Ivana Jirešová

Transkript

Ivana Jirešová
REPORTER
02/2011 ročník 2. / 2
Ivana Jirešová
Jaroslav Bouček Zenyatta
Úspěšný majitel koní
Americký kůň roku 2010
Rozhovor
Na dostizích jsem ještě nikdy nebyla
Robert Blahout – podkovář
1
EDITORIAL
Říká se: mládí je, no však víte kde, a do důchodu daleko… Já v tom spatřuji
jistou paralelu s momentálním stadiem roku. Únor je studený, zima má pořád
sílu a do startu dostihové sezony je opravdu ještě daleko. Už se těším na ta
slunečná nedělní odpoledne, kdy celý nervózní čekám na náš dostih. Nesázím, tedy nesázím na své vlastní koně – prý to přináší smůlu. Ale velmi se
těším na strategické porady s trenérem, až budeme řešit, jak odstartovat,
jak vést dostih, těším se na výkony našich koní, ale těším se i na výkony
našich soupeřů.
Těším se na neopakovatelnou atmosféru v paddocku, na to napětí, když jsou koně
uzavřeni ve startovacím boxu. Těším se na to příjemné lehké zamrazení, když koně
vyrazí z boxů, na ten zvláštní pocit, jako by vám hejno motýlů létalo v žaludku, když
se koně blíží k poslednímu oblouku. Jste na tribuně a dusot kopyt pomalu sílí a s ním
vzrušené skandování diváků. Je to jako by se blížil vlak nebo jako když se zdvihá vítr
před bouří. Komentátor zvyšuje kadenci slov, která pálí z tlampačů jako kulomet. Koně
jsou téměř v cíli a jejich kopyta už buší do země tak, že vám tlukot vlastního srdce
přechází do zběsilé arytmie. Jste napumpovaní adrenalinem a jste na pokraji kolapsu.
V tu chvíli zpravidla usedám na sedadlo, zavírám oči, což ještě pojišťuji vlastními
dlaněmi, a čekám těch pár nekonečných sekund, kdy koně proběhnou cílovou páskou.
Dav freneticky křičí, komentátor taky, jen já jsem pohroužen do svého vlastního ticha.
Dostih je u konce. Lidé spokojeně mručí a tleskají vítězi, hlas z tlampačů zpomaluje
a já se snažím zaslechnout, kdo tedy vyhrál. Je to takové dostihové post coitum, z něhož mne vytrhují přátelé. Cloumají se mnou, plácají mne po ramenou a křičí: „Máme
to! Je to tam! Natrhli jsme jim p…l!“
A to jsou ty nejkrásnější okamžiky. A když nezvítězíme nebo když zrovna neběží náš
kůň, nevadí. Dostihy jsou překrásný sport. Je to souznění člověka s dokonalým nádherným zvířecím atletem. Je zde tolik aspektů, které mohou ovlivnit výsledek dostihu,
což činí tenhle sport tak vzrušujícím a jedinečným.
Proto mi dovolte, abych vám, milí čtenáři, popřál klidné přečkání zimy a ať nám to
čekání na dostihovou sezonu rychle uteče.
Váš Martin Bláha / vydavatel
2
Serena v cíli
Aktuálně z DS MAENTIVA
Z novinářského pohledu je v naší dostihové stáji únor okurkovou sezónou. Vše se nese v duchu očekávání sezony dostihové. Ovšem neznamená to, že by se pět koní v tréninku DS MAENTIVA nudilo.
Naopak, všichni pilně trénují v tréninkovém středisku v Bošovicích u trenéra Ing. Václava Luky mladšího. Jak vypadá jejich zimní příprava, jsme si popisovali v minulém
vydání GALOPP REPORTERU. V době, kdy vznikal tento článek, se výrazně oteplilo
a doslova během několika hodin zmizel sníh jako mávnutím kouzelného proutku. Díky
tomu budou moci naši dostiháci začít naplno trénovat na polytrackové dráze.
Ke změně zatím nedošlo ani v přihláškách do dostihů pro letošní sezonu. Stále platí,
že naše nová posila hřebec Laran (IRE) a matador DS MAENTIVA valach Nuptius (GER)
jsou přihlášeni do klasického dostihu Velké jarní ceny. Na trati dlouhé 1 600 metrů
s celkovou dotací 800 tisíc korun bylo do uzávěrky tohoto vydání přihlášeno celkem
čtyřicet tři koní. Tak doufejme, že ani jednu z našich dvou nadějí nepotkají žádné zdravotní komplikace a ze startovních boxů Velké jarní ceny v neděli 15. května v pražské
Velké Chuchli opravdu vyrazí.
text: Jan Němec
Dalším námi všemi očekávaným datem je neděle 26. června. Již nyní víme, že v tento
den zamíříme plni očekávání opět do Velké Chuchle. Poběží se totiž další ročník Českého
derby, ve kterém je přihlášeno celkem šedesát šest koní. Hájit barvy DS MAENTIVA
bude na trati dlouhé 2 400 metrů s celkovou dotací 2,5 milionu korun Laran (IRE).
Na přihlášky do dostihů pro debutanty z naší stáje, dosud nestartujícího tříletého valacha Donna Hallinga(IRE), dvouletou klisnu La Flor (GER) a stejně starého hřebce Dangerous Gleama (GER) je zatím čas. Jejich přihlášky se budou odvíjet především od výkonů
v tréninku. O tom, kam nakonec vyrazí sbírat zkušenosti, a doufejme, že i úspěchy, vás
budeme s dostatečným předstihem informovat.
Zřejmě nejzajímavější událostí února je odjezd čtyřleté klisny Sereny na připuštění,
čímž začíná její kariéra chovné kobyly. Událost je to pro nás natolik mimořádná, že
jsme jí věnovali zvláštní prostor a podrobnosti se dočtete na dalších stránkách GALOPP
REPORTERU.
3
Kontakt:
Ing. Václav Luka mladší
tel.: +420 608 958 833, e-mail: [email protected]
www.lukaracing.cz
Tréninkové středisko LUKA RACING
Nikdo nemůže zaručit vítěze.
Co ale můžeme, nabídnout koním příležitost využít, bezpečně zdokonalovat a zcela rozvinout jejich talent.
Těšíme se na Vás v Bošovicích, neustále se rozvíjejícím tréninkovém středisku.
Středisko nabízí:
– unikátní polytracková dráha, jediná v ČR
– krytý kolotoč se speciálním povrchem
– nové prostorné a plně vybavené boxy
– mycí box s teplou vodou
– krytá hala a venkovní jízdárna
– travnaté výběhy
– rozmanité prostředí, kopcovitý terén
– pastviny, k tréninkovému středisku patří 40ha
– úzká spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o., zajišťující
doplňková krmiva řady EQUISTRO, předního světového
výrobce
4
– tým zkušených pracovníků
– spolupráce s firmou VÉTOQUINOL s.r.o. – předním světovým
výrobcem krmných doplňků EQUISTRO ... a hlavně tým
zkušených pracovníků
Trenér Václav Luka:
– šampión trenér na rovině 2010
– 1x vícešampión trenérů na rovině
– 2x vícešampión trenérů na překážkách
– 1x 3tí v šampionátu na rovině
– 1x 3tí v šampionátu na překážkách
TS LUKA Racing Bošovice
Zima ještě není zdaleka u konce, ale v polovině ledna nás sluníčko zahřálo a všechen sníh byl rázem pryč. Nejednou bylo jarní počasí, které
ale nemělo dlouhé trvaní. Po pár dnech tu byla opět zima a mráz a Bošovice opět přikryla sněhová peřina.
Koníci jsou v plné přípravě a jejich dobrá kondice se již ukázala v podobě línání. To znamená, že mají dostatek energie na to, aby již pomalu začali shazovat zimní srst. Koně
pracují více objemově, tudíž jsou i loty pro jezdce fyzicky náročnější. Ročci cválají
a překážkoví koně pilují skákání. Do svého boxu se navrátila Linda (Black Sam Bellamy), která již měla plnit své mateřské povinnosti. Tři měsíce čekala na svého ženicha
v Napajedelském hřebčíně, změna majitele však přivedla čtyřletou klisnu zpátky.
Jedná se o manžele Kopeckých, kteří svoji stáj DAR, za kterou doposud běhala pouze
Corcovada (Captain Rio), posílili ještě o Falcohilla (Spartacus), All about Sama (Black
Sam Bellamy) a Tricollor (Lomitas). A nebyli jediní, kteří se rozrostli. Další novou posilou stáje Lukaracing syndicate se stal tříletý hřebec, hnědák Rocky Rainbow (Rain-
text: Martina Luková
bows for Life), který na svůj dostihový debut teprve čeká. Rozrostla se i řada majitelů
a novou posilou je německá stáj Westminster, která má u nás v tréninku dvouletou
klisnu Ustanu (Lomitas). Stáj Westminster by se měla rozšířit ještě o pár jedinců,
o nichž se zatím jedná.
Zpestřením měsíce ledna byl pro nás Galavečer českého turfu, kde si Vašek převzal
cenu za nejlepšího trenéra roku 2010. Dvou ocenění se dočkala také Corcovada, která
se stala nejlepší tříletou klisnou a také nejlepším mílařem roku 2010. Iryklonovi uteklo
prvenství v nominaci nejlepšího staršího koně pouze o dva hlasy.
