Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce

60
European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp. 60–69
Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice
Německo v roce 2013
Jan Ptáčník ∗ ([email protected])
Abstract
Article deals with the 2013 federal elections in Germany. The elections were held on the 22nd September
and although their result cannot be called surprising, several political issues occurred in connection with the
Bundestag elections like the appearance and relative success of the eurosceptic subject Aternative für Deutschland
and the failure of one of the traditional parties, the Freie Demokratische Partei, to gain seats in Budestag altogether.
The 2013 elections were also the first token place a er the electoral reform in 2012. We analyze the cause of the
elections result, the influence of the electoral reform and of course the consequences for the German politics.
Chancellor Angela Merkel secured a conclusive victory and she is generally considered an unquestionable
political leader of Germany, but it is necessary to point out that her party CDU had to move le a bit on the
le -right political spectrum to keep its dominant position.
Keywords
Germany, federal elections, Bundestag, Angela Merkel, electoral reform
∗ Katedra politologie a mezinárodních vztahů Fakulta filozofická ZČU v Plzni, Sedláčkova 38, 306 14 Plzeň, Česká republika/Czech Republic.
Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce 2013
61
Úvod
Výsledky nedávných voleb do Spolkového sněmu ve Spolkové republice Německo byly dlouhodobě
předvídány a panovala vzácná shoda na tom, že křesťanskodemokratické strany Unie (CDU a CSU)
v čele s kancléřkou Angelou Merkelovou potvrdí své silné postavení a bude obnovena tehdejší černožlutá vládní koalice s liberální stranou FDP. Volby proběhly 22. září 2013 a skutečně přinesly vítězství
CDU/CSU, nicméně také ztrátu jejího dosavadního koaličního partnera. Cílem tohoto textu je zmapovat
průběh voleb a zhodnotit jejich výsledky. Zabývat se budeme také nově reformovaným volebním
systémem, předvolebními průzkumy či profily relevantních politických stran a charakterizujeme krátce
volební kampaň.
Monitoring voleb byl prováděn přímo ve Spolkové republice Německo, při příležitosti měsíční pracovní cesty autora. Zdroji informací se tak staly primárně oficiální dokumenty německých politických
stran, lokální média a data získaná z terénního výzkumu. Metodický postup odpovídá případové studii
konkrétních voleb s využitím obsahové analýzy zdrojů.
Německý smíšený volební systém a jeho účinky v daných volbách
Volby do Spolkového sněmu (Bundestag) ve Spolkové republice Německo (dále jen „Německo“) jsou
vůbec nejdůležitějšími v daném politickém systému. Konají se v řádném termínu vždy po čtyřech letech
od zvolení předchozího zastoupení. Jejich podoba je poměrně rigidně upravena zákonem o spolkových
volbách z roku 1949 (Bundeswahlgesetz). Pro samotný akt voleb je vymezeno poměrně málo času,
odevzdávání hlasů se koná vždy v neděli, a to od 8:00 do 18:00. Umožněno je však i korespondenční
hlasování.
Volební systém používaný v Německu je řazen mezi systémy smíšené, ve kterém jsou kombinovány
prvky proporčního a většinového volebního systému. Konkrétně jde o systém závislé kombinace, kde
dochází k ovlivňování většinové a proporční části voleb. Do Spolkového sněmu je přímo voleno celkem
598 poslanců, přičemž 299 z nich získává mandát na základě vítězství v daném volebním obvodě ve
většinové části voleb. Zbytek křesel obsazují kandidáti z kandidátních listin podle výsledků proporční
části voleb. Vyskytují se tedy dva různé druhy volebních obvodů, které pokrývají celé území státu.
