Hejčínské OKO - Farnost Olomouc Hejčín

Hejčínské OKO - Farnost Olomouc Hejčín

Hejčínské OKO
Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně
KVĚTEN 2016
Letošní duchovní obnova farnosti byla zakončena
poutí ke Svaté bráně v katedrále
Úvodní
slovo
Na přelomu měsíce dubna a května proběhla v hejčínském
kostele pod vedením otce Norberta Žušky duchovní obnova na
téma Tvář milosrdenství. Přednášky a kázání, jež zazněly, si
můžete poslechnout na webu farnosti. Z řady myšlenek, které
byly řečeny během obnovy, připomenu několik, které se týkají
komunikace a vycházení s lidmi ať doma, v práci, na ulici.
V konfliktech a sporech nám naše tělo (rozum, vůle, emoce)
a také pokušitel nenabízí jako řešení situace odpuštění a milosrdenství. U Ježíše rozhodně nenajdeme spojence pro naše neodpuštění. Ježíš nám do rukou nedává meč k odstranění protivných a nepříjemných lidí z cesty, ale odpuštění, abychom nalezli pokoj a štěstí. Žít Ježíšův nárok „Buďte milosrdní jako Otec“ je
možné jen skrze Ducha Svatého.
Letnice, seslání Ducha Svatého, letos vycházejí uprostřed
května. Připravujeme se na ně devítidenní svatodušní novénou,
kdy podle příkladu apoštolů a Panny Marie očekáváme v modlitbě Utěšitele a Přímluvce, kterého nám Ježíš slíbil v Duchu
Svatém. Událost seslání Ducha Božího bude znovu připomenuta v naší farnosti na začátku června, kdy v neděli 5. června
v hejčínském kostele bude po sedmi letech probíhat udělování svátosti biřmování. Věrně a vytrvale se modleme, aby Duch
Boží vyprahlá srdce svlažil, raněná uzdravil a studená zapálil.
P. Marian
2
Svatý
rok milosrdenství
BULA MISERICORDIAE VULTUS (TVÁŘ MILOSRDENSTVÍ), KTEROU PAPEŽ FRANTIŠEK VYHLÁSIL MIMOŘÁDNÝ SVATÝ ROK MILOSRDENSTVÍ (6)
15. Ve Svatém roce můžeme učinit
zkušenost otevřenosti srdce vůči těm,
kdo žijí na nejbeznadějnějších existenciálních periferiích, jež vytváří moderní svět často dramatickým způsobem.
Kolik je v dnešním světě ošidných
a bolestných situací! Kolik zranění na
těle nese množství těch, kdo nemají hlas, protože jejich volání zesláblo či
zaniklo v důsledku lhostejnosti bohatých národů. Při tomto jubileu bude církev ještě více vyzývána, aby hojila tato
zranění, aby poskytovala úlevu olejem útěchy, aby obvazovala
milosrdenstvím a léčila nezbytnou solidaritou a pozorností. Neupadejme do lhostejnosti, která ubíjí, do zvykovosti, která uspává duši a brání objevovat novost, a do cynismu, který ničí. Otevřeme své oči a pohleďme na bídu světa, na rány tolika bratří
a sester zbavených důstojnosti a nechme se vyprovokovat jejich
voláním o pomoc a slyšme ho. Ať naše ruce stisknou jejich ruce.
Přitáhněme je k sobě, aby pocítili vroucnost naší přítomnosti,
našeho přátelství a bratrství. Jejich křik ať je i náš, abychom tak
společně mohli prolomit bariéru lhostejnosti, která často suverénně kraluje, aby zakrývala pokrytectví a egoismus.
3
Vroucně si přeji, aby křesťanský lid během jubilea přemýšlel
o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství. To bude
způsob, jak probouzet naše svědomí často ukolébané tváří
v tvář dramatu chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, kde jsou chudí upřednostňováni díky Božímu milosrdenství.
Ježíšovo kázání nám předkládá tyto skutky milosrdenství, abychom si dokázali uvědomit, zda žijeme jako jeho učedníci, či nikoli. Objevme znovu skutky tělesného milosrdenství: dát najíst hladovému a napojit žíznivého; odívat toho, kdo nemá co na
sebe; přijímat cizince; pomáhat nemocným; navštěvovat vězněné; pohřbívat mrtvé. A nezapomínejme na skutky duchovního
milosrdenství: radit pochybujícím; vyučovat nevědomé; napomínat hříšníky; těšit sklíčené; odpouštět urážky; trpělivě snášet
obtížné lidi; modlit se k Bohu za živé i mrtvé.
