Baroko v Českých zemích

Baroko v Českých zemích
Přechodný styl
Počátek baroku je u nás spojen s architekty na dvoře císaře Rudolfa II. a jejich stylem na pomezí
renesance, manýrismu a baroka. Významný byl také příchod jezuitů a tím pádem i protireformace.
Vlašská kaple v Klementinu v Praze, původně kaple italské mariánské kongregace, patrně G.
Mascarino, do cca. 1595, oválný prostor s dvoupatrovou arkádovou lodžií po celém obvodu. Po
stavbě sousedícího jezuitského kostela sv. Klimenta byla kaple s tímto kostelem propojena, obrácena
její orientace a dozdobena spoustou barokních štukatur.
Kostel Nejsvětější Trojice, od 1622 P. Marie Vítězné – zřejmě Giovani Maria Fillippi – římský typ
kostela (podobný tomu nad španělskými schody), 1611-13, dokončena jen jižní průčelní věž, nemá
boční lodi, ale jen výklenky, v nich jsou oltáře. Později byla kostelu změněna orientace a zbořeno
průčelí i presbytář.
Kostel Nanebevzetí P. Marie ve Staré Boleslavi – stavěn pro Paladium země české, první programově
poutní kostel u nás. Stejná typologie jako výše uvedený pražský kostel, dochoval se ale i presbytář.
Fillippi doložen jako jeden z autorů.
Valdštejnský palác na Malé Straně, 1623-30, hlavním architektem Andrea Spezza, po 1629 Niccoló
Sebregondi – obrovská rozloha (zbořeno 23 domů) – monotónní průčelí členěné jen okny, objevuje se
už ale důraz na symetrii v podobě třech portálů na osách (hlavní je jen dekorace před zdí, ten vpravo
jen prochází fasádou, funkční je jen levý). Důraz na osové uspořádání je jedním z hlavních rysů
Baroka. K Baroku směřují také nově modelované nadokenní štítky a plasticitu vytvářející plné sloupy
kolem nich. Hlavní osu zahrady určuje Sala Terana, velká arkádová lodžie propoující interiér
s exteriérem. Jde o kolosální stavbu, zcela vyjmutou z měřítka zbytku stavby a je připisována G.
Pieronimu. Celý komplex se skládá z mnoha budov, vysoké zdi obklopující zahradu a dokonce umělé
jeskyně – grotty, která byla ale postavena na sousední parcele, kde mu ji v 18. století zbourali. Hlavní
sál Valdštejnského paláce, zvaný rytířský, vznikl prakticky probouráním dvou pater. Využil sousední
fasádu, nemohl mít tedy skutečnou klenbu, ale jen plochý strop se štukem zaplácanými rohy a
podepřený pilastry vysokého řádu. Na stropě je Valdštejn nakreslen jako bůh Mars.
Valdštejnské stavby v Jičíně a v jeho blízkosti blízkosti:
Sala terrena v Libosadu od N. Sebregondiho
Kostel sv. Jakuba většího v Jičíně – půdorys řeckého kříže, nedokončený.
Arkádové nádvoří zámku v Jičíně - Základem pro tuto stavbu byl zámek rodu Smiřických. Arkádové
galerie vystavěl N. Sebregondi, pak je přestavěl A. Spezza.
Kartouza ve Valdicích – A. Spezza – kláštery kartuziánů byly budovány jako spousta propojených
malých pokojíků, většina z nich se proto později stala věznicemi.
Michnovský palác na Malé Straně, kol. 1640-45, Agotino Galli, římsky orientované rané baroko,
během stavby Michnové zkrachovali, takže je paláce jen asymetrická polovina. Fasáda je budována
na principu ubrané a přidané hmoty – niky vs. šambrány.
Průčelí kostela P. Marie Vítězné na Malé Straně (1636-44) – přestavba výše uvedeného kostela,
vzorem byl římský Santa Maria dell Vittoria, jen je v průčelí navíc ermální okno, které bylo součástí
původního průčelí. Jde o první raně barokní stavbu u nás.