Volebních obvodů ve většinové části je tedy 299. Velikostně odpovídají oblastem se shodným počtem
obyvatel. V proporční části voleb jsou kandidátní listiny předkládány v obvodech odpovídajících
jednotlivým spolkovým zemím. Volebních obvodů v proporční části je tedy 16 a počet v nich volených
poslanců se liší tak, aby opět odpovídal co nejpřesněji poměru počtu obyvatel obvodu vůči všem
obyvatelům Německa (Budeswahlgesetz 2013: §§ 1, 3, 4; Škaloud 2005: 214–215).
Často předkládané zjednodušující tvrzení, že polovina poslanců je volena většinově a polovina proporčně (viz např. Pecháček, Kolář 2008: 4–5), je nepřesné. Reálně o tom, kolik křesel která strana obsadí,
rozhoduje proporční část voleb. Volební systém reálně funguje spíše jako proporční. Mezi smíšené však
není řazen neprávem, a to díky tzv. převislým mandátům. Z výsledků proporční části voleb je určeno
rozdělení sil ve Spolkovém sněmu, křesla jsou obsazena primárně kandidáty zvolenými ve většinové
části voleb a zbytek křesel obsadí kandidáti podle pořadí na kandidátních listinách. Většinová část voleb
však díky účinkům většinového volebního systému prakticky vždy přiřkne mandát více kandidátům,
než činí nárok podle proporční části voleb (Škaloud 2005: 215). Tito kandidáti o svůj mandát přijít ovšem
nemohou, proto se o tyto kandidáty rozšíří počet křesel ve Spolkovém sněmu. Vysoký počet převislých
mandátů podle názoru německého Ústavního soud narušoval demokracii, proto byl volební systém
doplněn o přidělování tzv. kompenzačních mandátů, které podle výsledků proporční části voleb dorovnávají případné disproporce vytvořené převislými mandáty (Bundesverfassungsgericht 2012).
Ve většinové části voleb je používán jednoduchý systém relativní většiny, kdy v jednomandátovém
obvodu kandidát s největším počtem hlasů získává mandát. Část proporční je komplikovanější, hlasy
se na mandáty přepočítávají pomocí Hare-Niemeyerovy kvóty, která odpovídá podílu počtu rozdělovaných mandátů a počtu odevzdaných hlasů. Vynásobením vzniklého volebního čísla počtem hlasů
odevzdaných ve prospěch konkrétní strany se určí počet mandátů náležících dané straně a zbylé mandáty se rozdělí metodou největšího zbytku. Na zisk mandátů má nárok strana, která buď získá alespoň
62
European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp. 60–69
3 mandáty ve většinové části voleb, nebo překročí pětiprocentní uzavírací klauzuli v proporční části
voleb, která se aplikuje v celostátním měřítku (Škaloud 2005: 214–215; Bundeswahlgesetz 2013: §§ 5, 6).
Průzkumy voličských preferencí před volbami do Spolkového sněmu
v roce 2013
Vzhledem k rigiditě zákonné úpravy voleb do Spolkového sněmu je poměrně překvapující, že
vedení kampaně i zveřejňování průzkumů volebních preferencí není v Německu nijak omezeno.
Tzv. předvolební průzkumy tak byly v médiích zveřejňovány i přímo v den konání voleb. Zabývat se
zde budeme převážně analýzou průzkumů voličských preferencí, tedy takových průzkumů, kde je sledován názor voličů, kteří nevylučují svou účast ve volbách. Výsledky průzkumů voličských preferencí
v Německu před volbami do Spolkového sněmu v roce 2013 svědčí o přítomnosti dvou pozoruhodných
jevů. Prvním je vysoká profesionalita a přesnost předvolebních průzkumů, neboť se výsledky všech
agentur až těžko uvěřitelně shodují, vzájemné odchylky jsou naprosto zanedbatelné, a to v časovém
období několika měsíců před volbami. Druhým jevem je vysoká míra stability voličských preferencí.
Výkyvy předpokládané volební podpory politických stran byly po celý rok 2013 malé. V našem monitoringu bylo pracováno s daty těchto agentur:
• Infratest Dimap;
• Forschungsgruppe Wahlen;
• Forsa;
• Allensbach;
• Emnid;
• Wahlumfrage.de.
