docHL03-2015 - Hornické listy
download 
Stížnost Transkript
HL03-2015 - Hornické listy
HORNICKÉ listy ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD ČERVEN 2015 50 let rýpadel KU 300 v Severočeských dolech Z obsahu aktuality 10 pracovní den 12 Miloslav Míchal Pestrý pracovní den letošního Čézara Miloslava Míchala, vedoucího provozu mechanizace a rekultivace DNT – Revitrans. velkostroje pro povrchové dobývání 24 Val III u obce Březno doplnil komplex ochranných opatření životního prostředí Právě dokončený val III doplnil už dva dříve vybudované ochranné valy. Společně s vysázenými lesními pásy by měly účinně chránit Březno před hlukem a prachem z báňského provozu DNT. 50 let rýpadel KU 300 v Severočeských dolech Úspěšný start nejpočetnějšího typu kolesového rýpadla začal právě před padesáti lety na DNT, kdy první KU 300.1/K 49 začalo těžit uhlí na tehdejším lomu Březno. profil 16 hobby je víc než hra 46 HORNICKÉ listy 2/2015 Karel Bartoš Setkání s legendou konstruování velkostrojů z Prodeca dokumentuje vývoj a specifičnost strojů a zařízení pro kontinuální povrchovou těžbu hnědého uhlí. listy Automobilové lásky Leopolda Zelenky Ne každému se splní velký klukovský sen. Leopoldu Zelenkovi se poštěstilo skloubit poctivou práci na DNT s úspěchy v motoristickém sportu. HORNICKÉ 2/2015 časopis zaměstnanců skupiny SD VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Vladimír Budinský; místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK: Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 2/2015: 25. 6. 2015 UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2015: 17. 9. 2015. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke‑listy.cz poškozen zadní kolesový výložník. Znamenalo to nejprve celý stroj dostat do bezpečné polohy, odkráčet na vhodné místo, následně rýpadlo podbárkovat a pak opatrně rozebírat a vyměňovat poškozené věci, především části ocelové kon‑ strukce. Celou opravu provedla dceřiná společnost Prodeco za účasti několika kooperujících firem. Všem pracovníkům, kteří se na opravě podíleli, patří mé poděkování. Máme za sebou čtrnáctidenní odstávku Úpravny uhlí v Led‑ vicích. Hlavním cílem bylo přemístění nakládky drobného prodeje tříděného uhlí na auta ze sousedství Ledvic do areálu úpravny a hlavně odklonit pohyb kamionů od obcí Chotějovice a Ledvice. To vše se podařilo. Přemístěný prodej byl spuštěn 2. června. Zatím ne vše funguje úplně perfektně, ale problémy společně s projektanty a dodavateli určitě odstraníme. Dále bylo při revizi opraveno veškeré zařízení ÚUL tak, abychom následujících zhruba 380 dní do další odstávky spolehlivě plnili požadované výrobní úkoly. K 2. červnu se nám podařilo přemístit nakládku drobného prodeje uhlí ze sousedství města Ledvice do areálu ledvické úpravny a odklonit tak pohyb kamionů z Chotějovic a Ledvic. Vážení zaměstnanci skupiny SD, čtenáři Hornických listů, kolegyně a kolegové, rok 2015 dospěl do své poloviny a především u nás ve výrobě se toho dost událo. Dovolte mi tedy malé ohlédnutí za uplynulým obdobím. Rok 2015 jsme připravovali již v létě 2014, kdy byla vyhláše‑ na organizační změna velkého rozsahu, která se dotkla všech hospodářských středisek a odborných útvarů nejen v úseku výrobního ředitele. Na lokalitě Tušimice došlo k zastavení jednoho skrývkového řezu a ke snížení počtu posádek na všech uhelných rýpadlech. Na lokalitě Bílina bylo zrušeno středisko TPS (technická příprava skrývky) a ostatní provozní střediska byla zeštíhlena. U všech nákladových položek pak bylo zaznamenáno razantní snížení. První polovina roku potvrzuje skutečnost, že naše roz‑ hodnutí nebylo chybné. Odchod uvolněných zaměstnanců proběhl v klidu, bez emocí. Výrobní úkoly roku 2015 jsou průběžně plněny. Pokud jde o těžbu uhlí, řádně plníme požadavky našich odběratelů. Při debatách s vedoucími hospodářských středisek jsme si ověřili, že výrobní úkoly i se sníženými počty zaměstnanců zvládáme a na nadcházející období dovolených jsme připra‑ veni. Plány dovolených jsou již hotovy a všichni zaměstnanci stráví zasloužené volno se svými rodinami v termínech tak, jak si přáli. Po téměř osmi měsících se rozjelo rýpadlo K 10 000/K 74, u kterého byl 21. září loňského roku vlivem skluzu zeminy Lze tedy s uspokojením shrnout, že za sebou máme po‑ lovinu roku, výrobní úkoly jsou plněny, nákladové položky dodržovány, zařízení se postupně dle plánu opravuje tak, aby bylo připraveno na další období. Potěšující je, že se vše zatím děje bez velkých průšvihů. Úrazovost za celými Severočeskými doly je v normě, pouze na lokalitě Bílina bylo potřeba učinit po prvním čtvrtletí určitá nápravná opatření. Těžba skrývky k 31. 5. 2015 (v m3) Plánovaný Skutečnost záměr 2015 Plnění Zbývá vytěžit DB 55 000 000 25 044 842 45,54 % 29 955 158 DNT 18 390 000 10 480 918 56,99 % 7 909 082 SD 73 390 000 35 525 760 48,41 % 37 864 240 Co říci závěrem? Rok 2015 je dobře započat, takže nám všem přeji, aby byl i úspěšně doveden až do konce nadcházejícího druhého pololetí. A jelikož se doba dovolených kvapem přiblížila, tak Vám všem přeji krásné počasí, hodně super zážitků, rodinné pohody. Ať načerpáte mnoho sil do závěru roku 2015. Zdař Bůh! Jiří Neruda člen představenstva a výrobní ředitel 2/3 slovo ředitele 1 2 Úpravna má nový autoprodej a Ledvice méně prachu a hluku Mezi opatření, ke kterým se Severočeské doly zavázaly v EIA a platném POPD pro Doly Bílina, patří přemístění nakládky tříděného uhlí z těsného sousedství města Ledvice. Realizace náročné investiční akce byla zahájena loni v květnu. Pro nové umístění nakládky tříděného uhlí bylo mimo jiné nutné postavit 250metrovou trasu pásových dopravníků vedoucích z třídírny druhů přes rozdělovací uzel až k novému místu nakládky tříděného uhlí – autoprodeji. Dodavatelem stavby tohoto nového úpravárenského objektu a technologických mostů bylo sdružení KP RIA, které realizaci dokončilo v plánovaném termínu, tedy letos 1. června. 3 Nový objekt nakládky tříděného uhlí výrazně přispěje k omezení prašnosti Původní provoz nakládky drobného prodeje se po dlouhých padesáti letech přemístil z blízkosti Ledvic do vnitřního areálu úpravny, do prostoru mezi me‑ chanickými dílnami a rozdělovací stanicí. Nový objekt autoprodeje omezuje praš‑ nost hned několika aspekty. Jednak tím, že k autoprodeji vede nová příjezdová komunikace kolem kompostárny Pitter‑ ling a Elektrárny Ledvice, a tak nebudou obyvatelé Chotějovic a Ledvic obtěžo‑ váni hlukem a prachem z nákladních aut přepravujících uhlí, ale především vybavením vlastního objektu nakládky, kde nechybí moderní systém zkrápění a centrální odsávání nakládacích hubic. Výjezdy a vjezdy jsou osazeny rolovacími vraty. Uvnitř jsou umístěny váhy pro tři druhy nakládaných produktů a také nové třídiče zlepšující kvalitu odtřídění finální produkce. K lepšímu životnímu prostředí sousedního města Ledvice přispělo už v roce 2012 ukončení provozu skládky mouru, na jejímž půdorysu je dnes zele‑ ná louka a nikdo by už nepředpokládal, že zde ještě nedávno byl úpravárenský provoz s kapacitou 100 tis. t depono‑ vaného prachového uhlí. Podobné je to také s prostorem bývalého místa drob‑ ného prodeje. Původní budova nakládky aut včetně k ní vedoucích technologic‑ kých mostů byla odstraněna už na kon‑ ci května. Prostor bývalého seřadiště nákladních aut bude rekultivován a mezi Chotějovicemi a Ledvicemi tak přibude další zeleň. První dojmy ze zkušebního provozu Úplně první uhlí novou trasou páso‑ vých dopravníků z rozdělovacího uzlu do objektu autoprodeje putovalo 2. června, po ukončení čtrnáctidenní plánované technologické odstávky celé úpravny. U takto rozsáhlých stavebních a tech‑ nologických úprav se předpokládá, že vylaďování a hledání optimálního režimu chvíli potrvá. To je i případ nového au‑ toprodeje, kde bezprostředně po najetí hledali řešení lepší průchodnosti uhlí ze zásobníků na třídiče a odvodu podsítné‑ ho od třídičů. Oba tyto drobné problémy se podařilo záhy vyřešit. „Během zku‑ šebního provozu jsme zatím zaznamena‑ li jen maličkosti, které v žádném případě neohrozily plynulou nakládku tříděných druhů v novém autoprodeji,“ konstatoval mistr ranní směny Zbyněk Štika. text a foto: Tomáš Vrba 1 První tříděné uhlí z rozdělovacího uzlu putovalo 200metrovým technologickým mostem do místa nové nakládky – autoprodeje v úterý 2. června. 2 Řidiči ovládají nakládku z kabiny vozu pomocí pojízdného pultu s monitory. 3 Zároveň se zahájením roční technologické odstávky začala demolice tří technologických mostů přes kolejiště k místu původní nakládky tříděného uhlí. 4/5 hlavní téma aktuality Modernizace rýpadla KU 300.16/K 83 na DB Od začátku června probíhá na montážním místě v Bílině plánovaná rekonstrukce, modernizace a oprava rýpadla KU 300.16/K 83, jejíž součástí bude také modernizace špičky kolesového výložníku. Akci realizuje dceřiná společnost Prodeco ve spolupráci s firmou Noen. Kompletně by měla být dokončena za šest měsíců, tedy na konci listopadu. ČÍSLO K ZAPAMATOVÁNÍ 770 845 t TŘÍDĚNÉHO UHLÍ představoval loňský odbyt tohoto produktu naložený v ledvické úpravně na nákladní auta. Konkrétně šlo o sortiment ořech 2 (321 832 t), ořech 1 (272 494 t) a kostka (176 519 t) Setkání odborářů s vedením skupiny SD HORNICKÉ listy 2/2015 Další ze série pravidelných schůzek vrcholového managementu skupiny SD se zástupci odborových organizací se uskutečnila 11. června v hotelu Nástup. Dvanáct přítomných předsedů odborových organizací získalo od vedoucích představitelů Severočeských dolů aktuální informace o vývoji těžby, odbytu jednotlivých uhelných produktů, i z oblasti bezpečnosti práce. KU 300.16/K 83 je další z rýpadel této řady, která postupně procházejí rekonstrukcemi a modernizacemi. Také v tomto případě jde především o zvý‑ šení výkonu pohonu. Modernizací však projdou i pohony dopravní linky nově řízené frekvenčními měniči. Upraveno bude také dělené ložisko na hřídeli ko‑ lesa. Aby mohlo rýpadlo těžit i horniny s vyšším rozpojovacím odporem, bude provedena rekonstrukce špičky koleso‑ vého výložníku. Teoretická výkonnost kolesa se pak v závislosti na převodu a přepravní kapacitě dopravníků bude pohybovat v rozmezí 1 300 až 3 600 m3 sypané zeminy za hodinu. Na své mís‑ to nasazení v jižní části porubní fronty lomu Bílina se stroj vrátí po dokončení rekonstrukce, tedy zhruba za půl roku. Úvodní vystoupení tradičně patřilo generálnímu řediteli SD. Ivo Pěgřímek seznámil přítomné s očekávanými hospo‑ dářskými výsledky letošního roku. Šimon Vohar, předseda sdružení odborových organizací SD a dceřiných společností, poté informoval management o struktuře a řešení aktuálních úkolů jednotlivých organizací. Zajímavá byla také otevřená diskuse všech zúčastněných, která se mimo jiné dotkla otázek zaměstnanosti, sociální a ekonomické stability v souvislosti s dalším těžebním postupem lomu Bílina. Všichni se shodli na bezkonfliktní situaci očekávané úpravy těžebního limitu na DB, která by uvolnila nejen 100 mil. t kvalitního uhlí, ale zároveň zachovala přímá i navazující pracovní místa. Během celého setkání panovala přátelská atmosféra dokazující oboustranně korektní vztahy. Jak ovlivní přemístění drobného prodeje plynulost provozu úpravny uhlí? Produkujeme u nás tři druhy tříděného uhlí – ořech 1, ořech 2 a kostka. Nově vybudovaný autoprodej nám umožňuje plynulejší dopravu každého druhu, pro‑ tože ze zauhlování k nakládce nyní vedou tři dopravní linky – pásy. Každý druh má tedy svůj pás. Původně jsme využívali jen dva pásy pro všechny druhy. Je tedy logické, že nyní bude provoz plynulejší. Navíc se zjednoduší úklid a údržba těchto pracovišť. Můžete zhodnotit průběh letošní odstávky, kdy kromě dokončování nového objektu autoprodeje probíhala v celém úpravárenském komplexu údržba a opravy technologie? Letošní odstávka probíhala od 11. do 28. května. Kromě našich zaměstnanců zde aktivně působili pracovníci 35 exter‑ ních firem a průměrně se zde během dne pohybovalo zhruba 200 osob. O to víc mě těší, že se podařilo zrealizovat veš‑ keré úkoly, jako například opravy dvou zásobníků na hrubé třídírně, rekonstruk‑ ce dopravníku v hlubinném zásobníku II nebo výměnu drtiče v hrubé drtírně. A především pak vše připravit pro roz‑ jezd zkušebního provozu nového objektu autoprodeje. Důležitým aspektem letošní odstávky je, že během ní nedošlo k žád‑ nému pracovnímu úrazu. Zásluhu na tom mají naši mistři a mechanici a především inspektor bezpečnosti práce Vladimír Herškovič, kteří pracovníky externích firem zvyklé na jiné prostředí i chování „postavili do latě“. Poděkování si zaslouží i zámečníci, elektrikáři a vůbec všichni, kteří se aktivně zapojili do přípravných prací a úklidu pracovišť. Po zakrytování hlubinných zásobníků a likvidaci skládky mouru je nový autoprodej další významnou ekologickou stavbou. Chystají se nějaké další? Připravuje se vybudování protipraš‑ né stěny v místě nakládky prachových směsí – nakládacím zásobníku. Ve fázi rozpracovanosti jsou i další projekty pro zlepšení životního a pracovního prostředí v naší úpravně. Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2015: leden až květen Počet evidovaných úrazů 2015 2014 16 30 DNT 7 Správa a. s. SD celkem DB Rozdíl Počet úrazů se záznamem Rozdíl 2015 2014 -14 6 9 -3 4 3 0 0 0 1 1 0 1 0 1 24 35 -11 7 9 -2 Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce. 6/7 Tři otázky pro: Zdeňka Zíbara, vedoucího úseku úprava uhlí DB aktuality Největší kolesové rýpadlo K 10 000/K 74 v DB opět těží Masivní skluz skrývkových zemin poškodil loni v září nejvýkonnější bílinské rýpadlo K 10 000/K 74. Záhy po dokončení opravy a obnovení provozu došlo k dalšímu skluzu sypkého materiálu, tentokrát naštěstí bez materiálních škod. S ohledem na nestandardní těžební podmínky v oblasti bývalé Teplické výsypky byla přijata bezpečnostní, technická a organizační opatření eliminující skluzy těžených nadložních hmot. Vloni 21. září masivní sesuv jíly a pís‑ kovci tvořeného bloku těžených nadlož‑ ních hmot poškodil kolesový výložník, deformoval ocelovou konstrukci bočního ztužení a konstrukci pásu 2 ze závěsu. Bezprostředně po zjištění rozsahu škod začala přímo na prvním skrývkovém řezu oprava, kterou provedla dceřiná společ‑ nost Prodeco. Oprava byla dokončena ve stanoveném termínu 12. května. Pro‑ voz nejvýkonnějšího technologického celku byl však už 18. května přerušen dalším sesuvem (zhruba 2000 m3), který sice zasypal podvozek, ale k poškození naštěstí nedošlo a provoz se podaři‑ lo opětovně rozjet 1. června. Protože K 10 000/K 74 nyní odtěžuje nestabilní nadloží v oblasti bývalé Teplické výsyp‑ ky, byla přijata opatření pro zachování bezpečné těžby, s nimiž byli seznámeni všichni členové posádky. Opatření se týkají mimo jiné vlastního provozu, kdy těžba může být prováděna pouze s kabi‑ nou řidiče v horní poloze jejího možného zdvihu. Odtud musí řidič pozorovat nejen těženou lávku, ale i ústupek a neustále zjišťovat možné příznaky ujetí zeminy. HORNICKÉ listy 2/2015 Environmentální dozor na Tušimicku Březno, Droužkovice, Černovice a Spořice společně se Severočeskými doly uzavřely dohodu o zásadách environ‑ mentálního dozoru. Pracovní skupinu environmentálního dozoru tvoří zástupci uvedených obcí, SD a nezávislého garanta dodržování ochrany životního prostředí. Na jaře pro‑ běhlo v Droužkovicích ustavující jednání dozoru, kdy všichni zúčastnění získali transparentní informace o monitorování kvality životního prostředí v těchto obcích sousedících s do‑ bývacím prostorem DNT. Prezentaci o výsledcích měření hluku a prachu a opatřeních přijatých k jejich eliminaci doplnil širším pohledem na kvalitu ovzduší v našem kraji zástupce Českého hydrometeorologického ústavu. Členové výboru a starostové obcí se také zúčastnili zevrubné exkurze na DNT. Manažer útvaru těžba Pavel Smatana je seznámil nejen s aktuálním báňským provozem, ale představil i chystanou hlubinnou těžbu v závěrných svazích – chodbicování. Vladi‑ mír Budinský, ředitel strategie a komunikace, se zaměřil na komplex ochranných opatření na Tušimicku, včetně čerstvě dokončeného ochranného valu III u obce Březno. 