Cesta k lidem
Transkript
Cesta k lidem
MARTIN POCH Cesta k lidem C E S TA K L I D E M I/I V MARTIN POCH Praha 2015 Cesta k lidem Kniha vychází za finančního přispění Ministerstva kultury ČR Copyright © Martin Poch, 2015 Czech edition © dybbuk, 2015 ISBN 978-80-7438-129-4 5. 11. 2011 · Rodiče Muži se vypotáceli z kuželny nad slepým ramenem řeky zvracet na vytrhané pražce Děti pozamykané po bytech rozdělávají ohně v obývacích stěnách silou soustředěné mysli – mysli na děti! Sídliště o uhelných prázdninách panelová cesta, topoly a tanky místo Večerníčka mimořádné zprávy a nočník jako počítačová hra Servírka za pultem je známá z televize muži se šikují do fronty na podpis platit alimenty s kastrůlkem na hlavě 7 24. 1. 2012 · Počitadlo · Divušce Ve městě bolest neustává naopak, jako by ji domy chtěly reprodukovat – Co okno, to extrakce co zeď, to paradentóza co sklep, to zánět atp. V metru ti praskla voda zvuk rozrážení kuželek dovádí nás do Motola Na informacích nás zdraví infekce pomalu začíná působit výtah tě vyveze nohama vzhůru do toho nejmodřejšího patra bude tam bazén, pára, vířivka wellness v podzemních garážích 8 21. 11. 2012 · Hřbetní ploutev · Marcele Trneme v čekárně nad nedojedenou rybou pod stolem výzva od soudu dopis na rozloučenou podpis rodičů Odnášíš ze stolu za chůze diktuješ úkoly dupeš a třískáš nádobím jenže linoleum tlumí hluk Hrbím se jak kustod na přebalovacím pultu v rohu soudní síně a ty – po lokty v psacím stroji mezi zuby cedíš naši žalobu Sytíš se pěnou ze dřezu a digestoře před tebou je chodník z mléčně bílých pastilek ze střepů, jež seškrabuješ do koše Skvrny na ubruse už nikdo nevypere narcis v porcelánové míse se ani nehne v besídce panuje poledne a prsní žláza v krku Dál odmítáš vypovídat – 9 Abys mohla v klidu spát utíkáš uklidit koupelnu tiskneš tam na prsou do rána román Ráno mě najdeš v bojleru mlčím a jakoby nic hraju si v rozvodu užitkové vody Zbytek roku proležíme v ložnici v domácím vězení, na truc hladu zády k sobě jako dvě leklé ryby které nereagují na zvonění 10 30. 11. 2012 · Populační exploze · Kajmanovi Nahoře nad Klamovkou z růžových nebes zimy na lotosovou půdu lesa dopadl čínský altán betonový soprán boha bezdomovec kontrabas Dunivý, dutý, nasládlý dým hmyz se krčí při zemi ryby se popelí a zobou z ruky děti v korunách lezou po boltcích půda se budí a šustí sníh Poslepu pohledem rejnoka mapuju terénní nerovnosti smrt, srst, srnka, fotopast – půda se pokouší vzpomenout kde jsem stál před chvílí Postupuju systematicky co krok, to pagoda půda se sype a vrství terasovitá krmítka roje hojnosti Zachytávám se větví prokluzují mi jako s a z do křoví promítám znak krysy stromy se rozutekly les zalidnil potěr zpěv čelistí 11 28. 12. 2012 · Lék · Divušce I Plicní sanatorium v krasové jeskyni hanebně přetopený hrudní koš skleník, v němž se kurýruje topič černobýl, jenž hoří jako herbář smrt samovznícením v arboretu Topoly se osypaly skácely, zmuchlaly a zmizely v křoví jako davy lidí v nemocnici na kraji města Historické jádro zraje pro chemoterapii na náměstí se škvárovým hřištěm vyrážka vydává plody práce ohniště roznáší letáky, které nás poptávají V této hře na doktora mým úkolem bude lék tvým útěk ze sklepa pak si vyměníme dresy 12 II Požár jde s proutkem k vodnímu zdroji v bílém plášti jak hygienik klestí si cestu jak lidová pověst agituje a polyká pilulky – 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989 V domě s číslem popisným nula vyfasuju uhlák… nesu ho do lesa hledám se… vracím se s nůší plnou přípravků Herbalife Jak se do lesa volá, účast je čím dál vyšší a když jehličková tiskárna vydává recept tísníš se za plentou z kůže a kostí a nestačíš vdechovat toluen 13 28. 1. 