nevinně zatčených lidí, propustili i Zahradníčka, aniž by se mu omluvili, ale on na tom byl již tak špatně, že téhož roku po propuštění zemřel - dílo: Pokušení smrti - 1. sbírka - smrt úzce souvisí s životem a je klíčová v tom, že v okamžiku smrti dosáhneme smíření a pochopíme vše to, co předcházelo smrti - vyvolalo to rozruch, nadšeně kladné ohlasy, skvělá poezie - i v dalších sbírkách píše pochmurně laděným tónem: Návrat - snaží se řešit smrt návratem k dětství, kdy nás nic netrápilo Jeřáby - je to obdobná sbírka jako od DEMLA: Moji přátelé - obrací se k přírodě – stromy, listy, tráva 210 - chápe svět jako dokonalé boží dílo, oslovuje přírodu, překonává pesimismus Žíznivé léto - tuto sbírku velmi kladně ohodnotil F.X. Šalda - sbírka člověka věřícího, vyrovnává se s krutým životem – pocházel z chudé rodiny, invalidita Pozdravení slunci (1937) - oslava rodného kraje, ale i rodné země Korouhve (1940) - v okamžiku ohrožení vlasti oslavuje české světce: Vojtěcha, Prokopa a sv. Jana Nepomuského, aby chránili české země - velmi optimistické 211 XXXII. ČESKÁ MEZIVÁLEČNÁ PRÓZA - patří sem též legionářská literatura – MEDEK a spol. (viz výše XXIII.) - dále sem řadíme: 1) AVANTGARDNÍ PRÓZA (experimentální) - předvoj: snaží se nalézt nové postupy než klasické realistické způsoby vyjadřování Vladislav VANČURA (1891-1942) - pocházel ze Slezska, obec Háje u Opavy - přestěhovali se do Prahy do Davle, později si postavil vilu na Zbraslavi - zemřel roku 1942 – za účast v odboji byl zatčen a během heydrichiády byl popraven (heydrichiáda: říšský protektor von Neurath byl odvolán, místo něj Reinhard Hendrich – ten byl v květnu 1942 zabit při atentátu (zemřel na následky zranění) – následkem toho Němci popravili 5-10 tisíc lidí jako odvetu) - Vančura od roku 1919 začíná publikovat v literárních časopisech - byl členem spolku Devětsil a Revue Devětsil - tvoří také pro avantgardní divadla – např. Osvobozené divadlo - také působil jako filmový režisér - dílo: 1) povídkové soubory: Amazonský proud Dlouhý, široký a bystrozraký - nesou typické znaky Vančurovy prózy: a) lyrizace epiky – užívá lyrické prvky, které zpomalují děj a oslabuje tím dějové a časové souvislosti, důsledkem je složitá syntax b) jazyk – rozsáhlá slovní zásoba zahrnující od archaických až po slangové (argotické) výrazy 2) romány: Pekař Jan Marhoul - poprvé užívá svůj oblíbený typ postavy tzv. donquijotovského člověka = mravně čistý člověk, který je ale zbídačen ošklivostí okolního světa, měšťácké společnosti - alegorický příběh, kritika současnosti Pole orná a válečná - prozaický odraz poetismu - protiválečně orientovaný román – dozvuky I. SV Rozmarné léto - též zasaženo poetismem - malá prdel někde na koupališti jsou tři pánové a jedou po jedné akrobatce Kubula a Kuba Kubikula - knížka pro děti - hl. postavy: medvěd a medvědář + strašidlo Barbucha - ve 30. letech začíná třemi prózami: Markéta Lazarová - Vančurova asi tak nejlepší kniha - prostředí: polopohanský středověk - kratší baladický román situovaný do středověké Mladé Boleslavi - 2 rodiny loupežných rytířů proti sobě po roztržce, do toho ještě královské vojsko, které chce pochytat a pověsit všechny lupiče - dále 2 příběhy lásky: 1) Markéta (má býti zaslíbená Bohu), ale zamiluje se do rváče Mikuláše Kozlíka 2) Alexandra Kozlíková se zamiluje do hraběcího šlechtice Kristiána, který je zajat starým Kozlíkem, nakonec ho Alexandra zabije - Kozlík a jeho synové jsou popraveni – postavy jsou velmi kladné a životní – žijí na plno a přijímají vše jako součást života, i smrt - toto plné prožívání staví vančura proti průměrnému světu 20. století 212 Útěk do Budína - próza, odehrává se na Slovensku Konec starých časů - satiricky laděný příběh, kdy šlechtic (jakási kombinace Don Juana a barona Prášila) kníže Golkorchov je pozván na čerstvě zakoupený zámek jakýmsi velkopodnikatelem - podnikatel má peníze, ale nemá noblesu z vyšší společnosti, proto si pozve knížete k naučení chování - kniha je výsměch zbohatlíkům, zfilmována (Abrhám, Labuda) Tři řeky - román od 90. let 19. století až po I. Republiku - měly být I. dílem plánované trilogie Koně a vůz – nikdy to nedokončil - poté přichází válka a okupace, Vančura začíná psát: Obrazy z dějin národa českého - převyprávění nejstarších pověstí, až do 13. století (potud to stihnul, než ho popravili) - chtěl tím český národ povzbudit ve válečné krizi - v tomto díle vrcholí jeho práce s archaismy - působil též jako dramatik, hry: Jozefína Jezero Ukereve - jako filmový režisér: Márijka nevěrnice Karel KONRÁD (1899-1971) - původem z Loun, krátce byl učitel, pak redaktor - jeho 1. romány ho téměř okamžitě proslavily - 2 kratší prózy: Robinzonáda Rinaldino - zobrazuje zde svojí generaci - nejvýznamnější próza: Rozchod! (1934) - román výrazně a ostře protiválečný Dinah - experimentální román, originální - blíží se básni v próze, celá kniha je inspirována hlasem jazzové černošské zpěvačky Postele bez nebes - autobiografický, autorovo dětství - vzbudil veliký ohlas - vzpomínky dospělého muže, vnímané očima malého chlapce Epištoly k nesmělým milencům - jaké si parodie na Tajemníky lásky = učebnice lásky, které se odvolávají již na Ovidia, rady, kterak si získat lásku - po roce 1945 Konrád již nepíše velké romány, pouze vydává sborníky aforismů, epigramů, nechtěl se nějak projevovat v této době 2) SOCIÁLNĚ-KRITICKÁ PRÓZA - vývoj proběhl v souběhu s programem proletářské poezie ve 20.-30. letech - zaměřena na zobrazení konfliktních stránek společnosti - snaha ukázat sociální rozpory - snaha zachytit vývoj ve společnosti, společenský život z hlediska levicového (většina autorů komunisti, či sympatizanti s levicí) - nejvýznamnější představitelé: 213 Ivan OLBRACHT, Marie MAJEROVÁ, Marie PUJMANOVÁ, Karel NOVÝ, Jarmila GLAZAROVÁ Ivan OLBRACHT (skutečné jméno: Kamil ZEMAN) - byl synem Antala STAŠKA (skutečné jméno: Antonín ZEMAN) - pocházel z výrazně levicové rodiny - absolvoval gymnázium ve Dvoře Králové, poté ff. – nedokončil a stává se levicovým novinářem - nejprve působí ve Vídni, redaktor novin českých emigrantů sociálně-demokratické: Dělnické listy - poté působí v novinách Právo lidu (též soc.-dem.), následně píše do Rudého práva – komunisté - za levicovou činnost byl během I. Republiky v letech 1926-28 párkrát uvězněn na kratší dobu – fešácký kriminál, chodil tam jen na večer, jídlo si nechával posílat z restaurace, vězením se nechal inspirovat k sepsání prózy: Zamřížované zrcadlo Dílo Ivana Olbrachta: - soubory povídek: O zlých samotářích - povídky o lidech, kteří stojí na okraji společnosti – tuláci, pobudové - společný motiv protispolečenské vzpoury, podobné bosáckému období Maxima GORKÉHO - v období I. SV píše psychologické povídky, kratší prózy, velmi zajímavé a umělecky vyvedené: Žalář nejtemnější - vysoký nekompromisní úředník, díky úrazu přijde o zrak - má mladou a atraktivní ženu, díky slepotě se jeho žárlivost stane až chorobnou, kdykoli odchází jeho žena ven třeba nakoupit, má záchvaty žárlivosti - kniha končí tím, jak on slepý chodí po místnosti a naráží do všeho a hledá milence, který neexistuje - žena se nakonec nervově zhroutí Podivné přátelství herce Jesenia - jeho 2. psychologický román, který napsal během I. SV - 2 herci proti sobě – požitkář X obětavec Jesenius - jeho poválečná tvorba (po I. SV): - publikuje v levicovém tisku, řada povídek a povídkových souboru Anna Proletářka - román z dělnického prostředí – líčí epochu počátku 20. let – zakládání KSČ - třídně uvědomělý román, zlatý fond komunistické literatury - venkovanka Anna v Praze v rodině buržoi Hrubeše - Anna si bere Toníka, dělnického chlapce, čekají potomka - boje na ulicích, Anna se bojí o Toníka, setká se s bývalou zaměstnavatelkou, paní stavitelovou - román končí tak, že Anna se stává uvědomělou proletářkou, která přinese oběť revoluci, pokud to bude třeba - „Budete do nás střílet? My do vás také!“ - v rámci ČSR byla i podkarpatská Rus – exotická a krásná země pro občany Čech, proto ve 30. letech zde Olbracht pobývá, hlavně ve vesnici Koločava – později kultovní místo českých výletníků, dokonce i Nikolaj Šuhaj byla skutečná postava, odraz v díle: Země beze jména - kniha uměleckých reportáží o kultuře, prostředí Golet v údolí - soubor povídek, které se týkají ortodoxních židů, kteří žili v komunitách na Zakarpatské Rusi - byli to Chasidé – chasidští ortodoxní židé - povídky umělecky velmi cenné a povedené, např.: Hanele O smutných očích Anny Karadžičové Událost v Mikve 214 Nikola Šuhaj Loupežník - baladický román, jedno z jeho nejlepších děl - napsané dle skutečné události, Nikola Šuhaj byl kriminální živel pronásledován už Rakušany, pak Čechy za I. Republiky - nakonec ho zradili vlastní lidé, když na něj byla vypsána odměna - Olbracht z gaunera dělá trochu něco jako Jánošíka, národního hrdinu - jsou zde i prvky nadpřirozena – čarodějnice dá Šuhajovi lektvar, že se mu vyhýbají všechny kulky - po válce Nikola loupí a krade, leze tím všem na nervy: policii i obchodníkům, tak na něj vyhlásí odměnu a spoluloupežníci ho rozsekají sekerami, kvůli očarování ho nemohou zastřelit - román zdramatizován v divadle Husa na provázku, hl. role M. Donutil, Eržika-Iva Bittová; - hudbu k písním napsal Miloš Štědroň, písně poté zlidověly - dále píše Olbracht další zajímavé věci: Biblické příběhy - původně přepsal Starý zákon jen pro svou dceru, ač nebyl Olbracht věřící, má to velikou uměleckou hodnotu z důvodu Olbrachtova krásného jazyku Ze starých letopisů - převyprávěl české pověsti Dobyvatel - převyprávění příběhu Hernanda Corteze – mořeplavec, objevil Peru - Olbrachtova žena byla též spisovatelka – Helena Malířová, píše dívčí romány, nedá se to číst - Olbracht zůstal komunistou až do konce Marie MAJEROVÁ (+1967) - původně příslušnice anarchistického hnutí - měla pověst Marušky se širokým srdcem (= dala každýmu – např.: Neumann, Kellner apod.), hlásila volnou lásku, dýchánky v Neumannově vile - později se ale stává zarytou komunistkou a už se chová normálně - po roce 1948 se z ní stává nejuznávanější spisovatelky sociálního realismu, pracující lid jí miloval 1. období tvorby – povídky s dívčími tématy: Dcery Země Mučenky Panenství - všechny tři – konflikty citového života mladých dívek s buržoazní společností - romány: Nejkrásnější svět - hl. hrdinkou je emancipované mladé děvče Lenka Bilanská - dílo poznamenáno anarchismem - rozchod s anarchismem v románu: Náměstí republiky - protiví se jí, jak anarchisté vše řeší pouze teroristickými činy, chtěli všechny jenom střílet a páchat atentáty, dle ní to nikam nevede - romány se sociální tématikou: Přehrada Siréna – z hornického prostředí Havířská balada – volné pokračování Sirény Robinsonka - matka zemře dívce, která se pak stará o celou rodinu - v rámci dětské literatury, to je docela povedená kniha - po roce 1948 se z Majerové stává celebrita nového režimu, je protěžována státem, což se projeví tak, že její umělecká tvorba časem upadává, a že její pozdější romány nestojí vůbec za nic Marie PUJMANOVÁ 215 - pocházela z nóbl pražské rodiny – intelektuální buržoazie - její zrání ovlivnil F.X. Šalda - dílo: Pacientka doktora Hegla - prvotina, je o dceři doktora, která otěhotní - svobodná matka v tehdejší době bylo něco strašného a skandálního - dívka si ale vybojuje právo na těhotenství a mateřství - její stěžejní dílo je trilogie: Lidé na křižovatce Hra s ohněm Život proti smrti - snaží se zachytit rozsáhlé historické období po I. SV, dotaženo až do období po roce 1945 - zajímavě líčena okupace - po roce 1945 je dílo poznamenáno schematizmem – snaží se zavděčit režimu - kratší prózy: Předtucha – novela Svítání - cyklus povídek o pohledu na život mládeže za Rakouska, I. SV až po okupaci - je to ještě čitelné - poezie: Vyznání lásky - intimní lyrika Miliony hubiček - poválečná tvorba, velmi politicky angažovaná poezie na špatné úrovni - po roce 1948 se politicky velmi angažovala (byla ale z lepší rodiny – nezbavila se nóbl zvyků), tak elegantně oblečená jezdila za horníky a zemědělci - její syn se pokusil emigrovat; velmi soupeřila s Majerovou o popularitu 216 Jarmila GLAZAROVÁ - její dílo vzniká do roku 1940 - zpracovává převážně autobiografické motivy, prožila totiž velmi šťastné manželství s lékařem: Roky v kruhu - kronika šťastného manželství - román: Vlčí jáma - psychologický, zdařilý, odehrává se na Opavsku - úspěšný regionální politik Robert se ožení se starší neurotickou ženou, má s Robertem až mateřský vztah, neustále ho otravuje - do rodiny přijde děvče, které osiřelo, oni ho přijmou - náznaky sympatií mezi Robertem a tím děvčetem, spojí se spolu proti té babizně - bába nakonec umře na infarkt, dívka + Robert se sblíží - úspěšně zfilmováno v hlavní roli s Janou Brejchovou Advent - román na venkově (na Slovácku-nářečí) - mladá venkovanka se zamiluje do vesničana Janka – vášnivý vztah - na muže spadne strom a zemře, ona zůstává svobodnou matkou, protože s mužem měli teprve ohlášky, ale ještě se nevzali - poté si bere sedlíka – to je pěkný vykuk, týrá jí, ona má dost krušný život - ústrkům je vystaven i syn Josífek - sedlák zaměstnává děvečku, ale je to jeho milenka - pak je nechtěně přistihne na seníku - rozhodne se, že odejde – dramatická závěrečná scéna (ve filmu smilníci uhoří ve stodole) 3) HUMORISTICKÁ PRÓZA - patří sem i Jaroslav HAŠEK, ale ten je viz výše (XXI. – anarchističtí buřiči) - další představitelé: Karel POLÁČEK (1892-1944) - pocházel z Rychnova nad kněžnou, z maloměsta z židovské rodiny - měl veliký odpor k maloměstu z důvodu veliké antisemitské nesnášenlivosti - celkově byl zahořklý vůči životu - jde do Prahy, kde pracuje jako redaktor Lidových novin - byl soudničkář = psal tehdy oblíbené barvité kriminální příběhy - jako novinář byl pěkný flink, až ho šéfredaktor Eduard BASS vyrazil z novin - zpočátku píše humoristické romány, veřejnost je moc neznala: Muži v ofsajdu - fanoušci byli tehdy slušní, hrdinové knihy jsou fanoušci Viktorky Žižkov - fanoušci fotbalem žili, byli velmi kultivovaná a slušní (odbočka: Spartě fandili proletáři, byla protěžována komunisty, - Slavie zase spojována s židovskou inteligencí, komunisti je pak vyhnali z Letné do Vršovic - Slavie se musela přejmenovat na Rapid) - pokračuje v sérii humoristických románů: Michelup a motocykl - ještě humor, nikoliv satira, ještě nekritizuje národ - satirické romány: Dům na předměstí Hlavní přelíčení - velice kritické k tehdejší justici a sociálním problémům ve společnosti - vrcholem je jeho tetralogie Okresní město: - skládá se z románů: 1) Okresní město 2) Hrdinové táhnou do boje 217 3) Podzemní město 4) Vyprodáno - literárně cenná je hlavně první část - zobrazení maloměstského prostředí (asi jeho rodiště Rychnov nad Kněžnou) v době před I. SV - ad2), 3) – situace za války v rakouské armádě - kritický obraz maloměsta, rodáci z Rychnova mu vyhrožovali, ale kniha je napsaná popravě a velmi realisticky - poté musil POLÁČEK trochu odlehčit a to knihou: Bylo nás pět - maloměsto dětskýma očima - po okupaci se Poláčkův život velmi zkomplikoval (těsně před válkou se rozvedl a zamiloval se do jiné ženy), poté mu hrozilo pronásledování ze strany nacistů (jako každému Židovi), byl nabádán aby odjel do Anglie, ale odmítl kvůli své družce, tak jí nechtěl opustit - nakonec se oba dostali do Terezína, kde byl Poláčkův transport do Osvětimi oddalován, avšak když se do transportu dostala jeho družka, tak jí následuje a někdy v roce 1944 umírá Jaroslav ŽÁK (+1960) - středoškolský učitel a vášnivý tramp (vášnivý tramp, sobotní odpoledne ve znamená cest po práci – do Davle apod., v neděli zpět a v pondělí zase do práce. Tramping měl obrovský počet příznivců, byl to skutečný fenomén, měli svá pravidla, terminologii a úbor. Záležitost čistě v české společnosti I. Republiky) - zpočátku psal o trampech: Vzpoura na parníku Primátor Ditrich - poté psal o Žižkově: Z tajností žižkovského podsvětí – o dělnících - také psal ze středoškolského prostředí: Študáci a kantoři (zfilmováno jako Škola základ života) Cesta do hlubin študákovy duše (taktéž zfilmováno se stejným hereckým obsazením) - zajímavá je terminologie studentů - v jeho pozůstalosti se našly další prózy, ale ty nebyly nikdy vydány, psal je v letech 1948-60 – protikomunistické práce Eduard BASS - autor výrazně poznamenaný svými uměleckými počátky v kabaretech, proto tak rád zobrazoval kabarety a cirkusy - kultovní kabaret: Červená sedma - 1933-42 působí jako novinář v Lidových Novinách, pak je i šéfredaktor - vytvořil svérázný literární útvar = rozhlásky = veršované komentáře k aktuálním událostem - nejrozsáhlejší prózy: Cirkus Humberto Lidé z maringotek - literární fikce: Klapzubova jedenáctka - 11 bratrů otce fotbalového fanatika, nakonec se pod jeho vedením stanou světovým týmem - atmosféra lidového optimismu za I. Republiky – vysoká státní vyspělost, kniha je odrazem představy, že Češi když budou chtít, tak dosáhnou světového věhlasu - Bass jakožto novinář napsal řadu článků na aktuální politická témata, které pak vycházely v souborech 4) DEMOKRATICKY ORIENTOVANÁ PRÓZA - představitelé demokratického (humanistického) proudu obhajovali demokracii a I. Republiku a často měli výrazný vztah k TGM (s Benešem se moc nepřátelili), patřili sem bratři Čapkové - působí také jako redaktoři v Lidových Novinách 218 - ve 30. letech vystupují s výrazně protifašisticky a protinacisticky zaměřenou otevřenou kritikou - obecně byli chápáni jako představitelé prvorepublikové kultury a Čapek byl jakýsi „učitel demokracie“ a exportní zboží - v letech 1938-39 na mě byly pořádány útoky, protože předtím jenom poučovali, jak mají být všichni demokratičtí a nakonec to dopadlo Mnichovem, tahle jejich politika - řadili se také do skupiny Pátečníků: - Čapek si ve 20. letech zajistil úvěr na vilku (výstavby v I. Republice) a spolu s bratrem si nechali postavit dvouvilku (nyní kousek od školy v Ulici bratří Čapků) - byl to jakýsi klub po anglickém vzoru, kam neměly ženy - chtěli tam pořádat intelektuální sešlosti a zlatými hřeby večera byly návštěvy prezidenta TGM, který chodil až z Hradu pěšky – měl u Čapků speciální křeslo, do kterého si nikdo nesedal, když TGM nepřišel - kdysi byla pracovním dnem i sobota (do 12.00), proto Pátek byl kdysi chápán jinak, než je dnes - debatovali o politice a kultuře a scházeli se zde lidé různých politických názorů, například komunista Vladislav Vančura - Masaryk je na oplátku zval do Lán Karel ČAPEK (1890-1938) - narodil se v Malých Svatoňovicích v Podkrkonoší - v HK a Brně studoval Gymnázium, pak i v Praze - poté studuje filozofii v Praze, Berlíně a postgraduál si dělá v Paříži - co se týče filozofie byl zastáncem pragmatismu (pragma=čin) - filosofický směr spjatý s Amerikou, hl. představitel: John DEWEY - posuzuje věci (svět) jen dle toho, zda-li mají praktický dopad - je důležité aby filozofie přispívala společnosti a připouští také více názorů na danou pravdu – každý může mít svou pravdu - Čapek této filozofii věřil, jeho postavy často přemýšlí o správnosti svých činů - dnes: pragmatický člověk = ten, kdo hledí jen ne nejvýhodnější efekty svých činů, i přesto že jsou prostředky k jejich dosažení například nemorální Čapkova tvorba: a) publicistická - během I. SV vychovatel v bohatých (šlechtických) rodinách - 1917-1920 – novinář v Národních Listech - 1921-1928 – pracuje v Lidových Novinách, kde měl volnou ruku a mohl si psát co chtěl a oni byli rádi, že ho tam mají - vynikající byly jeho sloupky (= malé fejetony) – vyšly poté v několika sbornících: O nejbližších věcech Sloupkový ambit (ambit=sloupořadí) O Lidech - blízko publicistice byla i jeho kniha o zahradnictví: Zahradníkův rok - vrcholem publicistické činnosti: Hovory s T. G. M. - kniha, která vznikla v průběhu několika let, ve které prezident Masaryk rekapituluje svůj život ze všech stránek – dětství, náboženství, charakter, studia, válka, spory o rukopisy, hilsneriáda… - Masaryk celé dílo zredigoval, takže Čapek byl jen jakýsi prostředník, na podobu knihy měl enormní vliv sám TGM – nešlo jen o pouhou autorizaci, Masaryk a Čapek byli pomalu ve vztahu jako učitel a žák, Čapek měl před TGM veliký ostych - někteří to kritizují, že se nechoval jako správný publicista, který se má ptát na vše Mlčení s T. G. M. - esej, která navazuje na Hovory - toto píše Čapek již jako uznávaný autor - chce říci, že zajímavé bylo vidět i Masaryka mlčet, a snaží se dokreslit jeho charakter tím, že píše to, co Masaryk neřekl 219 - v letech 1921-23 působí Čapek jako dramaturg divadla Na Vinohradech - byl tam i jako režisér, seznámil se tam s 17letou Olgou Scheinpflugovou (nezletilá herečka, za I. Republiky byla zletilost až od 21 let) - složitý vztah, Čapek se nechtěl ženit, také jeho otec lékař mu to nedoporučoval, že by to byl sobecký čin, protože Čapek měl drtivou chorobu páteře-srůstaly mu obratle, skončil by na invalidním vozíku - Čapek většinu života strávil v bolestech, střídavě chodil a nechodil s Olgou, ale nakonec po čase byla přeci jen dospělejší, vrátil se k ní a vzal si jí v době, kdy už byla významná divadelní herečka, ale nikdy nedosáhla hvězdného renomé jako její současnice: Lída Baarová, Nataša Gollová a Adina Mandlová (Baarová a Mandlová se za protektorátu zapletly s Němcema, kolaborovalo hodně umělců, bylo to finančně výhodnější hrát v německých filmech, donášel třeba Jaroslav Marvan, Vlasta Burian byl taky zapleten ) b) překladatelská - Čapek byl vynikající překladatel francouzské literatury - překládá: G. Appolinaire – Pásmo - roku 1920 přeložil a vytvořil výběr francouzské moderní poezie, který ovlivnil generaci poetistů a surrealistů v Čechách, dílo se jmenovalo: Francouzská poezie nové doby c) spolu s bratrem Josefem Čapkem - po příchodu do Prahy spolu bydleli, měli spolu úzký a vřelý vztah - společně napsali: Krakonošova zahrada – soubor povídek Zářivé hlubiny – soubor povídek z dětství, zrání - ve 20. letech napsal Karel Čapek spolu s bratrem dramata: Ze života hmyzu Adam stvořitel - ALE! I v dramatech, která podepsal Karel sám, měl vliv často i Josef, údajně i slovo robot byl prvotní nápad Josefa, není jisté kdo co napsal, ale prostě co je kým podepsáno, tak to je jeho dílo d) dramata Karla Čapka - zejména ve 20. letech = zlaté dramatické období K. Čapka: Loupežník (1920) - hra, která polemizuje s tradičním zobrazováním mesiášského pojetí hrdinů jako byl třeba Jánošík - bere hrdinu jako člověka nastupující generace, řeší soukromé záležitosti a chce si užívat R.U.R. (Rossum’s Universal Robots) - hra varuje před přetechnizovaným světem - v závěru hry je záblesk naděje, kdy mezi roboty se objeví lidský cit = láska Ze života hmyzu - srovnává svět hmyzu a lidskou společnost - komentátorem děje je jakýsi tulák Věc Makropulos - sci-fi polemika s G. B. SHAWEM a jeho hrou Zpěv k Metuzalémovi – očekávání světa, kde bude lidská rasa nesmrtelná - Čapek dochází k závěru, že je dobře, že je člověk smrtelný, aby po sobě něco zanechal Lásky hra osudná - nic moc, pokus o romantiku Adam Stvořitel - konec série dramat 20. let - polemika s radikálními ideologiemi – komunismus, fašismus, o tom, že lze radikálně a naráz změnit společnost 220 e) Čapkova próza ve 20. letech - zajímavé povídkové soubory: Boží muka Trapné povídky - obě, skeptický poválečný postoj ke společnosti, slavná povídka Šlépěje – záhada,filozofie,pesimismus - vydává také romány, podobná tématika jako jeho dramata ve 20. letech: Továrna na absolutno - fejetonistický román Krakatit - román o výbušnině, která předznamená novou éru - vynálezce Prokop, vynalezne výbušninu (název dle sopky Krakatoa v Tichém oceánu) - o výbušninu mají zájem militantní státy (údajné Německo, ale není to otevřeně řečeno) - továrna na výbušninu nakonec sama vybuchne - Prokop potkává na konci knihy starce (sám Bůh) a ten mu říká: „Chtěl jsi dělat veliké věci, budeš dělat malé“ – důležité je, aby vynálezy napomáhaly lidem = pragmatismus Povídky z jedné kapsy Povídky z druhé kapsy - detektivní povídky, lotři jsou bohatě vykresleni a má to překvapivé zápletky a konce f) Čapkova tvorba ve 30. letech - problémy, Německo, znejistění hodnot, hospodářská situace klesá, na vzestupu jsou totalitní hnutí (Itálie, Deu) - Čapek se začíná zabývat noetickou trilogií (noetika = filosofický směr zabývající se poznáním) Hordubal - sedlák ze Zakarpatské Rusi, šel do USA, aby si vydělal peníze, vrací se domů, žena s čeledínem mají poměr, nakonec zabijí Hordubala - příběh je dovyprávěn z jiného úhlu pohledu u soudu – jak nejisté je poznání Povětroň - letec spadnul s letadlem, nikdo neví kdo to je - lékař, jasnovidec a básník řeší, kdo by to mohl být Obyčejný život - žel.úředník v penzi sepisuje životopis-i obyčejný člověk může mít bohatý a zajímavý vnitřní život - Celkově ČAPEK v trilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život řeší: - co je lidské poznání, jaká je jeho podstata, kde jsou jeho hranice - přichází k závěru, že každá pravda je relativní, každý člověk má svou pravdu a je důležitá odpovědnost při vytváření úsudku o něčem - nabádá tím k toleranci - poté píše protifašistická a protinacistická díla: Válka s mloky - míchá žánry, úryvky z novin apod. Bílá nemoc - doktor Galén, vymyslí lék na novou nemoc, proti němu Maršál, diktátor, který nakonec také onemocní, když k němu jde Galén s lékem pod podmínkou, aby se zastavilo válčení, je ušlapán davem Matka - velmi špatná hra, kvůli ní Josef bědoval, co mu to ta Scheinpflugová nasadila do hlavy - postava matky, které zemře muž v koloniích při bojích - má dva syny, kteří proti sobě stojí každý v jiném politickém táboře (levičák a pravičák) - nejmladší třetí syn Tony, má zakázáno jít do války, matka mu v tom brání 221 - na konci slyší v rádiu, kterak nepřítel střílí malé děti, matka dá Tonymu osobně zbraň do rukou a se slovy: „Jdi!