Shrnutí – v období nejranějšího baroka se u nás objevují staby, jejichž styl kolísá od převažujícího
vlivu manýrismu (matyášova brána), ke zcela neutrálnímui stylu na pomezí renesance a raného
baroku (Valdštejnský palác) a …
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Raný Barok
První velkou architektonickou osobností raného baroku u nás je Carlo Lurago, narozený v kraji
Ticino a vyškolen v duchu pozdní renesance. Je u nás doložen poprvé v roce 1638 při přestavbě
kostela sv. Salvátora v Klementinu, kde byla nad křížením vystavěna lehká ortogonální kupole
s dřevěnou konstrukcí a empory v presbytáři, transeptu a nad vedlejšími loděmi. Stavba probíhala
postupně, jak byly peníze. Renesanci od Baroka lze de rozpoznat lde štukatur – renesanční jsou
jemné a lineární, barokní jsou velké, dynamické a figurální.
Západní průčelí kostela Sv. Salvátora v Klementinu – 1653-59, postavena dle Vignolova návrhun a
průčelí kostela Del Gesú v Římě. Novátorské je užití arkádového portiku typu antického triumfálního
oblouku před průčelím kostela. Po siluetě průčelí jsou nad svislými články umístěny sochy.
Z původního renesančního průčelí zbyly jen portály uvnitř portiku.
Západní průčelí Klementina – raný barok se projevuje vyhrocenou monumentalitou spojenou
s užitím vysokého řádu. Průčelí je velice dlouhé a vzniklé multiplikací základního úzkého modulu oken
nad sebou, sevřených pilastry vysokého řádu. Dominantní jsou také mohutné štukové hlavice pilastrů
a vikýře umsítěné nad každou druhou okenní osou, které obohacují rytmus fasády.
Celková přestavba Klementina – uzavření půdorysu, sjednocení fasád, atp.
Kostel sv. Ignáce s jezuitskou kolejí na Novém Městě pražském – novostavba, hlavní loď
s postraními kaplemi, což se propisuje na průčelí s širokým ryolitem v podobě velkého zrcadla. Před
průčelím později představena sloupová lodžie podle vzoru dalších Luragových kostelů. Postraní kaple
jsou stavěny jako malé centrální kaple s českými klenbami pokrytými bohatou štukaturou. V interiéru
je snaha o vyšší formě jednoty architektury – empory jsou včleněny do kladí, v jednotlivostech a
nenápadně se tak blíží skutečnému Baroku.
Naše raně barokní stavby nemají kupole, protože to bylo velmi složité a finančně nákladné, a chyběli
na to zkušení architekti a bohatí stavebníci.
Bývalá jezuitská kolej na Novém Městě pražském.
Luragovy jezuitské stavby mimo Prahu:
Kostel sv. Ignáce v Chomutově Kostel sv. Františka a sv. Ignáce v Březnici
Kostel Nanebevzetí P. Marie v hradci Králové
Kostel Neposkvrněného Početí P. Marie a sv. Ignáce v Klatovech – jiné formy střech na věžích,
pozdější portál
Svatá Hora u Příbrami – prototyp poutního místa – poutní kostel na podstavci obklopený dvorem s
ambity s postraními kaplemi, která se jmenují dle donátorů (měst).
Baroko v Čechách
Giovanni Domenico Orsi – Ital z Vídně, v Praze žák Carla Luraga.
Jezuitská kolej v Kutné Hoře, od 1667, raně barokní členění dlouhého průčelí pomocí pilastrů
vysokého řádu. Zcela typické je rámování celku pomocí věží s báněmi a zkosenými nárožími. Původně
mělo průčelí ještě třetí věž uprostřed.
