Dana Hrbkova_Homosexualita s přesahem v arteterapii

HOMOSEXUALITA s přesahem v arteterapii
Mgr. Dana Hrbková (608/887294)
TEORETICKÁ ČÁST
Nejdříve bych tímto krátkým nástinem, nejen ze světa umění, ráda vyvrátila mylná
tvrzení považující homosexualitu za moderní trend. Podotýkám, že mým záměrem nebylo
podat žádný detailní přehled homoerotického umění našich dějin. Homosexuální vztahy byly
inspirací pro mnoho významných děl z oblasti umění, literatury, filmu, hudby a filosofie. A
nyní si položme otázku k zamyšlení. Co je to vlastně homosexuální umění? Umění určené pro
homosexuály nebo umění vytvářené homosexuály? Nebo jen umění nesoucí stopy
homosexuality?
Homosexualita v literatuře a umění
Téma lásky mezi muži se můžeme setkat již ve starověku. Nejstarším homoerotickým
zobrazením na světě je staroegyptská malba Chnumhotep a Nianchnum (1a), pocházející
z období přibližně 2400 př..n.l. V antické literatuře se setkáváme s homosexuálními tématy
hojně, ať už v mýtech, milostné poezii či satiře. Zde bych ráda zmínila Petronia a jeho román
Satyricon, Ovidiovy Proměny či Homérův epos Ílias a Odyssea. Ve středověké a renesanční
literatuře se homosexualita vyskytuje jako forma hříchu a sodomie. Zde stojí za zmínku
Giovanni Boccaccio a Decameron,
Dante Alighieri a jeho Božská komedie, Voltairova
filosofická povídka Candide. Román 120 dnů Sodomy, skandálního Markýze de Sade (1c),
popisuje homosexualitu jako neřest spojenou s celkovou mravní zkažeností. Smělé erotické
motivy nalezneme rovněž ve středověké arabské satirické sbírce bajek a pohádek Příběhy
tisíce a jedné noci. Homoerotické umění si uchovává tradici také v Japonsku. Mezi
nejvýznamnější japonské umělce se řadí Suzuki Harunobu či Kunisada Utagawa. V díle
významného anglického představitele romantismu, Williama Blakea (1b), který se proslavil
především sbírkami básní doplněnými jeho vlastními kresbami Songs of Innocence a Songs of
Experience, se prolíná tvorba básníka, mystika, malíře a visionáře. V této sbírce básní
nalezneme báseň s homoerotickým podtextem Zahrada lásky.
19. století bylo vůči homosexualitě velmi represivní. V sexuologické příručce té doby
byla homosexualita považována za „nejpřirozenější náhradu soulože a je způsobena buď
v chorobách duševních, často zapříčiněných onanií v dětství, nebo ve zhýralosti a
1
vyčerpanosti pohlavní u lidí, kteří vedou zpustlý život, nebo z ohledů sociálních nemohou se
ženami dle přírody obcovati“. Toto tvrzení je v dnešní době poněkud naivní a úsměvné. Za
nestora homosexuálního hnutí je považován Oscar Wilde, jež neuznával konvence, vědomě
šokoval prudérní viktoriánskou společnost svojí otevřenou homosexualitou a buřičskými
názory. Značné ocenění sklidil románem Obraz Doriana Graye, jež sám nazval „esej o
dekorativním umění“ zabývající se rozporem mezi morálkou a estetickým prožitkem. Sám
autor popisuje toto dílo za tragédii, která se zrcadlí v jeho životě – „tělo chátrá a obraz se
mění“. Za svoji homosexualitu byl Wilde uvězněn v Readingu na dva roky nucených prací.
Mezi další významné osobnosti ze světa umění a literatury zabývající se
homoeorickou tématikou patří např. Leonardo Da Vinci, Michelangelo Buonarotti, George
Gordon Byron, Paul Verlaine, ale i William Shakespeare se svými Sonety, které věnoval
jednomu nejmenovanému mladému muži. Umění 19. století se vyobrazením mužského těla
zasloužilo o oživení antického vztahu k homosexualitě. Zde nesmíme opomenout Jana
Joachima Winckelmanna, jenž přispěl ke vzkříšení antického homosexuálního kultu a také k
objevení tolerance nejen ve společnosti, ale i v kultuře a umění.
Mužská krása byla vždy považována za vznešenou a v jistém smyslu předčila krásu
žen. Umberto Eco prohlásil „Tvary těla neskrývají sílu, ani důsledky rozkoše. Mocný muž,
tělnatý a hřmotný, ne-li svalnatý, nosí a vystavuje na odiv znaky své vlastní moci.“ Mužský
ideál zaznamenal během času mnohých proměn. Zde se vychází ze základního poznatku, že
člověk hledá, a podvědomě považuje za krásné to, co je mu podobné. Zajímavým dílem
znázorňujícím mužství je Schefferovo Pokušení Krista (1e). Při bližším prozkoumání je
zřejmé, že ďábel, zde symbolizující právě pokušení, chlípnost a hřích, má symbolicky
erigovaný penis. Také Hugo Simberg (1f) nám předkládá ve svých dílech studii nahých velmi
mladých chlapců ve své jinošské kráse a naivitě.
Také postmoderna a současné trendy, jejíž tématem je identita, věnuje homosexualitě dostatek
prostoru, kdy se do popředí dostávají ikony součané queer kultury jako jsou například Tom of
Finland (1h), Gilbert and George (1i), Pierre a Gilles (1k) a mnoho dalších. Jejich dílo se
zakládá na klasické homosexuální pompéznosti až teatrálnosti, spojení emocí a erotiky,
dokonalé kráse, dávají vznik novým archetypům, překračují se stereotypy, zachycují kontrast
přirozenosti a vyumělkovanosti. Homosexualita přestává být nahlížena úzkým pohledem na
zobrazení sexuální identity, ale stává se součástí každodennosti života. Ze světa umění by
rovněž neměl být opomenut Jan Zrzavý (1g), český malíř, grafik, ilustrátor a scénograf.
V Zrzavého alegorii Jaro je zpodobněn chlapce přebírající roli, dříve patřící výhradně
divkám, znázorňujíc toto roční období, kdy vzniká nový život a láska. Vztyčená ruka zde
2
může symbolizovat erotický či odmítavý prvek. Melancholický pohled ukazuje pomíjivou
krásu mládí na pozadí milostných zklamání a nepřízni osudu.