Neustále se dá také přihlásit do soutěže Lukaracing stars, kde si můžete vytvořit svoji
vlastní dostihovou stáj. Koně si můžete podrobně prohlédnout na našich internetových stránkách www.lukaracing.cz a myslím, že vybírat je opravdu z čeho. Pokud
Vám ale fotografie koní nebudou k Vašemu výběru stačit, plánujeme den otevřených
dveří, kdy si naše svěřence budete moci živě prohlédnout. O termínu Vás budeme včas
informovat buď v příštím čísle Galopp reporteru, nebo na našich internetových
stránkách.
Ing. Václav Luka ml. přebírá cenu
5
text: Jiří Klokočka
Z koně jsem ani jednou nespadla
Většina ji bude znát jako Lucku Váchovou, sympatickou barmanku ze
seriálu Ordinace v růžové zahradě, ježto k nám vstupuje prostřednictvím televizních obrazovek co každé úterý a čtvrtek. Tahle půvabná herečka a zpěvačka, rodačka z jihočeského Písku a má dávná kamarádka
si udělala ve svém nabitém pracovním programu trochu volna, aby mi
odpověděla na pár otázek.
Kdo nebo co tě přivedlo ke koním?
Už si nepamatuji, jak jsem se v první stáji ocitla, nicméně jsem se hned zamilovala
do kluka, který mě začal učit, a bylo vymalováno. Zažila jsem ty nejromantičtější
prázdniny v sedle.
Vzpomínáš si na své začátky v sedle?
Vzpomínám, ale měla jsem tak dobrého učitele, že mi to tak nějak šlo samo. Musím
dodat, že jsem ani jednou z koně nespadla.
Vzpomínáš nebo stále máš nějakého koně „svého srdce“?
Vzhledem ke svému náročnému povolání jsem nikdy nemohla chodit někam pravidel6
ně. Ale pamatuji si na jednoho v Kutné Hoře. Byl to vysoký, zrzavý, velmi citlivý kůň
s úžasnou povahou. Na něm jsem se učila fakt dobře. Vždycky stačilo jen tak decentně
dát najevo, co bych po něm chtěla, a on jako by to věděl dřív než já.
Sleduješ nějakou jezdeckou disciplínu?
Nestíhám ani číst knížky, které mě zajímají. Nemám moc ráda závody koní ani jejich
drezůru. Koně jsou ušlechtilá zvířata a já jsem pro jejich volnost a svobodu. Samozřejmě pokud některá koňská osobnost touží po závodech a drezůře, nechť potká
úžasného žokeje nebo jezdce.
Čeho si na koních nejvíc ceníš?
Toho, že nezneužívají svoji sílu a citlivost. Samozřejmě je to individuální jako u lidí…
Jezdíš stále na koni?
Mnohem méně, než tomu bylo dřív, ale pokud jsem v Písku na trochu delší čas, než
jsou třeba dva dny, tak vyjíždím na ranč Ixion. Je asi 10 km od Písku a na rozlehlých
planinách žijí mérenští koně, kteří jsou celý rok venku. Musím říct, že jsem si to tam
zamilovala.
Chtěla bys svého vlastního koně?
Bohužel svého koně nemám. Moc bych si ho přála, ale jsem soudná. Je mi jasné, že
pokud se budu živit herectvím, tak mi na něj bohužel čas nezbude. Třeba se to ale
někdy změní...
Máte vůbec doma nějakého živého tvora?
Doma máme obrovského morčáka Rudolfa, úžasnou bělounkou kočku Vločku, která
má oči jako David Bowie (jedno zelené a druhé modré), polovinu svého života také
u nás tráví zlatá retrívřice Bonny a venku v jezírku mám šest rybiček.
Posadila jsi už svou malou Sofii na koně?
Sofie jezdí už od tří let, chtěla bych ji najít ranč blízko místa, kde teď bydlíme. Ale s ranči
poblíž Prahy je to těžké.
Byla jsi někdy na dostizích?
Ještě nikdy. Jen si dost výrazně pamatuji scénku z My Fair Lady, kterou jsem si také
zahrála.
Máš vůbec čas na nějaké další koníčky?
Mám svou jógu, kterou můžu praktikovat prakticky kdekoli a kdykoli.
Kde tě mohou čtenáři GR vidět nebo slyšet?
Zkouším muzikál Kat Mydlář na pražské Brodwayi, pak (také tam) úžasně vtipnou
komedii Ve dvou se to lépe táhne plnou anglického humoru, no a stále točím Ordinaci.
V létě si střihnu na Shakespearovských slavnostech komedii Oko za oko.
Máš nějaký sen?
Já jich mám. Ten největší je, aby byla moje dceruška šťastná a já ji mohla vychovávat
a pak bych chtěla ještě cestovat. Ráda bych viděla Vietnam, Bali nebo Srí Lanku.
A aby bylo co nejvíc šťastných lidí.
7
text: Jiří Klokočka
Abeceda TURFU / Rozdělení dostihů
V minulé čísle GR jsme si pověděli něco o rozdělení rovinových dostihů
v závislosti na jejich náročnosti. Nyní se mrkneme na rozdělení dostihů
dle druhů. Dostihy se dělí v zásadě na dva druhy rovinové a překážkové, které se dále dělí na steeplechase a proutěnky. Dostihy klusáků si
schováme do některého z příštích čísel.
8
Rovinové dostihy – královská disciplína
Steeplechase – lety nízko nad zemí
Čím jsou v automobilových závodech F1, jsou v dostihovém sportu rovinové dostihy.
Ty jsou mezi odborníky nejuznávanější a mezi fanoušky velmi populární. Točí se zde
poměrně dost peněz, a to jak v sázkách, tak na dotacích. Rovinové dostihy mají rovněž dlouhou historickou tradici, jejich počátky sahají kamsi do poloviny šestnáctého
století, ovšem pravdou je, že své síly na dráze měřili koně již v antických dobách. Dnes
jsou rovinové dostihy především výkonnostní zkouškou anglických plnokrevníků a
jejich úspěch na dráze přímo souvisí s jejich budoucí cenou a cenou jejich potomků.
Délka dostihů je většinou od 1000 m do 3200 m, výjimečně 4000 m. Nejslavnější
dostihy světa se konají převážně v kolébce tohoto sportu, ve Velké Británii: například
Oaks, Derby či St. Leger. Derby se koná na slavném dostihovém závodišti v Epsomu.
V Americe to je například Breeders´Cup, Kentucky derby, na nejdražší dostih světa
Dubai World Cup se musíme jet podívat do Dubaje.
Další skvělou adrenalinovou podívanou jsou překážkové dostihy, tak zvané steeplechase nebo steeplechase crosscountry. V některých zemích jsou mezi fanoušky dokonce populárnější než rovinové dostihy. Důkazem toho je nejpopulárnější překážkový
dostih u nás slavná Velká pardubická steeplechase, která je dobře známá i v celé
Evropě. Můžeme předpokládat, že pro většinu obyčejných lidí bude známější právě
Velká pardubická než třeba Velká jarní cena klisen, Derby či St. Ledger, což jsou jedny
z nejprestižnějších rovinových dostihů u nás. Steeplechase se běhá na podstatně delší
tratě, na nichž je celá řada poměrně náročných překážek. I tento druh dostihů má
několikasetletou tradici, jejíž kořeny nás zavedou opět na britské ostrovy. Nejslavnější
steeplechase dostih se běží v rodišti neméně slavných Beatles a vyhrát Velkou národní neboli Velkou liverpoolskou je snem asi všech žokejů na světě.
REPORTER
KAŽDÝ MĚSÍC ZDARMA AŽ DO VAŠÍ POŠTOVNÍ SCHRÁNKY!
Staňte se pravidelnými odběrateli GALOPP REPORTERU!
ZDARMA Vám jej zašleme až domů – stačí se jen zaregistrovat na adrese www.galopp-reporter.cz
www.galopp-reporter.cz
Březové proutí – dobře mete
Proutěnky jsou typem překážkových dostihů. Běhají se na klasické rovinové dostihové
dráze, kde jsou koním do cesty postaveny překážky z pevně svázaných březových větví o výšce 1,37 m. Jsou ve speciálních podstavcích, které se při případném kontaktu
položí po směru dostihu, proto nepředstavují pro koně tak vážnou překážku, přestože
jsou překonávány ve větší rychlosti. Na proutěnkách smějí koně startovat od tří let.
Některé proutěnkářské dostihové tratě jsou opatřeny i mělkými vodními příkopy, které
mají za cíl přidat závodu na atraktivitě. Mnohdy se z neúspěšných rovinových dostihových koní stanou úspěšní proutěnkáři či steepleři.
9
text: Jan Němec
Koně jsou moje srdeční záležitost
Spočítat všechna domácí i zahraniční ocenění, která získaly filmy
z jeho produkce, by byla práce téměř na celý večer. Celovečerní snímky
Amerika, Je třeba zabít Sekala, Babí léto nebo Václav známe všichni.
A všechny pochází z producentské dílny JAROSLAVA BOUČKA. Stejně
jako Odcházení, film v režii prezidenta Václava Havla, který bude mít
v našich kinech premiéru 22. března. Kromě stříbrného plátna našel už