Kolovratský palác na Starém Městě pražském – Zdeňky orientovaný raný barok s členěním pomocí
tzv. vpadlých polí – pravoúhlých rámů vertikálních mezi okny a horizontálních pod nimi. Tato
dekorace bývala často ještě barevně zvýrazněná.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Profesní dům jezuitů v Praze na malé Straně (bydlení pro vysoké jezuitské představitele), Orsi stavěl
1672-79, dokončoval ji Lurago. Oproštěný charakter fasád dán instrukcemi generalátu jezuitskému
řádu, dnes je ale ještě vce strohý, původně měl alespoň vikýře. Později byl dům přebudován na školu.
Francesco Caratti – Ital s renesančním školením.
Černínský palác v Praze na Hradčanech – Cratti vytvořil plány, prvním stavitelem A. Leuthner, první
rekonstrukci po obléhání Prahy 1742 provedl Anselmo Lurago a vytvořil portály propojené
balustrádou. Později byl palác prodán státu a předělán na kasárna (vloženo patro navíc, průčelí
proděravěno množstvím oken), nejnovější rekonstrukci provedl P. Janák jako přestavbu na
ministerstvo zahraničí. Hlavní průčelí je členěno velmi plastickými polosloupy vysokého řádu, podle
nich je členěn i sokl, pokrytý výjimečnou diamantovou rustikou. Celkově jde o obrovitou stavbu,
jeden z největších barokních paláců vůbec. Zahradní fasáda vytváří souměrnou kulisu se zvláštními
typy kontrastu, který poukazuje na další vývoj baroka. Hmota graduje inverzně, v přízemí je stavba
nejvíce odhmotněna díky dvěma velkým obloukům. Dvorní fasády jsou jsou členěny pomocí tzv.
vpadlých polí. Hlavním komunikačním uzlem interiéru je obrovský trojlodní vestibul.
Západní průčelí kostela sv. Jiří na Pražském hradě, přisuzováno Carattim – na průčelí je užit vysoký
řád v plastické podobě a portál podobný jeho návrhu pro Černínský palác.
Antonio Porta
Zámek v Roudnici – 1668-84 – variace na téma čestného dvora – čtvrté křídlo nahrazeno vstupním
traktem se vstupní věží. Průčelí jsou členěna pilastry vysokého řádu.
Zámek Libochovice – čtyřkřídlý typ s arkádovým nádvořím – na kratších stranách plné v přízemí,
slepé v patře nad nimi, na delších stranách je nad přízemím vysoký řád. Vnější fasády jsou zdobeny
červeně nabarvenými vpadlými poli.
Baptista Mathey – příslušník římské francouzské umělecké komunity, do Prahy přiel jako dvorní
architekt arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Přinesl římskou vrcholně barokní architekturu
umírněného a mírně klasického typu.
Rekonstrukce arcibiskupského paláce – střední ryzalit s báňovitě zastřešeným pavilonem, portál
římského palácového typu s volnými sloupy, které nesou balkon. Později byl palác přestavěn v duchu
pozdního barokě.
Zámek v Tróji, stavěno pro Václava Vojtěcha ze Šternberka, stavba odpovídá římským předměstským
vilám, jde o jedno křídlo vytvářející do zahrady motiv čestného dvora, kompozici dominuje převýšený
a s až v prvním patře postaveným hlavním sálem, ze kterého vede zcela nově pojaté dynamické
dvoukřídlé schodiště na oválném půdorysu. Schodiště je vytvořeno jako antické divadlo se sochami
zpodobňujícími boj olympských bohů s titány. Interiér hlavního sálu je dvoupatrový a kompletně
vymalovaný freskami, které zde i nahrazují architekturu v podobě průhledů apod., což je už čistě
barokní praktika. Fasády jsou členěny pilastry vysokého řádu, které ale stavbu nijak nedramatizují.
Barokní zahrada je vybudována symetricky.
Kostel sv. Františka při špitále křižovníků s červenou hvězdou. Půdorysem je zdvojený půdorys
řeckého kříže. Počítá se s prostorovou hrou – obvodová stěny je dynamicky formována vložením
elipsy do řeckého kříže. Interiér je sjednocen také použitím temně rudých umělých mramorů, které
zdůrazňují tektoniku. Kostel sjednocují také vertikály, především na výjimečně kamenném
(pískovcové desky) průčelí, které je rustikové až na hladké vertikály. Ty z pilastrů pokračují na atiku,
tambur i kopuli; jde o stejný princip jako u Michelangelovy stavby vatikánské baziliky.
