stáhnout - Tre-fa
Transkript
stáhnout - Tre-fa
VĚŽNÍK VĚŽNÍK KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI Svatým tady a teď . . . . . . . . . . . . . 4 Tématy prvních dvou listopadových dnů, nad kterými možná přemýšlíme, jsou: „Jak se mohu stát svatým, je to vůbec možné dnes?“ a „Pomíjivost lidského života, smrt“. Jsou to témata, která úzce spolu souvisí a nelze odtrhnout jedno od druhého ... ADORACE včera a dnes . . . . . . . 5 5. listopadu 2006 - č. 45 ... Za původ a počátek adorací je považováno zjevení sv. Markétě Marii Alakok, ve kterém byla P. Ježíšem vyzvána, aby každou noc ze čtvrtka na pátek se s P. Ježíšem společně modlila a byla účastna jeho smrtelné úzkosti a tím vyprosila Boží milosrdenství ... KOMPAS TŘEŠŤSKÉ FARNOSTI www.farnosttrest.me.cz [email protected] Šéfredaktor: Ing. Vladislav Hynk (VH) Redakce: Mgr. Martina Hynková (MH) Bc. Zuzana Nováková (ZN) Mgr. Květa Zažímalová (KZ) O BS S AA H H OB Obsah VĚŽNÍK VĚŽNÍK Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Svatým tady a teď / Statistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Adorace včera a dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Kdo byli? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Brzy navštívíme hřbitovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Další autoři příspěvků: Pavel Kovář (KP) Petra Dolská (PD) Josef Bílý (JB) Jana a Jiří Hybáškovi (JH) Vzpomínka / Řekli o utrpení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Jazyková korektura: Mgr. Květa Zažímalová Děkujeme / Děkujeme Matce Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Grafická úprava a předtisková příprava: David Zažímal Tisk zajistil: Zdeněk Havlíček soukromá pojišťovací kancelář registrace MFČR č.001087PPZ zast.makléřské fy. Křížek-Telč tel./zázn.: +420 567 214 394 mobil: +420 606 237 655 [email protected] Diecézní pouť rodin a farností 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Schönstattské hnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Krev svatého Januária / O výchově dětí . . . . . . . . . . . . . . . 11 Výlet do Jindřichova Hradce 29.9. 2006 . . . . . . . . . . . . . . . 12 Vliv mého patrona / Výzva - přání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Letní tábor Chlum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 K minulému číslu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Toulavý fotoaparát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 20. srpna 1912 - 4. října 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Distribuce: Distribuci zajišťuje redakce nákladem 210 výtisků. Z diáře otce Tomáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Adresa redakce: Sv. Čecha 1395, Třešť 589 01 VCK 06 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Kolportéři: redakce; Jiří a Tereza Staňkovi; Jan a Jana Duchanovi; Michael a Marie Bambulovi; Hynkovi st. a kolportéři z bratrských farností Stanovisko redakce se nemusí ztotožňovat s obsahem zveřejněných příspěvků. Anonymní příspěvky nezveřejňujeme! Orel Třešť / Biskupství brněnské informuje . . . . . . . 20 Přespolní olympijské hry / Růženská poutní procesí . . . . 22 Záchrana slouží již 95 let . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Informace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Uzávěrka příštího čísla bude 10. prosince 2006! Úvodní slovo editorial Vážení a milí farníci, všichni jsme po někom pozůstalí. Vztahem k místu, kde tito naši „odešlí příbuzní“ byli pochováni, se však lišíme. Někteří z nás navštěvují hřbitovy pravidelně a často. Jiní občas nebo nikdy. Ti, kteří občas, často právě na „Dušičky“. Je správné, alespoň v této době zavzpomínat na naše blízké, kteří nás předešli na cestě na věčnost… V polovině září jsme měli ve farnosti velký FARNÍ DEN. Myslím si, že se vyvedl. Ať již počasím, tak i programem. Příjemným zjištěním bylo to, že po mši svaté mnoho z nás přijalo pozvání na posezení do farního areálu, kde nás čekal chutný oběd. I když nás bylo opravdu hodně, jídla i pití byl dostatek ;o). Po přednášce či dětských hrách a setkání s kouzelníkem nás čekal koncert a společný den byl zakončen táborákem. Věřím, že podobné akce dokáží naši farnost více sjednotit, lépe se vzájemně poznat a třeba i „někam“ (duchovně i lidsky) posunout. Při farní pouti bude po půlročních opravách zpřístupněn kostel sv. Martina. Doufám, že opravu fasády, která je oproti původnímu stavu opravdu radikální, přijmete s porozuměním. Při složitých jednáních bylo nutné akceptovat především vyjádření památkářů. Pokud budou pro příští rok finanční prostředky, měla by být zahájena poslední část opravy, a to oprava vnitřku kostela. Stalo se již téměř tradicí, že navrhuji témata pro příspěvky do následujícího čísla. Pro tentokrát jsem se rozhodl k psaní pouze na dvě - zato si myslím důležitá - témata: • vánoční svátky ... a jak je prožívám já? • betlémy a betlémářství Chtěl bych Vás vyzvat, abyste se nebáli napsat i o tom, co se Vám nelíbí - myslím si, že i z těchto názorů se můžeme poučit a třeba si uvědomit, že můžeme něco dělat lépe. Názor více lidí je vždy užitečný. A co bych Vám popřál do následujících dnů? Aby doba přípravy na Vánoce - ADVENT - nebyla pouze časem horečných nákupů a úklidů. Abychom dali přednost duchovnímu obsahu této doby a využili jsme každý den k přípravě na setkání s Mesiášem. Za Vaše modlitby i finanční dary děkuje a u příštího čísla se těší Vladislav Hynk šéfredaktor Slovo duchovního otce Svatým tady a teď Tématy prvních dvou listopadových dnů, smrtelná úzkost v Getsemanské zahradě a jeho nad kterými možná přemýšlíme, jsou: „Jak se výkřik na kříži: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne mohu stát svatým, je to vůbec možné dnes?“ a opustil? takovému obrazu svatosti neodpovídají. „Pomíjivost lidského života, smrt“. Jsou to téma- Existuje ale ještě jiná svatost, svatost příta, která úzce spolu souvisí a nelze odtrhnout jedno tomného okamžiku, která je dostupná nám všem od druhého. Týká se to každého z nás, ať už jsme právě teď. Ta předpokládá, že odevzdáme Bohu mladí či staří, ač chceme nebo ne. I sama příro- právě teď to, co máme. Možná je to málo, téměř da, která se pomalu nic, jenže ono „téměř nic“ ho nesmírně potěchystá k zimnímu ší. Třeba je to pouhá myšlenka, kterou mu tu a spánku, nám pomá- tam během dne věnujeme, jen pár nepodařených há k těmto myšlen- pokusů věnovat každodenně chviličku tiché modkám. Naše oči by litbě, třeba je to pomocná ruka nabídnutá druhéměly být upřeny na mu člověku, milý úsměv v ranním autobusu anejeden cíl, na Boha bo nějaká drobnost, kterou si ve prospěch druhého - Lásku, který čeká odřekneme. Není-li v našich silách více, Bůh ani na mě. Je tomu tak víc neočekává. Jediné, po čem touží, je, abychom u nás, a nebo se mu odevzdali to málo, co máme. A abychom byli necháváme stáh- před ním pokorní, pravdiví a upřímní. Z toho se nout tímto světem, raduje. kterému jde jen o Může snad svatost spočívat v něčem jiném to, co nejvíc si užít než v tom, že budeme působit Bohu radost? a seberealizovat se? Jak žít dnes, abych se mohl stát svatým 3. tisíciletí? Je to otázka podstatná a P. Tomáš Caha závažná, nad kterou bychom se měli často zamýšlet. Každý večer bychom měli zpytovat svědomí, podívat se zpětně na to, nejen kdy jsme zhřešili, jak a co špatného jsme udělali, ale co já dělám pro Křty: to, abych se stal svatým a vůbec, jak já spolupracuji s Boží milostí, abych dosáhl věčného života Adam Petr Novotný (modlím se, čtu Písmo sv., chodím pravidelně ke Jakub Maryška svátostem?). Monika Marie Bambulová Pokud to někdy vůbec děláme, představu- jeme si ideál kdesi daleko před námi. Jsme přesvědčeni, že odpověď na otázku, jak tento ideál Pohřby: vypadá, nalezneme v životopisech svatých. A když nějaký ten životopis svatého čteme, říkáme Josef Němec si, že na to nemáme. Máme představu, že být sva- Františka Kubíková tým znamená: nikdy se nerozčílit, nikdy se nerozhněvat, netrpět střídáním nálad nebo depresemi. Svatby: Člověk je svatý tehdy, jsou-li všecky ctnosti v zahradě jeho duše v plném květu. Peter Skalka a Jana Keprtová Není ale poněkud nebezpečné žít s ide- Miroslav Nováček a Květa Kame- álem, který odsouvá skutečný život někam do níková (Růžená) budoucna a navíc je naprosto nereálný? Ježíšova Statistika Adorace ADORACE včera a dnes... Svoji úvahu bych začal Hymnem sv. Tomáše Akvinského „Klaním se Ti vroucně, skrytý Bože náš“ obsaženém v Kancionálu - píseň č. 712, řazena v rubrice Písně k požehnání ve vydáních před r. 1968. Jelikož se domnívám, že značná část mladší populace neví, co si má pod pojmem požehnání představit, začnu zeširoka. Požehnání byla forma bohopocty zavedená církví k uctívání Nejsvětější Svátosti Oltářní každou neděli odpoledne v mateřské řeči - na rozdíl od Eucharistie konané vždy v latině. I když to byla vlastně adorace se vším všudy (adorace = klanění), nazývalo se to požehnání podle závěrečného aktu žehnání přítomných. Po II. Vatikánském koncilu bylo od tohoto slavení vesměs upuštěno, i když nebylo zrušeno. Za původ a počátek adorací je považováno zjevení sv. Markétě Marii Alakok, ve kterém byla P. Ježíšem vyzvána, aby každou noc ze čtvrtka na pátek se s P. Ježíšem společně modlila a byla účastna jeho smrtelné úzkosti a tím vyprosila Boží milosrdenství. Později byla zavedena v jejím klášteře společná adorace a ještě později bylo i v jiných klášterech ustaveno Bratrstvo sv. hodiny konající adoraci. Papež Lev XIII. udělil odpustky věřícím, kteří se dali zapsat do tohoto bratrstva a konali čtvrteční adoraci. V roce 1946 sepsali a sestavili u nás P. Ondřej Ziegler a P. Petronius Válek smírnou pobožnost nočního klanění, tzv. Svatou hodinu, a přičinili se o to, aby se v každé farnosti sešlo a ustavilo 52 osob podle počtu týdnů v roce a každý z nich by jeden čtvrtek v noci od 11 do 12 hodin konal Svatou hodinu, a tak aby byly pokryty všechny čtvrtky. Mělo to být konáno v kostele, v případě nouze doma. Společně pak všichni zapsaní ji konali na Zelený čtvrtek u Božího hrobu a na svátek Božího Těla. I u nás v Třešti bylo Sdružení ustanoveno a fungovalo ještě do nedávné doby, dokud neprořídly řady členů a již se nepodařilo sehnat náhradu. K dnešnímu dni odhaduji počet členů v řádu jedné desítky. Avšak jako plnohodnotnou náhradu za téměř zaniklou pobožnost Sv. hodiny považuji zavedení do současnosti trvající čtvrteční adorace. Zavedl ji v r. 1975 P. Karel Pavlíček zprvu jedenkrát měsíčně před prvním pátkem v měsíci vždy od 11 do 12 hod. jako tichou, před Nejsvětější Svátostí. Tyto tiché adorace považuji dodnes za nejhezčí i přesto, že přinášely trochu těžkostí, totiž že se chodilo druhý den do práce, také někdy i na půl šestou hodinu, což představovalo jen čtyři hodiny spánku. Za působení P. Karla Obrdlíka byla posunuta na 10. až 11. hodinu. Zúčastnění si mohli zvolit libovolnou formu adorace, jaká jim nejvíce vyhovovala. Někdo volil tiché rozjímání, jiný četbu s příslušným námětem, jiný bolestný růženec přibližující utrpení Páně právě ve čtvrtek v noci. Potěšitelné přitom bylo, že se zúčastňovalo průměrně na 30 osob, někdy i 34! Ještě později, tuším za P. Pavla Procházky, byl začátek posunut na 9. hodinu a byla zavedena jiná forma adorace. Byl přečten podnět k rozjímání, zavedeny přímluvy, prosby a díky. Za přínos tehdejších adorací považuji vstupy minisboru, kterými adorace obohatila Květuška a její kolegyně. To už ale pamatují současní adoranti. Ještě později byla zavedena adorace na každý čtvrtek - plníme tak původní záměr všech, kdo chtěli uskutečňovat přání P. Ježíše - adoraci každý čtvrtek - a zkrácena nejprve na ¾ hodiny, později na ½, s tím, že byli pozváni všichni - třeba jen na 10 minut poklonit se Kristu. Musím se ale přiznat, že jsem někdy zaskočen. To když někdy při nabídce námětu k meditaci se předčítající „nedrží zadání“ a nabízí jinou alternativní tematiku, vyjadřující spíše prosby atd., což mi nepřipadá jako klanění. Možná se mýlím. Jak jsem již na začátku uvedl, dávám přednost tiché adoraci, ale pokud druzí dávají přednost formě hlasité, včetně hudby a zpěvu, navrhoval bych pravidelné střídání několika forem adorace, aby každý měl možnost alespoň některou prožít tak, jak mu nejlépe vyhovuje. Nyní musím něco vysvětlit: Tato úvaha má svůj počátek dříve než před rokem a ležela nevyužita. Měl jsem totiž obavy, aby se nedotkla Kdo byli? někoho, ať již z účastníků nebo aktérů. Nerad bych totiž vzbuzoval zlou krev, eventuálně zášť ve farnosti. Proto jsem otálel s prezentací. Teprve po otisknutí článku Po poločase jsem se rozhodl pro zveřejnění a očekávám odezvu, protože se domnívám, že adorace, i přesto, že je poměrně řídce navštěvovaná, není okrajovou záležitostí, naopak jsem přesvědčen, že má svou důležitost na jedné straně, a za druhé má velmi pozitivní účinek pro život farnosti. Osobně souhlasím s obsahem článku, i když ten se týkal jen adorace na Silvestra. Já bych ho rozšířil na všechny adorace v roce. Může se snad vyskytnout námitka, že nemáme adoraci pro svůj zážitek nebo pro svoje uspokojení, ale pro oslavu Boha, a to všemi možnými způsoby. Proti tomu ale může existovat námitka, aby pod efektem klanění a oslavy nebyl podtext sebeprezentace. Nakonec ještě prosbu. Uvítal bych, kdyby adorace byly opravdu každotýdenní, tj. bez vynechání některého čtvrtku z jakéhokoli důvodu, třeba i proto, že připadne třeba na svátek či byla ten večer již sloužena mše sv. Vždyť kdysi bývalo ono na začátku zmiňované Požehnání - tj. adorace - často i bezprostředně po mši, eventuálně jako součást Eucharistie. Byla by tak dodržena nepřetržitá souvislá řada čtvrtečních adorací. Bylo by jistě krásné, kdyby, jak doufá autorka DP, se zvýšila kvalita a já přidávám i návštěvnost aspoň k té třicítce, jak bylo zpočátku. O důvodech a potřebnosti jistě není potřeba diskutovat. Vím, že jsou problémy i rozpory v mých úvahách. Samozřejmě např. ticho a pozdní hodina původních adorací, jakož i četnější návštěvnost přinášely spolu i doprovodný úkaz - sem tam některá prošedivělá hlavinka připomínala klanění Židů u Zdi Nářků, jak padala dolů, ale qui dormit, non peccat. Vracím se na začátek článku. ADORACE včera, dnes... a zítra? P.S.: Prosím o prominutí a pochopení. - JB Kdo byli? Svatá Markéta Skotská Markéta se narodila kolem roku 1046 v Resce v Uhrách a byla dcerou krále Eduarda Athelinga, vypovězeného z Anglie, a uherské princezny Agáty. Od roku 1057 žila v Anglii. Po slavné bitvě u Hastingse v roce 1066 uprchla ve svých dvaceti letech do Skotska, kde se později vdala za krále Malcolma III. Mladá královna působila v dalších letech při reformě církevního života ve své zemi, podporovala křesťanskou výchovu a odstraňovala staré keltské zvyky. Velkoryse podporovala chudé a založila opatství Dunfermline. Markéta Skotská zemřela 16. listopadu 1093 v Edinburghu. Byla pochována po boku svého manžela v opatském kostele Dunfermline. Během reformace byly její ostatky převezeny do Madridu. Tato světice platila po staletí za vzor vladařky a matky rodiny. Svátek svaté Markéty Skotské slavíme 16 listopadu. podle knihy Rok se svatými zpracovala - KZ - Informace Informace královna narozena: kolem roku 1046 v Resce v Uhrách zemřela: 16. listopadu 1093 v Edinburghu, Skotsko patronka Skotska Vzpomínka Brzy navštívíme hřbitovy Snad každý z nás opět bude stát v následujících listopadových dnech nad hrobem někoho, koho měl rád a kým byl také milován. Nad hrobem rodičů, manžela, manželky. Bolest a smutek poutají nás živé k mrtvým. Někdy snad s lítostí si uvědomujeme, kolik jsme zůstali dlužni: mnohé dobré slovo, pohlazení, povzbuzení a poděkování. Nic však již nemůžeme učinit. My, věřící, máme víru a důvěru v Pána. Modlitba za duše našich zemřelých je mocná. Pán Ježíš přišel mezi nás, abychom měli život v hojnosti jak nyní, tak na věčnosti. Nebojme se o budoucnost, ale pevně důvěřujme a věřme. Apoštol národů, svatý Pavel, v listu Korinťanům napsal: „Co oko nevidělo ani ucho neslyšelo, co člověku ani na mysl nepřišlo, to připravil Bůh těm, kdo ho milují.“ O to je třeba usilovat, abychom toho skrze milosrdenství a odpuštění Pána dosáhli, a to přejme a vyprošujme našim blízkým. Jedna z modliteb za zemřelé zní: „Bože, dej, ať zemřelí patří znovu na tvou tvář a také my, ať se jednou spolu s nimi u tebe radujeme“. A o to Pána prosme, ať se tak stane a je nám to povzbuzením. - KP - Vzpomínka Kouzelný podzim hrající všemi barvami a milé „babí léto“ prochází naší krajinou. A v té kráse běží čas. Opět obracíme list v kalendáři a vítáme měsíc listopad. Jeho první dny jsou sváteční - památka „VŠECH SVATÝCH a DUŠIČEK“. Brány „SVATÝCH POLÍ“ se otevírají a my přicházíme se vzpomínkami i s vroucími díky v srdci za našimi drahými, abychom kytičkou a světýlkem uctili jejich památku. Za to vše, co jim za vykonané dobro dlužíme, prosíme Pána za jejich odměnu v této modlitbě: Bože, Stvořiteli a Vykupiteli všech věřících, uděl duším svých služebníků a služebnic odpuštění všech hříchů, ať pro naše modlitby dosáhnou prominutí, jak si vždy přáli, který žiješ a vládneš na věky věků. Pane, komu ty otevřeš bránu nebeského domova, tomu ji nikdo nezavře. Uveď do svého světla zemřelé, kteří umírali s nadějí na vzkříšení. Věčné odpočinutí dej jim Pane, a světlo věčné ať jim svítí! Ať odpočívají v pokoji! Amen „Mé útočiště, má pevná tvrz, je můj Bůh, v nějž doufám.