Zobrazení homosexuality v moderní literatuře nalezneme například v básnické sbírce Walta
Whitmana Stébla trávy, v díle Thomase Manna Smrt v Benátkách, v románu Jeana Paula
Sartra Nevolnost. Nezapomeňme rovněž zmínit významné spisovatele, jakými jsou Williama
S. Burroughse a Jiřího Kuběnu. Jedním z nejvýznamnějších homosexuálních básníků
20.století je Allen Ginsberg, jež se proslavil poetickým pásmem Kvílení.
Pro významného umělce 80. let 20. stol. řadícího se k Pop Artu, Keitha Haringa (1j) byl sex
garancí trvání lidských vztahů, symbol smíření, jednoty a harmonie mezi dvěma odlišnými
entitami. Tvořil otevřeně v homoerotickém stylu, ale kromě slastí z tělesných požitků, chtěl
poukázat i na skutečná nebezpečí nechráněného sexu, nemoc AIDS.
S motivy gay identity se můžeme rovněž setkat ve fotografii. Za zmínku stojí
například Wilhelm von Gloeden (1d) a Fred Holland Day, kteří znázorňují ve fotografiích
explicitní nahotu. Uměleckou preferencí doby byla exotická nespoutanost a privitimismus,
který byl spojován s feminní sexuální živelností. V duchu dekadence byl androgynní prvek
používán k reprezentaci zžírání duše a uvězněnosti v těle. Androgynita či homosexualita však
byla také vysvětlována jako noční můra dekadence či nekonečnost erotických možností.
I filmový svět nám předkládá nepřebernou škálu snímků s homoerotickým akcentem.
Jde především o rovnocenné postavení gay minority ve společnosti. Odklonění od
konvenčního schématického vnímání pohlaví a sexu umožňuje chápat sexuální identitu jako
individuální a jedinečný proces, jež souvisí s neustálým napětím mezi hodnotovým,
sociokulturním tlakem a osobní snahou osvobodit se. Nyní uveďme několik příkladů. Filmový
snímek Zkrocená hora (Brokeback Mountain, 2005) od nezávislého amerického režiséra
Larryho Clarka, čínské drama V zakázaném městě (Dong gong xi gong, 1996) režiséra Zhanga
Yuana, brazilský snímek Alequese Eiterera Vadí nevadí (Verdade ou consequencia, 2002),
americký film režiséra Dona Roose Všichni moji muži (Opposite of Sex, 1998), francouzskobelgický film Wild Side (2003, režie Sébastien Lifshitz), Hra na pláč (The Crying Game,
1993), Můj růžový život (Ma vie en rose, 1997) režiséra Alaina Berlinera. Ústředním tématem
tohoto snímku je složitost genderové identity a tragická homosexuální láska. Snímek A
Conversation with the Man from the Closet polského režiséra Mariusze Grzegorzeka
zobrazuje nekonvenční postoj člověka na okraji společnosti, který se namísto aby udržoval
styk s okolním světem, propadá stále hlouběji do svého vlastního světa. Utváření sexuální
identity se mění v začarovaný kruh vnitřní izolace. Odlišnost se zde objevuje jako
neoddělitelná součást celkové identity jedince, znamenající izolaci a přehlížení. Téma
3
dobrovolné samoty se stalo symbolem protestu proti zakořeněným společenským konvencím.
Způsob, jakým je líčena sexuální identita hrdiny, nabízí zhmotnění uměleckých idejí autora,
jež nezapadají do rámce běžně přijímaných norem.
Dále stojí za zmínku romantické drama s tématikou lesbické lásky Kdyby zdi mohly mluvit (If
the Walls Could Talk, 2000), český dokumentární snímek Wiktora Grodeckiho Body Without
Soul (1996) či Mandragora (1997) od stejnojmenného režiséra řešící problém mužské
prostituce. Otázkou homofobie se pak zabývá švedský filmový snímek Neboj se, to přejde
(2004) a mnoho dalších.
Za zmínku jistě stojí Mezipatra, jediný gay filmový festival u nás, který se posunul do
maintsreamového povědomí filmových festivalů, se po několika letech své existence stal
pojmem.
Homosexualita a přírodní národy
Homosexuální akty a praktiky v některých kulturách, byly a někde stále jsou, součástí
společenského života. Již v pravěku prehistorické jeskynní malby zachycují mužskou
homosexualitu mezi lovci, kteří ritualizovali kopulaci ve víře úspěšného lovu. Na Nové
Guineji je mužské semeno součástí virilizace, při níž jsou všichni mladí muži orálně či análně
inseminováni a takto přecházejí z puberty do dospělosti. S pobobnými praktikami se můžeme
setkat i u severoamerických Indiánů, mezi obyvateli arktické Sibiře či australskými
domorodci, kde je homosexualita běžnou součástí náboženských rituálů či iniciačních obřadů.
Například v Austrálii, Aboriginci reprezentující nadpřirozené bytosti, mezi sebou podle
pradávných mýtů, vzájemně kopulují.
Homosexualita u zvířat
Po staletí vědci předstírali, že zvířecí homosexualita neexistuje. Podrobnější výzkumy
týkající se homosexuality u zvířat byly uskutečněny až ke konci 20. století. Sexuální styk
mezi jedinci téhož pohlaví byl zjištěn u zhruba 470 druhů savců a ptáků (lvi, žirafy, delfíni,
opice, gorily, velryby atd.) Zpočátku panovalo přesvědčení, že homosexuální styky u zvířat,
slouží jako náhražka, kdy není možnost páření s příslušníky opačného pohlaví. Homosexualita
u zvířat je považována některými vědci za evoluční výhodu, neboť zmírňuje vnitrodruhovou
agresi v době rozmnožování a péči o mláďata. Mezi některými zvířaty vznikají často i stabilní
homosexuální vztahy monogamní povahy. Všeobecně lze říci, že se homosexualita u zvířat,
vyskytuje častěji mezi samci než samicemi. Zajímavostí je, že až 44% jedinců druhu kakadu
růžového, udržuje mezi sebou homosexuální vztahy. Homosexualita v přírodě neohrožuje a
4
nenarušuje heterosexuální rozmnožování, ale napomáhá stabilizací jednotlivců a komunit
vytvářením citových a podpůrných svazků, právě tak jako dává tolik potřebné uvolnění
sexuálnímu nutkání, které by jinak mohlo vyvolávat frustraci a konflikty.
Coming-out
Jaké to je, když člověk zjistí, že je gay? Co asi prožívá, s jakými obtížemi se setkává,
s čím se musí vyrovnat? Je objevení a přijetí vlastní sexuální orientace dlouhodobým
procesem? Klade si otázky jako „kam patřím“, „čeho jsem součástí“, „kam směřuji“?