Shrnutí – J.B.M. přinesl vyspělý římský barok spíše klasicizujícího ražení, ale i tak přišly prvky do té
doby zcela nezvyklé. Klíčový je ovšem samotný přímý vliv baroku na českou architekturu.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Palác Michala Osvalda Thuna na Hradčanském náměstí v Praze – použit stejný typ členění a
střešního pavilonu, jako měl arcibiskupský palác. Navíc celkovou kompozicí s dvěma portály a dvěma
ryzality vytváří v Praze novou tradici.
Jednotlivé barokní stavby
Kostel sv. Josefa karmelitek na Malé Straně , mezi 1687-92 kostel postavil a fasádu navrhl Johannes
Raas podle pánů římského architekta Abrahama Parise. Kostel má neobvyklý a výjimečný půdorys (vál
s nikami po obvodě, mezi nimiž jsou dovjice korintských polosloupů nesoucích pasy nesoucí kupoli,
jde o racionální princip římského baroka) a fasádu blízkou severské a holandské architektuře tvořené
vrstvením jednotlivých článků na sebe.
Poutní kostel P. Marie na Chlumku, P. I. Bayer, prostorový typ kostela Del Gesú, spíše ještě rané
baroko či dokonce renesance. Kostel postavěn na velké terase po starším poutním kostelíku.
Giovanni Battista Alliprandi – školem ve Vídni u architekta F. Martinelliho, v jednotlivostech už
předjímá dynamické baroko.
Zámek v Liblicích u Mělníka - půdorysně oválný hlavní sál otiskovaný na fasádu a formující
dynamické ryzality, konvex-konkávní hra zopakována i na bocích zámku v podobě velkých vybrání
hmoty.
Palác Františka Karla Přehořovského na Malé Straně v Praze – dynamická hmotově členěná zahradní
fasáda, střední ryzalit byl původně o patro vyšší než postraní křídla, která vytváří motiv čestného
dvora a jsou směrem k ryzalitu konvexně vybrána. Původně k zámku přiléhala obrovská terasovitá
zahrad.
Špitál s kostelem Nejsvětější Trojice, původně i lázně a zámek v Kuksu – špitál stál přes Labe naproti
zámku s lázněmi, uprostřed u řeky byla forma připomínající středy antického cirku, Alliprandi
vycházel z Matheyho. Zámek ani lázně už dnes nestojí, nejvýznamnější je z kompleu kostel nejsvětější
trojice na půdorysu řeského kříže, kdy jsou zdůrazněny diagonální stěny s vloženými edikulami (niky
obklopené sloupy). Nad tím je půdorysně oválná baldachýnová kupole. Dynamiku hlavního průčelí
zdůrazňují oválné zářezy, pod kostelem je rozsáhlá krypta hraběte Šporka, která byla vždy otevřená a
osvětlená.
Zámek Veltrusy – střední část s postranními křídly z doby Václava Antonína CHotka kol. 1720, 1754
křídla prodloužena a přistavěny hospodářské budovy, 1808 vyměněna střecha. Neznámý autor. Nový
typ zámku – hlavní sál je v jádru kompozice, z něj vybíhají na čtyři strany křídla.
Vstupní brána kláštera premonstrátek – 1697, první příklad dynamického baroka u nás, Silvestro
Carlone – prohnutí v ose, půloválný segmentový štít, kamenná fasáda z pískovcových desek.
