miniplátek - Diakonie Vsetín

DROBNÁ TISKOVINA OBYVATEL DOMOVA PRO SENIORY VSETÍN OHRADA
Vážení čtenáři,
věřím, že spolu s námi sdílíte radost i vděčnost, že po letech náročných příprav a posléze i náročné realizace, byl 24. 8. 2015
slavnostně otevřen Domov Harmonie (původně Domov Ohrada). Zdařilý výsledek,
jak se můžete sami kdykoli osobně přesvědčit, je svědectvím nejen obětavé práce i spolupráce pracovníků Domova v čele
s vedoucí Jitkou Adámkovou (a v počátcích
bývalé vedoucí Domova Karly Daňové)
a dalších pracovníků Diakonie Vsetín, ale
také nemalého podílu na výsledku partnerů projektu a mnoha dalších spolupracovníků a příznivců a samozřejmě donátorů
peněz Programu švýcarsko-české spolupráce a MPSV ČR. Všem, kdo se na tomto
díle obětavě podíleli, patří obdiv a velké
poděkování a třeba i na dálku u Vás doma
pozvednuté číše k slavnostnímu přípitku.
V mnoha složitých situacích, krizích
a nejistotách jsme opakovaně prožívali,
že nejsme na všechno sami a máme se
3/2015
o koho opřít a s kým se
poradit. Ještě dlouho
budeme vzpomínat například na opakované
a vydatné zatékání do
pokojů uživatelů ze střechy na našem dočasném
azylu na LDN. Ale věřím,
že stále více s úlevným
úsměvem a ne se sevřeným žaludkem, jako
tomu bylo, když se jen
začala zatahovat obloha.
Povzbudivou tečkou za společnou snahou
o dobrý výsledek bylo spontánní rozhodnutí pracovníků střediska věnovat jeden
Podpořeno z Programu švýcarsko-české spolupráce
Supported by a grant from Switzerland through
the Swiss Contribution to the enlarged European Union
Vychází 30. září 2015
den, původně plánovaný na odreagování
se od náročné sociální služby, na stěhování věcí na Domov, aby uživatelé mohli
co nejdříve začít užívat přednosti nového
Domova. Dovolte mi vyjádřit nejen poděkování, ale i hrdost na takové pracovníky.
Byť máme mnohé za sebou, ještě nám
zbývá k dotažení všech záležitostí na Domově do úplného konce leccos dořešit.
Však nad to vnímám jako podstatnější vytrvat v upřímné snaze být našim seniorům
nablízku tam, kde je potřeba.
Soli Deo Gloria
Ing. Dan Žárský
Ředitel Diakonie ČCE – středisko Vsetín
2
Jak u nás probíhal 24. srpen
„Tak a je to konečně tady!“ Přesně tuto
větu si řekl každý z nás v pondělí ráno 24.
srpna. Uživatelé i zaměstnanci byli mírně
nervózní a cítili trému. Vždyť po roce konečně nastal ten velký den, kdy můžeme
opustit prostory nemocnice a můžeme
se vrátit do našeho nového domova, kde
na nás čekají příjemné a útulné pokoje
či kanceláře. Od rána bylo co dělat a přípravy byly v plném proudu. Nejvíce jsme
obdivovali naši paní vedoucí, která i přes
náročné zařizování, vyřizování a následné moderování celé akce zůstávala pořád optimistická a rozdávala úsměvy na
všechny strany. Za to, jí patří, velké díky.
Uživatelé si od rána vybírali na tu velkou slávu vhodné oblečení. Někteří, dokonce byli nuceni vybalit všechny pytle
s již sbaleným oblečením, aby se dopátrali té správné halenky.
Když se přiblížil čas odjezdu z nemocnice, nervozita byla o to větší. Někteří domov
sice již viděli, ale nemohli si ho prohlédnout
celý. Jiní jej viděli pouze zvenčí. Někteří domov viděli pouze na fotografii. A tak se střídala nervozita s velkým očekáváním.
Po cestě k domovu jsme potkali několik
známých, kteří se také chystali na slavnostní otevření. Cesta nám rychle uplynula
a už jsme se blížili k Harmonii. Minuli jsme
obchod, restauraci, dětské hřiště a už se
nám naskytl pohled na domov obsypaný
lidmi, kteří netrpělivě čekali, co se bude
dít. Připojili jsme se k ostatním a poslouchali cimbálovou muziku Jasénku. Muzika
byla chytlavá a tak jsme si zazpívali pár
krásných písniček.
Když se v zahradě nakupilo ještě několik dalších nově příchozích, začala hovořit
naše paní vedoucí a pan ředitel. Všechny
srdečně přivítali a sdělili, co nás ten den
čeká. Poté byly přizvány další významné
osobnosti, které pomohly přestřihnout
slavnostní pásku. Po přestřižení pásky
jsme se všichni vrhli do budovy a zamířili
do nové velké jídelny, kde se odehrával
hlavní program dne.