Nemůžeme utéci před Pánovými slovy, podle nichž budeme
souzeni za to, zda dáme najíst hladovému a napít žíznivému;
zda přijmeme cizince a oblečeme toho, kdo nemá co na sebe;
zda budeme mít čas být s tím, kdo je nemocný a ve vězení
(srov. Mt 25,31–45). Stejně tak budeme tázáni, zda jsme pomáhali vyvádět z pochybností, které uvádějí do strachu a často jsou zdrojem osamocení; zda jsme uměli přemáhat nevědomost, v níž žijí miliony lidí, zejména děti, kterým se nedostává
pomoci, aby mohly vyváznout z chudoby; zda jsme byli nablízku tomu, kdo je osamocen a sklíčen; zda jsme odpustili tomu,
kdo nás uráží, a odmítli každou formu zášti a nenávisti vedoucí k násilí; zda jsme byli trpěliví podle příkladu Boha, který má
s námi trpělivost; a nakonec zda jsme Pánu v modlitbě svěřovali svoje bratry a sestry. V každém z těchto „nejmenších“ je přítomen sám Kristus. Jeho tělo se stává znovu viditelným jako tělo,
které je zmučené, bolavé, zbité, podvyživené a na útěku... abychom jej rozpoznali, dotýkali se jej a poskytovali mu péči. Neza4
pomeňme na slova svatého Jana od Kříže: „Na sklonku života
budeme souzeni podle lásky.“1
16. V Lukášově evangeliu máme další důležitý aspekt, jak
prožívat s vírou toto jubileum. Evangelista vypráví, jak se Ježíš po návratu do Nazareta vydal podle svého zvyku do synagogy. Vyzvali jej, aby přečetl Písmo a komentoval jej. Šlo o pasáž z proroka Izaiáše, kde stojí: „Duch Páně je nade mnou,
protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou
zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým
propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.“ (Iz 61,1–2) „Milostivé léto“ Páně je tím, co toužíme prožívat. Tento Svatý rok s sebou přináší bohatství Ježíšova poslání, které zní v prorokových slovech: přinášet slovem i činem
útěchu chudým, oznamovat osvobození těm, kdo jsou uvězněni v nových formách nevolnictví moderní společnosti, navracet
zrak tomu, kdo už nevidí, protože se stáhl sám do sebe, a navracet důstojnost tomu, kdo ji postrádá. Ježíšovo kázání se znovu stává viditelným v odpovědích víry, které jsou křesťané povoláni dávat svým svědectvím. Ať nás provázejí apoštolova slova:
„Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.“ (Řím 12,8)
Srov. Krátké spisy a korespondence, 59. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998, str. 73.
1
Duchovní
obnova farnosti
O víkendu 29. dubna až 1. května byla hejčínská farnost zásluhou Boží a prostřednictvím otce Norberta Žušky plná milosrdenství. Stalo se tak v rámci duchovní obnovy farnosti.
5
Hned v první přednášce zazněla velmi inspirativní myšlenka, která se jednoho ze zúčastněných dotkla natolik, že neodolal a ovoce svého duchovního rozvažování se odvažuje předložit ostatním farníkům…
***
Žalm Božího milosrdenství
I.
Trojjediný Bůh je věčný – jeho milosrdenství trvá na věky. / On
stvořil nebe i zemi a vše, co je na nich – jeho milosrdenství trvá
na věky. / Stvořil člověka jako svůj obraz – jeho milosrdenství
trvá na věky. / Dal člověku nesmrtelnou duši a rozum – jeho milosrdenství trvá na věky. / Když člověk poprvé zhřešil, slíbil mu
Vykupitele – jeho milosrdenství trvá na věky. / Bůh vede svůj lid
a zachraňuje ho z rukou nepřátel – jeho milosrdenství trvá na
věky. / Vychovává člověka, aby Mu bezmezně důvěřoval a miloval Ho – jeho milosrdenství trvá na věky. / Bůh ukazuje člověku cestu ke spáse a dává mu Desatero – jeho milosrdenství trvá
na věky. / Ve svůj čas si vybírá svatou Pannu, která počne Spasitele – jeho milosrdenství trvá na věky. / Maria se stává zářící Jitřenkou spásy – jeho milosrdenství trvá na věky. / Bůh Otec
svěřuje svého Syna do péče pěstouna Josefa – jeho milosrdenství trvá na věky. / Tři roky stačily Božímu Synu, aby obrátil srdce mnohých lidí – jeho milosrdenství trvá na věky. / Dříve, než
Boží Syn musel trpět, ustanovil Eucharistii, zdroj duchovní síly
– jeho milosrdenství trvá na věky. / Od té doby, kdo s vírou jí
a pije jeho Tělo a Krev, má život věčný – jeho milosrdenství trvá
na věky. / Boží láska šla až do krajnosti a nechala se přibít na
kříž – jeho milosrdenství trvá na věky. / Bůh je však Vítěz nad
hříchem i smrtí a třetího dne vstává z mrtvých – jeho milosrden6
ství trvá na věky. / Tak završuje dílo spásy – jeho milosrdenství
trvá na věky. / Ďábel se však nevzdává a boj o lidské duše trvá
až do konce světa – jeho milosrdenství trvá na věky. / Ten, kdo
obstojí, získá život věčný – jeho milosrdenství trvá na věky.
II.
