Hradná kuchyňa na Spiši - MAS Sdružení Západní Krušnohoří

Tato publikace vznikla jako jeden z výstupů mezinárodního projektu spolupráce v rámci osy IV.
LEADER Programu rozvoje venkova Mléko a med pro naše zdraví.
Projekt byl realizován naší
místní akční skupinou MAS Sdružení Západní Krušnohoří z.s. ve
spolupráci se slovenskou MAS LEV
o.z. se sídlem v Levočia řešil aktivní spolupráci obou MAS, na jejichž
území probíhala osvěta k návratu
prodeje jednak farmářského mlé-
ka přímo ze dvora konečnému spotřebiteli, jednak prodeje českého
a slovenského medu.
Osvěta byla směrována jak
k producentům mléka a medu, tak
i ke spotřebitelům. Vše s důrazem
na prodej „ze dvora“, přímo od
farmáře.
Projekt napomohl překonat legislativní úskalí při získání povolení
k prodeji „syrového mléka ze dvora“ i medu malým farmářům.
Území působnosti MAS SZK z.s.
v rámci Ústeckého kraje
V rámci tohoto projektu bylo na Slovensku zřízeno muzeum medu v obci Kĺčov
Území působnosti MAS LEV o.z.
v rámci Prešovského kraje
Tradice chovu
skotu, ovcí a koz
v Krušnohoří
S nástupem neolitu (mladší doby
kamenné 5600 - 4400/4300 př. Kr.
můžeme předpokládat příchod nového
obyvatelstva na naše území, samotný
proces neolitizace je však stále předmětem vědeckých diskuzí. Rozhodně se
však objevuje nový ekonomický systém,
který je dále rozvíjen a pokračuje do
dnešních dnů – jde o zemědělství a s ním
spojený usedlý způsob života. Neolit se
z oblasti Úrodného půlměsíce rozšířil
přes Anatolii a Balkán dále do Evropy;
v okrajových částech Evropy však dlouhou dobu ještě přetrvává mezolitický
způsob života, i když řada lokálních
postmezolitických kultur tzv. atlantického neolitu vykazuje známky kontaktu s neolitickou společností – i v tomto
‚mezolitickém‘ prostředí se objevují
první keramické nádoby a rovněž máme
indicie naznačující domestikaci prasete
či ovcí a koz (v severních oblastech došlo i k domestikaci soba).
Domestikace je proces vyčlenění
některých živočišných druhů z přirozeného prostředí i vývoje a jejich postupné přizpůsobení potřebám lidského
hospodářství. Probíhala už od paleolitu
(domestikace psa), v neolitu pak domestikovány ovce, kozy, skot, prasata,
v eneolitu kůň, v době bronzové u nás
kur, domestikovány byly i zemědělské
plodiny.
Krušné hory strmě spadající jižním směrem do Čech byly dlouhou dobu
osídleny jen velmi řídce. Byly to přede-
vším nevyhovující klimatické podmínky,
které znemožňovaly obdělávání půdy.
Drsná příroda a neúrodná půda umožňovala prvním zemědělským kolonizátorům obhospodařovat nevelká políčka jen
na příhodných plochách v nadmořských
výškách něco málo přes 300 metrů.
Přesto již od 12. století lze zaznamenat první snahy o kolonizaci hor
a s tím související nutnost využívat
půdu pro produkci základní obživy.
V té době byly Krušné hory z větší části pokryty neprostupnými lesy, které
spolu s drsnými přírodními podmínkami
vytvářely nepřekonatelné překážky pro
trvalé osídlení.
Vůbec prvními kolonizátory v českých zemích byli obchodníci. Na české
straně ještě v průběhu 15. století nelze
hovořit o stálém osídlení a zemědělské
činnosti člověka.
Krušné hory jsou však jedinými našimi horami, které vytváří souvislou kulturní krajinu z nížiny přes podhorské
oblasti až do nejvyšších horských poloh
kolem jednoho tisíce metrů nad mořem.
Na ostatní většině našich hor vidíme
tři zóny osídlení - v nížinách a podhůří
se střídají mozaiky vesnic a drobných
usedlostí s množstvím políček, luk, hájů,
remízků a lesíčků a ve vyšších nadmořských výškách přibývá lesnatosti a zóny
s velkými lesními celky skrývají vesnice
lokalizované většinou podél toků v údo-
lích a třetí zóna se rozprostírá v centrální části pohoří, které je bez větších
sídel. Les, který v hustém zápoji pokrýval Krušné hory, byl jen na nemnohých
místech narušen cestami, které byly
využívány pro transport zboží.
S větším rozvojem rudného dolování
na české straně v 16. století pronikala
zemědělská činnost do postupně zabydlovaných Krušných hor. Vzhledem
ke klimatickým podmínkám ve vyšších
nadmořských výškách se nejvíce uplatňoval chov dobytka a pastevectví.
Na příznivých místech se pěstovaly brambory, žito, oves a len. Postupně
vznikající zemědělské usedlosti, urbanisticky prozrazují přizpůsobení staveb
a jejich účelnosti k nepříznivému horskému podnebí.
V 19. století se v horách budovaly
první silnice a obyvatelé hor se snadněji dostávali do nížin, odkud získávali
potraviny sklízené na úrodnějších polích
v nižších nadmořských výškách. Zároveň byl umožněn transport kvalitního
horského sena pro krmivové využití
v nížinách. Louky byly až do šedesátých
let minulého století využívány pro výrobu sena a pastviny k velkoplošné pastvě
dobytka.
Intenzívní zemědělství vyžadovalo nové a nové plochy, které bylo nutno osévat a hnojit. Stále více se louky
a pastviny vzdalovaly od své dřívější podoby původně extenzívně využívaných
horských luk, pastvin a úhorů. Postupně
klesal počet rostlinných druhů vázaných na tyto biotopy.
Dnešní louky a pastviny jsou výsledkem dlouholetého působení člověka. Intenzívní využívání půdy způsobilo zánik
původních horských luk. Tyto plochy
byly hnojeny, přisévaly se krmné traviny, pásl se těžký dobytek. Mnoho původních horských bylin ustoupilo.
Kráva pasený porost narušuje zdupáním, potravně je nenáročná a svým
způsobem utržení travnatého trsu jazykem nechává velkou část stonků nespasenou a dál si nevybírá, protože nesklání hlavu až těsně k zemi.
Ovce je zvláště nenáročná a není-li
výběr, zkonzumuje i mnoho aromatických či pichlavých druhů. Svou velmi
citlivou tlamou si dovede vybírat i ve
velmi malém trsu, pase se s hlavou až
těsně u země, takže plocha po vypasení ovcemi připomíná nakrátko střižený
trávník.
Koza je specificky mlsná a druh, který jí zachutná, dokáže selektivně vypásat. Je ještě nenáročnější než ovce. Je
známá i tím, že před trávou dává přednost okusování dřevin, kdy konzumuje
jak listy tak kůru a větve. Tím je velmi
vhodným hospodářským zvířetem v boji
proti zarůstání pastvin křovinami.
Zdroj: Mgr. J.Brožík
Zemědělství v Krušných horách
foto: vlastní archiv MAS SZK
CHOV SKOTU
Chov skotu je z historického hlediska znám jako lidstvo samo. Na začátku
lidské civilizace byl dobytek měřidlem
bohatství a dlouho měl funkci platidla.
Požadavky na chov dobytka byly
v historii lidské společnosti rozdílné.
V prvopočátku se choval dobytek pouze pro maso, kosti a kůži. Následovalo
období zdomácnění a dobytek se začal
využívat na obdělávání půdy, na nosení
břemen a do zápřahu.
V 19. století nastal rozvoj průmyslu a tím se zvýšila i spotřeba potravin,
především mléka a masa. V té době začíná první zušlechťování plemen dobytka.
Nejvíce pozornosti je věnováno
chovu skotu, protože umí nejlépe přetvářet živiny přijímané v krmivu na biologicky a energeticky koncentrované
plnohodnotné potraviny – maso a mléko
a zároveň vrací zpět do půdy 45% organické hmoty, kterou přijal.
Dojnice vyrobí z 1ha půdy nejvíce
stravitelných bílkovin a energie v porovnání s ostatními druhy hospodářských zvířat.
Dnes na světě existuje řada plemen
skotu, která je možno dělit podle různých kriterií. Nejčastěji je využíváno
dělení plemen podle typu produkce na
mléčná, masná a kombinovaná.
V horských podmínkách Krušných
hor je oblast klimaticky poměrně drsná, a proto zde byly a jsou chovány jen
některá odolná plemena, např.:
Dobře snáší mrazy i vysoké teploty, výborně se pase, dovede využívat
i méně hodnotná krmiva. U nás se chová
V horských podmínkách Krušných hor je
oblast klimaticky poměrně drsná, a proto zde jsou chována jen některá odolná
plemena, např.:
Limousine
Je to masné francouzské plemeno
vyšlechtěné ve střední a jihozápadní
Francii v 18. století
Proto je vhodné pro chov i ve vyšších
partiích Krušných hor.
Hereford
Patří mezi masná plemena malého
až středního tělesného rámce. Vznikl
v západní části Anglie z místního červeného skotu křížením s jinými masnými
plemeny.
Plemenná kniha byla založena v r.
1846. Jedná se jedno z nejstarších
masných plemen a zároveň plemen nejvíce rozšířených. Dnes se vyskytuje ve
dvou formách, a to rohatý a bezrohý.
Dobře snáší mrazy i vysoké teplo-
ty, výborně se pase, dovede využívat
i méně hodnotná krmiva. U nás se chová
od roku 1975. První jalovice byly přivezeny z Kanady. Vyniká zdravotní odolností a nenáročností. Na jeho dalším
zušlechťování plemenáři pracují.
Charolais
Pochází z Francie a vyšlechtěno
bylo v 19. století. Patří k nejvýkonnějším masným plemenům s přírůstkem až
1,6kg denně. Má výbornou kvalitu masa
s nízkým sklonem k tučnění. Často je
používán ke křížení s plemenem herefordským.
Český strakatý skot
vznikl na našem území ve 30.letech.
Na vzniku a unifikaci plemene se podílela tato plemena: simensko-český skot,
bernsko-český skot, bernsko-hanácký
skot, skot kravařského rázu, skot hřbíneckého rázu, chebský skot a česká
červinka. Za unifikací a vznikem plemene stál prof. Taufer z Brna. Plemeno
v té době se vyznačovalo trojstrannou
užitkovostí (maso-mléko-tah). Po pádu
nacismu prochází plemeno přestavbou
a dochází také k vzniku kolchozů. Tímto procesem v 50. a 60. letech došlo
k zbrzdění procesu šlechtění. Tato
doba byla také charakteristická nedostatkem krmiv pro zvířata. Postupem
času dochází k přijetí plemenářského
a šlechtitelského zákona a plemeno je
intenzivněji šlechtěno na maso-mléčnou užitkovost. V 60. letech také bylo
v rámci procesu šlechtění přistoupeno
k zušlechtění českého strakatého skotu
plemeny: Ayrshire, (zlepšení 1. konstituční pevnosti, 2. tvarových a funkčních
vlastností vemene 3. utváření končetin
4. produkce mléka). Díky tomuto zušlechťovacímu křížení došlo ke zvýšení
mléčné užitkovosti, ale zároveň došlo
k negativnímu ovlivnění masné užitkovosti a zmenšení tělesného rámce.
V roce 1971 bylo v ČR použito další zušlechťující plemeno a to recesivní forma holštýnského plemene. Cílem bylo
zvýšit mléčnou užitkovost, tělesný rámec a tvarové vlastnosti vemene. Ovšem i toto mělo svá negativa: zhoršení
masné užitkovosti, špatné utváření končetin a menší dlouhověkost. V současné
době je toto plemeno kříženo s fylogeneticky příbuznými plemeny z celé Evropy. Důležité je si uvědomit, že plemeno řadíme mezi plemena s kombinovanou
maso-mléčnou užitkovostí.
V současnosti žije pouze několik
málo krav, které lze označit za české
straky, a tyto krávy jsou zařazeny do
programu ochrany genetických zdrojů.
K této situaci došlo díky mnohaletému masivnímu používání inseminačních
dávek strakatých býků, pocházejících
z Německa a Rakouska.
Zdroj: http://www.zootechnika.cz/
clanky/chov-skotu/plemena-skotu/kombinovana-plemena-skotu.html
CHOV OVCÍ
Ovce patří k nejstarším domestikovaným hospodářským zvířatům. Na území České republiky se chovají ovce od
9. století. Ovčí produkty byly zdrojem
potravy, ošacení a v prvopočátcích se
ovce používaly i jako obětní zvířata.
Postupně se rozšířily do všech zeměpisných pásem, rozdílných nadmořských výšek i klimatických podmínek.
Ovce se vyznačují všestrannou užitkovostí a zároveň jsou vhodné pro mimoprodukční využití, (udržování krajiny, eliminace plevelů a náletů) zvláště
v méně příznivých oblastech jako jsou
oblasti podhorské a horské. Ovce má
schopnost zužitkovat i taková krmiva, která ostatní hospodářská zvířata
hospodárně nevyužijí. Sem patří travní
porosty na strmých svazích (nad 17°)
a na vysokohorských a kamenitých pastvinách, příležitostná pastva na strništích a ostatních podobných plochách.
Ovčí maso řadíme mezi velmi kvalitní
masa, díky svým vysokým obsahem kvalitních bílkovin, obsahem vitamínů skupiny B a zvýšeným obsahem minerálních
látek. Maso je velmi dobře stravitelné
a je doporučováno při dietách (u lidí trpících např. záněty žaludku, onemocnění žlučníku či žlučovodů aj.). Spotřeba
na našem území je velmi malá - 0,15 kg
na osobu a rok. Důvodů nízké spotřeby je několik. Hodně lidí má zafixováno,
že ovčí maso je tuhé, nekvalitní s nepřijemnou vůni (charkateristickou vůni
dodáva skopovému masu tuk). Vychází
to z dob dávno minulých, kdy maso prodávané bylo především ze starších vyřazených kusů. Nejkvalitnější je maso
jehňat ve věku 4 - 6 měsíců.
Šumavská ovce též šumavka
je původní české plemeno ovce domácí. Má trojí užitkovost – chová se pro
maso, mléko i vlnu. Pochází z českých
selských ovcí. V minulosti bylo toto
plemeno několikrát zušlechťováno křížením s jinými plemeny, proto se dnes
označuje jako zušlechtěná Šumavka.
Je střední tělesné konstituce. Vlna
se vyznačuje dobrou textilní kvalitou.
Ovce se stříhají dvakrát do roka. Zvířata se vyznačují velmi dobrou chodivostí a jsou schopna denně za pastvou
urazit až 20 km.
Šumavská ovce je velmi dobře adaptována na horské podmínky s vysokými
srážkami a kyselou půdou a sehrává nezastupitelnou úlohu při údržbě cenných
krajinných prvků v horských oblastech,
zejména na Šumavě a Krušných horách.
Suffolk
Ovce suffolk jsou v poslední době
mezi chovateli velice oblíbené, protože se vyznačují dlouhověkostí, dobrým
zdravím a dlouhým plodným obdobím.
Jsou vhodné i k chovu v drsnějších klimatických podmínkách podhorských
oblastí. Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí ke křížení s téměř všemi
plemeny ovcí, které se u nás chovají.
Jejich hlavní produkcí je maso. Je
dobré a není cítit lojem, jako maso ovcí
chovaných pro vlnu
bez vousů. Kozli měli výraznou bradu
s vousem a dále hřívu a delší srst byla
také na hřbetu a přecházela až k ocasu.
Korektně stavěné končetiny byly shledány jen u velmi malé části chovaných
koz.
ovce suffolk
CHOV KOZ
Koza patří mezi jedno z prvních domestikovaných zvířat. Chov koz, resp
první zmínky o něm jsou datovány do
mladší doby kamenné.
Velkého rozmachu doznal chov koz
ve středověku, kdy kozí mléko a maso
bylo velmi ceněno. K úpadku dochází po
třicetileté válce s rozvojem chovu skotu. Přechodné oživení v chovu koz na
našem území nastává až koncem 19. století. Koza byla zejména zvířetem chudých lidí, proto její stavy měly maxima
v období mezi válkami.
Z historických pramenů však víme,
že chov koz byl do II. světové války
málo úředně organizován. Plemenitba
a chov byl tak plně v rukou samotných
chovatelů. Velmi rozšířenou byla „Česká
domácí koza“. Šlo o skupinu koz jak rohatou, tak i bezrohou, barva srsti byla
různá (od bílé přes černou), obvykle ve
směsi více barev. Srst těchto koz byla
buď rovná, hladká nebo zvlněná, krátká či dlouhá. Kozy byly jak vousaté, tak
Koza bílá krátkosrstá
Patří mezi česká domácí plemena.