jako kluk zalíbení v koních. Jako jediný majitel koní u nás, získal nejcennější trofej rovinových i překážkových dostihů. Jeho koně vyhráli
České derby i Velkou pardubickou.
Jak jste se vlastně dostal ke koním?
Přes sázky. Já byl od malička hravý. Do Chuchle jsem poprvé přišel v patnácti letech
a ke koním mě přivedlo sázení na ně. To mě bavilo dlouho, pak když byla po revoluci
možnost koupit si koně, tak jsem si v roce 1993 pořídil prvního vlastního koně.
A vzpomenete si na něj ještě?
Ano, jmenoval se Ir. Byl v Xaverově a byl to kůň, který měl vybočené nohy. Všichni
ostatní do něj kopali, stál v koutku, byl takový poslední v řadě. Nikdo ho nechtěl,
říkali mu tam Harapes, protože měl vybočené ty přední nohy. A já jsem si ho koupil
asi za dvacet pět tisíc nebo za kolik. A to byl můj první dostihový kůň. Ale na to, že
běhal pouze pětkové a čtyřkové dostihy, tak mi udělal hodně radosti. Hlavně proto,
že vyhrával vždycky, když byl velký outsider. Tak to byl kůň, který mě hodně bavil
a měl jsem ho hrozně rád.
Pořád sázíte?
Strašně málo, spíš už v podstatě vůbec. Moji koně bývají většinou favoriti, bookmake10
ři mají ty kurzy nastavené strašně špatně a v podstatě se ani sázet nedá. A když ještě
sázíte svého koně a on pak prohraje, tak jste dvakrát naštvanej. A když vyhraje, tak
dostanete tak málo peněz, že to nemá smyl. Takže v podstatě nesázím a na svoje
koně vůbec.
Kolik vlastníte celkem koní?
Já si to každý rok přepisuji do diáře. Teď jsem zjistil, že jich mám letos deset na dráze,
čtyři matky, z toho tři březí a dva ročky. Takže dohromady, pokud se v pořádku narodí
hříbata, to letos bude devatenáct koní.
Máte ke své klisně Sixteen, dvojnásobné vítězce Velké pardubické,
zvláštní vztah?
Já mám všechny svoje koně rád. Ale Sixteen je můj srdcový kůň. Koupil jsem ji jako
odstávče na dražbách v Deauville, to je moje zamilované město ve Francii, kam jsem
jezdil léta letoucí nakupovat koně. Všichni ostatní moji slavní koně, jako třeba Ready
For Life, ti už jsou z vlastního chovu. Sixteen mám jedenáctý rok, je to už takový člen
rodiny. Víte, že kdo má tady v Čechách koně, tak na nich peníze vydělat nemůže. Je to
vyloženě hobby, stejně jako český film, jenom do toho investujete peníze. Musíte se
tím bavit a musíte k tomu mít srdcový vztah, jinak to nemůžete dělat. Celá moje rodina
je už na mrtvici z toho, že mám koní tolik. On každý vidí, že Sixteen vyhrála přes dva
miliony v Pardubický, ale když si spočítáte ty náklady, tak to vyšlo tak, že když vyhrála,
byl jsem v té sezoně na nule. Jinak do koní pořád investujete. A to já jsem majitel,
který nedělá velké a drahé zahraniční nákupy. Můj poslední kůň, kterého jsem koupil
v zahraničí, byl před čtyřmi lety Lauren, jinak jsem všechny svoje koně odchoval.
A vaše druhá šampionka, vítězka Derby Ready For Life?
Tu jsem teď stáhnul z chovu a šla zpátky do dostihů. Mám takový sen, že by vyhrála
Derby i Velkou pardubickou. Byť chovatelé si rvou vlasy a říkají, že jsem magor a jak jí to
můžu udělat. Ale já si myslím, že když je zdravá a je v pohodě, tak kdyby se jí to podařilo,
bylo by to opravdu skvělý. Ona vypadá nádherně a je v pořádku. Její hříbě je teď dvouletý.
Což je také taková zvláštní situace, že bude na dráze matka se svým synem.
Baví vás víc rovinové nebo překážkové dostihy?
Mě to nebaví vůbec, protože já se na to nemůžu dívat. Když sleduju Velkou pardubickou, tak mám zástavu srdce. A nejen Pardubickou, v podstatě všechny překážkové
dostihy. Já z dostihů v podstatě nic nemám. Ze mě si všichni dělají srandu, že mám
při dostihu zavřený oči nebo koukám někam úplně jinam. Při Pardubický se nedívám
vůbec, to se jdu radši projít do lesa. Ale samozřejmě z toho mám radost, baví mě to,
ale strašně všechno prožívám, protože se o ty koně bojím.
Jakého úspěchu svých koní si ceníte nejvíc?
To je těžko říct. Všechna vítězství jsou strašně emotivní věc. Když poprvé vyhrála
Sixteen Velkou pardubickou a vám předává cenu britská princezna Anna, tak to se asi
hned tak někomu nepoštěstí. Je to úžasný pocit.
Na své koně, vlastně ani na dostihy, téměř nemáte čas. Co vám tedy
koně dávají? Víme, že peníze to nejsou…
Ne, peníze určitě ne. Koně nejsou obor, který by vydělával peníze. Ale je to prostě
taková moje láska. Já jim vracím, co oni mi dali, když mi za totality pomáhali slušně
se živit. Já jsem se jako student na FAMU sázkama na koně slušně živil. Ale díky
tomu mám ke koním vztah. Těší a baví mě to. Je to srdcová věc a bez toho to dělat
nemůžete. Já říkám, že ani ten český film ani ty koně, když to neděláte s láskou, tak
to je pak lepší to nedělat vůbec.
Seděl jste někdy na koni?
Já jednou. Ale moje dcery a vnučky, ty mají k ježdění vztah. Starší vnučka je v sedmém nebi, když může přijet k Váňovi (trenér Sixteen, pozn. red.), a David, ošetřovatel
Sixteen, ji na ni posadí a udělá s ní deset koleček. Tak to je pro ni vrchol blaha. Takže
rodina ano, ale já určitě ne.
Tak to vás musí vaše rodina milovat…
Tak to mě určitě nemiluje, když vidí ty finanční výsledky. Což tedy vnučky zatím nevnímají, ale manželka a dcery to vnímají velice dobře (smích). Ale samozřejmě mají
radost z úspěchů. Do Pardubic se mnou sice nejezdí, ale vím, že všechno u televize prožívají naplno. Pro nás všechny je to krásný pocit vyhrát Velkou pardubickou
a Derby. Komu se to podaří? To se v Čechách nepodařilo ještě nikomu.
Kdybyste si měl vybrat mezi oscarem a vítězstvím ve Velké národní,
uměl byste si vybrat?
To bych hodně váhal, abych se přiznal. To jste mi trošku zaskočil. To nevím. Momentálně má před premiérou film Odcházení, který je velmi specifický. Já jsem takový film
ještě nikdy nedělal. A nejen proto, že ho točí pan prezident Havel, ale i kvůli tomu, jaký
ve výsledku je. Tak jsem zvědavý, jak na to budou lidi reagovat. Myslím, že to dopadlo
dobře. V současné době jednám o jeho uvedení ve světě. V Americe je Havel obrovsky
populární, mnohem víc než u nás. Když teď byla v Praze Madeleine Albright, tak mi
volala a když jsme se sešli, tak mi slíbila, že mi s tím všude v Americe pomůže. Takže
já už mám odezvy z venku strašně pozitivní. Všichni se tam na něj těší a jsou zvědaví.
Navíc, Liverpoolská je pozdějc než vyhlašování oscarů a protože je Sixteen malinká
a neměla by na těch těžkých skocích šanci, tak bych se nejspíš rozhodl pro toho oscara. Čímž by se mi splnil jeden z mých posledních dvou velkých cílů. A pak už by zbývalo
jen vyhrát tu Velkou liverpoolskou.
Princezna Anna dekoruje Sixteem
11
Sixteen, bílá královna z Normandie
Za nedlouho jedenáctiletá klisna, které se v její bohaté sportovní kariéře podařilo hned dvakrát pokořit Velkou pardubickou Steeplechase,
nejtěžší překážkový dostih kontinentální Evropy. Do České republiky
byla zakoupena z Francie. Po otci Rainbows For Life (CAN), z matky
Semantica (FR)
Je doslova ozdobou stáje Jaroslava Boučka Buc-Film, jejíž barvy reprezentuje po
celou svoji sportovní kariéru. První dostih absolvovala v roce 2002 a od té doby startovala více než padesátkrát, nejčastěji ve steeplechase. Zde také dosáhla největších
úspěchů. V letech 2007 a 2008 neměla v poli startujících Velké pardubické přemožitele a zvítězila, vloni doběhla třetí.
Od počátku sportovní kariéry je svěřenkyní trenéra Josefa Váni, proto jsme ho požádali o krátké zhodnocení této bělky: „Sixteen se narodila v Normandii a přišla k nám
jako roček. Od malička prokazovala obrovský talent na skákání. Kdyby byly proutěné
Sixteem – Velká pardubická 2007
12
text: Jan Němec
překážky pro dvouleté, tak by je byla schopná absolvovat určitě dobře. Tříletou kariéru