I když mnozí odmítají věřit v jediného Boha ve třech osobách
Otce, Syna a Ducha Svatého – jeho milosrdenství trvá na věky. /
I když má člověk výhrady proti řádu Božímu – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když nenávist vůči druhému člověku vládne v lidských srdcích – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když
lidská nerozumnost ničí duši – jeho milosrdenství trvá na věky. /
I když je Ježíš Kristus, Syn Boží a Vykupitel světa, lidmi odmítán
– jeho milosrdenství trvá na věky. / I když člověk odmítá ve své
pýše Boží pomoc­ – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když se
ze života vytrácí víra v Něho a láska k Němu – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když jsou nezřízeně porušovány Boží zákony a vše, co Bůh ustanovil jako přirozené – jeho milosrdenství
trvá na věky. / I když je úcta k Matce Boží znevažována a umenšována – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když člověk zapomíná, že Maria je nejlepší Průvodkyní a Pomocnicí na cestě spásy
– jeho milosrdenství trvá na věky. / I když jsou opomíjeny skutky
duchovního a tělesného milosrdenství – jeho milosrdenství trvá
na věky. / I když mnohá lidská slova zraňují – jeho milosrdenství
trvá na věky. / I když mše svatá, zdroj nekonečných duchovních
milostí, není středem duchovního života člověka – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když je Ježíšovo Tělo zneuctíváno nehodným svatým přijímáním a nevírou v jeho reálnou přítomnost
– jeho milosrdenství trvá na věky. / I když je utrpení těžce snášeno – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když člověk zoufá a žije
v beznaději – jeho milosrdenství trvá na věky. / I když člověk
7
tvrdošíjně odmítá Boží milost – jeho milosrdenství trvá na věky. /
I když ďábel často v lidských srdcích vítězí – jeho milosrdenství
trvá na věky. / I když mnozí pro své nelitované smrtelné hříchy
a zatvrzelost vůči Bohu dojdou věčného zavržení – jeho milosrdenství trvá na věky.
III.
Blaze každému, kdo kráčí po cestách Trojjediného Boha, hledá jeho tvář a miluje Ho celým svým srdcem, celou svou duší
a celou svou myslí, protože – jeho milosrdenství trvá na věky.
Běda však tomu, kdo pyšně Trojjediného Boha odmítá, nelituje svých hříchů a opovážlivě spoléhá na Boží milosrdenství až do posledního okamžiku svého života, i když – jeho
milosrdenství trvá na věky. /
Smutný je konec takového
člověka, neboť jemu není dáno
požívat blaženosti věčné v nebi, i když – Boží milosrdenství
trvá na věky.
Šťastný je však ten, komu
pro jeho lítost byla odpuštěna
nepravost a jehož hřích byl přikryt; takový ať se raduje, neboť jemu patří království nebeské, protože dovolil, aby se
na něm projevilo – Boží milosrdenství, které trvá na věky.
Daniel Dehner
8
Ze závěrečné pouti ke Svaté bráně v katedrále
9
Světec
měsíce
NEJKRÁSNĚJŠÍ A NEJDOKONALEJŠÍ CESTA
Svatý Ludvík Maria Grignion z Montfortu (31. 1. 1673 –
28. 4. 1716) patří k velkým a zároveň k nejuznávanějším postavám v dějinách katolické církve. V letošním roce jsme si připomněli 300. výročí jeho úmrtí. Obrovské nasazení tohoto kněze,
lidového misionáře a reformátora, změnilo a ovlivnilo rozsáhlou část země na západě Francie. Svým dílem „O pravé mariánské úctě“ uskutečnil Bohem svěřenou jedinečnou mariánsko-prorockou misii, která má právě dnes univerzální význam.
Ludvík Maria Grignion, nejstarší syn početné rodiny právníka
z bretoňského městečka Montfort-sur-Meu, měl temperamentní
povahu. Muž činu s postavou obra, navenek neklidný, energický, s velkou tělesnou silou a výbušnou povahou byl zároveň přirozeně citlivý a skromný, měl cit pro umění a vyznačoval se brilantními intelektuálními schopnostmi. Vnitřně se už v rané mladosti zcela zaměřil na Boha a Pannu Marii – stali se jeho světem.
Jako 17letý se svému příteli vyznal, že není pro něho větší štěstí, než být u Marie a dát se jí uvádět do veškerých pravd, že ona
je oporou a stálostí.
