m2b-mocek-metodika - Projekt oblasti podpory OP VK

Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
Restaurování a konzervování
sbírek muzejní povahy – kámen,
přírodniny
Bohuslav Mocek
metodika přednášky
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
1. Úvod
Tvorbu přírodovědeckých sbírek (obecně sbírek) lze
definovat jako proces vyčlenění předmětu z objektivní
reality a jeho zařazení do nových souvislostí (v přírodních vědách obvykle vytvoření systému přírodnin, kompletace druhů a forem dle systému příslušných vědních
disciplín apod.). Konzervace a preparace přírodnin živé
a neživé přírody má nezastupitelný význam pro jejich další
uchování a vědecké zpracování. Cílem je trvalé uchování
objektu in vitro, tedy zabránění přirozené destrukce, které
by předmět podlehl v běžných přírodních podmínkách.
Předpokládá se prezentace tématu formou workshopu
s demonstrací na reáliích na přírodovědeckém oddělení
Muzea východních Čech v objektu Gajerových kasáren
v Hradci Králové.
2. Základní pojmy
Konzervace
– v přírodovědeckých oborech se používá spíše jako
pojem pro následné základní ošetření preparátů za použití
konzervačních činidel (roztoků) nebo v užším smyslu jako
uchovávání přírodnin ve formě tekutinových preparátů.
Restaurování
– obnova – návrat sbírkového předmětu do původního stavu před poškozením nebo destrukcí. U přírodnin
se za restaurování považuje zejména repreparace spojená
s rekonstrukcí poškozených částí, obnova adjustáže
a vzhledu. Pro odborné zpracování není restaurování přírodnin zásadní (vytváří se řada nových artefaktů), provádí
se hlavně sbírkových předmětů, kde je významný kulturně
– historický aspekt (např. původní preparáty z pozůstalosti
E. Holuba pod.).
Preparace
– nejčastěji používaný pojem pro přípravu přírodního
objektu ke zkoumání či pozorování a trvalému uchování tak, aby ztráta informací v rámci těchto objektů byla
co nejmenší. Prakticky to znamená zachování co největšího podílu původních struktur přírodniny bez vytváření
artefaktů.
Podle dalšího předpokládaného využití předmětu (přírodniny) lze rozdělit preparaci na dokumentační a účelovou. Oba přístupy mají poněkud rozdílné nároky a často
i postupy. (účelová preparace např. pro výstavní účely –
podřízeno estetickým požadavkům, nemusí být prioritou
přístupnost znaků pro determinaci)
3. Obecné požadavky
na preparační postupy
studijních sbírek přírodnin
Preparace přírodnin pro další vědecké využití by měla
splňovat tyto požadavky:
– udržení co největší informační hodnoty přírodniny
v průběhu celého procesu od sběru do zařazení do sbírkového fondu: terénní práce (metodika sběru, smrcení,
manipulace a přeprava), laboratorní práce (selekce,
vlastní preparace), zařazení do fondu (identifikace),
odborné a ostatní formy využvání
– zachycení nálezových okolností a jejich přiřazení příslušným objektům (lokalizace– lokalitní lístky, schedy,
fotodokumentace, digitální záznamy zvuku a obrazu,
mapové podklady)
– eliminace preparačních artefaktů
– snadná manipulace s preparáty bez rizika poškození
křehkých preparátů
Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – kámen, přírodniny
3
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
– zachování přístupnosti důležitých struktur, zejména determinačních znaků bez použití destrukčních postupů
– používání reverzibilních metod adjustování (lepení
rozpustnými lepidly apod.)
4. Specifika sbírkových
předmětů přírodovědeckých
disciplín
Objekty geovědních disciplín – poměrně odolné vnějším degradačním vlivům, přírodniny biologických disciplín mají řadu specifických vlastností:
– jsou extrémně citlivé k degradačním vlivům vzhledem
k organické materiálové podstatě
– hlavní metodou uchování je exsikace – preparáty jsou
křehké, často malých rozměrů – obtížná manipulace
– ztížená jednoznačná identifikace konkrétních předmětů
(rozsáhlé soubory „stejných“ jedinců, nelze na ně psát
čísla)
5. Konzervační a preparační
postupy základních oborů
přírodovědných disciplín
Geologie – minerály, horniny, fosilie
Vzorky hornin a minerálů se zbaví hrubých nečistot,
půdních částic apod., upraví se do standardního formátu
geologickým kladívkem nebo oříznutím na geologické
pile. Geologické sbírky se zpravidla ukládají ve standar-
dizovaných kartonových krabičkách společně s etiketami,
kde jsou uvedeny důležité nálezové okolnosti (lokalita,
sběratel, datum) do zásuvkových prachutěsných skříní.