Sexuální orientace je trvalou a neměnnou charakteristikou každého člověka.
Vyjadřuje, že při volbě erotického partnera dáváme přednost muži či ženě. Při rozpoznávání
sexuální orientace jsou velmi důležité obsahy erotických snů, fantazií a představ, platonická
zamilovanost a také projevy citové náklonnosti k opačnému či stejnému pohlaví. Sexuální
identifikace vyjadřuje vnitřní cítění a sebehodnocení. Cítíme se buď mužem nebo ženou,
heterosexuálem či homosexuálem, ale i v některých případech nejméně častým bisexuálně
orientovaným jedincem. Může se rovněž jednat o přechodné období v procesu coming-outu,
kdy má homosexuál pocit, že jako bisexuál bude blíže společenským normám. Ovšem
neznamená, že to dokážeme jednoznačně a objektivně určit či stanovit. Této své preference si
nemusí být člověk vždy vědom. Jedním se zásadních prostředků je proces vlastního
sebepoznání. S věkem dochází k upřednostňování homoerotických představ, jestliže
heterosexuální fantazie ustupují do pozadí, svědčí to spíše pro homosexuální orientaci. Stejně
tak se potlačované homosexuální fantazie mohou objevit během sexu či masturbace.
Homosexuál si většinou svou odlišnost uvědomí až na prahu dospělosti či později, kdy
v pubertě u chlapců dochází k bouřlivým hormonálním změnám, které startují jejich sexualitu.
U žen je pozdní rozpoznání v důsledku pomalejšího dozrávání jejich sexuality a charakteru
jejich erotických vztahů ještě častější. Přesto mnoho gayů dokáže své touhy potlačit a
neuvědomuje si je, či si je jednoduše nepřipouští. Jejich zaměření se pak může projevit až ve
zralém věku, kdy jsou ženatí a otcové rodin.
Rozvoj sexuální identity v období dospívání je přirozený proces. Nicméně
homosexuálové jsou z důvodu vyhnutí se odmítnutí a hostilitě tlačeni k tomu, aby svou
sexuální identitu skrývali, neboť společnost stále homosexualitu stigmatizuje a přehlíží.
Mohou traumaticky prožívat odmítavé postoje společnosti, neboť bývají obecně citově a
duševně křehcí. I v dnešní době se můžeme setkat s rozmanitými názory. Najdou se tací, jež
považují homosexualitu za hanebnost, nepřirozenost, zvrácený životní styl, scestnost či
5
úchylku. Nic ovšem nemění na faktu, že homosexualita není nemoc, duševní porucha ani
citový problém. Homosexuální vztahy se podstatně neliší od vztahů mezi mužem a ženou,
jsou rovnocenně plné citů, partnerských radostí a konfliktů. Tyto výroky nicméně svědčí o
výrazné neobeznámenosti s problematikou o předsudcích, které jsou ve společnosti hluboce
zakořeněné. Z důvodu výše zmiňovaných předsudků společnosti vůči homosexualitě, existují
různé komunity či help-linky pro osoby s jinou orientací, kde mohou společně své pocity
sdílet.
Vraťme se ale k coming-outu. Můžeme v podstatě rozlišit dvě jeho úrovně:
sebeuvědomění si své homosexuální orientace tzv. vnitřní coming-out a odhalení své sexuální
orientace druhým, tzv. vnější coming-out. Coming-out může být některými považován za
„vycházení z temnoty na světlo“. Temnotou je zde myšleno období potlačování sebe sama a
vlastní identity, odporu a nenávisti vůči sobě samému. Dochází k uvědomění si vlastní
odlišnosti, kterou si zatím jedinec nedokáže pojmenovat. Ta se může projevovat již v dětství.
To znamená uvědomění si, že zdrojem odlišnosti od ostatních je jiná sexuální orientace. Stále
se s ní však dotyčný prozatím neztožňuje a odmítá ji, teprve později dochází k přiznání své
sexuální identifikace sobě samému, a jiným lidem, ke smíření, a začíná období experimentů,
navazování prvních sexuálních vztahů a dochází k sociální adaptaci v gay komunitě. Důležité
je podporující prostředí, jež poskytne podporu pro zvládání stigmatu, učí, jak se vyrovnat
s dikriminací, násilím a dalšími negativními vlivy, které se objevují ve většinové společnosti.
Hovořit o své sexuální orientaci a sdílet tuto součást osobnosti s ostatními je velice
důležité po stránce duševního zdraví člověka. Proces vývoje identity homosexuálně
orientovaných jedinců je významným mezníkem k získání gay či lesbické identity, čím má
pozitivnější a hladší průběh, tím je významnější pro duševní zdraví a získání sebeúcty dané
osoby. Avšak kvůli falešným stereotypům a bezdůvodným předsudkům může být coming-out
velice náročným procesem a může způsobit duševní zranění. Homosexuálové mnohdy
pociťují jistou jinakost a prožívají pocity samoty a bezmoci, když dojde k prvnímu
uvědomění svojí náklonnosti k stejnému pohlaví. Často mívají strach z odmítnutí ze strany
rodiny, přátel či společnosti. Je nezbytné si uvědomit, že změna sexuální orientace neznamená
pouze prostou změnu sexuálního chování, vyžaduje i změnu cítění, sebepojetí a sociální
identity.
Úzkost z reakce rodičů bývá největší obavou v celém coming-outu. Zcela odmítavé reakce se
nevyskytují často a jsou zřídka trvalé. Většinou rodiče nemají o homosexualitě svého
potomka nejmenší tušení, takže je odhalení skutečnosti překvapí a zaskočí, proto se
doporučuje, dát jim k vyrovnání se s danou skutečností a ke srovnání vlastních myšlenek,
6
dostatek času. Nicméně právě v této chvíli je rodičovská podpora velice důležitá.
Homosexualita není morální prohřešek. Nevyrovnanost a společenské odsouzení, zejména
odmítnutí těmi nejbližšími může napomoci k negativním společenským jevům jako požívání
drog, prostituci či jinému asociálnímu chování. Coming-out může mít někdy dramatický
průběh a neobejde se bez psychologické péče. Někteří jedinci se nedokáží se svojí orientací
vyrovnat či se obávají z odhalení, žijí v neustálé nespokojenosti a strachu. Mnoho z nich v té
době prožívá depresivní či neurotické příznaky mezi něž patří špatná nálada, horší
soustředění, poruchy spánku, sexuální dysfunkce. Toto psychické napětí může v krajních
mezích vést až v sebevražedné jednání. Někteří gayové inklinují ke zvýšené konzumaci
alkoholu a drog, jež může vyústit ke snížené ztrátě sebekontroly a snadněji tak dojde
k nechráněnému pohlavnímu styku a jedinec se tak vystavuje riziku pohlavně přenosných
nákaz jako je AIDS, kapavka či sifilis.