8/9 Ostře sledované limity V letošním roce se Severočeské doly – Doly Bílina dočkaly již druhé ministerské návštěvy. Po ministru průmyslu a obchodu Janu Mládkovi (13. ledna) přijel 25. června další člen vlády ČR ministr životního prostředí Richard Brabec. Obě návštěvy sledovaly stejný cíl: bližší seznámení s konkrétním územím, kde by mělo dojít ke korekci těžebního limitu a pokračování těžby hnědého uhlí, a také setkání se starosty obcí, které jsou budoucí báňské činnosti DB nejblíže. Prohlídka lokality DB Pan ministr Richard Brabec si v do‑ provodu předsedy představenstva a generálního ředitele SD Ivo Pěgřímka i dalších členů představenstva prohlédl lokalitu Libkovice, kde by v případě ko‑ rekce územně ekologického limitu měla probíhat budoucí těžba dolu Bílina zhru‑ ba do roku 2055. Za limitem je pro povrchovou těžbu k dispozici zhruba 100 – 120 mil. tun kvalitního nízkosirnatého uhlí a další uhlí je možné získat díky chodbicování. Představitelé SD pana ministra podrob‑ ně informovali o bezkonfliktnosti budoucí těžby za limitem, v neobydleném území, tedy bez nutnosti jakéhokoli stěhování lidských sídel, o sociálních přínosech i o přínosech pro veřejné rozpočty. Sa‑ mozřejmě byly v diskusi zdůrazněny aspekty vlivu dalšího postupu těžby na životní prostředí a realizace účinných opatření jeho ochrany. Státní energetická koncepce a limity těžby hnědého uhlí Státní energetická koncepce do roku 2040 byla schválena letos v květnu a předpokládá, že bezpečné dodáv‑ ky energie za přijatelnou cenu budou Ministr ŽP ČR s doprovodem na vyhlídce DB (zleva Petra Roubíčková, tisková mluvčí MŽP; Vladimír Budinský, ředitel strategie a komunikace SD; ministr Richard Brabec; Ivo Pěgřímek, GŘ SD; Jiří Neruda, výrobní ředitel SD a Karel Mach, vedoucí odd. geologie SD). garantovány přednostním využitím všech dostupných tuzemských ener‑ getických zdrojů při aplikaci nejlepších dostupných technologií a způsobem maximálně šetrným k životnímu prostře‑ dí. Korekce limitu těžby na dole Bílina je zahrnuta ve všech scénářích, se kterými schválená koncepce uvažuje. Pokud V předpolí DB si pan ministr nechal od generálního ředitele a ředitele strategie a komunikace podrobně vysvětlit situaci uvažované korekce limitu. bude korekce limitu na DB do konce letošního roku schválena, bude možné rychle zahájit práce na dokumentaci POPD a EIA. Získání nového povolení pak zajistí dostatek hnědého uhlí pro teplárenství v letech 2020 – 2040, tedy pro období zakotvené ve Státní ener‑ getické koncepci. Generální ředitel SD seznámil vzácného hosta s naším největším rýpadlem K 10 000/K 74. 1 6/2014 2 8/2014 11/2014 3 2/2015 Val III u Března doplnil komplex ochranných opatření životního prostředí Zhruba po roce byla v sousedství obce Březno dokončena výstavba největšího a nejúčinnějšího ochranného valu III. S jeho výstavbou se začalo loni v červnu, technická část ekologické stavby byla dokončena v plánovaném termínu letos 20. dubna a do 30. června už byl val kompletně osázen 27 tisíci stromů a keřů, kolmé stěny pak opatřeny hydroosevem. Právě dokončený ochranný val III doplnil už dříve vybudované ochranné valy I a II. Společně s ochrannými lesními pásy by měly účinně chránit Březno před hlukem a prachem z báňského provozu DNT. OCHRANNÝ VAL III V ČÍSLECH Výstavba:červen 2014 až duben 2015 Rozměry:délka 560 m šířka 87 m výška 15 m Objem: 300 tis. m3 zeminy Těleso valu je osázeno: 19 tis. stromů 8 tis. keřů 5/2015 4 Komplex ochranných opatření životního prostředí u obce Březno V dostatečném předstihu před přiblí‑ žením těžebního provozu byly už ve dru‑ hé polovině 90. let v prostoru mezi obcí Březno a DNT vysázeny ochranné lesní pásy topolů. Slibně se rozrůstající porost dosahuje šířky až 180 m a celkové dél‑ ky 1800 m. Stav této vegetace je stále pod drobnohledem nejen pracovníků rekultivací SD, ale i specialistů z České zemědělské univerzity. Zdravotní stav topolů je pečlivě sledován, plochy jsou průběžně doplňovány novými sazeni‑ cemi. V místech nové výsadby se zřizují oplocenky proti okusu zvěře. Proniká‑ ní nežádoucích vlivů hornické činnosti hnědouhelného povrchového dolu brání také dva ochranné valy. Jako první byl v roce 2007 vybudován a následně osá‑ zen val I. V roce 2013 ho doplnil ochranný val II. Hodnoty emisí prachu a hluku jsou v Březně Severočeskými doly a akredi‑ tovanou laboratoří monitorovány už od roku 1997. Výsledky měření se v měsíč‑ ních intervalech zasílají na obecní úřad. Na základě naměřených hodnot jsou přijímána nápravná opatření – například zkrápění důlních komunikací a dosadba lesních pásů. Ochranný val III Umístění a tvar mohutného zemního tělesa (délka 560 m, šířka 87 m, nejvyšší výška 15 m) byly zvoleny na základě spe‑ ciální hlukové a rozptylové studie tak, aby dostatečně chránilo Březno před proni‑ káním prachu a hluku z důlního provozu. Val III byl vybudován ze zhruba 300 tis. m3 zeminy z nedalekého zemníku Farářka. Jednotlivé vrstvy konstrukčního násypu byly prokládány a zpevněny výztužnými geomřížemi. Po dokončení stavebních prací proběhlo na valu plošné osázení. Až se přiblíží porubní fronta, bude na valu bránit šíření nežádoucích vlivů báňského provozu bohatá vegetace – zhruba 19 tisíc stromů a 8 tisíc keřů. Vrchní vrstvu valu tvoří kvalitní ornice, nechybí zde ani mul‑ čovací kůra a především systém zalévání sazenic. Na kolmých partiích východ‑ ní strany valu byl proveden hydroosev směsí teplomilných a suchomilných travin a bylin. Občané Března byli s průběhem výstavby valu pravidelně seznamováni. Celkem absolvovali tři terénní exkurze a ta poslední se uskutečnila 6. června, kdy jim zástupci SD představili celý právě dokončený val a zodpověděli řadu dotazů. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, Ondřej Jungmann 1 Fáze výstavby ochranného valu III. 2 Technik investiční výstavby Zdeněk Vyhnálek (uprostřed) pravidelně provázel exkurze a seznamoval občany Března s jednotlivými fázemi výstavby. 3 Stranou zájmu nezůstaly ani ochranné lesní pásy. Ve stínu vzrostlých topolů prezentovala hostům z Března toto účinné opatření technička rekultivací Arnoštka Kostková. 4 Výrobní ředitel Jiří Neruda během diskuse s březenským zastupitelem Václavem Tomsou přímo v koruně ochranného valu III. 10/11 aktuality Pracovní den Čézara Miloslava Míchala vedoucího provozu mechanizace a rekultivace Revitrans – DNT HORNICKÉ listy 2/2015 Po letech poctivé a obětavé práce na SD – DNT přešel před dvěma roky do fúzemi posilněné dceřiné společnosti Revitrans, v níž má na starosti veškerou mechanizaci a rekultivace na Tušimicku. Fakt, že v nové pozici se ctí obstál a maximálně využil všech synergií, čímž výrazně snížil objem prací subdodavatelů ve prospěch Revitransu, potvrdilo udělení ceny Čézar pro nejlepší zaměstnance. Miloslav Míchal a DNT Od roku 1972, kdy působí na DNT, vy‑ střídal řadu profesí a funkcí. Posledních patnáct let tam byl vedoucím výroby provozu Lom. Přesto, že šachtu už znal jako své boty a zažil s ní všechno možné i nemožné, přijal v roce 2013 nabídku z právě se rodící společnosti Revitrans, jež vznikla sloučením SD – Autodopra‑ va s SD – Rekultivace a následným včleněním střediska důlní doplňkové mechanizace. „Nechtěl bych brát práci už jen jako rutinu, a proto jsem přešel dělat něco nového. Bral jsem to jako výzvu, kterou prostě musím zvládnout,“ připomíná své začátky v Revitransu Mi‑ loslav Míchal. V barvách Revitransu O nově se tvořící dceřiné společnosti měl dokonalý přehled, neboť byl členem komise provádějící vlastní sloučení pů‑ vodně samostatných subjektů. Spekt‑ rum jeho činností je skutečně různorodé. Od zpracování podkladů pro smlouvy s dodavateli ze skupiny SD a s těmi externími, přes kontrolu jejich plnění a tvorbu plánu rekultivací, až po opti‑ mální využití mechanizace. Se svými lidmi realizuje nejen technické rekultiva‑ ce, novou výsadbu, pěstební péči, ale i nejrůznější investiční akce – nové úse‑ ky zpevněných šachetních komunikací, odvodňovací příkopy či sanaci svahů. „Ročně pro mateřskou společnost pře‑ dáme 80 až 120 ha upravených ploch technických rekultivací, přepravíme ko‑ lem 200 tis. m3 skryté ornice. Naše úkoly přestavují pestré spektrum a musíme řešit nejrůznější nečekané situace. Ne‑ dávno jsme třeba museli zastavit terénní úpravy na části výsypky Merkur, neboť tam hnízdí chráněný strnad zahradní. Proto jsme operativně zde nasazené řidiče buldozerů převeleli do Bíliny, kde se podílejí na výstavbě úložiště vedlej‑ ších energetických produktů (VEP) pro ledvickou elektrárnu. Na Merkur se vrátí v souladu s doporučením ornitologů až na podzim. Zajímavým úkolem je pro nás sanace jižních svahů DNT jejíž rea‑ lizace právě začíná. Zpevňujeme úsek v celkové délce 130 m, kde drenážní stabilizační žebra z filtrační geotextílie a lomového kamene zabrání, aby se v patě valu vyhrnuly písčitojílovité polohy a ohrozily tak stabilitu svahu.“ První Čézar z Revitransu I když v minulých letech získali prestiž‑ ní cenu Čézar dva zástupci z SD – Auto‑ doprava, je Miloslav Míchal prvním Čé‑ zarem v roce 2013 utvořené společnosti Revitrans. „Ocenění vnímám jako uznání a poděkování za naši společnou práci, kterou jsme během relativně krátkého období v Revitransu odvedli. Myslím, že jsme dobrá parta, kam patří Vladimíra Vyhnisová a Dana Zochová v adminis‑ trativě, vedoucí lomové mechanizace Petr Kolman, mechanik úseku Martin Paták, vedoucí střediska rekultivací DNT Jiří Král a jeho zástupce Martin Krou‑ pa,“ uvedl letošní Čézar Miloslav Míchal, který byl už dříve za vynikající výsledky v DNT oceněn nejvyšším báňským vy‑ znamenáním – medailí G. Agricoly. text a foto: Tomáš Vrba pracovní den 11:00 12/13 08:30 Ráno ve znamení plnění administrativních úkolů – s rozpočtářkami Vladimírou Vyhnisovou a Danou Zochovou. 12:30 Pracovní schůzka s aktéry investiční akce – realizace asfaltové komunikace pod jižními svahy. 13:30 Jen během letošní roku dokončí Revitrans v dobývacím prostoru DNT celkem pět kilometrů zpevněných komunikací. O kvalitě jejich provádění se Miloslav Míchal přesvědčil při zpáteční cestě do kanceláře. U PD 266 se právě budují drenážní stabilizační žebra jižních svahů. Přímo na místě se Miloslav Míchal domlouvá na dalším postupu prací s Lukášem Holubem z firmy Geotec‑gs, autorským stavebním dozorem investora. 13:15 Neplánované setkání dvou Čézarů. Mezi zástupci provozu, kteří se podílejí na výstavbě šachetní komunikace byl také Jiří Nebeský, vedoucí PÚ Skrývka, držitel Čézara z roku 2011. 13:55 Telefonování s dodavateli a vyřizování korespondence krátce před koncem pracovní doby. Daniel Rottenberg vedoucí oddělení koordinace skupinových zakázek Po odmaturování na SOU energetickém v Chomutově sbíral provozní zkušenosti v několika firmách působících v oboru elektro. Pro Skupinu ČEZ začal pracovat v roce 2001, jako vedoucí oddělení nákupu a prodeje se podílel na zajišťování servisu a oprav elektráren. Zabýval se také technologickou realizací logických celků ČEZ a nastavením systému produk‑ tivity vlastních a nakupovaných výkonů. Od roku 2013 plně využívá svých cenných zkušeností z oblasti nákupu v Seve‑ ročeských dolech. Jedním z jeho prvních úkolů bylo zajištění dodavatelů pro opra‑ vu havarovaného rýpadla SchRs 1 550/K 109. Od roku 2014 vede oddělení koordinace skupinových zakázek a se svým týmem usiluje o dosažení co nejvýhodnějších podmínek pro skupinu SD u dodavatelů všech významných investičních akcí. Daniel Rottenberg: Usilujeme o co nejjednodušší systém zadávání zakázek podle jasně stanovených pravidel Od roku 2013, kdy působí v Severočeských dolech, se mu podařilo díky mimořádnému obchodnímu talentu dosáhnout významných finančních úspor v řádech stovek milionů korun u výběru dodavatelů klíčových investičních akcí v celé skupině SD. Náročná obchodní jednání přitom ve výsledku garantovala při snížení ceny vždy dodržení požadovaných termínů a kvality. Po zásluze byl Daniel Rottenberg, vedoucí oddělení koordinace skupinových zakázek, odměněn prestižním oceněním pro nejlepší zaměstnance Skupiny ČEZ – Čézar 2015. Loňský rok byl pro vás profesně přelomový. Stanul jste v čele nově utvořeného oddělení koordinace skupinových zakázek a zároveň jste byl za výsledky nového útvaru oceněn jako jeden z nejlepších zaměstnanců Skupiny ČEZ. Jak na rok 2014 vzpomínáte? Loňský rok byl pro mě profesně sku‑ tečně přelomový, ale nepochybně jsem ocenění dostal i za své působení v před‑ chozím oddělení nákupu. Rád bych podot‑ kl, že bych si přál, aby Čézar by vnímán jako ocenění práce celého obchodního oddělení a kolegů z dceřiných společností, kteří se spolu se mnou podíleli nejen na zajištění opravy havarovaného rýpadla SchRs 1 550/K 109, ale i na řadě dalších akcí. Rok 2014 byl pro nás vskutku vý‑ znamný, neboť završil naše zadání převést oddělení nákupu do mateřské organizace ČEZ. Tento náročný proces se nám po‑ dařilo zvládnout. Zároveň s vyčleněním nákupu bylo v polovině loňského roku vy‑ tvořeno oddělení koordinace skupinových zakázek pro řešení obchodních vztahů ve skupině SD, tedy mezi dceřinými společ‑ nostmi a mateřskými Severočeskými doly. V celkové rekapitulaci vnímám rok 2014 jako profesně velmi úspěšný. V čem vidíte hlavní přínosy vašeho oddělení a můžete představit svůj tým? Důležitým aspektem naší činnosti je komunikace mezi jednotlivými dceřinými společnostmi, a to na všech řídicích úrov‑ ních, a vzájemná koordinace úkolů tak, aby byly všechny obchodní případy úspěšně obchodně i technicky vyřešeny. V našem oddělení kromě mé maličkosti ještě obcho‑ dují kolegyně Sylvie Melčová a Simona Vy‑ hlídalová. Obě zastávají pozice nákupčích. Jejich hlavním úkolem je obchodovat a do smluv zasmluvňovat jednotlivé požadavky výroby a oddělení investic. Na kterých významných zakázkách pro členy skupiny SD právě pracujete? Momentálně máme rozpracováno několik obchodních případů rekonstruk‑ cí a modernizací dobývací techniky na obou těžebních lokalitách Severočes‑ kých dolů. Například na Dolech Bílina je to rekonstrukce pásového vozu 2 500/87, nebo rekonstrukce a oprava pásového dopravníku PS 259. Na DNT připravujeme novou čerpací stanici Lužička II a rekon‑ strukci PD 207. Jaké jsou vaše cíle do budoucna? Chtěli bychom nastavit co nejjednoduš‑ ší systém zadávání zakázek do dceřiných společností podle jasně stanovených pra‑ videl a prohloubit naši úzkou spolupráci s oddělením Nákup ČEZ v návaznosti na specifické potřeby Severočeských dolů. Na květnovém předávání Čézarů – cen pro nejlepší zaměstnance Skupiny ČEZ – jste z rukou generálního ředitele Daniela Beneše převzal tuto cenu za výsledky své práce, které byly výjimečným přínosem pro celou Skupinu. Můžete přiblížit své dojmy z průběhu této slavnosti? Celou vydařenou akci vnímám ve dvou rovinách - oficiální se slavnostním předá‑ ním, a neoficiální, tedy Víkend Čézarů. Při oficiálním ceremoniálu mě velmi příjemně překvapilo prostředí, kde se letos předání uskutečnilo. V moderní pražské centrále ČEZ v Duhové ulici vládla velmi přátelská atmosféra. Příjemná byla srdečná setkání s nejvyšším managementem ČEZ a samo‑ zřejmě s noblesním moderátorem Markem Ebenem. Také doprovodný program byl pro nás připraven na jedničku. Dokona‑ le jsme se seznámili s pamětihodnostmi našeho hlavního města. Mě osobně velmi zaujala prohlídka historického Vyšehradu. Skutečný gastronomický zážitek nás pak čekal v Tančícím domě na nábřeží. text: Tomáš Vrba foto: Miloš Žihla, archiv ČEZ Daniel Rottenberg přijal cenu Čézar z rukou generálního ředitele ČEZ Daniela Beneše. 