Čekalo nás slavnostní poděkování a předávání klik, které se stalo pro Vsetínskou
Diakonii již tradicí. Kliky jako poděkování
za spolupráci předávaly dvě uživatelky
domova, kterým bych tímto chtěla poděkovat za jejich ochotu a vstřícnost. Následovalo promítání fotek, které mapovaly
celou dobu rekonstrukce. Pan ředitel k fotografiím říkal různé příhody a nástrahy,
které se musely, během rekonstrukce řešit.
Po formálním programu nás čekal už
ten méně formální v podobě prohlídky
domova a rautu. S uživateli jsme si prohlédli celý domov, prošli jsme terasy, na
které se už moc těšíme v letních měsících. Každý se šel podívat na svůj pokoj
a ukázal ho rodinným příslušníkům. Nesměli jsme opomenout ani krásnou novou vanu, která bude uživatelům sloužit
k uvolnění a relaxaci.
V domově všechno vonělo novotou,
jídlo na rautu bylo výborné a tak jsme
se najedli k prasknutí. S plným břichem
a spokojení jsme vyrazili opět směr nemocnice, kde nás čekalo ještě pár posledních dní. Zpátky se nám jelo dobře. Tento
den byl pro nás příslibem lepších zítřků,
které nás v novém domově čekají. Doufáme, že Harmonie dostojí svému jménu
a my v něm budeme žít a pracovat v naprosté harmonii.
Mgr. Markéta Zralá
AKCE DIAKONIE VSETÍN DO KONCE ROKU 2015:
2. 10. 2015 – Broučci, lampionový průvod
/ sraz před MěÚ Vsetín, 18:30 h., workshopy od 17:30 h. /
5. – 7. 10. 2015 – Den otevřených dveří
/ 5.-7.10. Denní stacionář; 7.10. Domov Jabloňová a Domov Harmonie /
5. 11. 2015 – Šumný Vsetín, fotosoutěž pro děti i dospělé
/ vernisáž v 15:30 h. ve vestibulu kina Vatra /
11. 11. 2015 – Benefiční koncert České filharmonie a Čhavorenge
/ v 18:00 h. v Domě kultury Vsetín /
28. 11. 2015 – 7. Dobročinná aukce
/ od 17:00 h. v Mramorovém sále vsetínského zámku /
1. – 13. 12. 2015 – Vánoční krabice od bot
/ děti obdarovávají děti z chudých rodin /
Narozeniny oslavili:
Dudík Jindřich (70)...............................10. 7.
Bardasová Marta...................................24. 7.
Roháčová Jiřina.....................................27. 7.
Válková Marie.......................................... 7. 8.
Vašků Stanislav......................................18. 8.
Vráželová Ludmila................................29. 8.
Andrýsek Josef........................................ 6. 9.
Pifková Jindřiška...................................11. 9.
Opustili nás:
Bogarová Marie............................... 27. 6.
Složilová Antonie............................ 17. 7.
Lada Jan................................................2. 8.
Olšáková Julie.................................. 23. 8.
3
Život na Ohradě dříve a dnes
Po velké proměně, kterou prošel domov Harmonie v roce 2015, poskytne
svým obyvatelům příjemné a pohodlné
prostředí. Místo, kde domov stojí, sloužilo
v minulosti k setkávání obyvatel Ohrady,
k odpočinku, k posezení s přáteli a poveselení.
Stávala zde nejstarší hospoda na Ohradě rodiny Sušilů. Zaměstnanci skláren se
zde setkávali u kuželek, u muziky. Občerstvení zde našli formani, jedoucí se zbožím z Uher. Němými svědky na tyto doby
zůstaly pouze staré kaštany v zahradě
Harmonie.
Rozvoj dřevařského a sklářského průmyslu v první polovině 19. století přinesl
obyvatelům Vsetína možnost obživy. Zprvu pouze při zpracování surového dřeva
na pilách, ale později bylo třeba odborníků při výrobě nábytku. Tehdy byli největšími obchodníky na Vsetíně otec a syn
Kohnovi. Obchodní ambice této rodiny
přinesly na Vsetín též počátky výroby
skla.
Kohnové, odborníci na výrobu dřeva,
rychle pochopili náročnost sklářské výroby a začínající sklárnu prodali Salomonu
Reichovi, majiteli skláren ve Velkých Karlovicích a Krásně.
Salomon Reich povolal odborníky –
skláře z celého Rakouska-Uherska. Zajistil
jim pracovní podmínky, byty pro jejich
rodiny v kolonii na Filákově a na Ohradě
v blízkosti sklárny. Nově příchozí rodiny
procházely z různých prostředí, mnozí
hovořili pouze německy. Vytvořila se tak
uzavřená sklářská komunita.