Tuto oporu Grignion velmi potřeboval, protože brzy ho Bůh
začal uvádět do tajemství kříže. Když jako 20letý v Paříži studoval teologii, jeho hluboce zbožné a nekompromisní chování
lidi pobuřovalo; považovali to za „přehánění zbožnosti“. Grignion vzdor všemu nesl všechna pronásledování s obdivuhodnou
mírností a vždy zůstal přátelský a ochotný pomoci, takže o něm
10
říkali: „Buď je blázen, anebo svatý.“ Ve známém kněžském semináři v Saint-Sulpice, kde prostudoval téměř všechna dostupná díla z mariologie, se jeho láska k Panně Marii velmi rozvinula
a dostala hluboký teologický základ. Tak dozrával v mariánského apoštola, stal se bojovníkem za pravdu a jeho slova měla
velkou moc. Už tehdy cítil: „Ovládá mě velká touha přičinit se
o to, aby náš Pán a jeho svatá Matka byli milováni. Jako chudý
kněz chci vesnickému lidu vysvětlovat katechismus a hříšníky
vést k úctě k Nejsvětější Panně.“
V roce 1700, když měl Ludvík Maria 27 let, byl vysvěcen na kněze. Avšak ještě dlouho potom nevěděl, jak by se mohlo uskutečnit toto jeho povolání. V dokonalé důvěře se nechal vést Pannou
Marií a Boží prozřetelností. Dvakrát se pokusil vstoupit do kněžského společenství, ale pokaždé jeho pokus selhal. Pro spolubratry byly jeho ideály příliš vysoké, jeho neustálé nasazení příliš náročné a zničující a jeho misijní metody příliš provokativní.
11
Nepochopení, osočování a tvrdé odmítání vedlo opětovně k neúspěchu a nucenému stěhování z jednoho místa na druhé,
z jedné diecéze do další. Často stál tento zanícený apoštol nad
ruinami svého snažení, přinucen k mnohatýdenní nečinnosti.
Ale nikdy se nenechal znechutit. Všechna protivenství přijímal
Grignion s nepochopitelnou odevzdaností a poznával tak stále
hlouběji nádhernou a účinnou sílu kříže jako „zbraně k dobývání
duší“. Skrze utrpení mohl pomoci milosti, aby zvítězila v srdcích
lidí. Ludvík Maria Grignion byl tak hluboce přesvědčen o nutnosti utrpení při dosahování úspěšného apoštolátu, že si během
jedné lidové misie postěžoval: „Ctí nás, všechno jde hladce. To
nepřinese žádné ovoce, protože tu není kříž.“
Reforma kláštera beze slov
S horlivým nadšením kázal Grignion lidem o tom, co bylo tajemstvím jeho života a působení, o Panně Marii a o kříži. V nauce o kříži přinesl lidem na jedné straně Boží lásku a milosrdenství a na druhé straně je přivedl k uvědomění si hrozných následků hříchu. Panna Maria naproti tomu měla mateřskou láskou utěšit a připravit srdce lidí a vyprosit jim milost obrácení,
uchovat a posilnit ji v nich. Bez velkých slov vedl lidi k hluboké
duchovní obnově.
V roce 1703 nečekaně dostal od pařížského biskupa úkol,
aby jako vizitátor zreformoval společenství mnichů na Mont Valérien u Paříže, protože v klášteře vládla nejednotnost a vlažnost. Mniši se dozvěděli o nastávající návštěvě a vnitřně se připravili na odpor proti „hrozícímu neštěstí“, že by se měli změnit. Když tam Grignion přišel, obávaný útok se – k jejich velkému překvapení – nekonal. Třicetiletý mladý misionář, nezkušený v otázkách týkajících se klášterního života, nevěděl, jak má
čelit nepořádkům v klášteře. Nejprve se na celé týdny uchýlil do
12
své malé cely a do kaple. Nehovořil se žádným bratrem, nemíchal se do jejich hádek a nekritizoval viditelné nedostatky. Začal
dopodrobna studovat pravidla kláštera Mont Valérien. Když si je
důkladně prostudoval, začal tato pravidla žít. Nosil bílý mnišský
hábit, přesně dodržoval klášterní denní řád – bez toho, aby se
staral o ty, kteří ho porušovali. Během předepsané doby odpočinku hovořil s mnichy o všem možném: o náboženských tématech i o veselých věcech; jen ne o tom, co se týkalo jeho úkolu. Takto se Ludvík Maria stal jejich nejpříjemnějším spolubratrem, který svým životem ukazoval, jak šťastný by mohl být jejich život v klášteře, kdyby jen dělali to, co dělat mají. Ludvík si
nakonec získal jejich důvěru a oni sami přicházeli k němu, aby
ho prosili o radu ve svých těžkostech. V krátké době opět zavládl v klášteře klid.
Moderní a nadčasová misijní metoda
Brzy nato biskup z města Poitiers pověřil Ludvíka lidovými misiemi ve farnostech města. Nebojácný apoštol si umínil, že začne v té části města, která to nejvíce potřebuje, v nejubožejší čtvrti Montbernage. Na deset dní se Grignion stáhl do ticha
modlitby, aby si vyprosil světlo, jakou metodu má v boji proti zlu
zvolit. Vykročil cestou, která byla na svou dobu velmi netradiční.
Začal vyhledávat osobní kontakt s lidmi, s hostinskými a prostitutkami, s řemeslníky a kuplíři, se zanedbanými ženami a dětmi,
s lidmi, kteří by jinak nikdy nepřišli na jeho kázání. Získat si jejich důvěru byla ta nejnamáhavější a nejpodstatnější část misie.
