BEN HUR - Spolek Verbum et musica

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ
VERBUM ET MUSICA
společně s náboženskou obcí
Církve československé husitské Brno II
si dovoluje pozvat milovníky filmu v rámci cyklu
B ib le - in s p ir a c e u m ě n í 2 0 1 3
na podvečer nazvaný
Povídání o filmu,
který je tentokrát věnován filmu
William Wyler
B EN HU R
Pořadem provází Mgr. Miroslav Kubíček
1 7. 05. 20 13
v 1 8: 00 h o d .
Sbor Církve československé husitské
Nové Sady 32 a
Brno II
Pořad se koná za finanční podpory statutárního města Brna
Mediální partner:
BEN HUR
V roce 1959 natočil
tehdy již velmi
uznávaný
hollywoodský režisér
William Wyler (např.
Muž ze Západu, Mrs.
Miniver, Nejlepší léta
našeho života,
Prázdniny v Římě,
Velká země ad.) film
Ben Hur, na motivy
románu L. Wallacea.
Film dostal
neuvěřitelných 11
Oscarů a tím překonal nejenom všechny dotavadní rekordy, ale dostižen byl až v roce
2003 třetím dílem trilogie Pán prstenů – Návrat krále (rovněž 11 Oscarů).
Jde bezesporu o strhující a i pro dnešní dobu
napínavou „akční“ podívanou (asi každému, kdo
film jednou viděl, se při zmínce o něm vybaví
především zběsilý závod válečných vozů
v aréně…), ale film naštěstí není pouhou
prvoplánově akční podívanou, nýbrž hloubkou
své myšlenky má co říci i v rámci našeho cyklu
„Povídání o filmu“, kde se snažíme určitým
způsobem sledovat odraz evangelia ve filmovém
umění.
Hlavní hrdina, Jehuda Ben Hur (Charlton Heston viz též Desatero přikázání, Cid, Ve službách
papeže, Velká země, Planeta opic…) je váženým
židovským aristokratem, navíc také blízkým
přítelem nově dosazeného velitele římské
posádky v Jeruzalémě, Messaly.
Když ale Juda odmítne otevřenou kolaboraci
s římskými úřady a tím zradit svůj lid, nastane
hluboký pád. Je odvlečen na galeje a Messala se
mstí i na jeho nejbližších, matce a sestře.
Jakoby na pozadí hlavního příběhu se odvíjí příběh Ježíše Krista. Již na samém začátku
filmu, zdánlivě zcela mimo děj, jsme svědky scény Narození. A pak se sám Juda s Kristem
několikrát setkává. Poprvé právě cestou na galeje, když je Juda na pokraji sil a najednou
mu někdo „neznámý“ dává napít. Pak se jakýmsi nepochopitelným způsobem stane, že při
námořní bitvě jediný Juda ze všech galejníků není přikován; díky tomu také pak zachrání
z potápějící se lodi život římskému konzulovi. A tento konzul se mu odvděčí tím, že ho
adoptuje, přijme za syna. Z nejhlubších hlubin opět náhlý výstup, a to velmi vysoko – nosí
teď konzulovo jméno, je bohatý a vážený. A konečně se mu podaří vrátit se domů, do
Palestiny…
To, co ho sem přivádí, je dvojí: nalézt matku a
sestru a pomstít se Messalovi. Jako kdyby se
stále ozývalo to, co mu, ještě jako otrokovi na
lodi, řekl konzul Quintus Arius: „Máš oči plné
zášti. To je dobře, zášť nám pomáhá žít,
dodává nám sílu.“ Je to stále především tato
nenávist, co Judu vede.
Matka a sestra sice žijí, ale jsou stále ve
vězení a navíc – obě jsou malomocné. Poté,
co jsou z vězení propuštěny, odcházejí do
údolí malomocných. Chodí za nimi a stará se o
ně dávná Judova láska Ester. Ta slíbila
Judově matce a sestře, že Judovi neřekne,
jaká je skutečnost; chtějí, aby si je zachoval
v paměti takové, jaké byly dřív. Raději ať tedy
Juda žije v domnění, že obě jsou mrtvé…
Jisté satisfakce se Juda dočká, když dosáhne
vítězství v již zmíněném závodě v aréně. Jeho
dávný přítel, skoro bratr, nyní však nejhorší nepřítel, Messala, utrpí v závodě smrtelné
zranění, Juda zvítězí. Zmizí tím ale jeho nenávist? Spíše naopak – Messala mu
v posledním okamžiku před smrtí
s výsměchem oznámí, že „závod
ještě neskončil“ – matka i sestra žijí,
jsou v údolí malomocných.