“ Vybrala O. Hrbková Řekli o utrpení F. Sheen: Kříž je skutečnost, které nelze v životě uniknout. K. Foucauld: Ježíš volí pro každého takové utrpení, které se v jeho očích nejlépe hodí k posvěcení, často kříž, který ukládá, je mezi všemi kříži, jež je člověk ochoten přijmout, tím jediným, který by člověk odmítl, kdyby ho potěžkal. Ten kříž, který nám dává, je vždycky ten, který člověk nejméně chápe. Kardinál S. Wyszyňski: Nemysleme příliš na to, co je pryč, ani na to, co přijde. Kdo z nás je pánem minulosti nebo budoucnosti? Nám patří jen přítomnost. Když Bůh sesílá slávu, každý se staví jeho přítelem. Když však sesílá utrpení, pak se mu stavějí často na odpor dokonce i jeho přátelé. Sv. František Saleský: Co na tom záleží, zda k nám Bůh mluví z trní, nebo z vonných květů! - KP Setkání Diecézní pouť rodin a farností 2006 Na stránkách Věžníku bych se ještě ráda vrátila k diecézní pouti rodin a farností, která se uskutečnila 2.9.2006 ve Žďáře nad Sázavou. Mottem pouti bylo „Poznejme své hřivny“ a cílem skrze toto motto připomínat, že „největší hodnoty nemusíme kupovat, protože je dostáváme od Boha darem“. Otec biskup Vojtěch Cikrle ve svém úvodním slově pro poutníky označil pouť jako „šanci prodloužit své kořeny k pramenu živé vody, kterou můžeme nalézt v Ježíši Kristu“ a tak do svých domovů ke svým rodinám přivézt „ovoce hodné tohoto zakořenění“. Proto, aby poutníci mohli nalézat své hřivny a pramen živé vody vedoucí ke Kristu, byl připraven bohatý program. Po pontifikální mši svaté, která se konala dopoledne, to byly pro dospělé účastníky zejména přednášky pro mládež a manžele. Mne osobně zaujala přednáška manželů Nečasových ze schönstattského hnutí, která byla nazvána „Citová banka“. Mohlo by se zdát, že slovo „banka“ zní v této souvislosti nepatřičně, ale musím opravdu říct, že šlo opravdu pouze o první dojem. Manželé Nečasovi se chtěli zabývat tématem manželství a partnerství netradičně, z jiného úhlu pohledu. Proto bylo přirovnáno manželství k „citové bance“, a to proto, že je velmi důležité, zda my osobně každý za sebe do manželství vkládáme a vybíráme. Pokud jen vkládáme a jen vybíráme, jde o nerovnováhu, která může vztah poškodit. V souvislosti s „vkládáním“ a „vybíráním“ do citové banky se často opakovalo slovo „naslouchání“, které právě s „vkládáním = investováním“ do vztahu souvisí. Manželé Nečasovi usilovali o to, aby objasnili, co to vlastně to pravé naslouchání je – není to pusté odkývání partnerových slov (jedním uchem tam, druhým ven), ani strategie, např.: „Já mám rád vážnou hudbu, proto potěším partnera/ku koupí dalšího CD.“ Zde neplatí doslovně, jak zdůraznili manželé Nečasovi: „Miluj bližního svého jako sebe sama.“ Každý člověk je jiný a nemůžeme ho tudíž hodnotit dle sebe, je třeba nejprve zjistit, co má partner/ka v oblibě, co ho/ji trápí, s čím by se nám rád/a svěřil/a. A to je právě to, jak manželé Nečasovi zdůrazňovali, co často neumíme, nesnažíme se nebo to opomíjíme a stavíme vztah pouze na svých představách a dojmech (často mylných) o svém partnerovi/partnerce, nesnažíme se navzájem se duchovně obohacovat. Žijeme si tak mnohdy ve svém světě vedle svého partnera/part- Schönstatt ství: „Dotýkat se navzájem svých duší je jako kráčet po posvátné půdě.“ „Jak to vidí ženy“ zdroj: www.schoenstatt.cz Naříkání nad manželem Máme jiný způsob nerky, ale ne s ním/s ní. Tak vlastně svůj protějšek ani sebe a tím naše manželství nijak neobohacujeme, a to je škoda. Vždyť když přijde manžel či manželka z práce a nemá zrovna dobrou náladu, neznamená to, že je nazlobený/á na svoji rodinu, ale že má nějaké starosti, že se potřebuje prvně uvolnit, odpočinout, pak si třeba o svých starostech popovídat… Důležitými předpoklady partnerství jsou podle manželů Nečasových především pokora, vzájemná úcta a ocenění bohatství partnera (toho, co on „přináší“ do „citové banky“). Chtěla bych svůj článek ukončit citátem, který zazněl na této přednášce a naprosto vystihuje svátost manžel- Když se bavím s kamarádkami nebo se známými, stále znovu zažívám, že se rozhovor nakonec stočí na naše muže: Co všechno zase neudělali nebo co řekli... Už před časem jsem se rozhodla, že takové rozhovory rychle ukončím otázkou: „Řekla jsi mu to už někdy?“ Většinou slyším překvapené: „Ne.“ Nebo také: „To přece musí vědět!“ Věřím, že naši muži by byli opravdu rádi, kdybychom jim naše přání nebo to, co nám vadí, říkali - a ještě pokud možno přátelskou nebo humornou formou! Ve většině případů to totiž nedělají ze zlomyslnosti. Postupem času se také naučíme, co partnerovi nejvíc vadí. A to ušetří spoustu energie! - PD - Schönstattské hnutí V Porýní, nedaleko německého města Koblenz, leží mariánské poutní místo Schönstatt (v překladu Krásné místo). Zde se nachází mezinárodní centrum Schönstattského hnutí. Duchovním centrem je malá kaplička, kde P.Josef Kentenich (1885-1968) společně se seminaristy dal impuls k založení Schönstattského hnutí dne 18.října 1914. V průběhu následujících desetiletí se toto hnutí rozšířilo do 4 světadílů, do mnoha zemí. V naší zemi je již od roku 1939. Malá kaplička v Schönstattě se stala na základě svobodné spolupráce lidí, jako Božích nástrojů, s Bohem skrze Pannu Marii poutním místem milosti, kde je možné zažít obdarování 3 poutními milostmi: darem domova, darem vnitřní proměny a darem apoštolské plodnosti. Toto působení Boží milosti nazývá zakladatel tajemstvím Schönstattu a je možné jej zažít i ve všech filiálních kapličkách na celém světě jako zvláštní dary Ducha svatého. Schönstattská kaplička postavená podle původní se v naší zemi nachází v Rokoli, nedaleko Nového Města nad Metují. Schönstattské duchovní dílo žije v podstatě z předpokladu praktické víry v Boží prozřetelnost a chápe křesťanský život jako následování Schönstatt života Panny Marie v jejím mariánském vnitřním postoji zaměřeném na Krista a skrze něj v Duchu svatém na Boha Otce. P.J.Kentenich hovoří o charismatu praktické víry v Boží prozřetelnost a o charismatu mariánském jako o zvláštních darech Ducha svatého pro schönstattskou rodinu. Dalšími charismaty Schönstattu je charisma pedagogické a charisma rodinnosti. Schönstattské hnutí je široce rozvětvená duchovní rodina, do které patří kněží, osoby zasvěceného života i laici. Podle stavu a podle intenzity společného života je vnitřně strukturováno. Jeho součástí je šest sekulárních institutů: Schönstatt-Patres, Diecézní kněží, Schönstattské sestry Mariiny, Mariini bratři, Schönstattské paní a Institut rodin. Mimo nich jsou zde také další společenství mužů, žen, chlapců, děvčat, kněží, rodin (svaz, liga, poutní hnutí). Toto rozvětvení umožňuje, aby se každý mohl zapojit podle svého osobního charakteru a vloh. Celé Schönstattské hnutí je vybudováno na principu rodinnosti, tzn. že základní struktura, výstavba a funkce jsou analogické přirozené rodině. Rodinnost je chápána jako ideální vztahy členů společenství mezi sebou. Totéž platí podle P.Kentenicha i pro vztahy mezi jednotlivými společnostmi Schönstattského hnutí, proto se také používá pojmenování schönstattská rodina. Zakladatel se také orientoval na uplatňování tohoto principu, který viděl zakotvený v prvokřesťanské idei o Corpus Christi mysticum, v církvi a ve světě. Schönstattská spiritualita je zaměřena 10 na nábožensko-mravní obnovu církve a světa. Zakladatel hovoří o trojím poslání Schönstattu, orientuje se přitom na Pannu Marii, na její dokonalé vydání se pro Ježíšovo poslání: formace nového člověka v nové společnosti s universálním apoštolským ražením, záchrana a uskutečnění poslání křesťanského Západu v dějinách spásy, a vytvoření světového apoštolského svazu. Schönstattské hnutí má své pole působnosti v různých oblastech života: ve výchově mládeže, rodin, mužů, žen, kněží, v práci s nemocnými i v dalších povoláních. Mnozí členové se zaměřují na hlubší modlitbu v adoračním hnutí. Apoštolátem nejrůznějších forem spolupracují s kněžími a biskupy při evangelizaci. V naší zemi jsou členové schönstattské rodiny ve všech diecézích. Působí zde několik sekulárních institutů: Schönstattské sestry Mariiny, Institut diecézních kněží, Schönstatt-Patres, Institut rodin. Dále Svaz schönstattských žen, Svaz schönstattských rodin, širší okruh maminek, děvčat, chlapců, studentů a studentek, kněží, mužů, nemocných a rodin. Členové Schönstattského hnutí připravují nejen pro sebe ale i pro ostatní různé formy exercicií, duchovních obnov, formačních setkání, přednášek atd. Kontaktní adresy: Sekulární institut Schönstattských sester Mariiných, Nad Koulkou ll, 150 00 Praha 5 - Smíchov, telefon: 251 554 769 E-mail: putovní[email protected] Sekulární institut Schönstatt-Patres, Mašatova 8, 148 00 Praha 4-Kunratice, telefon: 244 911 148, E-mail: [email protected] AKTIVITY Schönstattské hnutí nabízí - setkání pro rodiny, setkání pro mládež, setkání pro kněze a jáhny zdroj: www.schoenstatt.cz, www.vira.cz š Postrehy Děkujeme Krev svatého Januária Mám radost, že byli vyzváni farníci a byla zadána témata, na která můžeme psát své zážitky, zkušenosti, ale i zklamání, těžkosti, neúspěchy, duševní i tělesné, včetně sportu! Děkujeme. 