Pyrrhura – pyrura Pyrrhura – pyrura 294 295

Pyrrhura – pyrura
294
Pyrrhura – pyrura
budka je zároveň ideální ochranou proti chladu
v zimě, hlavně když je dno pokryté tlustou
vrstvou dřevěných hoblin. Pokud chovné zařízení
bude splňovat výše uvedené parametry, je docela
dobře možné pyrury chovat v nevytápěné
voliéře. Zajistěte však, aby hnízdní budka visela
v chráněném prostoru a aby vnější voliéru bylo
možné uzavřít krytem. Výhodou krytu je i to, že
v létě ptáci nebudou časně ráno rušit sousedy
svým křikem.
Při velké snůšce musí být mláďata okroužkovaná
většinou mezi devátým a dvanáctým dnem.
V případě malé snůšky je potřeba první mládě
okroužkovat dříve, tak po osmi dnech.
Z hnízda vylétají ve věku osmi až deseti týdnů,
poté je rodiče ještě tři až čtyři týdny přikrmují.
Ve vnější voliéře ptáci zpravidla odchovají jednu
snůšku. V chovné kleci někdy i více.
Chov
Jak již bylo zmíněno v sekci „Chovné zařízení“, je
důležité, aby ptáci měli hnízdní budku k dispozici
po celý rok, protože v ní v noci spí. Hnízdní
nebo „spací“ budka by měla mít rozměry dna
cca 15 x 15 cm, výšku 40 cm a vletový otvor
o průměru cca 6 cm. Abychom ptákům usnadnili
vstup a výstup z budky, je dobré umístit dovnitř
budky pod vletový otvor kousek pletiva nebo
žebříček. Dále se doporučuje hnízdní budku
pověsit na nejtmavší místo ve voliéře nebo
v chovné kleci. Zároveň zajistěte, aby vletový
otvor byl odvrácen od světla.
Jako hnízdní materiál můžete použít půdu
z jehličnatých lesů, ztrouchnivělé vrbové dřevo
nebo dřevěné hobliny ve vrstvě 4–5 cm.
Doporučuje se také do koutů budky přišroubovat
tlusté vrbové větve nebo kusy prken. Ptáci je
okoušou a do zbytků kůry a třísek snesou vejce.
Mnoho druhů rodu Pyrrhura nemá pevné hnízdní
období. S výjimkou zimních měsíců se mohou
začít rozmnožovat v jakoukoliv roční dobu.
Některé páry se do hnízdní nálady dostanou již
v prvním roce, někteří až za dva roky nebo
později. Dobrým předznamením je, když samec
a samice přes den zůstávají v hnízdní budce.
Často se již nějakou dobu páří.
K páření dochází na bidle, přičemž ptáci k sobě
z boku přitisknou kloaky. Samec tedy samičce
neleze na záda, jak je tomu u mnoha jiných
druhů.
Samičky snáší tři až devět vajec s dvoudenním
intervalem. Snůšku ptáci často velmi tvrdě brání,
přičemž klamou i svým tělem. Předstírají, že jsou
zranění, zatímco ve skutečnosti jsou v pořádku.
Mláďata se líhnou po inkubační době,
která trvá cca 23 dní. Doba, kdy dochází k líhnutí
vajec, může být různá, protože se odvíjí od chvíle,
kdy samice začne pevně sedět na vejcích.
Velikost: 30 cm
Velikost kroužku: 6 mm
Rozdíly mezi pohlavími: obě pohlaví se od sebe
nijak viditelně neliší.
Samec a samice: celkové zbarvení je zelené.
Opeření čela a hlavy je šedě tmavohnědé
a směrem k zátylku přechází do šedě
tmavohnědé se žlutými okraji. Tváře jsou
olivově zelené, opeření příuší je červenohnědé
a na zátylku přechází do žluté. Červenohnědé
zbarvení příuší pokračuje pod okem až k zobáku.
Holé okruží je šedé. Křídelní krovky jsou zelené,
ohbí křídla jasně červené a lem křídla je zelený.