Po minulých volbách v roce 2009 byla sestavena tradiční vládní koalice stran Unie (Křesťanskodemokratická unie a Křesťansko-sociální unie Bavorska, dále „CDU/CSU“) a Svobodné demokratické strany
(dále „FDP“). Odhodláním vládní koalice bylo po volbách v roce 2013 spolupráci obnovit, a to i přes
výrazný pokles obliby FDP u voličů během prvních let společné vlády. Počátkem roku 2013 se voličské
preference CDU/CSU pohybovaly kolem 40 % a FDP pouze kolem 5 %. Nejsilnější opoziční Sociálnědemokratická strana Německa (dále „SPD“) se těšila podpoře kolem 27 % voličů a její případný preferovaný koaliční partner Svaz 90/Zelení (dále „Zelení“) dosahoval kolem 12 % podpory. Strana Levice (Die
Linke) překračovala o jednotky procentních bodů pětiprocentní klauzuli. Agentury dále vyčleňovaly
zvlášť a neřadily do kategorie Sonstige, tedy „ostatní“, ještě do května pouze Pirátskou stranu s podporou 2–3 % voličů. Od poloviny roku 2013 nacházíme prakticky ve všech průzkumech zmínku o nové
straně Alternativa pro Německo (dále „AfD“), která začala dosahovat kolem 3 % voličských preferencí
(Wahlumfragen.org 2013; Forschungsgruppe Wahlen 2013a).
Vývoj voličských preferencí během roku 2013 nezaznamenal žádné extrémní výkyvy s výjimkou
postupného poklesu podpory Zelených z vrcholu kolem 15 % na konci zimy pod hranici 10 % před
volbami. Strana Levice před volbami upevnila svou pozici, agentury jí předvídaly výsledek blížící se
Zeleným. AfD podle průzkumů zůstávala pod hranicí pětiprocentní uzavírací klauzule zhruba o jeden
procentní bod. FDP jako žádoucí koaliční partner pro CDU/CSU mírně překračovala hranici 5 %. Dvě
největší politické strany si držely prakticky stále shodnou úroveň voličských preferencí i těsně před
volbami – CDU/CSU kolem 40 %, SPD cca 27 % (Wahlumfragen.de 2013).
Jak můžeme pozorovat v tabulce 1, průzkumy volebních preferencí se i těsně před volbami prakticky shodovaly u všech monitorovaných agentur. Ovšem vzhledem k tomu, že pro další politický vývoj v Německu bylo klíčové, zda do Spolkového sněmu pronikne AfD a zejména FDP, rozhodovat
mohly i desetiny procent hlasů, které i jinak velice přesné průzkumy samozřejmě nedokázaly odhadovat přesně. Poslední průzkumy volebních preferencí byly zveřejněny až 22. září, tedy přímo v den
konání voleb.
63
Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce 2013
Tabulka 1:
Zveřejněno
Volební preference (Wahlumfragen.de 2013)
CDU/CSU
SPD
FDP
Linke
Grüne
Piraten
AfD
Institut
22. 9. 2013
39,80 %
26,50 %
5,30 %
8,80 %
9,70 %
2,40 %
3,70 %
Wahlumfrage.de
22. 9. 2013
39,00 %
26,00 %
6,00 %
9,00 %
9,00 %
–
4,00 %
Emnid
20. 9. 2013
39,50 %
27,00 %
5,50 %
9,00 %
9,00 %
2,00 %
4,50 %
Allensbach
20. 9. 2013
40,00 %
26,00 %
5,00 %
9,00 %
10,00 %
2,00 %
4,00 %
Forsa
19. 9. 2013
40,00 %
27,00 %
5,50 %
8,50 %
9,00 %
–
4,00 %
Forschungs-gruppe
Wahlen
13. 9. 2013
40,00 %
28,00 %
5,00 %
8,00 %
10,00 %
2,50 %
2,50 %
Infratest dimap
Kandidující strany, volební kampaň
Ve volbách do německého Spolkového sněmu v roce 2013 nominovalo své kandidáty celkem 30 politických stran. Pouze 6 z nich, počítaje i AfD, však podle průzkumů voličských preferencí mělo reálnou
šanci pomýšlet na zisk poslaneckých mandátů. Volební kampaň lze celkově charakterizovat jako moderní s prvky kampaně postmoderní. Byly znát výrazné rozdíly mezi způsoby vedení kampaně velkých
tradičních stran a malých a mimoparlamentních subjektů, které samozřejmě apriorně souvisely s finančními možnostmi, ovšem poměrně zásadně se lišily též forma a způsob oslovování potenciálních voličů.