“ ho posílá do války - úpadek - posmrtně vydané romány: Život a dílo skladatele Foltýna - hl. postava nenadaný slaboch, který umí skládat, ale hraje si na geniálního hudebníka - příběh opět viděn z několika úhlů - vyžaduje pocty jako kdyby byl Mozart, ale je to břídil, co jen chce aby byl genius, to že někdo umí něco složit, znamená to, že je veliký skladatel? - jak je to těžké být umělcem První parta - pokus o napsání románu, kde by oslavil prostý lid z hornického prostředí - chce oslavit obyčejný lid a práci, ale zároveň je chce zobrazit jako hrdiny, kteří neváhají pomoci při zavalení dolu g) cestopisy: Anglické listy - nejvíce ceněna, ale i samotnými Angličany, že je Čapek tak hezky vykreslil –jak národ, tak jejich duši Italské listy Výlet do Špatněl Obrázky z Holandska Cesta na Sever h) tvorba pro děti: Dášenka, čili život štěněte - Čapek nejen knihu napsal, ale i opatřil ilustracemi a fotografiemi Devatero pohádek - spolu s bratrem Josefem i) méně známé: např. Knihy apokryfů – utajené spisy, převyprávěl obecně známé věci (Don Juan, Napoleon, Archimédes, Pilát apod.) Josef ČAPEK (1887-1945) - starší bratr Karla, měli ještě sestru Helenu - prvorozený Josef byl v rodině oproti Karlovi považován za pobudu, tak se rozhodli, že ho dají na textilní průmyslovku, že z něj nic nebude, avšak on sám chtěl studovat umění - nakonec se dostal na akademii výtvarných umění a stal se z něj vynikající kubistický malíř - také působí jako redaktor v Národních Listech a jako výtvarný kritik v Lidových Novinách - zpočátku společně tvořil s bratrem Karlem - samostatná tvorba – hlubší a zajímavější než Karlova – (Karlovi to šlo samo, zato Josef to musel dřít a vypotit to, takže nakonec je Josefova tvorba jaksi propracovanější) - soubor povídek Josefa Čapka: Lelio - ústřední téma: otázky po smyslu života - snaha smysluplně naplnit lidskou existenci Země mnoha jmen - jediné samostatně napsané drama Stín kapradiny (1930) - balada v próze, příběh zločinců utíkajících před spravedlností (za vraždu) - vyjádření emocí, jak to prožívají - soubor úvah a aforismů = krátké ale smysluplné výroky o životě: Kulhavý poutník 222 Psáno do mraků (posmrtně, velmi dobrá kniha) - pro děti: O pejskovi a kočičce - Josef měl celý život tendence Karla ochraňovat až do jeho smrti v roce (1938) - Josef měl manželku a dceru, bydleli ještě spolu s Karlem ve vilce - Josef věděl, že po příchodu Němců na tom bude špatně, také byli na listině nepřátel Říše (i Karel, ale ten už byl dávno mrtev, když si pro něj přišli) - Josef byl varován a nabádán, aby prchnul do Anglie, ale zůstal v Čechách, byl odvezen do Německých věznic a pak do Sachsenhausenu, kde bohužel zemřel několik týdnu před osvobozením roku 1945 na epidemii tyfu Jiří WEIL (+1959) - původně komunista, novinář a spisovatel - v letech 1922-31 působil jako velvyslanec v Moskvě - překladatel ruských současných autorů - zkušenost s Ruskem ho velmi poznamenala, v roce 1924 umírá Lenin, a ve 30. letech začínají Stalinovy procesy - Weil to prokouknul a poznal ten režim velmi důkladně a tak si nedělal žádné iluze o procesech - po návratu do vlasti píše román: Moskva – hranice - kritika Stalinovy politiky, hlavně procesy - vyvolal obrovskou polemiku v levicových intelektuálních kruzích – nakonec sklidil jen kritiku a byl velmi negativně přijat - během II. SV je v ilegalitě, schovává se celou válku v různých skrýších po ČS, píše knihu: Makanna, otec divů - historický román, z války Život s hvězdou - tématika z II. SV Dřevěná lžíce - posmrtně vychází - opět líčení sovětské reality, opět nepochopení levičáky 5) PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA - asi tak nejzajímavější - rozvoj v I. Republice, psychologie se rozvíjí po I. SV, boom – trauma, válečné šoky apod. - také zájem o dílo Sigmunda Freuda + klesá tradiční zbožnost – zájem o okultní vědy a spiritismus: pro mnoho vzdělanců obor, kterému se věnovali Jaroslav HAVLÍČEK (1896-1943) - nikterak zajímavý život - pocházel z českého maloměsta Jilemnice, řada próz se pak odehrává v maloměstském prostředí - hlavní motiv jeho děl: člověk a jeho skryté sexuální motivy konfrontován s morálkou maloměsta (např. žena, co touží po lásce, ale v městečku jsou tak max. dva nápadníci a když si jednoho z nich nevybere zůstane na ocet a bude jen pro posměch) - zpočátku píše povídky: Neopatrné panny - soubor povídek o dívkách pannách, které se střetávají s krutou realitou maloměsta - veliké pokrytectví - asi tak nejslavnější jsou jeho Havlíčkovy romány: Petrolejové lampy - původní název Vyprahlé touhy - dcera bohatého stavitele není moc veliká krasavice, hledá si partnera v maloměstě, nakonec nešťastná, protože byla vychovávána jen pro sňatek (domácí práce apod.) 223 - nakonec nachází partnera v podobě vzdáleného bratrance, který se vrátil z války - je k ní ohleduplný, ani s ní nechce píchat, protož má syfilis – později začíná šílet a nakonec umírá v ústavu pro choromyslné - dívka nakonec nachází štěstí u jeho bratra - děj nic moc, důležitá je psychologie postav - velmi kvalitně zfilmováno J. Herzem – Čepek a Janžurová Neviditelný - vrcholný román Jaroslava Havlíčka - inženýr, pracovitý muž, vzešlý z horších poměrů, touží se stát uctívaným a bohatým - bere si dědičku továrny na mýdlo, Soňu – vysoká honorace – nakonec jí sbalí, vůbec jí nemiluje jen to předstírá, poté si ji bere za ženu a přestěhuje se do rodinné vily - nakonec idylka upadá, ale žije tam teta manželky, která tyranizuje rodinu - je tam také strýc Cyril, který je vyšinutý sadista a rodina s ním hraje hru, že je neviditelný - inženýr odmítá hru hrát a objeví, že Cyril má na Soňu spadeno, zvrhlé úchylky, kde jde o život, tak se snaží Cyrila odstranit - postupně zpracuje i tchána, pozvedne továrnu, zaměstnanci mu začínají podlézat, tuší, kdo bude nový pán, také do toho Soňa otěhotní - boje s tetou, která hájí Cyrila, ten ve finále Soňu fyzicky napadne, a tak ho zavřou do blázince - avšak u těhotné Soni se také začínají objevovat známky šílenství a nakonec si sama vsugeruje, že její milenec a skutečný otec je šílený Cyril - porodí syna, který mu dělá jen radost, Soňa nakonec umírá při pádu z okna a inženýr si nabrnkne uklízečku, ale později se zjistí, že i syn je úplně dementní - hrdina má továrnu, ale to dítě, to kazí, takže není šťastný - zfilmováno pod názvem Prokletí rodu Heimů, Čepek opět hraje blázna, tentokrát Cyrila, film nic moc Ta třetí - muž se potící mezi 2-3 ženami, nemůže se rozhodnout pro kterou, až nakonec umírá Helimadoe - malé město, otec lékař, domácí tyran, má 5 dcer - název knihy dle počátečních slabik jmen jeho dcer (Helena, Lída apod.) - dívky mají rozvrh služeb, otec z nich má služky nechce ani slyšet, že by snad vedly svůj vlastní život - jedna utíká, nenáviděna poté otcem, ostatní staropanensky umírají - píše také povídky a romaneta – srovnáván s Čapkem-Chodem a naturalistickou tvorbou Richard WEINER (+1937) - chemický inženýr - působí jako novinář, ale chce být básník - za I. SV byl na srbské frontě – nepěkné zážitky - zpočátku píše pod vlivem vitalismu, ale postupně se dává na psychologii – podvědomí, nevědomí apod. - romány: - nevíra ve schopnosti lidského rozumu, často vyšinutí, nenormální hrdinové - líčení patologických stavů, lidé marně pátrají po smyslu lidské existence Lazebník Lítice Škleb Hra doopravdy - vrchol, složité náročné dílo 224 - zabývá se psychikou, hlavně lidskou existencí Jan WEISS (+1972) - psychika, ale i žánr sci-fi - pocit odcizení, osamění, problémy moderního člověka, neschopnost lidské existence Dům o tisíci patrech - zajímavá náročná próza - halucinace vojáka, který má tyfus - v halucinacích je svět nepochopitelná budova, ve které je uvězněná princezna a život se mu promítá v budově, hledá smysl života, který je úplně naruby Spáč ve zvěrokruhu - po II. SV píše sci-fi, v 60. letech Eduard VALENTA (+1978) - novinář LN, vášnivý cestovatel Lidé, které jsem potkal cestou - soubor povídek o cestování Eskymo Welzl - zpracoval vyprávění Jana „Eskyma“ Welzla, kterýžto cestovatel si zval Eskymačku za ženu a dotáhl to až na náčelník Eskymáků Jdi za zeleným světlem (1956) - vrcholný román, osud inteligenta během války, okupace – zapojit se, či stát stranou? Egon HOSTOVSKÝ (+1973) - žid z Hranova - proslavil se i v cizině, často srovnáván s Kafkou - utíká před Hitlerem a poté i před komunisty, žije v USA - filozof, redaktor a úředník, ministr zahraničních věcí - II. SV – emigrace, je v odboji - po roce 48 opět utíká do emigrace, Dánsko, Norsko, USA - osud emigrantů je jeho častým tématem knih - pocit vnitřního ohrožení (žid), můžou vás zatknout, nikdo to nebere vážně a jako by tušil hrůzy II. SV, prchá - dílo: Ghetto v nich - ghetta byla už od středověku, část města, která byla vyhrazena jen pro židy - problematika židovského údělu, odlišnosti - jak otec, tak syn, se snaží s údělem vyrovnat Případ profesora Kernera - muž středních let, pocity méněcennosti, řeší to tím, že se upíná k silnějším osobnostem - depresivně laděné, stejnak ho to ale neuspokojuje Černá tlupa Žhář - poté emigruje, během II. SV – Anglie, USA, zde tvoří hlavně o emigrantech, hl. témata jeho próz – nepřizpůsobení se novému prostředí, rozpad hodnost, ztráta identity: Úkryt Sedmkrát v hlavní úloze Cizinec hledá byt - poté návrat do Čech, pracuje na ministerstvu zahraničních věcí, je vyslán do Norska, odkud se po roce 48 již nevrací a zůstává v emigraci - romány: Nezvěstný - špionážní prvky, zde poprvé užity, + také psychologické 225 Půlnoční pacient - také špioni, ale ještě více, zfilmované Angličany - psychiatr s pacientem (špion, vyzvědač), který chodí k psychiatrovi na pohovory vždy o 0.00 a postupnými sezeními odkrývají pacientův příběh, že je špion Dobročinný večírek - NY, USA, psychologický román o emigrantech s detektivní zápletkou, asi tak nejlepší dílo Hostovského - zdařile vykresluje různé typy emigrantů - doma byli vysocí úředníci, ministři a poslanci, v USA dělají podřadné práce, nejsou schopni si zvyknout si na nové prostředí a situaci Všeobecné spiknutí - období jako výše - spisovatel v cizině v NY, schizofrenická situace, není schopen se z toho vymotat, jako by žil 2 životy Závěr o Egonu Hostovském: - skvěle popisoval osudy emigrantů (ty co byli již dospělí a prchají před útlakem a nejsou schopni se sžít s novou situací a existencí), odloučení od domova a pocity emigrantů Ladislav KLÍMA (+1928) - vymyká se jakémukoliv zaškatulkování, filozof a spisovatel, pobuřoval prvorepublikovou společnost - zcela originální spisovatel, ale dle některých byl vyšinutý - filosofie: Svět jako vědomí a nic - přesvědčen o nepoznatelnosti světa - dílo: Utrpení knížete Sternenhocha - léčení zvrácených erotických motivů X osamělost duše - skandální, vyšlo to jen jednou Josef VÁCHAL - přítel Klímy, umělec a rytec - napsal: Krvavý román - název dle obecně užívaného termínu, kterým se popisuje braková literatura, naturalisticky popisované vraždy, pokud možno co nejvíce krvavě - Váchal o tomto žánru pojednává, aby ukázal, že i brak může mít literární kvality - v díle je i esej o krvavém románu a jeho vlivu na evropskou kulturu – důležitý vliv 6) VENKOVSKÁ PRÓZA A RURALISMUS - 2 velice příbuzné směry a) venkovský román – navazuje na 19. století (K.V. RAIS apod.) a snaží se nezidealizovaně zobrazit skutečný život na venkově - zástupci: Vojtěch MARTÍNEK, Jan MORÁVEK, Ladislav STEHLÍK, A.C. NOR b) ruralismus – myšlenkový směr, ideový základ agrárnického hnutí, který vyzdvihuje úlohu venkova a venkovského života, před životem městským – vzešla z toho i Agrární strana – nejvlivnější strana za I. Rep. - zástupci: Václav PROKŮPEK, Josef KNAP, Jan ČEP - ruralisté měli velmi blízko ke katolické próze, často splývá A) VENKOVSKÝ ROMÁN 226 Vojtěch MARTÍNEK - narozen na Ostravě, středoškolský profesor a poté dramaturg Ostravského divadla - próza: Černá země - trilogie zobrazující 90. léta 19. století – konec I. SV - nejlepší je hned úvodní román trilogie: Jakub Oberva - kterak tradiční venkov je likvidován industrializací a germanizací Kamenný řád - další trilogie - venkovský chasník v dolech Jan MORÁVEK - svého času populární autor knih, které se zabývaly Posázavím – za I. Rep. frekventovaná rekreační zóna, byl to nedotčený kraj bez chat, jako je dnes - nej. Knihy: Plavci na Sázavě, Byl na Sázavě přívoz B) RURALISMUS - blízko ke katolicismu, po roce 48 jich řada skončila ve vězení Josef KNAP (+1973) - v 50. letech vězněn - filozof, pracovník Národního Muzea, redaktor mnoha ruralistických časopisů: Severovýchod - dílo: obecně, hrdinové osudově svázaní s rodnou hroudou: Réva na zdi Muži a hory Vysoké jarní nebe Václav PROKŮPEK - agrárnický novinář, působí v novinách Venkov - 12 let zavřen za komunistů - romány: Přes řeky - líčí život na statku, jak se odvíjel Marie - městská zkaženost X čistý venkov Žitný dvojklas - v 60, letech, osud sedláka, co v roce 1948 přijde o majetek a jediný recept proti zhroucení je Bůh - napsal po propuštění z vězení Jan Vojtěch SEDLÁK - ideolog, agrárního hnutí, významný novinář - působil v ústředním listě agrárníků: Venkov - pod pseudonymem Jan Borek píše verše a povídky: Daň Boží (povídky) 7) KATOLICKÁ PRÓZA - víra, náboženské cítění, ovlivňovala tuto skupinu autorů: Jan ČEP (1973) - studoval FFUK, po absolvování pracoval ve Staré Říši (městečko) u svérázného katolického nakladatele Josefa Floriana, poté se s ním rozchází 227 - po roce 48 odchází do emigrace, kde působí jako redaktor radia Svobodná Evropa – vysílá z Mnichova, financováno americkým kongresem - jeho fejetony a kulturní příspěvky vysílány v rádiu - pak jede do Francie, kde dožívá - jeho debut přivítal kladně F.X. Šalda; píše především soubory novel: Dvojí domov Vigilie (= noční bohoslužby, konané před velikými svátky, v noční době, později jitřní pobožnosti) - o různých zkouškách, které hrdinové zažívají a přežívají díky návratu k víře v Boha Letnice – povídky - první román: Hranice stínu - hlavní postava románu je muž, který se vrací do rodného kraje po mnoha problémech a tam nachází konečně ukotvení Cikáni - soubor povídek napsaný francouzsky, píše v emigraci Sestra úzkost - soubor autobiografických úvah František KŘELINA (+1976) - učitel, po únoru 48 vězněn až do roku 1960 = amnestie prezidenta Novotného - próza: Hlas na poušti Hubená léta – román - situace v období hospodářské krize, textilní dělníci na Ještědu Potulný chrám - nezkažený venkov X zkažené město - od konce 30. let píše KŘELINA historický román: Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká - pokus o moderní legendu - není to přísně historické Jaroslav DURYCH - nejvýznamnější představitel katolické prózy - nejoriginálnější osobnost mezi katolíky - působí v mnoha katolických časopisech: např. Akord - vojenský lékař, působil za I. SV v Rakousko-Uherské a pak v ČS armádě - po vzniku republiky v roce 1918 publikuje text Výstražné slovo k českým básníkům - varuje před nastupujícím ateizmem v novém státě - každé umění musí být nábožensky laděné, pokud ne, tak je to mínus - vede časté polemiky s TGM, a K. Čapkem a dalšími představiteli oficiální kultury - obecně prosazuje obdiv k českému baroku, snaha pozvednutí tehdejších hodnost, žádná doma temna - v počátcích píše básně: Cikánčina smrt Panenky - poté próza – povídkové soubory: Tři dukáty Jarmark života - nejdůležitější je jeho tvorba historických románů – fascinován barokem, dobou 30leté války a Albrechtem z Waldštejna, který byl zavražděn v Chebu - Waldštejn není nikdy hlavní postava, ale stojí na pozadí Malá valdštejnská trilogie - název od literárních kritiků, sám Durych to nazval: Rekviem, má tři krátké části: 1) Kurýr 2) Budějovická louka 228 3) Valtice Velká valdštejnská trilogie - jediný román: Bloudění - trojdílná kniha, rozsáhlý román, historická freska z 30. války - velice sugestivně je vylíčena poprava 27. českých pánů - velmi naturalisticky a básnicky vylíčeno např. působivé vypálení Magdeburku - ústřední je dvojice postav: - milenci: katolická dívka a protestantský hoch - jeden z nejlepších historických románů všech dob - problematika doby pobělohorské, končí smrtí Waldštejna roku 1634 - slova F.X. Šaldy: „Bloudění je jistě krásná a silná věc. Vezmeš-li po něm do ruky dosavadní historický román český, je ti, jako bys po bronzu a mramoru bral do ruky hlínu nebo piliny.“ Konec Masopustu - 1609, Rudolfův majestát po nátlaku stavů českých /náboženské svobody/, proto bratranec Kurfiřt Passovský vtrhl do Prahy, ale neúspěch - Rudolf abdikuje a roku 1612 umírá Služebníci neužiteční - osudy českých jezuitů – ti nejlepší byli posíláni jako misionáři do Číny, Japonska a J. Ameriky - drama: - adaptace mučednických legend: Svatý Vojtěch Kvas na Boleslavi (= kvas=oslava, hody, na počest smrti Václava) - píše eseje a úvahy o literatuře: Ejhle člověk - kniha esejů, problematika: umění vs. Náboženství - nefér útoky na Čapka Naděje katolictví v českých zemích - problematika katolictví v českých zemích - 1938-Durych se ošklivě navážel do Čapka v rámci mobilizace, protože Čapek dostal usedlost k užívání na Strži u Dobříše a byl tam během mobilizace, Durych ho nazval zbabělcem, že utíká z Prahy, to také Čapkovi nepřispělo a jen mu to zhoršilo psychický stav - po roce 48 je jeho dílo naprosto nepřijatelné pro komunisty, odmlčil se a netvoří, po roce 89 „boom“ - v některých esejích obdiv ke kulturní politice Mussoliniho a Franka Karel SCHULZ - zajímavý názorový vývoj ve tvorbě a) Devětsil – levicově-avantgardní hnutí Dáma u vodotrysku b) katolická církev, rozchod s levičáky - divadelní kritik v brněnských LN, Národní Politika - soubory povídek: Peníz z noclehárny Prsten královnin - častý motiv chudoby, pomíjivost lidského života na Zemi - historické náměty - poté román: Kámen a bolest (nedokončený) - fascinující dílo - hl. postava Michelangelo Buanorotti – renesanční Itálie - přesné a věrné líčení renesance a psychologie postav, velmi zajímavě a věrně vystihnul postavy 229 XXXIII. LITERÁRNÍ TVORBA V OBDOBÍ OKUPACE = vzpruha v povzbuzení pro český národ, aby neklesal na mysli a snažil se přes to přenést - řada autorů se obrací k tradičním hodnotám češství a to buď: a) z historického hlediska – ateisti b) z tradiční víry – světci: Ludmila, Vojtěch, Prokop, Jan Nepomucký – křesťané - za okupace zde byl říšská protektor Konstantin von NEURATH – měkota, tak sem Hitler poslal většího frajera v podobě Reinharda HEYDRICHA – zastupující říšský protektor „velká ryba“; poslán do Prahy v době, kdy se protektorát bouří, tak to šel zklidnit – zavedl stanné právo, popravy apod., poté atentát, umírá v nemocnici – po Heydrichovi je sem poslán říšský protektor Kurt DALUEGE – původně to chtěl dělat K. H. FRANK, ale byl to Sudeťák a Hitler je neměl moc v lásce - za Neuratha byl relativní rozvoj české literatury – vycházela řada sbírek – Němci chtěli v Čechách klid, hlavně aby dělníci v těžkém průmyslu makali, dostávali různé výhody, začal se např. slavit první máj, dostávali rekreace - jen ať si Češi nějaké básničky píšou, důležitá je produkce bez sabotáží - část spisovatelů během války emigrovala: Egon HOSTOVSKÝ, VOSKOVEC a WERICH apod. - někteří byli vězněni: PEROUTKA - popraveni: Julius FUČÍK, Vladislav VANČURA - zemřeli v koncentrácích: Josef ČAPEK, POLÁČEK - exilová tvorba bez cenzury – Křik koruny české (Chicago, USA) - soubor veršů českých básníků, co nemohli vycházet I. POEZIE V OBDOBÍ OKUPACE Josef PALIVEC - úředník ministerstva zahraničí, švagr bratří Čapků - během války vězněn nacisty, po roce 48 komunisty - jeho tvora vrcholí za období okupace - sbírky: Naslouchání Spáč - nastupuje nová generace autorů, kteří publikují buď na konci 30. let, či v protektorátu: - Josef KAINAR, Jiří KOLÁŘ, Josef HIRŠAL, Jiří ORTEN, Kamil BEDNÁŘ, Ivan BLATNÝ Kamil BEDNÁŘ - organizátor kulturního života, literární teoretik - začíná publikovat na konci 30. let sbírkou: Kámen v dlažbě - 1939 - Milenka modř Rok - reakce na události ze 17. 11. 1939 – perzekuce studentů VŠ - má na něj vliv existencialismus (Camus, Sartre) - roku 1940 vydává programovou stať: Slovo k mladým, kde líčí pocity úzkosti, obav a smutku své generace - shromažďuje kolem sebe autory a vydávají: Jarní almanach básnický - zformována skupina, nad kterou přebírá patronát literární teoretik Václav ČERNÝ, postupně se pro tuto skupinu utvořil název: 1) OHNICE: Jiří ORTEN (1919-1941) - nejlepší představitel skupiny Ohnice - pseudonym, ve skutečnosti se jmenoval Jiří Ohrenstein (byl to žid) - pocházel z Kutné Hory, studium na konzervatoři – vyloučen v roce 1939, protože byl žid - postupně zaváděny další a další židovské zákony – zákaz nakupování, jezdit v tramvaji, vykonávat lékařská právnická povolání atd., nakonec transporty do Terezína odtud do Osvětimi – konečné řešení - Orten býval mladý šťastný muž, po roce 39 totální krize, pracuje v židovské náboženské obci, kde publikuje básně pod cizími jmény (Karel Jílek, Jiří Jakub) - vycházejí jeho 1: sbírky v nejhorším období (1939): Čítanka Jaro (1939) Cesta k mrazu (1940) 230 Jeremiášův pláč (1941) – inspirace Starým zákonem, pláč nad zničením světa, který ho obklopuje Ohnice (1941) - životní absurdita Ortenova, sbírka, která dala skupině své jméno Elegie (1946) - vychází posmrtně, nejkrásnější, co napsal, existencialismus, celkem 9 elegií, z toho nejlepší je sedmá - Orten si také psal deníky, zajímavé: Modrá kniha Žíhaná kniha Červená kniha - názvy dle barvy sešitů, do kterých si zapisoval - byl povolán do transportu, začíná se skrývat a poté ho srazila německá vojenská sanitka a zemřel na následky dopravní nehody, byla to sebevražda člověka, který nevěděl jak dál, či pouze nešťastná náhoda? Kdo ví. Další členové Ohnice: Josef HIRŠAL - v době okupace píše sbírky: Vědomí stříbra Noclehy s klekánicí Studené nebe - těžiště tvorby až po roce 1945 Ivan DIVIŠ - také se k ohnici hlásil Hanuš BONN Hanuš FRANTL – oba zemřeli v koncentrácích 2) SKUPINA 42 - snaha o zobrazení člověka v moderním světě, informací se dostávalo lidem hlavně z rozhlasu a novin, nyní nastává nová doba, hektický život ve velkoměstě - snaha zachytit všední každodenní život v moderním velkoměstu = neustálá proměna; a zachytit reakce na tyto změny - většinou se nejednalo o autory židovského původu, ani se neangažovali v odboji, bezprostřední nebezpečí jim proto nehrozilo, jako například Ortenovi - svět vnímají chmurněji, ale ne tak depresivně - teoretik skupiny Jindřich CHALUPECKÝ Jiří KOLÁŘ - nej., tvorba vrcholí v 60. letech 20. století - kromě básní tvořil i koláže, byl to grafik - napsal sbírku: Křestní list Ivan BLATNÝ - po roce 48 emigroval do GB, propadla se s ním zem, nakonec tam skončil v blázinci, kde si ho vzala pečovatelka, a v 90. letech 20. století poslala jeho básně českému velvyslanectví, tím se zjistilo, kde byl celá ty léta - během okupace píše: Paní Jitřenka Tento večer Josef KAINAR (+1971) - začíná ve Skupině 42 - básník, jehož tvorba vrcholí v 60. letech - za války, prvotina: Příběhy a menší básně - pod vlivem skupiny 42 Nové mýty Osudy - po válce inspirace jazzovou hudbou a sblížil se s rockovými kapelami (např. Michal PROKOP – teď uvádí talkshow Krásný ztráty) 231 3) SURREALISTICKÉ HNUTÍ - ožívá opět během války, protože ta je tou nejabsurdnější věcí na světě - skupina Ra (název dle 3. sborníku) - vydávají ještě další sborníky: Roztrhané panenky A zatím co válka – vychází po válce, ukazuje to, co nemohlo vyjít - po válce trvá činnost jen do roku 1948, ve stejný rok končí i Skupina 42 - představitelé skupiny Ra: Ludvík KUNDERA Zdeněk LORENC II. PRÓZA V OBDOBÍ OKUPACE 1) HISTORICKÁ PRÓZA František KUBKA (+1969) - legionář v Rusku - státní úředník, který pracoval v sekretariátu TGM a později Františka MORAVCE = proněmecký kolaborant, ještě později psal komunisticky laděnou prózu, čili muž mnoha tváří Skytský jezdec Karlštejnské vigilie - soubor rozmarných příběhů, inspirované Boccacciovým Dekameronem Jiří MAŘÁNEK (+1959) - člen Devětsilu - historická trilogie o rodu Rožmberků: Barbar Vok Romance o Závišovi Petr Kajícník - o Václavu IV. píše: Ohnivý déšť Miloš Václav KRATOCHVÍL (+1988) - archivář, učil na pražské FAMU, např. Miloše Formana Osamělý rváč - z doby Rudolfa II. Král obléká halenu - z doby Václava IV. František KOŽÍK - specializuje se na životopisy - za války byl protektorní novinář, tudíž tak trochu kolaborant, po válce mu byla zakázána publikační činnost - včas se dal ke komunistům, tak ho pak nezavřeli, věděl čeho jsou schopni, protože za války měl zdokumentovat hromadné hroby ve městečku Katyně, kde Rusové zavraždily 15 tisíc polských důstojníků a po válce to svedli na Němce - napsal romány: Básník neumírá Největší z Pierotů - kniha o mimovi: Jean Gaspard Deburau, konec 19. století 2) PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA Miroslav HANUŠ (1907-možná žije) - první román: Na trati je mlha - mezilidské vztahy v rámci rodiny - nepochopení a nedostatečná komunikace Pavel a Gertruda - Hanušův román o manželském životě 232 Příběh o pomoci - román řadící se do kategorie „román o románu“ Václav ŘEZÁČ (+1956) - za protektorátu autor kvalitních psychologických románů - po roce 48 hbitě píše budovatelskou prózu – Nástup, Bitva a stává se jedním z nejvýznamnějších představitelů tzv. budovatelského románu - psychologická próza: Černé světlo - biografie slabocha, člověka, který není schopen se vyrovnat s běžným životem Rozhraní - román o vzniku románu, zachycuje autora vytvářejícího umělecké dílo - hl. postava posléze není schopna oddělit sebe od svojí literární postavy Jaromír JOHN (+1952) - pseudonym, původně se jmenoval Bohumil Markalous - původně to byl středoškolský profesor - dílo: Večery na slamníku - zážitky z I. SV, povídková kniha - autor byl sám na Balkánské frontě - román užívá rámcovou kompozici – jako Boccacciův Dekameron, či Chaucerovy Canterbury Tales - vojáci se válí na slamníku a vyprávějí si příběhy z fronty Moudrý Engelbert - citové a erotické dospívání mladého muže - ve tvorbě pokračuje i po válce: Eskamotér Josef Pampovánek – obraz debila z venkova - pro děti převyprávěl román představitele španělské renesance: Don Quijot od Cervantese - také vydával prvorepublikový časopis pro muže: Gentleman 233 XXXIV. PRAŽSKÁ NĚMECKÁ LITERATURA (Německá literatura v Čechách) - tvorba v Čechách od Němců – 3,5 milionu jich tu bylo, zůstalo jich zde jen pár set tisíc – odborníci, nefašistická minulost, smíšená manželství, dnes jich je tu asi 50 tisíc - velice často německou literaturu u nás psali lidé židovského původu, ale spíše se považovali za Němce Franz KAFKA (1883-1924) - z pražské židovské rodiny, otec malý domácí despota - Kafka sám vystudoval práva, poté pracuje jako úředník v pojišťovně – drastické obrazy všedního života z dělnického prostředí – úrazy ze zaměstnání apod. - nesplynul ani s židovskou komunistou, ani s německou, ani s českou – byl vykořeněný - několikrát se zkoušel oženit, ale bez úspěchu, vedl nešťastný osamělý život, jeho přítelkyně: Felície BAUEROVÁ – Němka Milena JESENSKÁ – česká novinářka, popravena nacisty za odboj, jejich korespondence je dodnes vydávána - Kafka byl předčasně penzionován jako tuberák, měl TBC - do roku 1924 bolestně umíral - jako spisovatel byl za života poměrně neznámý, literární pokusy vycházely sporadicky, pozůstalost přenechal příteli Maxi BRODOVI, že to má rovnou spálit, Max BROD to ale neudělal, protože to vydal, poslední redakci dělal sám brod, proto jsou u Kafkova díla někdy poznámky, jak to mohlo být alternativně jinak - obecné rysy Kafkova díla: - hrdinové se pohybují v logice odporujícím fantaskním prostředí - místně neurčené a ponuré a nepochopitelné rozumem, racionalitou - často je svět ovládán jakousi všemocnou silou - Kafkovi hrdinové: průměrní, ničím nevybočující, a často nemají ani úplné jméno (např. K.), působí anonymně, nic se nedovídáme o jejich životě a podobně. - hrdinové se snaží chápat okolní svět, ale nelze to, protože svět je nepochopitelná a tak opakovaně ztroskotávají Proces - všedí hrdina, přijdou za ním muži, že je obviněn a že probíhá vyšetřování - vůbec mu neřeknou co provedl a nakonec je odsouzen k smrti, vrazí mu dýku do srdce - hrdina Josef K. si nakonec připadá u soudu skoro trapně, že se vůbec narodil, nechápe okolí, pravidla Zámek - zeměměřič K. má něco vyměřit v městečku neví ani co a proč a snaží se proniknout do fungování vesnice, jak a proč vesnici řídí zámek - nakonec nic nezměří, protože neví proč - povídky: Proměna - Řehoř Samsa, obchodní cestující, citově a finančně vykořisťovaný rodinou - hrdina se jednoho ráno promění v brouka, otec po konfliktech po něm hodí jablko, to mu shnije v těle a nakonec zemře, rodina si oddychne, že se ho zbavila V kárném táboře - velitel, který vymyslel aparát k usmrcování vězňů - napíše jím na tělo jejich provinění – přesněji vynález jím to vybodá na tělo až zemřou - nakonec to velitelovi chtějí zrušit, tak se sám na aparátu zabije Amerika (Nezvěstný) - zfilmováno - Kafka toho napsal o mnoho více, zájem o něj tak veliký, že se vydávají i jeho pohledy z dovolených - vztah Čechů ke Kafkovi: boom až za II. SV a po ní, zájem přišel z USA, kde ho četli židovští emigranti, a tak se to dostalo až do Čech - po roce 48 se o něj režim nezajímal, v 60. letech 1. kafkovská konference, kdy nastal průlom, že mohl vycházet - dokonce i turistický zájem o Prahu, je teď umocněn Kafkou, který zastínil další německé autory: Gustav MEYRINK - vlastním jménem Meyer, vídeňský rodák nemanželského původu, v Praze žil 25 let - dokázal Prahu vystihnout jako tajemné a nepochopitelné zvláštní město - sám si liboval v okultních vědách, věštil, navštěvoval seance - nejvýznamnější román: Golem 234 - další romány: Zelená tvář, Bilý dominikán, Anděl západního okna Reiner Maria RILKE - ve skutečnosti jménem René Rilke, prozaik, dramatik, básník - prožil cimrmanovské mládí, ovlivňován matkou, ta ho vychovávala jakou svou mrtvou dceru - velmi citlivý člověk, paradoxně absolvoval vojenskou školu, pak dějiny umění, práva a filozofii - brzy proslul jako básník a střídavě žil různě po Evropě, nakonec zemřel ve Švýcarsku - většinou žil jako host svých šlechtických mecenášů - raná tvorba ovlivněná Čechami: Oběti lárům - lárové = domácí ochranná antická božstva - v dalších sbírkách vztah k Bohu: Kniha hodinek (hodinky = typ modliteb) Kniha obrazů - vrcholné díla: Sonety Orfeovi - píše mu je Duinské elegie - vznik během pobytu na zámku Duino u Terstu - byl tam tehdy hostem Taxisové - také významný historik umění, působil také čas jako sekretář Augusta RODINA - jednotlivé básně: Píseň o lásce a smrti korneta Krištofa Rilka - kornet = nižší důstojnická hodnost, měli čest, že nesli prapor, v období 30leté války - známý je též jeho vztah k hraběnce Sidonii Nádherné – hraběnka žijící na zámečku, Vrchotovy Janovice u Benešova – profláklé na romantické procházky Franz WERFEL - z bohaté židovské rodiny, otec továrník - Franz nechtěl převzít rodinný podnik, poté je velmi populární v USA, kam kvůli Hitlerovi unikl, předtím do Vídně z Prahy - později konvertoval ke křesťanství - dílo: Pavel mezi Židy – o Pavlovi z Tarsu Kozlí zpěv – drama - také autor řady biografií: Verdi - nejlepší román: Čtyřicet dnů - Turci neuvěřitelně během I. SV zmasakrovali Armény - příběh vesnice, kam doléhá, že jsou Arméni systematicky vyvražďováni, rozhodnou se, že se opevní a 40 dní se brání Turkům - asi tak milion jich bylo zabito, doteď nevyřešený a nepochopený čin Turecka, nikdy se nepřiznali a neomluvili - hl. postavou je Armén, který tam přijel zrovna pouze na návštěvu z Francie, kde trvale žije - chtěl ukázat svému synovi rodný kraj, nakonec se oba zapojí do bojů o svou rodnou vlast a umírají Egon Erwin KISCH - jeho přezdívka byla zuřivý reportér - pocházel z židovského prostředí - vydával noviny