1. světová válka tvrdě zasáhla rodiny
sklářů, mnoho jich muselo narukovat
a do skláren nastoupily jejich ženy. Život byl těžký a o to více se projevovala
sklářská solidarita. Meziválečné období
po roce 1918 přineslo rozvoj výroby skla
a přilákalo na Ohradu živnostníky, kteří
si postavili své
domy na Smetanově ulici od
Štefánikova
mostu po křižovatku na Ohradu.
Po 2.stvětové
válce již vyrůstala nová generace Ohraďáků,
která již byla
vázána na práci ve sklárnách,
přesto si však
nesla svébytnou vazbu na
příslušnost ke
sklářské komunitě.
Vlna masivního bourání
zasáhla Ohradu v 70. letech
minulého století. Výstavba
panelákového
sídliště rozdělila rodiny, mladí
se rozutekli do
světa.
Ve sklárnách
se výroba udržela do konce 20. století. Rychle se měnící
majitelé, potíže s odbytem a také snaha
rychle přijít k penězům, ukončila historii
sklářské výroby. Poslední připomínkou
slavných dob je výroba vánočních ozdob
v družstvě IRISA.
Mnohé průmyslové podniky na Vsetíně
vznikaly a zanikaly, ale mají zpracovanou
svou historii a jsou stále všeobecně známy. Ohradské sklárny však upadly v zapomnění, přesto, že byly dlouhou dobu
součástí rozvoje města Vsetína a přinášely mezinárodní ohlas a živily mnoho obyvatel Vsetína.
Kaštany v zahradě Harmonie nepromluví. A tak jsme se my, Ohraďáci,
rozhodli připomenout slavnou historii alespoň zpracováním útlé brožurky
a dobovými fotografiemi. Doufáme, že
oživí vzpomínky a připomenou život na
vsetínské Ohradě.
Ing. Blanka Andělová
Klub přátel Ohrady
Jak jsme zaháněli bouřky
Naší předkové si více všímali přírodních jevů a předpovídali podle nich počasí. Tak vznikaly pranostiky. Mnohé vycházely a některé uznáváme i v dnešní době,
jiné časem ztratily svůj význam. Lidé se
vždy obávali přírodních jevů, které jim
škodily – byly to bouře, krupobití, vichřice, povodně a jiné. Snažili se proti nim
bránit a tu se často uchylovali k různým
pověrám, kterými je chtěli odehnat. Bylo
to zvonění zvony, rozsvěcování hromniček, hlukem, zaříkáváním a jinými kouzly, kterými je chtěli odvést pryč od svých
obydlí a polí. Na Valašsku mívali knihu
Kryštofku plnou zaříkávadel, na Kopanicách převáděly bouřky do skal a lesů
„bohyně“.
I my, děti, jsme si to jednou vyzkoušely
Jednúc v létě sme sa, my děcka, hrály za
našú stodolú. Najednúc zahřimělo, tož
sme sa všeci lekli. „De búřka, to istě přídú
aj krúpy. Co včil? Zaženeme búřku od
našéj dědiny“. Od starých ludí sme znali,
že sa búřky zaháňajú rámusem, křikem,
tož jsme sa hneď rozletěli a posbírali
kdejaký plechový hrnec, palice a začali
sme všeci skákať, křičať a tlůcť do hrnců.
Už sa aj ozývalo z blízkéj kapličky zvonění, ale myslím sme tu aj překřičali. Randálu bylo plno, hrůza počúvať. Za chvílu
zvonění přestalo, aj my jsme sa ztišili.
Podívali jsme sa na oblohu a viděli sme
jak černé búřkové mraky sa táhnú přes
hory a skaly dál od našéj dědiny. Na nás
spadlo enem pár kapek. Hneď sme začali
všeci radosťú tancovať a pevně sme věřili, že my sme tu búřku zahnali.
Ludmila Vráželová
4
O Matúšovi
Strýc Matúš vzal svoju panímámu
Rozárku a vypravili sa na Vsetín. Sešli od
vlakového nádraží důle po Žerotínce na
Náměstí Svobody, pohlédli na panoráma Horního Města a povídajů: „Tož tady
to dobře známe: moc pěkné, milé, ale
furt stejné. My si musíme zajíť na Ohradu. Tam préj spravili starým luďom ten
domov pro senióry – a že velice parádně!
Tož tam sa půjdem podívať! A bude sa to
menovať Domov Harmónia.“ J. G.
Singapur
Měla jsem to štěstí, 3krát navštívit
městský stát Singapur. Moje dcera s manželem tam žije a pracuje.
Singapur se nachází v jihovýchodní Asii
na stejnojmenném ostrově a přilehlých
54 ostrůvcích při jižní výspě Malajského
poloostrova. Najdete ho pod Malaysií
a nad Indonesií.