2013 · Přímotop Objímáš kolena, vychládáš dřepíš ve vypuštěné vaně myslíš na kotel a přitom sklep sleduje tě slepě Kde by jinak visel krucifix kde by člověk čekal světlík nebo kam se upíná zázrak visí vzorek ústavního pyžama Vlasy houstnou ve výlevce ze sprchy se kouří všechna špína škvírou ve dveřích sesterny prosakují zprávy z města Střechu probíjí nakažlivý smích prší a latrína nemůže přestat na patře se blýskají kaluže povýšen na muže jsi schopen a odveden domů 14 17. 5. 2013 · Minové pole Je válka – probudíš se s husí kůží pod postelí hledáš nočník a pedály pianina (Škoda Fabia) Šátráš po stropě, je tam poklop klika, ventil, reproduktor nějaká vzduchotechnika nebo bezpilotní airbag Máš maskovanou postel na odstavné ploše čeká přívěs kontejner s mraženým zbožím s dezerty polní kuchyně Zatímco si olizuješ prsty usínáš za volantem – mír jak v tanku 15 17. 5. 2013 · Vzduchotechnika Opět s husí kůží pod postelí nahmatáš nočník a je klid – i pedály pianina jsou na svém místě Na stropě je pořád tentýž poklop klika, ventil, reproduktor všechno postaru, ale nadto zvuk svatebního pochodu Ze svatební cesty do tropů vybavíš si strach z létání zkoumáš prsty pod obvazem pak salutuješ, nevíš proč Zatímco ti sestra naklepává polštář airbag se znovu prokrvuje moskytiéra je plná moskytů dusno, že se nedá spát a pak – další výsadek 16 5. 6. 2013 · Přerušovaná soulož · Divušce Do zšeřelé pracovny zařízené jako dětský pokojíček vetřel se krtincem kulový blesk – pod karetním stolkem svědí skalpel a mraveniště pilulek Hrajeme Prší o to, kdo umyje zkumavky mám pocit, že tě mám přečtenou malíčkem se nimráš v mikroskopu a je ti vidět do karet Ze stropu nás zkoumá zelený roztok a my jakoby nic pijeme absint pipetou a jehličím po koberci kmitá stín nočníku a tobě se chce strašně na malou Hra pokračuje na dětském oddělení ve sklepě zrají ruské kuželky 17 10. 7. 2013 · Samsonova kašna · Kajmanovi I Vltavská kaskáda zpívá cesta je prach a štěrk a hlína přijela pouť a v sudu piva bílá pěna, hnědá sněť Sídliště, dětské hřiště, pískoviště nízký plůtek do výše podkolenky skákací hrad připomíná poníka reproduktor duní jako kalich Dole v Doudlebech se klubou zoubky bílé jako syrečky a hnědé jako mraky satelity zvedají pěsti na panelový ambit krev z nosu kape do cukrové vaty Země živitelka jihočeských rybníků brány dokořán a v přímém přenosu děravá skluzavka a pokakané plavky jako zástava v kárném táboře Kladkový stroj se roztančil jak tenkrát v Letech naši když jim zahráli tu jejich 18 II A tak s kručením v břiše a věncem buřtů kolem krku přicházíme k výdejnímu okénku kde kuchařka s tváří lva a otázkou Kolik knedlíků? – nás oddá Jihočeská veselka, talíř napadrť nevěsta lopatka, ženich smetáček družičky metají koláčové střepy bez práce nejsou broušené vázy ani květy – každý si ho radši ukousne než aby hanobil rasu nicméně pískoviště je uzpůsobeno pro zápas v blátě rozlišovací dresy nachystány na jedné hromadě kašna dáví pod stolem symfonickou báseň Šumava sídliště v plamenech žhne jak prvobytná klec a tak svět dobyl Budvar, turecký med nahradil ječný slad našinci zbyly oči pro pláč a v pet-lahvích domácí rašelina přírodní řízek se točí v mikrovlnné troubě jako mateřský jazyk lodžie se proměňují v dětské pokojíčky a spící falangy (tato strofa je ležící stéla) 19 III Hořké probuzení kdy půllitr podpírá lešení a celý vnitroblok kluše u žernovu v prachu, v štěrku, v hlíně, na šrot Zub za zub za zub za zub za zub zub za zub za zub za zub zub za zub za zub mezi zuby řev Naši dali góla slovo dalo slovo a rádo se poslouchalo v rádiu ve víru rychlovarné kašny opět zlátnou klasy spirála, anténa, hvězda, respektive stella cesta je vztyčena jako první máj co Čech, to muzikant kvasí – pošli to dál nejméně deseti přátelům! 20 29. 7. 