Přišel velký ústup velkých vizuálních poutačů, tzv. billboardů, a naopak bylo viditelné daleko větší úsilí
stran oslovovat voliče prostřednictvím internetových portálů a sociálních sítí. Hlavním prostředkem vizuální kampaně byly plakáty, resp. tabulky přimontované na svislé objekty typu různých sloupů, lamp
veřejného osvětlení, vývěsek či stromů. Podoba billboardů a plakátů v mnohém vypovídala o tom, jaké
postavení mají strany ve stranickém systému Německa a zda při volební kampani preferují spíše formu
či obsah sdělení voličům. Důraz na formu poutačů pozorujeme především u CDU/CSU a SPD. Téměř
všechny jejich poutače totiž měly takřka jednotnou základní podobu, a to velkou fotografii konkrétního
kandidáta a výraznějším písmem napsané jednoduché volební heslo. Ostatní strany vsadily primárně
na prezentaci programových bodů.
Kampaň audiovizuální se nijak zásadně nelišila od její dlouhodobé podoby, strany měly možnost
vysílat volební spoty, odehrálo se několik televizních debat, z nichž nejsledovanější byly debaty Duell – diskuse Angely Merkelové a Peera Steinbrücka (ARD 2013). Jistá specifika naopak vykazovaly
tzv. předvolební mítinky, tedy akce, při nichž se kandidáti přímo setkávali s voliči. Mimo hlavní město
Berlín totiž masové akce, které přilákaly tisíce lidí, pořádaly opět prakticky výhradě CDU/CSU a SPD.
Ostatní strany pořádaly spíše akce menšího rozsahu, ať už „stánkové“ mítinky na veřejném prostranství (typicky Strana Levice a FDP) či debaty v místních pohostinstvích (Pirátská strana, AfD – tzv. akce
Stammtisch). Zelení sázeli na krátká setkání auf Tour (viz Bündis 90/Die Grünen 2013).
Volební kampaň postrádala jednoznačné vůdčí téma, v současnosti hodně skloňované téma daní
začalo být prezentováno jako hlavní až po volbách v souvislosti s problematikou tvorby vládní koalice.
Většina stran se vedle výše daní určitým způsobem vymezovala vůči problematice nezaměstnanosti,
sociálních výdajů a podpoře rodiny a vzdělání. Novým impulsem do diskuse o měně Euro, eurozóně
a hospodářských problémech Řecka, Španělska, Kypru, Itálie a dalších zemí byl vzestup popularity
monotematické eurokritické strany AfD.