Prager Tagblatt – vládní noviny pro ČS Němce, aby na ně pozitivně působily - z II. SV byl v USA, v exilu - zajímavé: byl znalec pražského života, i podsvětí tzv. galérky - próza: Pasák Pražská dobrodružství - soubory reportáží, kniha: Zuřivý reportér Tržiště senzací - kriminálky: Pražský pitaval - založeno na skutečných událostech, pitaval = souborné vyprávění o vraždách 235 XXXV. LITERÁRNÍ VĚDA A LITERÁRNÍ KRITIKA Obecná charakteristika: - obrovský rozvoj vědy a kritiky v meziválečném období - nejvýznamnější kritik je stále F. X. ŠALDA a jeho Šaldův zápisník - kritiku lišíme dle přístupu a rozlišujeme různě směry: 1) POZITIVISMUS - kritika + historie – ovlivnil zejména literární historii, charakteristika: a) snaha o nashromáždění co největšího množství faktů o autorovi a o jeho díle b) snaha vyložit literární dílo pomocí vnějších vlivů = rodina, nemoci, slova, syntax – vliv na autora c) nedává váhu na autonomnost literárního díla – vůbec nemusí souviset s autorovým životem, to nepřipouštějí - obecně snaha popisovat souhrnné dějiny literatury v určitém období - nejvýznamnější představitelé v rámci vědy a historie: Jaroslav VLČEK – universitní profesor ČJ, píše Dějiny české literatury Jan JAKUBEC – universitní profesor ČJ, píše Dějiny literatury české - otcové zakladatelé, kteří vychovali první generaci literárních vědců, kteří se uplatnili za I. Republiky: Zdeněk NEJEDLÝ - posléze se také stal universitním profesorem - byl to muzikolog – dějiny a teorie hudby, také literární historik Dějiny husitského zpěvu za válek husitských - také píše řadu monografií = pojednání o díle a autorovi: Smetana, Masaryk - ve 20. a 30. letech – levicové sklony, zakládá časopis Var – levicová kultura, píše monografii Lenin - představitel levicové avantgardy - v letech 28-29 – se stal Gottwaldovým souputníkem a po roce 48 vedl ministerstvo školství a kultury - píše tezi: Jednotná socialistická škola – češi se učili dějiny z ruských překladů (např. Karel IV byl buržoa a vykořisťovatel dělnické třídy apod.) - Nejedlý obdivoval A. Jiráska (pravičák), vyložil si jeho dílo, kde většinou jako hlavní hrdina figuruje lid, levicově a v 50. letech se jeho romány dočkaly zpracování od režiséra Otokara Vávry – filmy Jan Hus, Jan Žižka - filmy točeny se státní podporou, davové scény, avšak těžká komunistická propaganda Albert PRAŽÁK - sehrál důležitou roli v Pražském povstání proti Němcům - byl to universitní profesor v Bratislavě po roce 1918 - zabývá se slovenskou a českou literaturou - vysoce hodnocené monografie – Mácha, Neruda, Vrchlický - hlavní vědecký zájem o Národní obrození – Duch obrozenské literatury – obrovitý tlustospis - byl aktivní v době pražského povstání, předseda Národní rady 2) STRUKTURALISMUS - česká věda výrazně zasahuje do světové vědy, rozvoj od 30. let - rozbor struktury literárního díla: klade důraz na rozbor po stránce formální = jakým jazykem je dílo tvořeno, jaké prostředky jsou používány - odmítá pozitivistický přístup, zdůrazňuje úlohu jazyka v díle - autor je až druhotný, přednější je dílo jako takové - soustřeďuje se především na avantgardu - řada autorů se srocuje v Pražském lingvistickém kroužku (PLK), založený roku 1926 Vilémem MATHESIEM - od poloviny 30. let vydávají časopis Slovo a slovesnost Jan MUKAŘOVSKÝ 236 - zabývá se dílem K.H. Máchy, píše studii: Máchův Máj - též estetické funkce literárního díla - řada členů pocházela z Ruska = emigranti prchající před bolševickým režimem: Roman JAKUBSON Pjotr BOGATYVEV - řada členů PLKu emigrovala před a po II. SV, působili na amerických univerzitách: René WELLEK Felix VODIČKA 3) F.X. ŠALDA A JEHO NÁSLEDOVNÍCI - od přelomu 20. a 30. let 20. století vydává F.X. svůj Šaldův zápisník - nemá žádné sledovníky, nevytvořil školu, byl to starej hádavec, až po jeho smrti se k němu hlásí jakýsi pokračovatelé, např.: Prof. Václav ČERNÝ - romanista (zejména francouzština), literární kritik - universitní profesor, vydává: Kritický měsíčník, o nastupující generaci okupačních básníků – blízké vztahy - jako historik řeší hlavně barokní období - během války působí v odboji a je vězněn - po roce 48 v opozici vůči komunistické straně - v 60. letech se angažuje v Pražském jaru - v letech 69-70 opět v opozici a je to jeden z významných chartistů (Charta 77) - zajímavé jsou jeho knihy pamětí: Křik a pláč koruny české Otokar FISCHER - kritik, historik, soustředil se na psychologické zkoumání literárního díla - jeho dílo: Duše a slovo – eseje o literatuře Slovo a svět Pavel EISNER - zabývá se německou literaturou vznikající v českých zemích, antologie: Němci v českých zemích - knihy o češtině: Chrám i tvrz Čeština poklepem i poslechem 1) Ruralistická kritika: Jan Vojtěch SEDLÁK - mluvčí literárních vědců, politiků ruralistů O díle básnickém Arne NOVÁK - syn spisovatelky Terezy Novákové (venkovský román a literatura 80. let 19. století) - autor díla: Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny - řada vydání této knihy, prestižní učebnice - další práce: Kritika literární - překlad všech hlavních směrů literární kritiky - profesor na Masarykově universitě v Brně 2) Katolicky orientovaná kritika - přispíval sem i též sám Jaroslav DURYCH 237 - ústřední revue: Řád - přispěli svou snahou o objevení českého baroka a zdůrazňují vliv barokní české literatury na NO - literární vědci: Josef VAŠICA - autor knihy: České literární baroko Vilém BITTNAR - kniha: O podstatě českého literárního baroko 3) Levicově orientovaná kritika - patří sem: Zdeněk NEJEDLÝ S. K. NEUMANN - další hodnotní levicoví kritici: Bedřich VÁCLAVEK - kritik, historik, řešící nové básnické směry, proletářské umění - vydává revue: U - píše různé studie, např.: Česká literatura 20. století Poezie v rozpacích - za války zemřel v koncentračním táboře Julius FUČÍK - Šaldův žák na universitě, posléze mu F.X. předal svůj časopis Tvorba - redaktor v Rudém právu, Haló noviny - divadelní kritik, v době okupace píše studie o české literatuře: O Sabinově zradě Božena Němcová bojující - po II. SV nejslavnější dílo: Reportáž psaná na oprátce – mediálně proslulá Ladislav ŠTOLL - působil v Levé frontě - neblahá pováleční činnost, byl to po roce 48 hlavní představitel komunistické kulturní politiky Karel TEIGE (1900-1951) - literární kritik a teoretik zabývající se poetismem - studie: Svět, který voní - vše k poetismu, manifesty, dokumenty - od roku 34 hlavní teoretik surrealistické skupiny : Jarmark v umění - rozsáhlá teorie o surrealismu - snaží se skloubit marxismus a surrealismus Surrealismus proti proudu - nejvýznamnější studie, zabývá se situací ve skupině, spory, rozpory atd. - koncem 30. let odsoudil Stalinovy procesy a rozešel se s komunistickou stranou Záviš KALENDRA (1902-1950) - jeden z popravených v procesu s Miladou Horákovou (Milada byla v odboji, pak poslankyně, snažila se bojovat za demokracii, byla označena za vlastizrádkyni a ve vykonstruovaném procesu byla popravena spolu s dalšími falešně obviněnými lidmi. Cizina se nebouřila, protože viděla, jak se přiznala ke svým činům, ale to, že to byly naučené odpovědi už nikdo nevěděl) - byl ve skupině, ale proti němu komunisté měli více výhrad 238 - levicový intelektuál, v surrealistické skupině a ve 30. letech se rozešel s komunisty a otevřeně kritizoval Stalina a jeho procesy, v té době francouzský surrealista Paul ELUARD odmítl podepsat protest proti popravám, že prý věří Stalinovi - Kalenda popraven, symbolem statečného člověka Antonín Matěj PÍŠA (1902-1966) - blízký Wolkerův přítel, zastánce proletářské poezie a zcela odmítal poetismus - byl to sociální demokrat, nikdy nebyl komunistou - autor řady teoretických statí 239 XXXVI. ŽURNALISTIKA ZA I. REPUBLIKY - vychází kvanta periodik, avšak všechny patřily politickým stranám, byli velmi zpolitizované - tehdejší republika byla velmi ovládána politickými stranami, např. šéf strany vám jako poslanci dal 2 papíry, na jednom s datem byl nástup, na druhém revers, že odcházíte bez data… - nejvýznamnější tehdejší listy: Národní listy – patřily straně Národně-demokratické (Rašín) Právo lidu – vlivný deník sociálních demokratů (F. V. Krejčí) Rudé právo – komunisti – Julek Fučík, řada proletářských básníků Venkov – vydáváno agrárníky – Jan Vojtěch Sedlák České slovo – národní socialisté Edvard Beneš, za komunistů se to jmenovalo Svobodné slovo Lidové listy Polední list – tehdejší bulvár Lidové noviny – zvláštní postavení, vydávala je nezávislá nakladatelská firma od roku 1893, vlastněny rodinou Slánských, ale často byly pro Hrad, Bass, Poláček, Čapek, avšak byly to noviny spíše levicové, jakýsi list tehdejší inteligence Přítomnost – exkluzivní postavení, týdeník založený mladým 26letým Ferdinandem Peroutkou Ferdinand PEROUTKA - Peroutka polemizoval s Masarykem (husitská teorie), Masaryk si ho pozval na Hrad a dal mu 0,5 milionu korun, aby psal nezávislé noviny, které měly kritizovat Hrad, tak založil Přítomnost - Peroutka vůbec jediný nebyl z TGM moc vyplašený, i na schůzkách Pátečníků se díval z okna, když TGM vešel a všichni ostatní povstali a vzdali hold starému pánovi - nevěnoval se aktivnímu zpravodajství, ale spíše reportáže a analýza - veliká nezávislost – přední spisovatelé tam psali odpověď na otázku: Proč nejsem komunista? (napsal tam i K. Čapek) - během II. SV odeslán Peroutka do Buchenwaldu, v roce 42 mu K.H. Frank nabídnul, že když bude psát proněmecky, tak ho pustí, Peroutka hrdinně odmítl - po roce 45 začal vydávat časopis Dnešek, protože z Přítomnosti se během jeho nepřítomnosti stal kolaborantský deník - v Dnešku začínal také mladý Pavel TIGRID – psali např. o odsunu Němců, surová pravda - po roce 1948 prchá Peroutka do exilu, později se stává jedním ze zakladatelů československé sekce Radia Svobodná Evropa - umírá v New Yorku, v USA 240 XXXVII. DRAMATICKÁ TVORBA-MEZIVÁLEČNÉ OBDOBÍ - v této době výrazný rozvoj dramatu, vznik řady nových divadel – ČSR podporovala umění - divadelní život po roce 1918 poznamenán česko-německými spory, protože původně Divadlo na Vinohradech a Státní opera, byly německé, avšak Češi jim to po I. SV zabrali a vznikly tam české herecké soubory – sám TGM řekl, že do Divadla na Vinohradech nevstoupí do konce života, jaká je to ostuda - Vinohrady byly nejlepším divadlem Rakouska-Uherska - za I. Republiky výrazně stoupl zájem o historické drama, zejména v prvních letech, některé hry byly i o legionářích bojujících proti agresorům 1) HISTORICKÉ DRAMA – jeho hlavní představitelé: Arnošt DVOŘÁK (1888-1933) - z hlediska autentičnosti nebyly jeho hry příliš přesné, avšak důležitější je pro něj vykreslení přesných typů postav, hrdina má odpovídat všeobecné představě, data nehrají roli, důl. je psychologické vykreslení - Dvořák byl silně protijiráskovský, začíná tvořit již za Rakouska-Uherska Kníže Král Václav IV. - roku 1919 píše aktuální hru: Husité – dosti poplatná dobové situaci - vrcholem tvorby jsou jeho antická dramata: Nová Orestea - jeho dramatická pamflet (nactiutrhačský text): Matěj poctivý - závěr tvorby ve 30. letech – evidentní umělecký pokles Stanislav LOM (1883-1967) - skutečné jméno Stanislav MOJŽÍŠ - autor původem právník, později byl v letech 33-39 ředitelem Národního divadla, vedl kontroverzní polemiky s Karlem Čapkem - ředitel ND má vždy těžkou situaci – má jít s dobou, nebo zůstat konzervativní a hrát tradiční prověřené hry? Sám Lom byl veliký konzervativec, tak měl od avantgardních autorů spousty nepěkných přízvisek - jeho historická dramata: Děvín Žižka Sv. Václav Karel IV. Otokar FISCHER (1883-1938) - básník, profesor na UK – německý jazyk, kritik a překladatel - za ředitelství Stanislava Loma v ND, působil jako šéf činohry ND - snaží se o přesnou psychologii postav a myslitelsky hloubající - hry: Přemyslovci Herakles - antická Otroci – Spartakovo povstání otroků 2) MEZIVÁLEČNÁ AVANTGARDA - nejvýznamnější scéna: Osvobozené divadlo - původně jen dramatická odbočka Devětsilu, od roku 1926 241 - založeno Jiřím FREJKOU, roku 1927 se divadlo stěhuje do prostorů Umělecké besedy (u Staromáku) a rozděluje se na dva soubory: 1) Scéna Dada – Jiří FREJKA, E. F. BURIAN 2) Osvobozené divadlo – Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek – sídlo U Nováků, roku 38 zákaz, ještě před okupací - kromě V+W působil v divadle i režisér a teoretik Jindřich HONZL - původně začali V+W vystupovat jako divadlo určené pro studenty, jejich první „hra“: Vest Pocket Revue - studentské divadlo, scénky, recese - poprvé spolu na jevišti, úspěch, záhy reprízy a stali se profesionálními herci - později V+W tvořili frašky, lehce dada: Premiéra Skafandr Fata morgana Sever proti Jihu Golem – vrchol frašek - frašky odrážely atmosféru 20. let 20. století, hrané jakoby poetistické - posléze roste kritika ve hrách s rostoucí hospodářsko krizí a divadlo dostává svou trvalou podobu: politické divadlo, hry: Caesar - kritika diktátorských režimů, velikášství – Itálie, později i Německo - v divadle nemohli jen tak měnit kulisy (muselo se to přestavovat ručně), a tak vznikly tzv. forbíny = krátké humorné improvizační rozhovory na politické téma s cílem udržet diváky v divadle během změny scény, později se tak zažily, že diváci po nich šíleli, údajně prosili ať toho nechají, nebo se smíchy roztrhají - ústřední dvojice V+W byly kontrastní postavy – Voskovec vysokej a hubenej, Werich menší a tlustém, prezentovali se jako postavy z lidu - zdroje poetiky osvobozeného divadla: Commedia dell´arte - Itálie, Carlo GOLDONI (Sluha dvou pánů) – ustálené typy postav, vtipné živé dialogy Němé grotesky - Laurel a Hardy, Charlie Chaplin - později hry zpolitizovány, proti totalitním hnutím v Evropě – zpočátku hlavně Mussolini, poté A. Hitler - italská a německá ambasáda neustále poukazovala na Osvobozené divadlo, bylo to dost levicové divadlo - za I. Rep. byla cenzura, V+W ji oblbovali, nedrželi se textů, protože často improvizovali - roku 1934 jim byla odebrána koncese na činnost, tak se nazvali Spoutané divadlo - 2. přerušení v roce 1938 – po nátlaku Němců, oba pochopili, že spadla klec Jiří VOSKOVEC - studoval na lyceu v Dijonu ve Francii, pro nadané české studenty, reciproční studium - otec z Ruska – Wachsmann - v lednu 39 emigroval do Francie Jan WERICH - ten utíká před nacisty dramaticky letadlem, které dostalo již zákaz odletu, avšak on letce ukecal - všichni 3 i s Jaroslavem Ježkem se setkali v USA, ani jeden výrazně neuspěl, V+W se nakonec uchytili v divadlech na Broadwayi, kde hráli klauny v Shakespearově Bouři - snažili se prorazit v USA, ukazovali filmovým společnostem své filmy, už to vždy vypadalo nadějně, ale nakonec z natáčení vždy sešlo - působili v US vysílání pro okupovanou Evropu - Ježek v Americe umírá, měli jeho popel doma v urně - po válce se navrátili do Evropy, kde Werich zůstává a Voskovec opět odešel, nejdříve do Paříže, na konci 40. let měl zelenou kartu a když se chtěl opět vrátit do USA, byl obviněn, že je komunista a skoro rok byl zavřený na Ellis Islandu (vstupní brána v New Yorku pro emigranty, kde je prohlížejí 1892-1954) 242 - údajně ho udali pravicoví emigranti z ČS, ale on komunista nebyl, jen levicový umělec - v USA se Voskovec stal uznávaným hercem, vrcholem jeho kariéry je 12 rozhněvaných mužů = porotci u soudu rozhodují o vině jednoho chlapce, hrál v tom i Fonda - s Werichem si Voskovec často dopisoval, ale zas tak přátelské to občas nebylo - Werich po návratu z USA získal byt na Kampě, kde bydlel Holan a předtím Jungmann - Holan bydlel pod Werichem a dost se nesnášeli, Holan to nakonec nevydržel a odstěhoval se pryč - v 50. letech bylo Werichovi přiděleno divadlo ABC, ale nedostal státní dotace, musí si na sebe vydělat sám - ostatní divadla zela prázdnotou, hrály se budovatelské hry a jak se vraždí v pohraničí, toto byl i případ divadla E.F. Buriana - Werich začíná hrát staré hry z Osvobozeného divadla, místo voskovce si bere za parťáka Miroslava HORNÍČKA - Werichova po dlouhé době první herecká příležitost: Byl jednou jeden král, poté se zavděčuje režimu v dvoudílném filmu: Císařův pekař, Pekařův císař - v roce 1968 Werich odjel do Vídně, ale pak se vrátil zpět do vlasti (Karel Gott také, ale Gustav Husák mu osobně napsal, ať se ihned vrátí, že socialistický národ, bez něj nemůže žít) - Charta 77 – upozorňovala, že komunisté nedodržují, socialistickou „zákonitost“ – hl. iniciátor Havel, Landovský – vyvolalo to přímo hysterickou reakci pracujícího lidu, hned přišli s Antichartou – všichni to podepsali (Gott, Vondráčková), nakonec to podepsal i Werich – údajně prý podepisovali jen prezenční listinu, ale našli se i tací, co to nepodepsali, jako Vlasta Chramostová - mnohé zklamalo, že Werich Antichartu podepsal, on byl v té době již vdovec a měl těžce nemocnou dceru, chtěl jí zajistit důstojný život, tak se bál o svou existenci a že mu komunisti seberou autorská práva na filmy - Werich byl velmi těžký kuřák a umírá skoro ve stejné době jako Voskovec - dílo – 30. léta: Svět za mřížemi Osel a stín Kat a blázen Balada z hadrů Nebe na zemi Rub a líc Těžká Barbora Pěst na oko Hlavou proti mihuli – nazkoušeli, ale už se roku 39 nehrála - filmy: Pudr a benzín Hej rup - Werich ve filmu: Pan Tau, a různé televizní inscenace - Jaroslav Ježek – též skladatel vážné moderní hudby, dále autor vynikajících písní, hitovky dodnes DIVADLO D - protipól Osvobozeného divadla bylo Burianovo Divadlo D–vzniká roku 1933, poté D34, D35…D39, kdy končí - Burianovo divadlo bylo založeno na režisérské osobnosti, je ústřední postavou a důležité je jeho pojetí a přesné nazkoušení, nikoliv improvizace herců na jevišti - Burian ústřední osobnost, začínal u něj např. Miloš Kopecký - Burian byl také jazzový skladatel, též proslul dramatizací klasických profláknutých textů: Švejk – od Haška Evžen Oněgin – od Puškina Utrpení mladého Werthera – Goethe Máj – Mácha Krysař – Dyk Manon Lescaut – Nezval, ale ten zdramatizoval knihu Abbé Prévosta Milenci z kiosku – Nezval Žebrácká opera – John Gay 243 - II. SV strávil v koncentráku, SS ho zatkla, že to byl významný levicový intelektuál - po válce zarytý komunista, avšak dobře na něj pamatovali, že ve 30. letech podepsal odpor proti Stalinovi, tak žil ve strachu - po roce 1948 silný úpadek jeho díla - byl též vynikající hudební skladatel a příležitostný zpěvák (Chlupatý kaktus) DÁLŠÍ DIVADELNÍ AUTOŘI: František LANGER - také autor legionářské literatury, v 2. ½ 30. let byl dramaturg Divadla na Vinohradech - píše veselohry z pražského lidového periferního prostředí: Velbloud uchem jehly Periférie Obrácení Ferdyše Pištory - výjimku tvoří hra z vězeňského prostředí: Dvaasedmdesátka - vražedkyně píše hru, kde rekonstruuje svůj osud a čin - byl to blízký přítel bratří Čapků a účastnil se schůzí Pátečníků Jiří MAHEN - vlastním jménem Antonín Vančura - prozaik: Kamarádi svobody - soubor povídek: Rybářská knížka - dramatická tvorba: Jánošík – lidový hrdina, bohatým bere, chudým dává Osudy moře – osudy českých bratří v 18. století Chroust – generační výpověď - ve 20. letech se blíží k dadaismu a píše scénáře pro filmy (nerealizované): Husa na provázku - hra: Rodina – o krizi v rodinných vztazích - nezávislé divadlo v Brně, dosáhlo významné role hlavně díky Mahenově dramaturgii - významní divadelní režiséři: Jaroslav KVAPIL Karel HUGOTHILAR 244 XXXVIII. LITERATURA PO ROCE 1945 - Poezie - periodizace české literatury ovlivněna politickými událostmi: 1) 1945-1948 – obrovský optimismu z osvobození, zobrazení hrůz války, spojenectví se SSSR – zájem o Ruskou kulturu, o Puškina, lidé se učí ruštinu - též se zvýrazňuje levicovost české kultury - odsun Němců z Prahy, původně česko-německé město, nyní naprosto mizí německá kultura, buďto se počeštili nebo odešli zpět do Německa - naprosto mizí zájem o německou kulturu, nehraje se ani Beethoven, v novinách se píše němci místo Němci atd. - spisovatelé se dělí na 2 tábory: 1) pro socialismus 2) proti – následná emigrace roku 48 – Hostovský, Voskovec, Tigrid - dominantní roli hraje komunistická strana a sovětská kultura = socialistický realismus, sorela - postupné znárodnění filmu – Barrandov – původně to patřilo Havlovi (otec Václava Havla) - řada umělců vstupuje do politiky, stávají se vysokými politiky – Zdeněk NEJEDLÝ, ale i NEZVAL 2) 1948-1956 – únor 48 převrat, 1956 – tajný projev Nikity Chruščova, kde kritizoval Stalina, který zemřel již roku 1953 - nejhorší období 2. ½ 20. století – vzniká „studená válka“ – bipolární svět: 1) Země Varšavské smlouvy – Komančové, vznik jako reakce na: 2) NATO – Severoatlantická aliance – demokrati - u nás studená válka = zavádění socialismu, znárodňování, totální kontrola oficiální tvorby, těžká cenzura - revize předchozího období: Čapek buržoust, Durych to už je úplnej zločinec - všichni byli vyškrtáni a rozsáhle perzekuováni (hlavni ti žijící), kteří se nehlásili ke komunistům: 1) demokrati 2) náboženští – Zahradníček, Prokůpek 3) ruralisté – Sedlák, Křelina - každý seděl tak 10 let v lochu, většinou odsouzeni ve vykonstruovaných procesech - oficiální literatura – sovětský vzor – sorela, vznik nových žánrů: - budovatelský román – dnes již k smíchu - budovatelská poezie – to samé v bledě modrém - hlavní zobrazovaná témata: plnění plánu, proces kolektivizace, osidlování pohraničí, blahodárné vyhánění Němců (1 vlna odsunu Němců, ihned po válce, každý Němec max. 20kg s sebou, nechali tam své vily, Češi si to pak zabrali po známostech se starostou měst skoro zadarmo, přišli si tam i cikáni ze Slovenska se nastěhovat do fešnejch baráku. Na Šumavě zmizely doslova celá německá městečka, naprosté vylidnění. I teď je německá strana Šumavy obydlená a česká vypadá jak po výbuchu atomovky, nikdo tam nechce bydlet, nic tam není.) - od spisovatelů očekávána aktivní angažovanost, od roku 1945 vznik spisovatelských svazů, kontrolovány státem, metoda cukru a biče – kdo byl ve Svaz, tak mohl psát bláboly, ale byl vydáván a hlavně obdržel tituly jako Národní umělec a s tím šlo i zvýšení honorářů až o 100%, tak se této ceně nikdo nevyhýbal, i když neměl komunisty zrovna v lásce, tak to vděčně přijal - dále měli členové Spisovatelského svazu k dispozici zámek Dobříš k poklidné tvorbě 3) 1956-1969 - hodně ploché období, zlaté období po roce 1945-hodně talentů: Škvorecký, Vaculík, Kundera - vedle literatury také veliký rozvoj českého filmu: Froman, Passer, Němec, Chytilová - FAMU – vysoká úroveň, filmová akademie múzických umění - Ostře sledované vlaky – od Menzela – získal Oskara - hodně režisérů emigruje, např. Forman - v 60. letech se objevují vážné problémy v ekonomice, dochází k politickému uvolnění, tzv.: Pražské jaro 245 - zásadní roli sehrávají spisovatelé – většina příslušníci KSČ - spisovatelské sjezdy jsou sledovány - upozorňuje se na přehmaty, ekonomické reformy jsou možné pouze s politickými změnami - Ludvík Vaculík píše manifest: 2000 Slov, čímž proti sobě poštval KSČ - dochází hlavně ke změnám v politice, odchází Novotný a na jeho post přichází Alexandr DUBČEK – provolal svobodu slova, kritizoval předchozí přehmaty, byl pro reformu komunistické strany a ekonomiky, dále kritika ústřední úlohy KSČ - sdružují se bývalí političtí vězni, inteligence doufá ve zlepšení dosavadních poměrů - vznikají nesocialistické organizace – KAN – Klub angažovaných nestraníků – také povoleno - obroda pod heslem: Socialismus s lidskou tváří - to se ale nelíbilo komunistické straně v Rusku pod vedením Leonida Brežněva a vše vyústilo 21.8.1968, kdy nás okupovala vojska Varšavské smlouvy pod vedením SSSR jednotek - Dubček musel podepsat dohodu, ve které bylo, že souhlasí s pobytem ruských vojsk na našem území - postupně byli všichni představitelé Pražského jara vyměněni a místo Dubčeka se do popředí dostává další Slovák jménem Gustav HUSÁK, který přísahal věrnost ruským autoritám a dotáhl to až roku 1975 na prezidenta - nastává období normalizace, kdy 1/3 členů KSČ byla vyhozena z důvodu nesouhlasu intervence ruských vojsk, kdo chtěl dělat kariéru, stačilo říci, že souhlasí se vstupem vojsk do Čech 4) 1969-1989 – normalizace - nový Husákův režim - lidem se musela zvýšit životní úroveň, proto: - začíná bytová výstavba – paneláky, pro mnoho lidí zlepšení podmínek - lidé si po republice staví chaty, protože do ciziny se jezdit nedá, tak ať mají jet kam na víkend - zavedení přídavků na dětí – stoupá porodnost - lidé se odklonili od veřejného života a začali se zabývat sami sebou - nástup počítačové techniky v Západních zemích, ale u nás ne - řada představitelů literatury odchází do exilu a vytváří exilovou literaturu a podporuje českou samizdatovou - již od roku 1948 vedle sebe existuje literatura: a) oficiální – oslavuje komunismus, budovatelský román apod. b) neoficiální – ineditní – samizdatová - v době normalizace se hranice mezi oběma literaturami ještě více prohloubila - vzniká řada exilových a samizdatových nakladatelství (Edice Petlice, 68 Publishers v TorontěŠkvoreckých) - knihy se sem pašují, kolují v opisech - v roce 1989 je režim na hranici pádu, svázán se SSSR, ty jsou v hospodářské a politické krizi, tak se hroutí i český režim: 1) Palachův týden – kruté policejní represe, také krize Východního Německa 2) poté 17.11.1989 ostrý zásah proti studentské revoluci, avšak už týden předtím byly demonstrace v Teplicích proti znečišťování životního prostředí, ale bylo to i tak trochu proti režimu 3) poté se vytváří koaliční vláda, OF – v čele s Havlem, ten možná udělal na počátku chybu v tom, že nezakázal KSČ, že prý nechce být jako oni a chce být demokratický 5) 1989-současnost - nastává boom knih a autorů doposud zakázaných (předtím exil nebo samizdat) - mizí dva proudy v literatuře, spojuje se v jeden mocný, samizdatoví autoři, dva přístupy: a) Škvorecký - masové vydávání svých knih (Tankový prapor) nabídka mnohonásobně převýšila popt. b) Kundera - velmi střídmý, jeho nové knihy už ani nevycházejí v češtině, ale jen francouzsky - také přestává být cenzura v tisku, avšak nyní je většina denního tisku v rukou německých či švýcarských vydavatelství 246 - v mediích začínají operovat i komerční televize (Nova, Prima-předtím Premiéra TV) - avšak obrovský rozmach nové české kultury nenastal, očekávání se nenaplnila - rozpadá se jednotná organizace státního studia Barrandov - sídlo Novy a zahraniční filmaři zde od 90. let točí filmy, protože je to tu levnější, možná časem až nám stoupne životní úroveň, tak potáhnou jinam - ČT byla kdysi významný producent, nyní nemá peníze, příznivci Novy a vládní odpůrci ČT tvrdí, že neumí hospodařit s penězi, avšak Parlament se rozhodl, že nebude navyšovat koncesionářské poplatky za ČT (75 Kč měsíčně), narozdíl od britské BBC, která provádí průběžnou valorizaci s tím, jak jde inflace - dále ČT nemá mít údajně reklamu, což by vedlo už k úplné krizi a hlavně Nova by si to tu začala diktovat, v důsledku by to znamenalo totální úpadek kultury, viz různé estrády atd. - v literatuře řada zajímavých autorů, někteří již začali vydávat samizdatově, jiní až po revoluci, mediálně proslulý Michal Viewegh, řemeslně dobrá práce, ale poslední dobou hodnota jeho díla upadá - zato velikou šanci na trvalejší a nenápadnější slávu má Jáchym Topol, básník, romanopisec - dále obrovské množství literatury ze světa, řada překladů, trh je nacpaný, těžká orientace - avšak začíná klesat obliba čtení u národa, lidé preferují TV, internet...také Češi ztrácí povědomí o slovenském jazyce, pro děti narozené po roce 89 je to již cizí jazyk POEZIE PO ROCE 1945 - snaha vydat vše, co nemohlo vyjít za protektorátu a v době pomnichovské - Nezval, Seifert, Hora, Neumann, Šrámek - jejich básně reagují na skutečnost války, viz dále, dokonce se vydaly i verše Josefa Čapka, které napsal v koncentračním táboře - řada děl dost primitivně nacionalisticky a protiněmecky laděná - klesá zájem o německy psanou literaturu (Kafka) a vzor vidíme v SSSR, o Sovětský svaz obrovitý zájem, řada autorů napodobuje ruské vzory a překládají se ruští básníci (oslava rudých vojáků apod.) - jsou tu i noví básnící a pokračuje činnost skupin, které vstoupily do tvorby v období Protektorátu, například - vrcholem dosahuje tvorba básníků středního věku, začali tvořit ve 30. letech - Halas, Zahradníček, Závada, Hrubín - poválečná tvorba generace básníku meziválečné poezie (30. léta): Vladimír HOLAN - vychází sbírka: Poděkování sovětskému svazu - projev vděku sovětské armádě, asi nejlepší, co kdo napsal Panychida - slavnost za mrtvé Rudoarmějci - volné prozaizované verše, ukazuje vojáky jako prostý lid - v 50. letech veliké problémy s publikováním, jako striktně věřící člověk, píše sbírky: Příběhy Toskána (přelom 50./60.let) - tajemná kráska zve básníka do Toskánska, on za ní vyráží, ale nikdy ji nenalézá, ona po sobě nechává pouze vzkazy a básník nemá jistotu, jestli žena vůbec existuje, či je to