14/15 profil Měl jsem a mám štěstí na zajímavé projekty HORNICKÉ listy 2/2015 Téměř 50 let se aktivně podílí na vývoji a realizaci dobývací techniky. Nadaný technik, schopný manažer, skutečný profesionál, ale především férový člověk – Karel Bartoš, legenda konstruování velkostrojů z Prodeca. Pozoruhodné je, že náš rozhovor ho zastihl v plném pracovním nasazení, nikoliv při klidném bilancování úspěšné kariéry. Na průřezu profesní cesty Karla Bartoše je dobře patrná specifičnost strojů a zařízení pro kontinuální povrchovou těžbu hnědého uhlí během uplynulých pěti dekád. Vzpomenete si, jaký byl první těžební stroj, na jehož konstrukci jste se podílel? Pamatuji si to naprosto přesně. V roce 1966, bezprostředně po mém nástupu do oddělení ocelových konstrukcí Pro‑ jekční kanceláře Vítkovických železáren, tak se tehdejší severočeská projekčně ‑konstrukční pobočka jmenovala, jsem pracoval na rekonstrukci podvozku ko‑ lejového zakladače Z 50. Pocházel ještě z předválečné německé produkce a mým úkolem bylo projekčně zpracovat nový typ podvozku pro výměnu těch původních, na které už pochopitelně nebyly náhradní díly. Mimochodem, tenkrát jsme sídlili v Bílině, do Teplic jsme se přestěhovali později. Z dnešního pohledu je až úsměvné, jak jsme tehdy pracovali. Kreslili jsme tužkou na prkně. Poté kresličky naši práci obtahovaly na pauzák, z něhož se nakonec dělaly kopie. Veškeré výpočty jsme zvládali pouze za pomoci mechanického počítacího stroje značky Nisa a do výbavy každého konstruktéra patřilo samozřejmě logaritmické pravítko. Během své bohaté profesní kariéry jste se zabýval nejen rekonstrukcemi velkostrojů, ale také vývojem konstrukcí nově vyvíjených strojů. Můžete nějaký přiblížit? Na přelomu 70. a 80. let jsem patřil do týmu konstruktérů ko‑ rečkového rýpadla RK 5 000 pro velkolom ČSA. Konkrétně jsem měl na starosti převodovky a odlitky pro korečkový vodič. Tohle rýpadlo na kráčivém podvozku s prodlouženou horní stavbou v příhradový nakládací výložník, který nese soustavu lanových závěsů korečko‑ vého vodiče, mělo nově konstruovaná lana tak, aby vykazovala větší životnost. Já se tehdy jako zodpovědný projektant podílel na vytvoření únavového stroje k testová‑ ní životnosti konstrukce lan, který vznikl ve Vědeckovýzkumném uhelném ústavu v Radvanicích v roce 1982. Získané po‑ znatky byly následně uplatněny u lan na všech velkostrojích a tím se podstatně prodloužila jejich životnost. A první velkostroj, na němž jste se podílel od projektu až po realizaci? Po delší době, kdy Prodeco v 90. letech realizovalo jen generální opravy stávají‑ cích velkostrojů, jsme uspěli v tandemu s renomovaným německým výrobcem dobývací techniky ThyssenKrupp Förder‑ technik v soutěži na obnovu velkostrojů na DNT. Zakázku tvořily celkem tři velkostro‑ je – dvě rýpadla a jeden zakladač. A právě zakladač ZPDH 6 300.1/Z 101 byl prvním strojem, za který jsem v letech 1998 až 2000 odpovídal od zahájení projektu až po finální realizaci. ZPDH 6 300.1/Z 101 byl v pořadí už 55. zakladačem z Prodeca, přesto byl v mnoha směrech oproti svým předchůdcům přímo revoluční. V čem se odlišoval? Byl to náš první zakladač na house‑ nicovém podvozku, jenž nahradil dosud používané podvozky kráčivé. Bylo to dáno jednak požadavky z DNT na mož‑ nost delších přesunů, ale také unifikací dílů s novými rýpadly SchRs 1 550 a 1 320. Podvozek zakladače je identický s pod‑ vozky spojovacích mostů obou rýpadel. Zároveň byl ZPDH 6 300.1/Z 101 prvním tuzemským velkostrojem s centrálním mazacím systémem, kde díky barelovým pumpám nedochází k takovému znečiš‑ tění maziva, jako při manuálním mazání. Jako zodpovědný projektant jsem přišel do kontaktu i s oběma nejnovějšími rý‑ padly na DNT. I když jsme s nimi zažívali zpočátku značné potíže – ať už se střed‑ ním přesypem, převodovkou či životností zubů korečků v případě SchRs 1 550, nebo nízkou provozuschopností planetového stupně pseudoplanetové převodovky po‑ honu kolesa u SchRs 1 320 – rád na toto období vzpomínám. Kompletní projekt rýpadel pocházel od firmy Krupp, ale vý‑ robu všech konstrukcí zajišťovaly Vítkovi‑ ce. Kromě zmiňovaných problematických Právě jsme dokončili studii proveditelnosti postupného přesunu velkostrojů z DNT na DB. Po ukončení těžby na lokalitě DNT by se mělo jednat o přemístění tří rýpadel a jednoho zakladače. německých převodovek se téměř 90 % součástek vyrábělo v Česku. Motivující pro mne byla také vysoká profesionalita a perfekcionismus inženýrů od Kruppa a také skutečnost, že komunikačním jazykem s německými kolegy byla angličtina, což mě nutilo se zdokonalovat. Váš pracovní prostor se neomezoval jen na povrchové doly podkrušnohorské pánve. Úspěšně jste provedli generální opravu zakladače v Kosovu. O jaký velkostroj šlo a kdy se vaše kosovská mise uskutečnila? Opět velmi zajímavá činnost, která mě coby zodpovědného projektanta generální opravy německého zakladače A2RsB 4 400 zavedla až na Balkán. Byla to zakázka Evropské komise pro roz‑ voj Kosova, kterou dozorovali experti ze společnosti Vattenfall. Oprava probíhala přímo v lomu Barth u Prištiny, kam jsem dojížděl téměř celý rok 2009, neboť zakladač byl ve značně zuboženém stavu. Přes problémy s výrobní dokumentací jsme zadanou práci se ctí odvedli. Rekonstrukce se týkala veškeré elektriky, včetně kabeláže, oprav strojních dílů, převodovky, výměny dopravních válečků a lanových závěsů. V poslední době jste se podílel také na zajímavých projektech týkajících se budoucí těžby na DNT. Můžete to více přiblížit? Šlo o možnost hlubinné těžby z bočních svahů, neboli chod‑ bicování. Mým úkolem bylo navrhnout technologické vybavení dopravníky a dobývacími stroji. Těžba při chodbicování bude diskontinuální. Probíhat bude prostřednictvím dobývacího stroje, který bude zároveň vybaven zařízením pro svorníkování. Dopra‑ vu k pásu v hlavní chodbě bude zajišťovat speciální shuttle car s nosností 18 t a výškou pouhých 174 cm. Na pásový dopravník bude vytěžené uhlí hrnout speciální podavač s drtičem. Jak tato technologie v praxi funguje, jsem se seznámil v jednom solném dole v Anglii. Čím se nyní aktuálně zabýváte? Právě jsme s kolegou Karlem Drožem dokončili studii pro‑ veditelnosti postupného přesunu velkostrojů z DNT na DB. Po ukončení těžby na lokalitě DNT by se mělo jednat o přemístění rýpadel SchRs 1 550/109, SchRs 1 320/K 110, K 800 N 2/K 104 a zakladače ZPDH 6 300.1/Z 101. Zpracovávali jsme řešení, kdy by byly velkostroje demontovány a po částech převáženy na DB. Zabývali jsme se také problematikou montážních míst, přepravních rozměrů jednotlivých dílů a mnoha dalšími aspekty. Zda se sku‑ tečně uvedená technika nakonec na lom Bílina převeze, ukáže čas. text a foto: Tomáš Vrba Karel Bartoš, manažer zakázek Prodeco absolvent Fakulty strojní ČVUT v Praze v Prodecu, dříve Projekční kanceláři Vítkovických železáren, působí od roku 1966 podílel se na řadě unikátních a inovativních řešení konstrukcí velkostrojů vývojem a realizací strojů se zabývá téměř 50 let, od malého kolejového zakladače Z 50, přes největší tuzemské korečkové rýpadlo RK 5 000 až po nejnovější velkostroj v ČR – bílinské rýpadlo KK 1 300/K 111 za mimořádný přínos hornictví byl oceněn nejvyšším resortním vyzname‑ náním – medailí G. Agricoly (2005) a cenou pro nejlepší zaměstnance Skupiny ČEZ – Čézar (2011) 16/17 profil Razící stroj PK3 před zahájením ražby. Příprava hlubinného dobývání hnědého uhlí v SD HORNICKÉ listy 2/2015 Technologie povrchového dobývání neumožňuje na DNT odtěžit veškeré uhelné zásoby až na hranici dobývacího prostoru, neboť je nutné zachovat stabilitu závěrných svahů. Bezpečně vytěžit zde uložené uhlí umožní nedestruktivní hlubinná metoda chodbicování. Konkrétně na DNT je tak možné v závěrných svazích vydobýt zhruba 16 mil. t uhlí vhodných kvalitativních parametrů. Uvažovaná roční těžba z hlubinného dolu s chodbicováním by měla dosahovat až 1,15 mil. t hnědého uhlí. Hnědouhelná ložiska jsou v českých zemích průmyslově využívána více než 150 let. Největší ložiska hnědého uhlí vznikla pod úpatím Krušných hor. V po‑ čátcích dolování převažovaly hlubinné metody. Jako jedna z prvních byla vyu‑ žívána metoda chodbicování. Spočívala v paralelně vedené ražbě chodeb, mezi kterými byl ponecháván pilíř. Důlní díla se většinou vůbec nevyztužovala a hou‑ ževnaté hnědé uhlí si poradilo s důlními tlaky po vydobytí uhlí v chodbicích a tak nevznikal vliv na povrch ve formě pinek či poklesové kotliny. Metoda přinášela tzv. „rychlé uhlí“, ale dosahovala jen níz‑ kou výrubnost (zjednodušeně procentu‑ ální podíl vydobytého uhlí k celkovému množství uhlí) asi 20–30 %. Proto se později prosadily hlubinné metody ko‑ morování a stěnování, které vykazovaly výrubnost podstatně vyšší. Po druhé světové válce nastal prudký rozvoj povrchového (lomového) dobývání. Bylo to umožněno rozvojem strojírenství Obr. 1 Rozsah hlubinné těžby do roku 2029. a elektrotechniky a schopností konstru‑ ovat lopatová, korečková a kolesová rýpadla se stále vyššími výkony, která byla schopna odtěžit narůstající množství skrývky. Původně se v malých lomech těžilo většinou jen kolem výchozů sloje, kde byl nízký poměr odtěžené skrývky k množství těženého uhlí (příkryvný po‑ měr m3/t). V 70. letech již povrchová těžba jasně dominovala. Výrubnost uhlí přitom dosahuje 95 %, často i více. Na Dolech Nástup Tušimice je povr‑ chová těžba hnědého uhlí omezena hra‑ nicí dobývacího prostoru (DP) Tušimice. Hornická činnost – těžba skrývky - je ukončena před touto linií. Od této horní hrany lomu až k její patě je nutno dodržet v souladu s vyhláškou ČBÚ č. 26/1989 Sb. tzv. generální svah lomu. Je tedy jasné, že v ploše mezi hranicí dobývacího pro‑ storu a patou posledního uhelného řezu zůstává ponechán uhelný blok, který není možné odtěžit povrchově. V povrchově netěženém bloku se nachází mnoho de‑ sítek milionů tun uhlí. Hlavním důvodem záměru hlubinného dobývání hnědého uhlí v ploše povolené hornické činnosti pro povrchovou těžbu v DP Tušimice je v souladu s § 30, odst. (3), písmene a) horního zákona č. 44/1988 Sb., vydobýt zásoby výhradního ložiska co nejúplněji. Technologie povrchového dobývání ne‑ dovoluje vydobýt zásoby až na hranici DP z důvodu nutnosti zachovat stabilitu závěrných (konečných) svahů. Zvolená technologie hlubinného dobývání nede‑ struktivní hlubinnou metodou chodbico‑ vání umožní vydobýt v závěrných svazích celkem 16 mil. tun zásob velmi vhodných kvalitativních parametrů. Průměrná vý‑ hřevnost Qr = 11,8 GJ/t je v těchto partiích asi o 2 GJ/t vyšší než v lomu. Výsledkem je rozšíření možností homogenizace uhlí vytěženého povrchovou metodou s uhlím vytěženým hlubinným způsobem. Doly Nástup Tušimice v roce 2015 ukon‑ čí svůj postup směrem k severu a gene‑ rální postup těžebních front od této chvíle bude směrem na východ (obr. 1). V dalším postupu lomu budou průběžně vytvářeny konečné severní svahy lomu. Vždy vznikne prostor mezi patou posledního uhelného řezu a výsypkou. Právě v tomto prostoru bude hlubinnou metodou zpřístupňováno ložisko hnědého uhlí. Na Dolech Nástup Tušimice jsou v blízkosti hranice povrcho‑ vé těžby linie dopravních systémů – trať Praha – Chomutov a rychlostní silnice R7. Proto byla pro hlubinnou těžbu zvolena 18/19 svět dolů Obr. 2 Příklady vstupu do dolu ze dna lomu. Hlavním důvodem záměru hlubinného dobývání hnědého uhlí v ploše povolené hornické činnosti pro povrchovou těžbu v dobývacím prostoru Tušimice je vydobýt zásoby výhradního ložiska co nejúplněji. metoda chodbicování – metoda, která nemá žádný vliv na povrch za hranicí dobývacího prostoru. Hlubinný důl bude zpřístupněn v různých fázích svého vývoje pouze ze dna lomu, a to vždy dvěma úvodními důlními díly – sub‑ horizontálními chodbicemi a taktéž dalším horizontálním dílem, větrním kanálem. Předávání natěžené rubaniny z dolu na lomové pásové dopravníky se bude rovněž odehrávat na dně lomu. Důl bude své vstupy posouvat – měnit v závislosti na postupu lomu a výsypky. Veškeré případné vlivy hlubinného dobývání na životní prostředí se tak odehrají na dně lomu zhruba 100–120 m pod okolním terénem. Nejedná se o klasický důl, který je s povrchem propojen svislou jámou. Uvažovaná roční těžba budoucího hlubin‑ ného dolu by měla dosahovat až 1,15 mil. t kvalitního hnědého uhlí. Těžba nerostných surovin podléhá posouzení vlivu na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). V současné době již byla vypracována dokumentace v rozsahu dle výše uvedeného zákona a byla rovněž podána na Ministerstvo ži‑ votního prostředí ČR k posouzení a připomínkám. Po zajištění souhlasného stanoviska MŽP pak budeme podávat žádost na OBÚ pro území kraje Ústeckého v Mostě o povolení hornické činnosti – vydobytí části zásob hnědého uhlí v konečných svazích lomu DNT hlubinnou dobývací metodou. Práce v hlubinných dolech musí být projektována a řízena od‑ borníky, kteří mají i příslušná osvědčení o odborné způsobilosti pro hlubinnou těžbu. Proto se Severočeské doly obrátily na firmu FOSIL PARTNER, která zpracovává nutnou projektovou doku‑ mentaci a významně se podílí na přípravě otvírky dolu, včetně konzultací se státní báňskou správou. Technologie hlubinné těžby je totiž v mnoha aspektech odlišná od povrchového dobý‑ vání. Například stabilita důlních děl (chodbic) se musí zpevňovat svorníkovou výztuží, důl musí být nepřetržitě větrán, do dolu musí být zavedena technologická i požární voda. Technická