Kostel sv. Voršily při klášteře voršilek na Novém Městě pražském, M. A. Canevalle, 1699-1704 –
dynamické průčelí (prohnuté zářezy), průčelí původně namířeno do úzké uličky u hradeb. Fasáda
opisuje půdorys – dva zkosené obdélníky spojené jedním kratším. Presbytář i širší pole zaklenuty
českou klenbou, střední obdélníkové pole zaklenuto valenou klenbou. Mezi jednotlivými klenbami
jsou pasy a vytvářejí celistvý, ale dynamický útvar. Celistvost podporuje průběžná vnitřní římsa nad
pilastry. Na průčelí je segmentový štít. Inspirace návrhem kaple sv. Ludmily v Boleslavi od Orsiho a
Turínský kostel sv. Filipa od Guariniho.
Proniková skupina českého baroku - Kryštof Dientzenhofer
Proniky oválů, zvláštní srostlice na jejich průnicích.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Kostel sv. Josefa při klášteře paulínů v Obořišti – dva větší ovály, prostřední menší s namalovanou
kupolí. V klenbách proniky provedeny jako břity, motiv pasů vytvářejí pronikající lunety. Půdorys není
propsán do fasády, dynamické je jen hlavní průčelí (konkávně vybraná střední část), nad portálem je
segmentový štít. Na průčelí vlivy Guariniho a (více) Borominiho. Možným autorem Thomas
Haffenecker.
Kostel Zjevení Páně ve Smiřicích – základní kámen položen 1699, první křest až 1711. Připsáno
Kryštofu Dientzenhoferovi. Inspirace Guariniho půdorysem San Lorenzo v Turíně – zprohýbaný
osmiúhelník, ten se ale originálně propisuje na fasádu a navazují na něj oválný presbytář a předsíň.
V klenbě je vepsána hvězda z křížových žeber jako symbolika rodu Šternberků. V interiéru jsou
diagonálně natočené pilastry se zvláštním úsekem srostlic kladí, která propojují hlavní prostor
s předsíní a presbytářem. K. D. pocházel z Bavorska, odešel do Pasova, kde se dokončoval Luragův
dóm sv. Štěpána, pak K.D. odešel do Prahy, pracoval v západních Čechách a postupně se blížil k Praze,
až stavěl i tam.
Kostel sv. Mikuláše při profesním domě jezuitů na Malé Straně – 1702-11(15), stavba přerušena
1705-9. Nejprve šlo nejspíš o rekonstrukci gotické stavby, pak měl stavět Orsi (levé pole průčelí s kaplí
sv. Barbory). Dientzenhofer zbořil západní průčelí a postavil jej dynamicky. Naproti kapli sv. Barbory
vznikla kaple sv. Anny (pronik dvou kruhů), pak byla postavena dvě pole lodi a provizorně propojena
se zbytkem gotického kostela až do roku 1737, kdy Kilián Ignác D. dostavěl třetí pole a sám navrhl
zbytek. Průčelí je na konvex-konkávní křivce, všude jsou užity segmentové štíty, křivka existuje po
celé výšce průčelí (dvě etáže) i nástavce (nahoře zase segmentový štít). Klenba byla nesena oválnými
pasy, které se navzájem dotýkaly. V interiéru opět použity natočené pilastry s dynamickými segmenty
kladí. Užity barevné umělé mramory a zlacení (patky sloupů a konzoly římsy). Inspirace možná G. G.,
klasické jednolodí s postraními kaplemi (Del Gesú), jen dynamizováno. Postraní kaple i ochoz
s emporami mají velká okna. Strop byl posléze upraven a ofreskován.
Kostel sv. Kláry v Chebu – pulzní efekt – pronik dvou oválných polí do středního menšího oválu.
Nosné pasy přeneseny na rub klenby, obvodová stěna je dynamizována a zdobena srostlicemi
pilastrů a kladí. Uvnitř vytváří pilastry se segmenty kladí jakési edikuly. Průůčelí je formováno opačně,
než stěna interiéru. Dynamický je i štít. Průčelí nese zhruba pětimetrový sokl, nad ním je kamenná
římsa a nad ní vysoký pilastrový řád.