měla celkem dobrou, dokonce v klasickém dostihu Oaks skončila na bedně, když doběhla čtvrtá. Jako čtyřletá debutovala ve steeplechase ve francouzském Strasbourgu,
kde ovšem měla dost katastrofální pád. Šla proti zdi a její francouzští soupeři jí zakryli
odskok a ona neviděla, že je ta zeď proti ní a nabourala do ní. Tenkrát prokázala, že je
schopná neuvěřitelně rychlého hojení, protože za dva měsíce byla prakticky v pořádku
a byla schopná trénovat dál. Od té doby vím, že je to tvrdá kobyla. Nikdy neměla zdravotní problémy, co se týká šlachového a pohybového aparátu. Akorát jednou, když se
vracela z italského Merana, z velmi těžkého dostihu, který vyhrála, dostala v přepravníku klaustrofobický záchvat. Bylo to nejspíš tím, jak byla unavená. Přepravník tenkrát
doslova rozmlátila, a zatímco každý jiný kůň by pak marodil půl roku, ona byla za měsíc
v pořádku a ještě ten rok byla schopná startovat. Takže je to opravdu tvrdá kobyla.
Zda už půjde do chovu, je otázka výhradně na jejího majitele, na pana Boučka.“
text: Martina Luková
„Oskaři“ českého turfu byli předáni v Prostějově
Divadlo v moravském Prostějově zažilo v sobotu 22. ledna letošního
roku mimořádnou událost. Na šestnáctém Galavečeru českého turfu
se zde rozdávaly koním i lidem ceny za rok 2010. Slavnostním večerem
provázel Marek Svačina, komentátor České televize.
Koněm roku 2010 se stal ryzák Shamalgan, svěřenec trenéra Šavujeva ze stáje Ardak
Amirkulov. O jeho vítězství bylo rozhodnuto v anketě, která se odehrála pod hlavičkou
Jockey Clubu České republiky. Z celkem 115 hlasů odborníků na dostihový sport jich
Shamalgan získal 73. A to i přes to, že v loňském roce ani jednou nezvítězil a startoval
výhradně v zahraničí – ve Francii. Zde ale dosáhl mimořádných výsledků. Vyběhl celkem v sedmi dostizích, šest z nich bylo na grupové úrovni. Největším úspěchem pro
něj bylo třetí místo ve francouzské Velké jarní ceně.
Naší redakci GALOPP REPORTERU nejvíce těší ocenění Ing. Václava Luky mladšího,
který byl vyhlášen nejlepším trenérem koní v rovinových dostizích. Všichni zástupci
dostihové stáje MAENTIVA, jejíž majitel Martin Bláha je zároveň vydavatelem REPORTERU, totiž trénují v jeho tréninkovém středisku V Bošovicích u Písku.
V průběhu večera se Marek Svačina spojil prostřednictvím telemostu s žokejem Václavem Janáčkem. Ten si cenu za nejúspěšnějšího jezdce rovinových dostihů nemohl
převzít osobně, neboť se v čase předávání pohárů nacházel pracovně ve Španělsku.
Zde tráví zimu, jak jinak než v koňském sedle. „Dělá mi radost, že je o mě tady ve
Španělsku zájem. Dokonce jsem už obdržel nabídky k celoročnímu angažmá, ale i když
jsou to zajímavé kontrakty, mám to doma rád a zatím se určitě před začátkem sezony
vrátím,“ uvedl divákům v sále prostřednictvím telefonu.
text: Jan Němec
Titulem nejlepší klisna tříletého ročníku byla oceněna Corcovada, vítězka Velké ceny
Prahy CK Martin Tour. Ze všech účastníků ankety se pro ni vyslovilo celkem 93,8 %
hlasujících, což bylo nejvíce ve všech vyhlašovaných kategoriích. Dostihovou terminologií se dá říci, že své soupeřky porazila o několik koňských délek. Rostislav Kopecký, spolumajitel klisny, přislíbil pro letošní sezonu minimálně jeden start v českých
dostizích. Což je určitě dobrá zpráva, protože z jejích deseti dosavadních startů bylo
devět v zahraničí.
Rozruch vnesl do slavnostního ceremoniálu majitel stáje dr. Charvát. Okamžik přebírání ceny za nejlepšího proutěnkáře, kterým byl vyhlášen devítiletý valach Royal Mougins, využil Jiří Charvát ke kritice Jockey Clubu České republiky. „Chci upozornit, že
Jockey Club nemá velkou zásluhu na financování dostihů u nás. Nejvíce prostředků do
dostihového sportu přinášíme my, majitelé koní, prostřednictvím startovného. A mrzí
mě, že jsme pak při nejrůznějších příležitostech přehlíženi, a zatímco se představitelé
Jockey Clubu věnují politikům a různým celebritám, my majitelé jsme až na posledním
místě,“ posteskl si Charvát.
Ceny pro nejlepší z nejlepších za rok 2010 byly rozdány. Za nedlouho začne nová dostihová sezona, která v pořadí všech vyhlašovaných kategorií nejspíše výrazně zamíchá
kartami. A to je dobře. Zatímco Zlatý slavík již řadu let Karlovi Gottovi opravdu sluší,
v případě koňských Slavíků, či Oskarů chcete-li, by byla škoda, kdyby se ceny rozdávaly stále stejným lidem či koním.
13
14
text: Martina Luková
Zenyatta – kůň USA roku 2010
16
Breeders‘ Cup Classic 2010 (zleva Zenyatta, Blame)
Zenyatta, you are always the best for us!
An a Jerry Mossovi jsou šťastní lidé, neboť vlastní fenomenálního
koně. Hudební producent Jerry Moss dopomohl ke slávě britské kapele The Police, ta v roce 1980 nahrála album Zenyatta Mondatta. První
slovo z tohoto titulu se stalo zřejmě nejskloňovanějším v dostihovém
světě uplynulého roku. Klisna, hnědka Zenyatta se stala koněm USA za
rok 2010, navíc se v novinářské anketě Sportovkyně roku 2010 umístila
druhá, hned za olympijskou vítězkou, sjezdařkou Lindsay Vonnovou!
Dvorní žokej Mossových Mike Smith jako by citoval nám dobře známého docenta
Chocholouška, když prohlásil, že takový kůň se objevuje na dostihových drahách maximálně jednou za deset let.
Zenyatta se narodila 1. dubna v roce 2004 po otci Street Cry, z matky Vertigineux. Její
skvělá dostihová kariéra se začala psát 22. listopadu 2007 na závodišti v Hollywood
Parku, kde to nandala hned jedenácti soupeřům. Spanilá jízda – tak se dá nazvat výkon téhle sympatické hnědky, která až do loňského listopadu devatenáctkrát nenašla
přemožitele. Zenyatta si získala obrovskou popularitu nejen díky svým dostihovým
výkonům, ale také svým impozantním zjevem a přátelskou povahou. Je to mohutný,
nádherný kůň, který na závodní dráhu vždy ladně vtančí. Způsob, jakým závodí, jako
by byl vystřižen z hollywoodského trháku. Zenyatta se zpočátku drží na samém konci
cválajících koní, i o několik délek. Pak zpravidla v posledním oblouku před cílovou
rovinou nasadí k neskutečnému finiši a nakonec o několik délek vítězí.
Podobný průběh měl i nejbohatší americký dostih Breeders´Cup Classic (2000 m,
5 mil. dolarů). V dostihovém světě je tento dostih považován za jakési neoficiální
mistrovství světa. Zenyatta jej vyhrála jako historicky první klisna. V posledních stov-
text: Jiří Klokočka
kách metrů nasadila k obrovské stíhací jízdě a zdánlivě bez většího vypětí minula
všechny soupeře. Na cílové čáře měla na druhého Gio Pontiho náskok jedné délky.
Stalo se tak v roce 2009 a otěže třímal a klisnu do cíle geniálně dovedl již zmíněný
Mike Smith, který po dostihu dojatě prohlásil: „Představte si, že ještě nikdy nemusela
ze sebe vydat všechno, stále má ještě rezervy. Je to božský kůň.“ Tentýž rok ji v už
zmíněné novinářské anketě agentury AP o nejlepší sportovkyně roku předstihla jen Serena Williemsová. Mossovi spolu s trenérem Johnem Schirreffsem zvažují, zda klisnu
nepřesunou příští rok do chovu.
16. ledna 2010 bylo však oficiálně oznámeno, že Zenyatta bude v roce 2010 ještě
závodit. Happyendem se mělo stát obhájení loňského slavného vítězství. Ovšem
6. listopadu loňského roku nejlepší americká klisna Zenyatta poprvé v životě okusila
porážku. Mnozí její příznivci nemůžou uvěřit, že v dramatickém finiši Breeders‘ Cupu
Classic na závodišti Churchill Downs podlehla čtyřletému hřebci Blameovi.
Před odjezdem Zenyatty zpět do Kalifornie se u boxu tísnily davy fanoušků s transparenty hlásajícími: „Zenyatto pro nás jsi pořád nejlepší“, zatímco před boxem jejího
přemožitele Blamea nestála živá duše.