stránka hlubinného dobývání je sama o sobě značně rozsáhlá a určitě se k ní na stránkách Hornických listů ještě vrátíme. text: Martin Vrubel foto: Martin Vrubel, OMG DNT svět dolů Výstavba kazet pro ukládání vedlejších energetických produktů na vnitřní výsypce DB Dceřiná společnost Revitrans je generálním dodavatelem výstavby dvou kazet pro ukládání vedlejších energetických produktů (VEP) z nového zdroje Elektrárny Ledvice, které se od loňského července budují na vnitřní výsypce DB. Objemem prací, kdy dojde k přemístění zhruba 2,2 mil. m3 zeminy, výstavbou obslužných komunikací a montáží potrubí, se tento projekt zařadil mezi nejvýznamnější externí zakázky. Stavba středové hráze. V roce 2013 získala dceřiná společ‑ nost Revitrans významnou zakázku na vybudování kazet 2 a 3 pro ukládání ve‑ dlejších energetických produktů (VEP) z nového zdroje Elektrárny Ledvice. HORNICKÉ listy 2/2015 Těžba v prostoru K3. Po řadě jednání a konzultací byla po‑ depsána smlouva o provedení díla mezi společností Revitrans jako zhotovite‑ lem díla a investorem ČEZ. V červenci roku 2014 pak byly práce zahájeny. Pr‑ vopočátek výstavby nebyl z provozního hlediska v žádném případě jednoduchý. Stavět se začalo takzvaně na zelené louce, přičemž v daném případě je možná vhodněji zvolit příměr na ne‑ upravené vnitřní výsypce. Celé dva týdny trvaly hrubé terénní práce; byly provedeny za pomoci dozerové tech‑ niky v rozsahu potřebném pro měřické vytyčení stavby. Jakmile byly obrysy samotné stav‑ by zaměřeny a vytyčeny, postupně se navyšoval i počet techniky nasazené k provedení hrubých terénních úprav. V srpnu 2014 na stavbě již probíhalo odtěžování zemin z prostoru budoucích úložných prostor a taktéž byly zaháje‑ ny práce na přípravě základových spár, které slouží jako podklad pro následnou stavbu samotných hrází jednotlivých kazet. Dle investorem dodané projektové dokumentace bude v konečné fázi cel‑ kový objem výkopových prací v rámci výstavby činit přibližně 2 178 880 m 3. Pro úspěšné zvládnutí odvozu takové‑ ho množství těžených hmot a dodržení schváleného harmonogramu výstavby je nutno každý měsíc vytěžit více než 100 000 m3 hmot. V ranních 12hodino‑ vých směnách je na výstavbu nasazo‑ vána výhradně technika firmy Revitrans. Těžbu zajišťují 4 rýpadla (2× Cat 374, PC 490, PC 350), odvoz materiálu 16 vozidel (10× Volvo, 6× Tatra), hutnění 3 vibrační válce, údržbu cest a dep 4 dozery a skrejpr, dále v letních měsících jsou nasazovány cisterny na zkrápění stavby z důvodu omezení prašnosti a v zimních měsících posypové vozy pro zajištění sjízdnosti dopravních cest. Velice náročnou činností po stránce odborné i časové je i samotná výstavba Laboratoř OŘKJ DNT do nového období nově jednotlivých hrází. Při jejich stavbě je nutné striktně dodržovat technologii navážení, hutnění a v neposlední míře i zajištění provedení předepsaných zkoušek. Pro zajímavost: dle plánu kon‑ trol bude v průběhu stavby provedeno více než 4000 různých typů zkoušek potřebných při stavbě hrází. Výstavbu provázejí také různá omezení daná do‑ držením předepsané technologie. Tak například, stavba musí být zastavena v případě dešťových srážek a následně musí dle předem určených podmínek po dostatečně dlouhou dobu vyschnout (3 až 5 dní), v zimních měsících se práce zastaví, klesne‑li teplota pod – 5°C apod. Veškeré tyto požadavky na provedení stavby se na základě kvalitně odvedené práce všech zainteresova‑ ných pracovníků firmy Revitrans daří plnit a není k nim ze strany stavebního dozoru žádných připomínek. Veškerá činnost je pozorně sledová‑ na jak ze strany investora ČEZ, tak ze strany Severočeských dolů, neboť sa‑ motné dílo se nachází na území vnitřní výsypky a sebemenší stavební nekázeň by mohla mít nedozírné následky z hle‑ diska její stability. Nestabilita výsypko‑ vého tělesa by pak znamenala vážné ohrožení celého těžebního procesu na Dolech Bílina. text a foto: Jiří Brabenec V květnu úspěšně proběhlo v naší zkušební laboratoři č. 1484 v Tušimi‑ cích řízení odborné komise pracov‑ níků národního akreditačního orgánu Českého institutu pro akreditaci Praha k získání nového osvědčení o akredi‑ taci laboratoře paliv a hygieny práce OŘKJ na období 2015 až 2020. Díky úspěšně zvládnuté obhajobě odborné práce mají Severočeské doly – DNT zajištěnu zásadní zákonnou podmínku pro jakostní certifikaci svého výrobku – energetické průmyslové směsi uhlí – požadovanou po producentech ze zákona č. 22/1997 Sb. O technických požadavcích na výrobky s odkazem na splnění podmínek technických norem ČSN k jakosti tuhých paliv. Zároveň s úspěšnou reakreditací přešla zkušební laboratoř paliv od 1. června na ranní A, B směnový pro‑ voz. Tato změna byla nutná z důvodu operativního zajištění jakostních labo‑ ratorních analýz vyráběné a expedova‑ né produkce energetického uhlí z DNT. Jedná se o zásadní zpětnou vazbu pro řízení výrobního procesu homogeniza‑ ce těženého uhlí a egalizace norma‑ tivních jakostních ukazatelů – výhřev‑ nosti Qir (GJ/t), obsahu popele a síry Provádění zkoušek. Vzorkařka Dana Opluštilová při úpravě laboratorních vzorků v Karasových mlýnech. v bezvodém stavu Ad, Sd (%) a měrné sirnatosti Sm (kg/GJ). Výrobním proce‑ sem homogenizace uhlí zajišťují DNT co nejefektivnější využití zásob uhel‑ ného ložiska v souladu s požadavky báňské legislativy (horní zákon), s po‑ zitivním dopadem na prodloužení doby exploatace ložiska Tušimice. text a foto: Vladimír Andrášek 20/21 svět dolů svět dolů Revitrans se aktivně zapojil do oslav 70. výročí konce druhé světové války HORNICKÉ listy 2/2015 Dva důležité artefakty druhé světové války pomohla nedávno široké veřejnosti přiblížit dceřiná společnost Revitrans. Zatímco malý prefabrikovaný německý bunkr – Einmannbunker – byl přepraven z předpolí Dolů Bílina nedaleko Braňan do Oblastního muzea v Mostě, kde bude trvale k vidění, nejvýznamnější typ tanku 2. světové války – legendární sovětský T – 34 si mohli prohlédnout jen návštěvníci mosteckých slavností k výročí konce války. Do Mostu byl tank přivezen tahačem s podvalníkem až z Vojenského muzea v Lešanech. V obou případech platil jak pro techniku, tak pro její obsluhu požadavek vysoké profesionality a preciznosti. Tank, který přispěl k vítězství V rámci oslav konce druhé světové války se 2. květ‑ na se na rekultivovaných plochách nedaleko jezera Most odehrála strhující podívaná spojená s ukázkou bojového střetu vítězné Rudé armády s německým Wehrmachtem. Na věrohod‑ nosti přidaly nejen dobové zbraně a uniformy, ale především vojenská technika – několik obrněných automobilů, německý stíhač tanků Jagdpanzer 38, jeho sovětská obdoba SU – 100 a především tank T – 34, který sem ze zhruba 170 km vzdáleného muzea v Lešanech bezpečně přivezl tahač řidiče Milana Nováka, za pečlivé asistence řidiče doprovodného vozidla Josefa Sládka. Právě díky významnému přispění Revitransu mohly vidět tisíce návštěvníků mosteckých slavností legendární sovětský tank v akci. T – 34 poutal skutečně zaslouženou pozornost, neboť zejména Naposledy T – 34 zasahoval do bojů ještě na počátku 90. let v Bosně. Jak se dopravuje muzejní exponát Einmannbunker byl v době druhé svě‑ tové války rozšířeným malým prefabriko‑ vaným pevnostním objektem hojně se vyskytující nejen na území Říše, ale i Pro‑ tektorátu. Všude sloužil ke střežení a pozo‑ rování průmyslových komplexů a strategic‑ kých dopravních uzlů. V našem případě šlo o jeden z mnoha bunkrů rozesetých kolem chemičky v Záluží, která byla důležitým zdrojem benzínu pro německou vojenskou mašinérii. Pro jeden zapomenutý bunkr přijel do předpolí Dolů Bílina sehranný tandem řidiče Rudolfa Čiháka a jeřábníka Dušana Urbana se svými vozidly. Během chvíle naložil 50tunový jeřáb Liebherr bunkr na valník MB Actros a vyjel do nedalekého Mostu, kde za využití teleskopického ra‑ mene jeřábu byl pak natrvalo umístěn do zahrady muzea, kde tvoří součást venkovní expozice II. světová válka na Mostecku. text a foto: Tomáš Vrba V REVITRANSU SI PORADÍ TAKÉ S NETRADIČNÍMI NÁKLADY Ačkoli naprostá většina přeprav‑ ních činností Revitransu se týká báňského provozu a rekultivací, dokážou si zdejší řidiči a jeřábníci hravě poradit s transportem velmi neobvyklých nákladů. V nedávné době to byla například 10tunová skipová nádoba, kterou z likvido‑ vaného hlubinného dolu Kohinoor přemístili do Podkrušnohorského technického muzea, kde je součástí venkovní expozice dokumentující těžbu uhlí na Mostecku. Bravurní zvládnutí své profese potvrdili také při přepravě a zejména umístění restaurovaného zvonu do kostelní věže v Mukově. Nakládání malého bunkru v místě nálezu u Braňan a jeho instalace před budovou mosteckého muzea. Transportu se úspěšně zhostili (zleva) řidič Rudolf Čihák a jeřábník Dušan Urban. 22/23 u starší generace je vnímán doslova jako symbol vítězství. Tank T – 34 bývá charak‑ terizován jako mimořádně dobře navrže‑ né vozidlo s vynikajícími parametry. Jeho výroba byla během rekordně krátké doby přesunuta z důvodu rychlého postupu ně‑ meckých vojsk v evropské části Ruska z Charkova do uralského Nižního Tagilu neboli Tankogradu. Prvně do bojů zasáhl v roce 1941, kdy se vyráběl s kanónem 76,2 mm, později nahrazeným výkonněj‑ ším dělem 85 mm. Právě T – 34/85 vyro‑ bený v roce 1943 se letos aktivně zapojil do ukázky bojové akce v Mostě. Klíčem k úspěchu ve skutečných bojích bylo ze‑ jména účinné pancéřování (téměř 5 cm odlévaného pancíře namísto běžně pou‑ žívaného nýtovaného), široké pásy a níz‑ ký měrný tlak vhodný do nezpevněného terénu, mohutná palební síla a především značná početní převaha oproti německým tankům. Dohromady bylo během druhé světové války vyrobeno téměř 55 tisíc tan‑ ků typu T – 34. Oproti ostatním tankům je výjimečná i délka jeho vojenské kariéry. velkostroje pro povrchové dobývání 24/25 50 let rýpadel KU 300 v Severočeských dolech Od roku 1965, kdy začalo první rýpadlo řady KU 300 těžit na DNT, se datuje postupné nasazování tohoto stěžejního stroje pro těžbu uhlí ve všech lomech tehdejšího Československa. Dohromady jich bylo v letech 1965 až 1993 vyrobeno Uničovskými strojírnami těžko uvěřitelných 44 kusů. Díky generálním opravám a průběžným modernizacím je zastoupení řady KU 300 na všech těžebních lokalitách obou podkrušnohorských revírů dominantní. V Severočeských dolech aktuálně těží uhlí a skrývku 10 strojů tohoto typu. Navzdory průměrnému stáří na DNT (37 let) a DB (35 let) jsou všechna rýpadla KU 300 ve výborné kondici a počítá se s nimi až do ukončení těžby v letech 2035, respektive 2050. velkostroje pro povrchové dobývání Kompletní výrobní řada rýpadel KU 300 (1965 – 1979) HORNICKÉ listy 2/2015 Typové číslo Rok nasazení Místo nasazení KU 300.1 1965 DNT – lom Březno (SHR) KU 300.2 1969 Palivový kombinát Úžín – lom Chabařovice (SHR) KU 300.3 1969 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Jiří (Sokolovský revír) KU 300.4 1971 Rudarstvo i Hemija Tuzla, bývalá Jugoslávie, dnes Bosna a Hercegovina KU 300.5 1970 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Družba (Sokolovský revír) KU 300.6 1970 Doly Ležáky Most (SHR) KU 300.7 1972 DVIL – lom Jan Šverma (SHR) KU 300.8 1974 VMG – lom Bílina (SHR) KU 300.9 1973 DNT – lom Březno (SHR) KU 300.10 1973 DNT – lom Březno (SHR) KU 300.11 1973 DVIL – lom Jan Šverma (SHR) KU 300.12 1974 DVIL – lom Jan Šverma (SHR) KU 300.13 1975 VMG – lom Bílina (SHR) KU 300.14 1974 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Družba (Sokolovský revír) KU 300.15 1975 DNT – lom Březno (SHR) KU 300.16 1979 VMG – lom Bílina (SHR) KU 300.17 1977 DVIL – lom Jan Šverma (SHR) KU 300.18 1977 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Jiří (Sokolovský revír) KU 300.19 1979 Doly Ležáky Most (SHR) – později přetransportováno na lom Družba – Sokolovská uhelná (Sokolovský revír) KU 300.20 1977 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Jiří (Sokolovský revír) KU 300.21 1978 Palivový kombinát Úžín (SHR) – lom Chabařovice – později přetransportován na lom Jiří – Sokolovská uhelná (Sokolovský revír) KU 300.22 1977 DNT – lom Březno (SHR) KU 300.23 1979 DVIL – velkolom ČSA (SHR) Stručná historie povrchové těžby uhlí Poválečný hospodářský rozvoj a omezené možnosti hlu‑ binných dolů zásobovat palivem všechna odvětví znárodně‑ ného průmyslu si vynutily rozšíření mnohem efektivnějšího povrchového dobývání uhlí uloženého v malých hloubkách ve snadno dostupných ložiscích. Skokovému navýšení podílu povrchové těžby uhlí oproti hlubinné odpovídalo také množství nově vyvinuté a vyrobené techniky pro moderní kontinuální dobývání. Ještě v roce 1946 představoval podíl povrchové těžby hnědého uhlí v obou revírech 41 %, zatímco o dvacet let později už plných 80 %. Produkci mechanizace pro techno‑ logické celky (rýpadlo – dálková pásová doprava – zakladač) se věnovalo několik státních podniků (Škodovy závody Plzeň, Transporta Chrudim), zejména pak Uničovské strojírny zamě‑ řené na rýpadla a Vítkovice (dnes Prodeco) specializované především na zakladače. Uničovské strojírny (od roku 1993 Unex, a. s.) - tradiční dodavatel dobývací techniky - jsou his‑ toricky nejvýznamnějším tuzemským výrobcem kolesových rýpadel. V moravském Uničově od konce 40. let 20. století postupně vznikal rozsáhlý strojírenský komplex, nejprve jako pobočka plzeňských Škodových závodů. Po osamostatnění zde vytvořili vlastní konstrukční kancelář a montážní provoz. Pilíře výrobního programu představovala kolesová rýpadla původní konstrukce řady KU 800 (v letech 1969 až 1993 vyro‑ beno celkem 21 kusů) a především pak rýpadla střední velikosti KU 300 (1965 až 1993 vyrobeno 44 kusů). Hledání náhrady za rýpadlo K 300 Od začátku 60. let intenzivně pracovali uničovští konstruk‑ téři na původním rýpadle střední velikosti. To mělo nahradit starší typ K 300 a disponovat oproti němu většími dosaho‑ vými parametry, výkonností a rypnou silou. Rýpadlo K 300 je ostatně pamětníkům z DB a DNT dobře známo, neboť na obou lokalitách svého času pracovalo. Poslední K 300.26/K 44 až do roku 2011 sloužilo k nakládce vagónů pro Elektrárnu Prunéřov na velkokapacitní skládce DNT. Kolesové rýpadlo K 300 se pohybovalo po jednoduchém pásovém podvozku, koleso mělo průměr 6 m a celkový instalovaný výkon předsta‑ voval 735 kW. Tato rýpadla se používala při těžbě nadloží i uhlí a mohla nakládat odtěžené hmoty nejen na DPD, ale také do vagonů kolejové dopravy. Rýpadlo KU 300 patřilo mezi průkopníky velkolomového dobývání na DNT Jako úplně první stroje pro těžbu uhlí v budovaném lomu Merkur na Tušimicku zahájila na počátku 60. let provoz rýpadla K 300.26/K 44 (1963) a K 800.5/K 45 (1964) dodaná plzeňskou Škodou, DPD šíře 1200 mm od Transporty Chrudim a nově vyvinutý zakladač ZP 2 000 z Vítkovických železáren. O rok později (1965) následoval další technologický celek, který už měl uničovské rýpadlo KU 300.1/K 49. Tím byly položeny základy budoucí velkolomové těžby. Zatímco na tušimickém ložisku bylo ještě v roce 1960 vytěženo výhradně malolomovou technologií s kolejovou dopravou