jen výplod jeho fantazie - v 50. letech vstoupil do KSČ, avšak velmi rychle vystoupil, což se jen tak nevidělo a proto poté žije v ohromné bídě, a jako vášnivý kuřák dokonce sbíral listí ze stromů a smíchával si to s tabákem a kouřil to - roku 1963 vychází sbírka: Mozartiana - opus věnovaný W. A. Mozartovi, tragický hrdina, jeho dílo není pochopeno a umírá v bídě a opuštěn Noc s Hamletem - vrcholné dílo, velmi obtížné a filosoficky velmi obsažné - dialog o lidském osudu a dějinách vnímaný Shakespearovou hrou 247 - Holanovi se narodila dcerka, která měla Downův syndrom (aneuploidie = 1 chromozom navíc v páru) - sám Holan byl agorafobik - strach z rozlehlých prostor, prakticky neopouštěl byt, ve dne spal a v noci tvořil - další sbírky: Bolest Ale je hudba - nedosahuje kvalit Noci s Hamletem - byl navržen na Nobelovu cenu italskou obcí spisovatelů Jaroslav SEIFERT - během války píše verše o Praze: Světlem oděná Kamenný most - jedny z nejkrásnějších básní, co kdy byly napsány o Praze - 1945 sbírka: Přilba hlíny - oslava volného verše a svobody po válce - přechod na volný verš je výrazným rysem pozdější Seifertovy tvorby - ve 40. letech píše: Šel malíř chudě do světa - ještě psány normálním veršem, inspirace obrázky Mikoláše Aleše, okouzlení Čechami Píseň o Viktorce - inspirované epizodou z Babičky - jedny z nejkrásnějších poválečných veršů, proloženo milostnými verši - roku 1950 tvrdá komunistická kritika - vadilo jim: nebyl tam proletář, plnění plánu a nebylo to uvědomělé, ale sentimentální - Seifert se na 4 roky odmlčel a až roku 1954 vydává sbírku: Maminka - psaná prostým veršem o citech k matce - jednoduché vyjádření vztahu k mamince, vzpomínky na dětství na Žižkově - Seifert onemocněl těžkou chorobou, k básním se vrací až v 60. letech, kdy se dal docela dohromady a tvůrčí rozmach v polovině 60. let: Koncert na ostrově - konec líbivých veršíků, rekapitulace života těžce nemocného člověka Halleyova kometa Odlévání zvonu - tyto dvě sbírky psány volným veršem - vrchol tvorby na konci 60. let: Deštník z Piccadilly Morový sloup - po roce 1968 odmítá podporovat normalizační režim, jeho verše vycházejí v samizdatu a v exilu (Kolín n. Rýn) - poslední sbírka z roku 1983: Býti básníkem - roku 1977 podepisuje Chartu 77 - 1984 - udělení Nobelovy ceny a roku 1986 se stal jeho pohřeb jakousi demonstrací proti komunistickému režimu - policejní manévry StB, bylo tam pomalu více tajných než truchlících - Nobelova cena pro Seiferta znamenala spíše ocenění pro celou generaci poetistických básníků a hlavně ocenění poetismu jako takového a dále to mělo politický podtext, jako podporu českému disentu 248 Poválečná tvorba dalších básníků z generace 30. let Vítězslav NEZVAL - dal se do služeb komunistického režimu, stal se dokonce ministrem - poválečná tvorba těžký úpadek - surrealismus ho již nezajímá a je apoštolem socialistického realismu - dílo: Historický obraz - reakce na osvobozeni Stalin Zpěv míru Z domoviny - záblesk naděje k návratu do dobré tvorby - posmrtně vyšly básně o rodném kraji a domově: Křídla Chrpa a města - ideologizující sbírka: Veliký orloj - píše též protiválečné drama varující před atomovou válkou: Dnes ještě zapadá Slunce nad Atlantidou František HRUBÍN - po roce 1945 výrazná proměna, vychází sbírka: Chléb s ocelí - o válce Jobova noc - psáno volným veršem, zachycuje předválečné období a nadcházející osud - 1948 píše sbírku: Hirošima - varování před smrtí z atomové války - vrcholem jeho tvorby byla 2 ½ 50. let: Můj zpěv Proměna - navazuje na Hirošimu, motiv obrazu života světa, užívá Daidala a Ikara - snaha mládí dosáhnout v životě, co nejvíce, avšak varuje před zničením Romance pro křídlovku (1962) - asi nej sbírka, milostná poezie, prolínání dvou časových rovin František HALAS - během války píše: Torzo naděje - reakce na Mnichov, básně: Zpěv úzkosti, Mobilizace Naše paní Božena Němcová Já se tam vrátím - vzpomínky na Kunštátsko - roku 1948 píše sbírku: V řadě - básně z okupace, verše oslavující „nový“ socialistický život - je také autorem budovatelských písní, hotový šlágr: Tak už máme co jsme chtěli / vyhrnem si rukávy, až se kola zastaví / hej rup hola hej, do práce se rychle dej! - roku 48 také stíhá zrevidovat sbírku: A co? - deziluze z poměrů po únoru 48 a ze stavu světa, který viděl kolem sebe - zemřel roku 1949 na jeho dílo po smrti zaútočil literární kritik Ladislav ŠTOLL, vytýká Halasovi pesimismus, nihilismus - tvorba posmrtně ustupuje do pozadí a znovuobjeven v 60. letech 249 Jan ZAHRADNÍČEK - po válce nejlepší duchovně orientovaná poezie (vedle Demla) - hrůzy války chápe jako boží zkoušku - zkouší tím národ, který se musí navrátit k víře v Boha=jediná záruka Stará země La Saletta - posléze vězněn, tam píše skladbu: Znamení noci (1951, vyšlo v 69 a znovu až po 89 ) - je to o nesmyslném věznění nevinných lidí, protitotalitně zaměřená - řada básníku duchovní poezie po válce skončila ve vězení nebo emigrovali: Josef KOSTOHRYZ - v emigraci mu vychází sbírka: Melancholie, nebe Bohuslav REYNEK - po válce zcela umlčen, jeho básně mohou vycházet až v 60. a 90. letech 20. století Podzimní motýli - Reynek bydlel v Petrkově, uzavírá se tam sám do sebe, pozoruje přírodu a píše o tom krásné verše: Sníh na zápraží Odlet vlaštovek - po roce 1945 obrovský boom vydávání díla Jiřího ORTENA - Elegie (celkem 9, sedmá je tak nejlepší) POEZIE PO ROCE 1945 - po válce pokračuje i činnost různých skupin: 1) SKUPINA 42 - po roce 45 rozvoj činnosti, nejlepší představitelé: Jiří KOLÁŘ, Josef KAINAR, Ivan BLATNÝ, Jan HANČ, Jiřina HAUKOVÁ - teoretik skupiny: Jindřich CHALUPECKÝ - skupina zobrazuje každodenní život velkoměsta, periferie, popisuje nestálost moderního života oproti venkovu, ale i přes všední každodenní události jsou to neopakovatelné věci Jiří KOLÁŘ - prvotina: Křestní list - k roku 1945 - osvobození, píše sbírku: Sedm kantát - snaha zobrazit běžný život, jako by byl každým dnem neopakovatelným a netradičním dobrodružstvím Limb a jiné básně Dny v roce Roky v dnech - nejlepší sbírka 2. ½ 20. století: Prométheova játra (1950) - již to bylo vytištěno a připraveno k vydání, ale nakonec to zatrhli a vyšlo to pouze v Torontu u Škvoreckých a pak až v 90. letech Aforismy - krátká smysluplná moudra Mistr Sun o básnickém umění - název dle staročínského díla: Mistr Sun o válečném umění - traktát, který porovnává básnictví a válečnictví Vršovický Ezop - požívá „autentickou poezii“ - snaha o vytvoření básně-koláže z autentických výroků - přesně popisuje co se stalo, vůbec to nepřipomíná poezii 250 Básně ticha - „evidentní poezie“ = nejjednodušší jazykové prvky (písmena a slova), tvoří vizuální dojem Návod k upotřebení - další grafické experimenty, evidentní poezie - v dobách normalizace (70. a 80. léta) vychází samizdatově - působí také jako výtvarník, kupříkladu v Paříži se proslavil svými kolážemi Ivan BLATNÝ - v počátcích ovlivněn poetismem a surealismem Paní jitřenka Melancholické procházky - po roce 48 odjel do GB, působil jako překladatel, poté se dostal do blázince - ošetřovatelka z blázince zaslala manželům Švkoreckým do Toronta krabici plnou jeho básní, protože se někde dověděla, že je to české nakladatelství, Škvorecký to poslal do Německa, jinému exilovému nakladatelství, které se zabývalo poezií - nakonec vybrány nejlepší básně a zkompilovány do sbírky jménem:Pomocná škola v Bixley Josef KAINAR (1917-1971) - básník, dramatik, kreslíř a bluesový muzikant - inspirace jazzovou muzikou, ironický a civilní přístup k životu, člen Skupiny 42 - sbírky: Nové mýty - obsahuje báseň: Stříhali dohola malého chlapečka - ztotožnila se s tím celá generace - Kainar si půjčuje Wolkerovo téma z Těžké hodiny: přerod chlapce v muže - chlapeček je oběť systému, nastaly mu těžké časy - zhudebnil to Vladimír MIŠÍK - do roku 1948 píše: Příběhy a menší básně Osudy - po únoru 48 se z něj stává angažovaný básník v komunistickém režimu, snaha stát se částí proudu k socialismu: Veliká láska - otřesné Český sen - o něco lepší, ale pořád hrůza - návrat k vynikající tvorbě: Lazar a píseň (1960) - umělecky na výši, Lazar je nemocný člověk vyléčený Kristem - hovorová čeština, sbírka je výpověď řady lidí, kteří prošli těžkou zkouškou Kocourek Jaký to s ním bylo - sbírky inspirovány bluesovou muzikou: Moje blues Miss Otis lituje - blues = protestní hudba utlačovaných černochů vůči kapitalistickým Spojeným Státům Americkým - to byl důvod, proč se to tu mohlo hrát, ale komunisté z toho nebyli vůbec nadšení - Kainar též i publicistická činnost - proslul svébytným typem žánru: tzv. Rozhlásky - krátké básně fejetonovaného charakteru, komentáře na současné problémy - autorem i říkadel pro děti - na počátku 70. let textoval řadu písní Michala PROKOPA (teď dělá pořád: Krásný ztráty), vedl skupinu Framus Five a s Kainarem vydali asi jejich nejlepší desku - Kainarovu poezii často zhudebňoval i Vladimír Mišík 251 Jan HANČ - vynikající atlet a sportovec - poezie „obejvená“ až v 70. letech, kdy v Torontu u Škvoreckých vyšly jeho sešity - poetické deníky každodenního života: Události - soubory jeho poezie 2) KATOLICKÁ POEZIE - po roce 45 - jejich poslední společná akce proběhla roku 47, kdy vytvořili: Velikonoční almanach poezie - po roce 48 byli skoro všichni pronásledování a zavírání do vězení - nová generace katolických básníků: Vladimír VOKOLEK Ivan SLAVÍK Zdeněk ROTREKL - píše sbírku Pergameny 3) BUDOVATELSKÁ POEZIE (FRÉZISTICKÁ POEZIE), skupina lidí kolem Rudého práva - cílem zachytit úsilí pracujících, dělnická témata: tovární dělník, který překročil plán, jak si žije v novém panelovém bytě (zpočátku to ale byly zděné domy, paneláky až později) - byt dostal jen uvědomělý komanč - heslo „Já jsem horník a kdo je víc“ - zvýšená a předimenzovaná výroba v těžkém průmyslu údernické rekordy v šachtách - Kladensko a Ostravsko často zpodobňováno v poezii; úderník = člověk, který pracuje více než je nutné a překračuje plán řádově o 150%-300% - sovětský úderník STACHANOV za den natěžil až 70 tun uhlí (za produktivitou však většinou stáli političtí vězni), skuteční úderníci nebyli moc oblíbení, protože „kazili normy“, kvůli nim museli všichni pracovat více - další inspirace v poezii: ozbrojené bezpečnostní složky (vyvrcholením byl Major Zeman), dále pohraničníci s vlčákem - dobře hlídali hranice a „narušitel neprojde“, ale narušitel ani nechtěl, spíše hlídali, aby Češi neutíkali na Západ - básníci často psali na objednávku aktuálním úkolům v průmyslu: horníci, družstevníci a hutě - příchod nové generace, dospívali zaa války, poté často straničtí funkcionáři - kultovní postavou byl: Pavel KOHOUT - vysoce postavený mládežnický funkcionář - SSM (svazák), stylizoval se do role mluvčího své generace - kulturní atašé v Moskvě - básník, který byl idolem mládeže, dal si po sovětském vzoru přezdívku: „Pavka“ - vzal si za ženu svazačku Vránovou (hrála princeznu v Pyšné princezně = komunistická propaganda), Vránová se zamilovala během natáčení do herce Ráže (namluvil pohádky o mašinkách a kouzelníkovi Zababovi) - Kohout své „paroží“ řeší skrze stranu, napsal Rážovi dopis, kde píše: „Vladimíre Ráži, lid tě zapudí a strana tě rozdrtí!“, Vránová se toho bála, ale nakonec si Ráže stejně vzala za muže Čas lásky a boje - spojení milostné a budovatelské tématiky Dobrá píseň - veršovaná socialistická výrobní hra - mladí socialisté mají mít svatební noc, ale v nové huti se odehrává první tavba a manželnovinář opouští svou novopečenou nevěstu, protože o tavbě musí informovat socialistický lid - Kohout byl velice aktivní budovatelský poetik, avšak po smrtí Stalina a odhalení jeho kultu osobnosti, se u Kohouta objevuje vystřízlivění z dosavadních poměrů a začíná kritizovat režim ve hře: Zářijové noci - stává se z něj dramatik a prozaik a v 60. letech je jeden z hlavních představitelů „Pražského jara“ (pokus o reformu KSČ a socialismu-obrodný proces) - kritika stalinismu, vítá „socialismus s lidskou tváří“, nechtěli žádnou revoluci, ale pouze vylepšit socialismus 252 - roku 77 se stává jedním z nejvýznamnějším signatářů Charty 77, posléze byl doslova vynesen do Rakouska, nechtěl emigrovat, ale žít v českém disentu - jednou jel do Rakouska převzít cenu za literaturu, vracel se zpět do vlasti, ale komunisté řekli, že se nemůže vrátit zpět do vlasti, on to odmítl, ale i přes odpor ho celníci doslova chytili a odnesli za československou hranici až do Rakouska - v 90. letech se přiznal, že se velmi stydí za své mládí a politickou angažovanost v 50. letech (jako jeden z mála) - významný prozaik, píšící v Německu a Rakousku, po roce 89 ambice na post ministra kultury Ivan SKÁLA - v 70. letech jedna z vůdčích postav normalizace v kultuře, kdy pronásledoval básníky - psal pouze bláboly Milan KUNDERA - v počátcích své tvorby píše také budovatelskou poezii Poslední Máj - později se od toho distancuje 4) SKUPINA OHNICE - po válce začíná vycházet časopis Ohnice, hlavní teoretik skupiny Kamil BEDNÁŘ - nově se připojuje: Ivan DIVIŠ - prvotina První hudba bratřím Josef HIRŠAL - autor skladby: Matky - popisuje osud lidických žen Úzké cesty - z doby války Kamil BEDNÁŘ Duše orlů - patetické verše zabývající se válečnou dobou Paměť bojovníkům 5) SKUPINA RA - hlavní postavou je Ludvík KUNDERA, bratranec Milana Kundery - pocházel z Brna, zde vydává uměleckou revue Blok - do roku 48 vydává Ludvík Kundera řadu sbírek: Živly v nás Laviny Zdeněk LORENC Plavba - do skupiny Ra přichází i noví surrealisté: Vratislav EFENBERGER - obecně po roce 48 surrealisté působí ilegálně, nemohou vycházet, až v 60. letech 6) UNDERGROUND - skupina, která se začíná formovat po roce 48, autoři: Egon BONDY Bohumil HRABAL 253 7) KVĚTEN - po roce 1956, dochází k uvolnění dohledu nad uměním, proto krystalizují další skupiny básníků, například básníci kolem časopisu Květen (nebo též: Skupina Května) - představitelé: Miroslav HOLUB, Karel ŠIKTANC, Jiří ŠOTOLA, Miloš MACOUREK(Mach a Šebestová) - přichází s poezií všedního dne - evidentní návaznost na Skupinu 42, ale i na Jiřího WOLKERA (běžné věci) a také na francouzského básníka jménem Jacques PRÉVERT - zachycují obyčejný všední život, jako neopakovatelnou událost Miroslav HOLUB - byl to lékař, pracující ve výzkumném mikrobiologickém středisku ČSAV - byl také redaktorem časopisu Vesmír - v počátcích spolupracoval se skupinou Ohnice, posléze jeden z tvůrců programu Května - prvotní tvorba: Denní služba - každodenní život lékaře výzkumníka - mikroskopy, patologie apod. Achilles a želva - název dle aporií filosofa Zenona z Eleje - odmítá schematismus padesátých let Slabikář - portréty určitých osobností - ukončuje tvorbu v 50. letech - návrat ke tvorbě v 60. letech: Jdi a otevři dveře - vyzdvižení lidské aktivity, schopnosti pozměnit svět - výzva k aktivitě a změně světa = pražské jaro Kam teče krev? Zcela nesoustavná zoologie Takzvané srdce - na konci 60. let, napsal sbírku: Ačkoli - tím si zarazil tvorbu, nepříznivě přijato u oficiální kritiky, protože kritizuje normalizační režim Beton - plný konec 60. let - byl to odborný vědecký pracovník, takže zákaz publikování se ho existenčně netýkal, narozdíl od řady dalších - posypal si hlavu popelem, ale i tak mohly jeho práce vycházet až v 80. letech: Naopak (1982) - píše i populárně-vědecké pojednání a cestopisné eseje z pobytů v USA, kde byl na stážích v 60. letech - nej. cestopisy: Anděl na kolečkách Žít v New Yorku Karel ŠIKTANC - v prvopočátcích uvědomělá poezie o Julkovi Fučíkovi - poté se hlásí k programu poezie všedního dne - po odhalení kultu Stalinovy osobnosti, píše: Vlnobití Žízeň - objevování krásného a prostého - do dějin české poezie se zapsal svou nejlepší sbírkou: Heinovské noci - popisuje lidickou tragédii, žil nedaleko 254 - Šiktanc píše také poezii pro děti: Královské pohádky Pohádky chudé na řádky - postupně si uvědomuje, co to komunisti všem cpou do hlavy za hrůzy, prohlédl a píše: Nebožka smrt Zaříkávání živých Horoskopy Adam a Eva - vrcholem tohoto tvůrčího období - po roce 1968 je významným představitelem ineditní poezie: Jak se trhá srdce Český orloj - vrcholná sbírka Pro pět ran blázna krále Sakramenty Ostrov Štvanice - hlavním tématem jeho samizdatových sbírek: nepozbýt paměti, selského rozumu, vztah mezi generacemi, zamyšlení o ponížení naší země okupací vojsk varšavské smlouvy (nebyli to jenom Rusové) Jiří ŠOTOLA - zpočátku píše básně, v 70. a 80. letech píše historickou prózu - sbírky: Svět náš vezdejší Venuše z Mélu - historické romány: Kuře na rožni - viz. dále 8) Generační druhové Skupiny Května - nepatřili tam, ale byli to současníci Oldřich MIKULÁŠEK (1911-1985) - poezie vynikající dramatičností - meditativní lyrika - jako Halas a Holan - počíná publikovat roku 1931: Černý bílý ano ne - doznívající a skoro již přežitý poetismus - tvoří až během války: Marné milování - pod vlivem Skupiny 42: Křídlovka Podle plotu - roku 47 píše už vyzrálé dílo: Horoucí zpěvy Divoké kačeny - chmurnější sbírky: Ortely a milosti - v 60. letech Mikulášek píše: První obrázky - jakási analogie ke sbírce: Prosté motivy od Jana NERUDY Svlékání hadů Šokovaná růže - okupace v 68 - v 70. letech během normalizace se Mikulášek pokouší vydat svou sbírku: Kam létají labutě - po této sbírce se dostává na seznam proskribovaných autorů (postavených mimo zákon), jeho sbírky vycházejí už jen v samizdatu či v exilových nakladatelstvích 255 - nejlepší Mikuláškova sbírka je: Agogh - pesimistický obraz světa, vycházející z normalizace - pocit bezmoci a beznaděje - řada mytologických postav, vymyšlených Mikuláškem: had Jurungar, duch Chamajchun, Agogh 9) Období uvolnění poměrů v Československu - 1956-1968 - Poezie 60. let - nebývalý rozkvět ČS kultury, v průběhu destalinizace je prezidentem Antonín Novotný (1957-1968), po něm Ludvík Svoboda - Antonín Novotný, (dle časopisu Time nejkrásnější prezident všech dob), byl velmi rozporuplná osobnost, mezi lidem se ujala hláška: „Antonín Novotný, ke všemu ochotný!“ - souvisí to se vstupem ruských vojsk do ČS - SSSR si vytvářela nárazníkové pásmo v západních socialistických zemích (ČS, Vých, Německo), které by v případě konfliktů byl obětováno a v bojích by většina pomřela a Rusové by to až vítězně dokončili na konci války, ve všech ostatních zemích působili ruská vojska, jen v ČS nebyli - jeden z možných výkladů událostí roku 68, Brežněvovi mohlo být naše pražské jaro u zadku, ale takhle to mohla být nádherná záminka vstupu ruských vojsk do ČS dne 21.8.1968, sovětští generálové si oddychli, mezera se zaplnila - Rusové tento krok podnikli, i když věděli, že se to rozkřikne ve světě a svět uvidí jejich pravou tvář - Novotný vstup ČS vojsk oddaloval po celá 60. léta, někdy až nesoudružsky, což se SSSR moc nelíbilo - Novotný se vůbec choval jinak, většina komunistických papalášů využívala své moci jak mohla (kurvili se s herečkami a zpěvačkami), ale Novotný si na Orlíku nechal postavit chalupu, kde mastil mariáš a chlastal vodku s přáteli - choval se jako každý průměrný dělník - uvolnění v 60. letech přineslo příchod nové generace mladých básníků: Ivan WERNISCH - často uváděna jeho inspirace barokem, složité vyjadřování a metafory: Kam letí nebe - inspirace Wolkerem, nic moc Zimohrádek - snaha zobrazit složitý vnitřní svět moderního člověka a lidského údělu Loutky - reakce na příchod ruských vojsk, podstatně drsnější svět a černý humor - poté nemůže publikovat, v samizdatu vydává skeptické a pesimistické básně: Žil - nebyl Zasuté zahrady - proslavil se také spoluprací s hudební skupinou Plastic People of the Universe Václav HRABĚ (1940-1965) - symbol 60. let a kultovní postava, ačkoli se to nesmělo vydávat - učitel ČJ a dějepisu a zapálený jazzový muzikant - Reduta, Kavárna Olympik - kultovní místa - často předčítal básně za doprovodu jazzové hudby - napsal jedinou sbírku Stop-time, která se častokrát upravovala a dávaly se jí jiná jména, protože už byl po smrti, a tak to nemohl redigovat, vůbec udělat soubor jeho básní bylo asi složité, protože psal třeba na krabičku od cigaret nebo na ubrousky, co se povalovaly v hospodách - jediná sbírka: Blues pro bláznivou holku (asi nejslavnější vydání jeho básní) - obsahuje kupříkladu: Variace na renesanční téma („Láska je jako večernice, plující temnou oblohou“), kterou zhudebnil Vladimír Mišík Blues modré a bílé - jiné vydání jeho básní, liší se minimálně - Hrabě se podílel i na tvorbě divadelní hry: Královna Margot - ta se ale nedochovala - dále napsal povídku: Horečka - roku 1965 tragicky zemřel, když se večer vrátil z flámu a chtěli si něco uvařit a usnul, do rána se udusil svítiplynem (CO-oxid uhelnatý se naváže na hemoglobin a ten není schopen přenášet kyslík, hrozná smrt) - stává se z něj legenda, jako například z Wolkera, ten také zemřel mlád - zajímavé jsou paměti o Hrabětovi od Petra SKARLANTA 256 - roku 1965 - první povolený majáles (tradiční studentská slavnost), dělali si tam legraci z komunistických hesel, což se komančům velice nelíbilo, hlavní hvězdou večera byl americký beatník Allen GINSBERG, významný představitel americké beat generation, nakonec ho StB zmlátila a vyhostila ze země - Václav Hrabě se podílel na zajímavém rozhovoru s Allenem Ginsbergem Josef HANZLÍK - roku 61 píše svou prvotinu Lampa Pavel ŠRUT - proslavil se jako textař české pop-music - v 60. letech: Přehlásky - v samizdatu: Chodí pešek okolo Malá domu Petr KABEŠ Mrtvá sezona - prvotina Skanzeny - samizdat - také rozvoj písňové tvorby - folk (festival Porta), country a divadel malých forem (Semafor) - písní proti normalizaci bojovali nejvýznamnější písničkáři: Karel KRYL - jeho píseň: Bratříčku zavírej vrátka - reakce na okupaci sovětských vojsk - Krylova nejlepší deska: Rakovina - po roce 69 strávil život v emigraci v Německu, odkázán na emigrantské publikum - pracuje také v Radiu svobodná Evropa - po roce 89 triumfální návrat, avšak mnozí nerozdýchali, že tady zpíval hymnu s Karlem Gottem, který ihned po revoluci naslinil prst, aby zjistil odkud vítr fouká - kritik polistopadových poměrů - už to jsou nepovedené písně, to kouzlo, které to mělo v 60. letech se někam vytratilo - sbírka textů: Kníška Karla Kryla (chyba je záměrná; vydáno v Kolíně nad Rýnem) Jaroslav HUTKA - v 70. letech končí v Holandku, také návrat, také kritik soudobých poměrů po roce 89 - v současné době vede partyzánský život na hudební scéně, kdy si sám vypaluje CDčka, nazval to vydavatelství Samopal a prodává to na koncertě, protože odmítá spolupráci s jakýmkoli hudebním vydavatelstvím - v 70. letech píše své nejslavnější písně: Náměšť („Krásný je vzduch, krásnější je moře, co je nejkrásnější, co je nejkrásnější...“) Havlíčku, Havle Jiří SUCHÝ - rozvoj písňové tvorby v Divadle Semafor - psal texty a hudbu dělali společně se Šlitrem a Havlíkem - nejslavnější texty: Pramínek vlasů Tulipán - Suchý je též i velmi nadaný grafik, nejen herec a muzikant - viz. dále o Semaforu 257 10) EXPERIMENTÁLNÍ POEZIE - velmi prudký rozvoj v období 60. let: a) uvolnění poměrů b) „nedůvěra“ k mluvenému slovu, k profanované (=znesvěcující, znevažované) řeči politiků c) zahraniční vlivy (beatnici v USA) - baby boom, po II. SV, nová generace vyrůstající v blahobytu západní společnosti - na Západě vzniká mnoho vzdělávacích programů pro širší veřejnost, vyšší studium není již privilegium bohatých a mocných, celkově se zvyšuje vzdělanost - synkové a dcerky kašlou na režim, protestují proti válkám, měšťákům, kašlou na americký sen, odmítají materialistickou společnost (v Německu se začíná v 60. letech výrazně řešit holocaust - šoa) - vzniká nová hudba - Elvis Presley atd. - v 70. letech se válečné protesty přesunuly na přírodu, vznikají hnutí GREENPEACE atd., dále hnutí proti jadernému zbrojení - statisícové demonstrace - v Čechách lidé znechucení vládou, nedodržováním práv, ale zase na druhou stranu západní kultura si brala idoly z komunistických zemí - např. Che Guevara (nejznámější foto z komunistického sjezdu), jeho obličej se stává symbolem odporu proti prohnilému kapitalismu - v Čechách odpor proti komunistické vrchnosti, z češtiny provedla jakýsi „funkcionářský newspeak“, okleštili to - prolidový režim, stále však diktatura, v Čechách si lidé mysleli, že socialismus je skvělý systém, ale pouze se to dělalo blbě a) experimentální poezie: Jiří KOLÁŘ - evidentní poezie GRÖGEROVÁ - HIRŠAL - tvořili spolu: sbírka - Job-boj Václav HAVEL - sbírka Antikódy - hrají si se základními elementy jazyka - písmena atd., slovům se snaží dát zvukový a grafický šmrnc, nic nového pod sluncem, dělal to už G. Appollinaire b) surrealistická poezie - z děr vylezli i členové surrealistické skupiny, kteří byli po roce 48 v ilegalitě - v 60. letech obnovena činnost skupiny Ra - z nových autorů: Zbyněk HAVLÍČEK - někdy je řadíme do tzv. druhé generace surrealistů c) Underground - po roce 48 vzniká - skupina se formuje, na výsluní v 60. letech - nonkonformní (proti cílům společnosti) postavy českého undergroundu: Egon BONDY (*1930) - filosof a básník vlastním jménem Zbyněk Fišer - pseudonym si dává jako protest vůči velmi antisemitskému socialismu 50. a 60. let, např. proces se Slánským, kde zdůrazňovali jeho židovský původ - filosof, autor souhrnných filosofických spisů: Otázky bytí a existence Buddha - není pravda, že underground vznikl až v 70. letech s Plastic People of the Universe, protože Bondy to dělal už v 50. letech - Bondyho směr: totální realismus: a) maximální depoetizace poezie - zrušení metaforických a estetických kvalit b) parafráze dobových hesel a parodoval jazyk komunistických funkcionářů = je prohnilý - sbírky: Totální realismus Velká Kniha - ironizace frézistické poezie (= budovatelské poezie) Malá kniha Invalidní sourozenci - v současné době se Egon Bondy přestěhoval do Bratislavy a žije tam, jako protest rozdělení ČS 258 - tradice Undergroundu pokračuje v 60. a 70. letech 11) POEZIE V DOBĚ NORMALIZACE - 70. LÉTA - vláda spjatá s Gustavem HUSÁKEM, v 50. letech byl vězněn, tvářil se jako reformátor, ale pak se spojil s Biľakem a Jakešem - lidé se odvrací od života a jezdí se na chaty, které rostly jako houby po dešti, jezdilo se tam na víkend, protože do ciziny se jezdit nemohlo - 3 základní proudy literatury: a) oficiální - podporována státem, dotace atd. b) samizdatová - ne vše bylo kvalitní c) exilová poezie - poezie zas až tak netáhla, ale exil se po 60. letech VELMI rozšířil a) Oficiální poezie - snaha „překonat“ 60. léta, návrat k budovatelské poezii, ale to tak úplně nešlo - řada významných básníků byla ve významných politických funkcích, či v nakladatelství, svazech spisovatelů... - hl. zástupci: Ivan SKÁLA, Jan PILAŘ, Jiří TAUFER, Josef RYBÁK, Donát ŠAJNER - básnicky nejhorší a zároveň nejvydávanější byl Ivan Skála - začínali již v 50. letech, v 60. letech o ně nebyl zájem a v 70. letech „slavný comeback“, nebylo to vůbec kvalitní, píši o motivech lásky k socialistické vlasti, ale hlavně se snaží zakrýt 60. léta - jediný básník, co něco uměl, byl: Miroslav FLORIAN - počátky tvorby v 50. letech, sbírka: Blízký hlas - milostná lyrika - původně v generaci Května - dále: Stopy Tichá pošta - v 70. a 80. letech jeden z oficiálních básníků, vydává básně ke sjezdům KSČ a kongeniální interpretku svých básní nalezl v Jiřině ŠVORCOVÉ (doteď přednáší básně na 1. Máje, hrála Ženu za pultem, seriál napsaný Dietlem, aby národ začal mít Jiřinku rád, protože to je a byla kovaná komunistka každým coulem) - nová generace normalizačních básníků, báli se protestovat proti režimu, tak psali o soukromém životu člověka a milostné verše; nejvýznamnější z nich je: Jiří ŽÁČEK - asi nej.l ohlas mezi vrstevníky, píše generační poezii - často satirické básně, ale ne vůči režimu - sbírka: Anonymní múza Aprílová škola (kvalitní poezie pro děti) Okurková sezona (1981) Text-appeal (slov. hříčka na sex-appeal) - nejlepší je jeho poezie pro děti, často zhudebňována - pozdní tvorba: Bajky, skorobajky a vzdorobajky (vydáno roku 2000) Karel SÝS - velice slibná prvotina v 70. letech: Newton za neúrody jablek - později však úroveň upadá, píše režimní tvorbu Josef ŠIMON - sbírky: Asfaltoví holubi Pouštní pták 259 Petr SKARLANT - přítel Václava Hraběte, píše o něm knihy Věk slasti Věk náruživosti Věk prodajnosti Petr CINCIBUCH - osobní tématika: Dlážděná zahrada - jeho dcera chodila vedle do třídy na mojí školu-šrotna se samejma jedničkama b) Samizdatová poezie - samizdat = slovo z ruštiny (sam=sám, izdatěľstvo=nakladatelství), literatura ineditní = vydávána mimo oficiální nakladatelské edice, bylo to velmi těžké, protože v té době neexistovaly kopírky a když v 80. letech se jich pár dostalo do ČS, tak byly přísně střeženy a hlídal se papír, který byl přidělen na kopírku, režim v tom viděl podvratnou zbraň a bál se jich jako čert kříže - díla vznikala v opisech na stroji (průklep přes kopíráky