K odpovědnosti za Zenyattinu prohru se přihlásil žokej Mike Smith. „Byl jsem zpočátku moc pasivní, nechal jsem to všechno na Zenyattě a to byla chyba. Bylo toho
na ni moc. Upřímně věřím, že jsem seděl na nejlepším koni, a jestli mám někomu
něco vyčítat, tak jen sám sobě. Klobouk dolů před vítězem,“ dodal sportovně Smith.
Americký kůň roku 2010, klisna Zenyatta, nyní stojí v chovatelské stanici Lane´s
End a čeká na svého prvního „ženicha“, nejúspěšnějšího plemeníka minulého roku
Bernardiniho, a nám nezbývá, než téhle fenomenální kobylce popřát hodně zdraví
a spoustu potomků.
17
ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU
jedna značka, dvě média pro každého příznivce dostihů
ČAS OPIS O DOS TIHO
VÉM SPO RTU
2/20 10
ČASOPIS O DOSTIHO
VÉM SPORTU
ČAS OPIS O DOS TIHO
VÉM SPO RTU
ČASOPIS O DOSTIHO
VÉM SPORTU
3/2010
Mimořádná příloha:
dostihový kalendář
Sláva se vrátila
do Prostějova
M. Theimer:
V Anglii
ne lají
Radek Havelkadědn
es
nic extra
chodí raději do lesa
strana 4
www.paddock-revu
www.paddock-revu
e.cz
e.cz
Mandarino
skokanským
králem
jara
strany 6–7
strana 4
Ledové dostihy
Shamalgan –
Hongksopnagn:amsLkiv
ý
m
erpool:česká senzace
Tak se loučil
suveréneM
mcCoyvsPeařípžoi
rok 2009
letech dočkal
strany 14-15
strany 14-15
strany 16-17
45 Kč/2/duben 2010/ročník
7
strany 1, 3, 33
45 Kč/4/červen 2010/ročník
45 Kč/1/únor-březen 2010/ročník
7
7
45 Kč/3/květen 2010/ročník
7
» internetové stránky www.paddock-revue.cz s obsáhlým každodenním
dostihovým zpravodajstvím
» barevný měsíčník plný zajímavostí, komentářů a postřehů z české
i světové dostihové scény
www.paddock-revue.cz
18
4/2010
1/20 10
Medailonek / Nuptius (GER)
Nuptius je tmavý hnědák, valach, narozen 19. 01. 2008 v Německu. Je
po otci Royal Dragon (USA), z matky Nouvelle Fortune (IRE). Na dostizích ho poznáte především podle černomodrých barev stáje DS MAENTIVA. Ale to by nejspíš nestačilo, jelikož tyto barvy dostihové stáje již
reprezentuje více koní. Na Nuptiusovi je zvláštní především jeho světle
hnědý široký pruh, který se táhne od kohoutku až po břicho po jeho levé
straně. A má lysinku v podobě bílého srdíčka.
Nuptius má i nevšední povahu. Když byl k nám přivezen jako roček z dražby v BadenBaden, kde byl zakoupen, byl ještě hřebcem. A také se jím cítil. Věděli jsme, že by
s ním v budoucnu mohlo být těžké pořízení, a tak jsme se ho, po domluvě s majitelem Martinem Bláhou, rozhodli vykastrovat. To se kladně podepsalo na jeho povaze
a stal se z něj velmi hodný kůň, který se konečně začal soustředit na práci. Ovšem
není to žádný dříč, na to nepomůže ani kastrace. V práci odpracuje, co musí. A když se
text: Martina Luková
necítí být úplně ve formě nebo když není takříkajíc „při chuti“, dá nám to jednoznačně
najevo. Jednoduše se na to vykašle. I v dostizích nám doposud ukázal, že vyhrávat se
nemusí o několik délek, protože délka nebo krk bohatě stačí. Na dostizích se chová
jako naprostý profesionál, dobře cestuje a to je pro koně velká výhoda. Obzvláště pro
zahraniční starty.
Vloni Nuptius vyběhl celkem čtyřikrát. Svou kariéru odstartoval krásným druhým
místem, kdy ho od vítězství dělila pouze krátká hlava. Dále pokračoval třetím místem v dostihu II. kategorie a poté následovala dvě vítězství III. kategorie na mostecké
a chuchelské dráze. Za jeho výkony ho handicaper ohodnotil handicapem 70,5 kg.
Nyní se připravuje na sezonu 2011. Do svých tří let ještě zmohutněl a dospěl v krásného koně. V sezoně ho budeme vídat pravděpodobně v dostizích do 1600 m. Vyloučené
nejsou ani zahraniční starty. Nuptius je přihlášen do Velké jarní, nejdříve si však počkáme na to, kam se výkonnostně zařadí.
Vítězný Nuptius (GER)
19
Mám vztah k tradičním řemeslům
„Svůj k svému,“ napadlo mě, když jsem při natáčení rozhovoru spatřil
kovářského mistra ROBERTA BLAHOUTA. Při povídání s ním jsem ale
pochopil, že jeho drobná postava je mu nakonec při práci s drobnými,
ale temperamentními anglickými plnokrevníky výhodou. Ve svých
třatřiceti letech má za sebou stovky okovaných koní. A před sebou,
kromě jiného, maturitu z nástavbového studia trenérství jezdeckých
a dostihových koní.
Jsou plnokrevníci na kování citlivější než ostatní koně?
Určitě. Kopyta jsou menší a přechlechtěnost těchto koní je tam znát. V rohovině nemáte tolik místa na hřebík. Musíte pracovat opravdu s citem, aby to koně netlačilo,
abyste mu neublížil nebo nepíchnul do živého. Samozřejmě že se to může stát a i se
to stává, ale musíte to eliminovat.
Takže kování je spíše o citu než síle?
Myslím si, že ano. Kůň má sílu větší, takže abyste ho přemohl, musel byste vyvinout
stejnou sílu, jako má on, a to není reálné. Podle mě při kování není potřeba ani nějaké
násilí, člověku to nepomůže a koni to akorát ublíží. Bude nervózní a může se to na něm
podepsat i do budoucna. Navíc tyhle koně jsou k tomu hodně náchylní.
Když kováte, držíte si nohy koní sám?
Ano. Ve vyspělém světě je to tak všude. Podle mě je to tak lepší, protože čím méně je
kolem koně personálu, tím je to lepší. Kůň je pak méně nervózní, než když je u toho
třeba pět lidí. Je lepší se koni přizpůsobit. Starší koně třeba bolí záda. Proto je lepší,
když si jeho nohy držím sám, pak i cítím, že si potřebuje oddychnout a můžu mu nohu
na chvíli pustit, aby si přešlápnul.
Kde jste se svému řemeslu vyučil?
Měl jsem štěstí, že jsem našel na Moravě mistra Radka Geržičáka, který se mě ujal
a naučil mě to základní. U něj jsem byl tři roky a pak se mi poštěstilo dostat se ještě na rok do Irska, do stájí Coolmore. Tady jsem pracoval pod vynikajícím mistrem
Stevenem Foylem. Rok u něj mi dal tolik, na co bych sám přicházel minimálně pětkrát tak dlouho. Naučil jsem se toho spoustu jak z teorie, tak z práce v kovárně nebo
o zacházení s koňmi.
Jsou i ve vašem řemesle nové trendy?
Určitě. Například dříve si podkovy člověk musel dělat sám. I nářadí, obzvlášť u nás
v Čechách. Dneska vám dovezou věci odkudkoli. Z Ameriky, z Holandska. Leccos
z mého nářadí nebo třeba různé tmely na spravování rohoviny jsem si nechal poslat
právě z Ameriky. Například tmely dříve nebyly k dispozici vůbec, člověk měl pouze
podkovy a hřebíky. O nějakém spravování kopyt po úrazu nebo nemoci nemohla být
ani řeč. Koně tak často měli dlouhé pauzy nebo museli úplně ukončit kariéru.
Ovlivňuje okování koně jeho výsledky na dráze?
20
text: Jan Němec
Já si myslím, že ano. Když koně okováte tak, aby mu to sedělo, má díky tomu korektní
postoj a nikde ho nic netlačí, tak to zcela jistě ovlivňuje i kvalitu jeho výkonu.
Dostihoví koně začínají pracovat velice brzy. Platí to pro ně i s ošetřováním kopyt?
Většinou se kovou, jakmile přijdou v jednom roce do tréninku. Ale důležité je, aby
se jejich kopytům věnovali i chovatelé ještě před tím, než koně přijdou do tréninku.
V podstatě od hříběte. Může se stát, že má kůň křivý postoj, což se musí srovnat
hned v průběhu vývinu. Pokud se tak nestane, mají posléze problém se šlachovým
aparátem. Přestože u nás v tomto došlo k velkému posunu, myslím si, že se to zatím
ještě pořád hodně zanedbává. Když jsem byl na zkušené v Irsku, tak tam chovatelé
kontrolovali korektnost postoje už u čtrnáctidenních hříbat, a pokud nebylo něco v po-
řádku, hned se to řešilo. Mistr, pod kterým jsem tam pracoval, na to měl úžasné oko,
ne každý kovář to vidí. Nechal si hříbě předvést a okamžitě věděl, jestli je problém
v karpu, ve spěnkovém kloubu nebo zda jde jen o kopyto. A hned s tím dokázal něco
udělat, aby z těch koní mohli vyrůst špičkový dostiháci.
Jak dlouho hodláte zůstat věrný svému podkovářskému řemeslu?
Profesionálně se mu věnuju od roku 2005 a myslím, že už jsem mu obětoval hodně,