1. Děkujeme našemu ochotnému kostelníkovi p. Pavlu Kovářovi (ve Věžníku pod monogramem KP), že on, jediný, napsal do Věžníku č. 44 – modlitba růžence posvátného – tak, jako on se modlil již ve svém mládí ... 2. Děkujeme p. Františku Novákovi ml., že napsal o našich vitrážích ve farním kostele sv. Martina! Dá-li Bůh, napíši o nich své zkušenosti do příštího čísla ... 3. Děkujeme kmenu Ašer za putování do Zaslíbené zemi – o táboře Chlum u Třebíče. Při prvním oznámení tohoto farního tábora, jež přednesla Marie Kapounová, ne dosti zřetelně, jsme se domnívali, že to bude tábor pro naše děti v Chlumu u Třeboně, který známe, neboť tam jsme se zájezdem cestovali, také jednou projížděli (se spolkem betlémářů) a dále tam žije dobrá - výborná - početná rodina Kučerova, jež několik let bydlela zde ... Paní Kučerová pořádala zájezd žáků (učila při své rodině náboženství) k nám, k našim betlémům, v zimě, a tento zájezd dětí provázela ... Radio Vatikán v úterý 19. září oznámilo, že téhož dne ve svátek svatého Januária, biskupa a mučedníka, proběhla mše svatá ve městě Neapol v místní katedrále jako každý rok. Zde se uchovává zapečetěná ampule se zaschlou krví svatého Januária. Tato zaschlá krev se mění po přiblížení k lebce světce během mše svaté v tekutou a započne vřít a její objem se stále zvětšuje. Tak se stalo i tentokráte. Starosta města Neapole mávnutím bílým šátkem dal na vědomí věřícím i divákům televize, že tento proces započal a právě probíhá. Tuto mši svatou vysílala přímým přenosem místní televize. Tento úkaz je dodnes vědecky nevysvětlitelný. - KP - O výchově dětí - od narození - k víře v Boha Děkujeme Matce Boží - Panně Marii, že můžeme spolu s věrnými farníky slavit Její růžencový měsíc říjen desátky sv. růžence před každým slavením mše svaté v našem kostele a spolu zpívat růžencovou píseň (č.814) a JÍ opakovaně pozdravovat a tak cítit JEJÍ Přímluvu - Pomoc - Ochranu po celý ČAS, který nám Pán dává prožívat. Víme, že je to velký dar. Kéž všem trvá. Letos ve vánoční době jsem se po příchodu z večerní mše svaté zaposlouchala do čtvrthodinového českého vysílání Radia Vatikán. Velice mě zaujala zkušenost staršího katolického kněze (dle hlasu) - jméno jsem si nestačila poznamenat. Hovořil mile na téma: „Napomínání + napodobování.“ Radil asi v tomto smyslu - ne stále dítě napomínat, ale vědět, že více pomáhá ve výchově napodobování rodičů, respektive maminčino. Jak v dobrém, tak ve špatném! Ano, měl pravdu! Nikoli stále napomínat, ale jít příkladem. Vždyť se říká - slova zní, příklady táhnou! Svěřovala se mi jedna mladá maminka s manželem, že jejich Monička dělá to, co ona. Když uklízí, je u ní a sbírá ručkama smetí z podlahy, které třeba ona nevidí nebo přehlédne, má veliký zájem pomáhat, pracovat - a to sotva se naučila chodit. Kéž by byla další vnímavá děvčata - uklízečky také takové! Je to mé velké přání! Lidmila Vokřínková Lidmila Vokřínková Lidmila Vokřínková Děkujeme Matce Boží 11 Výlet Výlet do Jindřichova Hradce – 29.9.2006 V pátek 29.9.2006 jsme se vypravili do Jindřichova Hradce. Sešli jsme se na vlakové zastávce Třešť-město, ze které jsme společně odjeli vlakem do Kostelce.V Kostelci jsme přestoupili na jiný vlak a pak jsme ještě jednou přestupovali v Cerekvi. Když jsme dojeli do Hradce, začali jsme se počítat. Jelo sedm dospělých a devatenáct dětí, jenže na zastávce jedno dítě chybělo. Nikdo nevěděl kdo, až se zjistilo, že chybějící dítě je Míra Pernička, který se mezi dospělými „ztratil“.Tak už jsme byli všichni a vyrazili jsme do kostela, kde na nás čekal P. Habart, aby nám řekl něco o kostele Nanebevzetí Panny Marie a o Jindřichově Hradci. Po výkladu jsme si kostel prohlédli a při východu z kostela jsme nezapomněli překročit patnáctý poledník. U kostela jsme si udělali přestávku na oběd a vyfotili společné foto. Po ,,obědě“ jsme šli do muzea na pohyblivé Krýzovy jesličky, ale protože v muzeu přes poledne zavírali, šli jsme nejprve do zámku-hradu. Zde jsme hodinu čekali na prohlídku a stihli jsme si tak dojít na zmrzlinu. Prohlídka zámku byla zajímavá. Nejvíce ze všeho nás zaujal rondel – koncertní síň, kde muzikanti hráli v podzemí, aby se panstvo nemuselo dívat na obyčejné lidi a hudba se do koncertní síně linula dírou uprostřed podlahy. Po prohlídce jsme si chvilku oddechli (někteří tím, že se pokoušeli vylovit peníze z kašny, jiní fotografováním). Čekala nás ještě odložená prohlídka muzea, kde jsme zhlédli velice zajímavé Krýzovy jesličky, ostrostřelecké terče, obytné místnosti měšťanské i vesnické, expozici věnovanou operní zpěvačce Emě Destinové a pokoj s knihami a knihtiskem. Prohlídka nás 12 doslova vyčerpala a tak na nádvoří muzea došlo na zaslouženou svačinu, hru na nálety a ,,pokus“, kolik dětí na sobě Jenda unese. Následoval půlhodinový rozchod (abychom všem umožnili utratit zbytek peněz, který ještě měli). Společně jsme odešli na nádraží, kde jsme si prohlédli obrázky malované dětmi z jindřichohradeckých škol, zašli jsme do odstaveného vagónu, kde bylo putovní muzeum o železnici a přivítali jsme parní mašinku, která přijela po úzkokolejce. Pak už přijel náš vlak a my jsme se dvoupatrovým vagonem vydali směrem domů. Cestou jsme „zamordovali“ Burdu. V Kostelci už se nám přestupovat nechtělo, ale museli jsme. Po půl osmé večer jsme konečně dojeli do Třeště. Kupodivu se nikdo neztratil a nikomu se nic nestalo. Děkujeme tímto také panu faráři za financování návštěvy zámku a muzea v Jindřichově Hradci a vzhledem k zvýšeným nákladům za vstupné věříme, že „do výplaty“ nebyl o chlebu a vodě. Škoda jen, že kvůli povinnostem nemohl jet s námi. Tak snad příště. Za spokojené cestovatele všechny zdraví Lucka Havlíčková (foto Zdeněk, Lucka a Vojta Havlíčkovi) P.S.: Zájemci o fotografie, obraťte se, prosím, na pana Zdeňka Havlíčka. Patron Vliv mého patrona… Když jsem si pročítala šéfredaktorem „zadaná“ témata, zaujalo mě téma, které se ptá po vlivu mého křestního patrona. Já se ale od tématu poněkud odchýlím, protože budu psát o své biřmovací patronce… Vracím se do let před rokem 1989 a vzpomínám na naše „holčičí“ sobotní schůzky. Myslím tím schůzky, které nás opravdově ovlivňovaly, vzdělávaly, utvářely, stmelovaly a samozřejmě i bavily. Vedly nás tehdy Maruška Štumarová (dnes Vejmělková) a Hana Brychtová (dnes Šalandová). Jak už jsem napsala, šlo o scházení v době, která těmto aktivitám nepřála. A tak měla tato setkání i takovou nějakou tajemnou příchuť. O prázdninách jsme pak vyjížděly na tzv. chaloupky, kde jsme se potkávaly s děvčaty z jiných farností, vždy nás bylo tak okolo dvaceti (ty, které tohle zažily, vědí, co je to např. Sirákov…☺). Já se teď ale vrátím k tématu a ke své biřmovací patronce… Myslím, že to bylo asi o prázdninách 1988 (ale to jen tuším), kdy jsme opět vyjely na společný týden, tentokrát do vzdáleného místa – do Tanvaldu. Na tomto místě se nás sešlo víc než obvyklých dvacet, a dokonce si pamatuji, že i různého věku (a také si pamatuji, že když jsme měly odjíždět domů, probděly jsme celou noc a hrály s ostatními nejrůznější hry, byla to opravdu dobrá sešlost…). A sem spadá i mé „seznámení“ s mou biřmovací patronkou. Byl to týden mnohých duchovních, sportovních i společenských aktivit. A