Vznikla křížením českých koz s kozly
sánského plemene. Zvířata jsou většinou bezrohá, ale dnes je povolen i chov
rohatých forem.
V našich podmínkách je to plemeno nenáročné a dobře se hodí do ekologického hospodaření.
Koza hnědá krátkosrstá
Jedná se o mléčné plemeno vyšlechtěné křížením původních strakatých
a hnědých koz s kozly harckého plemene
z Německa. Je střední tělesné konstituce, s krátkou a hladkou srstí. pevné
kostry a průměrným osvalením. Je buď
bezrohá, nebo rohatá (dříve nebyl rohatých koz povolen).
Základní zbarvení je hnědé s různými odstíny, poznávacím znakem jsou
hnědé uši s černým lemem a černý
vnitřek uší. Přes hřbet vede černý pruh
až po počátek oháňky.
Jsou značně odolné a přivyklé horským a podhorským podmínkám.
MLÉKO
je produkt mléčných žláz samic
savců. Mléko je
základním zdrojem výživy hlavně
pro mláďata, která z tzv. „mleziva“
získávají potřebné
protilátky a vitamíny pro upevnění
své imunity.
Savci konzumují mléko až do doby,
dokud nejsou schopni trávit pevnou
stravu (píce, maso). U lidí to funguje
stejně, s tím, že dospělí lidští jedinci
konzumují mléko jiných zvířat (kravské,
kozí, ovčí, koňské, lamí…)
Mléko se nejvíce konzumuje v Evropě a Severní Americe. V Asii pak méně
a u obyvatel Afriky je schopnost trávit mléko nejmenší. Mléko je barvy bílé,
s tím, že nabývá odstínu šedi a jde i do
žluta.
S mlékem se setkáváme v různých
podobách. Může to být čerstvé mléko,
zkyslé mléko, sušené mléko, apod.
Rostlinnými náhražkami kravského
mléka jsou sojové mléko, rýžové mléko,
mandlové mléko…
HISTORIE MLÉKA
Mléko patřilo od nepaměti k základní lidské obživě. Kráva byla prakticky
v každé zemědělské usedlosti až do poloviny 20. století.
Zásadní změny v mlékárenství se datují do druhé poloviny 19. století, kdy
vlivem nových poznatků v mikrobiologii a kvasné fyziologii, vlivem rozvoje
techniky i díky tomu, že hospodářství
začala mít přebytek mléka, došlo k po-
čátkům jeho průmyslového zpracování.
V té době začaly vznikat první družstevní mlékárny. Stavy dojnic byly zdecimovány za 1. světové války, avšak za
první republiky došlo k oživení a zakládání nových družstevních mlékáren.
Určitý pokles produkce nastal i za
2. světové války, po níž se výroba obnovila. Po roce 1948 došlo k znárodnění
mlékáren a v každém kraji byl vytvořen
jeden mlékárenský národní podnik.
V současné době lze v České republice běžně sehnat v obchodě tři druhy
kravského mléka:
• plnotučné (tzv. „červené“), s obsahem tuku nejméně 3,5 %
• polotučné (tzv. „modré“), s obsahem tuku 1,5-2 %
• odtučněné (odstředěné), s obsahem tuku nejméně 0,5 %
Podle trvanlivosti se pak dělí na:
• čerstvá, s dobou trvanlivosti
3-5 dní, prodávaná v skleněných
lahvích, PE pytlících, krabicích
z povoskovaného papíru
• s prodlouženou dobou trvanlivosti (až 10 dní), prodávaná
v PET lahvích nebo hermeticky
uzavíraných krabicích s PE uzávěrem
• trvanlivá mléka UHT (trvanlivost
3-6 měsíců), která jsou prodávána v krabicích s vrstvami papíru,
plastu a hliníku (aseptické obaly tzv. typu „Tetra Pak“); tato
mléka lze do otevření uchovávat
i při pokojové teplotě.
Kromě toho lze koupit farmářské
mléko, nejčastějším způsobem je prodej z mléčných automatů. Jedná se o
čerstvé neupravené kravské mléko,
které je zchlazeno na 4 °C. Toto mléko
se doporučuje před požitím jako prevence tepelně ošetřit.
MLÉČNÉ VÝROBKY
Smetana je mléčný výrobek s vyšším obsahem tuku získaný odstředěním
mléka na odstředivkách. Princip odstřeďování spočívá v rozdílném působení
odstředivé síly látky s různou hustotou. Vodná fáze je těžší složka, je při
odstřeďování vrhána k obvodu bubnu
odstředivky a je odváděna zvláštním
potrubím jako odstředěné mléko. Lehčí složka mléka (tuk) zůstává při ose
a odvádí se jiným potrubím jako smetana.
Smetana je jednak meziproduktem
při výrobě másla a je také hlavním výrobkem prodávaným do spotřební sítě.
Tvaroh je v podstatě mléčná bílkovina, převážně kasein a malé množství
proteinu. Používá se buď jako polotovar pro další mlékárenské výrobky nebo
jako hotový výrobek k přímé spotřebě.
Podmáslí je mlékárenský produkt
zbývající při výrobě másla. Sušené kyselé podmáslí je žlutozelená práškovitá
hmota s jemně se rozpadajícími hrudkami. Jeho chuť a vůně jsou jemně
mléčné, výrazně nakyslé.
Sýry. Výroba sýrů je nejstarším
a nejnáročnějším výrobním odvětvím
mlékárenského průmyslu. Vyžaduje
značné znalosti teoretické i praktické.
Základní surovinou je kasein vyloučený
z mléka samovolným kysáním nebo pomoci syřidla.
PRODEJ FARMÁŘSKÉHO
KRAVSKÉHO MLÉKA
Máslo je průmyslový výrobek získaný z kravského mléka, především
z jeho tuku. Je to pevná emulze mléčného tuku a vzniká stloukáním smetany.
Máslo se vyrábí buď ze sladké nebo
z kyselé smetany. Dobré čerstvé máslo
obsahuje asi 15% vody a 84% tuku.
Na území MAS SZK je registrován první prodejce farmářského kravského mléka a to je
p. Stratinská na statku Špičák
u Kadaně. Zde je možné si toto
čerstvé neodstředěné mléko, které je certifikované jako
Mléko ze Špičáku - Regionální
produkt krušnohoří, denně zakoupit.
KONTAKT: K. Stratinská,
Mikulovice 57, Klášterec n.O.
tel. 732 762 789
Vliv kozího mléka
na zdraví člověka
Kravské a kozí mléko jsou si svým
složením podobné. Množství bílkovin
v kozím a kravském mléce je téměř
stejné. Kasein kozího mléka má více
aminokyseliny glycinu, méně argininu
a méně aminokyselin obsahujících síru,
zvláště metioninu, než mléko kravské.
Při studiu molekulární struktury bílkovin kozího mléka ve Francii se zjistilo, že nejen laktalbumin, ale i ostatní
frakce proteinů kozího mléka se liší od
bílkovinných frakcí kravského mléka.
To je pravděpodobně důvod, proč děti,
které nesnášejí výrobky z kravského
mléka, dobře snášejí výrobky z mléka
kozího.
Z německých výzkumů vyplývá, že
kozí mléko je lékem na nervovou soustavu, jeho pravidelná konzumace vede
ke snížení nervozity, stresů a úzkostných stavů. Zlepšuje celkovou kondici,
imunitní systém, onemocnění kůže, pozitivně působí při přecitlivění žaludečních a střevní stěny, napomáhá k vyléčení astmatu.
Za látku, která má mít hlavní léčivý
účinek, byl označen Ubichon 50. Hovoří
se o léčebných účincích kozího tuku při
kloubních onemocněních.
Na léčebných účincích se podílí
kyseliny mléčná, esenciální volné aminokyseliny, kyselina orotová, citronová a lehce absorbovatelný mléčný tuk
a bílkoviny, které společně s volnými
aminokyselinami významně regulují vlhkost pleti.
Tuk kozího mléka je bělejší a má
méně karotenu (provitamínu A) než
mléko kravské. Obsahuje více esenciál-
ních mastných kyselin linoleové a arachidonové. Ty nedovede lidský organismus syntetizovat a je odkázán na přísun
potravou.
Kozí mléko má také větší procento
mastných kyselin se středním a krátkým řetězcem. V poslední době se
sleduje a ověřuje působení mastných
kyselin omega 3 a jejich vliv na srážení krve v cévách (možná ochrana před
infarktem). Snižují hladinu lipoproteinů
s tím i riziko arterosklerózy a zlepšují
imunitní ukazatele. Patrně preventivně působí i proti
zhoubným nádorům. Ze studií je prokázáno, že kozy neonemocní žádnými
rakovinnými nádory - podobně jako žraloci. Kozí mléko je cennou potravinou.
Významné je jeho využití u dětí jako
možnost alternativní výživy a u dospělých v oblasti prevence (protirakovinné
faktory). Bude záviset na rozvoji chovu koz a možnostech zpracování kozího
mléka, zda náš jídelníček obohatí o další
významnou ekologickou potravinu.
Zdroj: http://minifarma.estranky.cz
foto: vlastní archiv
PRODEJ FARMÁŘSKÉHO
KOZÍHO MLÉKA
Na území MAS Sdružení
Západní Krušnohoří je registrovaná Kozí farma na
Mýtince jako prodejce farmářského
kozího
mléka.
KONTAKT: Martin Mužík
Mýtinka 132, Měděnec.
https://www.facebook.
com/pages/Koz%C3%AD-farmana3%BDtin
ce/172010289569660
Z historie
včelařství
Podle výsledků vědeckých výzkumů
a paleontologických nálezů v Čechách,
Francii a Německu bylo možno usoudit, že stáří naší včely medonosné je
minimálně 25 milionů let (pro srovnání:
Homo sapiens je na Zemi asi 100 000
let). Podle včel zalitých v jantaru vidíme, že vzhled tehdejší včely se od
dnešní včely medonosné podstatně neliší.
Nejdříve lidé vybírali náhodně objevená divoká včelstva, kterým brali med.
Stromy s divokými včelstvy si časem
začali označovat.
Tyto duté stromy se nazývaly brtě,
lidé v nich včelařící se označovali jako
brtníci. Nevýhodou brtí bylo jejich nepravidelné rozmístění v krajině.
Nejlepší brtníci obhospodařovali až
60 brtí a jejich umístění si museli pamatovat.
Vyříznutím kusu kmene s dutinou,
jejím zastřešením, seskupením poblíž
lidských obydlí vznikly kláty. Systém
včelaření se v podstatě moc nezměnil.
Med se vybíral na Zelený čtvrtek
(Velikonoce) tzv. podřezem díla, tedy
vyříznutím poloviny plástů, které zůstaly po zimě. Příští rok se vyřezala
druhá polovina. Med se vylisoval.
Náročná výroba úlu z dutého kmene
byla nahrazena slaměnými a prkennými
úly. Slaměné úly se pletly nejen ze slámy, ale i z rákosí především v krajích,
kde byl nedostatek lesů a tedy stromů
vůbec.
Takovéto pletené slaměné úly kruhového nebo čtvercového průřezu se
nazývají košnice. Změnil se způsob
včelaření tím, že do košnic se osazovaly roje, které se staly velmi žádoucí.
Čím víc rojů, tím lépe. V podletí včelař potěžkal košnice, z těch nejtěžších
vytřepal včely a ty nejlehčí nechal do
příštího roku. Z dnešního pohledu na genetiku dělal včelám tu nejhorší službu:
preferoval slabochy. (Podletím začíná
včelařský rok. V kalendářním roce se
podletí nachází v rozmezí od sedmého
do devátého měsíce)
Včelaření s košnicemi se udrželo
v některých specializovaných včelařských provozech, především na vřesovištích v severním Německu, dodnes.
Každý včelař v lese vyhledal příhodný strom, opatřil ho svým znamením
a vydlabal v něm úl – brť a osadit včelami. Lesní dělníci museli včelaře podporovat, hájit lípy, javory, vrby, třešně
a jiné stromy, na nichž měly včely pastvu, a nesměly se tyto stromy porážet.
Karel IV. roku 1350 potvrdil diplomem Norimberským práva včelařská.
Ve středověku byli včelaři ve velké vážnosti, cechy a společenství se datují již
od doby Karla Velikého. Včelaři tenkrát
mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva
a vlastní včelařský soud. Privilegium
ovšem nebylo zadarmo. Norimberští
brtníci byli povinni na pokyn panovníka
postavit 6 mužů vyzbrojených kušemi.
Vynález rámků podmínil i vynález
medometu, nález včelí mezery a změnil
způsob včelaření vůbec, kde roje jsou
krajně nežádoucí. Pro snazší přístup
k rámkům včelaři vymysleli takzvané
nástavkové úly. Nástavkové úly mají oddělitelná patra a dají se snadno rozebírat. Díky přístupu ze shora je práce se
včelstvem, mnohem snadnější.
Časová osa vývoje včelařství: Náhodné vybírání včelích hnízd, brtnictví,
špalkové včelaření, zadem přístupné
úly, rozběrné dílo, nástavkové včelaření
Staří Čechové rádi pili medovinu, jak
potvrzuje Kronika Dalimilova. Ve stře-
dověku se hojně vyvážely z Čech do
okolních zemí med, vosk a medovina.
Med se vyměňoval za sůl ve stejné
váze. Včelaření se rozlišovalo na lesní
a domácí. Z lesního včelaření se musel
odvádět pánům lesa poplatek ve výši
jednoho groše za „úl“.
Med byl tenkrát jediným známým
sladidlem v domácnosti. Užíval se
i k vaření medoviny.
Voskové svíce tím nejkvalitnějším
svítidlem, zvláště v kostelích, prostým
lidem musely stačit louče nebo svíce
lojové.
Po 30-ti leté válce byl vosk přivážen
z cizích zemí a med byl brzo v domácnostech nahrazen třtinovým cukrem
a sirupem. Medovinu vytlačilo pivo a kořalka
Včelařské cechy měly přísná pravidla, ale i četná privilegia, brtníci byli
vážení a podporovaní i panovníky. Duté
lípy nařídil chránit Otec vlasti Karel IV.
V 18. století Marie Terezie osvobodila české včelaře dokonce od všech
daní. Dnešní Český svaz včelařů (ČSV)
navazuje na práci Zemského ústředí
včelařských spolků založených 1867 na
Moravě a v Čechách v roce 1873. Mimo
toto ústředí českých spolků existoval
v oblastech s německou většinou Svaz
německých včelařů v Čechách (Bund
der deutschen Imker in Böhmen) zaniklý v souvislosti s odsunem Němců po
r. 1945.
voskové svíce
V současnosti má Český svaz včelařů
něco přes 50 000 členů, což je podobný
počet jako měl v 30. letech 20. století,
ještě v 90. letech to však bylo celých
80 000 včelařů.
V posledních letech se v celé Evropě zvyšuje zájem o včelařství, který
se významně podílí na omlazení jinak
tradičně přestárlé členské základny.
Např. v okrese Chomutov činil v r. 2014
průměrný věk včelaře, který je jinak
obecně vyšší, než věk průměrného občana, 53 let.
Včelařství je velmi specifickou lidskou činností. Oproti jiným odvětvím
zemědělské výroby, kam vzhledem
k produkci potravy patří, vyžaduje teoretické znalosti, cit pro přírodu a předvídavost.
Včela medonosná
Včela medonosná Apis mellifica patří mezi blanokřídlý hmyz. Jde o jednoho z nejznámějších zástupců společenského hmyzu.
Druh vznikl pravděpodobně extrémní geografickou izolací od mateřské populace včely východní, a to v době evolučně „nedávné“ – asi před 10 000 lety.
Oblast původního rozšíření zahrnovala Afriku, Blízký východ a Evropu.
Do Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland
byla přivezena až v 17. století, na Dálný východ, v souvislosti s výstavbou
transsibiřské magistrály, až začátkem
20. století.
Svá hnízda staví na chráněných místech, přičemž jsou jednotlivé plásty
umístěny vedle sebe. Mezi ostatními
druhy včel je nejvíce hospodářsky využívána. Včelstvo včely medonosné je
složeno z jediné matky, někdy nazývané
královna, z dělnic a v sezóně z trubců.
Stavba těla
Včela patří do kmene členovců (Arthropoda). Její tělo se skládá ze tří
hlavních částí – hlava, hruď, zadeček.
Tyto části jsou od sebe oddělené zúžením, které jim umožňuje pohyblivost.