tak to jen tak zabalit nehodlám, samozřejmě může přijít nějaké zranění, ale to člověk nemůže předjímat. Navíc já mám vztah k tradičním řemeslům, rád pracuju i se
dřevem, takže se své práci chci určitě věnovat dlouhodobě.
21
www.maentiva.com | www.ds-maentiva.cz
MAENTIVA, a.s., Korunní 810/104 – Building A1, 101 00 Praha 10, Czech Republic
partner d o s tih ov é h o s portu
22
Serena má letos premiéru v chovu
Serena z dostihové stáje MAENTIVA vloni ukončila svou sportovní kariéru a vydává se na dráhu chovné klisny. Což je s ohledem na současné
datum téma více než aktuální. Začíná totiž připouštěcí sezona, tedy
období, ve kterém je možné připouštět klisny a zajistit tak pro příští
rok nové přírůstky pro všechny majitele kobyl.
Na poslední redakční radě našeho časopisu jsme se shodli, že téma chovu anglického
plnokrevníka je natolik důležité, že o něm vás, čtenáře GALOPP REPORTERU, musíme
pravidelně informovat. A rozhodli jsme se vzít si na pomoc Serenu, která nám, řečeno
výtvarnou terminologií, bude stát modelem.
Její příběh je v mnoha směrech pro chov dostihových koní typický. Má totiž všechny
předpoklady k tomu, aby byla zařazena do chovu. O vhodnosti klisen pro jejich další
působení v chovu rozhoduje několik faktorů. Jednak původ, jednak exteriér, případně
také dosažené sportovní výkony. Serena je potomkem hřebce Rainbows For Life(CAN)
z matky Sara (Dara Monarch(GB)). Za jménem matky je uvedeno jméno jejího otce.
Děje se tak proto, že v chovu anglického plnokrevníka je pro kvalitu původu koně rozhodující především původ po otci. Otec Sereny, hřebec Rainbows For Life je kvalitní
plemeník, který má po svém působení v českém chovu anglického plnokrevníka řadu
kvalitních potomků. Z pohledu původu má naše čtyřletá ryzka všechny předpoklady
pro zařazení do chovu.
Jejím menším handicapem je drobnější postava, tedy exteriér. Faktor, který při plemenitbě anglických plnokrevníků hraje velice významnou roli. Serena je subtilnější,
tedy drobnější kobylka, ale korektní, kompaktní. Aby se její potomstvo nepotýkalo
se stejným handicapem, je potřeba pro ni zvolit vhodného hřebce. Takového, který jejím hříbatům předá dobré vlastnosti, co se týká exteriéru. Mimochodem výběr
vhodného hřebce pro každou klisnu je doslova alchymie. Složitý úkol, při kterém je
potřeba sledovat celou řadu skutečností. Ale o tom až někdy příště. Bloodstock agent
Tomáš Janda, který byl majitelem Sereny Martinem Bláhou pověřen výběrem vhodného plemeníka, doporučil hřebce Suteki Shinsukekun narozeného v USA, ale kariéru
absolvujícího v Japonsku. Suteki Shinsukekun startoval od dvou do šesti let 31krát.
Získal čtyři vítězství a mnoho umístění a vydělal okolo 1,5 miliónu dolarů. Časy, které
dosahoval při svých vítězstvích, byly o několik vteřin lepší než české rekordy. Suteki
je synem Danziga, který je jedním z nejlepších plemeníků všech dob. Jeho matka
je po Mr. Prospector, který za Danzigem o mnoho nezaostává. I spojení Danzig x
Mr. Prospector má mnoho úspěšných precedentů a patří k nejúspěšnějším v současném chovu. Zkrátka prvorozený potomek Sereny se za svůj původ rozhodně nebude
muset stydět.
Podmínkou pro umístění klisen anglického plnokrevníka do chovu není jejich aktivní
sportovní kariéra. Ovšem pokud potenciální kupec dostihového koně vidí, že i matka
text: Jan Němec, Ing. Tomáš Janda
koně, o jehož koupi uvažuje, byla úspěšná na dostihových drahách, cena takového
koně jednoznačně stoupá. Serena má za sebou úspěšnou dostihovou kariéru. Připomeňme si, že z osmi startů dvakrát zvítězila, což je velice dobrá bilance. Tím spíš, že
jedno vítězství získala v dostihu kategorie NL. Jsou ale i klisny, které mají kvalitní původ, a aniž by někdy vyběhly, jsou zařazovány do chovu. Mají kvalitní původ i exteriér
a splňují tak základní požadavky, které jsou kladeny v chovu anglického plnokrevníka
na chovné kobyly.
Specifikem v chovu anglických plnokrevníků je skutečnost, že připouštění klisen musí
probíhat výhradně formou takzvané přirozené plemenitby. V případě ostatních plemen se v posledních letech rozšířila inseminace. Dříve zmraženým, nyní především
čerstvým spermatem hřebců. To u anglických plnokrevníků není možné, proto také
klisny plemene A 1/1 hodně cestují. Obvyklá praxe je taková, že plemeník je ustájen
na nějakém místě (chovatelské stanici) a majitelé, kteří si daného hřebce vybrali pro
své klisny, je pak posílají na tato místa, kde zmíněnou přirozenou plemenitbou dochází k připouštění těchto klisen. Děje se tak pouze ve vymezeném časovém období,
kterému se říká připouštěcí sezona. Začíná v polovině února (konkrétně 15. února)
a končí 15. července. Vymezením tohoto časového období se daří dosáhnout toho,
že se hříbata rodí v optimálním období. Klisny jsou březí jedenáct měsíců, tzn. v zimě
a na jaře následujícího roku.
O tom, že půjde Serena do chovu, již bylo rozhodnuto. Otec jejího prvního potomka
byl také vybrán. Vše, o čem může rozhodnout člověk, rozhodnuto bylo. Zda se po
připuštění subtilní kobylky s obrovským bojovným srdcem podaří odchovat její první
potomek, už ale rozhodne příroda. My si přejeme, aby Serena bez problémů zabřezla
a nastoupila tak po úspěšné sportovní kariéře další etapu svého koňského života.
Etapu úspěšné matky.
Suteki Shinsukekun (JPN)
23
Porodna Hřebčína Křenek před dokončením
V Čechách máte tvrdé dráhy a měkké lidi
Tento komentář zazněl při konzultování kvalit českého turfu na dražbách v Deauville z úst jednoho ze zahraničních chovatelů. Zaslechl jej
RADEK ŠNÁBL, majitel Hřebčína Křenek, který nám představil svůj
projekt špičkového chovatelského zařízení určeného pro odchov hříbat
anglického plnokrevníka. Dle jeho slov svědčí tento výrok o jedné věci.
V Čechách netrpíme na nedostatek kvalitního genetického materiálu,
ale neumíme s ním správně zacházet. A nejčastěji se tak děje kvůli naší
nedůslednosti a podceňování klíčových momentů při odchovu dostihových koní.
Hřebčín Křenek je projekt určený výhradně pro chov anglického plnokrevníka. V současné době je téměř před dokončením a nachází se v obci Křenek nedaleko Kostelce
nad Labem ve středních Čechách. Projektování probíhalo tak, že se nejprve hledala vhodná lokalita. Šlo o to, najít místo s nejteplejším klimatem v České republice
24
text: Jan Němec
a dostatkem vláhy. To se podařilo najít před osmi deseti lety v bývalém lužním lese
podél Labe. Do tohoto místa se umístnily pastviny hřebčína a teprve potom se začal
projektovat samotný hřebčín. Pastviny se nacházejí maximálně 160 m nad mořem
a jsou položeny nad řečištěm potoků, čímž mají zajištěno zavlažování touto přirozenou
sítí potoků.
Dalším krokem bylo hledání designu hřebčína. Po procestování Anglie, Irska, Francie,
Německa zvolil Radek Šnábl kompilát toho nejlepšího, co se mu podařilo venku objevit. Po dobu výstavby Hřebčína Křenek byl chov umístěn do pronajatých prostor hřebčína v Xaverově, čímž byla využita možnost porovnat, co je v chovu dobře a co špatně.
Tímto způsobem byla postupně vyprojektovaná zejména porodnice. „Troufám si tvrdit,
že tak vznikla jediná porodnice ve střední a východní Evropě, která má uprostřed halu
s metr dvacet vysokým, dřevěným modřínovým mantinelem, aby hříbě neproskočilo
a mohlo se hýbat,“ prozradil nám Radek Šnábl. V zimním počasí, při mínus pěti stupních, má hříbě trávit mimo box zhruba dvě hodiny, což je zde bez problémů a při za-
chování jeho bezpečnosti možné. Porodnice má zároveň speciální časové režimy na
zapínání světel, aby se daly řídit říje klisen. Vybudovala se zde také připouštěcí hala,