já si dodnes pamatuji, že se tam jeden večer sledoval na videu film o sv. Františku z Assisi a sv. Kláře (video byla opravdická vymoženost!!!). Tuším, že se jmenoval BRATR MĚSÍC A SESTRA LUNA. Děj mě tehdy úplně pohltil, ač šlo o film, který byl nadabován tím dnes tak úsměvným způsobem. Ani jsem nevěnovala pozornost tomu, že mě ten večer štípla včela… „Filmová“ svatá Klára mě opravdicky „dostala“. Svým chováním i svým vzhledem (nebudeme si nic nalhávat, třináctiletou holku bezesporu zaujmou nádherné vlasy…). A tak jsem si tuto světici nesla v srdci. A když přišlo rozhodování, jaké bude moje biřmovací jméno, nebylo co řešit. K této světici mě z velké části dovedly mé dětsky romantické představy, ale jsem tomu ráda. Člověk vlastně nikdy neví, co, kdy, jak a nakolik ho ovlivní a zanechá nesmazatelnou stopu… -KZ- Výzva - přání - našeho redaktora, napsat o svém křestním patronu Letošní zářijová pouť o státním svátku 28. září - patrona země České ve Staré Boleslavi, byla slavná. My jsme měli též v našem kostele sv. Kateřiny Sienské slavnou mši svatou a tak jsme za vše děkovali ... V Katolickém týdeníku jsme potom četli a viděli snímky i otce kardinála Miloslava Vlka, jak přináší lebku sv. Václava a společně jsme byli duchovně spojeni mnohými prosbami se všemi poutníky tam - i doma ... Sv. Václav a jeho babička sv. Ludmila, naše milá patronka a první křesťanka, kterou pokřtil s jejím manželem Bořivojem sv. Metoděj a Cyril na Velké Moravě. Moji maminku, mne i dceru pokřtili zdejší kněží, kteří zde působili, a to českým Lidmila (neboť Ludmila je od slovenského slova lud). Ale jméno je to stejné a slavíme jmeniny společně 16. září. Všem těmto jmenovkyním je velkým vzorem sv. Ludmila - ve výchově. Též jsem si vždy velice přála mít tu Boží a její milost, abych tak činila a též svým příkladem - po malých krůčcích a s trpělivostí vedla. Vážím si každé chvilky, slova, věty, které jim mohu dát a dle vůle Boží zapustí alespoň malé kořínky v jejich myšlení, i když jsou to vnoučata „nové“ doby ... Vždyť: Víra Naděje a Láska zůstává a nikdy nepřestává. Přece v Písmu čteme: 2 Korintským 5,17: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“ Lidmila Vokřínková 13 Letní tábor Letní tábor Chlum 1.7. - 8.7. 2006 z pohledu kmene Benjamín První týden v červenci jsme strávili na faře v Chlumu. Čekalo nás milé přivítání Kláry, od které jsme dostali první úkol - projít faru po slepu a držet se za ruce. Nikdo se nesměl pustit toho druhého, ale přesto jsme se několikrát pustili, protože například já jsem narazila do futer. Pak nám vedoucí řekli, kde budeme spát. Když jsme se vybalili, šli jsme si opéct buřty. Po večeři jsme byli rozřazeni do družstev. Ještě před odchodem do koupelny jsme byli seznámeni s táborovým řádem, rozvrhem dne a naším vůdcem Mojžíšem, který nám předal mapu cesty do zaslíbené země. Po snídani pod širým nebem jsme si hráli na zahradě. V 10 hodin jsme se šli připravit na mši svatou, která začínala o půl jedenácté. Pan farář měl tak dlouhé kázání, že někteří účastníci usnuli. K obědu nám Klára připravila špagety. Když jsme si po obědě dost odpočinuli, šli jsme do lesa. Tam jsme hledali 101 nikoliv dalmatinů ale písmen modlitby Izraelitů. My jsme zvítězili, ale přišlo se na to, že Robík podváděl a tak jsme byli diskvalifikováni. Pak jsme si štafetově předávali jména synů Izraele. Štafeta dopadla celkem dobře, až na to, že jsme pomotali písmena a tak vznikla úplně jiná jména. Například ze jména Benjamín vzniklo Bejvalín. Večer přišel Mojžíš a vyzval nás, abychom si vybrali jméno kmene. Před spaním jsme se pomodlili modlitbu Izraelitů a Marcela nám přečetla pohádku o Čertovi a Káče. Druhý den jsme měli rozcvičku ve vodě. Po rozcvičce jsme se najedli a potom jsme si s Májou malovali znaky kmenů na trička. My jsme se nemohli dohodnout. Páťa chtěl jako znak jakýsi klikyhák, ale ostatní nesouhlasili. Nakonec jsme se domluvili, že Páťův návrh může být součást znaku. A tak je v našem znaku Páťův klikyhák, hvězda, slunce, květina a velké B jako „Benjamín“ uprostřed. Po obědě jsme dostali informaci, že si máme odpočinout, abychom nabrali hodně sil. A bylo to opravdu potřeba. Po odpočinku jsme 14 totiž šli do lesa a tam jsme museli stavět modely staveb. My jsme udělali model našeho úkrytu. Po příchodu na faru jsme si chvíli odpočinuli, pak jsme běhali po zahradě a kolem kostela a hledali jsme části mapy Chlumu a okolí. Po večeři došlo na zlatý hřeb večera – přišel Mojžíš a řekl nám, že v nejbližší době opustíme Egypt a přejdeme přes Rákosové moře (hlavně proto jsme měli po obědě odpočívat). Nepříjemné probuzení od Marka a Kláry nás čekalo už v jednu hodinu v noci. Museli jsme se teple obléknout a vyjít na louku. Tam nám bylo řečeno, že musíme jít podle svíček. My jsme jednou světlo neviděli, tak jsme křičeli: SVĚTLO! Světlo se ukázalo a Patrik začal zpívat: „Pohoda, klídek, tabáček“. Tak jsme došli až k silnici. Silnice se zdála být zelená a my jsme si mysleli, že je to močál. Najednou se ze tmy vynořil Honza a převedl nás přes asfaltku. Tak jsme přišli ke koupališti (Rákosovému moři) a museli jsme ho přejít. Moře jsme úspěšně přešli a dostali klíč k dalšímu úkolu. Tím klíčem byl pergamen se znaky. Na faře jsme vylili moře ze svých bot a šli si ještě na chvíli lehnout. Ráno byl budíček o hodinu posunutý. Odpoledne jsme podstoupili cestu pouští a museli jsme cestou zodpovědět třicet otázek. Při cestě jsme špatně přešli říčku a tím i dvě otázky. Já s Robinem jsme zbytek našeho kmene nechali u 21. otázky a vraceli jsme se zpět. Když jsme došli k otázce č.18, zjistili jsme, že jsme šli špatně. I přesto náš kmen zvítězil. Večer jsme malovali křepelky (aby bylo druhý den co k obědu). Ve středu ráno jsme šli do kostela. Po mši jsme si museli najít v zahradě a na dvoře snídani. Po snídani jsme chytali křepelky k obědu. Odpoledne Marek zapískal bodovaný nástup, při kterém jsme zjistili, že chybí nejmladší táborníci. Na zahradě jsme našli obálku se vzkazem, z něhož jsme se dozvěděli, že je unesli Amaléčané. A tak jsme se s Marcelou vydali je hledat. U hřbitova nás čekal další vzkaz, který jsme si museli zasloužit. Abychom se dostali k našim nejmladším táborníkům, museli jsme zvládnout přenést vodu v dlaních do kalíš- Letní tábor ku, poslepu poznat věc ve sklenici, projít určitý úsek se zavázanýma nohama a nakonec vypsat co nejvíce lesních zvířat. Nakonec kluci naštvali holky, protože jsme mohli louku obejít a nemuseli jsme lézt v kopřivách. U vězení čekal pan farář, který nám řekl, co máme udělat, abychom zajatce vysvobodili. Všechny zajatce se nám podařilo vysvobodit a společně jsme se vrátili do tábora. K večeři jsme měli typické izraelské jídlo – placky a to s typickými českými škvarky a pak (abychom se dojedli) byl ještě táborák s opékáním buřtů. Po táboráku jsme šli na horu Sinaj, kde jsme dostali „Desatero“. Ve čtvrtek jsme se vypravili na hrad Rokštejn, který pro nás představoval Jericho. Po cestě jsme měli hodinu na to, abychom našli co nejvíce brouků (jsou velmi výživní, ale nakonec jsme je museli pustit a z večeře nebylo nic). Na Rokštejně jsme měli mši svatou. Po mši jsme si dali oběd a Markovi jsme odevzdali papírové náboje, kterými nám potom obránci Jericha znepříjemňovali naše dobývání. Ale nebylo jim to nic platné, stejně jsme Jericho dobyli. Po cestě domů jsme hráli nálety. Večer jsme se rozloučili s panem farářem a šli jsme spát. V pátek po snídani jsme měli netradiční olympiádu, ve které jsme například lovili jablka, praskali balonky, přetahovali se lanem nebo sváděli rytířské souboje. Potom jsme si až do oběda připravovali scénky k závěrečnému ohni. Po obědě jsme se šli koupat a mezitím nám Filištýnci ukradli Desatero. Konečně přišel čas na pergamen se znaky. Pomocí znaků jsme rozšifrovali údaje, podle kterých jsme hledali další zprávy. Desatero bylo ukryto ve sklepě a všichni nálezci zde měli jako odměnu připravené křížky na krk. Po úspěšně zvládnuté závěrečné hře jsme ještě chvíli nacvičovali scénky a pak už jsme rozdělali oheň. Po večeři jsme se dozvěděli vyhodnocení všech soutěží - náš kmen byl druhý. Zvláštní cenu dostal Filip za záchranu Dáji po uklouznutí v rybníce, já za vzorný dohled nad Dájovými alergiemi a Dája za to, že přežil. Potom jsme přehráli scénky a šli jsme spát. Čekala nás už jen sobotní společná cesta domů. Děkujeme všem vedoucím, že pro nás připravili tenhle skvělý program