Kontinent: Asie
Rozloha: 718,3 km2
Počet obyvatel: 5,4 mil.
Měna: Singapurský dolar
Úřední jazyky: Angličtina, Malajština,
Tomilština, Mandarinština
Náboženství: Buddhismus, Islám, Křesťanství, Hinduismus, Taoismus, Sikhové
a Komfuciani
Státní zřízení: parlamentní republika
Podnebí: stálé teplo, celý rok teplota kolem 33 stupňů, často zde prší, déšť je krátký, ale vydatný, vysoká vlhkost
Zajímavá místa: nádherné botanické zahrady, obchodní centra, etnické čtvrti se
svou kulturou a stavbami, Zoo, koloniální
čtvrti, budovy v okolí Marina Bay
Zákazy, pokuty a tresty: Nesmí se plivat
na veřejnosti, jíst ani pít v metru. Odhození cigaretového nedopalku na ulici =
pokuta 1000 dolarů. Nikde se nesmí žvýkat, žvýkačky jsou v Singapuru zakázané.
Pokuty jsou zde velmi vysoké a za dovoz
drog je smrt. Jsou zde i tvrdé tělesné tresty - bičování. Prostituce je v zemi legální.
Singapur vznikl v roce 1819 a až do roku
1963 byl britskou kolonií. V roce 1963
byl připojen k Malaysii a v roce 1965 se
ho Malaysie zbavila, protože byl pro ně
nevýznamný a většinu obyvatel tvořili
Číňani. Prvním premiérem byl Lee Quan
Yew, který proměnil zemi ve významné
finanční centrum a změnil zemi z rozvojové na jednu z nejbohatších zemí světa.
Lee Quan Yew zemřel tento rok a současným premiérem je jeho syn.
Lee Quan Yew byl známý vládou tvrdé
ruky, až diktátorskou a je nazýván otcem
Singapuru. President se jmenuje Tony Tan
a má pro zemi nevýznamnou roli.
Město se nazývá „Lví město“. Patří mezi
ekonomicky nejvyspělejší stát světa a je
finančním, obchodním a dopravním centrem světového významu. Je to přístavní
a velmi udržované město. Země se vyznačuje nízkou nezaměstnaností (kolem
2%) a téměř nulovou kriminalitou. Je to
významný přístav, má jeden z nejlepších
vzdělávacích systémů a nejlepší armádu
na světě. Economist inteligence UNIT do-
konce označil Singapur jako zemi s vůbec
nejvyšší kvalitou života na planetě. Má
nebývale rychlé tempo růstu ekonomiky,
např. v r. 2010 14,7%.
Ekonomika země je vysoce závislá na
vývozu a zároveň je v ní uplatňována
vysoká úloha státu, který vlastní podíly ve firmách tvořících až 60% HDP. Stát
ale většinou není ve firmách zastoupen
jako vlastník přímo, nýbrž prostřednictvím etnit, především investičních fondů.
8.srpna tohoto roku slavili obyvatelé 50.
výročí založení Singapuru. Oslavy byly
velkolepé.
Lidé v této zemi jsou ukáznění, disciplinovaní, milí, přátelští. Hodně pracují, ale
stát se stará, aby také hodně sportovali
a netrpěli ve stáří civilizačními chorobami. Kvalita stravy je v Singapuru velmi vysoká, McDonaldy zde nenajdete.
„Lví město“ má částečně zaslouženou
pověst místa, které je čisté, bohaté, fungující......ale vzhledem k přísným a někdy
až absurdním zákazům také poněkud
nudné a usedlé. To je na úhlu pohledu,
mně by se takhle žít určitě líbilo, ale zase
by mi chyběly naše lesy a hory a nejvíce
čtvero roční období. Nicméně se do Singapuru zase brzy ráda podívám.
Iva Hlavicová
5
Ať je zima nebo mráz, do školky jdu v každý čas
Po roce 1948 jsem působila na mateřské škole v jedné obci na Šumpersku. Vesnice se prostírá v údolí podél
silnice v délce asi 4 až 5 km. Na dolním
konci obce byla budova základní a mateřské školy. Domky podél cesty byly
osídleny už novými obyvateli, kteří se
sem přesídlili z různých koutů republiky, Slovenska a taky pár rodin Volyňských Čechů z Ukrajiny. Okolní krajina
je krásná, počasí bývá dost drsné, zvláště v zimě.
Jednou – bylo to začátkem března
a místo toužebně očekávaného jara přihnala se veliká sněhová vichřice s hustým sněžením. Počasí – „že by psa nevyhnal“. Pro spousty sněhu se nám ráno
dostalo do školy jen několik dětí ze
sousedství. Uznali jsme, že pro pár žáků
nebudeme vytápět třídy a děti jsme poslali domů.