Velké vnější letky jsou modré, spodní křídla
olivově zelená. Vnější křídelní letky jsou
šedočerné. Opeření krku je zelené a postupně
přechází do modrého úseku na hlavě, zátylek je
modrozelený. Hruď, slabiny a břicho jsou zelené.
Podbřišek je tmavočervený, plášť a záda jsou
zelené. Spodní část zad je tmavočervená.
Opeření kostřece je červené s přechodem
do zelené. Svrchní krovky ocasní jsou olivově
zelenožluté a spodní krovky ocasní jsou
červenohnědé. Ptáci mají hnědožluté oči a šedé
nohy s šedočernými drápky. Zbarvení zobáku je
šedohnědé až černé.
Pyrrhura cruentata
Pyrura modrobradý
Původ a způsob života
Pyrrhura cruentata se vyskytuje v pobřežních
provinciích Brazílie. Zde žije v lesích, podél
lesních okrajů a v přilehlých otevřených
oblastech. Pravidelně navštěvují zemědělské
oblasti, kde hodují na pěstovaných plodinách.
Mimo období hnízdění žijí převážně v malých
skupinách od čtyř do deseti ptáků. Na stromech,
kde hledají potravu, se vyskytují i ve velkých
skupinách.
Živí se hlavně ovocem, semeny, bobulovinami
a květy stromů a keřů.
PAPOUŠCI – komplexní průvodce chovem
Zvláštnosti
Samcův námluvní tanec je
výjimečnou podívanou.
Stejně jako papoušci vějířoví
umí tito ptáci načepýřit pera
na krku a na zátylku.
Nejnovější analýzy DNA
ukazují, že P. cruentata
vlastně nepatří
k rodu Pyrrhura, ale měl
by tvořit samostatný rod.
Pyrrhura devillei
Pyrrhura
cruentata
Velikost: 24 cm
Velikost kroužku: 5,5 mm (Wied, 1820)
Rozdíly mezi pohlavími: Cites/EU příloha B
obě pohlaví se od sebe
nijak viditelně neliší.
Samec a samice: čelo
a hlava jsou popelavě
hnědé. Přímo nad zobákem
se nachází úzký
hnědočervený až černý
proužek. Tváře a zátylek jsou
zelené. Příuší je hnědožluté.
Kolem očí je neopeřené bílé
okruží. Opeření krku je
olivově hnědozelené
s matným šedavě žlutým
olemováním. Hruď
a postranní části zátylku
jsou olivově zelené až popelavě hnědé. Opeření
břicha je červenohnědé. Slabiny, plášť, záda
a kostřec jsou zelené. Opeření na kostřeci je
olivově zelené s trochou červené. Ohbí křídla,
lem křídla a spodní krovky křídelní jsou červené.
Velké vnější letky křídelní jsou modré.
Vnější letky křídelní jsou modrozelené.
Vrchní strana ocasu je olivově zelená. Spodní
strana ocasu je černočervená. Oči jsou hnědé,
zobák tmavošedý a nohy jsou šedé s šedočernými
drápky.
Původ a životní prostředí
Oblastí rozšíření P. devillei je východní Bolívie,
severní Paraguay a brazilský spolkový stát Mato
Grosso.
V zemi svého původu žijí v oblastech se
stromovým porostem do výšek 1300 m. Dále se
vyskytují na otevřených travnatých plochách,
pastvinách, plantážích, v parcích a městech
a jejich okolí.
Živí se různými semeny, květy stromů, ovocem,
bobulovinami a ořechy. Pravidelně navštěvují
kukuřičná pole, kde rádi hodují na zrající
kukuřici.
Zvláštnosti
V evropském chovu v lidské péči se P. devillei
nevyskytuje. Existují ptáci, kteří se mu podobají,
ale jedná se o křížence P. f. frontalis x P. m. souancei.
Křížením obou poddruhů vzniká potomstvo
s červeným ohbím křídel a tmavou lebkou, což
je příčinou podobnosti s P. devillei.
Přední taxonomové zařazují P. devillei k Pyrrhura
frontalis jako jeho poddruh.
PAPOUŠCI – komplexní průvodce chovem 295