na celý týden - moc se nám to všem líbilo a rádi bychom jeli příští rok zase. za kmen „Benjamín“ Lucka Havlíčková (kmen „Benjamín“ - Lucka Havlíčková, Monča Štumarová, Mája Kaňkovská, Evča Hartlová, Páťa Pečenka a Robík Vacula) Slogan kmene Benjamín: Zelená je tráva, Benjamín je kmen, sousední kmen Ašer, to je nepřítel! Tak si každý z nás na něj pozor dej, za Judu se hnedka schovávej!!!!!!! K minulému číslu… Ve Věžníku č. 44: Zamyšlení nad Otčenášem, jsem se zmínila také o dobré farnici a naší přítelkyni z mládí, sl. Františce Kubíkové, o kterých to ženách píše v č. 43 p. Josef Bílý a nazval: Esej o Božím království. Uvedl zde větu z Nového Zákona: „Království Boží je mezi vámi“ či „je ve vás“ ... Netušili jsme, že v ohláškách této neděle, 15.10., budeme slyšet, že „naše Fany Kubíková“, jak jsme ji oslovovali, se odebrala na Věčnost a bude ve čtvrtek 19.10. pohřbena na našem hřbitově a ve farním kostele sv. Martina obětujeme mši svatou za její nesmrtelnou duši. Její dobré skutky, které ve farnosti a okolí konala, než se odebrala do Domova důchodců, bylo jich mnoho, hlavně pro duše osamocených - jistě Bůh Otec zhodno- tí ... Kéž odpočívá v pokoji, vždyť předešel jí nedávno jejich soused, p. děkan Alois Bumbálek. Ona, stejně jako on, dokázala sloužit Bohu a lidem ... Lidmila Vokřínková 15 Toulavý fotoaparát Toulavý fotoaparát Vítám vás opět na cestách s toulavým fotoaparátem. Minule jsme zavítali na jeden z nejmocnějších českých hradů – hrad Křivoklát. Dnes pro změnu navštívíme jednu z největších a nejzachovalejších goticko-renesančních pevností v Evropě – moravský hrad Pernštejn. Doložených skutečností o založení hradu mnoho není, a tak o vzniku hradu i slavného rodu Pernštejnů vypráví hlavně tzv. erbovní pověst Pernštejnů. Podle ní žil ve zdejších hlubokých lesích uhlíř Věňava, který vlastnoručně polapil nebezpečného zubra. Od panovníka se mu dostalo odměny v podobě povýšení do šlechtického stavu, udělení erbu s černou zubří hlavou ve zlatém poli a věnování značné části zdejších pozemků. Věňava pak v místě dnešního hradu založil dřevěné hradiště pro svého syna Prštenu – odtud název Pernštejn (s větší pravděpodobností je ale jméno odvozeno od německého názvu Bärenstein – Medvědí kámen, což souvisí s blízkou obcí Nedvědice, ve středověku Medwidicz). Zakladateli hradu kamenného byli ve 13.stol. páni z Medlova, prvním historicky doloženým je Štěpán z Medlova, služebník moravského markraběte Jindřicha Vladislava a krále Přemysla Otakara I. Od konce 16 13.stol. se již objevují jako páni z Pernštejna. Z nich nejznámější jsou Vilém I. z Pernštejna, který na přelomu 14. a 15.stol. v časech markraběcích válek mezi Joštem a Prokopem loupil a raboval ve službách markraběte Jošta, a Vilém II. z Pernštejna – renesanční šlechtic a výtečný hospodář, politik a finančník, který na přelomu 15. a 16.stol. rozmnožil majetek na trojnásobek oproti do tehdy nejmajetnějšímu rodu Rožmberků. V té době hrad získal svoji pohádkovou podobu – protože byl vybudován na úzkém, ze tří stran nepřístupném skalním ostrohu, nebylo možné stavbu rozšiřovat v přízemí a tak hrad rostl do výšky a ve velké míře bylo k získání většího prostoru v patrech použito krakorců – proto je půdorys hradu v patrech rozlehlejší než v přízemí, což je velká rarita. Bohatství rodu dokazuje i nová výzdoba interiérů – vzácná diamantová (sklípková) klenba ve vstupním prostoru nebo honosný rytířský sál. K výzdobě se z velké části používal zdejší bílý nedvědický mramor. Schopnosti svého děda Viléma II. však nezdědil jeho vnuk Vratislav. Výhodně se sice oženil za španělskou šlechtičnu Marii Manriquez de Lara a zastával funkci nejvyššího kancléře Českého království, ale pernštejnské panství upadalo do dluhů. Jeho syn Jan v bídném hospodaření pokračoval a nakonec byl nucen na přelomu 16. a 17.stol. celý rodový majetek vč. Pernštejna prodat. Vystřídala se zde pak řada majitelů, posledním soukromým vlastníkem byl rod Mitrovských z Nemyšle. Hrad nebyl nikdy dobyt, hlavně díky mohutnému pozdně gotickému opevnění se složitým systémem hradeb s baštami. Svoji úlohu zde hrála i charakteristická čtyřhranná věž spojená s palácem dvěma mostky – poslední útočiště František Fajtl při případném dobytí hradu. Dnes je věž o patro nižší a vyhlídka umožňuje díky barevným sklům spatřit z jednoho místa čtvero ročních období. Důležitou součástí obrany hradu bylo i dlouhé a úzké, mohutně opevněné předhradí, rozdělené čtyřmi branami. Co se nepodařilo útočníkům, podařilo se živlům. V roce 2005 došlo na hradě k požáru – naštěstí jen v bývalé sýpce, která sloužila jako depozitář. I tak ale došlo ke zničení cca 700 historických předmětů nevyčíslitelné hodnoty. K zahoření došlo v době, kdy se v depozitáři brousili podlahy – podle kriminalistických expertiz zapadla jiskra do prostoru pod podlahou. Zde si vytvořila své vlastní mikroklima, v němž je schopna žhnout i několik dnů. Pak dojde v podstatě k chemické reakci a malému výbuchu. Jako výbuch popsal vznik požáru i lesník, který z protilehlého kopce vše viděl. Hrad ale vydržel, možná i proto, že se stále zelená mohutný tis, rostoucí u vstupní brány. Je vysoký 15 metrů s obvodem kmene 450 cm a stářím údajně 1000 let. Podle pověsti vyrostl z hole, kterou tady po svém příchodu na Moravu zabodl do země sám sv. Metoděj a dokud prý tis bude stát, bude stát i hrad. Hrad se stal také oblíbeným cílem filmařů, například se zde točila pohádka Jak se budí princezny nebo v naší TV nedávno uvedený americký film Dobrý král Václav. Přesto vám ale doporučuji hrad Pernštejn navštívit osobně, určitě nebudete litovat a třeba potkáte i zdejší Bílou paní. Zdeněk Havlíček 20.srpna 1912 - 4.října 2006 František Fajtl byl jedním z hrdinů, díky kterým dnes můžeme žít svobodně v naší zemi. Patřil k západním letcům, kteří během druhé světové války bránili demokracii. Fajtl utekl z Československa v březnu 1939. Nejdříve bojoval ve Francii. Poté, co i ona padla do rukou nacistů, se dostal přes severní Afriku do Velké Británie. Zúčastnil se bitvy o Británii a sám byl sestřelen. Jeho dramatická pouť pak vedla přes Španělsko zpět do Británie, kde se znovu úspěšně zapojil do bojů. V roce 1944 spolu s dalšími piloty odešel do Sovětského svazu, aby pomáhal při osvobození Československa. 17 František Fajtl Po válce se mu ale jeho vlast zle odvděčila. Byl odsouzen jako nepřítel státu. Později zastával různé dělnické profese. Částečné rehabilitace se dočkal v roce 1964, plných poct se mu ale dostalo až po pádu komunismu. František Fajtl byl nositelem řady vyznamenání. Jsou to: státní vyznamenání České republiky, Řád bílého lva, Řád Milana Rastislava Štefánika a britský Distinguished Flying Cross. V anketě Největší Čech uspořádané Českou televizí v roce 2005 se umístil na 91. místě. Své vzpomínky a zážitky sepsal i knižně. Mezi jeho knihy patří Sestřelen, První doma, Vzpomínky na padlé kamarády, Bitva o Británii, Dva údery pod pás, Pouta nebes a další. Napsal také knihu o jednom z našim nejznámějších letců Františku Peřinovi - Generál nebe. Čerpáno z www.nekrolog.cz V souvislosti s úmrtím F. Fajtla by bylo dobré zmínit, že je smutným faktem ta skutečnost, jak se společnost odvděčuje (tedy spíše neodvděčuje) těm, kteří se zasloužili o naši zemi a kteří 18 měli na mysli na prvním místě dobro pro všech- ny ostatní. Velmi smutné je, že mnozí byli pronásledováni nejen za 2.světové války, ale také po ní, a to příslušníky vlastního národa - komunistickou zvůlí (např. českoslovenští letci, politici, osobnosti kulturního života, ale také běžní lidé, kteří nechtěli zapřít svoje přesvědčení, svoji víru, své ideály). Mnozí z těchto lidí skončili na popravišti (M. Horáková, H. Píka a další), mnozí byli krutě týráni a umučeni (P. Josef Toufar), mnozí trpěli v dlouholetém krutém vězení (mimochodem jejich mučitelé a věznitelé jsou často dodnes “bezúhonnými” občany), mnozí, a to zejména věřící, byli pronásledováni v zaměstnání, ve společnosti, bylo jim zasahováno do jejich soukromého života, byli soustavně diskriminováni a zastrašováni. O této zvůli vypráví také vzpomínky pronásledovaných křesťanů , které pod názvem “Kamínky” v několika svazcích shromáždil a vydal Mons. Karel Otčenášek, emer. b. královéhradecký. Žijeme v novém tisíciletí, pár let zažíváme demokracii, ale společnost je minulostí dosud zasažená a často ji lze v určitém smyslu označit, jak říká Max Kašparů, jako “nemocnou” (např. v souvislosti s činy a chováním našich veřejných představitelů, ale také celkovým nezájemem o duchovní stránky života a pravidla slušnosti). Proto je dobré si připomenout, že ne vždy bylo možné žít svobodně a že byly a ještě jsou osobnosti, které se o svobodu a demokracii velmi zasloužily (ač své skutky nikdy nijak nezveličovaly a žily skromně a pokorně). Těmto lidem se z větší části dosud nedostalo ani morální satisfakce ani uznání společnosti, ve které žili a někteří dosud žijí, a to je velmi smutné. Tito “velcí” lidé (ač často “mediálně” neznámí, neboť o kdekom se v novinách píše a mluví mnohem více než o skutečných osobnostech) by proto měli mít naši velkou úctu. - PD - Informace Z diáře otce Tomáše 5.11. 