Brzy potem jsem uslyšela vrznout
hlavní dveře, tak jsem se šla podívat,
kdo k nám přišel v takovém nečase
a zůstala jsem ohromeně hledět. Na
prahu stál malý „sněhuláček“ zasněžený od hlavy až na paty. Mezitím došla
i paní řídící a obě jsme zbavovaly chlapce sněhové přikrývky. Ze sněhuláka se
nám vyklubal můj malý žáček, Bohoušek, chlapec až z nejzazšího horního
konce dědiny.
Oblečený byl v dlouhém kožíšku, na
nohou vysoké válenky, kožešinovou če-
pici přes uši, rukavice a v ruce hůlku, na
ní sotůrek se svačinou. Bohuška se hned
ujali chlapci řídících a my dvě ohromené stály a představovaly si, jak malý,
sotva šestiletý chlapec si šlape sněhem
v husté sněhové vánici. Co všechno se
mu na tak dlouhé cestě mohlo přihodit.
Ale malý Bohoušek, dítě z rodiny Volyňských Čechů, to všechno zvládl a do své
školičky se dostal bez úrazu, protože
byl na takové počasí, možná i na horší,
zvyklý ze své rodné Ukrajiny.
Na Bohouška jsem si nejednou vzpomněla, když jsem vidívala naše školáky
pobíhat na zastávkách autobusů, než
by šli domů kousek pěšky.
Ludmila Vráželová
Program švýcarsko-české spolupráce
Velkolepé slavnostní otevření domova poctil návštěvou i Ralph Friedlandr,
který je vedoucí kanceláře švýcarsko-české spolupráce. Ve svém proslovu
představil program, díky kterému je
celý projekt Harmonie financován. Dovolujeme si otisknout překlad části jeho
proslovu.
„Od roku 2008 se Švýcarsko podílí
na různých projektech navržených tak,
aby snížili ekonomické a sociální rozdíly
v EU, přes 1,3 bilionů švýcarských franků, z nich 109 milionu švýcarských franků je určených pro ČR, co činí přibližně
2,5 bilionů korun českých.
Švýcarsko s touto částkou spolufinancuje 38 projektů v České Republice. Dohromady tyto projekty tvoří „Program
švýcarsko-české spolupráce“. Pokrývají
oblasti, jako jsou sociální služby pro
starší nebo diskriminované osoby, prevence katastrof, modernizace soudnictví, boj proti zločinu a korupci, modernizace základní infrastruktury, zlepšení
životního prostředí, podpora pro malé
a střední podniky, regulace ve finančním sektoru, výzkumu a vývoje, zdraví
a v neposlední řadě posílení občanské
společnosti a švýcarsko-českého partnerství.
Jedním z těchto 38 projektů je projekt
„Domov Harmonie“ s celkovým rozpočtem okolo 38 milionů korun českých,
které Švýcarsko plně financuje. Je zaměřen na rozvoj kvality již dobré sociální služby pro seniory. Zejména se
jedná o stavební úpravy, díky kterým
se zlepšila bezbariérovost, postavila se
větší jídelna a společenská místnost, je
větší počet kvalitnějších sociálních zařízení, větší počet lůžek, ale zároveň více
jednolůžkových pokojů. Také se zavedly
nové formy terapie pro lidi s poruchami paměti a podobnými nemocemi.
Vše v důstojném a moderním prostředí přizpůsobené potřebám seniorů a v
souladu se současnými znalostmi. Název projektu vyjadřuje, čeho chceme
dosáhnout: harmonického prostředí
a zlepšení kvality života klientů navzdory věku a nemocem, ale také lepší pod-
mínky jejich rodinám a osobám poskytujících sociální a zdravotní péči.
Zvažovali jsme, zda realizace tohoto
projektu je na dobré cestě. Výsledkem
je, že jsme velmi spokojeni s kvalitou
projektu. Jsme si jistí, že dosáhneme
svých cílů a přispějeme k posílení vztahům mezi Švýcarskem a Českou Republikou.“
Volný překlad Kristýna Vičanová
6
Křížovka
Radost z nového Domova Harmonie vyjádřil i jeden z našich uživatelů – Jan Foldyna a připravil speciální křížovku. Pokud se vám
podaří křížovku vyluštit, dozvíte se, jak takové velké stěhování do nového domova probíhá. Tajenkou je staré dobré přísloví.