Hlava (caput) včely je s hrudí spojena tenkým zúžením, které jí umožňuje
pohyb. Oporu svalstvu poskytuje vnitřní kostra (tentorium). Po boku temene
hlavy (vertex) má včela dvě složené oči
(oculi compositi) a na vrcholu temene
tři jednoduché oči (ocelli), které jsou
rozmístěné do tvaru trojúhelníku, jehož vrchol na přední části hlavy směřuje dolů. Od spodního jednoduchého
oka se táhne středem temena tenká
brázdička (carina), která se rozděluje
na dvě větve končící u kořenů tykadel.
Tykadla (antennae) včel jsou dvě
článkovitá ústrojí umístěná vedle sebe
v jamkách přibližně ve středu přední
strany hlavy nad čelním štítem. Na tykadlech se nachází mnoho smyslových
orgánů, pomocí kterých včela dovede
vnímat čichová a hmatová podráždění.
Tykadla dělnic se skládají z 12 článků,
u trubce ze 13. Nejdelší je základní
článek tykadla, tzv. násadec, kterým je
tykadlo na hlavě upnuté. Násadec pokračuje krátkým válcovitým kolínkem,
které ho spojuje s ostatními články tykadla tzv. bičíky. U samiček se bičíky
skládají z 10 článků, u trubce z 11.
Hlava včelí matky má srdcovitý tvar,
dělnice trojúhelníkový a hlava trubce je
kruhovitá.
Hruď (thorax) má hlavní funkci jako
nosič orgánů pohybu – křídel a nohou.
Tomu odpovídá i její vnitřní a vnější
stavba a mohutné svalstvo. V larválním vývojovém stádiu má včela 3 hrudní články, dospělá včela má však hruď
složenou ze 4 hrudních článků, protože
při přestavbě orgánů ve stádiu kukly
se první břišní článek přesunul k hrudi
a využil se na stavbu její zadní části.
Jednotlivé hrudní články se nazývají: předohruď (prothroax), středohruď
(mesothroax), zadohruď (metathroax),
a přesunutý kroužek (propodeum).
Nohy: Včela má 3 páry nohou (pedes).
Včele slouží nohy k pohybu, k vytváření
řetízků s ostatními včelami, k předávání
voskových šupinek, sběru a ukládání pylu,
čištění tykadel. Nesou též chemické
a mechanické receptory. Známé je hlavně ústrojí na třetím páru nohou, zvané
košíčky, do kterých sbírá pyl.
Články nohou: kyčel (coxa); příkyčlí
(subcoxa); stehno (femur); holeň; pata
a články (poslední nese drápky a polštářky)
Křídla: Včela má na každém boku
hrudní části jeden pár blanitých křídel
(alae), která jsou na povrchu pokrytá
množstvím drobných chloupků, okem
běžně neviditelných. Přední křídla jsou
větší než zadní. Podle délky dvou určitých žilek na křídle včely včelaři vypočítávají tzv. loketní index, podle kterého poznají, o jaké geografické plemeno
včely se jedná. Včela je má neustále
napjatá. Pohyb křídel je tak rychlý, že
není možné sledovat jednotlivé kmity.
Letící včela spojí zadní křídlo s předními háčky ve sponě. Vytvoří tak souvislou
trojúhelníkovou plochu. Po skončení letu
a návratu křídel do normální polohy
v klidu se háčky posunutím předního
křídla přes zadní samy vypnou. Pohyb
křídel nahoru a dolů ve tvaru osmičky
zajišťují hrudní svaly. Včela dokáže
letět dopředu, stát za letu na místě
(např. když zpracovává pyl do rousků)
a také dokáže stát na podložce a pohybem křídel účinně větrat úl.
Zadeček: V zadečku (abdomen)
včely jsou uložené zažívací orgány, medový váček, jedová žláza, vzdušné vaky
a žihadlo.
Je pohyblivě spojen s hrudní částí. Žihadlo (původně kladélko) na konci
zadečku je duté, napojené na jedový
váček. Na žihadle se nacházejí zpětné háčky, které znemožňují po bodnutí jeho vytažení z rány. Včela si tak
po bodnutí vytrhne žihadlo i s jedovým
váčkem a následně umírá. Po vytržení
žihadla dochází ještě po nějakou dobu
k vypouštění jedu do rány, což zvyšuje
účinek bodnutí. Pokud má člověk žiha-
dlo v ráně, v žádném případě ho nesmí
vytahovat tak, že by ho uchopil za jedový váček, neboť by si tím vymáčkl zbytek jedu ve váčku do rány. Žihadlo je
nutno vyškrábnout tenkým předmětem
(nehtem).
Do tohoto zámotku se larva zapřádá
po zavíčkování buňky. Jednotlivé vnější
části těla předkukly už začínají narůstat do tvarů podobných dospělé včele.
Vývoj včely
Vajíčko pokládá matka včely medonosné do dělničí či trubčí buňky plás­tu
nebo do mateří misky. Do včelí buňky
a mateří misky klade vajíčka oplozená,
do trubčích vajíčka neoplozená. Vajíčko je bílé tyčinkovité, lehce zakřivené,
o délce 1,3–1,8 mm a hmotnosti kolem
0,130 mg.
vajíčka a larvy
Larva vylíhlá z vajíčka není ještě vůbec podobná včele a musí projít celou
dokonalou proměnou, než se z ní stane
dospělec (imago). Tělo larvy tvoří hlava a 13 článků. Pokožka larvy má bílou lesklou barvu. Larvy jsou v prvních
hodinách dlouhé přibližně 1,5–2,0 mm
a směrem k hlavě a zadečku se zužuje.
V buňkách jsou larvy stočené bříškem
dovnitř a postupem růstu se napřimují
a vyplní téměř celý objem buňky.
Předkukla má v mateřské buňce,
tzv. matečníku, vytvořený zámotek jen
na bocích a ve vrchní části buňky.
zavíčkovaný včelí plod
Kukla je čtvrtým stádiem vývoje
včely. Stádium kukly trvá u matky 5 dní
a u dělnic a trubců 8 dní. Během této
doby se kukla nehýbe a je natočená
v buňce hlavou směrem k otvoru buňky.
Ve stádiu kukly nastává přeměna vnitřních orgánů. Živiny potřebné
pro látkovou přeměnu a na tvorbu nových orgánů čerpá ze zásob proteinů
a glykogenu které si vytvořila v larválním stádiu.
Dospělec vylézá z buňky po vykousání jejího víčka. Celkový vývoj matky
trvá 16, dělnice 21 dní a trubce 24 dní.
dospělec vylézá z buňky
Včely žijí ve společnosti, kterou nazýváme včelstvo. Včelstvo je zpravidla
složeno z jedné matky, mnoha dělnic,
a určitého množství trubců, závisejícího na síle včelstva, dostupnosti bílkovinné potravy (pylu) a roční době. Do
určité míry je odchov trubců podmíněn
i genetickými vlastnostmi a stářím matky.
Jednotliví členové včelstva jsou na
sobě závislí tak, že jeden bez ostatních
nedovede plnit svou funkci a následně
zahyne (např. osamělá dělnice, matka,
či trubec, nebo plod). Mezi včelami
funguje dokonalá dělba práce:
označená matka
Matka – její úlohou je klást vajíčka,
čímž zabezpečuje obnovu včelstva
Trubec – jeho úlohou je oplodnit
mladé matky, v případě potřeby pomáhá
zahřívat včelí plod, díky své vyšší tělesné teplotě, než jakou mají dělnice
Dělnice – vykonávají pro včelstvo
všechny ostatní potřebné práce, jako
je vyhledávání a přinášení potravy (nektar, medovice, pyl, voda), zpracovávání
medu z nektaru a medovice, konzervování pylu, stavbu plástů, krmení matky,
trubců a plodu, střežení vchodu do úlu,
úklid a čištění, větrání a udržování teploty v úlu a řada dalších činností.
Matka je včelí samička, která má
jako jediná z celého včelstva vyvinuté
pohlavní orgány (dělnice je mají zakrnělé). Od dělnic se liší na první pohled
svými většími rozměry. Matky měří 20–
25 mm a jejich hmotnost se po vylíhnutí
pohybuje v rozmezí 175–240 mg. Oplozená matka váží 225–290 mg.
Od dělnice se dále liší tím, že nemá
pylové košíčky, voskotvorné žlázy, ani
hltanové žlázy. Matka se také na rozdíl
od dělnic nepodílí na pracích v úlu. Své
žihadlo má uzpůsobené nejen k obraně
(a to pouze v případě konfliktu s jinou
matkou; nemá na žihadle protiháčky,
proto po bodnutí nehyne, jako je to
u dělnic) ale její žihadlo funguje zejména jako kladélko ke kladení vajíček.
O matku se musí dělnice soustavně
starat. Celý život ji krmí tzv. mateří
kašičkou (výměšek hltanových žláz mladých včel), bohatou na bílkoviny.
Vývoj matky je zpočátku podobný
jako vývoj dělnice. Rozdíl je v tom, že
larvička matky dostává od začátku až
do konce larválního vývoje mateří kašičku ve větším množství, než dělnice. Postup je takový, že při přípravě na rojení
(popř. při tiché výměně) položí matka na
dno mateřské misky (matečníku) oplodněné vajíčko. Mateřská miska má tvar
kulového vrchlíku o průměru 9 mm a je
postavena dnem vzhůru, nejčastěji na
okraji plástu. Pokud včelaři odchovávají
„umělé“ matky, zhotovují si tyto misky sami z včelího vosku, nebo používají
misky sériově vyráběné z plastu.
Po položení vajíčka do mateřské
misky vystaví dělnice z této misky
mateřskou buňku ve tvaru žaludu a je
dlouhá 20–30 mm. Z vajíčka se po třech
dnech zárodečného vývoje vylíhne larvička, která velmi rychle roste, a za
5 dní zaplní mateřskou buňku.
Na konci larválního vývoje dělnice
buňku zavíčkují, larva se v ní na 8 dní
zakuklí, a během této doby se z kukly
přemění na dospělou matku. Matka se
tedy líhne 16. dne od položení vajíčka
do mateřské misky. Z buňky se dostane
pomocí kusadel, kdy vykouše ve víčku
otvor, a víčko odklopí. Tento otvor si
dovede vykousat přesně tak velký, aby
jím akorát prolezla, takže podle velikosti otvoru včelař může poznat velikost matky.
Okamžitě po vylíhnutí ji přijdou
dělnice nakrmit. V případě nouze se
jde matka sama nakrmit sladinou (medem). Pokud v úlu nalezne po vylíhnutí
další matku, nastane mezi nimi souboj,
při kterém ta slabší zpravidla zahyne.
Někdy bývá i vítězící matka poraněná.
V některých případech dokonce zahynou obě.
Rojení je přirozený způsob rozmnožování včelstev. Při rojení se včelstvo
rozdělí na dvě části, ve kterých jsou
zastoupeny včely všech věkových kategorií včetně trubců. S prvním rojem
vyletí i stará matka. Roj se zabydlí
v předem vyhlédnuté dutině a postaví si
tam nové plásty. V úle zůstávají zavíčkované mateřské buňky (matečníky), ze
kterých se pak vylíhnou mladé matky.
Silné včelstvo se může vyrojit i vícekrát v jedné sezóně.
Matka produkuje feromon, kterému se ve včelařství říká „mateří látka“.
Včely dělnice tento feromon z matky
olizují a předávají si ho dál jedna druhé.
Tato chemická informace tak ve včelstvu neustále koluje. Pokud bude matka
ve včelstvu chybět, tento feromon přestane kolovat, a včelstvo tak zjistí, že
je osiřelé, a proto začne zakládat nouzové matečníky.
Aby je mohlo založit, musí ve včelstvu existovat otevřený plod (tzn. vajíčka, larvičky). Pokud ve včelstvu otevřený plod není, je včelstvo odsouzené
k zániku. Včelař může pomoci tím, že do
včelstva přidá plást s otevřeným plodem z jiného včelstva. Lepším řešením
je přidání cizího zavíčkovaného matečníku ve stádiu těsně před vylíhnutím. Doba, po kterou ve včelstvu matka
neklade, se nepříznivě projeví zeslábnutím včelstva. Proto zkušení včelaři
takovému včelstvu přidávají oplozenou
matku.
Dělnice tvoří ve včelstvu nejpočetnější složku. Jsou to samičky, které
mají nevyvinuté pohlavní orgány, a proto se nemohou spářit s trubci. Dělnice
vyrůstají do velikosti 12–14 mm a jejich
hmotnost se pohybuje okolo 100 mg.
Líhnou se z oplodněných vajíček v dělničích buňkách, kterých bývá na 1 dm2
přibližně 400. V době hlavní snůšky se
v úlu nachází dělnic 30 000–50 000,
v době zimního klidu 10 000–20 000.
Vývoj dělnice
Dělnice se líhnou z oplozeného vajíčka 21. den od jeho položení do buňky.
Po vylíhnutí začnou sílit a po 2-3 hodinách se z nich stávají tzv. včely čističky, jejichž úkolem je vyčistit buňky
a připravit je matce k zakladení. Další
vývoj včely v úlu probíhá různě, záleží
na okolních podmínkách a na potřebách
včelstva, kterým se mladé včely (mladušky) přizpůsobují.
Přibližně od 4. dne po vylíhnutí začínají krmit včelí plod mateří kašičkou
smísenou s medem a pylem. V dalším
stádiu se dělnicím aktivují voskotvorné
žlázy a 12. den se z nich stávají stavitelky, které staví včelí dílo. V následujícím stádiu vývoje se ze stavitelek
stávají strážkyně česna (úlová dvířka),
které mají za úkol bránit před vetřelci
a v době, kdy není snůška, i před jinými
včelami.
V posledním stádiu, 21. dne, se
z mladušek stávají létavky, vylétají
z úlu a zapojují se do shánění potravy
a vody. Tato činnost včelí tělíčko vysiluje a po 6 - 8 týdnech je již znát velké opotřebení (vybledlé barvy) a včela
uhyne. Včely uhynou i v případě, že použijí své žihadlo, protože si ho po bodnutí vytrhnou i s jedovou žlázou. Na zimu
se líhnou tzv. dlouhověké včely, které
mají za úkol přečkat zimu a jejichž délka života je i několik měsíců.
Činnost dělnic se přizpůsobuje hlavně tomu, co je ve včelstvu potřeba.
Údaje uvedené v tabulce jsou příkladem získaným z pozorování označených
dělnic.
Pokud včelstvo osiří, a nedokáže si
odchovat matku, dojde k vzájemnému
krmení dělnic mateří kašičkou. Tím dojde k aktivaci jejich vaječníků a takovým včelám pak říkáme trubčice.
Vzhledem k tomu, že nejsou schopny
se spářit s trubcem, kladou vajíčka neoplodněná, ze kterých se líhnou pouze
trubci. Takové včelstvo je odsouzené
k zániku, neboť tyto trubčice již nepřijmou žádnou matku. Existují sice postupy, kterými lze někdy takové včelstvo
zachránit přidáním matky, ale zkušení
včelaři to nedělají, neboť věková struktura těchto včelstev je vysoká a takto
zachráněné včelstvo stejně zaostává.
Včelaři se snaží k tomuto stavu nenechat dojít, a pokud k němu přece jen
dojde, pak taková včelstva raději likvidují.
Trubčí larvy v dělničích buňkách
dorůstají větších rozměrů, do buněk se
nevejdou, a proto včely tyto buňky protahují. Po zavíčkování jsou tyto buňky
nevzhledné a říká se jim hrboplod.
Trubec je včelí sameček. Měří 15–17
mm a váží okolo 220 mg. Na rozdíl od
dělnic a matky nemá žihadlo.
trubec
Trubci se líhnou z neoplozených vajíček, která matka naklade do trubčích
buněk, odlišujících se od dělničích svou
velikostí. Trubčí buňky jsou větší než
dělničí a na 1 dm2 trubčích buněk jich
připadá 270. Trubci žijí zpravidla jen
v letním období a jejich počet postupně
klesá. Ve včelstvu jich může být několik
set až pár tisíc, ale nejčastější množství je okolo 500 trubců.
Včelaři, kteří chovají matky, záměrně ve včelstvech odchovávají větší množství trubců, aby zvýšili pravděpodobnost oplodnění matky trubci
s kvalitnějšími genetickými vlastnostmi.
V zimě se tedy trubci v úlech nacházejí
jen ve výjimečných případech.
Potrava včel sestává z:
bílkoviné složky – pyl květů
glycidové složky – nektar hmyzosnubných květů a medovice, což
je odpadní produkt metabolismu mer
a mšic.
Odpadním produktem není míněn
produkt trávení, jako např. u člověka,
ale rostlinná šťáva zbavená především
bílkovin a dusíkatých látek, potřebných
k výživě zmíněného hmyzu.
Sběrem a shromažďováním zásob
se zabývají výhradně dělnice - létavky.
Nektar a medovici sbírají do tzv. volátka – rozšířené části trávící trubice
umístěné v přední části zadečku.
