Babi Jitka: Ty, ten starý Müller. To je tež starý chlipník. Babi Jarka

Pavera Matěj, 17 let, Babky o chlopech, 2015
Babi Jitka: Ty, ten starý Müller. To je tež starý chlipník.
Babi Jarka: Ale ten… To je taký…
Babi Jitka: Ten tady má babu. Vítek říká Marceli, taká starší baba, ta mu tam vrcholíla, pléla,
dělála ostopéro.
Marky: On má zase novou babu?
Babi Jitka: Ty, on furt má kohosik.
Babi Dája: Enom ať má.
Marky: No vidíš…
Babi Dája: Na toho bych ani posraným klockem nešáhla.
Babi Jitka: Přesně tak.
(smích)
Babi Jarka: Necháme to být, no. Možná že…
Babi Dája: Dejte mi svatý pokoj.
Babi Jarka: To se… Ono se to vystříbří nějak… Jak bude chodit po večerach, tak to něco
padne.
Babi Dája: A kde po večerach?
(smích)
Babi Jarka: Baj do kína, do divadlá…
Babi Dája: Sama do kina, jo, sama do divadla, jo. No ty si vyborná.
Babi Jarka: No tým pádem můžeš dlouho ponocovat.
Babi Dája: No to víš, že jo.
Babi Jitka: Ale ta… Klamertka tež chodí do divadla. Né?
Babi Dája: Já nevím.
Babi Jitka: Sem ji viděla pěkně oblečenu. Kdesik šla.
Babi Dája: No možná s nějakou kamarádkou.
Babi Jitka: No.
Marky: Kdyžtak vezmeš babi Jarku s sebou.
Babi Jarka: Staru babu. Co já bych s chlopem robila, nevim.
Babi Jitka: Ale většinou ti staří chlopi, to su staří omrzlinci. Ale víš, kdo by se mi eště tak
zdál, ale on prozatím, ještě mu ta baba žije - Válik tady.
Babi Dája: Ty ses zbláznila.
Pavera Matěj, 17 let, Babky o chlopech, 2015
Babky o chlopech
Slet starých bab, tak tomu říkával děda. Mohly se sletět kdykoli, kdekoli a za každého
počasí. Avšak jejich nejoblíbenějším útočištěm byla naše jídelna a odpolední hodiny. To se
pak z dolního patra vybelhala babi Jitka, hradeckou kozou dojela prababi Jarka a na kole se
přiřítila babi Dája. Každá přinesla nějaký ten klep, nad kterým mohly polemizovat. Tak už to
na předměstí bývá.
Jejich debata měla předem danou strukturu. Jistý nepsaný děj. Začalo se u sousedů,
pokračovalo přes svoje momentální postřehy a vždycky to skončilo u chlapů. Chlapi – to bylo
to nejvíce oblíbené téma. Hlavně babi Dáji. Je totiž feministka, ale asi si to ještě neuvědomila.
A to i přesto, že je ze všech tří nejvíce radikální. Zato prababi Jarka, její mamka, bývala
nejumírněnější. A babi Jitka? Ta byla ráda, že se mluvilo. Z úst jí totiž padají v jednom kuse
nějaká slova. Často jsem se i divil, jak rychle dokázaly reagovat na vyřčené myšlenky té druhé.
Především babi Jarka, která uměla pokaždé zareagovat nějakou perlou. Ze všeho nejraději se
strefovala do babi Dáji. Jenže ta jí odvětila, a proto se poslední z trojky mohla častokrát stát
přihlížející menší hádce, do které bylo občas nutné zasáhnout. Jinak nevím, nevím…
S postupem času jejich slety řídly, nekonaly se tak často, ale když ano, tak to stálo za to.
Struktura se taky nezměnila. Navíc bylo vždycky něco k řešení. Ať už to byl nový sousedčin
manžel nebo všelijaké nemoci (oblíbené téma babi Jitky, neboť si vždycky najde chvilku
k postěžování si ohledně svých kloubů). Nebyly to ale jenom klepy, které probíraly nad
šálkem kávy. Dost často jejich řeči obohacovaly vzpomínky na staré časy. I v takové
nostalgické náladě se mohlo nést jejich setkání po nedávno zesnulém manželovi, ale nebyly
by to babky, kdyby to nepojaly trochu jinak. Jejich cíl byl jasný – najít vhodného chlapa pro
čerstvou vdovu.
Oděné do černých barev zasedly kolem našeho jídelního stolu. Moje sestra Markéta se
k nim přidala také. Na stole samozřejmě nechyběly zákusky, koktejly a šálky s kávou. Do víru
legrační hudby Kučerovců přemítaly nad starými časy. O pár šálků kávy později nastalo ticho,
což není při jejich rozhovorech ani trochu obvyklé. Babi Jarka možná přemýšlela, jak by se
mohla se svou dcerou slovně popichovat a ta nejspíš myslela na právě zesnulého dědu.
Jenomže babi Jitka, kterou je takřka nemožné zahlédnout se zavřenými ústy, vyřkla svou
myšlenku nahlas.
Pavera Matěj, 17 let, Babky o chlopech, 2015
„Ty, ten starý Müller, to je tež starý chlipnik.“ Pověděla to s takovým tónem hlasu, až to
vypadalo, jakoby dostala nápad roku.
„Ale ten… To je taký…,“ babi Jarka to raději ani nedořekla, neboť nechtěla být asi sprostá,
a proto mávla jen rukou. Pan Müller totiž nebyl v tomto kolektivu příliš oblíbený, takže se jí
nebylo co divit. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že byl, jak říkávají babky, samá baba.
„Ten tady má babu. Vítek říká Marceli, taká starší baba, ta mu tam vrcholíla, pléla, dělála
ostopéro,“ pověděla babi Jitka směrem k Marky. Ta se jen podivila, že má opět novou
přítelkyni.
„Enom ať má. Na toho bych ani posraným klockem nešáhla,“ sdělila čerstvá vdova a
znechuceně vstala od stolu. Všechny okolo se začaly bujaře smát, protože takové přirovnání
nejspíš ještě nikdy neslyšely.
„Necháme to být, no. Možná že… To se… Ono se to vystříbří nějak. Jak bude chodit po
večerach, tak to něco padne.“
Babi Dája zamířila pohledem na svou mamku a s dotčením se zeptala: „A kde po večerach?“
„Baj do kína, do divadlá…“
„Sama do kina, jo, sama do divadla, jo. No ty si výborná.“
„No tým pádem můžeš dlouho ponocovat,“ využila své možnosti babi Jarka strefit se do své
dcery. Poslední z trojice už musela raději zakročit, proto hovor stočila k nějaké své
kamarádce.
„Ale ta… Klamertka tež chodí do divadla. Né?“ Jenomže nikdo nic nevěděl. „Sem ji viděla
pěkně oblečenu, kdesik šla.“
„No možná s nějakou kamarádkou,“ navrhla babi Dája. Marky jí okamžitě nabídla, že by
mohla vzít rovnou svou mamku s sebou. Jenomže proti tomu byla sama babi Jarka.
„Staru babu. Co já bych s chlopem robila, nevim.“
„Ale většinou ti staří chlopi, to su staří omrzlinci. Ale víš, kdo by se mi eště tak zdál, ale on
prozatím, mu ještě ta manželka žije – Válik tady.“
Babi Jarka s Marky se začaly smát, ale babi Dája nazvala Jitku bláznem, protože stejného
názoru nebyla.
O vhodných chlapech pro babi Dáju se dohadovaly až do večera. Ale na žádného dodneška
nepřišly. Asi není žádný ideální.