VODOROVNĚ
1) Potřeba kováře; ozbrojený doprovod;
římsky 500
2) Lít do formy; ve svém bytě; jednoroční
(množné číslo)
3) Slovensky lék; výzva k pohybu před
nebo k odchodu; náboženská sekta;
římská 5
4) MPZ Itálie; bývalá značka letopočtu;
A
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
B
C
D E
F
nová zpráva; měsíc v roce; spojka
5) Otázka na místo; nedobro;
francouzský komik; dojmout
6) Chemická značka hliníku; garde;
naložit na loď
7) Kontrola; zájmeno; lump
8) Oblak; chemická značka thulium;
klávesa na počítači; chemická značka
uranu; zvolání toreadora; zvuk trubky
G H I
J
K
L
M N
9) SPZ Prahy; římská 10; dětsky škaredé;
časová zkratka; malý dílek; rýdlem vrýti
10) Citoslovce posměchu; citoslovce vrčení;
líné; slovensky „ve“; značka litru; ozvěna
11) Domácky Alan; ypsilon; MPZ
Rakouska; přiznání; sykavka; příkaz
zrušení světla
12) Tělocvičný prvek; dávný mořeplavec;
doručit; poštovné; začáteční písmeno
neonu
13) Souhlas; opak
O P Q
ďábla; končetina;
písmeno abecedy; dívčí
jméno; dívčí jméno
14) MPZ Norska;
napřed; zkratka
umělecké školy; bývalí
bojovníci na koních;
značka litru
15) Ženské jméno;
závit; osychati na
povrchu; zápor
16) Rubat uhlí; nahý
obraz; italská televize;
chemická značka zlata;
všechno v pořádku; SPZ
Kolína
17) Otvor ve zdi;
výklenek ve zdi;
plápolá; název písmene
N; chlapecké jméno
18) Patřící mořeplavci;
technická kontrola;
potřeba pluhu;
kulečníková hůl
19) Římsky 505;
bájný vojevůdce;
velkoobchod; močovina
20) Zdůraznění „není“;
obyvatel Rumunska;
americká řeka
21) Ženské jméno; oxid
uhelnatý; šlechtický
přídomek; poslední
písmeno abecedy;
léčivá rostlina; důvěrné
oslovení otce
22) Vzdělávací ústav;
první muž; označení
hydrantu; zkratka
ekonomie
SVISLE
A) Otázka na množství;
vojenská prodejna;
po velké střelbě; had
škrtič; ruský souhlas
B) Značka kyslíku;
7
kousek; podle; honem; MPZ Norska;
vojenská hodnost
C) Chemická značka vadanu;
1. díl tajenky; značka českých
elektrospotřebičů
D) MPZ Rakouska; zkratka ekonom; zkratka
zimní olympiády; přezdívka amerického
prezidenta Regana; úder; SPZ Pardubického
kraje; ženské jméno; opak pod
E) Pár; SPZ Olomouce; SPZ Plzeňského
kraje; vojenský útok; unavit; lidově nůžky
F) Popěvek; římská 5; primitivní plavidlo;
chladící směs při obrábění kovu; MPZ
Spolkové Republiky Německo; první
žena; římská 4; mimo
G) MPZ Itálie; ona; i to; anglicky konec;
písmeno abecedy; ruská stíhačka;
zkratka pondělí; značka auta
H) Národní divadlo; podpis anonyma;
značka kosmetiky; SPZ Košice; dívčí
jméno; začáteční písmena Naďa a Tomáš;
zkratka atmosféry; kozí hlas
I) Začátek abecedy; jméno spisovatele
Pavla; pojízdná toaleta; značka dusíku;
míti Filipa; průšvih u soudu
J) Mužské jméno; římsky 499; SPZ Třebíč;
podjezd; hlt; opak pod
K) Slovenské zvratné zájmeno; 2. díl
tajenky; svinovací roleta
L) Přesvědčení; léčivá rostlina; rebelie;
hospodář
M) Značka mouky; druh ptáka; líh; finská
lázeň; americký stát
N) Zkratka rodné číslo; osobní zájmeno;
tyč u vozu; přítok Váhu; korálový ostrov;
slovensky tratě
O) Tavenina; chemická značka americia;
dřívější pesticid; schodek v pokladně;
domácky Jiřík; zkratka evropské
aerolinie; Asijský stát
P) Začáteční písmeno prvního muže;
stříbrný bílý kov; začátek abecedy; oslí
citoslovce; město v Čechách; v ilegalitě
Q) Být udiven; vyrábět na stavu; ženské
jméno; chlapecké jméno; nula; zkratka
akademie obchodní; německy „v“
Něco pro zasmání
30 000 roků před narozením Krista.
Pračlověk si prohlíží vysvědčení svého
syna a naštvaně říká:
– To, že máš trojku z lovu, dovedu pochopit, jsi ještě malý, ale že jsi propadl
z dějepisu, který má jen dvě stránky,
to je skutečně hanba!
Proč Bůh nemá titul CSc.
1. Má jenom jednu známou publikaci.
2. Ta je v hebrejštině.
3. Nejsou v ní odkazy na další prameny.
4. Nebyla publikována ve známém
vědeckém časopise.