Pyl městnají do košíčků na holenním
článku třetího páru nohou.
Bílkovinná složka potravy
Přinesený pyl je létavkami městnán
do plástových buněk. Úlové včely (krmičky a kojičky) uskladněný pyl podle
potřeby odebírají a pomocí enzymu hltanových žlaz přeměňují ve svém těle
na bílkovinnou složku potravy důležitou
pro krmení plodu – larev v buňkách.
Takto natrávenou a upravenou potravou je plod krmen včelami krmičkami. Složení krmného produktu je
proměnlivé a ovlivňuje spolu s dalšími
činiteli vývoj larev v dělnice, trubce či
novou matku.
Larva matky v matečníku je po celou
dobu svého vývoje živena produktem
o vysoké biologické hodnotě. Krmivo za
tím účelem produkované včelami kojičkami nese případné označení „mateří
kašička“.
Glycidová složka potravy
Po příletu do úlu předávají létavky
nasbíraný nektar resp. medovici z volátka do volátka úlovým včelám. Úlové
včely obdržený nektar zahušťují tak,
že pomocí ústních orgánů vystavují
kapku nektaru teplému a větranému
prostředí úlu.
Zahuštěnou sladinu ukládají do buněk plástů. Dalším odpařováním vody
uložená sladina dozrává postupně
v med. Glycidová složka potravy je
podle potřeby čerpána z takto nashromážděných zásob medu.
Matka a trubci se nechají krmit kojičkami.
Včelí roj, který se volně usadí např.
v dutině stromu, zahájí neprodleně výstavbu díla. Včely se zavěsí na strop
dutiny a nožkami zaklesnuté jedna do
druhé vytvoří jakýsi živý závěs. Voskové výpotky promíchávají se slinami a postupně modelují plást, což je svislá tenká vosková stěna osázená z obou stran
hustou sítí šestistěnných buněk.
Včely v umělém prostředí úlu stavějí buňky na předem vylisovaných voskových polotovarech (mezistěnách).
Mezistěny dodává do úlu včelař v potřebném množství a velikosti. Velikost
mezistěny je limitována rozměrem dřevěného rámku – rámkovou mírou.
Voskový plást je pozoruhodný svojí
strukturou. Základem je dutý šestistěn
trubkovitého tvaru (buňka) až 15mm
hluboký. Šestiboký tvar umožňuje, že
stěny buňky jsou společné buňkám sousedním a navzájem do sebe beze zbytku zapadají. Dno buňky je uzavřené
a zároveň společné s buňkami na opačné straně plástu. V příčném řezu se
plást jeví jako stromečková struktura.
Střední osu tvoří dna buněk resp. mezistěna a jednotlivé buňky vybíhají do
stran vzhůru v mírném úhlu asi 5°. Nevodorovný sklon přispívá spolu s adhezí
k tomu, že obsah buněk (řídká sladina,
med či voda) nemohou vytéci.
Vodu přinášejí včely létavky z vnějšího prostředí. Je zajímavé, že dávají
přednost vodě z lidského hlediska nekvalitní (močůvka, okraje zakalených
louží).
Přinesená voda slouží k ředění medu
při zpracování na krmivo. Voda odpařující se z buněk při zahušťování sladiny
a dozrávání medu se stává důležitým
činitelem při regulaci úlového mikroklimatu. Fyzikální účinky odpařující se
vody včely využívají tak, že aktivním
větráním (víření křídel na česně) regulují vlhkost a teplotu úlového prostředí.
Orientace a komunikace
Včelí tanec
Zajímavý je způsob, jakým informuje včela průzkumnice o poloze nového
zdroje potravy: Děje se tak pomocí
včelího tance:
Na svislé ploše plástu včela vybíhá
určitým směrem, bzučí křídly a vrtí zadečkem. Po ukončení vrčivého přímého
běhu se vrací v klidu po elipse k výchozímu bodu a opět vybíhá.
Vektor vrčivého běhu svírá se svislicí plástu úhel shodný s úhlem, který
svírá směr k potravě a poloha slunce.
Frekvence vibrace zadečku označuje
vzdálenost zdroje.
Při tanci je včela průzkumnice obklopena tzv. rekrutkami. Rekrutky její
taneček sledují a po určité době vyrážejí z úlu ve směru, o kterém byly takto
informovány. I když je slunce za mraky,
včely vnímají rozptýlené polarizované
světlo a podle něho určí polohu slunce.
Uvedené jevy prozkoumal, popsal
a v roce 1965 zveřejnil německý zoolog
Karl von Frisch.
Feromony
Další způsob komunikace podobně,
jako u ostatních živočichů, ale u hmyzu především, je na základě chemických
podnětů pomocí feromonů:
Feromony jedové žlázy – Nápadný
i člověkem vnímatelný je chemický signál k hromadnému útoku. Při vbodnutí
je žihadlo včely vytrženo z jejího těla.
Dojde k obnažení výstelky jedové žlázy. V této části včelího těla je syntetizovaná směs hormonů, jejichž vůně
uvolněná do prostoru aktivuje ostatní
včely k agresi.
Feromony Nasanovy žlázy – Nasanova žláza je umístěna v horní části ukončení zadečku. Možno pozorovat
včely dělnice, jak při návratu ze snůšky
v okolí vchodu do úlu zvedají zadečky
a vířením křídel rozptylují feromon přitahující ostatní včely v poli. I takto lze
vysvětlit časté zalétávání včel do cizího úlu.
Feromon „mateří látka“ (nezaměnit s mateří kašičkou). Vyústění žlázy
produkující mateří látku je v blízkosti
kusadel (mandibuly) matky. Feromon se
uplatňuje v řadě případů. Uvedeny jsou
nejdůležitější:
1. - Přitahuje k sobě dělnice pečovatelky a upevňuje soudržnost včelstva.
Včely při krmení matky přejímají mateří látku a kontaktem s ostatními včelami ji rozšiřují do celého společenství.
2. - Působí jako sexuální atraktant;
přitahuje trubce ke kopulaci při snubním letu
3. - Nedostatek feromonu:
- při uhynutí matky vede včely k naražení nouzových matečníků pro výchovu matky náhradní
- snížením produkce u staré matky
nastartuje přípravy k rojení, (matečníky a výchova nových matek)
Obranné strategie
Obranný pud včel je jednou ze základních podmínek přežití. Včely musejí
uhlídat shromážděné zásoby a samotnou existenci včelstva. Útok včel lze
očekávat jen tehdy, vnímají-li včely
vzniklou situaci jako ohrožení zásob či
existenci včelstva.
Agresivita
Podrobnější informace naleznete
v článku včelí jed.
Pohotovost k útoku drží tzv. strážkyně na česně. Jsou velmi citlivé na pohyb a vibrace v blízkosti úlu. Zkušení
včelaři vědí, že kritická vzdálenost od
česna je asi 5 m. Při přiblížení pod tuto
hranici lze očekávat útok.
Manipulace s úlem vyprovokuje
k obranné činnosti. Nejprve nalétávají
a varovně bzučí. Nakonec dojde na žihadlo. Po prvním vpichu je cítit zřetelnou nakyslou vůni včelího jedu a zřejmě
i feromonu (viz komunikace včel). To je
signál i pro ostatní včely k útoku.
Další příčiny provokující agresivitu
včel mohou být - obtěžování ze strany
mravenců, vos, ptáků, hlodavců, sečení
trávy, těžba dřeva, pohyb koní či jiných
velkých zvířat, dále alkohol (poznají
i jedno pivo), menstruace a pot.
Nejcitlivější na rušení jsou včely za
časného jara a v ostatních obdobích
mimo snůšku. Naopak při rojení, nakolik letící a hučící včelstvo působí impozantním až hrozivým dojmem, obavy
nejsou na místě.
Hygiena
Za pozoruhodné lze považovat zjištění, že pro imunitní systém a odolnost
proti chorobám nemají včely příliš rozsáhlou genetickou výbavu. Tento nedostatek je kompenzován vysokou organizovaností a účelným chováním celého
hmyzího společenství, což se odráží
v celé řadě „hygienických návyků“ (čistící pud, desinfekce propolisem).
V moderní době obranné mechanismy včel selhávají v konfrontaci se
zavlečenými parazity (kleštík včelí
Varroa destructor) nebo pesticidy a insekticidy v zemědělství. O to více jsou
odkázány na pomoc člověka. Proto dnes
ve volné přírodě včelstvo nemůže dlouho přežít.
Opylování rostlin
Na světě je opylováno asi 85 % všech
kvetoucích rostlin hmyzem, z toho
85 % včelami. U ovocných stromů asi
90 % květů navštěvují včely. Seznam
kvetoucích rostlin navštěvovaných včelami čítá na 170 000 druhů. Rostliny,
které by se bez opylování včelami těžko obešly, tvoří skupinu 40 000 druhů.
Výživa a tím i existence lidstva
v podstatné míře závisí na existenci
včel, protože především v kulturních
krajinách se na pomoc jiných opylovačů, čmeláků, solitérních včel a p. nelze
moc spoléhat.
http://cs.wikipedia.org/
úpravy ing. F. Schenk
VČELÍ PRODUKTY
Včelí produkty můžeme podle jejich
původu zařadit do dvou skupin. Do první patří rostlinný materiál, jenž včely
sbírají ve volné přírodě, obohacují jej
o látky z vlastního těla nebo jinak upravují a přinášejí do úlu. Sem patří med,
propolis a pyl.
Druhou skupinu tvoří ryze včelí produkty. Mezi tyto látky řadíme včelí jed,
mateří kašičku a včelí vosk.Zmíníme se
i o produktu, který nepatří do zmíněných skupin a to je úlový vzduch.
MED
Med je nejznámějším včelím produktem. V evropském zákonodárství je
med definován jako potravina přírodního sacharidového charakteru, která je
vytvořena společenstvím včel z nektaru
nebo medovice ze živých částí rostlin,
kterou včely sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami,
uskladňují a nechávají zrát v plástech.
Z toho plyne, že med – ať již květový nebo medovicový - není jen prostým
roztokem cukrů, ale extrakt rostlinné
šťávy obohacený o vše, co rostlina získává ze vzduchu, vody a půdy. Proto se
v medu setkáváme s mnoha minerálními
látkami, vitaminy, rostlinnými silicemi,
aromatickými látkami, bílkovinami, tuky
a dalšími látkami.
Podle původu lze med rozdělit na
med květový (světlý) a medovicový
(tmavý).
Květový med získává včela z květních nebo i mimokvětních nektarií. Tento med kromě světlé barvy obsahuje
mnoho bílkovin rostlinného původu.
Medovicový med vzniká jako vedlejší produkt činnosti některých červců
a mšic. Ty nabodávají listy nebo jehličí
stromů a z vytékající rostlinné šťávy
zužitkovávají pouze bílkoviny. Zbylou
šťávu bohatou na cukry vystřikují na
povrch listů nebo jehličí. Kapénky této
medovice včely sbírají. Medovicový
med, ve včelařské terminologii označovaný též lesní, kromě tmavé barvy se
vyznačuje minimem bílkovin, vysokým
obsahem rostlinných silic a charakteristickým aroma.
Pokud by byla diskuse o tom, který
z obou medů je kvalitnější, lze odpovědně říci, že – pokud nejsou nějakým způsobem narušeny a jsou správně vytočeny a uskladněny – jsou stejně hodnotné.
Někteří zpracovatelé medu i obchodní řetězce zneužívají ustanovení
evropského nařízení o medu, které nezná pojem lesního medu, obarvují květový med, v lepším případě do něj přimíchají podíl skutečného lesního (tedy
medovicového) medu a směs prodávají
pod názvem lesní med. Rovněž event.
poznámka o tropickém lesním medu je
podvodná. Tropické včely totiž medovici nesbírají.
Vznik medu
Uvádí se, že včely musí navštívit
až 5 milionů květů, aby nashromáždily
1 kg medu. Včela létavka nasaje tekutinu na květu či na zadečku mšic a červců
přes své lízavě sací ústrojí do medného váčku. Váček je od žaludku oddě-
len chlopní, která pouští tuto látku do
žaludku, zpět však nikoliv. Nemůže tak
dojít k natrávení a následného použití.
Včela tuto tekutinu přenese do úlu, kde
ji vyvrhne a letí dále za pastvou.
Přitom aromatické látky jim umožňují vnímat charakteristickou vůni květin, podle které se také orientují.
O nektar či medovici se už následně starají mladší včely v úle. Tyto včely
pak přemění nektar odpařením vody na
med. Nektar má asi 70 % vody, kdežto
med má méně než 18 %. Včely se vody
zbavují neustálým nasáváním a vyvrhováním do plástů. Během tohoto celého
procesu je tato látka obohacována enzymy a proto, hlavně díky nim, vznikne
med. Odpařování vody rovněž napomáhá mávání křídel včel, které díky tomu
vytváří neustálý proud vzduchu, který
odvádí přebytečnou vodu česnem z úlu
ven.
Jakmile koncentrace vody v medu je
nižší, ukládají ho do buněk, kde ještě
postupně zraje. Když med dosáhne 16%
- 18% vlhkosti, tak ho v buňkách zavíčkují. Před odebráním medu ze včelstva
by mělo být zavíčkováno alespoň 2/3
plástu (rámku) - známka zralosti k odebrání rámku ze včelstva.
Včelař ho pak pomocí odvíčkovací
vidličky musí odvíčkovat a v medometu pomocí odstředivé síly získat. Dnes
existují i odvíčkovací stroje, které používají velkochovatelé včel.
Včely uložený med potřebují na uživení dlouhověkých včel v průběhu zimy.
Průměrné včelstvo spotřebuje za zimu
asi 15 kg medu. Během celého roku
je to pak až 90kg medu. Včelař včelám
odebere okolo 30 kg medu, čili odebírá
to, co si uchovávají na zimu. Proto se
před zimou včely zakrmují cukerným
roztokem a to 15 kg cukru.
Mezi vlastnosti medu patří obsah
vody. Evropské nařízení o medu dovoluje nevýše 19% vody. Je sice dovoleno
až 25%, ale tyto medy jsou označovány jako pekařské. Pekařské medy mohou být dokonce zkvašené i zasmrádlé,
v pečivu se to neprojeví.
Český svaz včelařů vydal vlastní oborovou normu č. 1, která dovoluje nejvýše 18% vody. I další kriteria jsou podle
této normy přísnější. Tento kvalitnější
med se označuje jako Český med.
Označení Český med je zákonem
chráněno a smí ho používat jen členové
svazu a to jen tehdy, pokud jejich med
projde řádnou laboratorní kontrolou,
kterou musí absolvovat každý rok.
Mezi další kontrolovaná kriteria patří obsah HMF nebo aktivita diastázy.
Nízká hodnota aktivity diastázy ukazuje na to, že med byl nějak narušen,
špatným skladováním, špatným zpracováním nebo i falšováním.
Naopak krystalizace, tuhnutí medu
je přirozeným projevem jeho zrání. Každý neporušený med musí časem
ztuhnout. Za jak dlouho to bude, záleží
na vzájemném poměru obsažených jednoduchých cukrů – glukózy a fruktózy.
Medy s vysokým obsahem glukózy tuhnou také během několika dnů po vytočení. Tmavé medovicové medy tuhnou až
po několika měsících.
Pokud med neztuhne ani po dvou
letech, existuje podezření, že byl nějakým způsobem narušen, obvykle přehřát. Přehřátí ničí většinu aktivních
látek obsažených v medu a med se pak
stává pouhým sladkým roztokem bez
účinků, o kterých se zmíníme dále. Pokud med potřebujeme nějakým způsobem ztekutit, je potřeba jej šetrně
ohřát na max. 45°C. Včelaři používají
kontrolované vodní lázně nebo termokomory s termostaty.
Kosmetické účinky medu znaly už
římské stárnoucí krásky. Vrásky způsobené ať už přemírou životních starostí
nebo přemírou radostí byly vyhlazeny
maskou ze směsi tvarohu a medu.
Vliv medu na vývoj člověka znali už
ve starém Egyptě. Nejvyšší kasty vychovávaly hochy ve školách, kde byli
také stravováni a jako pravidelnou součást stravy dostávali med. Egypťané si
totiž všimli, že takto živení hoši jsou
zdravější, vyvinutější a duševně nadanější.
I ve starém Řecku věděli, že po požití medu má člověk značné množství
svalové energie, proto dávali med vojákům před bitvou, borcům před závody
a zápasy, tedy první a legální doping.
Dlouho jsou známy i konzervační
účinky medu. Nejedná se jen o konzervaci ovoce a zeleniny. V medu byli
konzervováni i mrtví před převozem
do místa žehu či pohřbu. Takto byl pohřben i Alexandr Makedonský.