15:00 Pobožnost na hřbitově za všechny zemřelé 8.11. 18:30 Katechismus pro dospělé (rozbor modlitby Věřím v Boha) 11.11. 17:15 Jezdovice - pouť ke sv. Martinovi 12.11. poutní mše sv. u sv. Martina 10:00 mše sv. sloužena novoknězem P. Kamilem Siardem Novotným, OPraem z Nové Říše 17:30 mše svatá 25.11. Luka nad Jihlavou - setkání mládeže děkanátu Jihlava, Telč, Třebíč 2.12. 19:00 - 20:15 adventní bdění v kostele sv. Kateřiny (příprava na advent) 3.12. 14:30 setkání dětí s Mikulášem v kostele sv. Kateřiny 6.12. 18:30 Katechismus pro dospělé 8.12. 17:30 Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny hříchu dědičného 13. a 15.12.14:30 - 17:30 zpovídání 16.12. 09:00 - 13:00 vánoční dílny pro děti a mládež 22.12. 17:30 adventní mše sv. při svíčkách 23.12. Kostelec - 16:00 mše sv. s nedělní platností Růžená - 17:30 mše sv. s nedělní platností 24.12. 4. neděle adventní 08:00 mše sv. u sv. Kateřiny Štědrý den - živý betlém 16:00 Kostelec - mše sv. z vigilie Slavnosti Narození Páně 20:30 Růžená 22:30 Třešť 25.12. Boží hod vánoční - mše sv. 09:00 Třešť - sv. Martin 10:30 Růžená 16:00 Kostelec 17:30 Třešť - sv. Kateřina 26.12. Svátek sv. Štěpána - mše sv. 08:00 Třešť 10:00 Růžená 28.12. Hodice - mše sv. 31.12. Svátek Svaté Rodiny - mše sv. 08:00 Třešť 10:00 Růžená 17:30 Třešť 23:00 - 24.00 adorace u sv. Kateřiny 1.1. 2007 Slavnost Matky Boží Panny Marie - mše sv. 09:00 Třešť 10:30 Růžená 16:00 Kostelec 17:30 Třešť 5.1. 17:30 Vigilie Slavnosti Zjevení Páně - žehnání vody, křídy a kadidla 19 Orel Biskupství brněnské informuje Diecézní setkání katechetů OREL TŘEŠŤ Termín zahájení futsalové ligy pro Orel Třešť se přiblížil, první utkání se odehraje v půli listopadu. Sestava zůstává víceméně stejná. Během října procházíme přípravou v podobě přátelských zápasů, zároveň nám začíná pronájem haly. Je to hodina od 18:00 – 19:00 každou sobotu od 21. října. Také jsme podpořili účastí tradiční florbalovou bitvu v areálu fary. Přátelské futsalové utkání proti posílenému kádru týmu Mahulena - Dáša můžete vidět 23.10. v 18:00 v Městské hale. Zdokumentování jeho průběhu hledejte na stránkách Orla Třešť. *** Přípravné utkání proti SB EUROCLUB 14.10. skončilo prohrou Orla. Tým byl ovšem zcela nekompletní v útočných řadách. Byla to historicky první výhra Euroclubu, s kterým jsme obvykle zvyšovali naše bodové konto v tabulce. Finální skóre tohoto utkání se uzavřelo na 4:3 pro soupeře. Za zmínku stojí druhý náš gól, kdy útočník Radim Kubálek prokličkoval celé hřiště a vstřelil branku z úhlu. *** Dne 7.10. se nám podařilo zvítězit v miniturnaji na orelské půdě v Kněžicích. Hrály se 4 zápasy, z nichž jsme dokázali ve svůj prospěch úspěšně udolat 3 a stali jsme se tak absolutními vítězi turnaje. Změna strategie po prvním utkání a především její dodržování přinesla kýžená vítězství v řadě za sebou. Předsazeného hráče na předním postu výborně odkopali Radim Kubálek a Ondřej Vít. Druhý jmenovaný svoji nekompromisní hrou a bojovností hecoval tým a měl lví podíl na celkovém vítězství. Brankář Šebesta nakonec během turnaje přesvědčil svým výkonem, i když si dokázal vybrat i slabší chvilky. 20 Tomáš Niederhafner Diecézní setkání katechetů a všech, kteří se věnují katechetické službě v brněnské diecézi, se uskuteční v sobotu 11. listopadu 2006 v aule Biskupského gymnázia v Brně na Barvičově ulici. Výstava Česká Bible v průběhu staletí Ve dnech 9.11.-31.12.2006 bude pod záštitou brněnského biskupa Vojtěcha Cirkleho probíhat v Muzeu Vysočiny Třebíč výstava „Česká Bible v průběhu staletí“. Vernisáž výstavy za přítomnosti generálního vikáře brněnské diecéze Jiřího Mikuláška se uskuteční 9.11. v 17.00 hodin v kamenném sále zámku v Třebíči. V Předklášteří připomenou výročí kanonizace sv. Anežky České V klášteře Porta coeli v Předklášteří u Tišnova každoročně slaví děkovnou bohoslužbu u příležitosti výročí kanonizace sv. Anežky České. Předklášteří: Výročí kanonizace sv. Anežky České (12.11.1989) bude slaveno také letos v bazilice Nanebevzetí Panny Marie ve starobylém klášteře Porta coeli v Předklášteří u Tišnova, který vybudovala královna Konstancie, matka světice. Letošní mši bude celebrovat litoměřický biskup Pavel Posád v neděli 12. listopadu od 10.00 hodin. Bohoslužbu doprovodí zpěvem akademický pěvecký sbor Moravan z Brna. V Podhoráckém muzeu je současně možné si prohlédnout stálou expozici „Dějiny a současnost kláštera Porta coeli“. VCK VCK 06 V sobotu 7. 10. 2006 se uskutečnil již 6. ročník seriálu Velké ceny konírny. Letošní flor- balový turnaj poprvé v dosavadní historii představil i určité své poselství, motto chcete-li, které zní: „Běhám si to mezi žlaby.“ A skutečně, podstatnou část tribuny pro sedící diváky tvoří právě již zmíněné žlaby, které celému prostoru vtiskávají neopakovatelnou atmosféru. A v této konstelaci se proti sobě postavily 4 týmy. Za organizátory musím přiznat, že jsme čekali daleko větší účast především mladších borců. „PR“ celého podniku si myslím byla dostatečná (SMS, vyhlášení v kostele, plakáty)… Tak třeba příště. Vraťme se ale k vlastnímu průběhu turnaje. Opět suverénní výkon předvedla dvojice, která si říká „Kopcolezci“ (M.Majdič a H.Novotný). Nepoznali hořkost porážky a stali se opět vítězi letoší „řežby“. Dvojka pod názvem „Tržiště“ (T.Niederhafner, R.Budař) obsadila místo druhé. Tento tým jsme ze začátku pasovali na černého koně celého turnaje. Nicméně projevila se únava, která jim nedovolila porazit ty nejlepší. Je fér zde zmínit, že jeden z borců reprezentoval naši farnost v náročném miniturnaji ve futsale, který se konal tentýž den, a proto asi nemohl splnit ambice, s kterými do turnaje vstupoval. Tým „Natvrdlých“ (J. Roháček, M. Kameník) byl v úvodní fázi v určité křeči, ale zlepšoval se každým zápasem. Dokázal zaujmout především vyrovnaným soubojem s pozdějšími vítězi, což se cenní. Zařadil se tak na třetí místo. Čtvrté a zároveň poslední místo obsadila dvojice „IBK FINSTA“ ve složení K. Mareček a P. Kubala. Tito borci vynikali především výborným pohybem a neskutečnou bojovností, která byla pro soupeře velmi nepříjemná. Vyzdvihl bych především utkání s „Tržištěm“, které skončilo spravedlivou remízou 9:9. Co nakonec? Blahopřejme vítězům, oceňme poražené. A za rok při 7. ročníku Velké ceny konírny nashledanou. Za pořadatele Jan Alois Bartoloměj Roháček 21 Olympijské hry Přespolní olympijské hry Jak jistě všichni víme, v sobotu 23.9.2006 od osmi ráno proběhly PPOH v Kněžicích! Také víme, že v této olympiádě dochází ke srovnání sil všech farností z kraje Vysočina, které přijedou!! Tento rok se zúčastnily tyto farnosti: domácí Kněžice, Luka nad Jihlavou, Růžená, Dačice, Rokytnice, Havlíčkův Brod a samozřejmě Třešť. Letos bylo devět disciplín. První disciplínou byly kuličky, ve kterých jsme se umístili na třetím místě (ze šesti týmů). Pak následovala biblická soutěž, kterou jsme vyhráli (z pěti týmů). Třetí disciplínou byla štafeta, v níž jsme byli čtvrtí (ze šesti). Čtvrtou disciplínou byl petangue, v němž jsme se umístili na posledním místě (šestí). V nohejbale jsme byli také poslední (ze čtyř). V badmintonu jsme se umístili na třetím místě (ze čtyř týmů). V kubbu jsme byli na čtvrtém místě (z pěti). A ve volejbale jsme obhájili stejně jako vloni poslední (čtvrté) místo. Ale o největší překvapení se postaraly naše dvě reprezentantky Veronika Matysová ve čtyřboji mladších dívek druhým místem a Maruška Kapounová, která získala ve stejné disciplíně třetí místo za starší dívky!! V celkovém hodnocení vyhrála putovní pohár farnost Kněžice, druhá byla farnost Rokytnice, třetí farnost Dačice, na čtvrtém místě farnost Růžená, na pátém farnost Třešť, na šestém farnost Havlíčkův Brod a na sedmém farnost Luka nad Jihlavou. Jak jistě víme: „Není nutno vyhrát, ale zúčastnit se!!