Den co den neúnavně procházel špinavými ulicemi, přátelsky
všechny zdravil, snažil se být nápomocen, kde jen mohl. Samozřejmě, tento „černokněžník“ si za to vysloužil jen výsměch,
nedůvěru a nenávist; házeli na něho kameny a odpadky. S nevšední mírností snášel tuto vlnu odmítání, až si lidé časem zvykli
13
na jeho přítomnost. Stále častěji ho volali k nemocným a důvěřovat mu začaly především děti, protože Grignion jako jediný
byl k nim vždy dobrý. V těchto týdnech si pozorně všímal zvyků
lidí, jejich potřeb, ale viděl také jejich dobré stránky. K odstranění zla od kořene bylo rozhodující, aby pochopil jejich postavení; co skutečně těmto lidem škodilo, zda to byly skryté neřesti,
anebo stará nepřátelství. To bylo Grignionovým radikálním požadavkem: Nikdy se neuspokojil s misií, která přinesla pouze
povrchní a rychlou změnu, ale nepohnula lidským nitrem. Misie
pro něho znamenala bojovat s ďáblem o duše a zvěstovat jim
Krista tak, aby ho dokázali přijmout do svého života a nechali se
jím proměňovat zevnitř.
Jak ale měl Ludvík
Maria získat tato zraněná srdce, která neměla zájem vzdát se
svých zlých návyků?
Prostřednictvím dětí!
Ty zval Ludvík jako
první do svého „pastoračního centra“, bývalé stodoly, kterou
zasvětil Panně Marii,
Královně srdcí. Pomocí jednoduchých
náboženských písní, biblickými příběhy a základními pravdami víry se děti daly
snadno získat pro
dobro.
14
Hned jakmile našel ochotná srdce, učil je Otčenáš a Zdrávas a modlil se s nimi růženec. Děti začaly všude vyprávět, jak
pěkně je „u dobrého otce z Montfortu“. Brzy přišly první zvědavé maminky, takže po katechezi pro děti měl Grignion katechezi a společnou modlitbu také s nimi. Byly vděčné, že jim někdo
zprostředkoval kousek lásky a naděje, a nechaly se postupně
vést na cestu dobra. Podobně to bylo i s muži. Časem začali tito
lidé vnímat Grigniona jako skutečného otce a kněze.
Až tehdy je začal misionář povzbuzovat, aby se vzdali hříchu
a začali nový, skutečně křesťanský život. Ve společném procesí měli přejít k farnímu kostelu, s upřímnou lítostí se vyzpovídat
a přijmout svaté přijímání. Byl to rozhodující okamžik, ve kterém měla milost dokončit svoje dílo. A kupodivu, lidé následovali svého pastýře! Poitiers zažilo něco nevídaného. Ludvík Maria
nechal lidem ve stodole sochu Panny Marie s podmínkou, že se
tam mají každý večer společně modlit růženec. A tito lidé to také
dělali. Toto byl vždy poslední krok každé misie, která většinou
trvala čtyři až pět týdnů: vytvořit trvalé dílo, kterému lidé měli zůstat věrni; bratrstvo růžence anebo modlitbu křížové cesty jako
vzpomínku a důkaz jejich znovuzískané „prvotní lásky“ k Bohu.
Totus tuus – Celý tvůj
Základní myšlenky své mariánské nauky našel Grignion už
v mariologii, kterou studoval v Saint-Sulpice. Zde byla Maria základním prostředkem, skrze který můžeme najít Ježíše a stát se
mu podobnými. Ludvík Maria prohloubil a doplnil tyto myšlenky
mimořádně osvíceným způsobem. V nich objasňuje, že všichni
lidé, i dnes, mohou následovat Krista v každodenním životě skrze zasvěcení se Panně Marii.
Ve své podstatě je úplná odevzdanost Panně Marii dokonalým
obnovením křestních slibů, protože ve vědomém a svobodném
15
aktu vůle se opětovně odevzdáváme Kristu se vším, co jsme
a co děláme, a to skrze ruce Panny Marie. Svěřujeme se jí jako
naší Matce zcela a navždy, protože sám Ježíš šel před námi
touto cestou „a povolal nás, abychom šli k němu stejnou cestou,
kterou On přišel k nám, a to skrze Marii“. Tak je Maria „nejsnadnější, nejkratší, nejdokonalejší a nejjistější cesta k Ježíši Kristu“, a jak nám to ukazuje praktická zkušenost a příklad mnohých
lidí, kteří šli touto cestou, je i nejkrásnější.