Vyšší obsah bílkovin v květových
medech je výhodný všude tam, kde je
potřeba vysoký přísun bílkovin. Květové medy jsou tedy vhodné pro děti,
pacienty po těžkých operacích nebo
úrazech – prostě tam, kde je potřeba
rychle obnovit tkáň.
Květové medy jsou lépe stravitelné
než medovicové. Kronikář nás poučuje,
že jakýsi zpustlý panen milán a šelma
tuplovaná s manželkou počestného mistra v altánu přistižen, tímto šavlí po zahradě honěn, k hlubokému do krve rozseknutí zadku přišel, kteréžto lektvary
rostlinnými a mastmi medovými léčil.
Naopak medovicové medy jsou zvláště vhodné pro lidi s vleklým nebo akutním onemocněním dýchacích cest; pro
nízký obsah bílkovin jsou tyto medy
vhodné pro pacienty s onemocněním
ledvin apod.
PYL
Pyl jsou samčí pohlavní buňky rostlin. Každá rostlina má svůj specifický
tvar, velikost a barvu pylových zrn.
Včely sbírají pyl pomocí chloupků
na povrchu těla, nožkami je za letu
pomocí kartáčků na předním páru noh
stírají, zvlhčují slinnými žlázami nebo
donášeným nektarem a spojují do tvaru malého polštářku - rousku, ukládají do košíčku na posledním páru nohou
a donášejí do úlu. Dále se o ně posta-
zrna pylu
rají úlové včely. Ukládají je do buněk,
stlačují hlavičkou, aby vytlačily vzduch
a když jsou buňky zaplněny asi ze dvou
třetin, pokryjí je medem. V uloženém
pylu vzniká z cukru za přítomnosti bakterií mléčného kvašení kyselina mléčná,
která pyl konzervuje.
V tomto stavu si dlouho udrží výživnou
hodnotu a je pro včely dobře stravitelný.
Je zdrojem bílkovin pro tvorbu tělesných buněk a látkovou výměnu, pro činnost voskotvorných žláz a umožňuje
tvorbu krmné kašičky pro plod a matku.
Významnými složkami v pylu jsou
bílkoviny, tuky, glycidy, minerály, velké
množství aminokyselin a enzymů, cukry, různé druhy kyselin včetně kyseliny
nukleové, éterické oleje, vitamíny aj.
Podle tvaru pylových zrn pod drobnohledem a podle barvy pylových rous-
ků lze určit, z jakých rostlin byl pyl
sbírán. Pyl mají také jehličnaté stromy,
ale ten není pro včely dobře stravitelný
a není pro ně atraktivní.
Rovněž tak i pyl z trav a obilnin. Největšími dárci pylu pro včely jsou kvetoucí listnaté stromy, ovocné stromy,
keře drobného ovoce a kulturní rostliny, jako jetel, svazenka, okurka.
Speciální mřížkou může včelař pylové rousky od včel odebírat, ukládat je
sušené, zmrazené, nebo uměle mléčně
zkvašené. Pro svůj velmi cenný obsah
je pyl využíván ve farmacii a kosmetice. Pro včely však vždy zůstává „včelím
chlebem“.
Pyl je v lidské výživě vítán všude
tam, kde tělo potřebuje rychle obnovit
tkáně. Je tedy žádoucí u lidí po těžkých
a vyčerpávajících nemocech, po operacích a úrazech. Cenný je u pacientů po
mozkových příhodách, u vleklých nervových onemocnění a léčbě stavu vyčerpanosti. Dále se doporučuje k posílení organismu např. u vředové choroby
žaludku a dvanácterníku. Jeho mírného
hormonálního účinku se používá při léčbě zánětu prostaty a ke zmírnění růstu
této žlázy ve stáří. Doporučená denní
dávka pylu pro dospělého člověka činí
1 – 2 kávové lžičky denně.
Jsou ale nemoci, kdy by se pyl neměl
užívat. V první řadě při alergii na pyl.
Dále u pacientů s nemocnými ledvinami.
Rovněž u těhotných žen je nežádoucí,
protože jejich ledviny jsou už tak dost
zatížené těhotenstvím.
VČELÍ VOSK
Včelí vosk má charakteristickou
aromatickou vůni, plastickou konzistenci, není mazlavý. Při teplotě nad 30 °C
je tvárný, avšak netaje. Má poměrně
vysoký bod tání, 62 až 64 °C. Chladem
tuhne
a křehne. Rozpouští se v acetonu, benzinu aj. Protože má vysoký bod tání, je
v letních měsících přes vysokou teplotu
a vlhkost odolný a schopný nést v úlu
velké zatížení plodem a mednými zásobami.
Vosk vylučují i jiné druhy hmyzu.
včelí vosk
I když je chemické složení vosku
známé, včelí vosk nebyl nikde a nikdy
uměle vyroben.
Aby mohl včelař s včelím dílem pracovat, vkládá do úlu dřevěné rámky, do
nichž včely postaví voskové dílo - včelí
plást. Včelař ale také pomáhá včelám
ke stavbě díla tím, že do prázdného
rámku vloží mezistěnu, tj. slabý list
s vylisovaným základem buněk, vyrobený ze včelího vosku. Pokud včely postaví plásty mimo rámky, nebo v přírodě
v dutinách stromů, říká se jim „divočina“, jsou-li zaplněny medem, je to „strdí“.
Včelí vosk je vzácná surovina. Je
získáván vytavením z vyřazených včelích plástů nebo během medobraní odvíčkováním medu tzv. voštiny.
Včelí vosk je produkt s vysokým podílem látek tukového charakteru, které velmi ochotně přijímají látky, které
úlové prostředí znečišťují, např. léčiva
proti některým včelím nemocem. Zpracováním voští se tyto látky neničí, ale
postupně se ve vosku kumulují. V současné době běžný včelí vosk je natolik
kontaminován, že pro kosmetické použití je nevhodný. Výjimku tvoří ekologický vosk, který včelaři označují jako
panenský. – viz obr. včelí vosk.
MATEŘÍ KAŠIČKA
Mateří kašička je výměšek žláz mladých včel - kojiček - podávaný v prvních
3 dnech plodu dělnic a trubců a po dobu
celého larválního stadia vývoje je zkrmován plodem budoucí matky. Je vkládán i do mateří buňky před jejím zavíčkováním. Po celý život matky tvoří její
výhradní potravu.
Včelař získává mateří kašičku
z otevřených matečníků malou nekovovou lžičkou (kromě nerezové) a ukládá
ji do skleněné dobře uzavíratelné nádobky. Skladuje se při teplotě nižší než
+4 °C, bez přístupu světla a vlhkosti.
Takto uložená mateřská kašička vydrží několik měsíců při zachování jakosti.
V lyofilizovaném - vysušeném - stavu
může být dlouhodobě skladována.
Mateří kašička je tekutina bílé až
nažloutlé barvy, želatinové konzistence, typické slabě kořeněné vůně.
Má slabě kyselou chuť. Kromě více
než poloviny vody obsahuje mnoho různých látek - cukrů, tuků, bílkovin (podobných lidským albuminům a globulinům), aminokyselin, (většiny) vitamínů,
aj. V mateří kašičce byly prokázány
biologicky velmi účinné látky, jako je
acetylcholin, antibiotické látky a látky
hormonální povahy, které mohou ovlivňovat hormonální systém organismu.
Vykazuje mnohé terapeutické indikace v léčebných procedurách lidí. Bylo
napsáno mnoho příspěvků, často jako
výsledků výzkumu biologických účinků,
lékařských i laických zkušeností. Jsou
prokazovány účinky trávicí, urogenitál-
ní, nervové, kožní a jiné, kupř. vlastnosti preventivně ochranné, posilující.
mateří kašička
Mateří kašička má vzhledem ke svým
specifickým účinkům svá pravidla použití. Vzhledem ke své hormonální povaze
by mohla při dlouhodobém užívání narušit hormonální rovnováhu v těle (např.
při převaze ženského hormonu v kašičce narušení hormonálního systému
mužů). Proto se má užívat nejvýše dvakrát ročně. Pomáhá při nervových chorobách, např. u Parkinsonovy choroby
nebo i u Alzheimerovy choroby s rychle
postupující demencí. Dobré výsledky
byly získány při zvládání epilepsie dětí,
nebo problémy žen v přechodu nebo
omezení růstu prostaty u stárnoucích
mužů.
Nejčastější způsob použití je podání mateří kašičky velikosti hrášku pod
jazyk, nebo vmíchané do medu. Biochemické složení mateří kašičky je velmi
složité, avšak lidský organismus také.
Proto je doporučeno vyjádření ošetřujícího lékaře, zda a jakým způsobem lze
mateří kašičku užívat.
Mateří kašička je součástí několika
farmaceutických, velmi účinných prostředků. Používá se také v kosmetických přípravcích.
PROPOLIS
Propolis, neboli „včelí tmel“, česky také „smoluňka“ je látka pryskyřičné povahy, kterou včely sbírají z různých rostlinných zdrojů
a používají ji v úle k desinfekčním účelům,
i vyztužení buněk v plástech, k tmelení
trhlin a nežádoucích otvorů aj. Včely
sbírají propolis nejčastěji na rašících
pupenech některých stromů a povlacích
mladých výhonků rostlin.
Propolis je pryskyřičná substance
žlutohnědé, červenohnědé nebo zelenohnědé až téměř černé barvy. Kromě
rostlinných pryskyřic obsahuje vosk,
balzámy a éterické oleje, pyl a různé
přimíšeniny. Má aromatickou pryskyřičnou vůni, která vytváří charakteristickou atmosféru v úle. Při teplotě 35 °C
má polotuhou konzistenci, je lepkavý.
Při nízkých teplotách je tvrdý a křehký,
při vyšších teplotách řídne, bod tání se
podle druhu pohybuje mezi 70 až 100 °C.
Je málo rozpustný ve vodě, silně rozpustný v etylalkoholu a glycerínu.
Vlivem biologicky účinných látek
(deriváty organických kyselin, flavonoidů, aldehydů, alkoholů, esterů aj.)
má propolis zřetelné bakteriostatické
propolis
a bakteriocidní (totálně ničící) účinky
na celou řadu baktérií, brání rozvoji
mikroorganismů, fungicidní, virocidní
účinky aj.
Vysoká teplota a var tyto látky povětšině degraduje. Těchto vlastností
využívají včely k vytváření antibakteriálního prostředí v úlu odpařováním
propolisu, kterým potírají stěny úlu
a rámky plástů.
Propolisový povlak zakonzervuje
např. myš, vniklou do úlu a usmrcenou
(kterou nemohou odstranit) tak, že ani
po delší době nepodléhá hnilobě. Má vliv
i na pylová zrna, zamezuje totiž klíčení
semen.
Včelař sbírá propolis odškrabováním
z rámků, žlábků, ze stropních přikrývek
nedosedajících na rámky, nebo vkládají
nad rámky síťku, kterou včely zatmelí. Po krátkou dobu se nechává odpařit
voda a pak se ukládá v dobře uzavřených nádobách, plastických sáčcích
apod. pokud možno v chladu na tmavém
místě.
Biologické účinky propolisu na organismus lidí jsou velmi značné, a jejich
výčet by byl velmi rozsáhlý. Klinické
využití propolisu v české medicíně není
dosud rozšířeno, převážně je využíván
v lidové medicíně. Zdaleka nejsou dosud
všechny vlastnosti a jejich působení na
lidský organismus ověřeny, mnohé ani
zjištěny.
Přesto při používání propolisu je potřeba opatrnosti. 0,1% lidí je na propolis alergických a to někdy v míře ohrožující život. Koneckonců každý lékař,
ordinující injekci se pacienta také zeptá, nač je alergický. Alergii na propolis
lze ověřit např. potřením zápěstí propolisovým přípravkem. Pokud nedojde
na alergickou reakci, kopřivku, svědění,
dušnost apod., pokus druhý den zopakujeme.
Při negativním výsledku můžeme propolisové přípravky bez obav používat.
Z propolisu se vyrábějí a jsou v prodeji různé přípravky: přírodní čiště-
ný a extrahovaný propolis, propolisová
pasta, propolisová tinktura (extrakt
propolisu v alkoholu), propolisová mast
aj. Propolis je z medicínského hlediska
zkoumán po celém světě a často je očekáván významný efekt v léčení interních i kožních příhod.
V některých zemích se propolis používá v zubním lékařství jako anestetikum (znecitlivující prostředek). Kousek
propolisu vložený do kazu znecitlivuje
zub okamžitě a umožňuje bez bolesti
přečkat do rána, než se člověk dostane
k zubaři.
VČELÍ JED
Včelí jed je bezbarvá kapalina,
která je sekretem jedové žlázy včely dělnice. Je používán včelou pudově
k obraně včelího společenství v případě
ohrožení.
Včelí jed je směs látek, které patří
do různých chemických skupin. Má kyselou reakci a hořkou chuť. Obsahuje
mnoho bílkovinných látek rozpustných
ve vodě. Obsahuje histamin, dopamin
anoradrenalin, z bílkovinných látek především melitin a apamin, které se skládají z více druhů aminokyselin.
Melitin je ze všech složek, které působí na tkáně savců, nejdůležitější. Poškozuje buněčné struktury, rozkládá bílé
a červené krvinky, způsobuje odumírání
buňky. Apamin je obávanou složkou pro
působení na centrální nervový systém
a mozkovou tkáň. Účinné složky jedu
jsou relativně odolné k působení teplot
až do 100 °C.
K aplikaci jedu používá včela žihadlo
(původně kladélko). Je to tenký ostrý
hrot s vratizoubky a žihadlovým aparátem, způsobujícím při bodnutí do měkké podložky (např. kůže) vstřikování
jedu. Zoubky zamezí vytažení žihadla,
celý žihadlový aparát si včela vytrhne
a po chvíli uhyne. Jakmile včela vpíchne žihadlo, reaguje tělo na jed tvorbou
protialergické látky. Pokud se vyvine
v organismu málo této protilátky, může
alergická reakce způsobit velmi nepříjemné potíže, výjimečně i smrt.
Včelař, u něhož je vytvořeno dostatek obranných látek v krvi, nepotřebuje vytváření protialergických látek
a není na včelí jed alergický. Pokud však
delší dobu nedostal žihadlo, obranné
látky v krvi ubývají a alergie na včelí
jed se vrací.
Uvádí se, že letální (smrtelná) dávka jedu pro člověka s běžnou alergií je
do 500 žihadel. Včelař je schopen jich
přežít dvojnásobek.
Včelí jed může být včelám uměle
odebírán pomocí speciálního zařízení
s gumovou fólií, do níž včely za přítomnosti elektrického indukovaného napětí
vpichují žihadla.
Odebraný jed je používán pro farmaceutické účely, především u kloubních chorob nebo zánětech nervů.
ÚLOVÝ VZDUCH
Léčba dýchacích problémů pomocí
inhalace úlového vzduchu je záležitostí
několika posledních let.
Úlový vzduch obsahuje totiž odpary a těkavé silice ze všeho, co včely do
úlu přinesou. Z nektaru, propolisu, pylu
a také odpary z „výrobního“ procesu
medu a produkce vosku.
Jsou už nabízeny inhalátory obsahující pylové filtry, takže inhalaci mohou
absolvovat i alergici na pyl. Exaktní vyhodnocení této metody je ještě záležitostí budoucnosti.
Podle tohoto velmi stručného popisu
je zřejmé, že ne každé roční období je
pro posezení na včelíně vhodné.
NĚKOLIK ZAJÍMAVÝCH
ČÍSEL NA ZÁVĚR
Včela matka žije 3-5 let. V období snůšky klade včela matka až
2 000 vajíček denně. Průměrné
váze matky odpovídá váha přibližně 1500 vajíček
Včela létavka navštíví 800
květů za hodinu, létá 21-24 km/h
a mává přitom křídly rychlostí
180x za vteřinu.
Z jednoho letu při silné snůšce přinese asi 40 mg sladiny, na
1 gram medu musí navštívit 7 000
květů, životní dílo 1 včely je půl
čajové lžičky medu.
Na 1 kg medu uletí včely 280
000 km, tj. 7× kolem rovníku.
Po
návštěvě
květů
přenáší na těle 2 až 2,5 miliónu pylových zrn. Za letu stírá
z chloupků pyl, vytváří rousky
a ukládá je do košíčků na zadních
nohou, k vytvoření páru pylových
rousků musí navštívit asi 80 květů.
Silné včelstvo může donést za
den až 1 kg pylu, do 1 buňky ukládá 0,3 g pylu, což postačí k výživě plodu 2 včel. V buňce hlavou
udusává pyl, pokryje medem, aby
mléčně zkvasil a byl stravitelný.
Včelstvo musí donést do úlu ročně
okolo 150 litrů vody. Včela dělnice váží okolo 100 mg, tzn. 10 000
včel váží cca 1 kg. Včelstvo na vrcholu činnosti má až 50 000 včel.