Kostel sv. Markéty při klášteře benediktinů v Břevnově – 1709-15 K. D., hlavní loď tvořena
vzájemnými proniky čtyř dotýkajících se čočkovitých oválů. Urbanisticky nejvýznamnější fasáda je
nejdynamičtější – kontrast mezi rovnou stěnou uprostřed a konkávními prohnutími opisujícími
půdorysný plán interiéru. Nad vším jsou divoce dynamické štíty. Západní fasáda je rovná, vše
propojují organicky tvarovaná zaoblená nároží. Fasáda je opět členěna pětimetrovým soklem,
plochou kamennou římsou a vysokým řádem z pilastrů i polosloupů. Do interiéru (jednolodí) opět
vybíhají pilastry se segmenty kladí. Postraní oltáře jsou jen iluzivně namalované na stěnách, na stropě
je celoplošná freska.
Kostel Nanebevzetí P. Marie při klášteře pauulánů v Nové Pace – 1715-26 (projekt K. D., stavěli
nejspíš Haffenecker a Kilián Ignác D.), poutní kostel na kopci se svatými schody, pulzní efekt – loď
tvořena třemi poli (střední je největší), k těm přiléhá jedno pole presbytáře a jedno pole předsíně.
Klenební pasy jsou opět přeneseny na rub klenby, interiér zdůrazňuje šířku, opět natočené pilastry.
Nad okny Dientzenhoferovy štítky – prohnutý rovný úsek přerušený prohnutou stříškou.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Stavby dalších architektů
Kostel sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, 1699, Johan Lucas von Hildebrant - řecký kříž
s navázanými ovály., zastřešení kupolí na tamburu, interiér se propisuj na průčelí, to ale v menších
částech reaguje opačně.
Palác Jana Václava Gallase v Praze, 1713-19, Johann Berhard Fischer von Erlach, piano nobille (patro
s hlavním sálem) je až v druhém patře, stavebník chtěl původně koupit domy přes ulici a zbouráním
vytvořit náměstí. Nad průčelí se zdvíhají tři vyvýšené ryzality s portály se začleněnými sochami
(atlasové) od Matyáše Bernarda Brauna, stejně jako světlonoši a vázy na schodišti. Průčelí formováno
jako ubývání hmoty směrem nahoru.
Jan Blažej Santini Aichel
1677 – 1723, jeden z nejvýznamnějších českých architektů, z italské rodiny žijící už třetí generaci u
nás. Nejspíš se nejprve učil malířem, neměl mistrovské kamenické zkoušky, tak nemohl své stavby
přímo realizovat (to za něj dělal Maxmilián Kaňka) a posléze vytvořil tzv. barokní gotiku – staré
klášterní kostely byly většinou poničeny po husitských válkách, byla potřeba je zaklenout. Barokní
gotika ukazuje práci barokního architekta s gotickým tvaroslovím.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie při klášteře cisterciáků v Sedlci, za opata Jindřicha Snopka, 1702 –
barokní klenba s dekorativními žebry inspirovanými krouženými žebry Benedikta Rieda, štít s velkým
oknem, zrcadlem a výraznou sochou P. Marie. Vedlejší lodi zaklenuty tzv. českými plackami.
Česká klenba = kulový povrch (výseč), česká placka = kulová úseč (placka s kruhovým půdorysem).
Klášter cisterciáků na Zbraslavi, 1700-22, rajský dvůr přetvořil Santini v centralizovanou dispozici,
realizována jen tři ramena kolem křížové chodby, v polovině každé strany byl zvednut převýšený
ryzalit. Podle Santiniho plánů dokončoval po jeho smrti Maxmilián Kaňka, kostel namísto novostavby
dle Santiniho provedl rozšířením gotické kaple. Monumentální průčelí kláštera je obráceno k císařské
silnici za řekou. V arkádách ambitů jsou použity gotizující trojlisté záklenky. V interiérech použity
gotické principy – v královském sále klenby neseny svazky (polosloupy přiléhají k širším pilířům),
v refektáři hluboké okenní niky.
Kaple sv. Anny v Panenských Břežanech – 1705-7 – symbolický půdorys prohnutého trojúhelníka,
v průběhu výšky se mění půdorys – dynamická spodní (niky zakryté zahrocenými římsami apod.) a
klidnější horní (nečleněné pandantivy) etáž.