2013 · Dobrodružství Poseidonu · Divušce Rozhodl jsem se. Už delší dobu mi to našeptává vesmír. Zítra se probudím jako zlojed – něco jako Belmondo, ten rošťák. Potřebovat budu lano, kotvu, počítač. Ne, lepší bude probudit se jako Spiderman. Jedině tak hravě zdolám Maják Ptyč, zachráním zachráněné a překonám arachnofobii. Na břehu Berounky ti splním každé přání. Pak rozděláme stan, nanosíme roští, opečeme tři špekáčky. Budeme filosofovat o té tmavé modré planetě tam nahoře. Naším stanem povede ranvej, nedozírná jako tunel Blanka. Na jejím konci najdeme dvě točicí židle, spánkový deficit a kočárek. 21 1. 10. 2013 · Blanka · pro babi Primátor Bém vystoupil na Mount Everest ale moje babi je Spiderman! Každodenní mrtvice LCD monitor zmodrá převoz krve, maso jede z bodu A do bodu B MHD do práce Na Spartě přistupuje škola rosa padá na vyhřívaný trávník jenž po večerech sekám vzteky až na betonový základ, dokud vzduch nebude zkypřený mák setý a svět hladký jako břišní stěna Polykám sliny těším se do tunelu zavíjím se do kokonu měním se v albína krevní skupina 00 22 3. 10. 2013 · Lekníny nad hrncem · Divušce Jak řekl developer nech trávu růst a zhluboka dýchej na rtuť na prstu Máme zaseto pod dekou bělmo a beton z ložnice do dětského pokoje je to coby kamenem dohodil Je prostřeno plovoucí gril jako dlaň lekníny nad hrncem digestoř s ušima 23 15. 11. 2013 · Pořadník na dítě Tak jsi dozrál v muže začínáš se opakovat muži se vypotáceli ze všech heren Čas od času vytopíš pojem krbu a mizíš ven do zimy zametat za sebou obzor azurovou obrazovkou Hřeje tě kůže stažená zaživa dálkový ovladač co přepíná mezi dokumenty o tundře a touze Slunce rozpálené doběla jako ohniště neboli tonzura v zemi raší zákopy a chámovody nory připojené do nozder 24 21. 11. 2013 · Vřídlo II Kyselý déšť vtrhl do města škubl sebou čáp – a sněží první krůčky alou do krytu Pohledový beton do tmy sníh v dásních pod kutnou uhelnatí na ledové brikety Lid se tísní kolem kašny ve které se topí kostmi takhle ostrov nevytopíš musíš udělat komín – světlík Pak budeš světélkovat v davu jako pach spálené gumy – bílý kůň nad chladicí věží boží dar i kořist 25 28. 11. 2013 · Dítě na palubě Kyklop za volantem mozek žena holé neštěstí muže muž na sedadle smrti úsek častých dopravních nehod pohled ve zpětném zrcátku řasenka jež nesmí mrknout každé mrknutí stěrač hlavy skrze háčkovaný přehoz mlhy zatéká do podvozku mozkového oko v hlavě protáčí se závit vzadu návěs na něm týl předkus který instinktivně vymršťuje ruce před sebe kurníky to mají v genech podoba vejce vejci airbag neboli autobus plný volantů na který nasedáme s vědomím je zpožděný ale dožene to spánek soulož dokonce udělá náskok kruhy pod očima náledí vyděšený výraz u porodu 26 3. 12. 2013 · Dálková světla Zaklíněný bizon v puse prstem po mapě prérie v zeměpisném kabinetu výslech o neomluvených hodinách Vanitas globusu volání divočiny těžký průmysl volba povolání Společné focení s učiteli zpocené ruce kolem ramen pokusy o věčnost v kotcích Pak už jen oslnivě světlá budoucnost bělmo červených očí rojnice za rojnicí infračervená kamera 27 14. 1. 2014 · Pavučina Dům zmizel v digestoři zápach se zdvojnásobil vadná vzduchotechnika Šťastnější jsme v džungli když v maskáčích rukujeme do masny když partyzán před vytahovací tabulí v Lascaux mlaská a učí nás vyslovovat první souvislé slabiky jako je pyré či carpaccio, aspik, kalašnikov… Někdo zvoní, jdu to vyřídit – ze všech bytů vystřelily stíny pod lustrem se rýsuje zvon a ozón překypuje hmyzem a ovocem 28 23. 1. 2014 · Autotomie II · Magdě a Svěrákovi Ta tam je má končetina má končina můj konec můj ostrov loučka rozptylu Ta tam je tvá končetina tvá samota tvůj dům tvůj ráj záhon vzhůru nohama Setkáme se nad studánkou v zastoupení dvou svědků a jednoho břehu jakmile na vodě vypukne ohňostroj dosáhne láska až na dno až za hrob 29 23. 1. 