(zdroj:www.vcelar.info
úpravy ing. F. Schenk)
Využití včelích
produktů
Na úvod musíme znát, jestli daný
člověk není alergický na včelí produkty. To lze zjistit jednoduchým testem.
Na daného člověka naneseme produkt
v malém množství, ten aplikujeme na
citlivou pokožku, což je na vnitřní straně předloktí a ponecháme cca 10 hodin.
Znakem alergie je zarudnutí kůže a
svědění.
MED
Medovina
Je jistě zajímavé, že medovina původně vznikla při rozvařování vosku.
Pravděpodobně dost dlouho trvalo, než
se včelaři naučili vyrábět medovinu
z medu, protože roztok jen z vody a
medu skoro nekvasí. Medovina byla u
starých Čechů a Poláků oblíbený alkoholický nápoj a byli s ní zřejmě spokojeni, protože není popsán případ, že by
brtníci byli za svou medovinu zbiti. Jak
naznačuje německé slovo Met, které
znamená medovinu, rozšířilo se pití medoviny i mimo hranice Čechů a Poláků.
Izotonický nápoj:
Je používán sportovci k dosáhnutí většího fyzického výkonu. V našich
obchodech je k dostání velké množství
druhů od různých výrobců. Doma lze vyrobit, pokud máte med, podle následujícího postupu.
Uvařte hrnek černého čaje, oslaďte ho lžičkou medu a přidejte na špičku
nože kuchyňskou sůl.
Použití ztuhlého medu:
Využití veškerých cenných látek
v medu bez nutnosti zahřátí je rozpuštění v cibulové nebo ovocné šťávě.
Oloupeme citron nebo grapefruit
a nakrájíme ho na plátky či kostičky.
Dáme do hrníčku, přidáme 5 lžic zkrystalizovaného medu, promícháme a necháme cca 10 hodin odležet.
Med se rozpustí a promísí se šťávou.
Tuto pochoutku můžeme jíst lžičkou
i s kousky ovoce nebo po přidání vody
rozmixovat v limonádu.
Na nervy
Ve vodní lázni ohřejeme (nevaříme)
asi 200ml černého piva a vmixujeme do
něj 1 žloutek a 1 lžíci medu. Pomalu upíjíme po lžičkách. Vynikajícím způsobem
se nám tím posilují nervy a působí tedy
jako mírné antidepresivum.
Med a skořice
Užívání medu se skořicí má několik
zjištěních účinků a to u různých nemocí
a chorob:
Artritida
Artritičtí pacienti mohou denně,
ráno a večer, jeden šálek horké vody
s 2 lžičkami medu a 1 malou lžičkou skořice. Berou- li to pravidelně, může se
vyléčit dokonce i chronická artritida.
Infekce močového měchýře
Rozpustit 2 lžíce medu a 1 lžičku
skořice ve sklenici vlažné vody a vypít.
Tím se odstraní infekce měchýře a močových cest.
Těžký žaludek
1 lžička skořice a 2 lžíce medu před
jídlem zabraňuje zvýšení kyselosti žaludku i u nejtěžších jídel.
Dlouhověkost
Vezměte 4 lžíce medu, 1 lžíci skořice a uvařte spolu se 3 šálky vody jako
čaj. Pijte ¼ šálku 3x denně. To udržuje
kůži čerstvou a hebkou až do vysokého
věku. Délka života stále vzrůstá a i 100
letí lidé, mohou být svěží. Recepty na
dlouhověkost musí být brány s rezervou, ale rozhodně užívání medu se skořicí není na škodu.
Pupínky
3 lžíce medu a 1 lžička skořice se
smíchá v pastu. Ta se aplikuje na pupínky před spaním a ráno se smyje teplou
vodou. Když to děláte denně, pupínky do
týdne zmizí i s kořeny.
Další využití medu
Nespavost
Při únavě a nespavosti, postačí si
na noc vzít lžíci medu rozpuštěného ve
sklenici teplé vody. Únava z vás spadne
a spokojeně usnete.
Zápach z úst
K odstranění nepříjemného zápachu
z úst se doporučuje dvakrát denně ústní dutinu důkladně propláchnout hrnkem teplé vody se lžící medu.
Při kašli, chřipce, angíně, zánětu hltanu a onemocnění dýchacích cest je
dobré užívat jednu lžíci medu před jídlem.
Tuberkulóza
K léčbě plicní tuberkulózy a onemocnění cest dýchacích se užívá směs
medu, mléka a vnitřního sádla.
Rozšíření žil
Při varikózním rozšíření žil jsou prospěšné medové obklady. Plátno nebo
několik vrstev gázy se napustí medem
a přiloží se na postižené žíly, pokryje se
fólií a pevně obváže obvazem. Obklad
necháme působit 2-4 hodiny.
Srdeční svalstvo a tepny
Při stenokardii je nejlepší užívat
směs 100g aloe, 300g medu, 500g mletého vlašského ořechu a šťáva z 1-2
citronů. Podává se po 1 lžíci půl hodiny
před jídlem. Proti ischemii a stenokardii příznivě působí med s křenem.
Dobře umytý, očištěný a jemně nastrouhaný křen se smíchá se lžící tekutého medu tak, aby vznikla homogenní
směs. Užívá se před snídaní (směs připravíme bezprostředně před užitím).
Léčba nesmí trvat déle než 30 dní.
Neuróza
Pro léčbu neuróz se doporučují medové koupele. Do jedné vany dáme 4050g medu a přidáme jakýkoliv pěnící přípravek. Koupel by měla při teplotě vody
30-37 stupňů celsia trvat 15-20minut.
Žaludek a Játra
Pro léčbu jater a žaludku je dobrý
med s propolisem. Příprava: Ohřejeme
hrnek svařeného mléka, přidáme lžíci
tekutého medu a 15-20 kapek propolisové tinktury. Pijeme 1,5 hodiny před
jídlem.
Při popáleninách
Popáleniny menšího rozsahu, které
nevyžadují lékařské ošetření, je možné
po rychlém zachlazení potírat několikrát denně medem. Uplatní se tím antibakteriální účinek medu i působení obsažených dextrinů, popálené místo se
většinou rychle a bez komplikací zahojí.
Kosmetika
Pleťová maska
Jako pleťovou masku lze použít med
a tvaroh. Z medu a tvarohu vytvoříme
tuhou hmotu, kterou naneseme na obličej. Pleťovou masku necháme působit
a poté smyjeme vlažnou vodou.
Pleťová voda
Základem jsou různé bylinkové tinktury, či sušené rostliny.
Příklad: 50g sušeného liliového kořene, 20g medu, 100ml heřmánkové tinktury, 500 ml destilované vody.
Nadrobno nakrájený liliový kořen
vložíme do vroucí destilované vody a na
mírném plameni hodinu šetrně vaříme.
V tomto roztoku necháme kořen ještě
louhovat jeden den. Poté výluh scedíme,
ohřejeme na 40 stupňů a rozpustíme
v něm med. Přidáme heřmánkovou tinkturu a poté pleťovou vodu stočíme do
lahviček, skladujeme v temnu.
VČELÍ VOSK
Vosk se používá především pro výrobu svíček, což bude popsané v samostatném článku.
Výživný tělový krém na ruce a obličej.
Složení: 2 dl olivového oleje, 30 g
včelího vosku, 1 čajová lžička medu
Do malého hrnce vlijeme 2dl olivového oleje a přidáme 30g včelího vosku.
Malý hrnec vložíme do většího hrnce
s vodou. Vody musí být málo a dáváme
pozor na to, aby se malý hrnec nepřevrhl ve vodní lázni. Vodný lázeň by měla
mít okolo 70 °C, kdy se začíná vosk rozpouštět. Když se vosk roztaví, vypneme
plamen a malý hrnec vyndáme z vody,
aby trochu ochladnul. Poté vmícháme do
směsi oleje a vosku lžičku medu. Mícháme asi 5 minut tak, že vznikne dokonalé
spojení všech přísad. Nakonec nalijeme
krém do prázdné nádoby a skladujeme
v chladničce.
Štěpařský vosk
Za horka se smíchá jeden díl včelího
vosku, jeden díl stromové pryskyřice
a tolik sádla, nebo loje, aby vznikla požadovaná konzistence. Může se přidat
i jemně práškované dřevěné uhlí, které
chrání ránu před slunečním zářením.
PYL
Nejlepším využitím je konzumace
pylu v jídle a to spíše mraženého než
sušeného, neboť pyl mražený je lépe
pro nás stravitelný. Pyl můžeme přidávat do jogurtu, medu, tvarohu, atd.
Pleťová maska s pylem
Pyl se smíchá s dalšími přísadami
jako je jogurt, tvaroh, vajíčka, mléko
či čerstvé okurky. Po nanesení na tvář
se nechá působit cca 30minut a pak se
omyje vodou.
MATEŘÍ KAŠIČKA
Nejjednodušší je přímá konzumace bez dalších úprav. Mateří kašička
získaná od vlastních včelstev nebo od
včelaře se skladuje v injekčních stříkačkách v chladničce. Doporučená denní dávka je 200-500 mg, což je asi 0,20,5 ml. Kašička se nechá rozplynout pod
jazykem a poté se polkne, na zvláštní
a poněkud ostrou chuť lze lehce přivyknout.
Další možnost je přimíchání mateří
kašičky do medu, lepší je jí rozmíchat
v jemně krystalickém pastovém medu.
PROPOLIS
Propolis v neupravené formě se používá například na bradavice. Ze surového propolisu se uhněte malá kulička,
přimáčkne se na postižené místo a přelepí náplastí. Je nutné kontrolovat, jak
tkáň v místě ošetření reaguje a případně léčení včas přerušit.
Propolisová mast
Ve vodní lázni se roztaví 200g bílé
lékařské vazelíny a potom se vmíchá
20g surového propolisu. Směs se zahřívá a míchá 8-10 minut, za tepla se přefiltruje přes vrstvu gázy.
Kloktadlo
Časté je použití propolisu pro výplach úst a jako kloktadlo. Při výskytu
tzv. aftů v ústech pomáhá aplikace neředěné propolisové tinktury pomocí vatového tamponu přímo na postižený bod
v ústech.
Propolisová tinktura
Nejlepší antimikrobiální účinky byly
prokázány u tinktury louhované v 70%
alkoholu. Pokud chceme propolisovou
tinkturu použít pro výrobu mastí, je
nejlepší louhování v koncentrovaném
lihu, tedy v absolutním alkoholu (96 %).
Vhodný poměr při vylouhování je jeden díl surového propolisu a 5 dílů lihu.
Propolis se v uzavíratelné nádobě zalije
lihem a nechá se vylouhovat při pokojové teplotě několik týdnů za občasného
protřepání. Pak se směs přefiltruje přes
kávový filtr nebo papírový kapesníček.
Pro další použití se tinktura zpravidla dále ředí lihem nebo vodou. Po zředění vodou vznikne mléčně zbarvená
emulze. Pro výplachy úst a na kloktání
se používá asi 10 kapek koncentrované
lihové tinktury do 1 dl vody.
Medové recepty
Kapr na medu
Suroviny:
Kapr, 6 lžic medu, 80 g másla, 2 lžíce
dijonské hořčice, 1 lžička worchestru,
100 g vlašských ořechů, sůl, pepř
Postup:
Vykuchaného kapra bez hlavy omyjeme a osušíme. Posolíme a opepříme.
Troubu předehřejeme na 180 °C, pekáč
vymažeme trochou másla. Rozpustíme máslo, smícháme s medem, hořčicí
a worchestrem. Vnitřek kapra potřeme
částí omáčky.
Kapra vložíme do pekáče, posypeme
ořechy a přelijeme zbylou omáčkou. Zakryjeme alobalem a dáme péct. Po dvaceti minutách odstraníme alobal, kapra
přelijeme výpekem, případně podlijeme
trochou vody a dopečeme.
Kachna na medu
Suroviny:
Menší kachna, sůl, 2 lžíce sojové
omáčky, 4 lžíce medu, 1 lžička mletého
zázvoru, 2 dl bílého vína, 150 g mražené
čínské zeleniny, 1 lžíce solamylu.
Postup:
Očištěnou kachnu zevnitř nasolíme
a zvenku natřeme směsí umíchanou ze
sojové omáčky, medu, zázvoru a poloviny bílého vína. Uložíme na chladné místo a necháme nejméně 2 hodiny odležet
(doporučená doba je kolem 5 hodin).
Připravenou kachnu vložíme do pekáče (remosky), zakryjeme a pečeme
ve vyhřáté troubě (remosce) doměkka.
Během pečení často natíráme medovou směsí a často obracíme. Upečenou kachnu naporcujeme, vykostíme
a pokrájíme na tenké plátky.
Domácí turecký med
Z výpeku slijeme téměř všechno
sádlo a do šťávy dáme čínskou zeleninu, podlijeme zbylým vínem a udusíme.
Nakrájenou kachnu rozložíme na talíře
a podáváme s dušenou zeleninou.
Pikantní grilované roštěnky
s medovou marinádou
Suroviny:
4 roštěnky, 4 lžíce medu, 4 stroužky
česneku, 1 lžička hrubě mletého pepře,
2 lžičky drcených hořčičných semínek,
2 lžičky chilli
Postup:
Roštěnky naklepejte, osolte a vetřete do nich koření a med. V míse nechte v chladu a zakryté odležet alespoň
3 hodiny, nejlépe do druhého dne.
Poté grilujte nejlépe na kameni.
Suroviny:
140 g domácího medu, 170 g cukru
moučka, 4 bílky, sekané ořechy na jemno.
Postup:
Napřed si pomalinku rozmícháme ve
vodní lázni med. Mezitím si rozšleháme
bílky s cukrem do tuhého stavu, které
dáme do vodní lázně a pomalinku do bílků přiléváme ještě teplý med. Nakonec
přidáme oříšky a je hotovo. Buď ho balíme do celofánu nebo mažeme na oplatky a též balíme, nejlepší je až odleželý
druhý den.
Medomáslo
Suroviny:
Med 3 díly (375 g, to je asi 270 ml),
máslo 2 díly (250 g)
Postup: Máslo s medem třete v misce až do vytvoření homogenní pomazánky, kterou uchovávejte v chladničce do
snězení. Pokusně bylo zjištěno, že vydží
i déle než rok bez zjevné změny
Medová majonéza
Suroviny:
2 velké lžíce medu, 2 žloutky, 250
ml rostlinného oleje, 1 lžička hořčice,
citrónová šťáva
Postup:
Med a žloutky šlehejte a po kapkách
přidávejte olej. Když hmota zhoustne,
opatrně vmíchejte citrónovou šťávu
a hořčici. Servírujte k masu nebo pečeným bramborám.
Medovník
Suroviny:
500 g hladké mouky, 2 vejce, 160 g
medu, 160 g cukru, 80 g másla, 2 lžičky
jedlé sody, na špičku nože skořice
Na náplň :
100 g práškový cukr, 10 ml kávový
vývar, 100 g hladké mouky 250 ml, mléka, 100 g másla
Postup:
Vejce, med, cukr a máslo utřete
a na horké vodní lázni šlehejte až směs
zpění a zhoustne. Potom sejměte z lázně, přidejte vodu, sodu a skořici. Pokračujte ve šlehání až do opětovného
zhoustnutí.
Pak směs nalijte na mouku připravenou na vále. Rukama vypracujte těsto,
které nechte chvíli odpočinout a pak
vyválejte na tloušťku 3 až 4 mm. Pláty
upečte dorůžova na vymazaném a vysypaném plechu. Příprava náplně - polovinu cukru nechte zkaramelizovat na
pánvi ( stále míchejte), zalijte kávovým
vývarem, přidejte mouku rozmíchanou
v mléku a svařte na hustou kaši. Máslo vymíchejte s druhou polovinou cukru
a přimíchejte do vychladlé kaše. Upečené a vychladlé pláty spojujte náplní.
Perníčky
Suroviny:
1,2 kg hladké mouky, 250 g moučkového cukru, 450 g tekutého medu,
3 lžičky jedlé sody, 4 celá vejce,
1 Hera, 1 balení koření „Medový perník“
Kotányi, 1 lžička skořice.
Postup:
Mouku i s cukrem přesejeme přes
síto, smícháme se sodou a kořením.
Heru rozpustíme, společně s vejci
a medem přidáme k ostatním surovinám.
Vypracujeme těsto, přikryjeme ho mikroténem a necháme v chladu uležet alespoň 24 hod, ale i déle než týden.
Před pečením vždy odebereme část
těsta, necháme chvíli při pokojové teplotě a ještě jednou ho důkladně propracujeme (aby se nelepilo na vál, posypeme ho trochou mouky). Těsto by mělo
být hladké a nemělo by se lepit na ruce.