“ Ani nevím, kdo tuto větu pronesl první, ale měl pravdu. Já neznám člověka z naší farnosti, kdo se tohoto hesla nedrží!!! Znáte někoho takového, kdo se snaží být ve všem první, musí vždy vyhrávat, myslí si, že je nejlepší a že na něj nikdo nemá? Tak takový člověk, když prohraje, je naštvaný, nevrlý na ostatní účastníky olympiády a pak celá olympiáda stojí za zlámanou grešli, protože ten duch toho týmu (družstva) se rozpadne a panuje tam zlost na ostatní, protože mohl podat lepší výsledky, výkon a on to neudělal, pak ten člověk je smutný a to by být správně nemělo! Já neříkám, že když se jede, tak se pomýšlí na první místo! I s umístěním, kterého se dosáhlo, to stojí za to! I když se prohraje, bere se to s úsměvem na rtech! Vadí mi na této olympiádě, že jsou malé účasti ze všech farností, také z naší farnosti bylo jenom 15 lidí. A to je podle mě k zamyšlení, proč nás jezdí tak málo? To kvůli těm soutěžím, které tam jsou? Nebo proto, že se nám nechce jet si zasoutěžit, srovnat si své síly s jinými farnostmi? To vás baví sedět doma a koukat na televizi nebo do počítače? Nebylo by lepší, kdyby se jeden den měl věnovat sportu za farnost? Zamysleme se nad těmito otázkami! Petr Kubala Růženská poutní procesí V minulém století vycházela pravidelně poutní procesí z Růžené na Křemešník a do Kostelního Vydří. Následující sobotu po sv. Trojici se poutníci sešli ráno v růženském kostele. Po krátké adoraci vyšel poutní průvod směrem k Lovětínu. Průvod zahajoval ministrant s křížkem, následovaly družičky, pan farář s ministranty a kostelníkem. Někdy nesli poutníci korouhve. Zvony doprová22 zely průvod k obrázku na Farském vršku. Tam pan farář popřál poutníkům šťastnou cestu a udělil jim požehnání. S ministranty a kostelníkem se vrátili. Poutní průvod se seřadil a pod vedením „celfotra“ za zpěvu zejména mariánských písní pokračoval směrem Lovětín, Batelov, Rohozná. Většinu mariánských písní uměli poutníci zpaměti, některé méně známé „celfotr“ (Ondráček) předříkával. Poutníci a zejména poutnice šli většinu cesty bosi, boty, které často tlačily, si obouvali ve vesnicích a městech. Večer dorazili na večerní požehnání Záchrana (mše se tehdy sloužily jen dopoledne).V neděli ráno nakoupili dary příbuzným a známým. Byly to svaté obrázky, růžence, křížky, kostelní knížky, kancionály. Tyto předměty se při mši svaté světily. Po mši se unavení poutníci s odřenýma nohama seřadili a vydali se na cestu domů. Ve farním vršku je očekával pan farář s ministranty, příbuznými a sousedy. Za mohutného vyzvánění zvonů se všichni odebrali do kostela k děkovnému požehnání. Procesí k Panně Marii Karmelské (po 16.7.) se sešlo v sobotu ráno. Za zvonění zvonů doprovodil pan farář ministranty k Trojanovému kříži na třeštické cestě. Průvod do Kostelního Vydří býval početnější než na Křemešník. Bylo to blíže a šli i starší školáci, kteří měli prázdniny. Starší družičky nesly na nosítkách sošku Panny Marie. Večer přicházela procesí z celého okolí, některá i s dechovou kapelou. Poutníci hodnotili nejhezčí a nejpočetnější procesí. K noclehům posloužili přede žněmi prázdné stodoly. V neděli ráno probíhal obdobný proces jako na Křemešníku. Děti se nejvíce těšily ze svatých obrázků, které nám tety přinesly. Ojediněle se na poutě chodilo i na jiná poutní místa. V rodině se vypráví, že děda byl na pouti až v Mariazell v Rakousku a to pěšky. V posledních letech se tradice poutí opět oživuje. Chválihodný je i způsob dopravy. Mladí lidé chodí na Hostýn nebo na Velehrad na kolech nebo pěšky. Šetří tak naši přírodu od výfukových plynů. - JH - Záchrana slouží již 95 let V tichosti a bez halasu se dne 7. května 2006 dožil významného jubilea 95 let činnosti Vzájemný dobročinný spolek ZÁCHRANA v Třešti. Bez halasu proto, že v jeho řadách pracují nezištní a obětaví pracovníci, kteří si nepotrpí na halasné oslavování. O to víc si však zaslouží veřejné uznání za to, že činnosti ve spolku věnují své volno bez nároku na jakoukoliv odměnu - je to činnost humanitární, projevující solidaritu s potřebnými bližními. Spolek ZÁCHRANA v Třešti založil v roce 1911 třešťský lékař a lidumil Dr. František Richter s několika dalšími váženými občany města, kteří tehdy provedli první sbírku na pomoc rodině po zemřelém živiteli, která neměla prostředky na pohřeb. Od té doby spolek ZÁCHRANA již 95 let provádí tyto sbírky mezi svými členy - bylo tak již vybráno a pro 3053 rodin vyplaceno 16.724.293 Kč! Výběr příspěvků (za každého zemřelého člena jen 3,50 Kč) zajišťuje osobním stykem 5 výběrčích, z vybraných příspěvků se ihned vyplácí pozůstalým podpora ve výši 6.000 Kč. Základem fungování tohoto principu je dostatečný počet přispívajících členů. Bohužel v posledních letech se počet členů neustále snižuje - staří členové umírají a noví členové z řad mladších generací se obtížně získávají. Aby tomuto spolku po tak dlouhé době nehrozil zánik (pokud víme, je touto činností unikátní), obracíme se na občany našeho města a okolí s výzvou: STAŇTE SE ČLENY SPOLKU ZÁCHRANA V TŘEŠTI! Členem se může stát každá osoba starší 18 let. Zájemci o členství obdrží přihlášku od některého z členů výboru, např. od: p. Josefa Zudy - tel. 567 224 120 p. Marie Kopečné - tel. 567 224 033 p. Jana Daniela - tel. 567 214 887 p. Miroslava Šindlera - tel. 567 214 766 nebo od výběrčích: p. Ladislava Gutvalda p. Marie Vonkové p. Jaroslavy Kodysové v Hodicích p. Dany Majdičové v Jezdovicích a nebo p. Marie Herzové v Batelově. 23 Svatba Církev Expedice ... Informace Dodává sílu a chuť k plnění jedné z nejnáročnějších životních rolí a profesí - rodičovství. Odpolední kurz, vhodný pro rodiče dětí školního věku, začne 7.11. 2006. Informace a při Víme, že ve farnosti je hodně maminek na hlášky na tel.č. 542 217 464 nebo na eliska.vondmateřské dovolené, ne všem zřejmě vyhovuje stře- [email protected] deční termín odpoledne v 15:30 hod., proto byla účast na podzimních setkáních nízká (1-2 maminky). Navrhujeme proto změnu termínu, např. na středu dopoledne - asi od 9:00 hod. Prosíme proto maminky, aby se k tomuto návrhu vyjádřily (jaký Poděkování termín a hodina by vám vyhovovaly). Napište také, prosím, jaká náplň setkání by se Vám líbila Děkujeme našemu panu faráři za zor(povídání s panem farářem o duchovních témaganizování farního dne. Program byl velmi tech, s lékařem o dětských nemocech, výživě, atd dobře připraven a každý, kdo se tohoto dne ...). Své připomínky zašlete, prosím, na e-mail zúčastníl, si našel „své“. pana faráře: [email protected] nebo na dolska.petDěkují farníci [email protected] nebo pomocí SMS na 606 311 242 nebo písemně na faru (vyjádřete se, prosím, do poloviny listopadu). Termín, který všem bude vyhovovat, bude zveřejněný prostřednictvím ohlášek. Setkání maminek (nejen) na mateřské dovolené na faře Petra Dolská Růžena Nováková Pozn. Setkání jsou otevřená pro všechny maminky (nejen na mateřské dovolené) a pokud by chtěli přijít i tatínkové s dětmi, jsou samozřejmě také vítáni. Kurz efektivního rodičovství - výchova krok za krokem Rodičům, kteří se snaží být zodpovědní, chápající a přesto si občas nevědí rady s výchovou, nabízí Centrum pro rodinu v Brně kurz, který jim pomůže v jejich nejistotách. Pomocí nácviku modelových situací z běžného života si osvojí základní metody výchovy, která usiluje o vztah rodič - dítě, založený na důvěře, respektu a vzájemné úctě. Kurz pomáhá lépe porozumět dítěti, správně komunikovat, řešit konflikty bez křiku. Nabízí návody, jak nabyté vědomosti procvičovat v domácím prostředí. Vtip tohoto čísla Protrhne se hráz a voda rychle zaplavuje přilehlou vesničku. Všichni už jsou pryč, jenom farář stojí na věži kostela a modlí se. Přijede k němu člun požárníků: „Pojďte otče, odvezeme vás.“ „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“ Člun tedy odjede. Voda už dosahuje až nahoru na věž, tam stojí farář, drží se kříže a modlí se. Přijede k němu loď domobrany: „Pojďte otče, odvezeme vás.“ „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“Loď odjede. Vesnice je už skoro celá zatopená, z vody kouká jen farářova hlava. Přiletí helikoptéra: „Pojďte otče, hodíme vám lano.“ „Ne, já tady zůstanu, Ježíš mě zachrání.“ Helikoptéra odletí a farář se utopí. Potom v nebi potká Ježíše a ptá se ho: „Proč jsi mě nezachránil???“ „A co bys ještě chtěl, vždyť jsem ti poslal dvě lodě a helikoptéru!“