2014 · Slaný pocit Procitl jsem na krabicích s kartony cigaret cizí, domácí a jiné provenience. Máma doplňuje zboží. Kuchyňským nožem vysvobozuje tisk, jako by škrtala zapalovačem nebo rozdělávala oheň. Svítilna dochucuje tmu. Přímotop praská a hřeje míň než tranzistor. Se svítáním připlouvá první zákazník. Jmenuje se Terezka. Pro vadu řeči nemá příjmení, dokonce ani pohlaví. Den co den ze sebe vysouká své nevýslovné přání, nekonečně temné jako řada vagonů s tabákem Dunhill. Odchází s kusovkou a na váze je opět příměří. Usínám jako balík novin, jež rozebere ranní směna. Hroužím se do dějin, dokud mě neodvedou tam, kam moře. 30 7. 2. 2014 · Kolaudace · Divušce Na kopci nad motolským hájem na konci světa za mototechnou na nás čeká developer – pejskař s latimérií podivnou Ohňostroj v přístavu šampaňské na prahu co na srdci, to za zuby na plicích trvalý příkaz Na konci mola tiká kyslíková bomba nádech a polibek pod vodou Chobotnice nám setře sůl z čela a třicet let uteče jak vojna 31 17. 2. 2014 · Asymetrie II · Ulitě Nemocnice Motol je mimo provoz co patro, to pole a molo nekonečno metrů čtverečných moře s výhledem na sonar Srdce s železnou nutností zdviže vrže jako nález, jako lešení po kterém šplhá syn vrchní sestry té, jež je náhodou ve službě 32 21. 2. 2014 · Mravenčí práce O tom, že všechny cesty vedou do Motola, nesvědčí jen davy poutníků v podzemních garážích. V přilehlé ubytovně Jerusalem je pojem léku tak dusivý, že vzbuzuje nutkání potlačit kašel a hrozí přerůst v epidemii. Zatímco si města vyměňují místa a lidé nemoci, zřízenci v oknech vyklepávají nafukovací matrace. Světlo se práší a v ulicích je jedno velké hemžení. Spádová oblast je na nohou – vrší očistcovou horu, která ne a ne dosednout. Děti ve výtahu se vyptávají sestry, kdy je pustí domů. Na každém patře znovu a znova tentýž ultrazvuk. 33 15. 3. 2014 · Pole · Péťovi Louže byly neschůdné a ulice svislé jako varhánky na bříškách prstů. Na teploměru sto osmdesát jedna stupňů, na obzoru rovnostranný útvar. Už jdou, jeden kulhá. 34 17. 3. 2014 · Umělé oplodnění · Divušce V hlavě jak v digestoři – nad kahanem zub moudrosti šedý zákal s nádechem patiny protokol v šedé kůře stromu Uzavřený okruh ve střevech kořeny na uhel, žaludek na vodě a v něm močový kámen mudrců jak světloplachá larva Země pod nohama v duchu kalkuluje HDP na hlavu, naději na dožití inkubační dobu, počet varlat 35 22. 9. 2014 · Jeskyně Martina · Svěrákovi Nejdřív si seřídili čas otec své kapesní cibule syn své sluneční hodiny otec vrhá stín za kopec Každý po jedné svítilně syn v pozici pozorovatele otec směřuje k horizontu událostí nahoře za řekou teskně hučí Amerika na zamračeném nebi se leskne jeskyně Occamova břitva aplikovaná na teorii provazů vody rozzářený úsměv romantického poutníka od Friedricha Otec slaňuje bicepsy jistí lano které dosahuje rychlosti světla v absolutní tmě Vesmírné chodby a jako zcizující efekt do propasti padá ozvěna Jesse James, teorie strun Saturn, žluč, melancholie všechny ty rady do života které lze vybrnkat na bendžo Jako – jaký otec, takový syn taková klaustrofobie jako stínohra s malým kašpárkem na motivy dětí 36 25. 10. 2014 · Doupovské hory II · Divušce Ti nejhorší, na odpis, zkrátka odpad ti s vadou těla a vykloubenou čelistí spatřili světlo světa v Ostrově nad Ohří ve městě s vyhlášenou porodnicí ve spádové oblasti popela Po stráni kus za městem za řekou kde jinak není nic než jedno velké cvičiště kutálí se postavy jako na běžícím páse Narodit se sem je trestem tak strašným že celý okres vymírá v úzkostech aby nezplodil dalšího vojína 37 27. 10. 2014 · Černá stavba Kdesi cosi čas bezčasí jakýsi katastr nejspíše městys číslo orientační bod okolo nuly určitý údaj iniciály XY Nějaké něčí něco nikdo se k tomu neměl pes se venčil v kopřivách stráň klesala a stoupala strmě lesopark čtvrtil polední opar zorné pole porostl břečťan osobně se dostavila kontura aby ti vzala míru na uniformu Na černé skládce najdeš kufr diář, cement, rukavici, urnu černou plastovou nábojnici všechno z druhé ruky Krčíš se v zákopu a čekáš buď výstřel do týla – nebo kopanec mezi nohy vykastrovaný až na půdu 38 13. 