Odkazy a literatura: Toegel (2005), časopis Minerál
(vydavatel Jihočeský mineralogický klub), http://www.
mineral.cz/
Vzorky s nálezy zkamenělých rostlin a živočichů (fosilie) vyžadují šetrné odstranění horniny, která často fosilie
zakrývá. Nejčastěji se používá mechanické odpreparování
horniny jehlou. Pro větší rozsah činností je efektivní je
využití specielní techniky – laboratorního kompresoru.
Při vhodné kombinaci fosilizace lze úspěšně kombinovat
mechanickou metodu s chemickou preparací roztokem kyseliny octové (Štamberg 2003).
Jednou z nejnovějších metod preparace zkamenělin
a minerálů je tzv. „airabrasive unit“, kde je vzorek zpracován za pomoci abraziva poháněného stlačeným vzduchem
(Šarič & Budil 2010).
Botanika a mykologie – herbář
Nejrozšířenějším způsobem preparace rostlin je rychlé
a šetrné vysušení. V terénu se rostlina určená do herbáře
získává zpravidla i s částí podzemních orgánů, důležitých
pro pozdější determinaci. Pro transport do laboratoře
stačí nepoškozený igelitový pytel. Rostliny se suší se za
denního překládání a kontroly ve vrstvách savého papíru
v proudu teplého vzduchu. U hub se sbírají celé plodnice, dřevní houby i s kouskem dřeva. Každou houbu je
v terénu třeba zabalit zvlášť. Houby se pro sbírky konzervují sušením nad zdrojem tepla nebo se ukládají do konzervačních tekutin. Před vysušením je třeba získat výtrusy
a popis všech důležitých znaků (např. tvar, barvu, vůni,
velikost klobouku). Vylisované rostliny se zakládají mezi
archy papíru standardizovaných rozměrů, materiál má být
neutrální nebo lehce zásaditý. Doporučuje se na herbářový
papír adjustovat exsikáty lehce odstranitelnou papírovou
lepicí páskou (ne umělohmotné pásky). Dřevnaté části,
šišky, suché plody, mechy, lišejníky a houby se ukládají do obálek a uchovávají v krabicích. Dužnaté plody
Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – kámen, přírodniny
4
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
se uchovávají v konzervačních tekutinách. Podrobnější
návody: Křísa & Prášil (1994).
Studijní herbářové položky musí mít schedu, tj. lokalitní
lístek, kde je uvedeno jméno rostliny, naleziště, datum
sběru a jméno sběratele, případně jméno determinátora).
Herbář je třeba chránit před prachem, vlhkem, plísněmi
a živočišnými škůdci.
Entomologie v širším pojetí – hmyz, ostatní
členovci
Nejběžnějším způsobem preparace hmyzu je vysušení
po předchozím upravení polohy křídel a končetin tak, aby
byly dostupné určovací znaky a exemplář se manipulací
nepoškodil. K tomu účelu se používá specielních entomologických ocelových špendlíků, napínadel a nalepovacích
lístků. Pro studijní účely se zejména měkký, málo chitinosní
hmyz uchovává v konzervačních tekutinách, obvykle v 75%
etylakoholu (viz obralovci). Nejmenší formy bezobratlých
se studují ve podobě trvalých mikroskopických preparátů
na podložních sklíčcích (Novák 1969)
Každý sbírkový exemplář musí být opatřen průvodními údaji, které se v podobě tzv. lokalitních štítků umisťují
na špendlík pod preparát. Preparáty se umisťují do těsných
entomologických krabic, které chrání preparáty před prachem. Vybavení pro preparaci a ukládání entomologických
sbírek vyrábí a prodávají specializované firmy – katalogy
a kontakty: např. www.entosphinx.cz, www.imonarch.cz,
www.entochrysis.cz, entotera.cz a další
a nakonzervují se. Tělo se vycpe vatou a ke studiu se
s ním uloží vybělené kosti. K výstavním účelům se ryby
stahují, měkkých tkání zbavená nakonzervovaná kůže
včetně hlavy se napne na „tělo“ z polystyrénu nebo dřevité
vlny doplněné modelářskou hlínou. Zhotovení odlitků ze
sádry nebo lukoprenu a připojení ploutví (umělých nebo
preparovaných) je novější metoda preparace ryb. Odlitky
i preparované ryby se po doplnění skleněných očí nabarví
a zafixují lakem. Exponáty obojživelníků a menších plazů
se postupně odvodní, nasytí za horka parafinem a dokončí jako ryby. Ptáci se k výstavním účelům stahují, kožka
se nakonzervuje a napne na „tělo“ zhotovené z dřevité
vlny, polohu krku, nohou a křídel zajišťují dráty. Podobně
se zhotovují dermoplastické preparáty savců. Preparáty
velkých savců se odlehčují odlitou sklolaminátovou skořepinou a silná kůže se musí vyčinit jako ke kožešnickým
účelům. Podrobné postupy– např. Táborský (1961).
