moudry našich Vašich ratolestí

Po celý rok vodníček…
…sbíral mísu perliček…
našich/vašich dětiček…
ZÁŘÍ
Vendulka: „Romčo, lehni!“
Romanka: „Já si nechcu lehnout.“
Vendulka: „Lehni, nehrej se. Jsme ve školce a ne doma.“
Tomášek Ch. po svačině.
Tomášek: „Teto, já už jsem to zblajzl.“
Děti vedly debatu o domácích mazlíčcích.
Terezka M.: „Nevíš, co pro mě Asta znamená. Každé její hovínko bylo vzácné.“
Učitelka: „Mary, my ti budeme muset vyčistit ouška. Paní učitelka Danka má takovou vodičku a když děti
špatně slyší, tak jim musí vyčistit ouška, že děti?“
Zuzka: „Ano a my si doma čistíme uši šušňošťourem.“
Matýsek: „My pojedeme do Brna a možná tam budeme mět delfínka.“
Učitelka: „Živého?“
Matýsek: „Jo.“
Učitelka: „Vy se půjdete podívat na živého delfínka?“
Matýsek: „Jo a mamka ho dá na vodítko?“
Učitelka: „Na vodítko delfínka?!...Delfín je pejsek?“
Matýsek: „Jo.“
Koncem září Natalka pár dnů plakala, při příchodu do školky, spolu s mladším bráškou, který si na školku
zvykal.
Natka: „Paní učitelko, viděla jste, jak jsem přišla?“
Učitelka: „Ne, Naty, jak?“
Natka: „Že jsem neplakala.“
Učitelka: „To jsi šikovná.“
Natka: „A víte, jak jsem to dokázala? No prostě mám strašně ráda tu přírodu a to mně pomohlo.“
ŘÍJEN
Honzík: „Mě bolí v krku.“
Učitelka: „A co je Vítkovi, že je doma?“
Honzík: „Kašle.“
Učitelka: „Tak to jsi to asi od něj chytil.“
Honzík: „To ne. Jeho v krku nebolí, on jen kašle. To spíš od maminky. Nebo od záchodu, my na něm
nesplachujem.“
Eliška V.: „Dívala ses na Malého prince?“
Terezka M.: „Jo, já to mám jako knížku.“
Eliška V.: „Tam bylo, že had tahal kytičku.“
Terezka M.: „Konečně něco origálního, že to není pro malý.“
Učitelka kreslí Vojtovi draka.
Vojta: „Tos nakreslila špatně! Já nechci takového, který lítá. Já chci doopravdickýho, s hubou….“
Děti ležely na lehátkách a za oknem pracovali dělníci.
Učitelka: „Pěkně si lehněte.“
Eliška V.: „Pán už se na nás dívá.“
Terezka M.: „A taky by radši ležel místo toho pracování.“
Nádoba s mlékem u svačiny už byla prázdná. Sebíček chtěl, aby ji učitelka doplnila, aby si mohl nalít do
hrníčku.
Sebíček: „Uděláš?“
Učitelka: „Jasně…“
Učitelka nalévá plnou nádobu, aby bylo pro všechny děti. Když je mléko do poloviny, Sebíček vykulí oči a
křičí.
Sebíček: „Stačí!!! To je moc! Slyšíš? To je moc!“
Terezka M.: Paní učitelko, my vám uděláme masáž.“
Eliška V.: „Jste náš první zákazník, tak to máte zdarma.“
Terezka M.: „To je zdarma pro ty chudé, jako jste vy.“
Učitelka: „Co to znamená – rozmazlený?“
Terezka M.: „Že si myslí, že ostatní pro něj budem makat a chce jen to nejlepší.“
Eliška V. a Anetka sedí na záchodě…
Anetka: „Eli, ty tlačíš jak při porodu!“
LISTOPAD
Hrály jsme pexeso a učitelka domlouvala s uklizečkou komu nachystat lehátko.