Cisterciácký klášter v Plasích, přestavba za opata Eugena Tyttla, konvent 1711-27, monumentální
barokní řešení založené na bažině na pilotech a roštu. Na vnější fasádě jsou pilastry vysokého řádu,
ve dvoře pilastry ve dvou patrech. Volně je připojen gotický kostel, počítalo se s dalšími sakrálními
stavbami – uskutečněna velká kruhová kaple sv. Benedikta kaple sv. Bernarda. Obě jsou dvouetážové
(stěna a kupole) s nesouladným půdorysem. Dlouhé křížové chodby s českými klenbami vytvářejí
dlouhé průhledy.
Rekonstrukce cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou, přestavba za opata Václava Vejmluvy –
v údolí, kostel P. Marie obnoven, přidány jen vetknuté empory v křížení.
Kostel P. Marie kláštera benediktinů v Kladrubech, 1711-26, původně stavba z období pozdní
románský sloh-gotika, Santini opravil obvodové stěny, přidal gotické opěráky, nově pojal křížení – na
strany přilepil fasády ve stylu barokní gotiky, nad křížením vybudoval kupoli symbolizující královskou
korunu a přidal velký trojlistý závěr. Klenby mají složitě tvarované proniky žeber dvou různých šířek.
Nad závěrem je svébytná a značně výtvarně divoká. Kupole (půdorysně čtverec se zaoblenými kouty)
má freskovou výzdobu. Santini navrhl také mobiliář – kazatelnu a lavice.
Kostel Nanebevzetí P. Marie premonstrátského kláštera v Želivi, 1714-20, přistavěny barokně
gotické věže – barokní monumentalita, gotická okna. Trojlodní hala s vetknutými emporami (jako
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
královská oratoř ve sv. Vítu), klenby vychází ze vzorců pozdní gotiky, jinak jsou ale nezávislé,
postrádají jakoukoli tektonickou úlohu.
Poutní kostel Jména P. Marie ve Křtinách – 1718-33 – jednolodí na půdorysu řeckého kříže zaklenuté
převýšenou baldachýnovou českou klenbou, k centrále přiléhají ambity na oválu s vysokou věžovou
kaplí, ty původně měly být na obou stranách kostela.
Poutní kostel P. Marie v Mariánské Týnici – opět řecký kříž, jen tentokrát polygonální, také ambit na
jedné straně, ale na čtverci.
Kostel sv. Petra a Pavla při benediktýnském klášteře v Rajhradě – podobné pronikovému baroku, ve
skutečnosti adice třech dynamických prostorů, na rozhraních pilastry, ale klasické, ne srostlicové.
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře – na kopci nad klášterem, 1719-22. Klíčová je
symbolika Jana Nepomuckého (svatozář z pěti hvězd, hvězda je také symbol P.Marie). Samotný ksotel
je kruh obklopený pěti oválnými kaplemi spojenými pěti prostory (čtyři schodiště do empor a vstup).
Okolní ambity jsou na půdorysu desetiúhelníka s dovnitř prohnutými stěnami. Kaple v ambitech měly
vysoká zastřešení podobná centrálnímu kostelu. Interiér je centrální obklopený dvěma patry ochozů
propojenými s centrálou velkými okny s gotickými záklenky. Dekorativní gotická žebra obklopují římsy
a klenby ambitů. Okolní kopec byl holý, aby byl kostel zdaleka viditelný. Baroko se totiž propsalo i do
české krajiny, které se dostalo umělé formování alejemi, poutními místy na kopcích a kapličkami.
Morzinský palác na Malé Straně, 1712-14, rekonstrukce zakoupených měšťanských domů.
V Santiniho podání je monumentalita fasády dána jemnými svislými pasy a začleněním soch od F. M.
Brokofa – alegorické bysty dne a noci nad portály a mouřenínští atlasové nesoucí balkon.