Když naši sexuální orientaci přijmeme a jsme s ní vyrovnaní, není nic, co by nám
bránilo žít život takový, jaký ho chceme mít. Důležité je, řídít se vlastním pocitem.
7
PRAKTICKÁ ČÁST
Ve své práce jsem se zejména zabývala otázkou coming-outu. Oba respondenty, Pavla
a Richarda, jsem získala na základě doporučení. Otázky byly doplňovány a modifikovány
podle toho, jaká témata se v průběhu rozhovoru a analýzy obrazové produkce objevovala.
Jejich formulace a pořadí byly individuální vzhledem k osobnosti respondentů. Forma
provedení byla založena na využití zážitkových výtvarných technik. Zvolená témata: Comingout, Můj vnitřní svět, Můj vnější svět, Jaké je to být gay, Partnerství a vztahy, Moje představa
budoucnosti, Spokojenost, Libovolné téma. V tomto případě hlavním zájmem nebyl
hloubkový rozbor produkce. Podotýkám, že jména respondentů byla na jejich žádost
pozměněna k zachování anonymity. Richard rovněž nesouhlasí s uveřejněním své obrazové
produkce vyjma výukovou skupinu k účelům závěrečné obhajoby.
Během prvního setkání jsem oběma mužům předložila a vysvětlila, na čem budeme
společně pracovat. Nejprve oběma dělalo menší problém překonat prvotní ostych. Richard
měl obavy se samotného výtvarného procesu. Jelikož jsou oba respondenti časově velice
vytíženi, domluvili jsme se, že si obrázky na zadaná témata vyhotoví v soukromí domova
s tím, že si budou zaznamenávat všechny pocity, myšlenky a další postřehy, kterých se jim
bude během tvorby dostávat a na příštích dvou setkáních uděláme společný rozbor. Pokusila
jsem se překonat jejich prvotní strach z malování tím, že jsme si společně ošahali různé
výtvarné prostředky a vyzkoušeli si techniku tzv. „emoční slovník“, kdy měli spontánně
přiřazovat
k jednotlivým
heslům
barvy.
Následovně
„barevné
asociace“,
kdy
k
jednotlivým barvám zaznamenávali slova, pocity, tvary, emoce atd. nejprve v pozitivním, pak
i negativním slova smyslu. Dále si pak měli namíchat svoji oblíbenou a neoblíbenou barvu a
vyjádřit barevně svůj aktuální stav, tedy jak se právě v tuto chvíli cítí.
a) Emoční slovník :
Pavel : radost (červená, žlutá, světle zelená), bezpečí (zelená), strach (červená, černá), samota
(šedivá, bílá), pohoda (pařížská modř), nuda (šedá), lhostejnost (bílá), pomsta, vztek, vzdor
(tmavě červená), nespravedlnost (černá, tmavočervená),
rozmrzelost (hnědá, černá),
upřímnost (blankytně modrá), touha (růžová, červená), zvědavost (modrá), faleš (fialová),
smutek (černá), spokojenost (zelená, modrá), pýcha (zlatá, fialová), ohrožení (žlutá, oranžová,
8
červená), odpuštění (tyrkysově modrá), závist (fialová), nenávist (červená, černá), ostuda
(šedá), zklamání (černá), lítost (bílá).
Richard: radost (žlutá), bezpečí (modrá), strach (oranžová), samota (šedá), pohoda (světle
zelená), nuda (šedá), lhostejnost (hnědá), pomsta (oranžová), vztek, vzdor (červená),
nespravedlnost (oranžová), rozmrzelost (hnědá), upřímnost (bílá), touha (bílá), zvědavost
(žlutá), faleš (oranžová), smutek (černá), spokojenost (zelená), pýcha (zlatá), ohrožení
(hnědá), odpuštění (bílá), závist (oranžová), nenávist (oranžová), ostuda (oranžová), zklamání
(hnědá), lítost (bílá).
b) Barevné asociace: (pozitivní/negativní konotace)
Pavel:
žlutá (slunce, lenošení, pláž, radost / vedro, tričko co po něm lezou mouchy)
červená (maliny, třešně, láska / krev, pomsta)
modrá (moře, léto / šmoulové)
zelená (rozkvetlá louka /žabinec, špenát)
oranžová (pomeranče, Vánoce /oheň)
růžová (keř růží u babičky /naivita, infantilní chování)
fialová (fialky /pýcha, opovržení, flek od borůvek na oblíbeném tričku)
hnědá (čokoláda, hlína, krtinec na louce / hnůj, špína)
šedá (myš / nuda, stereotyp)
černá (letní hvězdná obloha / smrt, hrob, rakev)
bílá (sníh, led, kamínky v moři / nuda, prázdnota)
Richard
žlutá (slunce, teplo, máma pečící koláč, dobrá nálada /prsty a vousy od cigaret)
červená (srdce /pýcha, hloupá blondýna)
modrá (pohoda, moře /inkoustová kaňka)
zelená (meloun, tráva / různá havěť jako kobylky, chameleón)
oranžová (pomeranč / oheň, podraz)
růžová (holčička, radost / naivita, jednoduchost)
fialová (svetr, lilek / modřina)
9
hnědá (čokoláda /shnilé ovoce)
šedá (oblečení / velká voda)
černá (spánek, Katka / hrob)
bílá (Telma, čistota, něha, upřímnost / zima, nemocnice, dědův plak na protéze)
c) Preference barev: (oblíbená / neoblíbená barva)
Pavel
oblíbená barva (žlutá, zelená, modrá – jsou svěží a sluší mi)
neoblíbená barva (hnědá, šedá – jsou to nudné barvy, nerad splývám s davem)
Richard
oblíbená barva (šedá – je nenápadná, černá – nadčasová, slušivá, tyrkysová – je veselá a
vypadá skvěle v kombinaci s černou, zelená, bílá)
neoblíbená barva (oranžová – je zlá a ošklivá, ale zrzaví chlapi se mi líbí☺)
d) Aktuální stav:
Pavel: modro-zelená, růžovo-fialový nádech
Richard: růžová, zelená (dobrá nálada, pohoda)
Obrazová produkce:
PAVEL (věk: 29, vzdělání: SŠ, profese: manager značkové prodejny, bydliště:maloměsto,
rodina:úplná)
Pavel na mě působil na první pohled vyrovnaně. Je plný energie a chuti do života. Do tvoření
se pustil s chutí a s elánem. Kreativita a jisté vlohy mu nelze zapřít. Na otázky odpovídal
ochotně, nicméně udržoval si jisté hranice a nedovolil zabíhat do větších podrobností, což
samozřejmě může souviset s tím, že jsme se vzájemně dobře neznali a určitě to chce čas, než
si člověk vypěstuje důvěru a cítí se bezpečně.