jen 713 tis. t uhlí, ve zmíněném prvním roce nasazení KU 300 to bylo už 2,4 mil. t. Nové rýpadlo se představuje Novinka uničovského výrobního programu KU 300 oproti svému předchůdci pojížděla po pásovém podvozku tvořeném Typové číslo třemi pásovými dvojčaty, přičemž přední byla řízena pomocí hydraulických válců. Spodní stavba měla skříňovou konstrukci a byl na ní umístěn kabelový buben a kulová otočná dráha. Nakládací kolesový výložník byl otočný o 360° a výškově po‑ hyblivý tak, že parametry zdvihu dosahovaly rozpětí od -3 m pod pojezdovou rovinou až do výšky 19,7 m. Teleskopický kolesový výložník disponoval využitelnou délkou výsuvu 8,5 m. Pojezd otoče nakládacího výložníku probíhal za pomoci kuliček a kulovodů. Ve vyvažovacím výložníku byly umístěny všechny elektrorozvody, transformátory a Ward‑Leonardovo soustrojí pro ovládání otoče horní stavby. Na vyvažovacím výložníku byla umístěna také dílna, prostor pro posádku a montážní jeřáb. Rypným orgánem bylo bezkomorové koleso o průměru 7 m s 10 korečky o objemu 300 l. Koleso mohlo pracovat ve třech rychlostech a bylo poháněno převodovkou přes hří‑ del. Výsuv kolesa činil 8,5 m. Celkový instalovaný výkon pak 2086 kW. Vůbec první rýpadlo KU 300.1/K 49 bylo jako jediné z celé výrobní řady nestoupavé a tím mělo omezené těžební možnosti, kdy maximální povolený sklon činil 1 : 20, tj. na 20 m délky jen 1 m výšky. Oproti tomu stoupavá provedení KU 300 dokážou pracovat i v poměru 1 : 9. Historicky první rýpadlo řady KU 300 na DNT aktivně těžilo v letech 1965 až 1992, při‑ čemž nejvyššího ročního výkonu 3,36 mil. m3 těžených hmot dosáhlo v roce 1977. Přesunuté rýpadlo KU 300.15/K 70 Ze všech deseti rýpadel řady KU 300 aktuálně provozo‑ vaných v Severočeských dolech má zcela ojedinělou historii KU 300.15/K 70, neboť je teprve třetím velkostrojem v České republice s působením na dvou geograficky oddělených těžeb‑ ních lokalitách. Už v roce 1997 bylo totiž z právě likvidovaného Palivového kombinátu Ústí nad Labem převezeno KU 300.21 a později další KU 300.19 se transportovalo z těžební loka‑ lity tehdejší Mostecké uhelné společnosti. Oba velkostroje našly nové uplatnění v hnědouhelné společnosti Sokolovská uhelná. Původně tušimické rýpadlo KU 300.15/K 70 těžilo v letech 1975 až 2005 na DNT. Celkem to bylo více než 62 mil. m3 těžených hmot převážně z druhého uhelného řezu, kde douhlovalo spodní uhelnou sloj. V roce 1987 prošlo generální opravou. Nakonec po třiceti letech provozu bylo odstaveno do výslužby a čekalo jako většina vyřazených dobývacích velkostrojů na sešrotování. Šance na druhý život mu svitla Rok nasazení Místo nasazení KU 300.24 1980 DVIL – velkolom ČSA (SHR) KU 300.25 1980 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Jiří (Sokolovský revír) KU 300.26 1981 Doly Ležáky – lom Vršany (SHR) KU 300.27 1981 DNT – lom Merkur (SHR) KU 300.28 1981 Doly Ležáky – Most (SHR) KU 300.29 1982 DNT – lom Merkur (SHR) KU 300.30 1982 VMG – lom Bílina (SHR) KU 300.31 1982 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Družba (Sokolovský revír) KU 300.32 1982 DVIL – velkolom ČSA (SHR) KU 300.33 1987 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Medard (Sokolovský revír) KU 300.34 1983 DVIL – lom Jan Šverma (SHR) KU 300.35 1983 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Jiří (Sokolovský revír) KU 300.36 nevyrobeno KU 300.37 1994 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Družba (Sokolovský revír) KU 300.38 1984 Doly Ležáky – lom Vršany (SHR) KU 300.39 1987 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Jiří (Sokolovský revír) KU 300.40 1988 VMG – lom Bílina (SHR) KU 300.41 1989 Hnědouhelné doly a briketárny Sokolov – lom Jiří (Sokolovský revír) KU 300.42 1985 Doly Ležáky – lom Vršany (SHR) KU 300.43 1985 Brjansk (Machinoimport Energomaš Moskva) bývalý SSSR, dnes Ruská federace KU 300.44 1986 SU Vodol‑rek Bitola (Technometal‑Vardar, Skopje) bývalá Jugoslávie, dnes Makedonie KU 300.45 KU 300.46 nevyrobeno 1993 Mostecká uhelná – lom Jan Šverma (Vršany) 26/27 Kompletní výrobní řada rýpadel KU 300 (1980 – 1993) velkostroje pro povrchové dobývání KU 300.9/K 64 Velká rodina Obsluhu všech rýpadel KU 300 v Severočeských dolech zajišťuje dohromady 166 pracovníků těchto profesí: vedoucí řidič, řidič, elektrikář, zámečník a klapkař. Se svými stroji pracují v nepřetržitém provozu rozděleni do čtyř směn. v roce 2006, kdy padlo rozhodnutí o jeho dalším nasazení, a to na druhé těžební lokalitě Severočeských dolů – Dolech Bílina. V lednu 2007 byla zahájena de‑ montáž. Poté následoval transport 14 nadměrných nákladů do 60 km vzdále‑ né Bíliny. Na zdejším montážním místě probíhalo nejen opětovné smontování jednotlivých dílů, ale také důkladná re‑ konstrukce a modernizace hlavních dílů. Generálním dodavatelem montáže a mo‑ dernizace KU 300.15/K 70 byla dceřiná společnost SD – 1. strojírenská (dnes Prodeco). Realizace neobvyklého úkolu s řadou ojedinělých technických řeše‑ ní probíhala 29 měsíců (leden 2007 až květen 2009), včetně znovusestrojení na montážním místě v Bílině. Kromě smon‑ tování jednotlivých dílů byla na stroji pro‑ vedena řada modernizací. Pohon kolesa získal novou převodovku, brzdu a pohon řízený frekvenčními měniči. Tím byla zvý‑ šena rypná síla a otáčky kolesa. Rekon‑ struována byla také ocelová konstrukce kolesového výložníku. Změnami prošel Aktuální přehled kolesových rýpadel KU 300 v SD Typ Teoretický výkon (m3/h) Současné místo nasazení KU 300.9/K 64 1 475 DNT – Libouš II – sever 1973 KU 300.8/K 68 1 475 DB – Jižní svahy (Albert) 1974 KU 300.15/K 70 1 475 DNT – lom Merkur 1975–2005; DB – od roku 2009 6. SŘ, aktuálně hlavní porubní fronta 1975 KU 300.13/K 71 1 475 DB – 7. SŘ, aktuálně za K 83 (v GO) těží uhlí v jižní části porubní fronty 1975 KU 300.22/K 76 1 475 DNT – Libouš II – sever 1978 KU 300.16/K 83 1 475 DB – uhlí v jižní části porubní fronty, aktuálně v GO 1979 KU 300.27/K 88 1 475 DNT – Libouš II – sever 1981 KU 300.29/K 89 1 475 DNT – hlavní porubní fronta 1982 KU 300.30/K 91 1 475 DB – 7. SŘ 1982 DB – hlavní porubní fronta 1988 KU 300.40/K 102 1 475 HORNICKÉ listy 2/2015 KU 300.22/K 76 KU 300.16/K 83 Rok uvedení do provozu KU 300.15/K 70 KU 300.13/K 71 28/29 KU 300.8/K 68 i řídicí systém a ostatní elektrické vybavení. Obsluha získala nové kabiny. KU 300.15/K 70 bylo rovněž opatřeno centrálním mazacím systémem. Mezi další části, které byly nově dodány, patřily mechanické díly podvozku, kabely a další elektrické vybavení a dopravní linky. Od poloviny roku 2009 byl novým působištěm rýpadla 6. skrývkový řez DB a od roku 2010 těží uhelnou sloj. Bezprostředně nad hlavou uhelné sloje doplnil další dva velkostroje K 650/K 108 a KU 300.30/K 91. Během své dosavadní druhé služby na DB odtěžilo KU 300.15/K 70 13,9 mil. m3 těžených hmot. Navštívili jsme naše staré dobré KU 300.15/K 70 v jeho novém působišti Elektrikář Zdeněk Petržíla a řidič Zdeněk Vecko byli členy původní tušimické posádky transportovaného rýpadla. Rádi využili nabídky a na „své“ rýpadlo se zajeli podívat do jeho no‑ vého působiště v DB. KU 300.15/K 70 bylo pracovištěm Zdeňka Petržíly celých 23 let. Vzpomíná si na řadu detailů, které jeho rýpadlo charakterizovaly. Třeba, že svého času bylo vůbec jedi‑ né na DNT s polokomorovým kolesem. „Dodnes si vybavuji náš úprk na vrchní řez během vydatných přívalových srážek v roce 2002, kdy byla zaplavena jen naše pasovka. Naším místem nasazení byl totiž nejnižší řez paty uhelné sloje,“ uvedl elektrikář Petržíla. Jeho kolega Zdeněk Vecko pak připomněl původní stav KU 300.15/K 70 před rekonstrukcí. „Samozřejmě jsme KU 300.27/K 88 KU 300.29/K 89 neměli GPS, kamerový systém, ovládání stroje neprobíhalo pomocí řídicího sys‑ tému, nýbrž manuálně.“ Modernizace rýpadel KU 300 Od roku 1979 procházely postupně všechny třístovky v rámci obou revírů průběžnými modernizacemi, které zahr‑ novaly například náhradu housenicových podvozků s jednoduchými vahadly za ce‑ lovahadlové, rekonstrukce pojezdů otoče nakládacího výložníku, výměnu původ‑ ních uničovských pohonů za upravené pocházející z KSK. V posledních letech probíhají na DB rekonstrukce pohonů kolesa. Po jejich dokončení v roce 2017 už budou mít všechny bílinské KU 300 navýšený výkon z původních 315 kW na 500 kW s možností odtěžit až 1900 m3/h. Navýšení výkonu si vyžádala potřeba vyšších dobývací schopností, neboť je nutné odtěžovat materiál s vyšším rozpojovacím odporem, než tomu bylo dosud. Zejména na DB rýpadla KU 300 odtěžují skrývkové nadloží v nejtvrdších KU 300.40/K 102 velkostroje pro povrchové dobývání ovládá z kabiny řidiče. Objem nádrže vystačí na dvacet hodin provozu. Vodu s konstantním tlakem k pěti postřikovým rampám s tryskami (kolesový výložník, přední/zadní pás, střední sýpka, předá‑ vací pás a nakládací výložník) přivádí tlaková jednotka minijet. Na rampách je celkem 20 trysek, každá o výkonu 30 l vody/h. 50 let s rýpadly KU 300 Už pět desetiletí jsou KU 300 neod‑ myslitelnými pomocníky při těžbě hně‑ dého uhlí ve všech českých revírech. Se 44 kusy je suverénně nejpočetněji vyráběným českým rýpadlem. Drtivá většina veškerého tuzemského hně‑ dého uhlí byla odtěžena právě těmito rýpadly. V dobovém prospektu Uni‑ čovských strojíren z poloviny 70. let se uvádí: „Rýpadlo KU 300 je výsledkem dlouhodobých zkušeností ze stavby kolesových rýpadel a jejich provozu v těžkých podmínkách na povrchových hnědouhelných dolech. Konstrukce podvozku umožňuje jízdu a práci na svahu ve sklonu 1:9 ± 1:20 ve směru pojíždění v součinnosti s dálkovou pá‑ sovou dopravou a umožňuje plné využití jejich specifických vlastností.“ Zkuše‑ nosti z padesátiletého provozu potvrzují správnost těchto uváděných vlastností. Bez nadsázky můžeme tvrdit, že bez KU 300 by se těžba uhlí v ČR neobešla. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, archiv DB HORNICKÉ listy 2/2015 Elektrikář Zdeněk Petržíla a řidič Zdeněk Vecko z původní tušimické posádky KU 300.15/K 70 navštívili po letech jeho nové působiště v DB. báňsko‑geologických podmínkách. Plynulé řízení otáček elek‑ tromotorů původně výhradně v podobě Ward‑Leonardova soustrojí se přes tyristorové stejnosměrné měniče dostalo až na v současné době nejvíce používané a také nejvhodnější frekvenční měniče pro zdvih kolesového výložníku a otoče horní stavby. Frekvenční měniče se také používají pro pohony kolesa. V posledních modernizacích KU 300 se frekvenční mě‑ niče nasadí i na pohony dopravní linky. Původní pohon kolesa přes hřídel pomocí drážkového spojení nahradily čtyřstupňové kuželočelní převodovky s převodem výkonu motoru na koleso přes hřídel sevřeným spojením. Původní počet 10 korečků byl záhy zvýšen na 13 s objemem 365 l. Relátkový systém řízení rýpadla používaný až do počátku 90. let nahradil řídicí systém. Ten svými vstupy a výstupy zpracovává signály čidel a ovládá celé rýpadlo na základě pokynů řidiče, který celý stroj ovládá prostřednictvím joysticků. Řídicí systém je doplněn počítačem, jehož obrazovka informuje obsluhu rýpadla. Samozřejmostí jsou také nové klimatizované kabiny, které mají inovované zavěšení a speciálně odpružené křeslo řidiče. Ovládání rýpadla je snazší díky kamerovému systému, který umožňuje řidiči vidět do jeho pohledu z kabiny skrytých míst – za kolesem, na přesypech a pláni. Všech deset rýpadel KU 300 na obou těžebních lo‑ kalitách SD je vybaveno technologií GPS – dalším důležitým pomocníkem ovládání, která informuje nejen o přesné poloze, ale přispívá též k dodržování pojezdové roviny a tím výrazně zvyšuje technologickou kázeň. V prašném prostředí uhelného lomu se výborně osvědčil centrální mazací systém, který navíc o skutečném stavu maziva informuje posádku prostřednictvím řídicího systému. Zkrápěcí zařízení na KU 300.13/K 71 Bílinské KU 300.13/K 71 bylo v rámci plánované rekonstruk‑ ce a modernizace v roce 2010 vybaveno mimo jiné zkrápěcím zařízením. Odprášení pěti přesypů vodní mlhou na tomto stroji zajišťuje nádrž s užitkovou vodou o objemu 12 m3 umístěná na vyvažovacím výložníku, tlaková jednotka, gumové a po‑ zinkové rozvody a postřikové rampy. Zkrápěcí zařízení se Technické parametry rýpadel KU 300 Průměr kolesa Počet / objem korečků Teoretická výkonnost Výškový dosah Provozní hmotnost Celkový instalovaný výkon Délka / výška 7,5 m 13 / 365 l 2800 m3/h 19,7 m 1250 t 2033 kW 66 m / 27 m 30/31 KU 300.30/K 91 jubilanti Nezapomínají na kolegy seniory Tušimické dílny Prodeco navštívili bývalí zaměstnaci Krásné 80. narozeniny Vlastimila Vořechovského, někdejší dlouholeté opory obrobny, byly milou příležitostí uspořádat jubilantovi a dalším bývalým zaměstnancům tušimické obrobny malou oslavu spojenou s prohlídkou provozu, kde svého času odvedli poctivý kus práce. Setkání bývalých a současných pracovníků bylo plné pohody a přátelské atmosféry. Navíc všechny potěšila účast předsedy představenstva a generálního ředitele Prodeco Františka Marouška, který si ve svém nabitém programu našel čas na staré dobré kolegy. Dílny v Tušimicích existují už od roku 1966 V souvislosti s nasazováním kontinuál‑ ní dobývací techniky, kdy technologické celky tvořilo rýpadlo, dálková pásová doprava a zakladač (vůbec první TC byl uveden do provozu právě na Merkuru v roce 1964) bylo nutné mít k dispozici potřebné opravárenské a údržbářské zázemí. Výstavba nových hal dílen byla v Tušimicích dokončena v roce 1966, kdy se sem postupně stěhovaly původ‑ ní šachetní dílny z obce Milžany. Nové dílenské prostory se potom dovybavo‑ valy jeřáby, horizontální vyvrtávačkou a dalšími obráběcími stroji. V roce 1970 tady pracovalo 304 zaměstnanců, kteří zajišťovali preventivní údržbu a odstra‑ ňování poruch veškeré těžební techniky. Byl mezi nimi tenkrát i dnešní čerstvý Oslavenec Vlastimil Vořechovský se právě chystá porcovat dort pro své nástupce (zleva) František Maroušek, Jaroslav Ticháček, Gabriela Špičková a Vladislav Synek. HORNICKÉ listy 2/2015 Nad kronikou obrobny vzpomínali (zleva) Vladislav Synek, Jan Klimeš a Václav Hájíček. Jeřábnice Ludmila Klimešová si za přítomnosti zástupce mistra jubilanti Narozeniny v obrobně Hala obrobny – to byl v letech 1967 až 1998 druhý, ten pracovní domov sou‑ stružníka a zástupce mistra Vlastimila Vořechovského. A právě tady parta sou‑ časných pracovníků v čele s mistrem obrobny Vladislavem Synkem popřála panu Vořechovskému k 80. narozeninám a předala i stylový dort znázorňující sou‑ stružnický nůž uběrák. Malé improvizo‑ vané oslavy se účastnili také další bývalí pracovníci obrobny, soustružníci Alena Jírová a Jaroslav Neužil, jeřábnice Lud‑ mila Klimešová, horizontkáři Jan Klimeš a Václav Hájíček. Při listování kronikou obrobny a zvědavé obhlídce současné podoby jejich pracoviště porovnávali rozdíly. „Za našich let jsme často dělali jen podle vzoru. Dnes už mají na všech‑ no výkresy. Také strojový park prošel generálními opravami. Prohlídka provo‑ zu a gratulace k narozeninám mě moc potěšily a všem za to upřímně děkuji,“ uvedl oslavenec Vlastimil Vořechovský. Pozitivní dojmy z vydařené akce měli i její organizátoři. „Těší nás, že jsme na‑ šim bývalým kolegům udělali radost. Já osobně jsem Vlastovi za mnohé vděč‑ ný, neboť to byl on, kdo mě připravoval a seznamoval s úskalími profese mistra obrobny,“ prozradil Vladislav Synek. text a foto: Tomáš Vrba obrobny Ivana Kostihy prohlíží ovladač bezobslužného jeřábu. 