V nefunkčním portálu jsou ponechána okna. Na atice jsou sochy alegorizující světadíly.
Zámek Karlova koruna v Chrudimi nad Cidlinou, pro rod Kinských, 1721-23 – civilní centrála,
základem je válec s vestibulem v přízemku a sálem v patře, k tomu jsou v úhlu 120° diagonálně
připojena čtvercová křídla. Zámek je postaven na návrší a je tak zdaleka viditelný. Hlavní schodiště
prochází obloukem stěny a vytváří tak motiv nízkého ryzalitu.
Shrnutí – zcela osobitý přínos, ojedinělé propojení dynamických centrál dle Borominiho s barokně
gotickým tvaroslovím, originální a invenční rekonstrukce, výtvarné pojetí architektury.
František Maxmilián Kaňka
Zámek Koloděje – principy vídeňské vrcholně barokní architektury – jednoduché stavby, zdůrazněna
(i výškově) hlavní křídla.
Zahrada Vrtbovského paláce v Praze na Malé Straně, F. M. Kaňka, terasy propojeny schodišťovými
rampami až divadelním způsobem.
Ottavio Broggio
Kostel Zvěstování P. Marie při jezuitské koleji v Litoměřicích, kombinace Santiniho a Dientzenhoferů.
Rekonstrukce kláštera cisterciáků v Oseku – 1712-7 – nové zaklenutí, nové fasády na západ a
východ, zaklenutí valenou klenbou s lunetami, hlavní průčelí je dynamické formované diagonálami a
lodžií, v interiéru kombinace bílé, růžové a našedlé barvy.
Kostel sv. Václava v Litoměřicích, 1714, dynamiky je dosahováno zalamováním v diagonálám,
kombinace bílé, růžové a našedlé barvy
Vlastní dům O. Broggia v Litoměřicích, 1715-30 – kombinace barev bílé a růžové barvy
Jakub Auguston mladší
Zámek Nebílovy na Plzeňsku – propojením tzv. předního (menší, nově rekonstruovaný) a zadního
(zdevastovaný) zámku, oba mají čestné dvory a jsou propojeny arkádovými lodžiemi (dnes strženy).
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz
Poutní kostel sv. Víta v Dobřanech na Plzeňsku – dvoupatrový ochoz kolem hlavního oválného
prostoru zaklenutého kupolí na tamburu s kulatými okny. Hlavní dominantou interiéru je obrovský
oltář.
Kilián Ignác Dientzenhofer (1689-1751)
Nejvýznamnější architekt českého baroka, jeho otec Kryštof mu chtěl vynahradit vše, co viděl jako své
nedostatky, a tak měl Kilián gymnaziální a vysokoškolské vzdělání. Dlouho se pak školil ve Vídni u J. L.
von Hildebrandta, byl v Římě (Boromini) i v Turíně (G. Guarini).
Kostel sv. Jana Nepomuckého při klášteře voršilek na Hradčanech – centrála na půdorysu řeckého
kříže, ve střední čtvercové části se skosenými kouty, přičemž diagonální stěny jsou maximálně
zdůrazněny edikulami a velkými oválnými okny. Vše je zaklenuto vysokou baldachýnovou kupolí.
Z urbanistických důvodů má kostel obrácenou dispozici, východní průčelí má velké okno, nad ním je
štítek, který narušuje velký trojúhelníkovitý štít. Fresky od Václava Vavřince Rainera, nejlepšího
barokního freskaře – iluzivní tambur a lucerna kupole, na jejím pozaadím oslava Jana Nepomuckého
na nebesích.
Kostel sv. Vojtěcha v Počáplech u Litoměřic – dynamický půdorys na půdorysu mírně protaženého
obdélníka s prohnutými stěnami. Venkovský kostel, zřejmě Kiliánův experiment s dynamickým
pronikem.
Kostel sv. jana Nepomuckého na Skalce na Novém Městě Pražském.
CC BY-NC-SA 3.0 •Jakub Jaroš • 2012 • http://vygosh.borec.cz