5. Mnozí pochybují o tom, že ji napsal
osobně.
6. Je nutno přiznat, že je známá po
celém světě - ale co dělal potom?
7. Jeho schopnost týmové práce je
velmi omezená.
8. Ostatním vědcům se nepodařilo
zopakovat jeho experimenty.
9. Nepožádal etickou komisi o souhlas
s experimentováním na lidech.
10. Když se mu jeden pokus nevydařil,
pokusil se zahladit stopy utopením
pokusných objektu.
11. Jedince, kteří se nechovali podle
očekávání, vyřadil z pokusného
souboru.
12. Nechodil do přednášek - jenom
vzkázal studentům, co si mají prostudovat.
13. Nechal za sebe učit svého syna.
14. První dva studenty vyhodil, protože se naučili něco navíc.
15. I když má jen 10 požadavků,
většina studentů v praktickém testu
propadne.
16. Konzultace poskytuje jen velmi
zřídka, a to ještě na vrcholku hory.
Pepíček se soustavně špatně učil,
samé čtyřky, ba i pětky. Otec mu
vyhrožoval: „Pepíčku, když se budeš
špatně učit, dám tě do křesťanské
školy. Tam už si s tebou poradí.“ Protože se Pepíček nepolepšil, otec ho po
půlroce přehlásil do křesťanské školy.
2.
3.
4.
X
5.
6.
7.
X
9.
10.
11.
Připravila Marta Vodáková
Křížovka
1.
8.
A tu zázrak, Pepíček začal najednou
nosit dvojky i jedničky. Nakonec se ho
otec zeptal, čím to je. „Víš, tati,“ odvětil
Pepíček, „když jsem poprvé přišel do
křesťanské školy, na dvoře jsem uviděl
jednoho ukřižovaného. Na školní
chodbě visel druhý ukřižovaný. Vejdu
do třídy, a na zdi další ukřižovaný. V té
křesťanské škole to není žádná sranda, tam se s nikým dlouho nebaví.“
Boženka čeká své čtvrté miminko.
V neděli po obědě sedí v křesle a čte
si Katolický týdeník, když tu najednou zasténá úděsem: „Ne, to nepřežiju!“ „Co se děje?“ ptá se jí manžel.
„Představ si to, tady píšou, že každé
čtvrté dítě na světě je Číňan!“
Přijde starý manželský pár do nebe,
svatý Petr je provází po nebi. Všechno
je naprosto úžasné, žena je nadšena,
říká, že se jí o něčem takovém ani nesnilo. Když to všechno vidí muž, zoufale se rozpláče a pak spustí vztekle
na svoji manželku: „Za to všechno
můžeš ty! To je pořád makrobiotika,
cvičení, žádnej alkohol a cigarety,
krémy s UV filtrem - vždyť jsme tu
mohli být už o patnáct let dřív!!!“
Tak jaká byla zkouška?“ „Velice nábožná.“ „Jak to, nábožná?“ „No, profesor
v černém, já v černém, profesor položil otázku, já se pokřižoval, za chvíli
jsem odpověděl a on se pokřižoval.“
A opět se vracíme ke stěhování. Tentokrát příspěvek vytvořila Eva Dujková – nová autorka
křížovek. Tajenkou jest polské
přísloví: „Štěstí se nastěhuje do
domu, z jehož... (viz. tajenka).“
1) Obchod, kde se dají koupit boty.
2) Ženich od slepice.
3) Zdravotní zařízení.
4) Chrání vaše nohy v botě.
5) Koroptve motykou střílená aneb
valašsky brambor.
6) Podmořské plavidlo.
7) Padající zmrzlá voda v podobě vloček.
8) Černý pták s oranžovým zobákem.
9) Přenosný telefon.
10) Podstavec pod svíčky.
11) Kladné ohodnocení.
8
Naše babička Anna
Byla to maminčina matka. Tatínkovu
matku Veroniku jsem nepoznala, zemřela, když jsem byla v peřince. Babička
Anna se narodila v roce 1853 v učitelské
rodině – dědeček, otec i dva bratři byli
učitelé. V roce 1864 byl otec přeložen
na obecnou školu v naší obci a přestěhoval se sem i s rodinou. Působil na
zdejší škole dva roky a po něm jeho syn
Josef, taky dva roky. Po odchodu rodičů
zůstala mladší Anička s bratrem a vedla
mu domácnost.
Během těchto čtyř let zamiloval se do
Aničky Antonín, syn místního sedláka.
Babička nám vyprávěla, jak Antonín
jezdíval kolem školy s koňmi a práskal
bičem, aby ho Anička slyšela. Knoflíky
na brunceku se mu vždy blyštěly. A když
se s bratrem odstěhovala za rodiči i tam
měl chodník vyšlapaný, že na něm tráva
dlouho nerostla.