CDU spoléhala na personalizaci kampaně, kancléřka Angela Merkel získala za poslední dvě volební
období v Německu značný respekt, a to i u příznivců jiných stran (Forschungsgruppe Wahlen 2013b:
1–2). Společný programový dokument CDU a CSU ukazoval na jistý posun stran doleva na pomyslném politickém spektru. Zdůrazňován byl také jednoznačně eurooptimistický postoj strany (CDU/CSU
2013). CSU po velkém úspěchu ve volbách do Zemského sněmu v Bavorsku (získala absolutní většinu
mandátů), jež se konaly o týden před volbami do Spolkového sněmu, v celostátních volbách již prakticky pouze apelovala na voliče, aby nezapomněli přijít k volbám znovu. FDP naopak po neúčinné
kampani a fiasku ve volbách do bavorského Zemského sněmu řešila krizovou situaci poukazováním
na mechanismus smíšeného volebního systému a v médiích vyzývala voliče, ať svůj tzv. druhý hlas,
tedy hlas v proporční části voleb, dají FDP, pakliže chtějí zachovat současnou vládní koalici v čele s Angelou Merkelovou (blíže viz např. Jungholt 2013).
64
European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp. 60–69
Obrázek 1: Volební billboard CDU (pořízeno 17. 9. 2013, Aalen)
Obrázek 2: Volební billboard SPD (pořízeno 17. 9. 2013, Krumbach)
Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce 2013
Obrázek 3: Volební plakát AfD (pořízeno 17. 9., Krumbach)
65
66
European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp. 60–69
Obrázek 4: Volební plakát Strany Levice (pořízeno 20. 9. 2013, München)
Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce 2013
67
Obrázek 5: Přehled výsledků proporční části voleb
Opoziční parlamentní strany, tedy levicově orientovaná trojice SPD, Zelení a Strana levice, vsadily
shodně na vymezení se vůči vládě Angely Merkelové. Pokus vést skutečnou negativní kampaň včetně
určitých osobních útoků však učinila pouze SPD, konkrétně přímo Peer Steinbrück jako volební lídr.
Proslul zejména svým vulgárním gestem na fotografii v časopise vydávaném deníkem Süddeutsche
Zeitung (Süddeutsche Zeitung 2013). Programově se však SPD od svého oficiálně hlavního rivala, tedy
CDU/CSU, lišila reálně spíše málo. Podpora zaměstnanosti a vzdělání byly shodnými prioritami obou
stran. Výraznější programové vymezení naopak zvolila Strana Levice, která v kampani zdůrazňovala, že
právě pouze ona je skutečně na 100 % sociální. Prosazovala např. mnohem výraznější nárůst minimální
mzdy a důchodů, výrazné daňové úlevy pro nízkopříjmové či nové sociální programy pro země
bývalé NDR (Die Linke 2013: 11–19, 26, 57). Zelení v kampani působili poněkud mdle, deklarace úsilí
o vytvoření vládní koalice s SPD a argumentace nutností umírněné ekologické a sociální politiky nebyla
ničím výrazná (Bündis 90/Die Grünen 2013).
Výsledky voleb a jejich důsledky
Voleb se zúčastnilo 71,5 % oprávněných voličů, což je na německé poměry velmi málo, ovšem účast
byla nepatrně vyšší než ve volbách minulých, čímž se zastavil dlouhodobý propad volební účasti
(Forschungsgruppe Wahlen 2013a). Konečné součty hlasů v rozhodující proporční části voleb vidíme
na následujícím diagramu.
Výsledky voleb lze považovat za potvrzující to, co se projevilo o týden dříve ve volbách do Zemského sněmu v Bavorsku. Jednoznačným vítězem voleb se staly strany Unie, jejich zisk dokonce mírně
převýšil předvolební průzkumy. Vyšší než předpokládaný zisk hlasů také zaznamenala strana AfD.
Menší počet hlasů, než se čekalo, obdrželi Zelení a hlavně FDP, která se po více než šedesáti letech
nedostala do Spolkového sněmu. Třetí nejsilnější politickou stranou v německém Spolkovém sněmu se
stala Strana Levice, která dosáhla o dvě desetiny procentního bodu lepšího výsledku než Zelení.
Sčítání hlasů naznačovalo možnost zisku absolutní většiny CDU/CSU ve Spolkovém sněmu,
nicméně tyto naděje rozhodným způsobem ukončilo rozdělení kompenzačních mandátů, které vyrovnaly výhody CDU/CSU z převislých mandátů z většinové části voleb, kterou strana jednoznačně
ovládla. V německém Spolkovém sněmu v důsledku vynucené volební reformy usedlo 630 poslanců.