10
a) Coming-out (obr.č.2a)
„Když jsem to řekl rodičům poprvé, tak mě táta objal a řekl, že stejně nevím co chci, ale já
měl v té době jasno. Mamča ta plakala a řekla „Takže jsi jako Pavel Vítek?“. Oba řekli, že mě
mají rádi, ať jsem jaký jsem. Mamka říkala, že nebrečí, ale pořád brečela, já taky. Pak říkala,
že se šel otec do hospody pořádně opít. Když jsem se po půl roce znovu zmínil, už jsem bydlel
s tehdejším přítelem a táta byl naprosto v pohodě. Řekl mi jen, že jsem jim to měl říct už
dávno a že mě maj pořád rádi a říkali, že ať je to jak chce, pořád jsem jejich dítě. No a od té
doby to nikdo neřeší. Bratrovi jsem to řekl nedávno u piva a on říkal, že už to ví. Babičky a
děda to ale neví, ale ofiko jsem jim to nikdy neřekl, nebavím se s nimi o tom, strašně bych rád,
ale mám strach, jsou oba nemocní na srdce, ještě by je to porazilo. Přátelům jsem to řekl a
vzali to v poho.“
Pavel líči svůj coming-out jako událost, která proběhla poměrně v klidu, rodičům to oznámil
na chatě přibližně ve 21 letech, i když na obrázku se nad ním určité otázníky a výkřičníky
vznáší. Rodina ho přijala i jeho novou identitu, i když jisté zklamání rodiče pociťovali.
V dětství měl Pavel typické chlapecké zájmy jako hokej, fotbal, ale jak říká, byla to nuda.
V rodině byl mladším ze sourozenců a u rodičů tím oblíbenějším. Uvádí, že od mladšího
školního věku měl tendenci dívat se po mužích a zhruba v osmi letech si začínal uvědomovat
svoji homosexuální orientaci a pociťoval, že se s ním něco děje. Na moji otázku, jak toho
období prožíval, odpověděl, že ho to zprvu trápilo, než se s tím smířil, pociťoval zmatenost,
nechtěl si to přiznat. Pomohl mu vztah s jeho tehdejším přítelem, který podporovali i rodiče.
Měl přirozeně obavy z toho, jak bude reagovat rodina a okolí. Přátelům to oznámil až poté, co
se s tím sám definitivně smířil. Nyní se cíti se být svojí sexuální orientací vyrovnaný.
b) Jaké je to být gay? (obr.č.2b)
„Důležitý je pro mě, jak mě vnímají přátelé a rodina. Těm co mě znaj a maj mě rádi, tak jim
je jedno, že jsem teplej a těm co mě neznaj to může být fuk. Jaké? Super. Mám klid od dětí,
který po rodičích furt něco chtěj, kdo ví, co z těch malejch křiklounů vyroste. ☺ Ušetří mě to
případného zklamání ze vztahu s holkou, nikdo ze mě netahá prachy. Myslím si, že mám vkus
na oblíkání, rozhodně bych si na sebe nevzal nikdy ponožky a sandále, tak se pozná 100%
heterák.“ ☺
11
Pavel si potrpí na vkusnou módu, patrně to i souvisí s jeho povoláním. Jeho přáním je
studovat návrhářství a design. Také prožil krátký sexuální vztah s dívkou, který záhy
ztroskotal, krom jiného i na finančních záležitostech. Pavel zatím neví, zda by chtěl být
v budoucnu rodičem, spíše si nyní užívá volnosti a svobody, to mu vyhovuje. Nicméně občas
ho mrzí rekace okolí cizích lidí, kteří na něj, jak říká „tupě civí nebo se smějí“ a kvůli tomu
sám necítí potřebu chovat se intimně k partnerovi na veřejných prostranstvích. Nicméně je
nezbytné podotknout, že většina gayů se ve svém charakteru, morálce, zjevu a chování
nikterak neodlišuje od ostatní heterosexuální populace.
Na obrázku (obr.č.2b) je postava (Pavel) obklopen duhou, která dalo by se říct, tvoří
nepropustnou bublinu, v níž si Pavel hýčká to, co má rád.
Zajímavostí je, že právě šestibarevná duha je symbolem a poznávacím znamením lesbiček a
gayů. Vyjadřuje mnohotvárnost homosexuálního života a je chápána jako symbol integrace
odlišných lidí. Duha je součástí mnohých řeckých, afrických, australských domorodých a
jiných mytologických příběhů, krom jiného spojených s pohlavím a sexualitou. Například
v domorodém bájesloví australských Aboriginců zastupuje hadovitá duha Stvořitele tzv.
Kurreah či Yingarna. Většina australských kmenů věří, že Duhový had je stvořitelem světa a
všech bytostí, je šiřitelem energie a života, ale i zkázy.