11. 2014 · Outdoor · Divušce I Je to jako epidemie – vždycky když vyrazíme na houby otěhotníš jako klíště Ostatně, máme pro to všechny předpoklady i povolení rozdělávat oheň na území lesa Vždycky když máme plodné dny pročesáváme terén odděleně chodíme najisto domů si odvážíme jehnědy Dnes jsme tu načerno mrzne, zmokneme na kost místo dětské ozdravovny nacházíme jeskyni Vstup je tak úzký že nehledě na sebe musíme mrdat až do svítání 39 II Jsi březí a slepá klopýtáš jsem fotopast ve středu lesa jezevec ve skrčené poloze je úplněk o dvou chodech Nocleh strávíme na nohou budeš pokojská, máš noční já jako ostraha budu do rána vymetat roje světlušek a štěnic Slunce je pod dozorem sem tam se blýskne piha šišky a varlata na girlandách stromy v pruhovaném Slavíme, přestože nevíme co ale máme pro to všechny předpoklady V ústech se sbíhají svině růžový pach hnoje v květu recept na vývar z kostí který se vymyká z ruky Jsme na mizině o hladu bez hlavy v jeskyni s baldachýnem v lidovém kroji pařezu a padlí 40 III Naši stříbrnou Fabii jsme našli po hmatu za snížené viditelnosti je takřka neviditelná Štěrková cesta nás vyvádí z lesa v otevřené krajině se náhle rozšiřuje a získává parametry dálnice která prochází středem světa Leccos se za tu dobu změnilo budovy jsou o patro vyšší ulice řádově širší a delší jen davy jsou stále v tom V zácpě se k sobě tiskneme tak silně že nás budou muset vyprostit jeřábem krouživým pohybem proti směru hodinových ručiček izolovat a umístit do karantény 41 20. 11. 2014 · Usedlost Ledce · Divušce Modré plochy vodstvo červené plochy les bílé plochy svatba dítě na cestě Místo bydliště místo narození místo spáleniště hostina na přebalovacím pultu raut zaparkované chodítko dálnice za domem 42 24. 12. 2014 · Jezero Medard V pohybu bez cíle, bez zaměstnání, daleko od lidí. Chůze po hladině, dech ve formě nerostu, pěchota skalních kostí v dutině lebeční. Masokostní moučka, válec, hlušina a drť. Zhutnělá pěšina k úřadu. Jsou Dušičky: náměstí pustne, voda v kašně houstne, automat na svíce je plný mincí. A je po slavnosti: věčné světlo se krade podloubím, za nejbližším rohem zapadne do suterénního solária. Ještě je neděle, ale co nevidět fasády vyklidí pozice, slepá okna nonstopů rozeberou improvizovanou tribunu, zelenou výzdobu odvezou tanky do tropů, kam se přesunula tradiční výroba betlémů. Z města zbude podium – čtverec věží s vyhaslými světlomety, čtyři varné spirály na čtyřech turniketech. Noční klid: průmyslová kamera nahlíží do šaten, kyvadlová doprava upravuje terén, bezdomovci klestí frontu k detektoru kovů. Cítíte to mravenčení? Panelová cesta se chvěje… Otec je dlažbě. Svobodná matka na mateřské dovolené. Dobrovolník na kase… Příjemný kolektiv, ruce-sbíječky, nohy-posuvník, jazyk za zuby, letmý polibek na dotykový displej. Materiál sténá a země se poddává jako krajkový volán při draní peří. Nástroj zpívá a siréna naplňuje útroby rajským plynem… Příspěvek na bydlení odpočívá ve skřínce, dítě u prarodičů. Na vrátnici nedohledno: rodná ves kdesi ve vesmíru: v teple ubytovny azurová záře monitoru: webová kamera ve vysoké peci: adresát nezastižen. Z hygienicko-technických důvodů je celé město na firemní rekreaci v dole Merkur. Centrum se leskne jako zlatý důl pyritu, do kašny prší sklářská hlína a kusy plexiskla. Hladina se hemží stopovými prvky života jako černozem na Marsu. Jezero usedá na dno, ale při bližším ohledání připomíná korálový útes. Na jeho povrchu perlí bílé kukly tuku. Alimenty slibují plnou penzi – na jachtě je vedro jako na šachtě – vůbec tu neprší – srdečný pozdrav z Venuše! – a kolektiv. 