68
European Electoral Studies, Vol. 9 (2014), No. 1, pp. 60–69
Oproti minulým volbám do Spolkového sněmu si polepšily velké strany (CDU/CSU o 7,7 % a SPD
o 2,7 %), naopak snížení volební podpory zaznamenali Zelení (−2,3 %) a Strana Levice (−3,3 %). Předpokládaný velký propad se potvrdil u liberální FDP (−9,8 %) (Forschungsgruppe Wahlen 2013a).
CSU potvrdilo i ve federálních volbách svou jasnou dominancí v Bavorsku a její partnerská CDU
dokázala zvítězit v ostatních spolkových zemích s výjimkou Hamburku a Brém, kde měla větší podporu
SPD. Za úspěch lze považovat hlavně vítězství křesťanských demokratů nad sociálními demokraty
v Horním Porýní-Vestfálsku, v Dolním Sasku a v Hesensku. Úspěchem CDU je také jasné vítězství
nad Stranou Levice ve spolkových zemích bývalé NDR, na jejichž území dosáhla dobrých výsledků
také protestní strana AfD a naopak zcela selhali Zelení. Strana Levice dosáhla lokálních vítězství ve
většinových volebních obvodech na území východního Berlína. SPD potvrdila svou dominanci ve
většinových volebních obvodech ve velkých průmyslových městech v oblasti Porýní a Poruhří a ve
velkých přístavních městech u Severního a Baltského moře. Zelení měli tradičně slušné (dvojciferné)
volební zisky ve velkých městech (Bundeswahlleiter 2013).
Předpokládaný koaliční partner CDU/CSU, liberální strana FDP, do Spolkového sněmu těsně nepronikla. Jako ideově nejbližší partner se tak pro CDU/CSU jevila být SPD, která sice ve volební kampani vystupovala jako hlavní protivník stran Unie, ovšem reálně se programově příliš nelišila. Spolupráce se Stranou Levice byla představiteli obou subjektů opakovaně vyloučena, což ostatně učinili
též Zelení a s výhradami též SPD. Možnost levicové červeno-červeno-zelené koalice byla tak málo
pravděpodobná. Konečně možnost vytvoření černo-zelené koalice značně komplikoval fakt, že se Zelení s CDU/CSU programově značně rozcházejí, navíc by se mohly v případě vytvoření vládní koalice
snadno znovu rozhořet vnitřní spory Zelených. Jako nejpravděpodobnější se tedy od počátku jevila
tzv. černo-červená velká koalice (viz např. Alexander a Kade 2013), což se potvrdilo 16. 12. 2013, kdy
byla podepsána koaliční smlouva (CDU, CSU, SPD 2013).
Závěr
Volby do Spolkového sněmu v Německu v roce 2013 nepotvrdily funkčnost známého psychologického
faktoru u stran balancujících na hraně uzavírací klauzule, kdy její mírné překročení v průzkumech
voliče motivuje a strana obvykle nakonec získá více hlasů a naopak. Voličské preference sice zůstaly
během volební kampaně téměř neměnné, ovšem hranice úspěchu a neúspěchu ve volbách se v daném
případě ukázala být příliš úzká na to, aby agentury provádějící předvolební průzkumy byly schopny
určit volební model zcela přesně.
Monitorované volby lze považovat za velký osobní úspěch Angely Merkelové, v roli hlavní tváře
stran Unie neselhala a nebyla daleko od zisku absolutní většiny. Pro stranu samotnou ovšem nastalá
situace po volbách je díky výpadku FDP poměrně komplikovaná a vytvoření předpokládané velké koalice patrně nebude otázkou pouhého krátkého formálního vyjednávání. Provedená reforma smíšeného
volebního systému se ukázala být funkční, zavedení tzv. kompenzačních mandátů vedlo k tomu, že se
systém chová již téměř jako čistě proporční.