75 let Karla Čuříka 32/33 osmdesátník Vlastimil Vořechovský, který o svých narozeninách po letech spolu se svými spolupracovníky navštívil tušimické dílny Prodeco. Bezpochyby výraznou osobností, která se nesmazatelně zapsala do historie závodu dílen DNT, je Karel Čuřík. Byl u úplných začátků provozu nových tušimických dílen v roce 1965. Aktivně tam pak působil téměř čtyřicet let. V roce 2006 byl za celoživotní přínos vyznamenán nejvyšší rezortní medailí G. Agricoly. Nekompromisní, mimořádně zručný, oplývající organizačním talentem – tak si ho stále pamatují kolegové. Svůj postoj dodnes vystihuje rád oblíbeným rčením: „Nehledejte problémy, hledejte řešení.“ Se všemi kolegy a kamarády z DNT se Karel Čuřík brzy sejde při oslavě půlkulatého jubilea v Málkově. Příběh s titulem Karel Čuřík a dílny DNT začal v roce 1965, kdy se sem na základě náboru přestěhoval z Ústí nad Labem, neboť šachta nabízela byty. Vyučený zámečník díky své manuální zručnosti záhy stoupal v dílenské pro‑ fesní hierarchii. Navíc úspěšně absol‑ voval strojní průmyslovku. Přes pozice předáka, mistra, vrchního mistra revizí se stal respektovaným vedoucím me‑ chanických dílen. Na DNT pracovala také manželka Jana, dlouholetá opora mzdové účtárny a hlavní pokladny. A od roku 1986 sem patří jejich syn Tomáš, nyní strojvedoucí v SD – Kolejová do‑ prava. Na svého bývalého kolegu za‑ vzpomínal výrobní ředitel SD Jiří Neruda: „S Karlem Čuříkem jsem se prvně setkal v roce 1984, kdy dělal vrchního mistra provozní údržby Závodů důlně technic‑ kého provozu (ZDTP) a já začínal jako vedoucí referent odboru péče o majetek. V roce 1990 jsem sám do ZDTP nastou‑ pil a Karel mi dělal zástupce. S opravami zařízení pro těžbu, především s opra‑ vami převodových skříní měl ohromné zkušenosti. Neuznával tvrzení, že něco nejde, naopak úplně vždycky si se vším nějak poradil. Byl sice výbušné pova‑ hy, a tak různé drobné rozepře byly na denním pořádku, ale na druhou stranu to vytvářelo zdravé pracovní ovzduší. Vybavuji si, jak jsme bez jakýchkoli stře‑ disek konstruktérů a projektantů zvládli generální opravy zakladače ZP 6 600 nebo KU 800. 8. Za vrchol naší spolu‑ práce považuji transportní vůz TV 200, který jsme si sami vyrobili v dílnách na základě technické dokumentace, kterou nám zhotovili ve VÚHU v Mostě. Toto za‑ řízení se na DNT dodnes používá. Naše pracovní cesty se rozešly v roce 1994, kdy jsem z dílen přešel na pozici hlavní‑ ho mechanika DNT. Od té doby jsme se už nepotkávali tak často, většinou pak jen při nějakých průšvizích, jako napří‑ klad vyhození horní stavby zakladače z královského čepu a tak podobně. Milý Karle, k Tvému životnímu jubileu Ti přeji pevné zdraví a pohodu.“ Ke gratulaci se samozřejmě připojují také všichni bývalí kolegové z DNT. jubilanti Jubilanti skupiny SD (duben – červen) Pracovního jubilea dosahují v DB: 20 let Pavlíček Jiří Polenda Pavel Jüngling Tomáš Ponížil Ladislav Štolpa Jan Čavdarová Květoslava Ing. Bílý Ivan, Ph.D. Ing. Kadeřábek Tomáš Venclovský Roman Jůzová Martina Tymichová Pavla provozní elektrikář řidič velkostroje zámečník velkostroje provozní zámečník přestavbář PD vážná VO přípravy výroby technik PM – elektro hasič měřič měřič 30 let Polan Jiří Ferstel Pavel Syřiště Milan König Jan Hykl Vojtěch Vlček Milan Urbánek Miroslav Čumpelík Petr Walter Karel Valášek Zdeněk Archelaus Petr Šmrha Oldřich Aulický Rostislav Talac Miloslav Farár Josef Křížek Miloš vedoucí řidič velkostroje vedoucí řidič velkostroje řidič velkostroje vedoucí řidič velkostroje vedoucí řidič velkostroje mechanik úseku – strojní vedoucí řidič velkostroje operátor PD provozní zámečník elektrikář velkostroje řidič PVZ pradlař směnový inženýr řidič SMV hasič – velitel družstva hasič – velitel směny 40 let Dedecius Ladislav Civín Jiří Komůrka Jan provozní zámečník řidič velkostroje provozní zámečník Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD: PÚ – SJ PÚ – SS PÚ – SS PÚ – SS PÚ – SS PÚ – ÚU OPV OPM HZS OMG OMG PÚ – SJ PÚ – SJ PÚ – SJ PÚ – SJ PÚ – SJ PÚ – SJ PÚ – SS PÚ – SS PÚ – SS PÚ – TU PÚ – TU PÚ – ÚU Dispečink Dispečink HZS HZS PÚ – SS PÚ – TU PÚ – TU Pracovního jubilea dosahují v DNT: HORNICKÉ listy 2/2015 20 let Černý Jaromír Ing. Kukal Robert Kocourek Zdeněk klapkař VO řízení výroby hasič PÚ Lom Výroba ÚV 20 let Trunečková Lenka finanční referent OF Cabadajová Jaroslava sekretářka – asistentka úsek personální Špínová Lenka referent personálně mzdový OMPA 30 let Staňková Naděžda Kubátová Anna Šuchová Alena Egrtová Jana Ing. Hanuš Radek skladník skladník skladník administrativní pracovník specialista DtC Odbor nákupu Odbor nákupu Odbor nákupu Odbor IT Odbor investic Pracovního jubilea dosahují v PRODECO, a. s.: 20 let Blažejovský Jiří Hrbek Pavel Borovička Martin vývojový pracovník provozní zámečník mistr Obchod a inženýring PT PB 30 let Stará Milena Vondráček Stanislav Veselý Bohuslav Dřevěný Luboš referent obchodu vulkanizér mistr provozní zámečník Obchod a inženýring PB PB PB Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a. s.: 20 let Pospíšil Václav Bláha Jaroslav Třešňák Robert Havlíček Václav Matusz Štěpán řidič PS řidič PS řidič SMV řidič PS řidič PS 30 let Zázvorka Vlastimil Pokuta Jiří řidič SMV obsluha mycího tunelu DDMB DDMT AUT DDMB DDMB AUB AUT Pracovního jubilea dosahují v SD – Kolejová doprava, a. s.: 20 let Ing. Tyrpekl Eduard manažer útvaru contr. 30 let Kerpl Martin Dlask Josef opravář HKV vlak vedoucí – ved. pos. Správa PT PT Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování. Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb Němečtí horníci brání hnědé uhlí Z dílny spolkového ministra hospodářství vzešel v březnu návrh na zavedení zvláštního poplatku (Klimabeitrag), který má postihnout výrobu elektřiny zejména v hnědouhelných elektrárnách. Tento koncept zpochybňuje příspěvek jediného domácího energetického zdroje – německého hnědého uhlí – k bezpečnému zásobování elektřinou a navíc hrozí „sociálním blackoutem“ jak nazvali němečtí horníci nebezpečí ztráty mnoha tisíců pracovních míst v případě nového zdanění, které by urychlilo útlum uhelných elektráren i těžebních lokalit. V sobotu 25. dubna vyvrcholily pro‑ testy horníků z německých hnědouhel‑ ných revírů mohutnou demonstrací v Berlíně. Do jeho centra přišlo víc než 15 tisíc zaměstnanců celého energetic‑ kého sektoru (vypraveno sem bylo přes 270 autobusů, z toho 130 z porýnského hnědouhelného revíru). Mohutný prů‑ vod s mořem revírních, odborářských i obecních vlajek, oživený hlukem píšťal, trumpet a fanfár, se zastavil před budo‑ vou spolkového ministerstva hospodář‑ ství a potom již směřoval přímo k úřadu spolkové kancléřky Angely Merkelové. „Očekáváme, že ze stolu bude smeteno všechno, co by znamenalo konec těžby a výroby elektřiny z hnědého uhlí v Ně‑ mecku,“ prohlásil před demonstranty předseda odborového svazu hornictví, chemického a energetického průmys‑ lu IGBCE Michael Vassiliadis a pokra‑ čoval: „My jsme ti, kdo elektrizujeme Německo v noci i ve dne za každého počasí. A za svým slovem si stojíme. Ten kdo zatracuje hnědé uhlí, vypro‑ vokuje sociální blackout. A tím i náš budoucí odpor.“ Zvláštní poplatek by znamenal pro hnědouhelné elektrárny překročení eko‑ nomické únosnosti produkce a odsta‑ vování bloků, neboť by výrobu elektřiny zejména ve starších elektrárnách zatížil dodatečně až 20 eury navíc za každou tunu emitovaného CO2. Černouhelné elektrárny by byly tímto poplatkem na‑ opak zvýhodněny a postiženy by ne‑ byly ani elektrárny plynové. Je zcela jasné, že plánovaná regulace má po‑ škodit speciálně hnědé uhlí a není tedy ani technologicky neutrální ani férová, neboť hnědouhelné elektrárny své ev‑ ropské povinnosti z titulu emisí CO2 již v plném rozsahu plní. Odbory i firmy působící v hnědouhel‑ ném hornictví a energetice se obávají ztráty tisíců pracovních míst, protože nové zdanění by urychlilo útlum hnědo‑ uhelných elektráren i povrchových dolů, které dohromady tvoří jeden organický celek, navíc v regionech se specifickou monostrukturou. Důsledky by byly sku‑ tečně šokující – celkem by bylo ohro‑ ženo víc než 70 tisíc pracovních míst. Proto se k demonstraci v Berlíně přidali aktivně i starostové obcí sousedících s hnědouhelnými doly. Odboráři společně s představiteli německého hnědouhelného průmyslu (RWE Power, Vattenfall, MIBRAG) po‑ žadují stažení návrhu a poté vedení odborné a věcné diskuse o dalším zaručení trojího cíle energetické poli‑ tiky, tedy bezpečného, hospodárného a ekologicky přijatelného zásobování elektřinou. Požadují také právní a plá‑ novací jistoty pro podniky a ostatní dotčené subjekty a samozřejmě i jistá pracovní místa. Berlínská demonstrace se dočkala odpovědi již následující den. Spolkový ministr hospodářství a předseda SPD Sigmar Gabriel se vyjádřil k obavám a protestům horníků. Bránil sice svůj návrh na zavedení zvláštního poplatku, ale jde mu o to, aby se společně do‑ spělo k tvorbě nových pracovních míst a současně k ochraně klimatu, přičemž „obojí má stejnou důležitost“. Jeho slova „Nejde o žádný odklon od uhlí. Naopak: uhlí, a to i hnědé uhlí budeme ještě řadu let potřebovat“ si budou horníci dobře pamatovat. text: Tomáš Vrba foto: IGBCE 34/35 informace informace Česko má konečně novou Státní energetickou koncepci Po dlouhých letech nekonečných diskusí, vyčkávání, odkladů a neustálých změn máme od letošního 18. května aktualizovanou Státní energetickou koncepci (SEK) na příštích 25 let. Vláda se v tomto dokumentu snaží jasně argumentovat priority a strategické záměry státu v energetice a tím poskytnout v současném velmi dynamickém období určitou stabilitu jak investorům, tak občanům. Nová SEK předpovídá ve struktuře využívání primárních zdrojů růst podílu jaderného paliva a obnovitelných zdrojů (OZE) a stává se tak významným krokem k nízkouhlíkové energetice. Zda se tyto předpoklady naplní, ukáže teprve budoucnost. Energetický mix 2040 Energetické priority do roku 2040 Státní energetická koncepce identifi‑ kuje pět strategických priorit: 1. vyvážený energetický mix 2. úspory a energetická účinnost 3. infrastruktura a mezinárodní spolupráce 4. výzkum, vývoj, inovace 5. energetická bezpečnost 5 – 15 % Hlavním posláním SEK je přitom zajis‑ tit spolehlivou, bezpečnou a k životnímu prostředí šetrnou dodávku energie pro potřeby obyvatelstva a ekonomiky ČR, a to za přijatelné ceny za standardních podmínek. Současně musí být zabezpe‑ čeny nepřerušené dodávky i v krizových situacích, a to v nezbytném rozsahu. 18 – 25 % Energetický mix 2040 Česká energetika má být v roce 2040 bezpečná, cenově konkurenceschop‑ ná a udržitelná. Energetický mix výroby 46 – 58 % 11 – 21 % HORNICKÉ listy 2/2015 Vývoj a struktura primárních energetických zdrojů (údaje v PJ) 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 Černé uhlí 194,3 184,6 164,2 163,2 143,9 143,0 136,3 Hnědé uhlí 564,3 505,2 448,8 330,2 307,4 253,5 150,0 Zemní plyn 336,1 338,9 344,5 348,6 357,9 361,4 381,2 Ropa 378,4 385,8 374,2 366,8 348,7 326,2 301,5 Jaderné palivo 305,4 343,6 343,6 343,6 343,6 449,2 471,3 Elektřina (saldo) -53,8 -80,1 -58,9 -22,3 -11,9 -29,9 -13,3 Ostatní paliva 10,5 12,9 13,8 17,2 19,5 19,5 19,5 OZE a druhotné zdroje 119,1 161,4 195,6 223,9 247,5 273,7 299,8 1 854,3 1 852,3 1 825,7 1 771,1 1 756,5 1 796,6 1 746,36 CELKEM Zdroj: Státní energetická koncepce elektřiny má tvořit ze 46 až 58 % jádro, z 18 až 25 % OZE, hnědé a černé uhlí z 11 až 21 % a zemní plyn z 5 až 15 %. Ak‑ tualizovaná SEK přepokládá stagnující spotřebu energií, a to navzdory stoupa‑ jícímu odběru elektřiny, plynu a skupiny tzv. ostatních paliv (průmyslové a tuhé neobnovitelné odpady, degazační plyn). Ve struktuře primárních zdrojů má růst podíl OZE, jaderného paliva (je jmeno‑ váno mezi domácími zdroji za podmínky zajištění jeho dostatečných zásob), zem‑ ního plynu a uvedených ostatních paliv. Klesnou vyvážené přebytky elektřiny. Uhelná energetika a výroba tepla V současné době zajišťují uhelné zdro‑ je téměř 60 % elektřiny a velkou část vý‑ roby tepla. Domácí uhlí není v plné míře nahraditelné, a proto je nezbytné u exis‑ tujících velkých kondenzačních elektrá‑ ren využívat vysoce účinné technologie omezující emise do ovzduší. Bude za‑ vedena penalizace elektřiny vyrobené v nízkoúčinných blocích. Pokud by se stavěly případné nové uhelné bloky, pak jedině s orientací na vysoceúčinnou či kogenerační výrobu s minimální roční účinností 60 %. Podíl uhlí bude snižován v dlouhodobějším výhledu jen plynule a s co nejefektivnějším využitím zbýva‑ jících uhelných zásob. Aktualizovaná SEK v analytické čás‑ ti obsahuje 6 možných scénářů vývoje české energetiky, všechny počítají s na‑ rovnáním územně‑ekologického limitu těžby hnědého uhlí na lomu Bílina. Vláda by měla o limitech rozhodnout v rámci posuzování surovinové politiky státu, kdy se uvažuje se zajištěním dostateč‑ né dodávky hnědého uhlí pro potřeby teplárenských zdrojů s přednostním přístupem k palivu pouze v rozsahu vy‑ sokoúčinné kogenerační výroby oproti kondenzačním zdrojům. Domácí uhlí má tedy nadále tvořit rozhodující pali‑ vovou základnu pro teplárenské systé‑ my, samozřejmě s důrazem na postupný přechod od nevyhovujících zdrojů na účinnější nízkoemisní zdroje v souladu s aktuálním zněním zákona o ochraně ovzduší. Ovšem v oblasti decentrální výroby tepla, tedy v domácnostech, by mělo dojít k maximálnímu odklonu od využívání uhlí a k jeho náhradě zemním plynem, biomasou, elektroteplem z te‑ pelných čerpadel a solárními systémy již v horizontu roku 2020. text: Tomáš Vrba Lovec fosilních želv opět hlásí nález Je potěšitelné, že pracovníci DB si v báňském provozu pozorně všímají všeho kolem sebe a svých strojů. Díky nim se daří zachraňovat vzácné zkameněliny – svědky geologické minulosti Země. Pozoruhodný je i zatím poslední nález krunýře vzácné bahenní želvy starý přes 20 milionů let. Pro Tomáše Lipperta a jeho Cat 345 přitom nejde o první objev třetihorní zkameněliny. Na lomu Bílina pracuje na hydrau‑ lickém rýpadle Cat 345 pan Tomáš Lippert. Toho dnes už můžeme směle nazývat lovcem fosilních želv na Bí‑ linsku. Jeho první záchrannou akcí byl nález většího kusu bahenní želvy v roce 2008. Ve čtvrtek 9. dubna 2015 dopoledne, při začišťování hlavy uhel‑ né sloje u PD 174, upoutala jeho po‑ zornost oválná hnědá skvrna v šedém jílu připomínající želví krunýř. Přes ve‑ doucího výroby Viliama Štajgera byli vyrozuměni geologové z OMG, kteří dorazili na místo a tento významný nález skutečně potvrdili. Vrstva pevného jílu s hojnými zu‑ helnatělými stromy, kořeny a větvemi představuje původní povrch zanikající‑ ho rašeliniště a z ní pochází již několik nálezů želv, škeblí, vzácného hmyzu