tak 2 až 6 kopií dle tloušťky papíru), tajně to kolovalo mezi lidmi, lidé si připadali jaksi dobrodružně, že tím „rozvrací republiku“ a jsou skoro až v „odboji“ - spisovatelé, kteří nemohli oficiálně vycházet, tak tvořili samizdatové edice, které vydávali sbírky zakázaných autorů, různé edice: Petlice - pod „vedením“ Ludvíka VACULÍKA, kritizoval tehdejší režim, veliký prozaik Expedice - Jan LOPATKA - kritik Kvart - Jan VLADISLAV - dále vycházely samizdatové časopisy: Vokno Revolver Revue Kritický sborník - všechny vydávali převážně poezii - osobnosti samizdatové poezie: Karel ŠIKTANC - poezie všedního dne, viz. výše, tvorba samizdatová Jan SKÁCEL (1922-1989) - velmi významná osobnost, do poezie vstupuje koncem 50. let sbírkou: Kolik příležitostí má růže - opozice vůči budovatelské poezie, snaha o nalezení jistot, citů - v 60. letech redaktor časopisu: Host do domu - píše zde zajímavé fejetony, buduje cestu vlastní poezii - láska, život, nenaplněné životní jistoty - byl vyzrálý básník již v prvopočátcích, protože začal tvořit až ve 30letech - hraje si hodně s češtinou, vymýšlí různé novotvary (např. Smuténka atd.) - sbírky z 60. let, které mohly oficiálně vyjít: Co zbylo z anděla Hodina mezi psem a vlkem - období mezi 4. a 5. hodinou ráno, kdy noc se stává dnem - zachycuje momentální nálady Smuténka - asi nejkrásnější, touha po „opravdové“ skutečnosti a plném prožití života Jedenáctý bílý kůň Metličky - posté musí vycházet v samizdatu - celá 70. a 80. léta: Chyba broskví Naděje s bukovými křídly - také významná tvorba pro děti: Uspávanky Kam odešly laně? 260 Ivan WERNISH - v 70. letech také přispívá svou tvorbou do samizdatu, viz. výše - po roce 1989 také publikuje: Doupě latinářů Pekařova noční nůše - do samizdatové poezie můžeme zařadit i tvůrce v Undergroundu: Ivan Martin JIROUS, zvaný MAGOR - úzká spolupráce se skupinu Plastic People of the Universe - byl jejich jakýmsi manažerem - byl opakovaně vězněn, vyšetřován a pronásledován režimem - po roce 1989 pokračuje v umělecké tvorbě - nejvýznamnější sbírky: Magorovo borágo Magorovy labutí písně - povedené, pocity z vězení - při svých vystoupeních se občas svléká a je velmi, ale opravdu velmi vulgární, jelikož je již 60letý děda za zenitem, tak pohled na jeho nahé tělo opravdu není líbivý, pro někoho je to až pobuřující - v 80. letech přicházejí k Undergroundu další básníci, asi nejlepší je z nich: Jáchym TOPOL - jeho sbírky: V úterý bude válka Miluji tě k zbláznění - v 90. letech se stává prozaikem: Sestra, Anděl c) Exilová poezie 70. a 80. let - spisovatelé 1. vlny emigrantů kvůli komunistům po roce 1948 zakládají nakladatelství (hl. próza), poezii vydávají pouze v jakýchsi antologiích: Neviditelný domov - v této vlně byl například Ivan BLATNÝ - 2. vlna emigrantů - po roce 1968, zakládají nakladatelství, které produkuje i poezii (hlavně v Německu), pravidelné edice: Poezie mimo domov - významná německá exilová nakladatelství: Index, Arkýř - emigrovali po roce 68: Ivan DIVIŠ Antonín BROUSEK - kupříkladu uspořádal výběr budovatelské poezie: Podivuhodní kouzelníci Jiří GRŮŠA - zpočátku poezie, posléze píše prózu, román Dotazník Ivan DIVIŠ - v 70. letech odešel do Německa, exilový básník - po roce 1989 se na čas vrací zpět do Čech, záhy však umírá - kontroverzní osoba, ještě v Čechách píše: Uzlové písmo Deník molekuly - v emigraci píše: Noc vypouští krkavce Odchod z Čech - výčet všeho, co si pamatuje z Čech, velmi nenávistné - v básni veliká enumerativnost = dlouhé výčty, přívlastky rozvíjející atd. Beránek na sněhu - Diviš nejprve odsoudil normalizaci, poté skoro všechny Čechy a ve finále pro něj byli úplně všichni Češi do jednoho parchanti (=pancharti) - veliká nenávist vůči všem Čechům bez rozdílu - Diviš se poté stává až fanatickým křesťanem a dle něj jedině svatí mohou zachránit Čechy 261 12) POEZIE V 80. LETECH - vysoký pokles zájmu o oficiální poezii: Jan Pilař, Ivan Skála, Josef Rybák, Miroslav Florian - čtenářský nezájem, protože jim velmi klesla úroveň tvorby - nová generace básníků: Jiří Rulf, Miroslav Huptych, Jan Rejžek - obecně pocity deziluze, zklamání životem - zajímavé pouze v samizdatu: např. Jáchym Topol - dále velmi kvalitní folková písničkářská tvorba - Jarek Nohavica, K. Plíhal, Jaroslav Hutka, Karel Kryl - rozkvět folkových festivalů - Na Portě (až 100 000 lidí) - očekávalo se od nich, že budou mít protikomunistické texty a občas i narážky mezi písněmi - proto byli často zavírání, tedy pokud ještě žili v Čechách - v Undergroundu byl: Magor 13) SOUČASNÁ POEZIE - je velmi těžké určit, o kterém autoru se má učit, protože kdo ví, jestli po nich za pár let štěkne vůbec pes - zástupci: Jiří Žáček (zrovna ten je slavný už léta, na toho se to nevztahuje, o něm se učí) Sylva Fisherová Svatava Antošová aj. 262 XXXIX. ČESKÁ PRÓZA PO ROCE 1945 1) 1945-1948 - válečné téma, zobrazení války, radost z osvobození, zobrazení válečných obětí, odboje - zaměřeno servilně vůči Rudoarmějcům - z jejich řad jsou všichni hrdinové knih - psychologické romány z doby okupace a odboje - velmi zajímavé, snaží se zobrazit tlaky, kterými byli vystaveni vojáci 2) 1948 - 50. léta - po Vítězném únoru 48, se rozjíždí útvar: budovatelský román, založený na schematizmu a literární nekvalitě (to nebyl záměr, ale je to nekvalitní) - dále se v 50. letech rozvíjí i historický román, který však byl značně pokřivený socialistickými snahami o vyzvednutí pokrokových tendencí husitství - viděli v Husitech jakési předchůdce dělnické třídy a celý běh dějin je samozřejmým vyústěním v diktaturu proletariátu - od ½ 50. let - budovatelský román se snaží navázat na tradici venkovského románu, velmi přeneseně 3) 60. léta - rozvoj psychologického románu, nesmělé pokusy experimentálního románu, dále romány reflektující kriticky předchozí období a budování socialismy - zločiny 50. let, kolektivizace, Stalinovy procesy, tu a tam i katolíci - objevuje se řada světoznámých osobností české literatury - A. Lustig, M. Kundera, Klíma - řada spisovatelů se významně angažuje - Spisovatelské sjezdy - velmi odvážně kritizovali současnost hlavně bývalý komunista Ludvík VACULÍK, který vesele kritizuje i současné státní zřízení - vydávali Literární noviny - všeobecné čtení, vrací se k přehmatům, kriticky zkoumají dějiny KSČ 4) 70. léta - období normalizace po roce 68, řada autorů odchází do emigrace: Škvorecký, Kundera, Lustig - jiní autoři byli umlčeni: Procházka, Havel - početná vlna emigrace zakládá v cizině řadu nakladatelství - např. v Torontu nakladatelství 68 Publishers - Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, většinu práce ale dělala Zdena, Škvorecký také učí literaturu na universitě - posiluje se role exilových spisovatelů - je to už celý proud, protože jich je hodně - zatímco v Čechách se prohlubuje propast mezi ineditní literaturou a oficiální - vzniká řada samizdatových edic: Petlice Expedice - snaha o vytvoření alternativní kultury, která nebude mít nic společného s oficiální kulturou Jazzová sekce - snaha o novou kulturu, jazz, nakonec zakázáno - řada spisovatelů zákaz publikování - jedni samizdatoví (Klíma), druzí později oficiálně vydávaní (Hrabal) Oficiální tvorba v době normalizace - prudce klesající úroveň, ti dobří autoři jsou již dávno za kopečky, či píší samizdatově - jsou vydáváni druho- až třetiřadí autoři, snaží se zobrazit události před rokem 1968 jako špatné období - do popředí se dostává nová verze budovatelského románu, tzv. výrobní román - hrdina pracující ve fabrice, snaží se vylepšit situaci v továrně, řeší problémy typu nefungující kotelna, vymýšlí zlepšováky atd. - ve knihách se snaží kritizovat měšťáky a vyzdvihnout výrobní techniky v boji s přežitky buržoazní politiky - o politice nepíšou a pokud ano, tak lezou do zadku komunistům - jediný ze všech těch hrůzostrašných autorů (jakýsi jednooký mezi slepými), byl: Vladimír PÁRAL - spojil sex a socialismus, popisuje chemické továrny v severních Čechách, erotické problémy hrdinů, Gruppen-sex na pracovišti, avšak velmi dobře věděl, co si ještě může dovolit a co ne 263 - za komunistů vždycky ve čtvrtek vycházely nové knihy, a tak se Páral chodil dívat, jak se na něj stojí fronta a dělalo mu to velikou radost, protože v té době, kdo sehnal pod pultem Párala, tak to byl fakt machr, protože to šlo na dračku 5) 80. léta - ke konci 80. let se objevují i v oficiální tvorbě lidé žijící na pokraji společnosti - kriminálníci, feťáci lidé, o kterých se komunisté tvářili, že neexistují - kupříkladu Radek JOHN se svou knihou Memento, kde popisuje narkomany v socialistickém režimu 6) Situace po roce 1989 - přichází doslova „exploze“ dosud zakázané literatury, vydávání dosud samizdatových a zakázaných autorů, přestřelené množství nákladů - Škvorecký a jeho Zbabělci, naproti tomu Kundera zakázal vydávání nových knih v ČJ a píše už jen francouzsky - literatura vznikající po roce 89 - hlavní proud je velmi komerční - Michal Viewegh, a vzhledem k tomu že v současné době je příliš mnoho slimáků a málo kapustičky, a upadá zájem o původní českou literaturu, tak se Viewegh prodává co to jde, protože knihy jsou docela drahé (200-380) a to si lidé raději koupí novou knihu - dále se na současné české kultuře negativně podepsala i vláda, nepodporuje umění, kdo si na sebe nevydělá, tak má smůlu, i když je to umělecky na výši - ze Komančů byly například obrovské dotace filmů, takže se točily stovky krávovin za rok, ale tak dva tři filmy byly dost kvalitní, nyní stát skoro nic nedotuje a peníze shánějí soukromé producentské firmy - existují i autoři bez peněz oceňování kritikou, ale na nějaké soudy je ještě dost brzo, uvidí se za pár let 1) PRÓZA PO ROCE 1945 - nejen válka, ale i 6letá okupace v ČR, skoro nejdelší, Francie okupována 4 roky a US jen válčili v cizině - vznikají spíše díla ideologická (sloužící pozdější komunistické propagandě) - velmi černobílé - zlí a odporní Němci, hrdinští Češi, komunistický odboj a až monopolní postavení Rudoarmějců, co se osvobození Československa týče (US jednotky v Plzni se zamlčují) - rudá armáda se vítala kyticemi šeříků; o tom též Seifert ve sbírce S náručí otevřenou, součást Přilba hlíny: Praze Tak jsem tě miloval a miloval jen slovy, má Praho líbezná; když plášť svůj šeříkový jsi rozhalila včera odhodlaně, oč více řekli ti, kdo měli zbraně ...(1945) - po Čechách vzniká řada pomníku sovětským hrdinům, občas na kuriózních místech - např. v Ústí nad Labem, kde je pomník, jak vítají Rusy (v té době tam bydlelo 90% Němců, ty asi moc Rudoarmějce nevítali), nebo pomníky Rusům v Západních Čechách - tam nebyl ani jeden Rus, ale americká armáda pod velením generála D.D. Eisenhowera a už chtěli jít na Prahu, ale Stalin zalhal a řekl, že Rusové se už blíží ku Praze - na válečné období se literatura dívala ze 2 hledisek: a) Z ideologického pohledu - kultovní oficiální odbojová kniha: Reportáž psaná na oprátce, autor Julius FUČÍK - Fučík a jeho zidealizovaná podoba sehrála velkou roli za komunismu - KSČ z něj udělala hrdinu, kniha se stává hlavní povinnou četbou - když komunisté hledali hrdinu, tak sáhli po relativně neznámém Fučíkovi, do té doby skoro nikdo ani nevěděl, že existuje, co je divné, že ačkoliv zemřel ve 40 letech, tak z něj udělali idol mládeže - asi nejznámější je portrét Fučíka od Maxe Švabinského, kdy Fučík vypadá opravdu krásně, ale je to trochu vedle, co se reality týče, ale to je jedno 264 - kniha se stává nedotknutelnou, nešlo udělat kritické vydání, nelogické věci nebylo možné přezkoumat, kniha byla přeložená asi do 150 jazyků, Fučík, idol hrdina Jan DRDA - Drdova činnost za války zaváněla kolaborantstvím, ale v dubnu 45 dobře odhadl situaci a začal být prokomunistický - původně píše psychologický román, ale později se stává funkcionářem všech svazů, často byl na zámku Dobříš Němá barikáda - soubor povídek z okupace a Pražského povstání - řada povídek kvalitně zfilmována, např. Vyšší princip - co by se dalo vytknout - nepříliš složití hrdinové, dosti schematický děj - kniha psaná programově pro nejširší vrstvy, je to nikterak složité na pochopení, pro širokou čtenářskou obec a nedotýká se choulostivých témat - historicky velmi nepřesné - vynechává například vlasovce během povstání, bez nich by tady možná žádný povstání neproběhlo - veliký úspěch, ale za cenu schematičnosti b) Z pohledu psychologie postav - snaha zachytit člověka v mezní situaci, co se děje v hlavně člověka, který je ve válce - pokračování psychologického románu z doby I. Republiky a okupace - tato literatura vzniká v letech 1945-48, pak už jen ideologicky zabarvená - obecně nehrdinské typy, obyčejní lidé, často osudy židovských obyvatel Jiří WEIL - už jsem ho dělali viz. výše: XXIX. Česká meziválečná próza - sám byl židovského původu, píše romány: Život s hvězdou - běžný život pronásledovaných židů Na střeše je Mendelssohn - satirický román z období protektorátu - úředníčci okupační správy řeší, jak zařídit sundání sochy Mendelssohna-Bartholdyho ze středy akademie umění, byl to židovský hudební skladatel, asi nej. je jeho Houslový koncert, Op.64 e-moll - zápletka o tom, jak Němci rozlišovali mezi židovskou a árijkou kulturou Makanna, otec divů - alegorie na poměry Čechů v asijském prostředí, satira na vůdcovské režimy Dřevěná lžíce - román ze stalinských procesů, nemohl vyjít, až v 90. letech 20. století Josef KOPTA - známe ho již z legionářské literatury, po roce 45 píše psychologickou prózu: Dies irae - „dny hněvu“ - dny, kdy Bůh ze všemi zúčtuje, někdy nepřesně překládáno jako Boží hněv - román zobrazující období války a rozvrat všech hodnot, které válka ničí Egon HOSTOVSKÝ - vrátil se jen na skok 45-48, pak zase prchá do emigrace, USA - píše o nacistech: Sedmkrát v hlavní úloze Cizinec hledá byt - situace emigrantů, kteří hledají zemi, kde se zachránit před Hitlerem 265 Jiří MUCHA - syn Alfonse MUCHY - slavný malíř - mládí strávil v USA a Paříži, ale cítil se být Čechem, píše proto s nadhledem - během II. SV je válečný dopisovatel na frontě, píše válečné reportáže: Oheň proti ohni - ze západní fronty, kde bojoval spojenci - po roce 1948 neunikne systému a v 50: letech vězněn jako špion (manželka ze Skotska), poté působí v dolech jako politický vězeň, těží nejen horniny, ale i zážitky, které zpracovává v knihách: Pravděpodobná tvář Studené slunce - asi nejlepší knihy o politických vězních v Čechách, hlavně Studené slunce - v 60. letech propuštěn a cestuje si po celém světě, píše pak cestopisy: Černý a bílý New York - dále píše řadu cestopisných esejů a nemohl nenapsat biografii svého otce, Alfonse Muchy: Kankán se svatozáří - po roce 68 opět nemůže vydávat, až v 80. letech vychází: Lloydova hlava - zamyšlení nad stavem světa Podivné lásky - velmi zajímavé knihy vzpomínek o předválečné době - odraz války v české literatuře viz. dále, hodně děl o válce totiž vzniká až v 60. a 70. letech - A. Lustig, O. Pavel 2) BUDOVATELSKÝ ROMÁN (=VÝROBNÁ ROMÁN) PO ROCE 1948 - prostředí: továrna, výrobna, doly-horníci, hrdinové pracující třídy, kolektivizační témata - zvláštní kapitolou byly romány o osidlování pohraničí po Němcích, velmi schematické a černobílé a) První fáze budovatelského románu - hrdinové práce (dělníci, horníci), snaží se o rozkvět Československa („V Republice více práce, to je naše agitace.“ nebo „Z továren a polí, na vysoké školy!“) - hl. představitelé: Bohumil ŘÍHA - napsal román: Země dokořán - později píše hlavně pro děti: Honzíkova cesta Alena BERNÁŠKOVÁ - román Cesta otevřená Jan OTČENÁŠEK - román Plným krokem - všechno takové názvy, že zítra bude lépe, ještě to ale nebylo tolik zpolitizované, jako: b) Druhá fáze budovatelského románu - výrazně prokomunisticky zaměřeno Václav ŘEZÁČ - z psychologického románu přešel na budovatelský, píše: Nástup Bitva - týkají se osidlování pohraničí - hlavní hrdinové se chlubí tím, že jsou v KSČ 266 Tomáš SVATOPLUK - román Bez šéfa - znárodňování továren a provozů - budovatelský román se v mizivé míře objevuje i v 60. letech: Ivan KŘÍŽ a jeho román Velká samota - v době normalizace se budovatelský román „proměnil“ ve kritiku konzumního přístupu k životu, je to hlavně kritika flákačů a povalečů v továrnách, ale tohle bylo proto, že všude byly neskutečné nadstavy zaměstnanců, aby se KSČ mohla chlubit nulovou nezaměstnaností a tím, že každý člověk má právo na práci, vedlo to k ekonomické nestabilitě a kdyby nebyl listopad 89, tak časem by to tady stejně padlo samo - budovatelský román je do jisté míry vústěním venkovského románu (Rais - Výminkáři) - našli se i autoři děl, které neměli nic společného s budovatelským románem, např.: Josef SEKERA - v 50. letech napsal o východoslovenské romské osadě: Děti z hliněné vesnice c) ROZVOJ HISTORICKÉHO ROMÁNU V 50. LETECH - obdobné rysy s budovatelským románem - hl. rysem je historická ilustrativnost, tzn. předchozí dějiny jsou chápány jako předvoj k vyústění událostí v roce 1948 Miloš Václav KRATOCHVÍL - román: Pochodeň - román o husitství = prezentuje je jako jakési dělníky, socialistické hnutí Mistr Jan - katalyzátor husitského hnutí, 90% původních Husových myšlenek o náboženství, komunisti dokázali proměnit v sociální myšlenky - v 70. letech začíná psát Kratochvíl lepší romány a dá se to i číst, je to už seriozní historická práce: Život Jana Amose - Kratochvíl píše i kvalitní dvoudílnou knihu: Evropa tančí valčík - před rokem 1914 Evropa v zákopech - po roce 1918 - velmi kvalitní František KUBKA - v 50. letech cyklus z okupace: 120 dní - psychologický román - na to navazuje romány z budování socializmu: Vítr z hlubin Cizí město Vladimír NEFF (1909-1983) - jeho syn Ondřej NEFF, dělá neviditelného psa - asi nejlepší autor historického a pseudohistorického románu = fiktivní postavy ve skutečných historických kulisách - pocházel z pražské patricijské rodiny - nóbl podnikatelský buržousti - ze I. Republiky působil jako nakladatelský redaktor v Melantrichu a později už jen profesionální spisovatel - v románech často vstupuje do děje s ironickým nadhledem a komentáři (to už dělal V. Vančura), děj někdy až překvapivé zvraty na hranici uvěřitelnosti - historická prvotina: Srpnovští páni - středověká tématika, šlechtický rod, užívá nadsazený humor 267 Sňatky z rozumu - pentalogie (5 dílů), zpracovává historii vlastní rozvětvené rodiny, od ½ 19. století až do roku 1945. prozíravě se vyhnul situaci v Čechách po roce 1948 - zabývá se obrazem střední vrstvy (tu si dala za cíl „zrušit“ KSČ+vytvoření beztřídní společnosti) za Rakouska Uherska, I. Republiky a protektorátu - ukazuje postupné emancipování (=osvobozování se) českého národa v rámci monarchie - obě rodiny - Bornové a Nedobylové - podnikatelští buržoové, kteří se snaží podpořit vznik českého státu - „musí“ ale též velmi sympaticky líčit počátky dělnického hnutí, aby kniha vůbec mohla vyjít - tvořeno 5 díly: 1) Sňatky z rozumu 2) Císařské fialky 3) Zlá krev 4) Veselá vdova 5) Královský vozataj - na základě této pentalogie také vzniká televizní seriál - dále píše historickou trilogii (nemá souhrnný název), kde zcela uplatňuje svůj pseudohistorický přístup, knihy se odehrávají během 30 války, 3 díly: Královna nemá nohy Prsten Borgiů Krásná čarodějka - hlavním hrdinou je rytíř Petr Kukaň z Kukaně (pseudopostava), prochází válkou, točí se to kolem Albrechta z Valdštejna - celá trilogie je zamyšlení se nad lidskými dějinami a smyslem života - jakousi autobiografickou knihou vzpomínek z mládí je: Třináctá komnata Jarmila LOUKOTKOVÁ - v 50. letech začíná psát historické romány, hlavně má zájem o antiku a středověk Není římského lidu - z doby vlády císaře Nerona Spartakus Navzdory básník zpívá - životopis Francois Villona, kteréhož básně výborně!!! přeložila, fakt nejlepší Antonín ZÁPOTOCKÝ - tvoří zvláštní kapitolku českého historického románu, jeden z mála prezidentů-spisovatelů - jeho otec byl komunistický funkcionář - píše knihy: Vstanou noví bojovníci - název převzatý z oblíbené budovatelské písně: Rudý prapor (I kdybychom padli všici / vstanou noví bojovníci / rudý prapor zavlaje!) Rudá záře nad Kladnem - jakýsi druhý díl, Kladno je i teď známo vysokou koncentrací komunistů na kilometr čtvereční d) PSYCHOLOGICKÁ PRÓZA - kolísavá úroveň, dost románu je režimu poplatných - ty komunisticky zaměřené byly všechny na jedno na jedno brdo - obvyklé schéma kolísavého intelektuála, který váhavě dozrává k marxistickému přesvědčení, buďto se nakonec stane přímo komunistou s průkazkou KSČ a nebo je z něj nadšený socialista - z tohoto prostředí píše knihu: Jan OTČENÁŠEK 268 - asi nejlepší dílo tohoto ražení: Občan Brych (1955) - veliký hit, zfilmována - popisuje učebnicový sociální determinismus, kdy intelektuál pocházející z chudé rodiny, se na Gymnáziu setkává s bohatými synáčky přepychově si žijících buržoustů, chudý chlapec většinou načichne jejich názory a snaží se zapadnout do nového prostředí - syn továrníka, Brychův spolužák, pořádá divoké mejdany s prostitutkami, do tohoto ovzduší přichází Vítězný únor 48, kdy se dle Komančů konečně ukáže prává tvář všech lidí - následně totiž zlí buržoové odsuzují dělníky a emigrují dokud to ještě jde - v knize je zajímavá i postava Brychova souseda, zástupce dělnické třídy, který když Brycha potkává, tak mu říká: „Já vím, Brychu, že jste hodný člověk, ale ještě jste politicky nedospěl.“ - buržoust nakonec Brycha navede k emigraci, co by tady měl dělat, když jsou komunisti u vesla, Brych nakonec souhlasí, hlavně také proto, že se zamiloval do manželky buržousta, a společně prchají přes Šumavu, která ještě nebyla hlídaná jako o několik let později - přespávají v horské chatě s tím, že druhý den překročí hranici, Brych ale celou noc nespí a uvažuje o svých činech, nakonec zjistí, že buržousti jsou do jednoho hajzlové a že s nimi nechce mít nic společného - Brych s milou nakonec utíká zpět do Čech a nalézá cestu zpět k pracující třídě - kvalitní bylo i filmové zpracování, kdy v roli Brycha zářil výborný český herec Karel HÖGER, hlavně je úžasně ztvárněna zhýralost buržoů Edvard VALENTA - napsal v 50. letech knihu: Jdi za zeleným světlem - psychologický román z okupace, opět úloha intelektuála - řeší základní otázku - vstoupit do odboje, či relativně v klidu přežívat v teple domova? - nebylo to příliš prosocialistické - tím si vynutil kritiku od KSČ - avšak rozrušil obvyklá klišé Karel PTÁČNÍK - vydal prózu: Ročník jedenadvacet - generace narozená roku 1921, která byla v Reichu totálně nasazená na práci ve fabrikách atd. - jediná omluva byla uzavřít s někým sňatek, pak se nemuselo jít pracovat do Německa, proto se potom zvedla prudká vlna sňatků Jan OTČENÁŠEK - píše milostnou psychologickou novelu: Romeo, Julie a tma - o chlapci jménem Pavel a jeho lásce, židovské dívce Ester, Ester nakonec zastřelena SSmany Kulhavý Orfeus - pokračování příběhu, Pavel po smrti Ester je v Říši jako totálně nasazený a vyrovnává se se ztrátou Ester - ke konci 50. let, v roce 1958, se odehrála doslova literární senzace - vydání románu Zbabělci od: Josef ŠKVORECKÝ - jeho prvotina: Zbabělci - pro mnoho lidí znamenal, že hrůza 50. let je za námi - jedná se o přelomové dílo, polemizuje se schematizmem, který vévodil dosavadní poúnorové literatuře - román popisuje konec války na českém maloměstě (ve skutečnosti je to Náchod, ale v knize se jmenuje Kostelec) - hlavní postavou je Danny Smiřický - alter ego Škvoreckého 269 - Danny chce spáchat hrdinský čin, chce udělat dojem na holky, aby viděli, jak to Němcům natře - městečko je osvobozeno Rudoarmějci, Danny troufale říká, že je škoda, že nebyli osvobozeni US - zajímavé je taky sociální zázemí hrdiny, není to dělník, ale mladík pocházející ze středostavovské rodiny, kdy si žil v docela dobrém přepychu a nikdy netrpěli bídou, také se nehlásí ke komunismu - příběh je proložen i jazzovou muzikou, sám Škvorecký hraje na saxofon - dle kritiků je to nejlepší Škvoreckého kniha, kterou už nikdy nepřekonal - postava Dannyho Smiřického se vyskytuje i v dalších dílech: Prima sezóna - časově předchází Zbabělcům, Danny se snaží během okupace balit holky, ale furt mu to nejde a je z toho celý nešťastný, vždy už to vypadá že jo, ale nikdy nezasune Tankový prapor - výrazně autobiografické dílo, Danny Smiřický se dostává na vojnu a slouží u tankistů - obvykle srovnáváno se Švandrlíkovými Černými Barony, ale Prapor je více autentický Konec neonového věku - autobiografický soubor povídek Příběh inženýra lidských duší - Danny emigruje a žije v Kanadě Mirákl - zobrazení situace v Čechách v roce 1968 - Škvorecký pocházel z Náchodu, narodil se roku 1924 - po vydání prvotiny Zbabělci musí odejít z časopisu Světová literatura, později spisovatel na volné noze - aktivně zasahuje do politiky 60. let - zúčastňuje se obrodného procesu socialismu (Pražské jaro) - po roce 1968 emigruje do Toronta v Kanadě, kde působí jako profesor literatury - spolu s manželkou a spisovatelkou Zdenou SALIVAROVOU (román Honzlová) zakládají exilové nakladatelství - 68 Publishers, vychází zde autoři jako je Kundera, Klíma atd. - většinu práce obstarávala Zdena Salivarová, i když většinou se na ní zapomíná, protože Škvorecký je ten, kdo je slavný, zanechala kvůli 68 Nakladatelům i svých spisovatelských ambicí, aby se tomu plně mohla věnovat - nakladatelství byla nezisková organizace, takže dostávali příspěvky i od Kanady, ale i tak to moc nesypalo, vždy vydávali katalogy a ty posílali svým abonentům a když se jím pak vrátily požadavky, tak to natiskli a zásilkovou službou knihy rozesílali do celého světa všem emigrantům - po listopadu 1989 jim byl oběma udělen Řád bílého lva prezidentem Havlem, za úsilí, které jako kanadští občané vykonali ve prospěch Československa (komunisti jim vzali ČS občanství) - další dílo J. Škvoreckého: Legenda Emöke - novela popisující 50. léta v Československu Bassaxofon - novela Sedmiramenný svícen - povídky z války, příběhy jeho židovských kamarádů - Škvorecký byl také velikým fandou detektivního žánru, hlavní postava poručík Borůvka, detektivní motivy také v románu Lvíče Nápady čtenáře detektivek - teoretický esej o detektivní literatuře - v emigraci píše romány o českých emigrantech, např.: Scherzo capriccioso - osudy Antonína Dvořáka v Americe Nevěsta z Texasu - zajímavější, je to z doby války Severu proti Jihu (1860) 270 Arnošt LUSTIG (1926) - do literatury vstupuje na sklonku 50. let, Škvoreckého současník - nový pohled na válku, na židovské oběti, sám byl Žid - zcela u něj chybí ideologický pohled na věc, i jeho hrdinové netradiční - většinou zastávají cela nehrdinné přístupy k událostem, osudy obyčejných lidí v krajních situacích - profesí byl filmový scénárista, je to trochu patrné na dílu - pocházel z rodiny židovského obchodníka (to asi většina židů) - roku 1941 vyloučen ze školy, stejně jako Orten, poté se Lustig ale dostává do koncentračního tábora Terezín a poté do Osvětimi - osobní zážitky velmi traumatické, na pokraji života a smrti - na konci války utekl z transportu a ještě se stihnul zúčastnit Pražského povstání - česká významná osobnost, reportér až do roku 1968 - po roce 68 emigruje do Izraele, poté odchází do USA, kde učí na universitě ve Washingtonu - po roce 1989 jeden čas dělal šéfa české edice časopisu Playboy - dílo: Noc a naděje Démanty noci - soubory povídek Ulice ztracených bratří - kratší novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou - také kratší novela, asi jeho nejlepší kratší próza - nacistům padne do rukou skupina Židů s US občanstvím - velmi bohatí židé s konty ve Schweizu - nacisté už jsou rozhodnuti, že je šoupnou do plynu, ale hrají na ně habaďůru, že když jim zaplatí tučné výkupné, tak je pustí domů, cestují s nimi ve vlaku a celou cestu z nich tahají stále více a více peněz - Kateřina jakožto krásná židovská dívka, se seznámí s jedním z bohatých židů a ten ji s sebou bere jako ochránce, naděje na přežití, když se vykoupí penězi - když už nemají žádné peníze, tak je zavezou do koncentračního tábora a už jdou do plynu, jediná Kateřina pochopí, o co tu skutečně jde a nejde slepě jako ovce na porážku - zachová se hrdinsky tím, že vytrhne SSmanovi zbraň a jednoho zastřelí, ač to byla žena, jediná se ze všech zachovala chlapsky - knihy: Nemilovaná (Z deníku sedmnáctileté Perly Sch.) - vzniká v emigraci - odehrává se to v Terezíně, přestupní stanice do Osvětimi - Perla je hezká a nikoho nemá a píše si docela drsný deník, na počátku každého dne je suchý výčet kolikrát souložila a co za to doslala (třikrát - sirky a hřebínek) - pochopí, že aby oddálila transport do Osvětimi, tak se musí kurvit jak s SSáky, tak s židy s vysokým postavením v táboře - byla tu naděje, že její jméno bude vytaženo z kartotéky lidí určených k transportu - nakonec zabije jednoho SSáka a stejně nakonec frčí do koncentráku Král promluvil, neřekl nic Krásné zelené oči - mimo-koncentráčnická tématika: Dita Saxová Miláček - zážitky z let 47-48, když se formoval stát Izrael, působil tam jako reportér 271 3) VÝZNAMNÍ AUTOŘI 60. LET: Ladislav FUKS (1922-1994) - jeden z nejlepších autorů psychologické prózy 20. století - romány dokonalé kompozice, často připomíná hudební dílo, opakující se motivy a témata - zpracovává židovské osudy z války, ačkoliv sám Žid není - pocházel z rodiny policejního úředníka, po Gymnáziu vystudoval FFUK, pracoval jako kunsthistorik v Nár.Gal - psychologické motivace k psaní o osudech židů - sám se hlásil k homosexuální orientaci, ale styděl se za to - publikovat začal až po čtyřicítce, jeho prvotina: Pan Theodor Mundstock - z období okupace, je to Žid, tragikomedie - Mundstock se systematicky připravuje na koncentrační tábor, je to puntičkářský úředníček, tak si to trénuje, snižuje si denní dávky jídla, trénuje vyplivnutí zubu, když ho uhodí SSák atd. - už si veze svůj pečlivě připravený kufríček na shromaždiště k transportu, když v tom ho přejede tramvaj - tato prvotina byla tak úspěšná, že možná až zastínila další knihu, kterou byl povídkový soubor: Mí černovlasí bratři - soubor povídek o osudech židovských spolužáků z Gymnázia Variace pro temnou strunu Spalovač mrtvol - zfilmováno Jurajem Herzem, naprosto dokonalé ztvárnění knihy, hl. role Chramostová a Hrušínský - pan Kopfrkingel, zaměstnanec krematoria, naprosto „normální“ člověk, do doby než se k moci dostanou nacisté, projeví se v něm temná stránka, čistá rasa, okouzlení smrtí, tibetskými mnichy - chce tím ukázat, že většina nacistických zločinců byla ze spořádaných rodin - Kopfrkingel je přesvědčen svým přítelem z I. SV, že je Němec a má být hrdý třeba i na jedinou kapku německé krve, chce také do nacistické strany v Čechách, ale na překážku je jeho židovská manželka a děti - začne je systematicky vraždit, nejdříve manželku: „Co abych tě drahá oběsil?