Seznam použité literatury
A
, R., K
, C. 2013. Warum Schwarz-Rot als die sicherere We e gilt. [on-line]. Die Welt.
[vid. 2013-10-11]. Dostupné na http://www.welt.de/politik/wahl/
bundestagswahl/article120850383/Warum-Schwarz-Rot-als-diesicherere-Wette-gilt.html.
ARD 2013. Das TV-Duell: Merkel – Steinbrück. [on-line]. ARD. [vid. 2013-09-02]. Záznam dostupný
např. na http://www.youtube.com/watch?v=FYXxBS6lOVc.
B
. 2012. Pressemi eilung Nr. 58/2012 vom 25. Juli 2012 [on-line].
Bundesverfassungsgericht. [vid. 2012-07-25]. Dostupné na
http://www.bundesverfassungsgericht.de/
pressemitteilungen/bvg12-058.html.
Ptáčník, J. Monitoring federálních voleb ve Spolkové republice Německo v roce 2013
B
. 2013 [1956]. [on-line]. Bundesministeriums der Justiz. Dostupné na http://
www.gesetze-im-internet.de/bundesrecht/bwahlg/gesamt.pdf.
B
. 2013. Auswahl des Landes. [on-line]. Der Bundeswahlleiter. [vid. 2013-09-23].
Dostupné na http://www.bundeswahlleiter.de/de/bundestagswahlen/
BTW_BUND_13/strukturdaten/laender.
B
90/D
G
69
. 2013. Zeit für den grünen Wandel: Bundestagswahlprogramm.
CDU/CSU. 2013. Das Wahl-Programm von CDU und CSU. Für die Bundes-Tags-Wahl.
CDU, CSU, SPD. 2013. [on-line]. Deutschlands Zukun Gestalten: Koalitionsvertrag zwischen CDU, CSU
und SPD 2013. [vid. 2013-12-16]. Dostupné na https://www.cdu.de/sites/default/
files/media/dokumente/koalitionsvertrag.pdf.
D
L
. 2013. 100% Sozial: Wahlprogramm zur Bundestag 2013.
F
W
. 2013a. Wahlanalyse Bundestagswahl. [on-line]. Forschungsgruppe Wahlen
e. V. [vid. 2013-10-31]. Dostupné na
http://www.forschungsgruppe.de/Aktuelles/Bundestagswahl/.
F
W
. 2013b. Bundestagwahl. [on-line]. Forschungsgruppe Wahlen e. V.
[vid. 2013-09-22]. Dostupné na http://www.forschungsgruppe.de/Wahlen/
Wahlanalysen/Newsl_BTW_2013.pdf.
J
, T. 2013. Riskantes Zweitstimmen-Spiel von FDP und CDU. [on-line]. Die Welt.
[vid. 2013-09-16]. Dostupné na http://www.welt.de/politik/wahl/
bundestagswahl/article120084531/Riskantes-Zweitstimmen-Spielvon-FDP-und-CDU.html.
P
, Š., K
, P. 2008. Volební systémy ve vybraných zemích Evropy. Praha: Parlamentní institut.
S
Z
. 2013. Stunk mit dem Stinkefinger. [on-line]. Süddetsche.de. [vid. 2013-09-12].
Dostupné na http://www.sueddeutsche.de/politik/peer-steinbrueckstunk-mit-dem-stinkefinger-1.1769511.
Š
, J. 2005. Spolková republika Německo. In D
I. Praha: Oeconomica, s. 199–241.
W
.
. 2013. Wahlumfragen für die Bundestagswahl in Deutschland. [on-line].
[vid. 2013-09-22]. Dostupné na http://www.wahlumfragen.org/
bundestagswahl/wahlumfragen_bundestagswahl.php.
, V. a kol. Komparace politických systémů