Tekutinová preparace je založena na konzervaci tkání v konzervačních roztocích, nejčastěji v etylalkoholu.
Konzervované objekty jsou ukládány do nádob s neprodyšným otvíráním (zábrusové laboratorní prachovnice,
válce, plastové nádoby), zabraňující odparu konzervačních
tekutin. Důležitá je volba materiálu (sklo– drahé, těžké,
plasty– dostupné, chemické změny ve struktuře – křehnutí)
a řešení těsnění hrdla nádob (zábrusy, skleněná víčka –
voskování, vazelína, masovky apod.).
Obratlovci
Obratlovci se před odborným zpracováním buď zmrazí
nebo konzervují formaldehydem, či etylalkoholem. Pro
studijní sbírky ryb obojživelníků a plazů v se využívá
konzervačních tekutin.
Podrobnější popis týkající se dermoplastických preparátů, včetně trofejí a jejich ošetřování je předmětem samostatného přednáškového bloku.
Ptáci a savci se pro studijní sbírky stahují, kůže
a lebka preparací zbaví svaloviny, tuku a měkkých částí
Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – kámen, přírodniny
5
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
6. Klimatické parametry
pro depozitáře a poznámky
k ochraně přírodovědeckých
sbírek
Největším nebezpečím pro sbírky přírodnin jsou živočišní škůdci a plísně.
U všech sbírek organického původu je proto nutná
karantenní a pravidelná desinsekce a desinfekce proti živočišným škůdcům a plísním (plynování),
Důležité zásady depozitárního režimu:
Minerály, horniny a fosilie, malakologické
sbírky
Optimální rozpětí teplot od 15 – 25 °C, vlhkost 40
–60%. Vyhovující jsou i vyšší teploty až do 30°C, nižší
než 10°C mohou mít již nepříznivý vliv na některé vzorky
kovových rud. Vyšší vlhkost než 60% poškozuje zejména
sirníky, neboť se uvolňuje kyseliny sírová, která vzniká
reakcí vzdušné vlhkosti se sírou.. Nastavení parametrů
doporučujeme proto v rozmezí teploty 15-30°C, vlhkosti
od 20-50%.
Podobné podmínky lze akceptovat pro malakologické sbírky, neboť jde o minerální výtvory (vápenaté
skořápky).
Entomologie, vycpaniny, herbáře
Rozpětí teplot též 18 – 25°, vlhkost 60%. Krátkodobě
mohou být teploty i pod nebo nad tyto limity. Nižší a vyšší
teploty a vlhkost mají nepříznivý vliv spíše na adjustáž
přírodnin: možnost koroze špendlíků, odlepování etiket
a sched , praskání kožek dermoplastických preparátů
apod. Škodlivější než jednorázové překročení nastavených parametrů má kolísání teploty a vlhkosti, zejména
náhlé změny. Všem sbírkám organického původu vadí UV
záření (ztráta barev, zkřehnutí).
Lihové sbírky
Rozpětí teplot 10-25°C, vlhkost do 60%. Trvanlivost
tekutinových preparátů je poměrně málo závislá na klimatických podmínkách. Vhodná je však nižší teplota 10-20°,
protože dochází k menšímu odparu konzervačních tekutin.