a celá řada rostlinných fosílií. Nově nalezená želva patří mezi ba‑ henní nebo suchozemské želvy. Její krunýř má délku kolem 40 cm a patří tak k těm větším exemplářům. Nález je významný především z toho důvodu, že bahenní želvy nejsou v naší pánvi tak časté. Častěji lze najít pozůstatky vodní želvy kožnatky rodu Trionyx, která do‑ dnes žije v bažinách Asie a Ameriky. Stáří nově objevené zkameněliny čítá kolem 20 milionů let, stejně jako u všech podobných otisků zvířat a rostlin, které se na šachtě nacházejí. Nálezy fosilních želv jsou v celé naší hnědouhelné pánvi poměrně vzácné, i když na Bílinsku se objevují častěji než na sousedních lo‑ kalitách. Důlní geologové mají ve sbírce již jedenáct exemplářů právě z oblasti Bílinska. Tato želva je v pořadí dvanáctá v naší sbírce geologického oddělení Dolu Bílina. Dostala jméno Emma. Ná‑ lezci Tomáši Lippertovi a rovněž Viliamu Štajgerovi patří naše poděkování. Moc si ceníme, že pracovníci DB jsou pozor‑ ní a všímaví a díky nim tak můžeme za‑ chránit některé velmi cenné přírodniny, které budou zkoumat paleontologové ještě za 100 dalších let. Osud nového nálezu bude přímo výstavní. Zcela ur‑ čitě bude otisk želvího krunýře po jeho řádném prozkoumání vystaven v ex‑ pozici některého z regionálních muzeí nebo se dokonce objeví v Národním muzeu v Praze. text a foto: Zdeněk Dvořák 36/37 informace informace Je tady nová vodácká sezona Sdružení pro Vltavu už řadu let usiluje o dobrou celoroční sjízdnost této řeky. Pro letošní sezonu se zaměřilo také na zlepšení bezpečnosti vodáků, kteří nyní získávají důležité informace o místě plavby prostřednictvím záchranného informačního systému. Mezi záslužné činnosti sdružení patří každoroční zbavování Vltavy od tun odpadků - letošní už 20. ročník Čištění Vltavy se uskuteční o víkendu 19. – 20. září a určitě se, stejně jako v minulých letech, zapojí i někteří zaměstnanci SD. Nejpopulárnějším a také již nejmasověj‑ ším se stává u nás vodácký sport v podo‑ bě amatérské vodní turistiky. Je jen málo lidí, kteří se ještě nikdy nevypravili na vodu a nesjeli si nějakou českou řeku, nebo alespoň malý kousek z ní. Naší nejoblíbe‑ nější, nejvíce využívanou, a tedy i značně zatíženou je řeka Vltava ve svém horním toku. Přehrada Lipno slibuje dostatečné zásoby vody i v době suchého léta a tím i dobrou celoroční sjízdnost řeky. V jižních Čechách, ve Vyšším Brodě v roce 1995 vzniklo Sdružení pro Vltavu, které je slo‑ žené z řad dobrovolníků z celé republiky. V rámci své činnosti se snaží zachovat a zlepšit jedinečnost této evropské krajiny a vytvářet podmínky pro rozvoj turistiky, sportů v přírodě a dalších rekreačních aktivit v souladu se zachováním přírod‑ ních a kulturních hodnot v oblasti Vltavy, konkrétně v úseku z Vyššího Brodu až do Boršova. HORNICKÉ listy 2/2015 Označení nástupních míst. Plovoucí bar. Pro letošní vodáckou sezonu připra‑ vili členové sdružení několik překvapení zlepšujících bezpečnost lidí na řece. V průběhu sezony na vodě dochází totiž k velmi vysokému procentu zranění vy‑ žadujících přítomnost zdravotníků, anebo i z důvodu kriminality zásah policie. Se záchrannými a bezpečnostními složkami a také za výrazné podpory z dotace Mini‑ sterstva pro místní rozvoj ČR se podařilo vytvořit v celém úseku řeky záchranný informační systém. Jedná se o plastové tabulky, které nesou informace důležité pro vodáky v případě zranění nebo krá‑ deže na řece, a také po vzoru NP Šumava označují tzv. trauma body. Obsahují číselné označení bodu a kilo‑ metráž řeky, důležitá telefonní čísla a hlav‑ ně i souřadnice GPS. Postiženému pak jen stačí telefonem nahlásit číslo bodu a břeh, na kterém se nachází. Složky se‑ známené se situací dle mapy tak ihned mohou vyrazit na konkrétní místo. Zkrátí se jim dojezdové časy, včetně bezradné‑ ho hledání cesty podél řeky apod. Tyto přístupové cesty byly rozděleny do ně‑ kolika kategorií – pro osobní auta, pro auta s vyšší světlou výškou (dodávky), pro terénní auta a pouze pro pěší. Každý vůz záchranné, policejní či hasičské služ‑ by je povinně vybaven mapou, kde jsou jednotlivé trauma body zaneseny. Nově letos každý zákazník obdrží od půjčovny kartičku s postupem první pomoci. V rámci další akce před zahájením vo‑ dácké sezony byly ve spolupráci s půjčov‑ nami lodí a obcemi dokončeny úpravy vstupů do řeky. Nově vznikla označení těchto bodů, která usnadní lepší orientaci vodákům i půjčovnám. Rovněž zlepší po stránce bezpečnosti nástupy a výstupy z řeky. Během roku 2014 byla projednána a připravena úprava jezu ve Vyšším Bro‑ dě tak, aby jeho „propustnost“ v průbě‑ hu vodácké sezony byla větší. Jedná se 38/39 o vybudování skluzu ve „šlajsně.“ Tato úprava se dokončovala ještě před zaháje‑ ním letošní vodácké sezony. Naopak úpra‑ va jezu v Boršově n. Vltavou v roce 2014 provedena nebyla z důvodu velké finanční náročnosti. Sdružení nyní jedná o mož‑ nosti výstavby lávky pro pěší a cyklisty v místě brodu mezi kempy v obci Branná. V posledních letech se na řece při stále se rozvíjející vodní turistice množí počet plovoucích barů (na vorech a pramicích), ze kterých je prodáván projíždějícím vo‑ dákům alkohol. V okolí barů zůstává velké množství odpadu, navíc nejsou dodržová‑ ny hygienické podmínky prodeje. Konzumace alkoholu přímo na řece zároveň znamená zvyšování bezpečnostních rizik. Po loňském semináři v Českém Krum‑ lově byl domluven jednotný postup proti těmto prodejům. Některé obce a města (Vyšší Brod, Rožmberk nad Vltavou) vy‑ daly tržní řády, ve kterých jsou přesně vymezena místa, kde je prodej mimo ka‑ menné obchody možný. Tím byl prodej na řece postaven mimo zákon a následně byly ve spolupráci se starosty měst, Policií ČR a Celní správou ČR zahájeny kontroly dodržování zmíněných tržních řádů. Vý‑ sledkem bylo uložení několika správních pokut. Tento postup je asi jediná funkční cesta jak zamezit nadměrné konzuma‑ ci alkoholu na řece. Pro dosažení ještě lepších výsledků by bylo dobré, kdyby i ostatní obce zavedly své přísnější tržní řády. V kontrolách se bude pokračovat. Sdružení pravidelně monitoruje stupeň znečištění řeky a vznik černých skládek po celém vymezeném úseku. Každoročně vždy počátkem září, po ukončení hlavní vodácké sezony, se provádí tradiční Čištění Vltavy. V roce 2014 proběhl již 20. ročník. Akce byla již tradičně organizová‑ na z tábořiště v Novém Spolí. Úsek Vltavy od Vyššího Brodu do Boršova nad Vltavou byl opět rozdělen na 12 dílčích úseků a ka‑ ždý se podrobil čištění po obou březích i v korytě. Dobrovolníci měli k dispozici vlastní rafty a lodě ze svých půjčoven, ně‑ kterým je bezplatně zapůjčila půjčovna INGE z Vyššího Brodu a půjčovna raftů a kanoí Pod Jezem z Rožmberka. Na tato plavidla byl sesbíraný odpad nakládán a odvážen k nejbližším kontejnerům nebo na sběrná místa. Odvoz odpadu, včetně zaplacení poplatků na skládkách, zajistili kromě obcí provozovatelé některých tá‑ bořišť a Povodí Vltavy. Čištění Vltavy se loni i přes nepřízni‑ vé počasí zúčastnilo 154 dobrovolníků. Dobrovolníci při čištění. Černá skládka ve Větřní. Státní podnik Povodí Vltavy vzhledem ke zkouškám turbín na VD Lipno nemohl snížit průtok vody v řece, proto bylo ten‑ tokrát čištění dna řeky poněkud obtížnější. Z přistavených 9 kontejnerů bylo téměř na‑ plněno 5, zbylé 4 byly naplněny do polo‑ viny a byla připravena k odvozu 1 skládka pytlů s odpadem v Boršově nad Vltavou. Celkem bylo naplněno asi 560 pytlů, pře‑ vážně drobným odpadem. Sesbíraného odpadu bylo méně než v minulém roce, více ho bylo jen v místech, kde během sezony kotvily plovoucí bary. Nejvíce od‑ padu se našlo pod Českým Krumlovem v úseku do Zlaté Koruny. Opět převažoval drobný odpad pocházející z loňské letní sezony na řece (plastové kelímky, zbytky oblečení, rozbité skleněné láhve, PET láh‑ ve, igelitové obaly, pivní plechovky a láhve, zbytky lodí) nad odpadem nevodáckým (staré plechy, vyřazené domácí spotře‑ biče, bojler, pneumatiky a další součásti aut), ačkoli se objevuje také každoročně. Tak jako v minulých letech přijeli čistit dobrovolníci z celé České republiky. Aktivně se zapojili i dobrovolníci z řad zaměstnanců Severočeských dolů, kterým za to patří velký dík. Akci podpořilo přes 40 sponzorů z regionu i ze vzdáleněj‑ ších míst, zejména provozovatelé tábořišť, restaurací a kiosků, cestovní kanceláře a půjčovny vodáckého a turistického vyba‑ vení. Pokud vám není prostředí našeho ži‑ vota lhostejné, je nutno radikálně řešit jeho zamoření odpady, které je každým rokem katastrofálnější a přerůstá do vskutku glo‑ bálních parametrů. Dokonce by se již dala dnešní doba označit za DOBU ODPADU. Rád bych vás v předstihu jménem Sdružení pro Vltavu pozval na 20. ročník Čištění Vltavy 2015, který se uskuteční o víkendu 19. – 20. září 2015 a sraz účast‑ níků je již v pátek večer v kempu Nové Spolí v Českém Krumlově. Užijte si pěkné léto. text a foto: Vladimír Bergerhof z historie těžby uhlí na Bílinsku Důl Františka (Franzisci) u Ledvic Další díl cyklu mapujícího historii těžby hnědého uhlí na Bílinsku nás seznámí s hlubinným dolem Františka, kde se v letech 1875 až 1941 vytěžilo zhruba 5,3 mil. t uhlí. Dnes jsou jeho důlní pole přesypána vnitřní výsypkou DB. Tento hlubinný důl s dlouhou a pes‑ trou historií býval na půl cesty mezi Ledvicemi a Lipticemi. Bylo to asi 800 metrů západně od městečka Ledvi‑ ce. Důl měl název Františka, německy Franzisci, ale v záznamech se vyskytuje i v podobě mužského rodu Franciscus či Franziskus. Dá se předpokládat, že bylo použito jméno z okruhu rodiny hraběte Valdštejna, totéž platí pro doly Antonie, Johan a Kristina. Na místě dolu byla již kolem roku 1857 udělena dvojitá důlní míra na malý důlní provoz, který patřil duchcovským Vald‑ štejnům. Ti zde provozovali celkem čtyři doly. V roce 1871 koupila důlní společ‑ nost Duchcovsko‑ podmokelská drá‑ ha, a. s. se sídlem v Teplicích celý důlní majetek Valdštejnů, který zahrnoval do‑ sluhující doly – Johana, Kristinu a An‑ tonii – mezi Ledvicemi a Duchcovem, včetně dolu Franzisci. Dolové pole bylo ohraničeno 6 dolovými mírami označe‑ nými Franzisci I až VI. Těžní jáma se strojovnou označena číslem popisným 109/II–III, stála na ka‑ tastrální parcele 170/2 obce Ledvice, vlečkové hospodářství se rozkládalo již Důl Františka u Ledvic kolem roku1900. HORNICKÉ listy 2/2015 Mapa z roku 1898 s pozicí dolu Františka u Ledvic. na katastru obce Liptice. Důlní společ‑ nost Duchcovsko‑podmokelská dráha důl modernizovala a těžbu uhlí započala kolem roku 1875, kdy se také stal jejím hlavním důlním provozem. V roce 1876 byl důl připojen 3 km dlouhou želez‑ niční vlečkou do zhlaví duchcovsko ‑liptického nákladního nádraží. Duchcovsko‑ podmokelská dráha prodala v roce 1916 celou tuto duchcov‑ skou část majetku s dolem Františka Mostecké uhelné společnosti. Nová společnost důl zmodernizovala a za‑ čala zavážet propadliny a nerovnosti terénu, vzniklé starým dolováním, uhel‑ ným mourem a rubat zbytkové pilíře zmíněných tří již zrušených dolů. Od dolu Františka vedla zpět do starých valdštejnských dolů na severu úzko‑ kolejná dráha. Za první světové války 40/41 se dobývání uhlí provádělo povrchově i hlubinně. Povrchově byla dobývána uhelná sloj o mocnosti 3,5 – 20 m a hlu‑ binně byla dobývána o mocnosti 18 m. Hlubinná těžba představovala kolem 70 % a povrchová těžba zbývajících 30 %. Od roku 1930 byla těžba uhlí pro‑ vozována již jen hlubinným způsobem. Dolové pole bylo rozčleněno na re‑ víry A, B, C, D, E, F a H, a po připojení k Mostecké uhelné společnosti byly zprovozněny ještě revíry Severní, Ji‑ hovýchodní a Jižní. Těžní jáma měla ohlubeň na 209,5 m nadmořské výšky, hloubku 81 m a rozražená tři těžební pa‑ tra: svrchní, střední a spodní. Nad jámou nebyla klasická těžní věž, ale vše bylo zkonstruováno ve zděné budově těžní jámy, která byla dlouhé roky označena číslem šest, jako pořadí šestého dolu společnosti Duchcovsko‑podmokelské dráhy. Dobývalo se komorováním na zával se spouštěním stropů pomocí záseků a střelné práce. Doprava pod zemí byla obstarávána převážně koňmi. K větrání hlubinného provozu sloužilo asi 6 větracích jam s hloubkami od 30 do 70 m. Severně od povrchového are‑ álu dolu byla provozována halda hlušiny. Na druhé straně, jižní, byla v provozu malá pískovna. Stav osazenstva dolu činil kolem 200 horníků a roční prů‑ měrný výkon kolem 80 až 100 tisíc tun uhlí. Na dole pracovalo velké množství českých horníků a také nálada mužstva byla často revoluční, proto se na dole hojně stávkovalo. Areál dolu v době bourání před postupem lomu Jirásek v roce 1969. Dobové razítko. Dolové pole bylo v oblasti výskytu nebezpečných kuřavek, tedy jemno‑ zrnných písků obohacených vodou a plynem. 28. února roku 1897 došlo k velkému průvalu kuřavky ve čtyřech porubních komorách, který vymáčkl Letecký snímek z roku 2014 s pozicí hlubinného dolu Františka v dnešní terénní situaci. hrázové dveře. V severozápadním okraji dolového pole byly na povrchu dlouhou dobu patrné rozsáhlé propady. K podobnému průvalu kuřavky došlo 13. října roku 1899. Kuřavka zahrozila ještě 12. listopadu 1899, kdy na povrchu vznikla také velká propadlina. Naštěstí žádný z těchto průvalů vodní kuřavky si nevzal lidské oběti. Jiné neštěstí se událo na jaře 4. února roku 1909, kdy při prudkém tání sněhu nastaly rozsáhlé záplavy okolních dolů a lomů. Do Fran‑ tišky pronikla voda také a utopili se dva důlní koně. Neklidný podzim roku 1938 přinesl radikální změnu v severočeském hor‑ nictví. Postupně vznikal jeden uhelný revír pod hlavičkou firmy SUBAG (Su‑ dentenländische Bergbau A.G.), která patřila Hermannu Göringovi, a nastalo období velkého rabování přírodních zá‑ sob surovin pro válečné účely. Těžby ve válečných letech 1939 až 1941 dosaho‑ valy ročně 150 až skoro 200 tisíc tun. 10. října 1941 byla těžba dolu Františka zastavena a podzemní štolou byl spojen s dolem Konrad Henlein v Břešťanech. Za 66 let provozu důl Františka v Ledvi‑ cích vytěžil odhadem 5,3 milionu tun uhlí. Povrchové zařízení dolu bylo zlikvido‑ váno před postupem lomu Jirásek ko‑ lem roku 1969. Dnes je území bývalého dolu Františka přesypáno vnitřní výsyp‑ kou lomu Bílina a zčásti rekultivováno. text: Zdeněk Dvořák foto: archiv OMG DB tip na výlet Hřeben Rychlebských hor. HORNICKÉ listy 2/2015 Javornicko: nádherná příroda, moře borůvek i cyklostezek Ještě jste nebyli v Javorníku, v Rychlebských horách či Jeseníkách? Napravte to třeba letošní týdenní dovolenou. Objevíte trochu zapomenutý kout naší země, plný táhlých horských svahů s tichými lesy, chytrých cyklostezek, rozhleden do čisté přírodní krajiny, vesnických samot a borůvek. V dnešním tipu na výlet, či spíše na malou dovolenou, vám dáme poznat kousek trochu vzdálenějšího Česka. Pro inspi‑ raci s námi navštivte Javorník a jeho okolí. Skutečnost, že doporučená cesta z Prahy vede částečně přes polské území, napovídá, že pojedeme daleko. Město Javorník se nachází na severní Moravě, nad lázněmi Jeseník. V této části svahy Jese‑ níků spadají do roviny, která se pak dál táhne celým Polskem a končí u Baltského moře. Část našeho území je ohraničena hřebenem Rychlebských hor. Přestože se jedná o místo od‑ lehlé, není problém najít ubytování, a to buď v Javorníku, nebo v okolí Rychlebských cyklostezek. Právě tyto cyklostezky se staly skutečným fenoménem, který kraluje v lesích nad obcí Černá Voda. Pokud se ubytujete v oblasti Černé Vody, budete mít tyto cyklostezky za zády a současně možnost vyrazit do Jeseníků i do Rychlebských hor. Určitě cyklostezky vyzkoušejte a začně‑ te nejprve tratí Trail podél Černého potoka, která je opravdu Lázně Karlova Studánka. 