43 20. 1. 2015 · Na stavbě · Divušce Dohodli jsme se, že doma nebudeme kouřit, jinak se fantazii meze nekladou: obývací pokoj s kuchyňskou linkou a vysněnou knihovnou, ložnice otevřená do zahrady, dětský pokoj zařízený jako pracovna. Zdi zatím necháme holé a místnosti nevybavené. Do začátku bude stačit jeden kancelářský stůl, dvě zahradní židle, běžné připojení – a můžeme pracovat z pohodlí domova: v teple zimní zahrady splácet hypotéku, úspory ukládat do sklepa nebo čerpat benefity, jako je celoroční dovolená či mateřská renta. Vidím to více než reálně: v ruce šampaňské od developera, ty a já za bezpečnostní folií, naše zakrslá kolie na předzahrádce vyškubává plevel jako robotický vysavač… Můžeme poptat malíře, aby nám opticky zvětšili byt. A zatímco budou bílit, vyjdeme si na čerstvý vzduch. Obejdeme jeden blok a budeme se strašně bát neznáma. Od té doby, co utichla výstavba, je slyšet pouze krematorium, které odplouvá do teplých krajin a na jeho místě doutná věčná míchačka. Nad jezírkem víří hejno letáků jako kolem křišťálové koule. Vidím nás, jak si zřizujeme antikvariát: vyklizené kolumbárium, já vzadu ve skladu, ty vpředu u pultu, kde nabízíš své pigmentové pihy. Děti se rozutekly do vesmíru jako mravenci. 44 20. 1. 2015 · Cizinecká legie · Divušce Až bude po všem, pažitko až se zařídíme v novém bytě sfouknu z tebe pyl a skelnou vatu sbalíme moskytiéru a stan pro tři osoby V ložnici vyvěsíme závěs ten žlutý s motivem maskáče přenesu tě přes práh jako třísku na patě jako rovnoběžku nebo samopal Budeš našlapovat v písku jako broušená váza naboso v tropech dokud nás nerozdělí výkřik voyage, voyage! racek ve francouzském okně 45 27. 1. 2015 · Irtyš – Ob Je leden až na dno až na kost obnažená hlína sousedské vztahy na bodu mrazu a voda jako ruský standard V zamrzlém rybníce uvízla Volha na zemní plyn tvůj syn už se nemůže dočkat až půjdete bruslit Je červen a nevycházíš a když – solit chodníky říkají ti smotritel' na poště máš nález – výpis z katastru 46 28. 1. 2015 · Jako pěst na oko Starý rezavý ropovod mezi Hůrkou a Lužinami občas v něm vypadne proud obraz, zvuk, pas, doklady – Starý rezavý tubus metra s výhledem na centrální park modřinu rybníka, soukromou pláž – kouřová skla stažená zaživa Mezi Malou a Velkou Ohradou je vidět balkon s ukrajinskou vlajkou – francouzský polibek ve dveřích Mezi Malou a Velkou Ohradou metro vytlouká klín klínem – v depu nás lustruje policie údajně za ten obscénní přízvuk 47 17. 2. 2015 · Cesta k lidem Vypravuju velkolepou pouť – výpravu na ostrov suchou nohou. Zvu každého – kromě mých nejbližších. Zvu jen přátele – je to pohodlnější. Sraz na určeném místě – všichni to tam znají. Melu o tom pořád dokola… Samozřejmě počítám s tím, že nikdo nepřijde – čas je relativně vzácný a není kdy. Kromě toho jsem špatný prorok: bude to zábava! Předstírám, že jdu s dobou, ale ve skutečnosti se brodím. Přátelé to pochopili a nechávají mě rozptýlit se v davu, aby rodinná oslava mohla začít tam, kde přestala… Jenže pak mě překvapí cizinec: ptá se, na které straně řeky najde Dětský ostrov. Odpovídám bez mrknutí oka naučenou frází: you are welcome! Zbytek života se divím, jak dokážu být zdvořilý, ačkoli vlastní rodinu bych rozdal. 48 18. 2. 2015 Je po návštěvách. Bude se podávat večeře. Pohled do výtahové šachty, který snese jen zřízenec, odhalil lístkové katalogy anamnéz – citlivé údaje, jako je tajemství šéfkuchaře, rozpis nočních služeb nebo kalendář kolumbária. Čekárna přechází v nekonečnou spleť zázemí. Talíře a nočníky noc co noc mění majitele. Měsíc má dozor na každém patře. Okrasné jezírko hasí věčný plamen sepse vápnem. V kotelně se leskne tuk a srst spících kotlů opět líná. Albín člověk potkává albína přízrak v modrých montérkách. Máchnutím skalpelu s duhovou vlečkou je ráno. Návštěvní hodina. Vycházky po areálu naslepo. Pozůstalí nacházejí rozdupaná ohniště, doutnající uhlíky, počůraná mraveniště a díru v plotě. Kontejnery na tříděný odpad přetékají barevnými obaly. Dětský koutek je na tom podobně. 