Plody této úcty v duši jsou nádherné: „Každému, kdo se zasvětí Marii, tomu se i ona daruje úplně a nevyslovitelným způsobem. Vnořuje ho do plnosti svých milostí; korunuje ho svými zásluhami. Osvěcuje ho svým světlem... Zapaluje ho svou
láskou... Daruje mu své
ctnosti... Když taková
duše patří zcela Marii,
patří Maria zcela jí.“
„V jaké míře najde
Duch Svatý v nějaké duši
svoji věrnou a nerozlučnou nevěstu Marii, v takové míře může v této
duši působit, v takové
míře v ní může ztvárnit
Krista.“ Cílem zasvěcení se Panně Marii, nazývané také „Forma Boha“,
v které byl utvořen samotný Bohočlověk, je
tedy přeměna celého
vnitřního člověka v Krista. Ke konci svého života
16
se Grignion svěřil jednomu příteli: „Prožívám zvláštní milost neustálé přítomnosti Ježíše a Marie v mé duši!“ Svým vlastním životem a působením tak potvrzuje pravdivost a sílu své nauky.
Svatý Jan Pavel II. převzal od svatého Ludvíka Marii Grigniona dědictví „Totus tuus“, které si vzal za své papežské motto.
Tím se stalo známým po celém světě. Ne náhodou měl proto
v úmyslu vyhlásit francouzského mariánského apoštola za učitele církve…
Apoštolský misionář
V roce 1707 se vydal Ludvík Maria jako 34letý pěšky do
Říma. Papež Klement XI. ocenil jeho mimořádnou misijní metodu a udělil mu titul „Apoštolský misionář“.
Konečně měl „Père de Montfort – farář z Montfortu“ církevní
schválení pro svoji cestu! Jako neúnavný misionář působil devět let v diecézích Nantes, Luçon a La Rochelle a zprostředkoval lidem svojí odevzdaností sílu konat dobro. Jeho vliv byl tak
velký, že ještě i dnes, po 300 letech, ho lze v těchto oblastech
pociťovat.
V diecézi La Rochelle se nakonec usadil. Tady konal své největší misie, také zde v roce 1712 napsal svoje nejvýznamnější
dílo O pravé úctě k Panně Marii a nakonec zde položil začátky
svých dvou vytoužených děl: Dcery moudrosti a Mariina společnost (současná mužská řehole montfortiánů).
Dne 28. dubna 1716, během své poslední misie ve vesničce
Saint-Laurent-sur-Sèvre, Ludvík Maria Grignion jako 43letý zemřel. Po pokusu otrávit ho a rovněž vysílený apoštolským zápalem, se jménem Ježíše a Marie na rtech odevzdal svého ducha
do rukou Stvořitele.
17
Za 16 let svého kněžství překonal tento Boží muž pěšky přibližně 25 000 km a vykonal asi 200 misií, které změnily životy
tisíce lidí.
Poslední apokalyptické časy
Jako pravý prorok viděl Grignion Boží působení skrze Marii
v posledních časech:
„Spása světa se začala skrze Marii a stejně tak bude skrze
ni dokonána... Potom uvidí jasně – ale jen v míře úměrné jejich
víře – tuto krásnou Mořskou hvězdu... Poznají její milosrdenství, kterého je plná, a uvědomí si potřebu její pomoci... Jí Bůh
svěřil formaci a výchovu velkých světců, kteří budou žít na konci světa... naplněni Duchem Svatým a duchem Mariiným. Skrze ně tato božská Panovnice vykoná ve světě velké divy pro
zničení hříchu a založení království Ježíše Krista, svého Syna,
na tomto světě. Právě touto úctou k přesvaté Panně tyto svaté
osobnosti uspějí ve všem... Budou ohnivým plamenem... A na
místech, kde budou kázat, zanechají pouze zlato lásky, která
je naplněním Zákona.“ Ludvík Maria se modlil naplněn touhou:
„Přijď na tuto zemi, Duchu Svatý, ohnivý plameni, a vytvoř ohnivé kněze! Skrze jejich působení obnov tvářnost země a zcela
obnov svoji nevěstu církev.“
Pramen: Hildegard Waach, Grignion von Montfort,
Franz-Sales-Verlag 1966
Z Víťazstvo Srdca 96/2014 přeložil Daniel Dehner
(Převzato z týdeníku Světlo 16/2016)
***
Namísto sebe nechal svatý Ludvík Maria Grignion někdy hovořit kříž. Když byl jednoho dne kostel přeplněný, vystoupil na
18
kazatelnu, vzal svůj misijní kříž a na Ukřižovaného dlouho hleděl s láskou, s očima plnýma slz, bez jediného slova. Potom
z kazatelny mlčky sestoupil. Přítomných se toto „kázání beze
slov“ hluboce dotklo. Pak šel Grignion s křížem mezi lidi a všem
nabízel kříž k políbení se slovy: „Podívejte se na svého Vykupitele! Není vám líto, že jste ho urazili?“
Francouzská mystička Marta Robinová (1902–1981) inspirovaně napsala generálnímu představenému montfortiánů: „Grignion z Montfortu si nebyl vědom toho, co psal, jinak by se stal
pyšným. Napsal to, co mu diktoval Duch Svatý.“
Svatý Ludvík Maria Grignion velmi důvěřoval proměňující síle
modlitby růžence, proto často opakoval: „Tak jako se spása světa začala slovy anděla »Zdrávas, Maria«, i spása každého jednotlivce je obsažena v této modlitbě. Dává klíčit Božímu slovu
v naší duši.“
INFORMACE
Aktuální informace naleznete také na farních webových
stránkách www.farnost-olomouc-hejcin.cz.