“, poté syna ubije železnou tyčí a strčí ho k mrtvole na kremaci, to samé jde udělat i s dcerou, ale ta mu to na poslední chvíli prokoukne a uteče - Kopfrkingl (nyní již ředitel krematoria) je zatčen a zavřen do blázince - v druhém tvůrčím období, na konci 60. let a počátku let 70. píše: Příběh kriminálního rady - výrazně autobiografická próza - vztah syna s otcem, zážitky Nebožtíci na bále Osloveni ze tmy - pokus o sci-fi, neúspěšné - v 70. letech se přizpůsobuje režimu, má strach z toho, že by nemohl vycházet, píše romány: Návrat z žitného pole - slabota, děsné, v normalizaci oblíbené téma: deziluze emigrantů, kteří emigrovali a zjistí, že lepší by to bylo doma v socialistické vlasti, i když k ní mají nějaké výhrady Obraz Martina Blaskowitze - přátelství českého a německého chlapce před válkou a za okupace, Blaskowitz nakonec zahyne - vrací se výrazně k bombardování Drážďan, nejvíce zasažené město za II. SV - taktika dvojího úderu, světelnými bombami si vytyčili obvod města, poté první útok, počkali až vyjede záchrana - sanitky, hasiči atd. a pak přišel druhý útok, až nic z Drážďan skoro nezbylo, byla to fakt řezničina, na ženevské konvence se už nehledělo, padlo tam spousty civilistů, uprchlíků z Východu atd. 272 - stejnou látku zpracovává i Kurt Vonnegut ve své knize Jatka č. 5 - on zažil Drážďany na vlastní kůži jako americký zajatec, kterého zajali Němci a poslali ho do Drážďan - u Fukse časté téma: přátelství dvou chlapců, což vzhledem k autorově sexuální orientaci není dvakrát překvapivé - poslední z velikých Fuksových románů: Vévodkyně a kuchařka - v 60. letech sehrála důležitou roli edice: Život kolem nás - měla za úkol objevit nové, mladé prozaiky, objevili řadu nových významných talentů: Jan PROCHÁZKA (1921-1971) - v edici mu vychází novela: Zelené obzory - původně byl uvědomělý autor, vítá socialismus a přerod společnosti, ale jako autor nepíše schematicky - novinkou oproti jiným, je v jeho tvorbě: humor, často konflikt hrdiny zlepšovatele se státní byrokracií, která je mu na překážku, pokud chce zrovna vyřešit nějaký problém - z toho vychází jeho filmové texty, které byly záhy zfilmovány: Svatá noc Ať žije republika Kočár do Vídně - s Janžurkou a Bohdalkou - řada filmových povídek: Trápení Závrať Ucho - asi nejslavnější text a film Jana Procházky - v tom hraje Bohdalová a Brzobohatý - je to o komunistickém funkcionáři, jak je jeho byt neustále odposloucháván, a jak žijí v neustálém strachu před zatčením, i ti na nejvyšších pozicích - „trezorový film“, zakázaný - v Procházkově díle je časté schéma jedince plného ideálů, a dále jak ho společnosti srazí, protože mu nepřeje - většinu filmů Jan Procházka vytvořil ve spolupráci s nedávno zesnulým Karlem Kachyňou - Procházka byl doslova zlikvidován režimem, scházel se s profesorem Václavem ČERNÝM u něho v bytě a hovořili o současné politické situaci v ČS, avšak stejně jako hrdinové Ucha byli odposloucháváni StB, ti to nakonec sestříhali tak, že to vypadalo úplně jinak, než co říkali, natočili z toho film a pustili to ven do éteru, ukazovali je tam jako agenty-špiony kapitalistických zemí Procházka z toho dostal infarkt a v nemocnici zemřel relativně mladý v 50 letech Milan UHDE - dramatik, po revoluci znám píše jako politik, v 60. letech píše prózu: Hrách na stěnu Jan BENEŠ - píše román: Druhý dech - v roce 66 vězněn z politických důvodů, být vězněn v 60. letech před rokem 68, to už muselo bejt něco - po roce 68 emigruje do USA (po příchodu Rusů v letech 1968-69 ještě šlo emigrovat úplně v pohodě, okolní státy byly také vůči emigrantům vstřícní, protože věděli že emigruje intelektuální elita, tak například Švýcarsko velmi rádo přijímalo emigranty v podobě lékařů atd., avšak z nějakého dělníka asi také nikdo nejásal) 273 Ivan KLÍMA (1931) - prozaik, dramatik, literární vědec - původně redaktor literárních novin, po roce 1969, zákaz publikování, signatář Charty 77, a v 70. a 80. letech jeden z nejvýznamnějších samizdatových autorů - traumaticky poznamenán dětstvím, prošel jako malý chlapec Terezínem, je to Žid, značná část jeho rodiny byla vyvražděna - časté téma životních jistot, osudu člověka v totalitním režimu, dílo metaforické - zpočátku byl u komoušů, velmi uvědomělé romány: Hlubina ticha - popisuje bídu v nejbídnější části Československa - Východní Slovensko, cikáni atd. - poté píše už tak trochu proti režimu: Zámek - o úřednících, kteří se snaží předstírat v práci jakousi činnost, dělají totiž kulový, a jsou to jen příživníci - takhle to za Komančů dělala většina lidí, protože měl každý právo na práci, a tak byly všude nadstavy Loď jménem naděje - alegorie, zobrazující pochmurný obraz lidstva - v 70. letech romány v samizdatu a zahraničí: Milostné léto - profesor na vysoké škole, zamiluje se do studentky, rozvrátí manželství, zfilmováno ve Švédsku Stojí, stojí šibenička - popisuje zkušenosti v Terezíně - dále je autorem řady souborů povídek: Má veselá jitra Moje první lásky Moje zlatá řemesla - jako signatář, skoro nic dělat nemohl, tak byl metař, saniťák...apod. - po roce 1989 publikuje řadu románů: Čekání na tmu, čekání na světlo - působí též jako literární vědec, obor kafkologie a nedávno publikoval životopis Karla Čapka - byl také dramatik: Porota Cukrárna Myriam Pokoj pro dva Ministr a anděl Franz a Felice - na motivy života Franze Kafky Amerika - hra na motivy Franze Kafky, kterou vytvořil společně s Pavlem KOHOUTEM Vladimír PÁRAL (1932) - povoláním inženýr - chemik - v 50. letech, mladý inženýr v chemičce v Ústí nad Labem, se Severními Čechami je spjata většina jeho děl - Páral spojil dvě nesourodá témata: sex a socialismus - romány se odehrávají v konkrétním prostředí - Ústí n. Labem, hl. hrdinové mají autobiografické prvky, většinou inženýři v chemických továrnách (na Severu, zbyly po Němcích, které jsme po válce vyhnali) - zaznamenal úspěch hlavně v 1. fázi tvorby, zobrazuje dobrým způsobem každodenní ubíjející stereotyp - sám celkově své dílo přirovnává ke stavbě velikého domu, kdy části tvorby jsou základy domu, atd... - své romány sám rozděluje do několika skupin: a) černá pentalogie - zobrazuje morální úpadek doby, 60. a 70. léta, nesmělo se nic, tak se aspoň šoustalo ve velikém, gruppen-sex na MDŽ, a na pracovištích se většinou nepracovalo, ale tam se děly věci! - i Landovský hovořil o nevázanosti v sexu, která sahala až do neuvěřitelných výšin 274 - Páral ve svých eroticky laděných knihách však vystupuje jako moralista, který to odsuzuje, ale když už to popisuje, tak se v tom očividně vyžívá - tento úsek díla je literárně asi nejcennější, řadíme sem romány: Veletrh splněných přání Soukromá vichřice - erotika, nuda a všednost Katapult promiskuitní sňatkový podvodník, který už neví kudy kam Milenci a vrazi - zfilmováno, příšerně, film: Muka obraznosti, hrál tam „génius“ Jiří Pomeje, zde byl relativně příšerný, v ostatních filmech je úplně, úplně příšerný; v knize je citelná paralela se Stendhalovou knihou Červená a černá Profesionální žena - zamyšlení nad společenskými problémy b) bílá řada - snaha o překonání pesimismu, píše to v 70. letech, snaží se zobrazit lásku a kvalitní plnohodnotný vztah - zde už je patrné přizpůsobení se normalizaci, věděl, že v samizdatu by se neuživil Mladý muž a bílá velryba - jediné jakž takž dobré, ostatní už upádek, furt to samé dokola: Radost až do rána Generální zázrak c) sci-fi cyklus - 80. léta - sám zjišťuje, že píše pořád to samé dokola, tak hledá inspiraci jinde a jak se říká šlápl docela vedle, protože žánr sci-fi mu tedy už vůbec nešel, knihy: Pokušení A-ZZ Válka s mnohozvířetem Romeo a Julie 2300 Země žen - předznamenává další tvůrčí období d) chytil asi druhou mízu, v 90. letech, už úpadek, že níže to skoro ani nejde, čistě erotické knihy: Playgirls I, II, III - z Párala se stává celebrita vymetající všemožné rauty časopisů jako je Leo, Playboy, nechává se fotit obklopený nahými a prsatícími se lepými děvami a vypadá, že je šťastný - Hemingway tvůrčí krizi vyřešil tak, že si ustřelil brokovnicí hlavu, Páral by to možná taky mohl udělat... Bohumil HRABAL - pochází z Brna, mládí strávil v Nymburce, české maloměsto, otec tam působil jako správce pivovaru - Postřižiny - studuje práva za I. Republiky, avšak 17.XI.1939 zasáhli Němci proti vysokoškolákům, asi 1500 jich poslali do koncentráků na smrt spolu s profesory, Hrabal tomu údajně unikl, protože zrovna seděl v hospodě a pil pivo - poté pracuje na nádraží - z toho těží Ostře sledované vlaky - po válce nakonec skládá doktorát práv, ale nikdy to nedělal, pracoval spíše na dělnických postech - jako přátelé: Egon BONDY a Vladimír BOUDNÍK - nejoriginálnější výtvarník své doby - Hrabal poté žije v Libni v Domu a Hrázi, teď je to zbourané a místo toho je autobusové nádraží Palmovka - z tohoto prostředí těží román Něžný barbar - na přelomu 40./50. let vzniká řada jeho povídek, ty pak vydává až v roce 1962 pod názvy: Perlička na dně Pábitelé - v těchto souborech se formuje typický Hrabalův literární styl: - je „dovršitelem“ české avantgardní prózy, ve svém díle se snaží propojit poetické a surrealistické směry (hravost a obsah vědomí) - velice zajímavě pracuje s českou syntaxí - nekonečně dlouhé souvětí, snaží se zachytit tok vyprávění, jak to jde za sebou, když někdo mluví, používá velmi bohatou slovní zásobu - od vulgarismů až po archaismy 275 - publikovat začíná jako poměrně zralý muž, ihned veliká senzace v roce 62, že tu stojí nadějný budoucí světoborný autor, žije v Praze: Libeň, Kobylisy a také v Kersku, to je směrem na Poděbrady, za Prahou, má tam chajdu v lese, kde s nám žije asi milion koček, které vždycky nakrmí a pak zase odjede na večer zpět do Prahy, v Kersku málokdy přespával, ale trávil tam celé dny - asi žádný autor toho tolik nenaseděl po hospodách a nevypil tolik piva jako Hrabal, slavná Hrabalem hospoda jest U Zlatého tygra - setkal se tam také s Clintonem a Havlem, dali jedničku a Clinton pak šel troubit na saxík do Reduty, možná mu ho cestou do Reduty i vykouřila nějaká štětka, kdo ví? - Hrabal se často stylizoval do hospodského vyprávěče, což u řady kritiků vyvolávalo dojem, že je to stupidní a upovídaný vožrala, ale ve skutečnosti to byl jeden z největších intelektuálů a vzdělanců, zajímal se hodně o východní filosofii, ale spíše se držel v ústraní a moc se neprojevoval - ke konci života byl v nemocnici na Bulovce, údajně vyskočil z okna, protože nechtěl zemřít jako nemohoucí stařeček, také mu předtím zemřela manželka, kterou velmi miloval a hodně lidí říká, že po její smrti to s ním šlo opravdu z kopce - dílo: 1) první období tvorby - 60. léta: Taneční hodiny pro starší a pokročilé - celý text je napsaný jedinou větou Ostře sledované vlaky - jedna z nejznámějších próz Hrabala, je asi nejblíže tradičnímu psaní, poměrně přesně vylíčený příběh - hlavní hrdina: Miloš Hrma - má problémy s holkami, moc se mu nevede, snaží se spáchat neúspěšně sebevraždu, že si podřeže žíly - po neúspěchu se vrací zpět na stanici - řada svérázných postav - výpravčí Hubička - velmi známý proutník, orazítkoval zadnici jedné místní praktikantky, její matinka si stěžovala - došlo to až tak daleko, že Hubička je obviněn za urážku německého jazyka, odehrává se to za protektorátu, a řada razítek na zadnici byla v němčině - dále je tam přednosta stanice, který když se naštve, tak vše křičí do komína, až se to všude rozléhá a nebo krmí holuby - celý příběh vyvrcholí hrdinským činem Miloše - vyhodí do povětří ostře sledovaný vlak = německý vlak plný munice určený frontovým vojákům, hrdina při akci zemře, avšak ještě předtím si to konečně rozdá s nějakou holkou, takže happy-end - Jiří Menzel to zfilmoval ve 28 letech, byl to jeho první film a dostal za to Oscara v roce 1967 za nejlepší zahraniční film, hráli tam: Václav Neckář (Miloš Hrma), Josef Somr (výpravčí Hubička) 2) druhé období tvorby - Hrabalovo dílo vychází s obtížemi, a tak aby to mohlo vycházet, tak si to sám „cenzuroval“ - proto je vícero verzí jeho románů z této doby: Postřižiny - výrazně autobiografické, zobrazuje zde české maloměsto - správce Pivovaru Francin a jeho žna, přijímají k sobě strýce Pepina (Bratr Francina) - Pepin je typický pábitel, všichni jsou z něj naprosto vyděšení - román je vyprávěn z pozice manželky Francina - také zfilmováno - manželku Francina hrála Magda Vašáryová Městečko, kde se zastavil čas - pokračování románu Postřižiny, zde to docela poničila Hrabalova „autocenzura“, v 70. letech proto tuto knihu vydává ve dvou cenzorsky upravených knihách: Krasosmutnění Harlekýnovy miliony - avšak Hrabal nepsal jen upravované romány pro oficiální literaturu, v roce 1971 dokončuje novelu: Obsluhoval jsem anglického krále - vychází to až v roce 1975 v samizdatu, nemůže to vyjít oficiálně - hlavní hrdina Jan Dítě, pikolík za I. Republiky 276 - jeho život opíše elipsu, končí jako cestář, nalézá konečně smysluplnou prácí - cesta=tao vliv východní taoistické filosofie - Dítě prožívá I. Republiku, protektorát, kde se dopouští „kolaborace“, protože si za ženu bere Němku; dále prožívá květnovou revoluci, poté vítězný únor, poté se stahuje do ústranní v horách, kde vede poustevnický život a stará se o cesty - asi nejlepší dramatizace proběhla v Činoherním klubu v Praze, kdy to hrály 3 generace rodu Hrušínských, podle toho jak Jan Dítě stárnul - v současné době se táhne dlouholetý spor o tom, kdo to zfilmuje (bylo to Kachyňa versus Menzel, ale Kachyňa teď umřel, tak kdo ví jak to ještě dopadne) Příliš hlučná samota - kniha, kterou napsal roku 1976, vychází však až v roce 1989 - postava jménem Hanťa, je to lisovač ve sběru, pozoruje jak se lisuje dílo lidí, je zděšený z ničení kulturních hodnot lidí, nakonec sám vleze do lisu s spáchá sebevraždu Slavnosti sněženek - mohlo to vyjít, zfilmoval to opět Menzel, natáčelo se dokonce v Kersku, kde se kniha odehrává - asi nejznámější Hrabalova kniha, ale nedosahuje to kvalit např. angl. krále 3) období Hrabalovy tvorby: - častým motivem je návrat do libeňských let, vznik próz: Svatby v domě Vita Nuova - autobiografie, stejně jako Dante Alighieri (Vita nuova) Proluky - většina pasáží z těchto kniha je vyprávěna manželkou Eliškou, které říkal Pipsi, bezmezně ji miloval, ale v 80. letech zemřela, šlo to s ním pak z kopce - po listopadu 89 vydal knihu: Listopadový uragán - kolísavá úroveň, spíše takové žurnalistické dílko - kvalitní je pouze část: Dopisy Dubence - Dubenka - byla jeho překladatelka, o pár generací mladší - Hrabal komentuje osobní i politickou situaci - všeobecně je Hrabal více doceňovaný v zahraničí než v Čechách, tady ho má každý za hospodského vožralu Milan KUNDERA (1929) - pochází z umělecké rodiny, jeho otec byl muzikolog, profesor na umělecké akademii v Brně, Kundera byl proto velmi hudebně vzdělán, často i kompozice románů připomíná hudební díla - bratranec Ludvík Kundera (Skupina Ra, pokračuje s tím po válce, na chvilku) - Milan Kundera působí jako pedagog na FAMU (Filmová akademie múzických umění), vede tam semináře o světové literatuře (jeho žáci: Vladimír Just, Karel Steigerwald) - Kundera působí jako učitel na VŠ i po příchodu do Francie, kam emigroval - jako spisovatel začínal budovatelskou poezií, po roce 48 vstupuje do KSČ, aby ho v 50. letech mohli ihned vyhodit a poté ho v 60. znovu přijmou a za chvíli ho znovu vyhodit - Kundera se nyní za své tvůrčí budovatelské období velmi stydí a zakazuje to vydávat: Člověk zahrada šírá Poslední máj - verše na oslavu Julka Fučíka Monolog - za to už sklidil od komančů kritiku, protože tam řeší věci jako je láska atd. - posléze píše drama: Majitelé klíčů Ptákovina - alegorie 50. let, odehrává se to ve školní budově, na tabuli někdo nakreslí kosočtverec s jednou úhlopříčkou uprostřed vedenou od horního bodu kosočtverce do dolního (zkráceně pro blbce: nakreslí tam schematicky kundu) - učitel vyšetřuje, kdo to tam nakreslil - ukazuje se tam absurdita režimu - následně Kundera píše pouze prózu a nebo teoretické spisy o próze: 277 Směšné lásky - povídky s milostnou tématickou, ukazují situaci v 50. letech, často trapné konce lásek - takový prozaický trénink na romány, pokouší se později navázat na evropskou románovou tradici Žert - částečná autobiografie, student VŠ Jan Ludvík, aby zaimponoval slečně, tak jí napíše pohled s textem: „Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“ - Ludvík je následně vyloučen ze strany, z vysoké školy pro pouhý „žert“ s těžkým dopadem, ani jeho kamarád Zemánek se ho nezastane, nakonec jako dospělý se Zemánkovi chce pomstít tím, že mu svede ženu, pro jeho smůlu však Zemánek na ženu kašle a vítá, že Ludvík se o ní konečně bude starat... - Ludvík však na jeho manželku kašle, ta chce spáchat sebevraždu, ale místo toho si vezme projímadlo a jen se z toho posere... - složitá kompozice - několik vyprávěčů, zásadní roli zde také hraje hudba, přesněji moravská lidová hudba a jak jí komunisti zneužili, dávali tomu veliký dotace, ale většinu textů seškrtali (náboženské) a místo toho tam zpívali, jak milují Fučíka (hrdina knihy Jaroslav z toho dostane infarkt) - hlavní téma knihy, že určitým věcem přikládáme důležitost, ale nakonec se vše vyvrbí jinak, než jsme to očekávali (viz. Zemánkova manželka) - Kundera byl také významným představitelem „pražského jara“, hraje také důležitou roli na Sjezdu spisovatelů, kde vyzývá ke spolupráci k reformám socialistické společnosti, souhrnně své myšlenky vydává ve stati: Český úděl - zajímavé tvrzení, že češi konečně stojí ve středu dějin, díky „pražskému jaru“, socialismu s lidskou tváří - navazuje na H.G. SCHAUERA a jeho stať Naše dvě otázky, kde Schauer se ptá, zda-li NO mělo smysl a zda-li by nebylo lepší se poněmčit? Jinak totiž česká literatura musí pracně dohánět to, kde už je napřed německá literatura - Kundera tvrdí, že malý český národ konečně přináší něco zcela podstatného - hlavním kritikem této ideje se stává Václav HAVEL, kdy Kunderovi vytýká, že naprosto přeceňuje rok 68 a události, které s ním byly spojeny, že tím jsme se rozhodně nestali pupkem světa (Havel Kunderu zas tak nebaští, jinak by už měl dávno Řád bílého lva, stejně jako kámoš Škvorecký) - v době, kdy učil na FAMU, píše Kundera teoretický článek: Umění románu - zabývá se technikou románové tvorby, studuje Vančuru a Cervantese - po roce 1969 zákaz publikace, živí se všelijak, píše i horoskopy (nikdy ale nebyl v disentu) - v roce 1975 odchází Kundera do Francie, kde působí na universitě v Reunes, posléze žije v Paříži, kde učí na Sorbonně, své romány vydává v emigrantských nakladatelstvích (u Škvoreckého), a později už jen jako součást francouzské kultury, z Kundery se stává francouzský spisovatel - Kundera zakazuje jakoukoliv úpravu svých textů, nezle vydat nic, co by předtím neschválila začíná vytvářet francouzské znění všech svých románů, pečlivě na to dohlíží, kontroluje každé slovo, protože každé slovo má pro něj jakýsi význam a jedna změna v jednom slovíčku může celý román poslat do háje - neposkytuje žádné rozhovory s novináři, nepobírá žádné literární ocenění, stranní se jakékoliv publicity, vysvětluje to v románu: Nesmrtelnost - nikdo se nedívá na to, co lidé říkají, ale jen na to, jak vypadají - poslední dobou žije nejen v Paříži, ale také na Islandu, tvrdí že připravuje vydávání českých verzí svých knih, ale vzhledem k jeho hlemýždímu tempu a jeho pokročilému věku (v dubnu 2004 mu bylo 75 let), se toho už asi nedočkáme, a tak jeho knihy se dají sehnat pouze ve francouzštině, ale česky jenom první 2 278 - dílo: - všechny romány ze 70. a 80. let vycházejí česky u Škvoreckého, často výtvarně doprovázeny obrázky samotného Kundery, pro svět vycházejí romány ve FJ v nakladatelství Gallimard - nyní upravuje do češtiny pro vydání v ČR... Život je jinde Valčík na rozloučenou Kniha smíchu a zapomnění Nesnesitelná lehkost bytí - komerčně nejúspěšnější, bylo i zfilmováno - všechno česky napsané knihy z českého prostředí, potom je překládá do FJ Nesmrtelnost - první román napsaný ve FJ, odehrává se ve Francii, soubor jeho názorů na moderní svět - ukazuje úpadek slovního vyjadřování v současné době Identita - varuje před proměnou moderního světa - ukazuje na povrchnosti ve vztazích, východní i západní člověk je zmanipulovaný - Kundera dostává stále řadu literárních ocenění, ale kašle na to a nevyzvedává si to - také píše eseje, např. úvahový text: Tragédie střední Evropy - ukazuje situaci po roce 1968, česká kultura je unesena Rusi na východ, hrozí nám „poruštění“ i když jsme patřili k západnímu světu - Kundera také přispěl k propagaci české kultury v zahraničí (zejména ve Francii) Ludvík VACULÍK (+1926) - prozaik, publicista - v 50. letech přesvědčený komunista, později vystřízlivěl - je vychovatelem v internátě, poté novinář, prozaik - píše román: Rušný dům - zkušenosti vychovatele z internátu Sekyra - ten už je zajímavější, odehrává se v rodné vesnici na Valašsku, popisuje osudy otce, který prosazuje kolektivizaci a je členem KSČ - Vaculík vidí kolektivizaci kriticky, otec se odcizil od moravské kultury, kolektivizace rozvrátila vztahy ve vesnici. Vaculík je tak jedním z prvních, kteří tento proces kritizovali. - Vaculík je angažovaným autorem a později organizátorem „pražského jara“, v roce 1967 na Sjezdu spisovatelů, má projev: „Jméno republiky ztratilo dobrý zvuk“ - to ukazuje na chyby komunistické strany, režim by se měl zdemokratizovat, nakonec ho vyhodili ze strany a ztrácí práci redaktora v Literárních novinách - Vaculík se naštval a píše text: 2000 SLOV - manifest, program, otevřená výzva ke kontrarevoluci - text považován komunisty za skandální - tvrdí zde, že chce svobodné volby, spousta lidí se pod to podepsala - po nástupu Husáka na hrad se z Vaculíka stává disident a sblíží se s V. Havlem - ze 70. let píše román: Morčata - je to o totalitní společnosti - zapojuje se do Charty 77, která vznikla jako reakce na Konferenci v Helsinkách roku 1975, Husák podepsal smlouvu, která se tam vytvořila, byl tam mj. i článek o lidských právech (protlačil to tam Západ a věděli, že to Východ musí podepsat, protože jim poskytli technologie) - Charta 77 hlásá, že to co se podepsalo v Helsinkách se musí dodržovat. Vaculík se stává autorem mnoha dokumentů Chartistů. - kniha: Český snář - o tom, jak žije Chartista, pro svou otevřenost vznikla polemika i mezi disidenty - Vaculík je autorem řady skvělých fejetonů, vydávány ve sbornících: Jaro je tady Srpnový rok 279 Stará dáma se baví - román: Jak se dělá chlapec - je hodně otevřený, píše o své nevěře se spisovatelkou Lenkou Procházkovou, román ještě za doby normalizace - dále vydává Edici Petlice - pomohla rozvoji samizdatové literatury HISTORICKÝ ROMÁN V 60. LETECH - vrcholné dílo představitelů z předchozího období (např. Vladimír NEFF) - ustupuje jako žánr do pozadí, stagnuje Oldřich DANĚK - romány: Král utíká z boje Král bez přilby - z období lucemburského Václav ERBEN - napsal: Paměti českého krále Jiříka z Poděbrad FEMINISTICKÁ LITERATURA - nový typ románu se objevuje jako důsledek změn v západní Evropě - emancipace žen (zesamostatnění se) - buď je to román programový (říká, že muži jsou k ničemu, jenom sperma na děti) a nebo jde jen o ženský pohled na svět (není tak radikální) Zdena SALIVAROVÁ - manželka Škvoreckého, píše řadu povídek a román: Honzlová - problémy moderní ženy Lenka PROCHÁZKOVÁ - píše knihu: Smolná kniha, jako reakce na Vaculíkovu knihu Jak se dělá chlapec, kde byla zostuzena Alexandra BERKOVÁ - v 70. a 80. letech se hlásila k radikálnímu feminismu, román: Knížka s červeným obalem Magore Temná kniha - nejnovější - Šimek učil potomka, Berková ohrožovala manžela sekáčkem na maso a usekla mu prst při hádce - dle Šimka inteligentní a zajímavá žena, z toho asi má plynout ponaučení, že ne každá feministka (promiň Markéto:o) je píča PŘÍBĚHY LIDÍ ŽIJÍCÍCH NA OKRAJI SPOLEČNOSTI - zobrazování vyděděnců, bezdomovců a mrzáků - komunisti se totiž tvářili, že takovýto typ člověka u nás v pokrokové socialistické vlasti neexistuje Jan TREFULKA - O bláznech jen dobré Jaroslav PUTÍK - Muž s břitvou - toto téma se odráží ale i v tvorbě Bohumila HRABALA 280 4) NORMALIZAČNÍ LITERATURA 70. A 80. LET - opět dělíme na: 1) oficiální 2) samizdatová, ineditní 3) exilová 1) OFICIÁLNÍ NORMALIZAČNÍ LITERATURA - nejméně zajímavá, soustředí se na budovatelský román, nebo na rodinné vztahy, osobní problémy - často romány s výrobní tématikou - mladý muž dělník nastupuje do továrny, je nadšený budovatel, chce změnit chyby ve výrobním procesu a podaří se mu to (během románu se často seznámí s nějakou buchtou) - často zfilmováno Jiří ŠVEJDA - protěžovaný autor, chtěli z něj udělat hvězdu - chce psát romány s výrobní tématikou, napodobuje Párala, ale je méně kvalitní, romány: Havárie Kdybych umřel Ota DUB - původně lékař, poté píše prózy z lékařského prostředí DALŠÍ TÉMATA OFICIÁLNÍ NORMALIZAČNÍ PRÓZY: a) Návrat k přírodě - hrdinové odjíždějí z měst na venkov Jan OTČENÁŠEK - jeho kniha: Když v ráji pršelo - doktor filosofie a učitelka odejdou z Prahy na venkov - dvojice pražských intelektuálů odchází na šumavskou samotu a chtějí si pořídit hotel - román neideologický - jen zmínka o odsunu Němců - není přesně určeno, kdy se příběh odehrává Jan KOZÁK - režimní spisovatel - zastává řadu funkcí - předseda Svazu spisovatelů - jezdil do přírody do SSSR: Lovcem v tajze b) Vesnické romány - retrospektivně se vrací ke kolektivizaci - i přes počáteční veliké těžkosti je chápána pozitivně Jan KOZÁK - kniha: Svatý Michal Čapí hnízdo Zeno DOSTÁL - cyklus venkovských próz: Býk, beran a váhy c) Historická próza Vladimír KÖRNER - původně filmový scénárista na Barrandově - spolupracoval s režisérem Vláčilem - film Údolí včel 281 - většinu svých scénářů později předělal v romány: Adelheid - letec, vrací se do vlasti, je mu přidělena usedlost spolu s německou dívkou Adelheid v ceně - tématika Sudet těsně po II. SV Lékař umírajícího času - zobrazuje život Jana Jesénia Anděl z milosrdenství Údolí včel - z raného středověku - Körnerovi hrdinové (ať už jsou z kteréhokoliv období) mají touhu po mravních hodnotách a po řádu, většinou jim to ale nevyjde d) Téma „malého člověka“ - obyčejný člověk musí reagovat na neobyčejnou situaci - často se téma románů vrací zpět k II. SV Ota PAVEL (1930-1973) - původně sportovní reportér - pocházel z židovské rodiny, otec se jmenoval POPPER, byl Žid, ale matka nebyla Židovka (=dle Židů není Ota Pavel Žid, ale dle Němců to klidně stačí na plynovou komoru) - otec je podnikavý a vášnivý rybář, také pracuje jako obchodní cestující firmy Elektrolux - rybářské příhody jsou většinou spjaté s řekou Berounkou - rodina poznamenána holocaustem (šoa) - starší bratr a otec do koncentráku, ale oba to přežili - pomalu se u něj začínají projevovat příznaky schizofrenie, vrcholí mu to během zimní olympiády v Innsbrucku v roce 1964 (tu druhou v Innsbrucku v 76 asi ne:o) - roku 