K nenávisti se teď navíc přidává ještě
i zoufalství. Předmět své nenávisti,
Messalu, sice již ztratil, ale teď ho
čím dál více ovládá již jen sama
nenávist, nenávist o sobě. Ta jej teď
doslova ovládá a nedává prostor
sebemenší naději. Když se přiblíží
k místu, kam se právě scházejí lidé
aby vyslechli kázání rabbiho
z Nazaretu, Juda odchází pryč. „Mám
stále žízeň,“ říká zapškle starému
Baltazarovi a Baltazar odpovídá: „Ty
hledáš smrt, Judo…“
Juda sice již ztratil Messalu, hlavní
předmět své nenávisti, ale plní se to, co
mu Messala řekl: „Závod ještě neskončil.“
Juda nalézá úhlavního nepřítele v Římu
jako takovém. Zříká se římského
občanství, zříká se i synovství Ariova.
Stále a čím dál víc zápasí.
Jako kdyby se teď zařadil do zástupu
těch velikých bojovníků s Bohem,
s Jákobem či Jóbem. Chtěl by věřit,
důvěřovat, chtěl by mít naději – ale neví,
kde ji hledat, a tak se stále vzpírá, bojuje.
A odpověď zatím hledá marně…
Setká se s nemocnou matkou i sestrou a
spolu s Ester jdou do Jeruzaléma, aby u velkého rabbiho z Nazaretu nalezli uzdravení.
Přicházejí ale ve chvíli, kdy jsou ulice Jeruzaléma prázdné, neboť všichni lidé odešli
podívat se k paláci římského prokurátora Pontia Piláta, kde právě probíhá soud. Do davu
se vmísí i Juda se svojí matkou, sestrou a Ester.
„Já ho znám!“ uvědomí si Juda, když spatří toho, který teď nese svůj kříž. Vybaví se mu
ten, který mu dal napít, když byl vlečen na galeje a umíral žízní. „Dal mi vodu, odvahu žít.
Za co si tohle zasloužil?“ ptá se při pohledu na Ukřižovaného. „Byl seslán na svět, aby
vzal na sebe naše hříchy. Říkal, že proto přišel na svět, jen proto se zrodil do světa“
odpovídá Judovi starý Baltazar. „A tenhle konec?“ ptá se zděšený Juda. „Tenhle začátek,“
odpovídá Baltazar.
A tento okamžik byl zároveň také novým začátkem Judy Ben Hura: „Ve chvíli, kdy umíral,
jsem ho slyšel: ´Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.´ A ten jeho hlas mi vyrazil z ruky
meč.“
Při jednom setkání říká Judovi Baltazar: „Cesty k Bohu jsou rozličné, doufám, že tvá
nebude příliš neschůdná.“ Judova cesta byla velmi, velmi neschůdná. Ale ta prudká bouře,
která se rozpoutala nad Jeruzalémem o Velkém pátku, spolu s krví Ukřižovaného
odplavila nejenom malomocenství Judovy matky a sestry, ale i nenávist, která se stejnou
úporností jako toto malomocenství sžírala Judu samotného.
M. K.
Základní informace
USA, 1959, 212 min
Režie:
William Wyler
Kamera:
Robert Surtees
Hudba:
Miklós Rózsa
Hrají:
Charlton Heston, Jack Hawkins, Haya Harareet, Stephen Boyd, Hugh Griffith, Martha
Scott, Cathy O'Donnell, Sam Jaffe, Finlay Currie, André Morell, Ferdy Mayne, Giuliano
Gemma, Laurence Payne, Ralph Truman, John Le Mesurier, Lando Buzzanca, José
Greci, Marina Berti, Raimondo Van Riel, Pietro Tordi, Enzo Fiermonte