ZMĚNY BOHOSLUŽEB V HEJČÍNSKÉM KOSTELE: Mše svaté nebudou v pondělí 16. května, ve čtvrtek 26. května a v sobotu 28. května.
Každý pátek po skončení večerní mše svaté je do 21 hodin příležitost k tiché adoraci v kapli Panny Marie.
19
Májové pobožnosti budou v měsíci květnu bezprostředně po
každé mši svaté ve všední den. Letos ve Svatém roce milosrdenství budeme číst úryvky z knížky Andreji Odstrčilíkové Boží
milosrdenství – Rozjímání se sv. Faustynou.
Setkávání maminek ke společné modlitbě je každou středu
dopoledne v 10 hodin v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií.
Od pátku 6. května začíná devítidenní příprava na slavnost
Seslání Ducha Svatého. Budeme se k ní scházet každý večer ve 20 hodin v kapli Panny Marie. Vigilii slavnosti oslavíme
v sobotu 14. května v 19 hodin v kostele.
Neděle 8. května je Den matek a také Den modliteb za sdělovací prostředky (pomodleme se také za Hejčínské oko).
Úklid hejčínského kostela proběhne v sobotu 14. května od
9 hodin. Další termín úklidu je v sobotu 18. června. Prosíme
o pomoc všechny, kdo mohou přiložit ruku k dílu. Děkujeme.
V neděli 15. května je slavnost Seslání Ducha Svatého. Sbírka při bohoslužbách je určena na církevní školství.
Modlitební večer chval bude v hejčínském kostele v místnosti
nad sakristií v úterý 17. května v 19.30 hodin.
Kurz lektorů pod vedením MgA. Martiny Pavlíkové proběhne
ve středu 18. května v 18.15 hodin v hejčínském kostele. Předpokládaný konec je ve 20.30 hodin.
Děkanátní pouť za obnovu rodin a duchovní povolání bude
v sobotu 21. května v katedrále v Olomouci spolu s děkanátem
Přerov. Program začíná v 15 hodin tématem Božího milosrdenství pod vedením komunity Blahoslavenství z Dolan, v 16 hodin
20
pokračuje adorací a v 17 hodin je zakončen mší svatou. Paralelní program pro děti od 3 do 14 let probíhá od 15 do 16.45 hodin, děti přiveďte mezi 14.30 – 15 hodin.
Farní spoření a sbírka na opravu hejčínského kostela bude
v neděli 22. května.
Úterý 24. května je Den modliteb za církev v Číně.
Setkání seniorů proběhne ve čtvrtek 26. května v 10 hodin
v hejčínském kostele v místnosti nad sakristií.
O slavnosti Těla a Krve Páně ve čtvrtek 26. května nebude
v hejčínském kostele mše svatá. Na pozvání otce arcibiskupa
se připojíme ke slavení mší svatou v 18 hodin v chrámu sv. Mořice, po níž následuje průvod s Nejsvětější svátostí do chrámu
sv. Michala.
Informace pro ty, kdo se přihlásili na Národní pouť do Krakova-Lagiewniki v sobotu 28. května: odjezd autobusu bude
v 5.30 hodin z parkoviště u zastávky Fibichova (u vlakového
nádraží). Cestovní zdravotní pojištění si každý zajišťuje sám.
Kdo byste měl zájem se ještě přihlásit, obraťte se na farní úřad
u sv. Mořice.
Návštěva nemocných se uskuteční ve čtvrtek 2. června dopoledne, další potom ve čtvrtek 30. června.
Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova je v pátek 3. června.
Mše svatá bude v kostele v 17.30 hodin a bude zakončena adorací s litaniemi k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu (možnost získat plnomocné odpustky). Následovat bude tichá adorace do
21 hodin v kapli Panny Marie.
21
Po mnoha letech proběhne v hejčínském kostele udělování
svátosti biřmování, a to v neděli 5. června v 10 hodin. Biřmování bude udělovat otec biskup Josef Hrdlička. Již nyní pamatujme v modlitbě na biřmovance.
Setkání nad Biblí s Mariánem Jahodou – poslední v tomto
školním roce – bude v neděli 5. června v 19 hodin v hejčínském
kostele v místnosti nad sakristií.
Noc kostelů proběhne v pátek 10. června. Mše svatá v ten den
začne již v 17 hodin.
První svaté přijímání dětí v Horce bude v neděli 12. června při
mši svaté v 8.20 hodin.
Výhledově vás chceme informovat o termínu farního guláše,
který se uskuteční v neděli 19. června na farní zahradě po mši
svaté v 10 hodin. Už nyní můžete – kromě těšení se na společně prožitý čas – promýšlet, co letos nabídnete do tradiční tomboly, případně jakou buchtu upečete, abyste uspěl/a v soutěži
o nejlepší z nich.