/Význam barev: červená-život, oranžová-zdraví, žlutá-slunce, zelená-příroda, modráharmonie, fialová-mysl/
c)Můj vnitřní svět (obr.č.2c)
„Je to, co má každý ve svém srdci. Každý tam má něco jiného, ale já tam mám lidi, co mám
rád. Na první místě je to rodina a známí. Patří sem místo jako je dům mé babičky s velikou
zahradou, psem a kočkou, ve kterém jsem vyrůstal a dnes se tam vracím jako do druhého
domova. Domov, je místem, kam se můžu kdykoliv vrátit, když mně není zrovna nejlíp a
ostatní mě vyslechnou a poradí. Pak jsou to věci, jako hračky z dětství, kamínky z cest,
z místo, co mám rád, i z míst, kam se už nikdy nevrátím. A pokud ano, už to stejně nebude jako
dřív. Taky je to polštář doma v mém pokoji, ke kterému se přitulím nebo letní obloha v noci,
co je plná hvězd. Ledové mojito, s kterým si totálně vypláchnu hlavu.“
Z toho, co Pavel popisuje, je znát, že se doma cítí dobře, v bezpečí a rád se domů vrací. Rád
vzpomíná na šťastné dětství v protikladu se starostmi dospělého života, s prací, se kterou není
spokojený, chybí mu seberealizace. V partnerském vztahu je nyní spokojený, je zamilovaný,
ale má strach z představy případného rozchodu. Zelená a modrá zde pro něj znamená naději,
12
jistotu a pohodu. Srdce sálá teplem a klidem domova a láskou. Hvězdná letní obloha pro něj
znamená nekonečno, tajemno, romantiku. Pavel říká „A ten zmatek vět uvnitř, tak ten zmatek
je taky takový můj vnitřní svět, občas pěknej maglajz.“ Z této výpovědi by se dalo usuzovat,
že i přesto může působit navenek vše harmonicky, uvnitř tomu může být právě naopak,
idealizuje. Popisuje, že se u něj někdy nálady střídají, jak ve fabrice na běžícím pásu, podle
toho, jak ho zrovna kdo naštve, někdy je to jako výbuch atomovky. Občas bezdůvodně mení
nálady a někdy kvůli prkotině dokáže sám sebe i své okolí pěkně odrovnat. Někdy pociťuje
nudu a prázdnotu. Touží po klidu a nechce se zabývat řešením malicherných pracovních
problémů.
d) Můj vnější svět (obr.č.2d)
„Je to taková velká bublina a do ní patří lidi, které mám rád. Pokud tu jsou, tak jsem šťastný
a tím víc září něco kolem mě. S každým z těchto lidí je můj svět barevnější a hezčí. Vše, co je
zlé a špatné se drží mimo tu velikou barevnou bublinu. Dovnitř patří jen to, na čem mi
opravdu záleží. To co se děje venku, samozřejmě ovlivňuje to uvnitř. Pokaždé jako by sáhnu
ven z té bubliny a to dobré si přitáhnu dovnitř. Když se dovnitř dostane to zlé, tak lidi kolem
mě to pomohou opět vyhodit ven.“
Ústřední postavou tohoto obrázku je Pavel obklopený barevnou září, opět v barvách duhy,
čím je pestřejší, tím víc je šťastný. Siluety postav vyjadřují ty, co má rád tzn. rodiče, babička,
bratr, přátel, pejsek. Znázornění nekonkrétnosti postav je záměrem, jelikož si tak může
představit kohokoliv zrovna potřebuje. Babička je pro něj něco jako druhá máma, říká, že až
babička nebude, záře kolem něj nebude ani poloviční. To poukazuje na velmi silné pouto
mezi ním a babičkou. Zvýrazněné srdce vyjadřuje, že má své blízké rád. Opět zmiňuje, že
touží po klidu, pohodě, chce si užívat života. Mimo bublinu jsou věci, které považuje za
nepodstatné, nudí ho, povinnosti, práce, stres, hádky a sváry. Pavel se mi svěřil, že jeho
bývalý přítel ukončil jejich vztah po tříleté známosti, čímž ho hodně zranil a ublížil mu a nyní
je opatrnější a má obavy, že by se to mohlo stát znovu, nechce opět zažívat to zklamání. Vše
se zdá být zahaleno jako by v růžovém oparu, to pro něj znamená idylku, nic se nemusí,
žádný nátlak, povinnosti a závazky, je to jeho touha. Lze chápat tak, že bublina znázorňuje
pomyslnou bariéru, kterou si kolem sebe vytváří a vědomě tak vytěsňuje to špatné z vnějšku.
Možná tendence utíkat od problému.
e) Partnerství a vztahy (obr.č.2e)
13
Pokud jde o tvorbu, vzal ji Pavel spíše s humorem. V nynějším partnerském vztahu je
spokojený, s přítelem zatím bydlí odděleně. S muži se seznamuje přes své známé a po
internetu. Nedělá mu problém najít si partnera. Přátelí se a svěřuje se raději dívkám.
Obkloupuje se lidmi, co mají na věci podobný názor jako on, s těmi, s kterými si rozumí. Na
otázku, jaký je jeho pohled na rodičovství a výchovu dítěte homosexuálního páru, odpovídá
nejistě, a vidí problém v tom, jak dítěti vysvětlit, že má dva tatínky a také má pocit, že na to
není naše společnost připravena. Podle některých názorů jsou negativními stránkami výchovy
dětí v homosexuálním páru absence mužské nebo ženské role v rodině, kdy dochází
k narušení tradičního pojetí rodiny a z toho vyplývající traumatizující postavení dítěte.
Nicméně existují studie, které při porovnání skupin dětí vychovávaných homosexuálními a
heterosexuálními rodiči nezjistily žádné specifické vývojové rozdíly. Rodičovské kompetence
a možnosti k výchově dětí nesouvisí s citovou a sexuální orientací. Není důvod se domnívat,
že není homosexuální pár schopen poskytnout dítěti kvalitní péči a zázemí.
f) Moje představa budoucnosti (obr.č.2f)
Pavel říká „To teda fakt netuším, asi raději nic....??! Budoucnost je sterilní.. Někomu bych
nařídil sterilizaci, jiný by dostal nesmrtelnost.“
O tomto tématu nebylo pro Pavla snadné hovořit. Odmítal si představovat, co bude za pět či
dvacet let. Žije přítomností, ta je pro něj významná a rozhodující. Vyšlo najevo z rozhovoru s
ním, že má strach z toho, co bude a kde bude. Přál by si mít nějaké zázemí, možná dům, stálý
plnohodnotný spokojený partnerský vztah, touží po pohodě, klidu a zdraví. Jeho poznámka o
sterilizaci souvisí s momentálním naštváním na současnou politickou situaci, hloupost
některých lidí, hektičnost a stres doby. Pociťuje zklamání, vztek a opovržení. Obrázek
znázorňuje sci-fi laděnou Prahu budoucnosti, opět jako by uzavřenou v určité bublině,
izolovanou od okolního světa a slunce jako zdroj tepla a pohody.
g) Spokojenost (obr.č.2g)
„Moje představa spokojeného života je nemít starosti, být zdravý, to platí i pro mé blízké.
V létě sladké nicnedělání, válení se v houpací síti někde u moře. Když svítí sluníčko a já
nemusím vůbec nic. V zimě domov, kde je teplo a klid, zázemí, rodina, víno, partner.“
14
Pavel, jak jsem se již zmínila, touží stát se návrhářem, jeho práce ho neuspokojuje, zažívá
velké stresy, dobíjí ho právě dovolená strávená s někým blízkým někde v teple a pohodě.