aby se připouštění dalo dělat Just In Time (právě načas), jakkoli je to technický výraz,
který se v zemědělství běžně nepoužívá.
Zázemí hřebčína je postaveno na zásadě půda především, a to velmi kvalitní, dobře
zavlažovaná polabská půda. Teprve do takto koncipovaného souboru pozemků a nemovitostí se zasadilo chovné stádo.
„Pokud jde o chovný materiál hřebčína, nikdy jsem se nesoustředil na to, abych kupoval drahé dostihové koně a už vůbec ne hřebce,“ uvedl dále majitel hřebčína. Ve chvíli,
kdy se v Evropě objevily před dvěma třemi lety důsledky finanční krize, chovné stádo
se v průběhu tohoto období doplňovalo tak, že se nakupovaly chovné klisny nebo potenciální matky v Anglii, ve Francii a v Německu. Nakoupily se i členky nejlepších rodin, které byly k dispozici v Čechách. „Tímto mixem se za poslední tři roky vybudovalo,
troufnu si říct, geneticky nejlepší stádo matek, které v tuto chvíli v Čechách a možná
i ve střední a východní Evropě stojí,“ dodává Šnábl. Zatímco jiné stáje pořizovaly koně
s výhledem vyhrát Derby, tady se investovalo do půdy a do matek.
Nákup matek umožnil ještě jednu věc a tou je studování know how. „Snažil jsem
se kromě již zmíněných zemí navštívit i hřebčíny v Asii, Africe, jižní Americe. Šlo mi
o to najít to nejlepší, co kde je,“ pokračuje Radek Šnábl. Klíčová otázka však zněla, jak
získat to know how. První podmínka je dobrá půda, druhá jsou dobrá zvířata, ale třetí
je vědět, co s tím vším dělat. „Tak jsem zvolil tu nejjednodušší cestu. Do vybraných
chovů, které reprezentují různé školy Evropského chovatelského systému, se umístily
kobyly Hřebčína Křenek. Umístit klisny na dvě až tři sezony do chovatelských zařízení
v různých částech Evropy jako platící zákazník má za následek to, že vám své know
how musí říct, protože za to platíte a chcete vědět, co se s vašimi zvířaty děje. Tak
jsme studovali chovatelské techniky ve špičkových chovatelských střediscích. Jak
pro naše klisny, tak pro naše zákazníky, kteří k nám umístí své klisny, se nám podařilo zajistit profit z dlouhodobých vazeb se zahraničními chovy na bázi výměny krve
a skutečné spolupráce. Je to něco jiného než systém spolupráce s agenty,“ vysvětluje
majitel hřebčína.
Hřebčín Křenek je určen pro lidi, kteří se chovu anglického plnokrevníka chtějí věnovat
dlouhodobě. Není vhodný pro někoho, kdo si koupí kobylu a chce od ní odchovat jedno
hříbě. „Jsme orientování na chovatele z Česka. A to z jednoho prostého důvodu. Většina ekonomické síly České republiky je v Praze nebo ve Středočeském kraji a přitom
tady není odpovídající chovatelské zařízení, které by umožnilo držet si klisny v chovu
a zároveň je v rozumném čase vidět. Když je budete mít na Morově, čtyři sta kilometrů od vás, tak je to doslova katastrofa. Pak nejste svůj chov schopen kontrolovat,
ani ovládat k obrazu svému. A v takovém případě nemáte ani tu radost z návštěvy
svých koní. Nedostanete se k nim, když potřebujete, protože kvůli velké vzdálenosti si to z časových důvodů můžete dovolit jednou za rok. Primární cíl je umožnit
v Čechách žijícím lidem dát si do chovu klisnu, a to na kvalitní pastvinu kousek od Prahy.
Zároveň ale do zařízení, které klisny zcela běžně posílá do zahraničí,“ uzavřel Radek
Šnábl představení Hřebčína Křenek.
25
Mgr. Alexandr Onoprienko a Ufo 2
Na skok – Alexandr a Kateřina Onoprienkovi
Vahlovice je malá vesnička sedm kilometrů severovýchodně od Blatné
směrem na Mirovice a relativně nedávno zde koupili domek manželé
Onoprienkovi. Alexandr a Kateřina pocházejí z Ukrajiny, ale Česko je
téměř patnáct let jejich druhým domovem. Oba se narodili v Charkově, Saša nedaleko tamního dostihového závodiště, takže koně měl
na očích již od malička. Oba vystudovali vysokou školu tělovýchovy
a sportu a oba svůj život zasvětili koním.
Mistr sportu SSSR
Alexandr dnes patří k české špičce v drezůře a jeho žena Káťa je zároveň jeho trenérkou. Ale vezměme to hezky popořádku. Saša jezdí na koni od svých dvanácti let a po
vítězství v ukrajinském mistrovství v parkuru se stal členem juniorské a později i seniorské sovětské reprezentace, a dokonce získal i titul mistr sportu SSSR. Po vysoké
pracoval jako trenér v jezdecké škole.
Káťa má na svém kontě také mnoho úspěchů, např. 2. místo v kategorii mladých
jezdců na mistrovství Sovětského svazu v roce 1982 nebo 2. místo na mistrovství
Ukrajiny Grand Prix v roce 1984. Pak však přišla perestrojka, práce nebyla, všichni
26
text: Jiří Klokočka
státní koně se hromadně prodávali, školy se zavíraly a Onoprienkovi, tehdy už manželé, stáli před rozhodnutím, co dál.
Nový život na jihu Čech
Rozhodli se odejít do Čech, a tak v roce 1996 zakotvili v jihočeských Chlaponicích.
Saša začínal jako parkurový jezdec a v Čechách v téhle disciplíně pokračoval. V branži
byla však veliká konkurence a málo kvalitních koní, proto v roce 2004 přesedlal na
dráhu drezurního jezdce. Ostatně zdá se, jako by to byl nevyhnutelný vývoj. I jeho
žena Káťa má k této disciplíně srdeční vztah, což dokládá slovy: „Parkur je sport, ale
drezůra je umění podobně jako třeba krasobruslení“. Rozhodnutí vydat se na dráhu
drezurního jezdce bylo bezpochyby správné, neboť se Sašovi a Kátě začalo dařit.
Přestěhovali se do Lučkovic u Mirotic, kde se naplno věnovali drezůře v pronajatých
stájích. Založili zde jezdecký klub Aleko, který se později spojil s jezdeckým klubem
Varta, a začali sbírat vítězné trofeje a startovat na prestižních Grand Prix podnicích
v Maďarsku, Lipici, Rakousku, ale také doma v Brně nebo Mariánských Lázních.
Posledním, asi nejvýraznějším úspěchem je předloňské 3. místo na Grand Prix Speciál
CDI*** v Brně. Alexandr je také držitelem prestižního ocenění Jezdec roku 2008.
Šťastni a ve svém
Nyní se Onoprienkovi natrvalo usadili ve Vahlovicích, klidné vísce nedaleko jihočeské
Blatné. Jsou konečně ve svém a jsou zde šťastni. Šťastní jsou i koně, o které se Saša
s Káťou s láskou starají. Legendární, dnes již 16letý valach Arcon, s nímž Saša posbíral nejvíce vavřínů, je v současné době v pronájmu, kde „pan profesor kůň“ nebo také
„synáček“, jak mu Saša říká, učí jednu mladou jezdkyni. V nových, čistých boxech
zde stojí sedm koní, z toho dva jejich vlastní. Jsou to nádherní koně. Ufo 2 je obrovitý valach holandského teplokrevníka a je nadějným nástupcem Arcona. „Má talent
a doufáme, že nám udělá spoustu radosti, ale potřebuje ještě trochu doladit,“ dodávají Onoprienkovi dvojhlasně. Dalším nadějným koněm je krásný český teplokrevník,
certifikovaný kinský valach Rublindh, domácky pojmenovaný Horymír, který je v majetku Věry Políčkové z JSK Varta-Aleko ze Stráže u Mirotic.
S prvně jmenovaným koněm Ufem se má Alexandr v plánu koncem května zúčastnit
CDN v Rakousku. Onoprienkovi nám prozradili, že raději závodí v zahraničí, neboť tam
je hodnocení o mnoho objektivnější než v Česku. A v čem tkví tajemství úspěchu? „Nejdůležitější je zvládnout správně základní výcvik a kůň k tomu musí mít předpoklady.
Musí mít správné chody a postavu. No, konečně i my se musíme stále vzdělávat. Čteme odborné knihy, sledujeme video a zjišťujeme, že čím víc a déle s koňmi pracujeme,
tím toho míň a míň víme,“ skromně zakončují Onoprienkovi naše povídání.
Mgr. Kateřina Onoprienko a Rublindh
27
Partneři
28
Měsíčník GALOPP REPORTER vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o.
GR je evidován pod číslem MK ČR E 19578
redakce: Jiří Klokočka, Jan Němec
kontakt: 775 633 230, [email protected]
foto: Petr Lusk, Martin Haleš
GALOPP REPORTER je ke stažení na www.galopp-reporter.cz
Mediální partner