49 18. 2. 2015 Nemá pojem o čase, nemá jméno, nezná se a nemá k tomu důvod. Neví, co chce, a nakonec nechce nic. Askezi má hluboko v genech jako dnu. Zná jen své bydliště (poustevna) a zaměstnání (wellness). A jsem to já – živnost stará jako nástěnná jeskyně. Z bájných mýtných bran se dozvídám, že bohatství zavazuje, ale život je lektvar, který protéká mezi prsty jako chrupavka; že chudí, kteří neznají dne ani hodiny, jednou převezmou grunt a znásobí výnosy uranu. Ovšem kdy a jak, to ví jen eunuch a jeho potomci… Čas je mravenčí práce zdravého rozumu, osud čirý nerozum a tělo jako hrom je genius loci… Čas stojí na vodě, jež vydala květ. Obsah sila těká, lze ho čichat varlaty. Hlídač má zloděje na očích, na nich stoický klid hlízy. Kroupy bubnují na plech carpe diem. Sběr pokračuje mimo dosah kamery… Mouchy masařky přetékají z kalichu na květ, z mrvy na prst a ze tmy do úst. Končetiny taktak dosahují hmat, zatímco vesmír prohmatává podvěsek mozkový. Kůže je poseta namátkovými vrty. Bradavky se ptají po izotopu masového hrobu, zatímco oči přecházejí náměstí, kam se sbíhají všechny cesty jako na zavolanou: Do tmy budete doma! Ty, ty, ty! Nad každým vchodem ultrafialový odér čili znamení červené lucerny. Omamné slovo syn, tiché jako směnárna v podloubí, kašna na zemní plyn, stánek s jedlými kaštany, vodní pistolka na povel a jiné. Svatozář máš pod čepicí, myšlenkou požádáš tmu a budeš okamžitě povýšen… Jen chtít, jen chtít, jen chtít! 50 21. 2. 2015 Prapor bezdomovců. Pochodně v útvaru křoví. Les kapalný dusík. Vítr toluen. Požár mlčí, éter řve. Náletové dřeviny a nalepovací ptáci. Nemocnice praská ve švech, že slyšíš populační implozi. Sterilizované nástroje v uších. Sterilizovaná cikánka ti věští brzkou svatbu a kopu dětí. Škvárové hřiště zčerstva zasněžené rýží. Po obřadu následuje hostina, po ní raut a po něm potlač – dětský dort poštou do dětského domova. Lampiony štěstí tetelí se ve vesmíru. Člověk se opět překonal. Zátiší s příčnou flétnou u ucha. A. Klid zbraní. 51 16. 3. 2015 Děsnější není projít areálem v noci, za svitu lamp, které v půli kopce náhle setne tma: když asfalt mokvá a hlína stoupá do hlavy, když na tebe stráň dobrodružně pomrkává: za mnou, tudy, tam! Za každým kmenem vlají zadní vrátka a hroby voní jako krmítka. Mnohem palčivější je den nato, za svitu ptáků, když se v půli kopce – vždy nečekaně – do sítnice vpálí odlesk jezírka. Svatyně vyvrhuje útroby až z paty komína, zatímco ty teprve kráčíš do práce. Zase jsi zaspal, jsi z formy. Ale je v tom jistá úleva, když vidíš, co všechno ještě dokáže plnit domácí úkoly: stromy se vzpírají, hnízda jakžtakž drží tvar, jámy vystavují komíny. Cesta se svažuje, takže hlava plní funkci těžiště a nohy pracují na volnoběh. 52 17. 3. 2015 Nádraží Praga Wschodnia, šest vagonů odstavených na vedlejší koleji. Okna zaslepená, šedý nátěr, jídelní vůz s prošlým datem spotřeby. Stojí tu už přes půl roku. Den ode dne rezaví. Ani se nehnou. Něco tají. Jen dráty letmo posunkují: něco o vysokém napětí, o nuceném výseku, o humanitární pomoci, o dárku z velké dálky atd. Vlak o šesti vagonech a o tisíci patrech, nebo trup sestřeleného letadla? Náhradní dopravu zajišťují nízkopodlažní autobusy, které s tebou pendlují až na konečnou, poslední výspu civilizace. A tam, kde skončí žhavý asfalt a začne požární noc, svou samotu už poznáš: bude to ráj na pohled. Zbytek dojdeš pěšky – s plnou polní a svou trochou kovošrotu. Místenku máš u okna. Nezapomeň vystoupit i s bagáží. Jdi přímo za nosem, jako se zkracují koleje. V úběžníku uvidíš hromadu klád. Vejdeš do Katyňského lesa – koruny tam plní zážehový motor, to poznáš, hnízda tam mají křídla a mýtinu okupuje výkupna kovů. Na plotě visí ceník i jízdní řád. 53 17. 