Placku rukou uhladíme, aby se leskla
a vykrajujeme tvary. Pečeme při 180°C
zhruba 10 – 15 min – podle velikosti perníčků. Po vyndání z trouby počítáme do
10 a potřeme povrch rozšlehaným vejcem. Skladujeme v chladu v uzavřené
nádobě.
Punč
Postup:
V 750ml teplé vody rozpustíme 300g
medu, přidáme šťávu z jednoho citronu
a pomeranče. Přilejeme 500ml bílého
vína a 125ml rumu. Směs zahřejeme ale
nevaříme. Punč podáváme horký.
Žihadlo
Postup:
Vymačkáme šťávu z 1kg citronů přidáme 1kg medu a zalijeme 1 l slivovice.
Vše důkladně promícháme a necháme
den odpočinout. Množství medu s citronem lze upravit podle vaší chutě.
Medové pokušení
Suroviny:
Pomerančový džus 4 cl, citrónová
šťáva 2 cl, smetana 2 cl, med 10 g
Postup:
Do šejkru dáme led, přidáme všechny suroviny a silně, delší dobu protřepáváme. Přes sítko nalijeme do koktejlové
sklenky.
Další rady
a recepty
Proč kupovat med přímo od včelaře?
Pokud koupíte med od včelaře ze
svého okolí, koupíte kvalitní domácí potravinu, která obsahuje vše, co má med
obsahovat a naopak neobsahuje kde
co jiného, co tam být nemá. Pravidelná konzumace medu s pylem z blízkého okolí vašeho bydliště, může zmírnit
alergické reakce Vašeho organismu na
pyl. To platí hlavně pro malé dávky květového medu během zimy.
Léčivá síla medu a proč sladit raději medem
Med je přesycený roztok sacharidů ( cukrů ) a obsahuje jich 75-85%.
V medu jsou převážně zastoupeny sacharidy jednoduché - glukóza ( hroznový cukr ) 28-35%, fruktóza ( cukr ovocný ) 30-41%.
Právě tyto jednoduché cukry jsou
velice rychlým zdrojem energie ve výživě člověka. Med také obsahuje menší
množství vyšších cukrů jako je sacharoza a melicitoza. Kromě užití medu jako
potraviny, spočívá jeho význam v rychlém doplnění energie. Není nutné jeho
štěpení v játrech na jednoduché cukry,
jako je tomu u řepného cukru. Jednoduché cukry jsou pro lidský organismus lehce stravitelné a nejsou příčinou
obezity ani jiných civilizačních chorob.
Po medu se netloustne a ani se netvoří
zubní kaz (má anitbakteriální účinky).
Med obsahuje široké spektrum organických a anorganických kyselin, minirálních látek a vitamínů. Významnou
složkou jsou enzymy ( katalyzátory biochemických procesů ), které včely při-
dávají do medu při přeměně složitých
cukrů na jednoduché z nektaru a medovice na med. Při vzniku medu, z glukózy
působením enzymů glukozoxidáza, vzniká nepatrné množství peroxidu vodíku,
který velmi významně přispívá k antibakteriálnímu působení medu.
Med je dietetická přírodní poživatina. Obsah minerálů, vitamínů a enzymů
není v medu velký, avšak komplexnost
těchto látek v medu je důležitou složkou ve výživě člověka, hlavně ve výživě
dětí.
Skladování medu
Med je hydroskopiský, tedy přijímá ze vzduchu vlhkost a pachy a tím
se znehodnocuje! Pokud obsah vody
přesáhne 20%, může začít med kvasit
(Český med má normou dané max. 18,5%
EU norma dovoluje 19.5% ).
Pokud Vám med natáhne cizí pachy,
samozřejmě se tím znehodnocuje.
Med proto skladujte v uzavřené
sklenici při teplotě do 25°C. Během
skladování při teplotě pod 15°C se zpomaluje proces krystalizace.
Snažte se med nenabírat ze sklenice
mokrou lžící, třeba i jen olíznutou. Nenechávejte sklenici zbytečně otevřenou a pak má med téměř neomezenou
trvanlivost, nejméně však 2 roky a neztratí nic na své chuti, vůni a léčivé síle.
Krystalizace je přirozená vlastnost
medu a každý med občas zkrystalizuje.
Medy květové mají více glukózy, a proto krystalizují rychleji než medy medovicové. Ty krystalizují v hrubých krystalech, které klesají ke dnu sklenice
a nad nimi zůstává řidší tekutá vrstva.
Nebuďte ze zkrystalizovaného
medu ale smutní. Není to nic neodstranitelného a alespoň máte jistotu, že
máte doma opravdu med. Supermarketové náhražky složené z obilných škrobů Vám totiž nikdy nezkrystalizují!
Pokud by Vám krystalizace přeci jen
tak moc vadila, je tu řešení. Díky svému
složení má akátový med velmi dlouhou
dobu krystalizace. Je to jedinný květový med s touto vlastností. A nebo
ochutnejte med pastový. Ten má krystalky tak jemné, že je na jazyku ani
neucítíte a už Vám nikdy nezmění svůj
stav.
Co dělat když med zkrystalizuje?
Med opět ztekutíme ponořením uzavřené sklenice do teplé vody, která však
nemá víc jako 45°C !! Při vyšší teplotě se
ničí důležité a zdravé látky obsažené
v medu. Med se dá ztekutit i v troubě,
kde nastavíte na termostatu max. 50°C.
Zde ale velký pozor !!! Většina trub má
na těchto nízkých teplotách mizernou
přesnost a klidně Vám natopí na mnohem vyšší teplotu. Dokud jsme neměli
termobox, který pracuje s přesností
na 0,5°C, tak jsem dal do trouby teploměr a po nastoupání teploty na 35°C
jsem troubu vypnul. Doběhem se pak
vyhřála na potřebných 45°C, na které
díky izolaci vydrží celkem dlouho. No a
pak zase na chvilinku zatopíte. Výhoda
je, že nepracujete ve vlhkém prostředí,
a když náhodou troubu přetopíte, jen ji
otevřete a trochu vyvětráte.
POZOR !!!
V žádném případě med neztekucujte
v mikrovlnné troubě. V mikrovlnce by se
zničily všechny prospěšné složky medu !
Med má svoje místo i v lidovém
léčitelství a zde je několik tipů kdy
ho použít:
- při potížích se zažíváním, jako je
nechutenství, nadýmání, vředy žaludku a dvanácterníku, onemocnění jater,
žlučníku, problémy s vyprazdňováním doporučuje se rozmíchat lžíci medu ve
sklenici vlažné vody a vypít půl hodiny
před snídaní.
- při nespavosti, neklidném spánku
a nervozitě - lžíci medu rozmíchat se
sklenici vlažného mléka
- slazením malým dětem - po skončení kojení a od 1 roku věku lze přislazovat čaj nebo ovocné šťávy. Med
v žádném případě nekazí dětem zuby,
tak jako běžný řepný curk nebo kyseliny v některých průmyslových dětských
nápojích.
- med účinkuje i na posílení imunitního systému, má příznivý vliv na zažívání
a je okamžitým zdrojem energie při fyzickém a psychickém vyčerpání.
- hojení ran a popálenin - med má
dezinfekční a hydratační účinky.
Na otevřené rány, špatně se hojící
rány nebo hnisající rány se nanese med
a místo se pokryje gázou. Každý den se
omyje a znovu se aplikuje až do vyléčení. Mohu naprosto potvrdit z vlastní
zkušenosti, když jsem se spálil o troubu
a hojení bylo po medu mnohem rychlejší.
- při anémii - pravidelné užívání
medu ( obsahuje stopové prvky v pro
člověka využitelné formě včetně železa ) ve spojení s pylem ( samozřejmě ne
alergici ) se zlepší krvetrvorba a vylepší
se krevní obraz.
- při chřipce, angíně, zánětu průdušek a při různých plicních chorobách užívá se čaj ( ideálně lipový ) s medem,
to zlepší vykašlávání a dochází k tlumení
zanícených sliznic.
- žvýkání voskových víček, které
zůstavají po odvíčkování plástů a nebo
žvýkáním plástečkového medu, vede
ke konzumaci malého množství medu
a masírování dásní. Zde se projeví i význam přírodní desinfekce, tedy propolisu. Toto vede k dezinfekci dutiny ústní
a zmírnění paradentózy.
- bodnutí včelou - zkušenost starých
včelařů nám říká, že pokud při práci se
včelkami dostanou žihadlo, je nejjednodušší a nejrychlejší potřít místo medem, ten eliminuje účinky jedu a otoky
nejsou tak velké.
http://medzedvorka.webnode.cz/o-medu/lidove-lecitelstvi/
NA CHŘIPKU ZABÍRAJÍ BABSKÉ
RECEPTY S MEDEM
Bolí vás svaly a klouby, pálí v krku,
třeští vám hlava a naměřili jste si vysokou teplotu? Tak to máte nejspíš chřipku. Není divu, že jste jí podlehli, když
jste přepracovaní, nevyspalí, ve stre-
su a holdujete ve velkém kouření. Váš
oslabený imunitní systém bitvu s viry
nemůže vyhrát. Máme pro vás několik
léty ověřených receptů z lidového léčitelství, které vám pomohou v léčení.
Oslaďte si medem
Pokud se chcete inspirovat moudrostí našich babiček, sáhněte při prvním zakašlání po sklenici tuzemského
medu. Jeho léčivé účinky se neztrácejí
ani v horké vodě (do 60 stupňů Celsia),
takže je čaj slazený medem určitě
tou pravou variantou nejen ranní snídaně, ale i při léčbě kašle, nachlazení
a škrábání v krku.
Med s česnekem
Jeden z receptů pro silné povahy.
Vezměte 2 až 3 stroužky drceného česneku, přidejte 2 lžičky lipového medu
a vše pěkně promíchejte. Chuť je to nevšední, ale účinek rozhodně léčivý.
Cibulové variace
- Nastrouhejte jednu cibuli, přidejte lžíci medu a nechte odkapat přes
cedníček do skleničky. Takto získanou
čistou šťávu konzumujte po lžících.
- Nakrájejte 3 cibule na kolečka,
postupně je navrstvěte do mističky
a prosypávejte cukrem (nejlépe třtinovým). Zakryjte a nechte odstát. Za
několik hodin pustí cibule šťávu, kterou
slijte do skleničky. Sirup podávejte při
kašli několikrát denně po lžičkách.
- Do 200 ml vroucí vody dejte na
5 minut vařit 2 nadrobno nakrájené cibule, nechte 10 minut louhovat, sceďte
a oslaďte medem. Pijte pak několikrát
denně.
Křen s medem
Dvě lžíce jemně nastrouhaného křenu smíchejte se lžící medu. Dávat si pak
můžete třikrát denně jednu čajovou
lžičku. Účinek se dostaví během chvilky: spustí se rýma, snadněji se odkašlává a lépe se dýchá.
Med se zázvorem, mlékem a lipovým čajem
- Pro tuto oblíbenou variantu potřebujete čerstvý oloupaný zázvor, který
nakrájíte na jemné plátky, případně nastrouháte. Poté zalijete vařící vodou,
ochutíte medem a citrónem a nápoj pijete pokud možno ještě horký.
- Při počátečních příznacích nachlazení zabírá Medvědí mléko, na které
ohřejte 200 ml mléka, přidáte panáka rumu a 2 lžíce medu. Stačí vypít
2 sklenice za večer a ráno se cítíte jak
rybička.
- Na chřipku je výborný lipový čaj.
Jednu lžičku lipového květu přelijte
šálkem horké vody, nechte asi 15 minut
louhovat a oslaďte medem. Pije se 3 až
5krát denně.
- Bolest při polknutí, pálení a škrabání v krku zažene tento jednoduchý
recept. Uvaříte 250 ml černého čaje,
přidáte polévkovou lžíci medu a polévkovou lžíci másla. Dobře promíchejte
a ihned vypijte.
Žihadlo
Vymačkáme šťávu z 1kg citronů přidáme 1kg medu a zalijeme 1 l slivovice.
Vše důkladně promícháme a necháme
den odpočinout. Množství medu s citronem lze upravit podle vaší chutě.
Medové pokušení
Pomerančový džus 4 cl, citrónová
šťáva 2 cl, smetana 2 cl, med 10 g
Do šejkru dáme led, přidáme všechny suroviny a silně, delší dobu protřepáváme. Přes sítko nalijeme do koktejlové
sklenky.
Domácí medové pivo
1,2 kg medu, 9 l vody, 20 g chmele,
pivní kvasinky.
Výroba není náročná a nebudeme
k tomu ani potřebovat žádné speciální přístroje. Nejprve připravený med
uvaříme s vodou. Směs vaříme zhruba
půl hodiny. Cílem je dosáhnout 10 litrů,
proto odpařenou vodu doplňujeme. Do
hrnce s medem a vodou vložíme plátěný
pytlík obsahující 20 gramů chmele. Celé
necháme vařit dalších 30 minut.
O chmel můžeme požádat v nejbližším
pivovaru.
Po vychladnutí vyjmeme 1 litr a do
něj nasypeme 5 gramů pivních kvasinek.
Necháme odstát na teplém místě šest
až deset hodin. Roztok pak přelijeme do
demižonu i se zbylými 9 litry a zavřeme
tenkou tkaninou. 3-5 dní necháme kvasit, pak přemístíme do sklepa zhruba na
6 až 9 dní a stáčíme do lahví, nebo do
soudku dle libosti.
http://trendyzdravi.cz
Včely pod
Krušnými horami
ji kousek místa v cípu zahrádky jeho
obydlí. Po okolí je mnoho květů, ovocných stromů, nedaleký sad, vzrostlý les
vstupující do přilehlých hor.
vzpomínka
… bydleli jsme tehdy v domku se zahradou, kde jsem si často hrával. Kteréhosi dne jsem pozoroval malého, pruhovaného tvorečka. Létal pilně z květu
na květ, cosi tam chvíli kutil, pak přelétl
jinam. Chytil jsem jej do ruky.
Kolik mi tehdy bylo let, snad pět, už
nevím. Od této příhody jsem ale věděl,
že je to včela a má žihadlo!
později
Uběhlo mnoho let, domek dávno nestojí, pomlela ho kola průmyslu. Snad
jako útěchu mi osud dopřál získat zahrádku v části živé přírody na úpatí
Krušných hor. Stále tu je, dosud nezakousnuta zuby důlních rypadel a nepřetransformována do elektrické energie.
Vzpomněl jsem na pruhovaného tvorečka z dětství. Podělím se, rád věnu-
začátek
Vyhledal jsem včelaře, koupil roj.
S vypůjčeným včelařským oblekem
a rojem v bedýnce jsem spěchal na zahrádku. Bzučící osazenstvo vsypal do
staršího darovaného úlu. Útroby jeho
obsahovaly několik souší a rámků po vyřezaném včelím díle. Úl jsem po tomto
úkonu uzavřel víkem a čekal, co bude.
A bylo! Česno po chvilce počalo chrlit armádu včel, ty létaly a vířily kolem.
Trvalo nějakou dobu, než se zklidnily
a rozhodly vrátit zpět do nově přiděleného příbytku. Snad si nejprve chtěly dobře prohlédnout, kam jsem je to
vlastně přinesl a jsem-li slušný člověk.
Kdo ví?
Odcházel jsem od včel domů s nezodpovězenou otázkou, budou tu zítra?
Neodletí jinam, zůstanou?
Nazítří, hned jak to bylo možné,
spěchal jsem k úlu. Budou tam včely,
nebudou? Sláva, byly! Dávno již pilně
létaly do nedalekého lesíka a zahrádek.
Rozhodly se, že zůstanou. Sedl jsem si
opodál na špalek a díval se.
dnes
Nyní chovám osm včelstev. Úly jsem
koupil nové. Každý rok s koncem zimy
netrpělivě čekám, až se včelky „probudí“. Vyhledají kvetoucí lísky, sněženky,
krokusy, později další květiny a stromy.
O včelami vyrobený mnohodruhový med
se později v rodině podělíme.
PRODEJ VČELÍHO MEDU
Na území MAS SZK je několik včelařů, kteří jsou zároveň
prodejci medu, např.
ing. Martina Staňková
Gen. Svobody 190, Březno,
tel. 723 020 242,
prodává svůj med, jako Med
květový, který je certifikován
značkou - KRUŠNOHOŘÍ regionální produkt.