Nutno chránit před světlem. Nutná stálá kontrola obsahu
a koncentrace konzervačních tekutin.
– dle možností oddělené specializované depozitáře podle
materiálové podstaty
– udržování stabilních klimatických parametrů: větrání,
temperace, klimatizační jednotky
– průběžný monitoring klimatických parametrů. Měření
pomocí: teploměrů, vlasového hydrometru, luxmetru,
termohydrografy, digitálních indikátorů (loggerry)
s čipem a pamětí (nastavení intervalů měření, napojení na PC, přesun dat a zpracování; spojení drátové
i bezdrátové
– pravidelná kontrola stavu stavebních prvků (okna
apod.), instalací a ukládacích prvků
Degradační faktory
7. Abiotické vlivy
Teplota
Teplota je v rozmezí „běžných“ hodnot 15-30°C je většinou indiferentním faktorem, avšak významně koreluje
s vlhkostí. Extrémně nízké teploty (cca 0 – 10°C) mají nepříznivý vliv i na řadu minerálů (kovové rudy) Doporučená
teplota pro uložení většiny organických přírodnin je 18 ±
2 °C. Škodlivější než jednorázové překročení parametrů
má kolísání teploty.
Opatření, prevence: Temperování depozitářů.
Rizikové faktory: Umístění předmětů u sálavého zdroje (např. topení). osvětlovací tělesa při výstavách, (použí-
Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – kámen, přírodniny
6
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
vat studená světla), umístění blízko oken – sklo zesiluje
infračervené záření a zpomaluje UV záření, okenice nebo
roleta s hliníkovou fólií odstraní až 75 % infračerveného
záření.
Vlhkost
Přímé vlivy: při vyšší relativní vlhkosti předměty organického původu pohlcují vodu a bobtnají a mění objem,
.Dochází k vnějším změnám, ke změně vnitřní struktury
a deformaci předmětu. Při nízké relativní vlhkosti dochází
k odpařování vody z předmětu a předmět se bortí do sebe,
je příliš křehký, někdy samovolně praská (schránky některých měkkýšů, rostliny v herbářích ).
(Relativní vlhkost – množství vody (ve formě páry) je
v ovzduší při dané teplotě a tlaku optimální (dle materiálu) je 40 – 60 % ± 5 %)
Nepřímé vlivy: vysoká relativní vlhkost je příhodná
pro rozvoj plísní a mikroorganizmů. Pro rozvoj plísní je v
našich zeměpisných podmínkách optimální relativní vlhkost nad 70 % a teploty nad 15 °C, jestliže je již plíseň
v aktivním stádiu, stačí jí i nižší hodnoty. Rizikové jsou
staré metody konzervace a adjustáže – potrava v podobě
celulózy v jakékoliv podobě (dřevo, papír, dřevotříska,
seno,sláma, ochranné nátěry s příměsí derivátů celulózy), polysacharidy (škrob, rostlinné gumy – pojivo kvaší
a akvarelů) a bílkoviny (klih, vaječné proteiny, kasein,
kůže, peří, chlupy, vlna).
Opatření, prevence:
– při zvýšené vlhkosti zjistit, kde je příčina, odstranit
– stavební závady ve zdivu a konstrukci budov (izolace
základů, elektoosmóza, nátěry, sanační omítky).
– zatékání (zazděné průduchy, shora nezakryté zazděné
komíny, netěsnosti oken)
– proudění vzduchu, tepelné můstky – užití zvlhčovačů a
odvlhčovačů
– úprava návštěvnického režimu (omezení počtu
návštěvníků)
Poškození sb. př. v důsledku vlhkosti:
Geologické objekty: Rozpad sirníků v důsledku kyseliny sírová, která vzniká reakcí vzdušné vlhkosti se sírou.
Asanace a konzervace – neutralizace (omytí vodou nebo
slabým roztokem etylalkoholu), dehydratace lihem, sycení
roztokem řídkého „lepidla“ (polystyrén v toluenu).
Organické objekty: Vysoká vlhkost je rizikovým faktorem pro rozvoj plísní (viz biotické faktory).