3. 2015 A pak, ze dne na den a bez ohlášení, vagony zrekvíruje mlha. Na každé cestě v zemi se objevují neoznačené železniční přejezdy. Jeden každý metr čtverečný zdobí černá páska v rohu. Netušený střet oceli a živé masy se hrne po ubrusu bez ohledu na místo a čas. V každé domácnosti hrozí hromadná havárie. Na živých plotech popínavá panika. Dálková světla v obývacích stěnách. 54 22. 3. 2015 Hotel Městys, lůžkové kupé, noc za nocí v téže dusné noclehárně. Pěšinky ve vlasech mají zalepené oči. Čáry života se snaží rozčesat prst na ústech. Slunce v suterénu rozvařuje vodovodní řad. Marná práce. Všichni ještě spí, spí jako polena, spí zadarmo a upíjejí mazut vzduchu. Zdá se jim o mzdě, ale pracují jen za byt a na úbytě. A když zazní siréna – další minuta ticha, další infuze minula… Čas jiskří a láme se jak plástev v psacím stroji, ze kterého neochotně vylézá anamnéza: tělo má nekonečně mnoho jiter – vrásky, vlásečnice, nitě. Příliš mnoho not. Chrapot a sípot – mnohohlas, jenž se ptá po lese, kde se pleť zazelená, kde si keř vybaví velký třesk a kámen svého mudrce. Milenci v řecko-římském stylu doplňují zboží do krmítek pro vysokou zvěř. Dobrá práce. Noc plete rybí cop ulic, ale větve ukazují shodně na mýtinu s vulkanickým jezírkem, v němž se odráží pyramida krevních konzerv. Pěšina míjí spací vozy, kudy tlačím prázdný vozík. Chodba pokračuje napříč oddělením, na konec jeskyně ke krbu pod skalní římsou. Všichni spí, jen můj šílený bratr leze po stropě – češe lustr a z uzlů na provazu předčítá mým sestrám román: hlavu vzhůru, vypnout prsa! 55 24. 3. 2015 · Mosul Anděl smrti je, zdá se na naší straně můžeme v klidu ležet nebo si na lůžku pěstit závěť Orloj nelhal – blíží se doba kdy nemocnice Motol bude viset na seznamu světového dědictví pod přezdívkou Černá vdova Na všech sítích selfie z krematoria – v pozadí české modelky – modrá, bílá, ropa na všech zdech špehýrka 56 30. 3. 2015 Vrchní sestra Nováková – Nováková za svobodna, vdaná jako vdova. Nováková jako jeden muž. Oči má růžové a na pozadí krevní obraz člověka. Je synonymem něhy. Jejím charakteristickým rysem je čelenka, kterou si nasazuje pouze v civilu. Pod čelenkou sladký úsměv – nasycený roztok soli ve slinách. V dětském pokoji vybaveném kancelářským nábytkem přechovává celou rodinnou sbírku nálezů od moře: na vnitřní straně stehen perleť, zrohovatělá kůže na patách, povrch s lehkým nádechem éteru, zátěžový koberec s vytlačeným obrysem hvězdice. Dům rodičů se krčí ve srážkovém stínu čedičové hory. Skalní výběžky a výchozy připomínají ostruhy, vezikuly a vysloužilé dívčí lodičky. Druhou polovinu hory tvoří zatopený lom, kam – jako by to bylo včera – zahodila klíč od domova a přívěsek mořského koníka. Pátrací psi dodnes kňučí nad kaluží. Stopy dodnes mizí v houštině. Malebné panorama maloměsta je dnes plné popálenin. Jako všichni nezvěstní i vrchní sestra žije přechodně v jeskyních, plní noční služby a dálkově studuje v zahraničí. Její doménou jsou chodby a úniková schodiště, výtahové šachty a každá céva v koutku oka. Je členkou odvodní komise vojenské správy Motol. Jako vedoucí výzkumu má právo veta. Když odebírá vzorek, udržuje minimální odstup. Když zavádí sondu, nevíš nic. Ve volném čase točí porno. Je synonymem něhy. Nikdo jí nikdy neunikne a s každým je hned těhotná. 57 MARTIN POCH Cesta k lidem Redakce Jaromír Typlt Korektura Markéta Hofmeisterová Grafická úprava Jan d’Nan Tisk Akcent, tiskárna Vimperk s. r. o. Vydalo nakladatelství dybbuk (www.dybbuk.cz), Jan Šavrda, Lamačova 840/18, Praha 5, roku 2015 jako svou 239. publikaci. Vydání první ISBN 978-80-7438-129-4