Amálka: „Paní učitelko, zaspali jste.“
Anetka: „Protože jste hodila řeč.“
Učitelka: „Vojto, dnes z té polévky moc mít nebudeš. Ta zelenina je tam moc nadrobno nastrouhaná.“
Vojta: „To neva. Já to vyhrabu. Já to umím vyhrabovat.“
Natka: „Můj táta bydlí v kamionu. Má tam ředitelnu.“
PROSINEC
Anetka: „Čerti existují, chápeš to?!!?“
Elijášek: „Neexistují!“
Anetka: „Existují!“
Elijášek: „Neexistují!“
Anetka: „Existují!“
Elijášek: „Neexistují! Tys nějakého viděla?! Já ne!“
Anetka: „Ty jsi asi vážně debilní. Oni chodí večer až úplně potmě!!“
Elijášek: „Ale já ponocoval! Úplně dlouho jsem ponocoval a nic!“
Adélka: „Matýskovi ten Mikuláš spadl za topení.“
Učitelka: „Maty, proč sis ho nedal do skříky?“
Matýsek: „Dával, ale já….já…mám díravé ruky.“
LEDEN
Anetka: „Proč mě Peťa neposlechne a vás jo?
Učitelka: „No on to tak má. Že některé věci dělá jen s učitelkou.“
Anetka: „Já až vyrostu, tak budu paní učitelka a Peťa mě bude poslouchat.“
Učitelka: „Peťánku lehni si.“
Peťa nic…
Kuba: „Já ho tam jdu spacifikovat.“
Učitelka: „Měla babka vrabce v kapse, vrabec babce v kapse píp. Zmáčkla babka vrabce v kapse, vrabec
babce v kapse chcíp.“
Vítek: „A pak z něj zbyl…“
Učitelka: „No nic z něj nezbylo Vítku, on chcípl.“
Vítek: „A pak z něj zbyl mastný flek.“
Učitelka: „No vidíš, jak ti to pěkně vyšlo. Tady je Baltazar, Melichar a chybí?“
Mareček: „Šašek.“
Terezka M.: „Dnes k nám přijde návštěva, která chodí málo. Ona totiž chodí, jen když uklidíme. A my moc
často neuklízíme.“
Romanka sedí asi 15min. na záchodě.
Učitelka: „Romčo, to není možné. Už musíš být dávno hotová!“
Romanka: „Nech mě! Půjdu, až vytlačím toho bobka!“
Honzík: „Marek se udušuje. Nechce zůstat na světě.“
Děti se chystají na lehátka.
Vojta: „Paní učitelko, já nevím, kde mám pelech.“
Honzík: „Nechcu žalovat na Vojtu, ale asi budu muset…“
ÚNOR
Mareček: „Maty co se tak díváš…nějak….ztraceně.“
Učitelka: „Kdo si chce vzít tento plakát? Když to maminka dovolí, tak můžete. Některá maminka to nemá
ráda a některé to nevadí. Tak jestli vám to dovolí, tak si ho někdo vemte.“
Elička V.: „Moje maminka to nemá ráda. My totiž máme doma úplný binec.“
Prohlíželi jsme si knihu o lidském těle.
Učitelka: „Co je toto?“
Kluci: „Mozek.“
Učitelka: „Správně.“
Vítek: „Paní učitelko, víš co? Kdyby jsme neměli mozek, ale piliny, tak by jsme nemohli mluvit.“
Holky pomáhaly učitelce a dostaly za to bonbon.
Romča: „Rozbal mi to, to jde ztuha tohle kokino.“
BŘEZEN
Kluci si staví dům z pěnových kostek.
Mareček: „Teď vás to zavalilo, všichni jste mrtví.“
Elijášek: „Já se kouknu na počítač, jestli jsou všichni mrtví…ty nejsi, ty nejsi, ty nejsi.“
Mareček: „Ne, to je jen reflex. Oni jsou mrtví, to je jen reflex.“
Romanka si škrábe vyrážku a chce říct, že ji to leze na nervy.