Zaplísnění exsikátů – herbářů, entomologických preparátů a dermoplastů. Kumulativní efekt v kombinaci
s mastnými povrchy a prachem – náchylné k plísním jsou
např. objekty s vysokým obsahem tuku (např. někteří
vodní brouci). Odmaštění v organických rozpouštědlech
(lékařský nebo technický benzín, toluén, etylalkohol
– lihobenzín, následné mechanické odstranění vláken
(štětečky, jehly, optické zvětšení – binokulární lupa nebo
mikroskop). U entomologických preparátů případně rozvlhčení a následná repreparace.
Napadení dřeva dřevokaznými houbami (dřevomorka)
–chemickou cestou (nátěry a postřiky fungicidy).
Preventivní ochrana před plísněmi v terénu v nepříznivých podmínkách: fungicidní činidla kreosot, Lastanox,
SAVO.
Světlo (UV záření)
UV záření bombarduje povrch předmětu fotony
a dochází k fotochemickému jevu a rozrušení chemických
vazeb a poškození předmětu. Vliv světla se kumuluje,
opakované expozice se sčítají, poškození spočívá ve ztrátě barev (vyblednutí), při dlouhodobějším působení na
některé organické materiály (preparáty) dochází i k degradaci struktur, zkřehnutí nebo rozpadu.
Opatření, prevence:
– zabránit přístupu slunečního světla, umělé světlo
korigovat
– použití fólií nebo speciálních skel pro pohlcení UV
záření
Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – kámen, přírodniny
7
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
– osvětlení předmětů při výstavách: použít měkké rozptýlené světlo s odrazem
Poškození sb. př. světlem:
Geologické objekty: jen málo citlivé, možnost osvětlení bez omezení (až na výjimky u některých minerálů)
Organické přírodniny: Citlivé zejména barevné exsikáty barevným změnám podléhají velmi rychle červené
a žluté pigmenty, vyblednou ale i tmavé barvy (černá, hnědá).
Nejrizikovější typy sb. př.: herbáře (květy – barevné pigmenty, stonky a listy – rozklad chlorofylu, entomologické
sbírky – barevné šupinky na křídlech motýlů, pigmenty
v chitinozních strukturách apod., vycpaniny – peří, srst);
odolnější je strukturální kovové zbarvení (vzniká lomem
světla).
Poškození světem je nevratné, vybledlé přírodniny nelze restaurovat, aniž by se vytvářely artefakty.
Prach
Kromě estetického znehodnocení a znesnadnění přístupu ke studiu přírodnin při dlouhodobém působení
má prach přímý mechanický vliv na destrukci křehkých
objektů (ostrohranné částice). Mnohem závažnější jsou
nepřímé kumulativní vlivy, nabalení dalších látek, zejména
mastnoty, která podporují růst mikroorganizmů a plísní.
Opatření, prevence:
– čistota a úklid depozitářů, klimatizace s přetlakem
– těsnost oken, dveří a depozitárního mobiliáře
– prachutěsné obaly (v entomologii – muzejní entomologické krabice, herbářové kartony apod.)
Poškození sb. př. prachem:
U sbírkových předmětů neživé přírody a konchylií –
omytí (saponáty). Křehké objekty organického původu
(herbáře, entomologické preparáty, vycpaniny) – mechanické odstranění bez použití vody (mnohdy velice pracné),
využití vzduchového proudu (fény, laboratorní kompre-
sory a vzduchové trysky apod.). Při kombinaci prachu
a plísní – odplísnění (viz kapitola vlhkost).
8. Biologické faktory –
živočišní škůdci, plísně
a houby
Největším nebezpečí pro sbírky organických přírodnin
jsou živočišní škůdci, zejména hmyz. ( pouze v nezabezpečených stavebně nevyhovujících nebo zanedbaných
prostorách přichází v úvahu výskyt myší nebo potkanů).
Vniknutí hmyzu do úložných prostorů je možné škvírami
a větracími otvory nebo je tam vnesen s již napadenými
sbírkami. Napadení plísní koreluje většinou s vlhkostí
prachem – viz bod „vlhkost“.