Ludvík Schenk, Holetice č. 2
Milan Svoboda Drmaly 30
Vladimír Šmejkal Drmaly 3
Vladimír Kopečný
Všestudy 53
Slavomír Radimec, Ervěnická
1044, Jirkov
Martin Všechovský, Lipová
565, Klášterec nad Ohří
Ladislav Kozakovič, V Loužích
586, Spořice
Ing. Pavel Tůma, Málkov 53
Martin Mužík, Mýtinka 132,
Měděnec
Ing. Jaroslav Huráb, Jindřišská 14, Jirkov 1
Bc. Václav Bobisud, V Loužích 573, Spořice
Jan Kujíček Lipová 483, Spořice
u nich je po tel. domluvě možné zakoupit med, který byl vyprodukován v našem regionu.
Jan Záborec Drmaly
A na závěr několik zajímavostí
od našich slovenských partnerů
Územie pôsobenia MAS LEV je
takmer totožné s administratívnym
vymedzením okresu Levoča, nespadajú
do neho len obce Spišský Hrhov a Vyšný Slavkov. Región susedí na západe
s okresom Poprad, na severe s okresmi
Kežmarok a Sabinov, na Východe s Prešovským a na juhu so Spišsko - Novoveským okresom. Územie predstavuje
z prírodného hľadiska výnimočne pestré a hodnotné územie. Zasahuje tu viacero krasových území – južná, stredná
a severná časť Braniska až po unikátnu travertínovú kopu v okolí Spišského
Podhradia.
Najmä tieto predstavujú klenotnicu
početných geomorfologických tvarov,
najznámejšie a najväčšie skalné brány
a veže sú na Rajtopíkoch, v sústave tra-
vertínov sa nachádza mimoriadne cenná
kopa Sivej Brady. Významné sú i prírodné rezervácie Hájik a Na bani, vyhlásené chránené územia – NPR Dreveník,
Sivá Brada, Rajtopíky. Prírodné pamiatky Ostrá hora, Zlatá brázda, Jazierko
na Pažiti, Podhoranské a Jazerec.
Do katastrálneho územia Spišského
Podhradia zasahuje časť „Travertínová
kopa Sobotisko“. V katastrálnom území
Levoče sa nachádza chránený areál Uhliská (Kohlwald). Jedná sa o maloplošné
chránené územia, ktorých celková výmera predstavuje 0,6 % z celkovej výmery.
Zaradená do MCHÚ je tiež PP Čertova diera, PP/CHÁ Hrádok, Kinwald,
Krúžok, Jereňáš, Prostredný vrch-Kráľovec, CHKO Levočské vrchy.
Okresom preteká viacero menších
vodných tokov, najväčší z nich je však
Levočský potok, ktorý je ľavostranným
prítokom Hornádu a má 27km.Na hornom toku (po Levoču) tečie Levočskou
dolinou, tam je v lokalite Kováčova vila
vybudovaná malá vodná nádrž.
Medzi Levočou a obcou Lieskovany
meandruje, pričom tok opisuje tvar obráteného písmena „J“. Vlievajú sa do
neho sprava Závadský potok, Zimný potok, Peklisko, Pekliansky potok, Lesný
potok (594,4 m n. m.), Vápenistý potok,
Fedorkin jarok, Krupný jarok, Končistý
potok, Bicír (472,0 m n. m.), Iliašovský
potok; zľava Uložiansky potok, potok
z oblasti Kútov, Križný potok, Krčmárov
jarok a Odorica.
Najvyšším vrchom je Čierna hora
1289m a zaujímavé sú i ďalšie vrchy - Siminy 1287m, Ihla 1283m, Repisko 1251m, Kuligura 1250m, Javorina 1224m, Zámčisko 1236m, Škapova
1232m, Čiernohuzec 1216m
Osídlenie regiónu
je známe už
z predhistorického obdobia. Odkryté
archeologické náleziská sú - Dreveník,
Spišské Podhradie a Myšia Hôrka pri
Spišskom Štvrtku. Oblasť Levočských
vrchov bola osídlená od 7. stotročia
slovanským obyvateľstvom avšak výraznejšie bola osídľovaná až od 13.storočia.
Po pustošivých tatárskych vpádoch
umožnili uhorskí panovníci v 13. až 14.
st. usadiť sa vo vyplienenej krajine nemeckým kolonistom, ktorí dostali osobitné hospodárske výhody. Pod vplyvom baníctva a remesiel sa v blízkosti
pohoria vyvinuli mestská sídla Levoča,
Kežmarok a Ľubica. Neskôr v 13. až
15.st. boli odlesnené doliny dosídlené
valašským obyvateľstvom - Torysky,
Repaše, Oľšavica. Starší obyvatelia
územia sa snažia zachovať zvyky a kultúru svojich predkov, ktorí sa významne venovali rôznym remeslám a ľudovým
zvykom.
AKO SA KEDYSI JEDLO NA SPIŠSKOM HRADĚ
Až do 16. storočia sa jedlo dvakrát
denne. Obedovalo sa o desiatej hodine
a večeralo okolo štvrtej popoludní, prípadne do šiestej. Neskôr sa obed posúval na jedenástu hodinu a večera na
siedmu večer.
Koncom 16. storočia sa objavilo pravidelné stolovanie trikrát denne. V tomto období začali raňajkovať aj chudobné vrstvy, aby mali dosť sily na prácu.
Spoločenské pravidlá z 15. storočia:
1) Nehádať sa a nešepkať, obrus
vždycky čistý mať.
2) Nos do neho neutieraj a okolo
seba nepľuj.
3) Soľ ber iba s nožom a na stole
nikdy nespi, spievaj málo, radšej nikdy.
4) Tiež si treba pozor dať a mastný nôž neoblizovať.
5) Pri stole sa v zuboch nešpáraj
a telo si príliš neškrab.
6) A keď ešte pokrm v ústach máš,
pohár k ústam radšej neprikladaj.
Hradná kuchyňa na Spiši
Aké miesto mali MED a MLIEKO v receptoch hradnej kuchyne?
Bola miestom plným tepla, vôní, korenia a tiež kvalitných surovín. Zaujímavým jedlom bol bobor. Zaužíval sa
ako pôstne jedlo, keďže žil vo vode
a bol priraďovaný k rybám.
Mlieko sa pilo sladké a ešte teplé.
Vajíčka sa používali od najrôznejších
vtákov. Nazmar nevyšli ani škrupinky,
ktoré sa drvili v mažiari a pridávali do
jedál. Špecialitou boli kaše z kvetín
z čerstvej ruže a kvetu bazy, fialky,
domáceho karafiátu. Nepohrdli ani levanduľou, prvosienkou, či sedmokráskou. Huby si našli uplatnenie v chudobnejších vrstvách.
Vaječná kaša (15. storočie)
Vezmi dobré víno a med a uvar to
spolu s korením. Do toho roztlč vajce,
pridaj malú lyžičku múky a var.
Šišky z bieleho chleba
(15.–16. storočie)
Nastrúhaj biely chlieb a preosej ho.
Pridaj potrebné množstvo vajec, hrozienka, trošku cukru, škoricu a šafran.
Všetko dobre premiešaj. Cesto rozlož na pekáčik, odkrajuj z neho nožom
kúsky a tie vhadzuj do rozpáleného
masla. Osmažené posyp cukrom a jedz.
MED
dar včiel pre človeka
Víno bolo považované za obyčajný
nápoj a bolo dovolené aj počas pôstnych dní. Obľúbeným bola aj medovina.
Pálenka zvykla byť veľmi silná, avšak
spočiatku slúžila len ako liek. V našich
zemepisných šírkach bolo víno drahé,
a tak bolo výsadou bohatých. Dedinčanom a chudobnejším vrstvám ostávalo
hlavne pitie piva.
Konzumovala sa úplne každá časť
zabitých zvierat. Mäso, vnútornosti,
tuk, kosti i krv. Šľachtici a bohatí ľudia
mali zvlášť v obľube hovädzie vemienka
a pečienku. V receptoch boli obľúbené
aj hlavy a mozočky.
Kaša z mozgu teľacieho
(16. storočie)
Uvar mozog, rozotri na mise a rozpusť s dobrým vínom. Potom to vlej do
kotlíka, zavar hrsť alebo dve hrsti krupice, pridaj šafrán, ktorý zmes zafarbí
nažlto, pridaj rascu a med a na mise posyp škoricou.
Kaša z čerstvej ruže
(15.-16. storočie)
Prebraté čisté ružové lístky umyj
v teplej vode a roztlč v mažiari. Potom
daj na panvicu a prisyp k nim za hrsť
bielej múky. Do kotlíka daj asi pol pinty
alebo viac vína, pridaj med a ďumbier.
Var a dobre miešaj, aby sa to nezrazilo.
Omasti maslom a v pôstny deň olejom,
nepridávaj šafrán. Ak chceš, na mise to
posyp tlčeným anízom.
MLIEKO
Mlieko sa často pilo sladké a ešte
teplé. Zbierala sa z neho smotana,
z ktorej sa robilo maslo. Oveľa širšie
využitie však malo mlieko kyslé. Využívalo sa na výrobu tvarohu či syra.
Veľmi sa cenila srvátka, ktorá pomáhala
mdlým a bledým deťom byť silnejšími
a čipernejšími.
Z mlieka i smotany sa varili polievky,
omáčky i kaše. Pridávali sa ku strukovinám i k zelenine, do plniek i mäsových
zmesí. Najčastejšie sa využívalo mlieko
kravské. Kozie mlieko bola veľká zvláštnosť.
Jednou z najdôležitejších zložiek
stredovekej výživy bol tvaroh a syry.
Pripravovali sa na mnoho spôsobov –
ako samostatné jedlo, príloha k mäsu,
či súčasť plniek a omáčok. Stredoveký
jedálniček tvorili syry jemné, plesnivé
i pikantné, údené i neúdené, ochutené
mandľami i orechmi.
Mlieko pečené na ražni (16. storočie)
Vezmi pozbierané kyslé mlieko a daj do
mešteka na tvaroh. Keď leží zaťažené
celú noc, pokrájaj ho, nastrkaj na ražníky, posyp soľou a peč na drevenom
rošte. Potom posyp čiernym korením a
pokrop čerstvým alebo rozpusteným
maslom.
Tradičné recepty z MAS LEV
Gruľovníky z Dlhých Stráží
Zamiesime cesto ako na koláče, pridáme aj kúsok smetolu a smotany. Kým
cesto kysne uvaríme zemiaky, ktoré
prelisujeme a pridáme do nich bryndzu,
kúsok masla, trošku čierneho mletého
korenia a strednú cibuľu, jemno roztretú. Zemiaky s prísadami vymiešame.
Vykysnuté cesto rozdelíme na niekoľko dielov, každý diel vymiesime,
roztlačíme a dáme naň primeraně zemiakovej hmoty. Túto obalíme cestom,
na pekáči roztlačíme na tenký posúšik,
pomastíme rozšľahaným vajcom a dáme
piecť do rúry alebo do pekárnika.
Džatky z Brutoviec
Na prípravu cesta potrebujeme: zemiaky, hladkú múku, škvarky alebo tvaroh, maslo (na sladko).
Dáme variť zemiaky, ktoré osolíme.
K zemiakom tesne pred dovarením, nasypeme na povrch hrubú vrstvu hladkej
múky a necháme ešte dovariť. Potom
vodu scedíme. Zemiaky s múkou podusíme čím nám vznikne hustá hmota. Po
čiastočnom vychladnutí šúľame na dlaní džatky. Buď odtrhujeme malé kúsky
cesta, alebo robíme dlaňami guľôčky,
tie zalejeme spraženými škvarkami
a trasením premiešame.
Ak sa vám vidia tieto dva spôsoby
náročné, tak máme ešte jeden tip –
jednoducho rozotrite cesto po plytkom
tanieri a polejte masťou so škvarkami.
Zapíjame čerstvým alebo kyslým mliekom.
Sladký variant tohto jedla: dáme do
nich tvaroh a omastíme rozpusteným
maslom. Tiež zapíjame mliekom.
Jedlá z múky
Cestoviny boli v ľudovom stravovaní
veľmi obľúbené. Pripravovali sa z jačmennej jarčenej múky. Jedávali sa ako
hlavné jedlo halušky, šúľance, rezance,
pirohy, fliačky šífliky, posypané rôznymi posýpkami – bryndzou, tvarohom,
kapustou, lekvárom, makom. Obľúbené
boli aj ako vložky do polievok, alebo sa
konzumovali len zaliate mliekom.
Z jačmennej múky sa pripravovali
rôzne riedke a husté kaše. Z hladkej
múky sa varila múčna kaša čír, z jačmenného šrotu šrotová kaša, z krúp
krúpová kaša. Kupované kukuričné zrno
sa mlelo v mlynoch a z kukuričnej múky
kukuričianky sa s obľubou varili husté
kukuričné kaše. V obchode sa kupovali suroviny na prípravu vzácnejších kaší
z ryže a krupice rízkaše a grískaše, ktoré sa varili v mlieku.
Recept na „kuch“ z Torysiek
3 kg hrubej múky, 2 kg výberovej
múky, 1 kg cukru, droždie, 1 škatuľka
sušeného mlieka, 2 - 3 l mlieka, 1 ks
masla, 2 vajíčka, mak.
Ako na to: z trošky mlieka, cukru
a droždia urobíme kvások. Keď podkysne tak ho vlejeme do misky s múkou
a ostatnými ingredienciami. Pridáme
mlieko a cesto miesime jednu hodinu,
necháme vykysnúť. Po vykysnutí ho
dáme na dosku a rukami ho roztiahneme po doske.
Na cesto vysypeme mak s cukrom
a kraje cesta začneme „prehýnať“ do
stredu koláča. Takto nám vznikne bochník, ktorý „prevrátime“ do okrúhleho
vymasteného plechu, aby „pozliepaná“
strana bochníka bola na jeho dne.
Plech vymastíme hrubou vrstvou
margarínu. Pred upečením „kuch“ potrieme vajíčkom. Pečie sa v „pekarňiku“ na
žeravých uhlíkoch hodinu. Po vychladnutí ho obrátime a potrieme medom a
posypeme práškovým cukrom. Symbolizuje radosť, prosperitu, šťastie, bohatstvo a zdravie. „Kuch“ zo Spiša je
jedinečnou špecialitou pri oslavách.
Na Slovensku sa s ním inde nestretnete. Pre gazdinky pripomíname nutnosť
dostatočne veľkého plechu, pretože
tento koláč má po upečení úctyhodné
rozmery (vysoký 20 cm a jeho obvod je
takmer 50 cm). Upiecť chutný „kuch“ si
vyžaduje skúsenosť, zručnosť a kumšt.
Pascha z Torysiek
1 kg výberovej múky, mlieko, droždie, kryštálový cukor, vajíčko, tvaroh,
vanilkový cukor.
Ako na to: z mlieka, cukru a droždia
urobíme kvások. Keď podkysne, tak ho
vlejeme do misy s múkou a ostatnými ingredienciami. Pridáme primerané množstvo mlieka, aby cesto bolo vláčne.
Celú masu miesime 1 hodinu. Po vykysnutí cesta ho vyklopíme na dosku, kde
ho ešte premiesime a valčekom ho roztiahneme. Potom ho naplníme tvarohom,
ktorý si dochutíme podľa vlastného želania.
Nakoniec celú masu „uzatvoríme“
pozliepaním cesta smerom do jeho stredu, aby nám vznikol bochník, ktorý
premiestnime na vymastený okrúhly
plech.
Paschu pred upečením potrieme vajíčkom a do stredu koláča vložíme pohár, ktorý nám vytvorí otvor. Po upečení
a vychladnutí pohár opatrne vyberieme.
Zdroj: D. Uharčeková Pavúková:
Čo ponúkala hradná kuchyňa
Levoča 2012
CITÁTY O VČELÁCH A PŘÍRODĚ
„Z včelárstva naučil som sa prírodu viac poznať a viac milovať, ako z mnohých učených kníh.“
J. A. Komenský
„Na svete sú dve najväčšie záhady života, človek a včely.
Staršie sú včely.“
W. Bolsche
„Včelárstvo je poézia poľnohospodárstva.“
J. M. Ehrenfels
„Príroda je láskavá a múdra a človek v nej vždy nájde posilu.“
O. Sklenčka
„Príroda je oproti nám vo výhode , môže existovať bez nás,
my bez nej zahynieme.“
J. Kolárová
„Len príroda robí veľké veci zadarmo.“
„Príroda nikdy neporušuje svoje zákony.“
Descartes
Leonardo
„Prírodu nemôžeme ovládnuť inak, než že ju budeme počúv
ať.“
F. Bacon
„Ak sa dáme viesť prírodou, nemôžeme v ničom pochybiť.“
M. T. Cicero
„Keby zo zeme zmizli všetky včely, ľuďom by zostali posledné štyri roky života.”
Albert Einstein
Vydala MAS Sdružení Západní Krušnohoří z.s. jako jeden z výstupů
společného projektu s MAS LEV o.z. „Mléko a med pro naše zdraví“
v nákladu 1000 ks. Neprodejné.