Romča: „Ty blechy mě fakt nutijů na nervu!“
Vítek: „Neříkej mně to, jinak nedostaneš včera sto kokin!“
Učitelka: „ Kubo kousej, ať to stihneš sníst, než půjdeme na procházku.“
Kuba: „Koušu…to mi přidává sile.“
Janeček: „Paní učitelko, já vám poradím. Udělejte pracovní list, nakreslete vajica a děcka je budou
vykreslovat. A ten kdo to vymyslel, to jsem já, ten to dělat nemusí.“
Sebíček: „Jsem úplně zpocená trošku.“
DUBEN
Vojta: „A laskavě už mně neříkej Dvojto. Já ti taky neříkám Ščepán. Líbilo by se ti, kdybych ti říkal
Ščepán? Tak mi neříkej Dvojto!“
Na procházce děti sbíraly kytičky. Na zahradě jednoho domu byla pampeliška.
Matýsek: „To nebudeme za plotem podávat, protože nejsme žádné Saxány.“
Učitelka: „Gól! Jedna-nula.“
Vojta: „To neplatí!“
Učitelka: „Jak to?“
Vojta: „To neplatí, protože vy jste veliká!“
Učitelka: „Kubo! Tys Vojtu lisknul?“
Kuba: „Jo, ale to Amálka mi to řekla.“
Učitelka: „A ty nemáš vlastní hlavu? Ty nevíš, že se to nesmí?“
Vendy: „Ty máš svůj mozek. Přemýšlej tím mozkem!“
Učitelka: „Jdeme na zahradu, běž se vyčůrat.“
Sebíček: „Ale já nemám čůránky.“
Učitelka: „Kdy je vaše maminka nejšťastnější?“
Kuba: „Když jdu ven za děckama a ona má klid.“
KVĚTEN
Lucinka S.: „Paní učitelko, já už jsem si to asi rozmyslela. Já jsem toho Fanoška nesnášela, ale už ho snáším.
Mně se už aj líbí, já ho asi miluju.“
Matýsek: „Dívej se na to, jaký to je chňapadlo.“
Eliška P.: „To není chňapadlo! To je jeřáb, ty troubo.“
Sára: „Já bych chtěla takového malého pejska, co se mnou může spát v posteli.“
Učitelka: „A co když ho zalehneš?“
Sára: „Tak si koupím většího.“
Při svačince:
Anetka: „Paní učitelko co to je? Není to náhodou maso z kočičí konzervy?“
Učitelka: „Nee. Vždyť to jsou tresčí játra.“
Anetka: „Cože to je?!!“
Učitelka: „Tresčí játra.“
Anetka: „COO?!“
Učitelka: „Tre-sčí já-tra!“
Anetka se vrátí ke stolečku:
Anetka: „Je to ještě horší než jsme si mysleli. Není to kočičí konzerva. Jsou to tresčí játra!“
Učitelka: Kdo je to masér?
Lucinka D.: „To je takové….on dělá příjemně.“
Učitelka ukazuje dětem obrázek příčné flétny:
Učitelka: „Jak se jmenuje tento nástroj?“
Anička: „Flétna.“
Učitelka: „Ano, flétna, ale jaká flétna?“
Zuzanka: „Přísná flétna.“
ČERVEN
Amálka: „Paní učitelko, běžte to vyřešit, Vojta na mě vystrkoval cvrčka.“
Učitelka: „Vojto?! Tys na Amálku vystrkoval cvrčka?!“
Vojta souhlasně kývá hlavou.
Učitelka: „To teda od tebe není hezké! Dělají se takové věci?“
Vojta mlčí….
Učitelka: „Tak co mi k tomu řekneš, Vojto?“
Vojta přemýšlí…
Vojta: „A jak jste se to dozvěděla?“
Lucinka S. objímala Fanoška Pohanku.
Fanošek: „Lucka mě pořád mačká.“
Učitelka: „Ona tě asi miluje.“
Fanošek: „Jo, ona aj říkala, že si mě vezme.“
Učitelka: „Fany, ale to budeš mít náročné, Lucka tě bude sekýrovat, že Luci?“
Lucinka S.: „JO!!“
Zuzanka: „Jé Romi, ty to máš hezké, ten obrázek.“
Lucinka S.: „Jo, ale kdyby sis nezačmrkala tu Ariel, tak by to bylo ještě hezčí.“
Terezka B.: „Ale ona je ještě malá.“
Lucinka S.: „Chceš se dívat na moje představení? Tak neříkej, že je malá. Už má 3 roky!“