42/43 vhodná pro celou rodinu. Určitě nesedíte na kole poprvé a jistě nemáte problémy s rovnováhou, takže si horskou jízdu skutečně užijete. Trasa vede doslova podél Černého potoka, tedy bez prud‑ kých sjezdů. Stezka končí v městečku Vidnava. Po obědě se můžete vrátit po zelené značce – Trailem Lesů ČR - ko‑ lem geologického útvaru Venušiny misky. Že jste o nich zatím neslyšeli? Zajděte si do informačního střediska Rychleb‑ ských stezek, podrobně vám vše vysvětlí a poradí, kde pokračovat a jak je která část sítě cyklostezek obtížná. Skvěle si můžete užít třeba Trail Dr. Wiessnera a navazující Superflow. V dalších dnech pak podniknete pří‑ mo z místa ubytování výlet na hřeben Rychlebských hor. Je to jedno z nejo‑ puštěnějších pohoří u nás, nikde žádná chata, zato borůvek spousta. Dokonce existuje i „borůvková“ rozhledna. Vyra‑ zíme z Žulové po modré značce nebo také cyklotrase 6171 k vodopádům Stříbrného potoka. Po lesní asfaltce pokračujeme pod hřebenem pohoří, lesní cestu lemují borůvky. Přijedeme do místa bývalé vesnice Hraničky; její pohnutý osud je popsán na informačních panelech. Sjedeme do Vojtovic, ve Sko‑ rošicích se zastavíme na oběd a přes Žu‑ lovou pokračujeme do místa ubytování. Jiný cyklovýlet začíná v Javorníku, kam dojedeme autem nebo vlakem. V městě Javorník se zdržíme jindy, a tak rovnou pokračujeme dále po modré značce z náměstí do Račího údolí, kde se nabízí také jedna z možností ubytování. Račím údolím pak stále po asfaltce, na cyklo‑ trasu 6044, držíme se hřebene pohoří Pod rozhlednou Borůvková hora. Vchod do dolu na zlato. Důlní vláček. a neklesáme. Po několika kilometrech přijedeme na hraniční přechod Travná. Asi kilometr před ním je obchod, kde se dá zakoupit potřebné občerstvení. Před přechodem uhneme na cyklotrasu 6222, která nás zavede na rozhlednu Borůvková hora. Stavba zaujme skvě‑ lou architekturou a úžasným kruhovým rozhledem. Praděd i Kralický Sněžník jsou skoro na dosah, stejně jako dálky polských rovin. V neposlední řadě potěší skvělá klobása z bufetu. Cesta zpět vede kousek po stejné cestě a pak dlouhým sjezdem po trase 6044 do Javorníku. Samostatnou kapitolou je návštěva zámku Janský vršek v Javorníku. Určitě ho nevynechejte. Oslní krásně oprave‑ nou fasádou i tím, že stojí skutečně na vršku. A uvnitř čeká překvapení. Po‑ slední zámečtí obyvatelé odešli v září roku 1984. Ano je to tak, zámek užívala církev. Interiéry má původní, odpovída‑ jící počátku minulého století a zajímavé jsou například i původní rozvody plynu na svícení. V případě deštivého počasí si udělejte výlet do Polska, ne na nákupy, ale do zla‑ tého dolu. Autem zajeďte do Javorníku, pokračujte přes Bílou Vodu s klášterem, kde byli internováni církevní hodnostá‑ ři, na stejnojmenný hraniční přechod Bílá Voda. Po úzké cestě se napojíte na hlavní cestu v Polsku a sjedete do obce Złoty Stok (původně staré hornické osady), kde po levé straně je odbočka ke zlatému dolu. Důl je poměrně známý, nechybí velká parkoviště, prohlídka je velmi zajímavá. Určitě se nebudete nu‑ dit, sklouznete se po skluzavce, uvidíte podzemní vodopád a na závěr se svezete vláčkem. U vstupu chtějte českého prů‑ vodce, mají tam dva a výklad si užijete. A ještě poslední tip na závěr: Zajeďte si do Karlovy Studánky, projděte údolím Bílé Opavy a vystoupejte na Praděd. To všechno co jsme popsali, se dá stih‑ nout za jeden týden vskutku pohodové dovolené. Tak tedy hezkou a vydařenou dovole‑ nou v Česku! text a foto: Jan Říha tip na výlet Boloňa HORNICKÉ listy 2/2015 stále oplývá pravou italskou atmosférou Zatímco v Římě, Benátkách či Floren‑ cii se tisícové davy turistů staly každo‑ denním koloritem a střed těchto měst připomíná masovou továrnu na cestovní ruch, v Boloni ve středověkých kulisách tepe ryze současný běžný život zdejších obyvatel nepodléhajících diktátu turismu. Tady se zkrátka žije po italsku. Zhruba 400tisícová Boloňa je důležitým hlavním městem regionu Emilia‑Romagna ve střední Itálii. Tento kraj je navzdory globalizaci stále jakousi výkladní skříní italského zemědělství a tradiční gast‑ ronomie. Ne náhodou odtud pocházejí celosvětově proslulé produkty – parmská šunka, mortadela, parmazán. A proto ne‑ překvapí, že zde stále početně převažují vepři nad lidmi. Tak jako všude v Itálii i v Boloni najdeme nekonečnou řadu ar‑ chitektonických památek sahající od stře‑ dověku přes renesanci až po baroko. Díky univerzitě a řadě úřadů je střed města permanentně živý. Navíc v nekonečných podloubích (v celkové délce 30 km) jsou stovky restaurací nejrůznějších kategorií, které ale spojuje podávání těch nejlepších italských jídel, vín a zmrzliny. Boloňa platí za kolébku evropské vzdě‑ lanosti. Už v roce 1088 zde byla založena univerzita (u nás v Praze až bezmála o tři století později v roce 1348). Dodnes patří boloňská univerzita k nejprestižnějším v Evropě. Celkem 23 fakult navštěvuje zhruba 100 tisíc studentů. Historií to dýchá téměř v každé části rozlehlé památkové rezervace (142 ha). Mezi architektonickými skvosty jsou jed‑ noznačně největší a tedy nepřehlédnutel‑ né dvě věže – due torri - s nebetyčnou výškou 96 a 50 m. Věže původně sloužily obranným účelům a pocházejí z 12. století, kdy v Boloni probíhaly líté boje mezi zne‑ přátelenými vlivnými měšťanskými rody. Stinnou událostí v novodobé boloňské historii je pak masakr na zdejším nádraží, kde v roce 1980 následkům pumového útoku podlehlo 85 nevinných lidí. Podle několikaletého vyšetřování stála za nej‑ větším teroristickým útokem v Itálii neo‑ fašistická skupina NAR. text a foto: Tomáš Vrba Nekonečná podloubí Úkryt před deštěm i sluníčkem nabízí více než 30 km podloubí protínajících snad všechny dlážděné středověké ulice. V parném i mokrém počasí se tak můžete klidně procházet a prohlížet si a navštěvovat kavárny, zmrzlinárny, sýrárny či uzenářství. Všude nabízejí ty nejlepší italské pochoutky. Ducati – motocyklová vášeň z Boloně V roce 1926 zde začali v suterénu rodinné vily bratři Ducatiové vyrábět proslulé motocykly. Legendární motorky včetně těch vítězných ze sérií MotoGP jsou připraveny na obdiv návštěvníků v muzeu nacházejícím se přímo vedle výrobní haly ve čtvrti Borgo Panigale. Podobně jako řada významných italských firem se i Ducati potýkala s krizí a od roku 2012 je v německých rukách, konkrétně jako součást automobilky Audi z koncernu VW. Středověký Manhattan 44/45 Věže připomínající mrakodrapy tvořily charakteristické boloňské panorama už ve 12. a 13 století, kdy jich zde bylo dohromady 180. Vlivem pozdějších demolic a špatné statiky drtivá většina dlouho nevydržela. Dnes jich v Boloni napočítáme jen 20. Nejstarší univerzita Studenti obohacují ducha Boloni více než devět století. Vysoký kredit si Alma Mater Studiorum Università di Bologna drží dodnes. Aktivně se podílí na mezinárodní vědecké spolupráci studentů a na ovlivňování evropské vzdělávací politiky. Původní sídlo univerzity v Palazzo Archiginnasio je přístupné veřejnosti. Due torri Symbolem města jsou dvě těsně sousedící věže. Vyšší měří 96 m, menší pak zhruba polovinu. Ale vždy tomu tak nebylo. Po dokončení byly obě věže zhruba stejně vysoké, ale jedné se začala nebezpečně naklánět špička, proto byla neprodleně ubourána. Nejvyšší věž ve městě je přístupná a nabízí nejkrásnější výhled na město. Tortellini Bolognese Tortellini – těstoviny ve tvaru malých koláčků či spíše prstýnků pocházejí právě z Boloně. Traduje se, že je poprvé připravil jeden zdejší hostinský, když klíčovou dírkou tajně zahlédl vzor – úchvatný pupík Lukrécie Borgie. Od té doby se plní obvykle mletým vepřovým s mortadelou a parmazánem. Výborně chutná také boloňské ragú s těstovinami tagliatelle. Boloňské špagety tady zato vůbec neznají. Jde o mýtus mezinárodní gastronomie, který s Boloní nemá nic společného. hobby je víc než hra Automobilové lásky Leopolda Zelenky HORNICKÉ listy 2/2015 Být tak automobilovým závodníkem! To je sen snad každého kluka. Leopold Zelenka patří k těm šťastným, kterým bylo dáno si takové přání splnit a skutečně jezdit soutěže. Paralelně s úspěšným více než 40letým působením na DNT se odvíjela i závodnická kariéra řidiče soutěžních škodovek kategorie A2. Celoživotní láska k autům trvá i v důchodovém věku. Pro radost si pan Zelenka pořídil legendární „erko“ Š 110 R Coupé. Jak se člověk stane závodníkem? Motorismus jsem měl rád odjakživa. Můj strýc závodil na motorce Čezeta. Jako kluk jsem s ním často jezdil na závody a nasával tu nenapodobitelnou atmosféru a vůni benzínu. Vždycky mě prostředí závodů silně přitahovalo. Na přelomu 70. a 80. let nebyla jiná možnost, jak se účastnit motoristických závodů než jako člen Svazarmu, tehdejšího Svazu pro spolupráci s armádou. Pod jeho hlavičku tehdy spadali všichni sportovní jezdci. Ještě předtím, než jsem se mohl aktivně zapojit do závodů, bylo nutné absolvovat branně orientační soutěže, kde se měřily i rychlostní limity, ale jen v rámci běžného silničního provozu. Nezbytnou podmín‑ kou bylo také vlastní auto, to si musel každý závodník pořídit za své. Tehdy samozřejmě žádné odměny za umístění nebo startovné neexistovaly, takže vše šlo z našich našetřených peněz. Moji závod‑ nickou kariéru za volantem škodo‑ vek paradoxně odstartoval starý volkswagen, který jsem dostal od maminky a mohl tak upravit naši do té doby rodinnou Škodu 110 pro automobilové soutěže, které jsem jezdil pod hlavičkou svazarmovského automoto‑ klubu Březno. V jaké závodní kategorii jste soutěžil? Šlo o skupinu A2 do 1300 cm3. Ročně jsem absolvoval zhruba 10 závodů. Jezdil jsem rallye i závody do vrchu. V posádce upravené Škody 120 S Rallye se mnou začínal jako navigátor kamarád Ivan Bej‑ ček, který také svého času pracoval na DNT. Později se na sedadle spolujezdce vystřídalo dalších pět „kopilotů“. Můžete popsat vaše závodní auto? Typ Škoda 120 S vycházel ze 110, ale náporový chladič se přestěhoval do před‑ ního zavazadlového prostoru. Díky úpra‑ vám s výměnou karburátoru a speciální hlavě jsme měli vyšší výkon – z původních 1100 se tak vytáhl na 1220 cm3 a dvojná‑ sobně se zvýšily maximální otáčky, což znamenalo nárůst z 50 na 90 koní. Kro‑ mě motoru jsme pro maximální snížení hmotnosti upravovali i další části auta. Samozřejmostí byl ochranný vnitřní rám. Zapracovali jsme také na podvozku, auto mělo širší pneumatiky a řadu dalších specifikací odlišných od běžné produkce. Poz‑ ději jsem seděl za vo‑ lantem upravené Kolik let jste se automobilovému sportu věnoval? Aktivně jsem jezdil v letech 1980 až 1993 a předtím několik let zmiňované ori‑ entační soutěže. Samozřejmě naše auta měla slabší výkon a jednodušší techniku než oficiální závodní a tovární týmy. Proto nás těšilo, když jsme byli schopni srovnání se skutečnými profíky, jako byli například Pavel Sibera, Vladimír Berger, nebo tehdy začínající Emil Triner. Důležitá pro nás byla možnost vyřádit se s autem na uzavřené trati a užít trochu toho motoristického adrenalinu. Jak se vám dařilo skloubit zaměstnání, rodinu a závody? Samozřejmě bez podpory rodiny by to nešlo. Místo trávení víkendů na chalupě jsem jezdil po závodech. Navíc se často stávalo, že jsem měl přes zimu doma v kuchyni rozebranou převodov‑ ku nebo motor a dělal na nich úpravy pro příští sezonu. Na DNT jsem pracoval od roku 1970, kdy jsem začínal jako směnový technik na Merkuru a řadu let – až do loňského odchodu do důchodu - pak byl techni‑ kem péče o majetek. Na šachtě vycházeli mému koníčku maximálně vstříc. Kromě pomoci od kolegů v dílnách se mi dostá‑ valo i symbolické finanční podpory. Naše auto pak zdobilo logo DNT. Pamatuji si, že jeden čas jsme měli na kapotě moto‑ ru dokonce vyvedený náborový inzerát s dost dlouhým seznamem profesí, o jaké je na šachtě zájem. Proč jste závodní kariéru ukončil? Důvodů bylo víc. Od skokového zdra‑ žení benzínu až po přibývající věk. Přišlo i několik havárií, to jsme pak museli auto stavět úplně znova. Také jsem po ztrátě manželky začal daleko víc vnímat pocit hmotné i časové zodpovědnosti za své dospívající dcery, a tak jsem v roce 1993 závodění nechal. Stěny vaší garáže zdobí vítězné věnce, dobové plakáty nejrůznějších sportovních podniků, kterých jste se kdysi účastnil, ale hlavně v ní stojí krásné červené kupé Škoda 110 R. Z toho lze usuzovat, že váš pozitivní vztah k autům stále trvá. Co vás přimělo pořídit si legendární erko, které nedávno vybrali čtenáři Světa motorů za nejkrásnější české auto v historii automobilismu? I když jsem soutěžil se Škodou 120 S a 120 LS, vždy jsem obdivoval skutečně závodní Š 130 RS, která byla jedním z nejúspěšnějších závodních aut z Boleslavi a představovala soutěžáckou odvozeninu Š 110 R. Když se po ukon‑ čení závodní kariéry naskytla možnost si jedno relativně zachovalé erko koupit, neváhal jsem. Navíc jsem měl v garáži spoustu náhradních dílů ještě ze svých závodních aut. A taky mě neopouští vá‑ šeň pořád s auty něco dělat. Na erku jsem si upravil třeba hlavu motoru, tlu‑ miče, a to ani nemluvím o výměně zko‑ rodovaných částí karosérie. Moje Škoda 110 R je z roku 1980 – tedy posledního roku výroby tohoto škodováckého kupé. Z dnešního pohledu neoplývá žádným závratným výkonem, maximálně uhání hodně udýchaných 145 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h zabere poměrně dlou‑ hých 19 vteřin. To vše ale moje erko vyna‑ hrazuje šmrncem se splývavou zádí nebo bezrámovými okny. Za volantem erka si i v naší uspěchané době vybavuji krásné motoristické zážitky svého mládí a tváře řady mých motoristických kamarádů. text a foto: Tomáš Vrba 46/47 Škody 120 LS v homologované úpravě od Metalexu. SK pěší a vysokohorské turistiky Severočeské doly srdečně zvou kolegy a širokou veřejnost na 15. ročník turistického pochodu MEMORIÁL Vítězslava Kremláčka v sobotu 18. července 2015 Sraz účastníků v restauraci U Sucháčů (na autobusovém nádraží) v Klášterci nad Ohří mezi 7.00 a 9.00 hodinou. Na tomto místě bude také cíl letošního pochodu. TRASY: 10, 24 a 32 km (popis trasy obdrží každý účastník při startu) Trasa 10 km – Petlery, Útočiště, Průsek, Klášterec zámek Trasa 24 km – Klášterec zámek, Průsek, Měděnec, Kamenné, Údolíčko, Perštejn, Lužný, Černýš, Klášterec zámek Trasa 32 km – Petlery, Útočiště, Průsek, Měděnec, Horní Halže, Mítinka, Rájov, Perštejn, Lužný, Černýš, Klášterec zámek Odměnou pro všechny účastníky bude pamětní list, malé občerstvení, suvenýr a především krásné zážitky. Informace: ředitel pochodu Michal Franko, tel. 702 208 458