Pokládá za podstatné být spokojený sám se sebou, vědět, že se za něj jeho rodina nestydí.
Říká, že by občas změnil nejradši všechno. Například to, co v minulosti pokazil, to, co mu
nevyšlo, ale nic mu nezaručí, že by to pak bylo lepší. Nechce specifikovat, co tím má na
mysli. Je pro něj důležité jít dál, dívat se dopředu a neotáčet se.
h) Libovolné téma (obr.č. 2h)
„...ze zlatého trůnu na gilotinu. Byla to chudinka, jen loutka v rukou tehdejší politiky. Musela
být děsně pod tlakem, nešťastná, ale taky pyšná a marnivá a hlavně hloupá. Když jí řekli, že
řádí hladomor, opáčila „Když nemají na chleba, ať si pečou koláče!“ Žila v jiným světě a o
tom skutečném nevěděla vůbec nic.“
Pavel nazval obrázek „Pyšná Marie Antoinetta“. Zabrousíme-li do historie, byla to rakouská
arcivévodkyně, které je přičítána vina bankrotu státní pokladny a jež se zasloužila o enormní
státní dluh. Byla velice marnivá a rozhazovačná. V roce 1973 byla v Paříži sťata gilotinou.
Pavel si zvolil toto téma, neboť o ní četl nedávno zajímavou knihu. Říká, že se s ní
neztotožňuje, jen uznává, že je občas malinko marnivý, utráci hodně za módu. Křišťálový
lustr pro něj znamená něco, co se třpytí, „křišťál je čistý, průzračný jako voda“. Podobný lustr
mají doma rodiče a líbil se mu jako dítěti, často maloval princezny. Staré lidové rčení říká
„Není všechno zlato, co se třpytí“, nic není tak, jak na první pohled vypadá, za leskem a
pozlátkem se skrývá přetvářka a klam, i tak by jsme mohli výklad kresby chápat.
RICHARD (Věk: 31, vzdělání: SŠ, profese: prodavač, bydliště: vesnice, rodina:úplná)
Richarda bylo z počátku těžší přesvědčit ke spolupráci, neboť měl z malování velké obavy.
Působil na mě jako introvert, tišší povahy, starostlivý, mírně roztěkaný, bylo vidět, že mu
v tom není úplně příjemně. To byl také jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli malování
provést formou domácí přípravy. Tématům se věnoval jen na povrchu, nechtěl zabíhat do
podrobností. Papír použil pouze formátu A5 a stejně jako Pavel nepoužil kromě pastelek a
pastelů jiné výtvarné prostředky. Omlouvá se tím, že nevěděl, co malovat. Tempery a vodové
barvy zamítnul, znamenalo by to pro něj více práce.
a) Coming-out (obr.č.3a)
15
„Jako malej jsem rád nosil sestřiny červený šaty s puntíky a boty na podpadku. S kamarády ve
škole jsem vycházel v pohodě, ale fotbal mě nikdy nebavil. Že jsem gay jsem si začal
uvědomovat kolem dvacítky, to jsem byl zrovna ženatej.“
Ríša neměl v dětství žádné specifické chlapecké zájmy. Mezi kamarády patřil k těm
oblíbeným. Má starší sestru. Prošel si několika vztahy s dívkami, s jednou z nichž se záhy
oženil. Manželství bylo bezdětné. V letošním roce došlo po osmi letech k rozvodu. Když si
začal uvědomovat svoji homosexuální orientaci prožíval těžké smutné období. Nechtěl si
přiznat, že je gay. Trápil se tím. Lhal okolí i sám sobě. Doposud žije v neustálých
přetvářkách. Rodina o jeho orientaci nemá tušení. Důvodem, proč jim to ještě neoznámil je
ten, že pochází z malé moravské vesnice z katolické rodiny, kterou vídá jen párkrát do roka.
Má velký strach, jak by rodina zareagovala, bojí se odmítnutí a posměchu, že by ho vyhodili
z domu, nyní žije v Praze. Jak říká, je pro něj pohodlnější, když to nevědí. Obavy ze svěření
rodičům jsou pochopitelné. Nepochopení rodičů často cítíme jako ztrátu hlubší a trvalejší, ale
je dobré nevzdávat to a na vzájemném vztahu pracovat. Mnohdy očekáváme ve strachu
dramatickou reakci blízkých, ale ta nemusí přijít.
Nyní se cítí být vyrovnaný se svojí homosexualitou.
Ríšova obrazová tvorba je vesměs velice jednoduchá, v tomto případě se vyjádřil abstraktně.
Pro období, kdy nebyl se svojí sexualitou smířený, volil studené odstíny barev, symbolizující
přetvářku, klam, lhaní a smutek. V pravé polovině volil teplé barvy, poté, kdy došlo ke
smíření, zde znázorňující radost a spokojenost.
b) Jaké je to být gay? (obr.č.3b)
„Důležitý je smířit se s tím, pak není co řešit. Někdy se najde nějakej blbec, kterej vám to dá
sežrat, hlavně když vypadám hodně gay, tak divně hledí. Být gay je fajn, ale člověk na sebe
musí víc dbát a to stojí fůru peněz. Myslím, že máme větší vkus a ženský si s náma víc
rozuměj. A samozřejmě bez podpory kamarádů a partnera se to neobejde. Blbé je, že
nemůžeme mít děti.“
Na obrázku symbolicky znázornil, co je pro něj jako gaye důležité, tzn. móda, životní styl,
kamádky, kterým se může se vším svěřit a tlachat s nimi o dívčích věcech. To je to, co je teď
pro něj v této chvíli důležité.
c) Můj vnitřní svět (obr.č.3c)
„To jsou různé obavy před vším ošklivým a nepříjemným, co se mi a lidem kolem mě může
stát. Malá sebedůvěra, neprůbojnost. Nuda. Můj život je pro mě nuda, ale nevadí mi to. Já
16
nemám rád změny, adrenalin, nerad riskuji. Potřebuji být i sám, jen tak vypnout, s níkým
nemluvit a tak. Jsou to věci a lidi, co mám rád.“
Ríša znázornil svůj vnitřní svět symbolem srdce. Popisuje, co jaká barva vyjadřuje. Červená,
oranžová a šedá barva zastupuje negativní věci, které zmiňuje. Je to jen pár měsíců od jeho
rozvodu, hodně nad věcmi přemítá. Je rád s partnerem, ale není si s ním nastoprocent jistý.