Po několika letech se vzali a Anička
odešla za manželem do dřevěné valašské chaloupky do té nejchudší zapadlé
obce. Musela to být opravdová a velká
láska a pro Aničku i velká odvaha, čekal
ji zde těžký život. Už při jejich svatbě
to bylo, jako by si Anička brala vdovce
se čtyřmi malými dětmi. V chalupě byl
ještě Antonínův otec Josef- vdovec. Byl
třikrát ženatý, všechny ženy mu vždy po
osmi letech zemřely a zanechaly malé
děti. Ty nejmladší Anička s Antonínem
vychovávali, i otce do smrti dochovali.
S malými švagry měla Anička dost trápení, dělali jí starosti, prý – když je vykoupala, hned se jí šly ven umazat i jinak zlobili. A v dalších letech přicházely
vlastní děti. Antonín s Aničkou jich měli
dvanáct. Poslední dvanáctá byla Rozárka, naše maminka.
Před první světovou válkou několik
let Antonín jezdil s místními muži až do
Polska na sezónní práce jako zvěroklestič. S dorůstající dětmi musela Anička
obstarávat celé hospodářství.
Ani malá Rozárka, naše maminka, neměla pěkné dětství, někdy nám o všem
vyprávěla. Když se oženil nejstarší bratr,
v domě vládla nová hospodyně a pro
Rozárku byla jen práce na poli, zahradě,
u dobytka. Velmi ráda chodila do školy
a neměla ráda „úlevy z vyučování“, které
v té době byla povolovány
starším žákům, aby mohli
pomáhat rodičům při polních pracech. Často plakávala, když děti šly do školy
a ona musela na pole nebo
do lesa na práci.
První světová válka přinesla nejen hospodářské,
sociální a jiné problémy,
ale také nemoci, epidemie
– španělskou chřipku, tyfus, úplavici.
Každá matka prožívá nejhorší chvíle života, když se
musí dívat do hrobu svého dítěte. A naše babička
Anna během krátké doby
hleděla do hrobů čtyř
svých nejstarších dětí – tří
dcer a jednoho syna. Zahubila je španělská chřipka
a taky tyfus. Dvě nejmladší
dcera tyfus přežily, jen jim
slezly všechny vlasy. Po
starších dcerách zůstalo
deset malých dětí. Babička
pomáhala podle svých sil,
kterých s přibývajícím věkem ubývalo.
Po světové válce syn postavil zděný dům a babička Anna po smrti dědečka
bydlela u syna v kuchyni
v malém koutku.
Bydleli jsme nedaleko a babička
k nám chodívala. Hlídala nás, když jsme
byli malí a maminka musela odejít. Tatínek pracoval až v Brně a domů jezdil
málo. My děti, jsme babičku měly moc
rády a myslím, že jsme ji ani moc nezlobily. Na stáří už byla babička dost zimomřivá, a když se přestalo topit ve sporáku, dala si na plotnu polínka dřeva, na
ně vlňák a sedla si. My čtyři děti, posedaly na lavici vedle a babička vyprávěla. Znala moc pohádek i pověstí. Jednu
pohádku si stále pamatuji – je o dvou
sestrách, pilné a hodné Marušce, líné
Bětce a pejskovi a kočičce. Když v noci
přišlo strašidlo, zvířátka dobře Marušce
poradila, protože se o ně dobře starala.
Druhý den líné Bětce odpověděla na
otázku „Pejsku a kočičko, co mám dělat?“ „Sama-s jedla, sama-s pila, sama
sobě raď“ a strašidlo ji odneslo.
Naše babička uměla nejen hezky vyprávět, zpívat, také vyšívat. Zemřela
v 83 letech, bylo mi 12 let. Moc jsem si jí
vážila a taky oplakala. V pozdějším věku
často jsem nad jejím životem uvažovala, jak to všechno mohla, dříve městské
děvče, vydržet. Její život je ukázkou
i života mnoha valašských žen a matek, které taky trpělivě nesly svůj těžký
osud až do smrti. Nebylo rozvodů jako
v dnešní době, kdy se manželství často
rozpadne pro maličkost bez ohledu na
děti, které tím nejvíc trpí.
Ludmila Vráželová
Redakční rada:
Jan Foldyna, Ludmila Vráželová, Eva Dujková, Bc. Jitka Adámková, Kristýna Vičanová,
DiS., Mgr. Markéta Zralá
Vydává Diakonie ČCE – středisko Vsetín,
Strmá 34/2, 755 01 Vsetín,
tel.: 571 437 846
Pokud byste chtěli a mohli finančně podpořit sociální práci v Domově
pro seniory Vsetín Ohrada, můžete tak učinit na účet Diakonie číslo
191748635/0300, variabilní symbol 0211