Informace a přihlášky na Světové dny mládeže konané
v Krakově v červenci 2016 najdete na internetových stránkách
https://krakov2016.signaly.cz.
Bratři karmelitáni zvou mladé muže ve věku 18–40 let zvažující duchovní povolání na duchovní obnovu nazvanou Čas
pro Boha, která se koná v klášteře karmelitánů v Kostelním Vydří od 31. července do 4. srpna 2016. Bližší informace najdete
na www.karmel.cz.
Ve dnech 7. – 10. října 2016 se uskuteční tradiční víkend mužů
„Chlapi sobě“. Stejně jako vloni budeme pobývat v Písařově.
22
Podrobnější informace budou včas oznámeny, zatím si zarezervujte termín ve svých kalendářích.
Připomínáme, že existují také farní webové stránky farnosti
Křelov – www.farnost-krelov.unas.cz a Horka nad Moravou –
www.farnosthorka.webnode.cz.
***
Z Centra pro rodinný život Arcibiskupství olomouckého:
Přijďte strávit 10. května interaktivní dopoledne (od 9 do
12 hodin) se svými dětmi v Rodinném centru Slunečnice.
Můžete se těšit na pohybové a tvůrčí aktivity spolu s činnostmi zaměřenými na rozvoj smyslů a motoriky u dětí. Celé dopoledne strávíme v parku na Václavském náměstí. Můžete přinést
dobroty na společný stůl. V případě nepříznivého počasí se vše
bude odehrávat přímo v RC Slunečnice, Mlčochova 7. Podrobnosti najdete na www.rcslunecnice.blogspot.cz.
Co mám dělat, aby se má dcera nedívala do mobilu, když s ní
mluvím? Co mladí ve skutečnosti hledají na sociálních sítích?
Dělají naše děti na internetu něco nebezpečného? Musí se rodič pořád přizpůsobovat novým komunikačním trendům? Odpovědi na tyto i jiné otázky nabídne rodičům a vychovatelům v úterý 10. května přednáška P. Mgr. Libora Všetuly „Jak rozumět
internetovým dětem?“ od 17 do 19.45 hodin na Biskupském
nám. 2 v Olomouci (sál ve 2. patře). Kontaktní osoba: Mgr. Josef Záboj, tel: 587 405 292, e-mail: [email protected].
Centrum pro rodinný život a KDU-ČSL Olomouc, letos poprvé
s hnutím Modliteb za nejmenší, zvou v neděli 22. května na
Pouť rodin na Svatém Kopečku. Mši svatou v bazilice Navštívení Panny Marie v 10.30 hodin slouží světící olomoucký biskup
23
Mons. Josef Hrdlička. Pro zájemce nabízíme možnost pěší mini-poutě v 9.45 hodin (sraz v ul. V Lipkách, odtud společně k bazilice), provází P. Jiří Korda. Po mši svaté bude pro poutníky připraveno občerstvení, program pro děti a rodiče a koncert kapely
„Makytaky“ z Velké Bystřice. Od 13 hodin bude pak v bazilice adorace a modlitba růžence. Kontakt: Josef Záboj, tel: 587 405 292,
e-mail: [email protected].
Srdečně zveme prarodiče s vnoučaty na týdenní příměstský
tábor. Jedná se o pětidenní program pro prarodiče s vnoučaty, který proběhne formou docházení na aktivity. Program bude
probíhat každý den od 9 do 16 hodin. Bude zaměřen na rozvoj mezigeneračních vztahů, předávání hodnot, zlepšení komunikačních a dalších dovedností. Tábor je naplánován na
18. – 22. července 2016. Využijeme vnitřní i venkovní prostory
kláštera kapucínů (Kapucínská 2, Olomouc). Kontaktní osoba:
Lucie Cmarová, e-mail: [email protected], tel. 733 755 955.
Srdečně zveme prarodiče s vnoučaty na týdenní letní pobyt. Program bude individuální i společný. Zahrnuje výlety do
přírody, volnočasové aktivity pro děti i pro seniory, duchovní
program, apod. Pobyt je naplánován na 13. – 20. srpna 2016.
Využijeme vnitřní i venkovní prostory Domu Ignáce Stuchlého
ve Fryštáku u Zlína. Kontaktní osoba: Lucie Cmarová, e-mail:
[email protected], tel. 733 755 955.
Zpravodaj farnosti sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci-Hejčíně.
Adresa redakce: Římskokatolická farnost, Cyrilometodějské nám. 1, 779 00 Olomouc 9,
tel.: 585 425 025, mobil: 775 970 461, e-mail: [email protected], internet: www.farnost-olomouc-hejcin.cz.
Redakční rada: Daniel Dehner, Jaroslav Franc, Ondřej Koupil, Jaroslava Krejčí, Veronika Lojdová, P. Marian Masařík.
Tisk Matice cyrilometodějská s. r. o., Olomouc 2016.
Příští číslo: 5. června 2016.