1973 spáchal sebevraždu - píše knihy se sportovní tématikou a pracuje jako reportér v časopise Stadion - knihy: Pohádka o Raškovi - Jiří Raška, olympijský vítěz v roce 68 ve skoku na lyžích, docela slavný Dukla mezi Mrakodrapy - o zájezdu fotbalové Dukly, což byl armádní klub (velmi protekční a režimem opěvovaný) - v New Yorku kam jeli na turnaj, to vyhráli - nejznámější jsou jeho povídky: Smrt krásných srnců - vzpomínky na rodinu a okupaci Jak jsem potkal ryby - v rybářského prostředí e) Literární úpadek prózy na přelomu 70. a 80. let Zdeněk PLUHAŘ - píše knihu: Opustíš-li mne... - reaguje na DYKOVU báseň: Země mluví - napsal jí v rakouském kriminále - Pekař zde rozebírá emigraci = zneužití Viktora Dyka V šest večer v Astorii f) Noví autoři 80. let Radek JOHN - píše knihy: Džínový svět - mladý gymnazista a jeho erotické zážitky Memento - 1. román o drogové problematice v české literatuře (popravdě to popisuje) - dnes pracuje jako publicista na Nově v pořadu Na vlastní oči a furt smrdí ve flanelový košili Zdeněk ZAPLETAL - vyvolal v 80. letech pozornost svojí prvotinou: Půlnoční běžci - román z tehdejší společnosti, bylo populární běhat pro zdraví 282 - líčí osobní vztahy na maloměstu - je to absolutně apolitické, žádný komunismus, vůbec nic tam neřeší Michal TŘEŠTÍK - architekt původním povoláním, píše román: Zdi tvé - mezilidské vztahy 2) NEOFICIÁLNÍ NORMALIZAČNÍ PRÓZA - kvalitnější - svou tvorbu rozvíjí Ludvík Vaculík - Český snář (dokument o Chartistech a jejich životě, hlavně erotickém) Pavel KOHOUT (1928) - život viz. výše u budovatelské poezie, kterou se zabýval v 50. letech, byl „autor mladých svazáků“ - básně mu vychází v Rudém právu a knižně: Verše a písně Čas lásky a čas boje - drama:Dobrá píseň - veršované drama, motiv muže opouštějícího svou ženu (místo aby šukal, buduje socík) - poté nastává u Kohouta politický přelom, lehce začíná kritizovat: Zářijové noci - vojenské prostředí, konflikty mezi oddanými socialisty a odpornými kariéristy, kterým nejde o blaho - lehce kritické, ale je to spíše kritika směřovaná na kariéristy ve jménu úžasného socialismu - v 60. letech píše drama, kde řeší osobní záležitosti ze života: Taková láska Sbohem, smutku - byl veliký profík co se týče dramatizací slavných světových kusů: Cesta kolem světa za 80 dní (Jules Verne) Válka s mloky (Karel Čapek) Ruleta Ubohý vrah - poslední dvě od ruského naturalisty, který navazoval na Dostojovského - Leonid Nikolajevič ANDREJEV (1871-1919) - píše také svoji hru: August August, august - „august“ v divadle je výraz pro toho nejposlednějšího klauna a komika malého ražení, když se mu lidé nesmějí, tak po něm hází, co je zrovna po ruce - sentimentální hra, zamyšlení se klauna jménem August August nad svým dosavadním životem - během 60. letech kritizuje omyly 50. let a chce reformovat socialismus v 70. letech se z něj stává člověk v ostré opozici vůči husákově normalizačnímu režimu, paradoxně sám byl v 50. letech velmi aktivní, ale na jeho obranu nikoho svými činy neposlal do vězení ani na smrt, pouze si psal veršíky - roku 77 je významným signatářem Charty 77, jeden z mluvčích Charty a poté mu bylo zakázáno vrátit se do vlasti, zbavili ho občanství, nechtěl, ale byl donucen opustit vlast v říjnu 79 - v Rakousku nastává jeho velmi úspěšná kariéra německy píšícího dramatika - jeho dílo: 1) chartistické období z Čech v 70. letech, popisuje život disidentů Z deníku kontrarevolucionáře Kde je zakopán pes - zajímavější, proloženo i kriminálním případem vraždy 283 - Kohoutova dramata ze 70. let: Marie zápasí s anděli - tzv. „bytové divadlo“, hrávalo se u Vlasty Chramostové doma, scházeli se tma disidenti a za dveřmi stáli StBáci a zatýkali kohokoliv, kdo se přiblížil k jejím dveřím, bylo to dobrodružné a šlo o hubu - hra je inspirována osudem Vlasty Chramostové a bytovým divadlem (herečka, které Komančové zakázali hrát, protože podepsala Chartu) 2) romány napsané v emigraci Katyně - hl. role Lízinka Tachecí, jde do školy, kde se učí, kterak popravovat - název je také analogií k polskému městečku Katyně u Smolenska, kde Stalin nechal popravit a vyvraždit spousty polských důstojníků a vojáků Nápad svaté Kláry Hodina tance a lásky Konec velikých prázdnin - o osudech emigrantů v zahraničí - po roce 1989 česky vydává své knihy, také chtěl být ministrem kultury v ČR, ale nepohodl se s Havlem - v 90. letech se věnuje kulturní činnosti, v Praze každoročně pořádá představení z nejlepšího německého divadelnictví - po revoluci píše knihy: Sněžím Hvězdná hodina vrahů - z období pražského povstání v roce 1945 3) Kohoutova dramatická tvorba v 70. a 80. letech - hlavně absurdní drama, píše trilogii: Život v tichém domě - je složená ze tří her: a) Válka ve 3. poschodí b) Pech pod střechou c) Požár v suterénu Jiří ŠOTOLA - původně básník ve skupině Květen, později historické romány, částečně samizdat částečně oficiálně vyšly: Tovaryšstvo Ježíšovo - historický román se současnou paralelou - pobělohorské období, mladý jezuita zjistí, že žil jen krásný sen, deziluze, zjistí že je manipulován jezuitským řádem Kuře na rožni - ze 17. století, příběhy potulného komedianta Svatý na mostě - zabývá se Sv. Janem Nepomuckým - je na mostě v Praze jako socha - bezvýznamný Johánek z Nepomuku je zneužitou loutkou mocných Osmnáct Jeruzalémů - zabývá se křížovou výpravou dětí, křesťani zjistili, že děti jsou neposkvrněné hříchy - proto je chtěli vyslat do Jeruzaléma, aby zachránili hrob Ježíše Krista - nakonec děti prodali námořníci do otroctví a nikam s nimi nejeli Jiří GRUŠA - pracoval jako velvyslanec v Rakousku, také představitel pen-clubu - próza: Dotazník - v absurdním hávu se snaží ukázat bídu socialismu 284 3) EXILOVÍ SPISOVATELÉ BĚHEM NORMALIZACE 70. a 80. let - lidé narození již v zahraničí, ale jejich rodiče emigrovali již dřív, znali oba jazyky, jak svůj mateřský tak rodný Jan NOVÁK - narodil se v USA, ale psal v ČJ - knihy mu vychází u Škvoreckého, ale i v USA anglicky - romány: Striptease Chicago; Milionový Jeep Jaroslav VEJVODA - v exilu píše romány: Osel, aneb splynutí Plující andělé, letící ryby 5) PRÓZA PO ROCE 1989 - LITERATURA LET DEVADESÁTÝCH - těžké říct, co z toho bude jednou k učení - zaniká rozvrstvení literatury, už je jenom jeden proud - v letech 1989-1990 doslova exploze ve vydávání děl doposud zakázaných autorů - nyní (2004) můžeme tvrdit, že nastala krize prózy z důvodu ekonomických (knihy jsou drahé, nikdo nekupuje) - ale jsou tu výjimky, které si na psaní umí namastit kapsu (viz. Viewegh) Michal VIEWEGH - typický komerční spisovatel - asi jeden z nejslavnějších současných českých spisovatelů - původně profesí učitel ČJ, poté už jenom spisovatel: Báječná léta pod psa - tím se proslavil Nápady laskavého čtenáře - paroduje spisovatele, Hrabal řekl, že ještě jednou to udělá a zabije ho Názory na vraždu Výchova dívek v Čechách Účastníci zájezdu - pak začíná mistrovi docházet dech (dle Šimka, ale i dle spousty kritiků, ale co hlavně že se to prodává): Báječná léta s Klausem - co se děje s hrdinou z Báječných let pod psa, po revoluci - Viewegh skoro ze všeho viní Klause Jáchym TOPOL - působí hlavně jako básník (v počátcích tvorby) básně mu vychází v samizdatu: V úterý bude válka - v 90. letech se stává hlavně prozaikem: Sestra - kritika dílo označuje za jedno z nejlepších ztvárnění společenské reality po roce 89 Anděl - zfilmováno pod názvem Anděl Exit režisérem Vladimírem MICHÁLKEM - film je zvláštní v tom, že je natočen digitální kamerou a hlavně chronologicky, jak se příběh odehrává Noční práce - zatím poslední kniha, veliký Šimek to nečetl, takže o tom nic neví - Topol ceněn hlavně v německy hovořících zemích (Německo ale i Rakousko), je tam v toptenu prodejnosti a dostává finanční stipendia, které ho podporují, aby tvořil 285 Další autoři, kteří také vydávají knihy v 90. letech Vlasta TŘEŠŇÁK - folkový zpěvák, spisovatel, ožrala - dotkla se ho akce asanace - akce StB s cílem všechny disidenty vyhnat z naší krásné vlasti, terorizovali je (mlátili jejich děti, odebírali jim telefony, brali jim důležité dokumenty apod.) - během toho byl Třešňák mučen agentem StB, poté emigruje do Švédska a nedávno se vrátil zpět do Čech, kde mezí ním a StBákem proběhl soud - tvorba: Klíč je pod rohožkou - autobiografická kniha Miloš URBAN - asi nejnovější autor, vydal knihu Stín katedrály - zápletka velmi podobná knize Jméno Růže od Umberta Eca Vladimír KÖRNER - vydává knihy i po roce 89: Smrt svatého Vojtěcha Bohumil HRABAL - Večerníčky pro Cassia (Cassius byl jeden z jeho milionu kocourů) Vladimír PÁRAL - obstarožitní zvrhlík, píše: Playgirls I,II,III a Kniha rozkoší, smíchu a radosti - poslední dobou je Páral na stále mladší slečny (děvčátka) a také ho ovlivňuje buddhismus 286 XL. ČESKÉ POVÁLEČNÉ DRAMA - v období okupace výrazné omezení provozování divadel - na druhou stranu Němci velmi výrazně podporovali film, také v Čechách, na Barrandově se točilo filmů - osudy filmařů a herců za okupace - skoro všichni kolaborovali, hlavně herečky: Adina Mandlová, či Lída Baarová, která byla dokonce milenkou Goebbelse (ministr propagandy v Hitlerově Německu) Baarová tvrdí, že byli pouze platoničtí přátelé, ale Paul Joseph Goebbels se dokonce chtěl rozvést s manželkou kvůli Lídě, ale Hitler mu zakázal, aby si vzal českou herečku - František Moravec, šéf odboje v exilu v Londýně žádal obě herečky pro špionáž, ale obě se bály a nespolupracovaly s odbojem, nakonec po válce si to obě vyžraly, a tak se rozhodly emigrovat, Baarová nedávno zemřela v Innsbrucku - Vlasta Burian, český komik, částečně byl Němec, řadu lidí sice zachránil před koncentrákem či totálním nasazením, ale „zlomilo mu vaz“, když natočil exkluzivně pro Německo rozhlasové scénky ve kterých parodoval Jana Masaryka a další odbojáře. Po válce měl zákaz hrát, až Jan Werich mu pomohl, aby se mohl opět objevit ve filmu - Byl jednou jeden král. - další víceméně „kolaboranti“ - Ivan HAVEL, někdejší majitel filmových ateliéru Barrandov a velmi šikovný podnikatel. Je mu spíláno za to, že poskytl Němcům Barrandov a že u sebe doma pořádal veliké párty na kterých se scházeli vysocí němečtí důstojníci, české herečky a herci (Karel Höger, Pešek atd.) - po válce byly filmové ateliéry Barrandov znárodněny a rodina přišla o veškerý svůj majetek Divadelnictví - okupace řadu divadel a herců velmi postihla: - V+W emigrovali - E.F. Burian (Déčko) strávil válku v koncentráku, vrátil se jako jiný člověk, nakonec z něj komanč - Oldřich Nový - měl za manželku Židovku, část války strávil v koncentráku, asi nejslavnější představitel milovníku a elegánů za 1. republiky, po válce mu nezbývá než hrát dělníky v montérkách. Po válce nebyl schopen se znovu uchytit. Jakýsi návrat ve filmu Světáci, ale pak umírá. 1) Vývoj divadelnictví po roce 1945 - zpočátku snaha zobrazit okupaci Jan DRDA hra: Oblak a valčík - hra, nakonec to vydává i ve formě románu V+W - vrátili se z emigrace, snaha navázat na tradici Osvobozeného divadla, jakýsi pokus o návrat hrou: Divotvorný hrnec - ale Voskovec poté emigruje a Werich se dává dohromady s Horníčkem - poté se lidé snažili obnovit tradice satirického divadla: Divadlo satiry - dramaturg divadla je Josef KAINAR - v 50. letech konstruktivní satira - asi nejlepší ze všech her byla hra Kainarova: Nebožtík Nasredin D46 - E.F. Burian, nakonec je čím dál víc poplatný době a z Déčka se stává velmi angažované divadlo - hraje staré ale i nové kusy: Pařeniště - o odpůrcích lidově-demokratického státu - Burian je později tvůrčí představitel: Divadla Armády (dnešní Divadlo na Vinohradech) - Burian dostává vojenskou hodnost plukovníka a doslova velí divadlu Armády 287 - vojenské hodnosti dostávají i herci a jsou nuceni chodit do práce v uniformách (Vlasta Brodský) - největší aféra divadelnictví 50. let je spojena s herečkou Jiřinou ŠTĚPNIČKOVOU - spolu s malým synem Jiřím Štěpničkou se rozhodla utéci ze vlasti. Avšak dozvěděli se o tom StB, sami ji kontaktovali a naplánovali jí útěk. Už si myslela, že je v Šumavě na německé čáře, když v tom přiběhli pohraničníci a zatkli jí, protože přesně věděli, kde bude. Její kolegyně z divadla (Jirásková, Švorcová, ...) svolaly schůzi a usnesly se na rezoluci, že požadují pro Štěpničkovou trest smrti. Komunisté se nakonec zachovali „pěkně“ a dali jí 15 let a po devíti letech jí pustili. Řešilo se to teď v 90. letech jako veliká kauza, Jirásková i Švorcová obě odmítají, že něco takového udělaly. 2) Úpadek dramatu let 50. - většina dobrých divadel zaniká a krachuje - Werich nakonec zakotví v Divadle ABC - budovatelské drama se hřeje na výsluní - řeší se budování socialismu v továrnách či vesnicích: Vašek KÁŇA - Parta brusiče Karkana - dále hry zaměřené proti třídním nepřátelům: Jaroslav KLÍMA - Štěstí nepadá z nebe - nakonec to už tak upadá, že se požadovalo po dělnících kvůli autentičnosti, aby sami psali dramata - poté přichází lehčí vystřízlivění: Milan JARIŠ - Inteligenti - slovo „inteligent“ byla za 50. let asi nejčastější nadávka, intelektuálové byli podezřelí a nespolehliví Oldřich DANĚK - Umění odejít - velmi krotká kritika, že nestačí, aby ředitel závodu byl komunista (ale jinak úplnej blb) - Daněk tvrdí, že ředitel závodu musí být komunista, ale zároveň i musí něco vědět o oboru, který řídí Vítězslav NEZVAL - Dnes ještě nezapadá slunce nad Atlantidou - kritika nukleárního věku, strach z atomové bomby Pavel KOHOUT - Zářijové noci - první lehčí kritika poměrů František HRUBÍN - už jakýsi obrat od budovatelského dramatu, píše 2 dramata, kde řeší to, co se děje v nitru hrdinů: Srpnová neděle Křišťálová noc - (nemá nic společného s II.SV!!!) - tento styl her zdá se býti poněkud podobný A.P. Čechovovi 3) Nová generace dramatiků v 2. ½ 50. let Josef TOPOL - otec Jáchyma a Filipa - v roce 1956 přichází s dramatem: Půlnoční vítr - zpočátku pracuje pro E.F. Buriana: Jejich den Konec masopustu - nej. - hry se hrají na jevišti až v 60. letech = nejplodnější tvůrčí období Josefa Topola - pracuje také v Divadle Za branou - ústřední postavy: režisér Otomar KREJČA a herec Jan TŘÍSKA - v 90.letech se Krejča vrací zpět z emigrace, pokus o obnovení Divadla Za branou, ale neúspěch, hrálo se tam: Kočka na kolejích Slavík k večeři Hodina lásky - po roce 1968 je divadlo zavřeno, Tříska emigruje do USA a tam hraje malý štěky, teď zas mistrův návrat na prkna, která znamenají svět, když exceluje v Letních Shakespearových Slavnostech jako Král Lear - Josef Topol pak vydává už jen samizdatově do šuplete: 288 Sbohem, Sokrate 4) Přelom 50. a 60. let = „Zlatá éra divadel malých forem“ - malá divadla, často ve sklepních prostorách, tento typ divadel k sobě přitahuje mladé nadějné autory: SEMAFOR - Suchý a Šlitr ČINOHERNÍ KLUB (Studio) - Čepek, Kodet. Landovský a Libíček HUSA NA PROVÁZKU - Brno DIVADLO NA ZÁBRADLÍ - Havel - autoři často píší absurdní dramata, či se hrají slavné kusy absurdního dramatu (=ironický a satirický pohled na společnost, zdánlivě nesmyslné dialogy a situace, snaha zobrazit situaci člověka ve společnosti, které nerozumí) trochu mimo stojí Semafor, který se orientuje na šansony a kabaret - významní představitelé absurdního dramatu: Václav HAVEL (1936) - působí jako kulisák, poté se propracuje až na autora v Divadle Na zábradlí - pochází z buržoazní rodiny - vlastnili: Lucernu, Terasy na Barrandově, poté o vše přicházejí, je to znárodněno - Havel nemohl studovat na VŠ, vyučil se chemickým laborantem, až později se dostává na DAMU - dílo, zpočátku aktovky: Rodinný večer - jeho první hra: Zahradní slavnost - hlavní postava Hugo Pludek, hra o tom jak kariérista, který na frázích a žvanění postaví celou svou životní kariéru - děj vrcholí na zahradní slavnosti, kdy nikdo neví, proč slavnost je a kdo jí organizuje Vyrozumění - kafkovský absurdní svět - Havel zde přichází s jazykem ptydepe (obdoba Orwellova newspeaku) - jazyk ptydepe je zaveden k lepšímu ovládání společnosti Ztížená možnost soustředění - Havel není nadšený z obrodného procesu pražské jaro, památná je jeho polemika s Milanem Kunderou - v 70. letech se z Havla stává zakázaný autor, jde tedy do disentu, píše otevřený dopis Husákovi, kde upozorňuje na potlačování názorů a osobních svobod lidí - většinu myšlenek z dopisu Husákovi zachycuje též v eseji: Moc bezmocných - Havel si poté píše hry převážně do šuplíku a stává se autorem na export: Spiklenci Žebrácká opera - původní příběh od anglického autora jménem Johna GAY - premiéra byla ilegálně uvedena v horních Počernicích v místní Sokolovně, kde se zformovalo divadlo Na tahu, které dodnes hraje Havlovy hry (režisér divadla: Andrej KROB) - jednoaktovky z období disentu: Vernisáž Audience - zde se objevuje alter ego samotného autora - spisovatel Vaněk - obě dvě aktovky se zamýšlí nad situací člověka v moderní konzumní společnosti - ukazují prázdnotu lidských životů a dochází k tomu, že hrdinové si uvědomí pravdu, že žijí konzumně - roku 1977 se Havel stává ústřední postavou Charty 77 a jejím zakladatelem (spolu s Patočkou a Hájkem) - hysterie v komunistických řadách, Anticharta, zatýkání představitelů Charty a Patočka dokonce umlácen StBáky při výslechu v roce 1977 289 - v 80. letech Havel píše hru: Largo desolato - spisovatel Kopřiva je v nechtěné roli hrdiny, ale vůbec to nechtěl dělat Pokoušení - variace na faustovské téma Asanace - poslední z her, alegorická hra, absurdně přenesená podoba historie Čech Milan UHDE - v 60. letech píše politické satiry: Král Vávra - v době normalizace publikuje tajně pod cizími jmény: Balada pro banditu - dramatizace Nikoly Šuhaje loupežníka od Ivana OLBRACHTA - písně zlidověly, film s Donutilem taky - dále dramatizuje i některé knihy Párala - Uhdeho vlastní dramatická tvorba: Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl - parodické životopisy Marxe a Engelse Velice tiché ave - působí v Divadle Na Provázku (původně Husa na provázku, ale Komančům se nelíbilo, že lidé na plakáty dopisovali Husák na provázku) Divadlo SEMAFOR - roku 1959 založeno dvojicí všestranných umělců: Jiří SUCHÝ Jiří ŠLITR - Semafor = Sedm malých forem - divadlo vychází z tradic Osvobozeného divadla, navazuje na tradiční lidové záliby (šansony, kabaret) - podstatnou roli v jejich hrách hrají písně se skvělými texty Suchého - sám Jaroslav SEIFERT řekl, že Suchý je jeden z nejlepších poválečných textařů - Semafor - generační divadlo, symbolizuje uvolnění po 50. letech, snaží se diváka hlavně pobavit situačním a slovním humorem - děj her je jednoduchý, spíše druhotný, místy až přiblblý - důležité je se pouze pobavit - děj je často komentovaný herci a doprovázený písničkami - kolem Semaforu se shromáždila řada budoucích slavných zpěváků: Waldemar MATUŠKA Eva PILAROVÁ Hana HEGEROVÁ Karel GOTT - jediné, co se kdy dalo poslouchat od Gotta je ze 60. let, kdy spolupracoval se Suchým - slavná píseň suchého: „Oči má sněhem zaváté“ - Kundera o Gottovi řekl, že je to idiot hudby - kromě Suchého a Šlitra se v Semaforu objevila i nová dvojice: Šimek a Grossmann - na konci 60. let byla světová výstava v Montrealu, veliký úspěch na poli filmu kinematograf, byly předtočené alternativní zvraty v ději a diváci hlasovali, co chtějí aby se dále stalo - Suchý byl v Kanadě na výstavě nějaký čas, a tak Šlitr zatím sháněl náhradu a našel Šimka a Grossmanna - Suchý se vrací domů, Šlitr umírá, a tak se Šimek s Grossmannem rozhodli Suchého vyštípat z divadla, protože oba byli velmi protěžování v období normalizace - Šlitr byl povoláním právník, Suchý byl umělec od základu 290 - Šlitr ze začátku pouze spoluautor některých textů, jednou ale musel nastoupit do role místo herce, který nepřišel, všichni očekávali největší katastrofu, ale Šlitrovo dokonalé neherectví naprosto všechny diváky odbouralo a mělo to velkolepý úspěch - osobní vztah oba herci nikdy neměli, začali si tykat až pár měsíců před Šlitrovou tragickou smrtí, kdy byl nalezen mrtvý ve svém ateliéru spolu s milenkou, podobně jako Václav Hrabě zemřeli na otravu svítiplynem, s tím, že Šlitr měl špatnou plynovou instalaci v bytě. Stalo se mu to chvíli před svatbou. Jeho budoucí manželka ale nebyla ta, která s ním zemřela v posteli. Dohady i jestli nešlo o (sebe)vraždu a nebo jestli to byla nešťastná náhoda. - Šlitr nesnášel své málo ctižádostivé pracovníky, protože jim všem stačil pouze úspěch v Čechách, Šlitr měl sen proniknout až do USA na Broadwayi, kde by teprve byli opravdu slavní... - nejlepší představení Suchého a Šlitra: Člověk z půdy taková ztráta krve Zuzana je sama doma Zuzana je zase sama doma - tyto hry v 60. letech nastartovaly popularitu Semaforu, dobová kritika ale šílí, protože je to neangažované, ale pouze zábavné - již zde rozbili tradiční aristotelovské schéma dramatu, výrazně navazují na lidovou zábavu, ale také na poetismus a částečně na surrealismus a dadaismus - svojí komikou se snaží navázat na tradici němé grotesky - dvojice jako Laurel a Hardy apod. - následují hry spojené s postavou Jonáše: Jonáš a dr. Matrace - reakce na rok 68 - okupace a odpor proti SSSR vojskům Jonáš a tingltangl - posléze umírá Šlitr, Suchý v 70. letech zákazy a musí si hledat náhradního partnera, nakonec jej najde překvapivě v ženě: Jitka MOLAVCOVÁ (nedoceněný genius dramatu) - s Molavcovou vytvořil sérii her s postavou Melicharové = jednoduchá ženština ze spodních vrstev - po roce 1989 se Suchý mohl konečně osamostatnit, vyhazuje ze Semaforu dvojici Šimek a Grossmann (no Grossmann už byl stejně mrtvej, tak jiného Šimkova pohůnka) - Suchý je nucen se přesunout z pasáže Světozor, kde bylo divadlo Semafor (kvůli restitucím, majitel z toho nakonec udělal hernu a teď je to tam zavřený nebo nějaký obchody) - Suchý se přesouvá do Karlína, kde nadále působí s Molavcovou - Suchý a Šlitr nebyli jen herci, ale také výborní umělci - grafici ŠIMEK A GROSSMANN - před příchodem do Semaforu působili v různých klubech a kavárnách: Olympik, Slávie - vystoupení mají oproti Suchému a Šlitrovi ucelenější charakter, spíše studentská recese: Besídka žáků zvláštní školy - asi nejlepší byly jejich povídky: Jak jsem se učil kouřit Moje první taneční atd. - slavné byly i jejich písně, které zpívali buď sami a nebo je zpívaly: Naďa URBÁNKOVÁ (megera s brejlema) Miluška VOBORNÍKOVÁ (bezejmenná nula) - poté se Šimek a Grossmann snažili vyštípat po smrti Šlitra Suchého z divadla, ale velmi záhy umírá Grossmann na leukémii - jakýmsi rozloučením se životem je Grossmannova krásná píseň: Závidím (nic jiného Urbánková už posledních 100 let v televizi nezpívá, ale je to fakt dobrý text) - poté Grosmann umírá a Šimek si hledá nového partnera, našel si hned dva: Luděk SOBOTA Petr NÁROŽNÝ - ve finále spolupracuje už jen s Jiřím KRAMPOLEM - už úpadkové období, povídky rasisticky zaměřené vůči vietnamským dělníkům v Čechách (za socialismu jich tu bylo snad milión a všichni se jmenovali NGUYEN) 291 - po roce 1989 Šimek zakládá Divadlo Jiřího Grossmanna a posléze se pokouší o politickou satiru společně s vřeštivou opicí Zuzanou BUBÍLKOVOU, která neumí ani pořádně česky - roku 2004 Šimek umírá stejně jako Grossmann na leukémii ČINOHERNÍ KLUB - ve Smečkách (co by kamenem dohodil od Václavského náměstí), zakládající postavou je: Ladislav SMOČEK - sám je autorem řady absurdních grotesek: Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho - klub přilákal řadu vynikajících herců: Čepek, Kodet, Hrzán, Landovský a Libíček - v 70. letech hrozil divadlu zákaz, a tak tomu unikali tím, že hráli pouze ruské klasiky (např. GogolRevizor), protože nešlo zakázat divadlo, které hrálo ruské autory - velikou událostí byla dramatizace Hrabalova díla: Obsluhoval jsem anglického krále, kdy sledujeme příběh Jana Dítěte a dle toho, jak ve hře stárne, tak ho hraje pokaždé jiný herec, role Jana Dítěte se skvěle zhostily tři generace hereckého rodu Hrušínských, kdy nejlepší byl samozřejmě otec všech Rudolf DIVADLO JÁRY CIMRMANA - vzniká také v 60. letech, původně to vzniká jako mystifikace, kdy Zdeněk SVĚRÁK v rozhlasovém pořadu Vinárna U Pavouka poprvé pronesl jméno českého nedoceněného génia: Járy da CIMRMANA - Svěrák kolem sebe soustřeďuje skupinu amatérských herců (akademicky vzdělaných lidí) - tradiční koncepce hry: 1) seminář - v první části programu, řeší geniální objevy Járy da Cimrmana, vystupují s referáty 2) hrají samotnou „nově objevenou“ hru mistra - v 70. letech mají problémy s cenzurou, chce zavřít divadlo, dle toho natočen film Nejistá sezóna - působí v divadle na Praze 10 (Solidarita) a poté se přesouvají na Žižkov, slavné hry: Akt Dobytí severního pólu Blaník Vlasta Záskok Vražda v salonním kupé Ztráta třídní knihy - v 90. letech přichází se hrami: Švestka Afrika - filmová tvorba dvojice Smoljak a Svěrák: Rozpuštěný a vypuštěný Jára Cimrman, ležící spící 5) Drama a kultura v období normalizace - jinak v 70. letech výrazný úpadek dramatu, byla to dost paradoxní doba, protože: a) na budovatelské drama všichni kašlali, nikdo se na to už nechtěl dívat b) řadě divadelníkům zakázána činnost (herci, režiséři atd.) po roce 68: Otomar Krejča, Jan Tříska, Pavel Landovský atd. c) řada divadel byla zakázána: Divadlo Za branou d) řada divadel na hraně mezi povolením a zákazem: Činoherní klub, Divadlo Na zábradlí, Semafor (Suchý) e) řada umělců emigruje (jak divadelní, tak filmoví) Miloš Forman, Ivan Passer, Vojtěch Jasný, Jan Němec - filmoví režiséři - podstatná ztráta české kultury 292 - oproti tomu nejméně starostí s režimem mělo Vinohradské divadlo a Národní divadlo - problém byl také v tom, co má kdo psát?: a) psát o minulosti a vyhnout se jakékoliv konfrontaci se současnou situací - tuto cestu zvolili např.: Oldřich DANĚK - jeden z mála plodných autorů v 70. letech: Bitva na moravském poli Vévodkyně valdštejnských vojsk - píše také hry ze současnosti: Zpráva o chirurgii města N. Jiří ŠOTOLA - také píše drama, poté už jen v samizdatu: Bitva u Kresčaku Cesta Karla IV. do Francie a zpět b) dělat dramatizace úspěšných knih, v 70. letech velice oblíbené, autoři se bojí originality: Antonín MÁŠA Alex KÖNIGSMARK - šrám na pověsti, byl oficiálním donašečem StB - pakliže vzniká cokoliv originálního, bylo to většinou ihned zakázáno DALŠÍ MÉNĚ VÝZNAMNÁ DIVADLA: Studio Ypsilon - vzniká v Liberci, dnes v Praze, hlavní postavou je režisér Jan SCHMIDT Divadlo na provázku - brněnské divadlo, původně Husa na provázku, ale kvůli prezidentu Husákovi, to museli přejmenovat - asi nejlepším počinem bylo: Balada pro banditu - hlavně se cení hudební složka - proslavil se tím Miloslav Donutil - za originálního můžeme označit Ivana VYSKOČILA 6) Televizní tvorba v období normalizace - seriály - obrovská poptávka po televizních seriálech, ČS Televize tomu vychází vstříc, hlavní tvůrčí postavou se stává: Jaroslav DIETL - velmi nadaný, vzniká celá řada seriálů z různých pracovních prostředí, jsou výrazně ideologicky poplatné době: Muž na radnici - předseda Národního výboru, snaží se zlepšit životní podmínky obyvatel, tak navrhne zbourání historického jádra města a nechá tam místo toho postavit paneláky - tento seriál oslavuje to nejhorší, co komunisti provedli = ničení historických částí měst a výstavba bytů Okres na severu - tajemník ÚV KSČ se snaží řešit různé problémy typu: nepremávající chemička apod. Plechová kavalerie - o hrdinných družstevnících, kteří pracovali na kombajnech - v rámci žní se kolony kombajnů přesouvali po území republiky, aby postupně žnuly - seriál o tom, jak kombajnisté přijedou do různých měst a co tam prožívají - když byly žně, tak byla přímo pochoutka někam vyrazit autem, protože kombajny jely 30 km/h a blokovaly dopravu Žena za pultem 293 - top-erotické scény socialismu, Jiřina Švorcová v pyžamu - všichni čuměli na jídlem nabitý obchod, protože normálně byly krámy prázdný a nic tam nebylo - bylo to napsáno doslova Švorcové na tělo, protože to byla a je hrozná komunistka, tak aby jí národ miloval, v seriálu řeší problémy všech hrdinů, je velmi přívětivá a obětavá - vrcholem Dietlovy tvorby byl asi seriál: Nemocnice na kraji města - jediný nepolitický seriál, z prostředí nemocničního - všechny seriály byly vysílány ve spřátelených zemích socialismu, avšak tento vysílala dokonce i Západní německá televize, bylo to totiž tak úspěšné - exportu na Západ se komunisté nebáli, spíše naopak vítali přísun vzácných valut do země, byl to zlatej důl, další díly seriálu vznikaly díky podpoře Západního Německa Seriály pro děti: Pan Tau Arabela Návštěvníci Létající Čestmír - hodně toho vznikalo v koprodukci se Západem, točil toho hodně Jindřich POLÁK - s ním chtěl dělat každý, protože se kolem toho točily veliké peníze 7) 80. léta v dramatické tvorbě - objevují se nové talenty: Daniela FISCHEROVÁ - hra: Hodina mezi psem a vlkem - ze života Francois Villona Karel STEIGERWALD - teď píše fejetony do Lidovek Dobové tance - tragi-fraška