Stále také žije s obavou, že rodina zjistí jeho sexuální identitu. Život mu přijde nudný tím, že
je hodně pracovně vytížený, práci bere pouze jako zdroj obživy, každodenní rutinu, tzn.
„z práce do práce, starosti o domácnost“. Zaujala mě forma, srdce, v němž jsou zahrnuty jak
starosti tak radosti, jako by si obojí svým způsobem hýčkal.
d) Můj vnější svět (obr.č.3d)
„Jsou to věci, které mám rád, lidi, kteří mě dobíjí, Telma (pes), sluníčko, dovolená. V druhé
polovině je všechno, co mě dokáže mega vytočit, hlavně dementní lidi, hlavně ve frontách,
v dopravních prostředcích atd.“
V centru kresby je opět velké červené srdce, které může znázorňovat touhu po lásce, něze,
klidu, ale i lásku, kterou má v sobě a je připraven ji dát, případně i skrytou agresi a zlobu,
frustraci? Pravá polovina obrázku je vymalována pouze oranžovou barvou, která pro Ríšu
znamená „smutek, podraz, závist, faleš, nenávist, ostudu, nespravedlnost, strach a pomstu“.
e) Partnerství a vztahy (obr.č.3e)
„V současnosti mám partnera a celkem nám to klape, ale někdy si rád někam zalezu a jsem
sám. Sex mám rád a baví mě. Nejsem seznamovací typ, takže navazovat nové vztahy není pro
mě to pravé ořechové. Důležití jsou pro mě kamarádi, hlavně holky, s kterýma můžu
poklábosit. A taky jednoou, kdyby to šlo, bych rád měl dítě, ale to by nefungovalo.“
Samozřejmě téma velice citlivé, i když je oba respondenti, jak je vidět z jejich tvorby, pojali
toto téma spíše z pohledu sexuálního. Nové vztahy navazuje spíše přes net, přes gay-chaty.
Heterosexuální zkušenost (manželství) hodnotí kladně. K výchově a rodičovství se staví
pozitivně, rád by měl dítě, ale myslí si, že by to v praxi nefungovalo. Údajně by chyběl
mateřský prvek a také by měl obavy z reakce okolí, z posměchu, což by na dítě nemuselo mít
příznivý vliv. Domnívá se, že společnost na to ještě není připravena. Důkazem je to, že když
si vyjde s přítelem ven a drží se za ruce, okolí na ně kouká s opovržením. Není mu to
příjemné.
f) Moje představa budoucnosti (obr.č.3f)
17
„Život u moře, partner, rodina, kamarádi.“
Z perspektivy a výtvarného provedení můžeme opět zaznamenat jistý regres. Richard touží
být spokojený, prožít si šťastný život, nicméně nedávné rozvodové řízení, které nyní vyústilo
v majetkové vyrovnání, jež není záležitostí zrovna lehkou, je to, co právě řeší a přál by si, aby
to měl co nejrychleji za sebou. Nemá nyní sílu řešit, co bude dál, žije přítomností.
g) Spokojenost (obr.č.3g)
„Být zdravý, nemít problémy, práce, která mě baví. Přátelé, kterým se můžem svěřit a kateří
tě podrží, když je potřeba. Chtěl jsem, aby ty pruhy působily svojí barevností čistě a něžně.
Nebem jsem chtěl vyjádřit poklidné plynutí dnů, romantika.“
V centru kresby jsou barevné pruhy, které na mě opět působí jako duha, symbol
homosexuality. Pro Richarda znamená duha romantiku a pohodu, po níž touží a které se mu
momentálně moc nedostává- doznívající rozvod. Duha vystupuje z mraků. Pro něj v jeho
podání nebe, které znázornil, znamená „klidné plynutí dnů“, nicméně při bližším
prozkoumání na mě pocitově působí spíše neharmonicky, jako hutné těžké mraky před
bouřkou, možná jde o jeho vyjádření touhy či nalezení klidu. Uvádí, že se nyní cítí
nejspokojenější jako nikdy předtím, ale přiznává, že má obavy, aby se mu nesnížila životní
úroveň nebo neonemocněl pejsek, který pro něj hodně znamená.
h) Libovolné téma
Nevypracoval. Respektovala jsem to a zbytečně nenaléhala.
18
Seznam použité literatury:
Hrubý, V. Holky s holkama, kluci s klukama. Nakl. Hart, 2003.
Kleinert, Sylvia. Aboriginal Art and Culture. Australia: Oxford U.Press, 200.
Nedbálková, K. Láska je láska. Brno: GaTe, 2007.
Moore, Clive. Sunshine and Rainbows: The development of Gay and Lesbian Culture.
Australia: University of Queensland Press, 2001.
Procházka, Ivo. Coming out, průvodce obdobím nejistoty. Brno: DaL tisk, s.r.o., 2002.
Zikmund, L. Gay art. Sborník esejů. Brno: GaTe, 2008.
Mediální obraz leseb a gayů. Sborník příspěvků. Vydal Brno: STUD 2006.
19
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 1
1a)
Chnumhotep a Nianchnum. (Starověký Egypt, 2400 př.n.l.)
1b)
William Blake. Nebuchadnezzar. (1705)
William Blake. Portrait of Newton (1795)
20
1c)
Markýz de Sade. Ilustrace ke knize „Justina, čili prokletí ctnosti“. (1797)
1d)
Wilhelm von Gloedon. Mladík sedící na břehu moře. (1850)
21
1e)
Ary Scheffer. Pokušení Krista. (1854)
1f)
Hugo Simberg. Věnec života. (1905)
22
1g)
Jan Zrzavý. Jaro. (1924)
1h)
Tom of Finland. Untitled. (1963)
23
1i)
Gilbert and George. Bloody Shit House. (1996)
Gilbert and George. Existus. (1984)
24
1j)
Keith Haring. Safe Sex (1988)
Keith Haring. An Intimate Conversation (1989)
25
1k)
Pierre a Gilles. Merkur. (2001)
26
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 2/Pavel
2a)
Comin-out
2b)
Jaké je to být gay?
27
2c)
Můj vnitřní svět
2d)
Můj vnější svět
28
2e)
Partnerství a vztahy
2f)
Moje představa budoucnosti
29
2g)
Spokojenost
2h)
Libovolné téma
30
2i)
31
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA 3/Richard
3a)
Coming-out
3b)
Jaké je to být gay?
32
3c)
Můj vnitřní svět
3d)
Můj vnější svět
33
3e)
Partnerství a vztahy
3f)
Moje představa budoucnosti
34
3g)
Spokojenost
3h)
35