Opatření, prevence:
– těsnost oken a dveří (vybavení oken sítěmi), zajištění
netěsností domovních instalací –vertikálních prostupů
pro topenářské potrubí, odpadové trubky (izolační
materiály mohou být ohmiskem výskytu škodlivého
hmyzu)
– uložení přírodnin v uzavřeném mobiliáři a obalech (viz
ochrana před prachem)
– přísná karanténní opatření – biocidní ošetření nových
přírůstků, sb. předmětů, které byly mimo depozitář
(výpůjčky, výstavy)
– chemická ochrana (plynování)
Ochrana sbírek před biotickými škůdci
Plynování
(pravidelná desinsekce a desinfekce proti živočišným
škůdcům a plísním). Provádějí specializované firmy fumi-
Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – kámen, přírodniny
8
Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání
pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“
gací (zadýmením) prostoru. Účinné látky dýmovnic jsou
více méně podobné – pozor na nosné médium (složka,
která způsobuje rozptýlení insekticidu v podobě dýmu) –
zplynování na bázi par petroleje nebo jiných látek, které
způsobují mastné povlaky.
a demonstrací na preparátech, stejnou názornou formou
i ukázky charakteristických typů poškození sbírek.
Karanténní desinsekce
– samostatná místnost s odvětráváním, desifekční
bedny, případně uzavřené obaly (igelitové pytle). Účinné
prostředky – insekticicdy (pyretroidy – pod různým
obchodním označením), paradichlorbenzen (IVET), některé prostředky mají jen repelentní efekt a jsou neúčinné
(naftalín). Délka expozice napadených přírodnin podle
intenzity poškození a výskytu škůdců (požerky, nálezy
imag nebo larev), při výskytu živého škodlivého hmyzu
doporučuje se karanténní zásah opakovat (možnost přežívání klidových vývojových stádií).
10. Literatura a prameny:
Vymrazování
– delším působením nízkých teplot cca -15–20°C
dochází k úhynu, zastavení nebo přerušení vývoje živočišných škůdců (pisivky), použitelné např. u herbářů
a mykologických sběrů (pozor na náhlé přechody mezi rozdílnými teplotami – možnost orosení a riziko zaplísnění).
– jiné metody – např. RTG ozařování, mikrovlnny
apod. – vhodné pro objekty napadené uvnitř struktury materiálu, kde je plynování neúčinné (červotoč).
9. Základy identifikace
hmyzích škůdců
Křísa B., Prášil K. (red.) (1994): Sběr, preparace a konzervace rostlinného materiálu. Př.fakulta Uk Praha, skripta,
3 vydání.
Kulich J. (1987): Zoopaleontologické metody. SPN Praha, 64 pp
Maňas M.: http://www.mollusca.cz/malakologie/sber.htm
Novák K. (1969): Metody sběru a preparace hmyzu.
Academia Praha, 243 pp.
Roller. Z., Motyčková H. & Motyčka V. (1992): Nezvaní
hosté. Nakladatelství ESO Praha. 48 pp.
Synek K. (2002): Ochrana a bezpečnost sbírek a sbírkových
předmětů
Šarič R & Budil P. (2010): Metodika preparace minerálů
a fosilií za použití „Airabrasive unit“. Projekt MK ČR
VaV DE08P04OMG002. Česká geologická služba Praha.
20 pp.
Štamberg S. (2003): Chemical preparation of vertebrates
from the Lower Permian of the Boskovice Furrow. –
Chemická preparace obratlovců ze spodního permu boskovické brázdy. Acta Musei Reginaehradecensis s. A, 29:
143-150.
Táborský K. (1961): Metodika zoologických prací v muzeích
I, II. Kabinet musejní a vlastivědné práce Praha, 667 pp.
Hlavní „morfotypy“ škodlivého hmyzu: rybenky, brouci ( kožojedi, rušníci, potemníci. vrtavci), motýli (zaviječi,
moli), pisivky (viz např. Roller a kol, 1992).
Předpokládá se seznámení s hlavními determinačními
znaky a habitem prostřednictvím obrázků imág a larev
Restaurování a konzervování sbírek muzejní povahy – kámen, přírodniny
9
Restaurování a konservování sbírek
muzejní povahy – kámen, přírodniny
metodika přednášky
RNDr. Bohuslav Mocek
entomolog, vedoucí přírodovědeckého oddělení
Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Eliščino nábřeží 465
500 01 Hradec Králové 1
tel.: +420 495 514 624, + 420 495 514 631
e-mail: [email protected]
www.muzeumhk.cz
Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1
tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392
e-mail: [email protected]
www.muzeumhk.cz