Neapolská choroba 8) Samizdatová dramata, šuplík nebo bytové divadlo Karol SIDON - pražský rabín, poslední dobou s ním Hvížďala udělal už tři knihy rozhovorů - sám Sidon psal drama: Labyrint Zpívej mi na cestu Pavel LANDOVSKÝ Hodinový hoteliér - hráno buďto v bytovém divadle a nebo si to lidé četli, protože inscenace byla nemožná, eventuálně se to hrálo v zahraničí - v 80. letech se také rozvíjí televizní seriálová tvorba, vedle Dietla i další nadějný autor: Jiří HUBAČ - kvalitnější a méně ideologicky zaměřené než Dietl, proto ho komunisti zas tak neprosazovali, ve svých seriálech dokonce postavy s pohnutou historií (např. pilot RAF v seriálu Sanitka) - jeho slavné seriály: Dobrá voda Sanitka 294 XLI. ODRAZ II. SVĚTOVÉ VÁLKY VE SVĚTOVÉ LIT. - záleželo na tom, z jakého tábora autor pocházel (myšleno ve smyslu bipolárního světa v důsledku Studené války mezi SSSR a USA): a) sovětská próza - a další východní komunistické země - socialistický realismus - často velmi schematické a ideologické - postavy v knihách často hrdinští vojáci odlití doslova z bronzu (či v ČS partyzáni) b) „kapitalisti“ - nápady apod. - ideologie nehraje žádnou roli, proto se v kvalitních románech zobrazuje ústřední téma: - snaha zobrazit člověka uprostřed války z psychologického hlediska, absurdita války - postavy v knihách „antihrdinové“ nebo běžní lidé, kteří se někdy chovají dokonce zbaběle - hrdinové jsou „lidštější“, každý člověk má někdy strach, ne jako sovětští hrdinové - odraz II. světové války ve světové literatuře v rámci jednotlivých zemí: USA Joseph HELLER (1923-1999) - a jeho kniha: Hlava XXII. (Catch-22) - antihrdina Yossarian, hlavní hrdina, kapitán a příslušník US bombardovacího letectva - člověk, který je flink a ulejvák, prokoukl absurditu války a snaží se z ní co nejvíce uniknout a zachránit si holý život - US army - bezcitná, absurdní instituce, která se ohání paragrafem číslo Hlava XXII., kterým si zdůvodňuje všechna absurdní nařízení - letce zajímá, kdy skončí jejich služba = kolik je povinných letů, začínají na 35 a postupně se díky nařízení Hlavy XXII. počet letů neustále zvyšuje - když chtějí Hlavu XXII. vidět, velení jim řekne, že ve Hlavě XXII. je článek, který jí tajní, takže jí nemohou uvidět z důvodu Hlavy XXII. - román je zajímavý i kompozičně, jednotlivé postavy jsou názvem kapitol, děj je zobrazován vícero postavami - hrdina nakonec uniká válečnému šílenství Norman MAILER - dodnes žijící autor, kniha: Nazí a mrtví - z války v Tichomoří, odehrává se na jednom z ostrovů, kde US námořnictvo bojuje s Japonci - děsivě a naturalisticky vylíčeno, nebere si servítky - zvláštní kapitoly v románu, které jsou nazvané Stroj času, ve kterých se vracíme do minulosti jednotlivých postav a dovídáme se, co hrdinové dělali před válkou Irwin SHAW - kniha: Mladí lvi - děj z perspektivy 3 hlavních postav - 2 US a 1 Němec - z Němce se stává nacista a v závěru je rozuzlení, když 2 US jsou v Západní Evropě v bojích a končí to okupováním Německa ANGLIE James CLAVELL - proslavil se historickými romány z japonského prostředí Shogun - vojevůdce a vládce Japonska, japonský vládce v letech 1192-1867 - z prostředí II. světové války je jeho kniha: Král Krysa - děj se odehrává v zajateckém táboře, kde Japonci drží zajaté britské a americké vojáky 295 - psychologický román, Král Krysa je americký voják - Clavell ukazuje, že v prostředí tábora, může mít moc pouze bezcharakterní člověk, který se ničeho nezalekne, Krysa vládne celému táboru, podplácí strážce a cokoliv potřebujete, tak jdete za Králem Krysou - válka nakonec končí a Král Krysa ztrácí svojí důležitost, všichni se na něj vykašlou, přitom za války za ním všichni dolézali Ray RIGBY - kniha: Pahorek - odehrává se v trestním táboře v Severní Africe, kde jsou zavření britští vojáci, kteří něco provedli - Pahorek je způsob, jakým Britové své provinilce z vlastních řad trestali, v neskutečných vedrech museli stavět „horu“ z písku ITÁLIE Alberto MORAVIA - kniha: Horalka - příběh prosté ženy z Říma, která se snaží uchránit svou dcerku před následky války - nakonec se rozhodne, že jí odveze na venkov, kde se jí pokusí schovat, až přejdou US jednotky jinam - náhodně narazí na francouzské osvoboditelské jednotky, ti ale matku spolu s dcerou znásilní - najednou se matce dcera značně odcizovat, protože už není ta nedotčená čistá dcerka, ale znásilněná špinajvznice od vojáků, nakonec však odjedou zpět do Říma NĚMECKO - poražený stát, oproti Německu se Itálie na poslední chvíli dala na stranu spojenců, proto německý národ je provázen po válce pocitem viny za válku a její hrůzy (koncentrační tábory apod.) - knihy řeší problematiku nacismu a kdo za to mohl, nakonec se nejčtenější knihou v Německu stává filosofické dílo: Karl JASPERS - kniha: Otázka viny - filosofické pojednání nad tím, čeho se Němci dopustili během války SKUPINA 47 - byla asi nejzajímavější skupina německých autorů, měli odvahu pokládat otázky, kdo to vše zavinil, řadíme sem autory: Heinrich BÖLL - knihy: Vlak dojel přesně Kdes byl, Adame? - hlavní téma je zobrazovat prosté vojáky na frontě, kteří zdaleka nesouhlasí se vším, ale jsou postupně ke všemu strhávání válkou a masami Siegfried LENZ Vlastenecké muzeum - asi nejznámějším autorem Skupiny 47 je: Günter GRASS - autor nejlepšího románu: Plechový bubínek - příběh gdaňského chlapce Oskara, který prožije celou válku a když vidí, absurdní svět dospělých kolem sebe, tak se rozhodne, že už neporoste 296 - způsobí si zranění a neroste a z pohledu dítěte sleduje svět kolem sebe, všichni si myslí, že je hloupý, ale opak je pravdou SSSR (Svaz sovětských socialistických republik) Boris POLEVOJ - kniha: Příběh opravdového člověka - román, který byl napsán údajně dle skutečné události - podle života SSSR pilota, který byl sestřelen Němci, byl těžce zraněn, doplazil se až na sovětskou stranu fronty, kde ho šoupli do nemocnice - poté ještě bez nohou sestřelí několik německých letadel Alexandr FADĚJEV - autor románu: Mladá garda - ukazuje osud mladých odbojářů na okupovaném území - postupně jsou všichni zlikvidováni Valentin RASPUTIN - kvalitnější autor, jeden z mála kvalitních sovětských románů: Žij a nezapomínej - hlavní téma knihy jsou nacistická zvěrstva, kterých se nacisté dopouštěli na okupovaném území, hlavně v Bělorusku ZTVÁRNĚNÍ HOLOCAUSTU (ŠOA) V LITERATUŘE - Židé mluví o holocaustu většinou jako o šoa (hebrejsky katastrofa), naopak slovo holocaust, pochází z řeckého (holo = kompletně, a caustos = vypálený) a původně to v antickém Řecku znamenalo oběť bohům, která byla kompletně strávena plameny - asi nejznámější knihy: Deník Anny Frankové - vyšel po válce, některými lidmi považován za falzum, později prokázána autentičnost - deník 13leté holčičky, která popisuje 2 roky, kdy se spolu s rodinou schovávala v Holandsku za výklenkem v tajné místnosti, nakonec byli objeveni a posláni do koncentráku, kde nalezli smrt William STYRON - na přelomu let 60. a 70. píše svojí nejslavnější knihu, kterou nikdy nepřekonal: Sophiina volba - vypráví o Polce, která není židovka, ale nešťastnou náhodou se dostane do Osvětimi - SSák jí dává vybrat, které z dětí si může ponechat a které půjde do plynu ihned (nakonec časem dají do plynu i to druhé dítě, ale Sophie si stále vyčítá tuto volbu) - po válce žije v USA, kde se seznamuje se samotným autorem, který zde vystupuje pod přezdívkou Stingo, vypráví mu svůj příběh, co prožila za války a Stingo, Američan, který válku poznal jenom z rádia je naprosto v šoku - Sophie zároveň chodí s židovským chlapcem Nathanem, který je však těžký schizofrenik, nakonec Sohpie a Nathan spáchají sebevraždu - u Sophie se totiž objevuje tzv. „osvětimský syndrom“ = pocit viny za to, že to někdo přežil, když ostatní zemřeli Primo LEVI - autor, který sám prožil Osvětim, řeší také „osvětimský syndrom“ v knize: Je-li toto člověk 297 XLII. VÝZNAMNÉ SMĚRY 2. ½ 20. STOLETÍ - časté téma je situace v absurdním světě, propojená s psychologií a filosofií, prosazuje se nový směr ve Francii: FRANCIE 1) existencialismus - původně tak byl označován filosofický směr po I. SV, nejvýznamnější představitelé: Martin HEIDEGGER Karl JASPERS - základní problém, osud jedince opuštěného ve světě, odsouzeného ke svobodě - od 40. let 20. století to nachází živnou půdu ve Francii, kde se hlavními představiteli literárního existencialismu stávají: Jean-Paul SARTRE Albert CAMUS Jean-Paul SARTRE (1905-1980) - kultovní postava francouzské literatury - původně byl vysokoškolský profesor, který kolem sebe v Saint-Germain soustřeďoval intelektuály - dílo: Hnus Zeď - sbírka kratších próz, ve kterých ukazuje lidi v mezních situacích, kdy musí jednat často blízko smrti, jedině tak nahlédnou do svojí existence - hned první povídka, váleční zajatci, jednomu je slíbena milost, když prozradí umístění kamarádů, nechce je prásknout, tak vybere to nejmíň pravděpodobné místo-hřbitov, očekává jistou smrt za to, že lhal, když v tom za ním přijdou, že může jít, že je svobodný, protože skutečně tam byli... Nevolnost Albert CAMUS - spjat s Alžírskem, složitá situace, vedle muslimských Arabů tam žili i bílí Francouzi, kteří se tvářili být Alžířany, ale k muslimům se chovali velmi povýšeně - oproti Alžírským bojům za samostatnost (nechtěli už být francouzská kolonie) se Francie postavila, hlavně Francouzi, co tam žili (obyvatelé Francie jim říkali černé nohy) - poté následuje Alžírská válka a nakonec už to vypadá, že je to v háji, když se k moci dostane Charles de Gaulle a situaci vyřeší mírovou dohodou z Evianu roku 1962, poté následuje veliký přesun bílých „Alžířanů“ zpět do Francie nebo na Korsiku - Camus to skvěle zobrazoval, považoval se za Alžířana, ale už od dob II. světové války byl ve Francii, kde působil hrdinně v odboji, ale stále sledoval situaci Alžíru - Camus umírá v roce 1930 při autonehodě, když zuří válka v Alžíru, sám tvrdil že se nepovažuje za Francouze - když působil v odboji, tak byl velice hrdinný oproti Sartreovi, který byl typický „kavárenský revolucionář“ a zároveň velice dobře vycházel s Němci, Camus byl v opozici proti Němcům - dále velmi rezervovaný vztah existencialistů vůči Camusovi a naopak, jeho díla přijímali velmi váhavě a on sám se za existencialistu přímo nepovažoval - dílo: Cizinec - odehrává se v Alžíru, hrdinou je úředník Mersault - úředník je francouzský obyvatel Alžíru a cítí se dokonale odcizen ve společnosti, bez emocí - umírá mu matka, on se odmítá pomodlit na mrtvolou a probdít a proplakat u ní noc - nakonec náhodou zastřelí Araba na pláži (velice důkladně několika výstřely) - Mersault je postaven před soud a dostane trest smrti, protože celou dobu neprojeví žádný lidský cit - žalobce dokazuje, že je chladnokrevný vrah, mimo jiné tím, že neplakal nad lůžkem mrtvé matky Mor 298 - vypráví o epidemii moru v Alžíru, ukazuje jak se s morem společnost vyrovnává - filosofické eseje: Mýtus o Sisyfovi - esej o moderním člověku, jeho údělu ve světě - rozchod s existencialismem v díle: Člověk revoltující - výzva k aktivnějšímu pojetí života, než hlásili existencialisté Simone de BEAUVOIR - manželka filosofa Sartra, spolu s ním položila základy existencialismu za II. světové, velmi otevřený vztah... - autorka řady esejů (např. Druhé pohlaví) ale hlavně románu Mandaríni (získává Prix Goncourt) - existencialismus se stal velice módní, většina autorů se hlásila ke komunistické levici (Sartre například řekl, že dobrá kniha může vzniknout pouze v zemi, kde vládne komunismus) - sám Sartre se stává kultovní postavou, má veliký vliv na francouzskou mládež a na konci 60. let ve Francii podněcuje řadu rozsáhlých studentských revolt proti systému, ulice v plamenech apod., celé to vyústilo odstoupením prezidenta Charles de Gaulle v roce 1969 2) nový román (anti-román) - vzniká ve Francii v 50. letech, základním východiskem je věta: „Uměleckými prostředky 19. století nelze zobrazovat moderní společnost dvacátého století“ - kritika kritického realismu a naturalismu, tvrdí, že moderní společnost dvacátého století si žádá nový směr - děj se tříští, není podáván chronologicky, takřka je vypouštěna role jednoho vyprávěče, někdy je jich dokonce více, často děj veškerý žádný - motivace hrdinů je velmi nejasná a nepřesná - jazyk často velmi experimentální - hlásí se ke Kafkovi, Zolovi, Proustovi, ale za žádnou cenu je nechtějí napodobovat Alain ROBBE-GRILLET - autorem manifestu hnutí: Za nový román - dodnes žijící autor, nejslavnější román: Gumy - objasnění původu a příčiny záhadné vraždy - částečně i z pohledu zavražděného - naprosto nejasné, kdo je vrahem a jaká je jeho motivace Žárlivost - bližší tradičnímu čtenáři - manželský trojúhelník, viděný očima podvedeného manžela Nathalie SARRAULTOVÁ - další představitelka nového románu ITÁLIE 1) neorealismus - nový směr, vzniká v Itálii během 40. a 50. let - týká se literatury, ale také filmu - základní charakteristika: snaha překonat dramatický zážitek z fašismu, snaha vylíčit obyčejný skutečný život, co nejpřesněji, obyčejní lidé Alberto MORAVIA - vlastním jménem Alberto PINKERLE - autorem řady románů, zobrazujících římskou společnost od těch nejbohatších až po nejchudší: Lhostejní Římanka - prostá dívka, která nakonec skončí jako prostitutka 299 Římské povídky Horalka - viz. válečná literatura Carlo LEVI - zabývá se italským jihem, který je nejvíce svázán tradicemi katolictví: Kristus se zastavil v Eboli - zobrazení chudého italského lidu ve městečku Ebola Italo CALVINO - vynikající povídkář, snaha zobrazit životy obyčejných lidí: Naši předkové 2) noeralismus ve filmu Federico Fellini (1920-1993) - v některých filmech se hlásí k neorealismu, získal 2 Oscary za nej. zahraniční film (8½, Amarcord) - nejslavnější filmy: La dolce vita (1960, Sladký život) - kultovní scéna, kdy se Anita Ekberg a Marcello Mastroianni koupou ve slavné kašně Amarcord - fašistická Itálie, vzpomínky na dětství Ginger a Fred Luchino VISCONTI (1906-1976) - jeho filmy: Ossessione (Posedlost 1942) je považován za první neorealistický snímek vůbec Rocco a jeho bratři Gepard Smrt v Benátkách - dle povídky Thomase MANNA Soumrak bohů ANGLOSASSKÁ LITERATURA - motiv společenské revolty, který ve: 1) USA - představuje beat generation - „zbitá generace“ nebo beatníci 2) ANGLIE - angry young men - rozhněvaní mladí muži 1) beat genaration - hlavně v 50. letech, v 60. letech už působí vyčerpanějším dojmem - později na ně navazuje hnutí Hippies, květinové hnutí, LSD (dle některých 60. léta v USA = dekáda hnoje), později se orientují na protesty proti válce ve Vietnamu, po skončení válce se vrhli na ekologii, bojují za záchranu velryb a chtějí zachránit přírodu (vznik různých hnutí jako je Greenpeace) - sami beatnici v 50. letech však nikdy válku ani intervence v cizích státech neodsuzovali, bouřili se jen v literatuře - bylo to velice různorodé hnutí, inspirované různými zdroji (např. křesťanství či buddhismus) - velice negativní vztah ke konzumní společnosti 50. let (rodí se masová konzumní společnost, obchodní centra, každý auto, dům na předměstí, dvě auta, pěstování zahrádky, čumění na televizi atd.) - beatníci tvrdí, že tohle není život, touží po nalezení autentického života, provázeno alkoholem a drogami, proto se značná část hnutí začíná orientovat na východní myšlení - zástupci: Allen GINSBERG (1926-1997) - otec byl ruský Žid, Allen je už druhá generace v USA, ale i tak pocit vyděděnce, hlavně také asi kvůli jeho sexuální orientaci (byl teplej) - nejvýznamnější sbírka: Kvílení (Howl) - automatický text, vychrlení osobní zpovědi - kdysi to byla šokující výpověď o životu v USA Kadiš a jiné básně 300 - kadiš=svatý, soubory textů při židovských obřadech - sbírka, ve které je ústředním motivem vztah k matce Lawrence FERLINGHETTI (1919-?) - majitelem vydavatelství a knihkupectví City Lights Books a City Lights Bookstore - jeho největším vydavatelským počinem bylo vydání v roce 1956 Ginsbergova Kvílení - sbírky: Obrazy dávného světa Startuji ze San Francisca Charles BUKOWSKI (1920-1994) - v 90. letech nastal jeho boom u nás v Čechách - autor řady dost šokujících povídek, ale je to furt to samé dokola, většina z nich je autobiografická, hrdinou jeho knih je autorovo alter ego Charles Chinaski - celá 40. a 50. léta strávil většinu času opilý a vůbec nic nepsal, jen se poflakoval po USA Hollywood - autobiografické texty Všechny řitě světa i ta má Jack KEROUAC (1922-1969) - pocházel z frankofonní rodiny z Kanady - studuje na University of Columbia - velmi prestižní universita v New Yorku, nakonec toho nechává - posléze podniká cestu napříč spojenými státy, z toho vzniká text: Na cestě - „manifest“ beatnického hnutí - spontánní próza, zážitky z cesty napříč USA, kdy cestuje s několika kamarády, sex, drogy, alkohol - později se stává jeho inspiračním zdrojem zen buddhismus 2) angry young men = rozhněvaní mladí muži - protestní literatura, bouřili se proti konzumní společnosti, zejména proti anglickému kastovnictví - odmítají se zařadit, stát se součástí jakési vrstvy, byli sice vzdělaní, ale vyšší společnost je nepřijala - způsobeno vývojem po II. SV - vzdělání bylo otevřeno širším vrstvám obyvatelstva (i nemajetným) - mladí muži z nižších vrstev se stali vzdělaní a vidí, že můžou zlepšit své postavení, ale vidí, že dobře placená místa jsou již obsazená synáčky z bohatých rodin - název skupiny pochází z názvu dramatu autora: John OSBORN Ohlédni se v hněvu (Look back in anger) - mladý nadaný muž, dělník, snaží se proniknout do vyšší vrstvy tím, že se přižení k bohaté slečince, ale nenalézá to, co očekával, vyšší společnost ho mezi sebe nepřijímá John WAIN - román: Pospíchej dolů! - mladý muž, který se postavil proti společnosti, universitně vzdělaný, který záměrně přijímá nekvalifikovaná místa John BRAIN - román: Místo nahoře - kriticky ukazuje mladého kariéristu, který se snaží prorazit do výšin - působí jako odpudivá osoba bez charakteru ABSURDNÍ LITERATURA - od 50. let zejména v dramatu - navazují na Kafku, existencialisty 301 - absurdní úděl člověka; nepochopitelná, nesmyslná existence je zdrojem úzkosti, hrdina se často chová nelogicky, je uvězněný v absurdním světě - díla působí naprosto nelogicky, postavy jednají nesmyslně, nemají žádnou motivaci (není jasné, proč se chovají tak, jak se chovají) - zajímavá „destruktivní“ práce s jazykem, aby se ukázalo, jak si moderní společnosti přizpůsobuje jazyk Samuel BECKETT - irský spisovatel, avšak žije v Paříži po celý život (obdobný vztah k vlasti jako J. Joyce) - píše značnou část díla francouzsky - nejslavnější hra: Čekání na Godota - 2 postavy na okraji společnosti - absurdní rozhovor, čekají na příchod Godota, nevědí kdo to je a kdy má přijít - hledají smysl života, doufají, že Godot jim ho ukáže, ale ani to není jisté Eugéne IONESCO - původem z Rumunska, avšak působí v Paříži Plešatá zpěvačka Třeštění ve dvou Nosorožec Václav HAVEL - viz. výše Harold PINTER - současný britský absurdní dramatik, veliký příznivec Václava HAVLA - hra: Pokoj MAGICKÝ REALISMUS - spojen převážně s Jižní Amerikou a Ruskem (dnešní Kyrgystán) - zaostalejší oblasti oproti západní kultuře - silná přítomnost staré mytologie a ústní slovesnosti - mytologické, fantaskní výklady světa se prolínají s realistickým vyprávěním - hranice mezi reálným a nereálným světem se stírají Gabriel García MÁRQUEZ (1928) - narodil se v Kolumbii - veliký kamarád Fidela Castra - kubánský diktátor - dílo: Sto roků samoty - sága rodiny Buendiů ve fiktivním městečku Macondo, které se nachází kdesi v Kolumbii - poznáváme dějiny Kolumbie, občanské války atd. Kronika ohlášené smrti - příklad o pradávných pravidlech ve společnosti, zneuctění nevěsty, známe viníka a celá kniha je o očekávání smrti, která nakonec přijde - ačkoliv víme už od začátku jak to dopadne, je to velmi dramatická kniha Podzim patriarchy Jorge Louis BORGES - román: Obecné dějiny hanebnosti - za předchůdce magického realismu je považován ruský spisovatel: Michail BULGAKOV - ze současných autorů, například: 302 Čingiz AJTMATOV - zpracovává staré mýty ze střední Asie, sám se zde narodil - dnešní Kyrgystán, psaný jazyk měli až v roce 1928, takže mýty se předávali ústní podobou mezi lidmi - kniha: Stanice Bouřná - o bouřném Edygejovi, který pracuje na vlakové stanici Boranly-Bouřná - bydlí tam asi deset lidí, uzavřená komunita lidí odříznutých od společnosti, má obrovitého velblouda Karanaara - Edygej klade veliký důraz na tradice a mýty, ostatní obyvatelé už chtějí pokrok a kašlou na to - druhá linie příběhu - na stepi, kde bydlí, je několik desítek kilometrů vedle kosmonautská stanice, která vysílá rakety do vesmíru - Rusko-USA vesmírnému programu se podařilo navázat kontakt s mimozemskou civilizací, která je vyspělá a žije v míru, posádka na orbitální stanici s nimi naváže kontakt a následují je na jejich planetu - představitelé moci na Zemi jim zakážou návrat a jakákoliv další kontakt s nimi, protože se jim mírumilovná civilizace nehodí do Studené války Popraviště - na biblické motivy Piláta a Ježíše Krista POSTMODERNISMUS - různých směrů a ismů již bylo dost - brojí proti modernosti za každou cenu, proč to mají dělat? Proč si nevybrat to, co je potřeba - odmítá formální experimentování, které je samoúčelné - tvrdí, že racionální poznání světa je nedostačující, proto se knihy musí psát tak, aby to uspokojilo široké spektrum čtenářů (jak inteligence tak dělnictvo) - termín postmoderna poprvé zazněl v USA v oblasti architektury, protože v moderní architektuře začal chybět rozměr bydlení a žití, proto hledají jak má člověk žít jako člověk - v literatuře si vybírají všecko to, co se jim právě hodí - spojují například postupy brakové literatury se středověkými legendami - důraz kladen na mnoho výkladů díla - hl. představitelé: Umberto ECO - italský spisovatel, asi nejlepší dílo: Jméno růže - dá se to číst jako: a) historická detektivka (pro širší masy) b) vrcholně napsaný pohled na raný středověk (pro intelektuály, který to zajímá) - děj: tajemné vraždy na opatství, které má velikou knihovnu, která je hotové bludiště a labyrint - za vraždami stojí slepý knihovník, kterému jde o to, aby se mnichům nedostal do rukou druhý díl Aristotelovy Poetiky, který se jmenuje Komedie (ve skutečnosti je to spis, který se nedochoval) John FOWLES - kniha: Francouzova milenka - velice zajímavě kompozičně napsané - autor například vstupuje do děje a háže si mincí, co bude následovat - kniha má dva alternativní konce, záleží jen na nás, který si vybereme - odehrává se to ve Viktoriánské éře (2. ½ 19. století) ve Spojeném Království - ve filmu: Woody Allen, Quentin Tarantino (Pulp Fiction) - filosofové, hlavně Francouzi: Jacques DERRIDA Jean-Francois LYOTARD, píše knihu Postmoderní situace 303 XLIII. POVÁLEČNÉ SVĚTOVÉ DRAMA USA Tennessee WILLIAMS - výrazně spjatý s tradicí jižanské literatury - čerpá i z Antiky, Strindberga a Čechova Tramvaj do stanice Touha Skleněný zvěřinec - mužské a ženské vnímání světa - ženy chtějí být milovány a muži jsou drsní a prezentují drsný svět Sestup Orfeův - paralela mezi antickým Orfeem, který sestupuje do podsvětí a americkým jihem, kde řádí rasová nenávist Arthur MILLER - autor velmi bulvárně propíraný, hlavně díky tomu, že byl jedním z manželů Marilyn MONROE - Miller zobrazuje typické Američany střední vrstvy a jejich až neurotickou snahu udržet si standard ve kterém žijí, aby je náhodou nepomluvili sousedi Smrt obchodního cestujícího - hlavní postava je cesťák Willy Loman - když už se mu podaří zabezpečit finančně rodinu, mají domek a všechno, tak zjistí, že pro okolí začíná být nezajímaví, protože ztrácí svou dravost a už má „vše za sebou“ - nakonec uzavírá životní pojistku a úmyslně havaruje v autě Všichni moji synové - prvotin, tím se proslavil - drsná kritika amerických podnikatelů, kteří zbohatli na válečných dodávkách - „obchodníci se smrtí“ - hrdina dodává součástky do letadel, jsou ale vadné a jeho syn, který je ve válce v tomto vadném letadle havaruje a umírá Čarodějky ze Salemu - zabývá se skutečnou historií procesů v puritánské komunitě během 17. století - dívky provozují černošské rituály, byly odhaleny, ale aby se zachránily, tak začnou obviňovat obyvatele městečka, že jsou v paktu s ďáblem, díky těmto křivým obviněným je řada obyvatel města pověšena na šibenici - alegorie na mccarthismus - americký senátor McCarthy v 50. letech vedl procesy s lidmi, kteří byli obviňování z toho, že jsou komunisté, sám McCarthy to podporoval, aby každý, kdo si myslí, že jeho soused je komunista, aby to nahlásil - tito lidé se pak dostávaly na černou listinu, ztratili svá zaměstnání, řada jich byla zatčena apod. - samotného Millera se mccarthismus osobně dotknul, avšak když byl předvolán k soudu, odmítal vypovídat a svědčit Edward ALBEE - některé jeho kousky řadíme k absurdnímu dramatu - nej hra: Kdo se bojí Virginie Woolfové? - v Čechách se to kdysi překládalo: Kdopak by se Kafky bál?, asi se báli, že nikdo netuší, kdo je to Virginia Woolfová - dost depresivní hra o dvou manželích, kteří si příšerně lezou na nervy - jdou na jakýsi večírek, kde se ožerou a začnou vytahovat na veřejnost špinavé prádlo, které se má prát doma (to byla metafora) 304 EVROPSKÉ DRAMA Friedrich DÜRRENMATT - celosvětově proslulý Švýcar - vymýšlí tzv. modelové drama = snaží se pozorováním společnosti nalézt jakýsi model skutečnosti Návštěva staré dámy - odehrává se v malém městečku, kde se mají všichni velmi špatně (po finanční stránce) - přichází místní občanka, který však byla kdysi nucena z městečka prchnout, protože jí jeden občan zneuctil a pro ostudu musela prchnout - stává se z ní děvka, vpracuje se až na bordelmamá a pak si bere velice prachatého podnikatele - vrátí se do městečka a slíbí občanům, že jim dá miliardu, když zabijou toho, který jí zneuctil a vyhnal - obyvatelé to odmítnou, ona jim odpoví, že se ubytuje v místním hotelu a počká tam nějaký čas - postupně vidíme, jak se obyvatelé městečka začínají k činu přiklánět, ten co jí zneuctil začíná ztrácet všechny přátelé, už se s ním nikdo nechce bavit - nakonec v rámci hamižnosti se ho zbaví, čímž ukážou, co jsou opravdu zač - „modelové drama“ ukazuje vždy to nejhorší možné řešení Fyzikové - varuje před zneužitím vědy, odpovědností vědců - i vědec má podléhat morálnímu soudu - próza: Soudce a jeho kat - snaha ukázat zločin, jakožto společenský jev Bertolt BRECHT - žije v emigraci před Hitlerem, po válce se vrací do Německa, ale překvapivě do Východního - zde zakládá roku 49 Berliner Ensemble, což je divadelní společnost, kde se hrají jeho hry a je to velice slušně dotované od komunistů - ve svých hrách používá tzv, zcizovací efekty (Verfremdungseffekt), kdy herci během představení začnou mluvit přímo k hledišti v tom smyslu, že se jedná pouze o hru a že to není skutečný život Matka Kuráž a její děti - v tomto představení excelovala Helena Weiglová (manželka Bertolta Brechta) jako Matka Kuráž Frederico García LORCA - španělský dramatik, zavražděn roku 1936 stoupenci generála Franca - ve svých dramatech užívá lidovou slovesnost a ukazuje především zaostalý venkov: Krvavá svatba Pláňka Jean COCTEAU - spolupráce s francouzským hercem jménem Jean Marais 305
Podobné dokumenty
Padesát odstínů temnoty
Ach, bože. Já uvidím Christiana. Poprvé za posledních
pět dnů se mi nepatrně zvedne nálada. A
dovolím si pomyslet na to, jak se asi má on.
Chybím mu? Nejspíš ne tolik jako on mně. Našel si
novou s...
Písmo 1
Z písem, která se v této oblasti používala (hieratické, ugaritské, protosinajské) vytvořili ve 14.- 13. století
př.n.l. vlastní abecedu s 22 znaky pro jednotlivé souhlásky. Samohlásky se nepsaly, t...
Přiložený soubor
Tritona a rozkázal mu, aby zatroubil na obrovskou lasturu. Triton
uměl na ni troubit tak mocně, že naplnil troubením ovzduší celého
světa. Zatroubil a vody začaly ustupovat, řeky vstoupily do svýc...
AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE
takové zkoumání může přinést zajímavé poznatky a pomoci překonat některé
myšlenkové stereotypy, které v hudebně teoretickém přístupu k soudobé hudbě
uplatňujeme. Je ovšem třeba netrvat na koncepci ...
podoby Karla IV. - Extra Publishing
král se nerozpakoval výhodně zavazovat vlastní potomky, k jeho cti ovšem
budiž řečeno, že se pro sňatkovou politiku propůjčil i on sám.
Při svém prvním sňatku s mladičkou Francouzkou Blankou z Valo...
Vývoj písma
jednotlivá slova (Jensen, Geschichte der Schrift). S pojmovým písmem se setkáváme už v kamenné
době a v nedávné minulosti se elo ještě při životě například u některých severoamerických indiánských
...
scénář - proradost
(Maruška vejde do prázdné chaloupky a okukuje kam to vlezla)
BABIČKA (jen hlas)
Jen pojď dál, dceruško, jen pojď, nikdo tady není. Neboj se. Máš asi hlad,
viď. Uvař si česnečku. Klestí je pěkně suc...