Podobné dokumenty

Mill Pond - Vytrvalost

Mill Pond - Vytrvalost IPS, L, Pardubické derby, I.k., Velká dubnová cena, I.k., Velká aprílová cena, I.k., Cena turfu, I.k., 2. Velká májová cena, I.k., 3. Velká cena Slovenska, Gd3, Saint Leger, L, Zlatý pohár, SLO-I.k...

Více

Advent v Písku

Advent v Písku Díky vynikajícímu původu má předpoklady dosahovat na dostihové dráze velmi kvalitních výkonů, ovšem pro svou nezralost nakonec nebyl letos nasazen do žádného dostihu a o to větší očekávání budou s ...

Více

Výrobci golfových holí Ačkoli se nejrannější psaný odkaz - Golf

Výrobci golfových holí Ačkoli se nejrannější psaný odkaz - Golf kopírovány dalšími výrobci. V roce 1926 převzal kontrolu nad firmou syn Robert Nicoll (1884-1946), George však ve firmě nadále aktivně působil a angažoval se například ve vývoji nových modelů. Stej...

Více

časopis Srdce pro koně - Střední škola chovu koní a jezdectví

časopis Srdce pro koně - Střední škola chovu koní a jezdectví Na první pohled se zdá, že jsou poníci mírumilovní a neškodní tvorové. Laik by dokonce řekl, že tak malý kůň nemá žádnou sílu, že nezastanou, žádnou práci ba dokonce o nich říkají „ že by mouše ne...

Více

ZDE - Svaz chovatelů koní Kinských

ZDE - Svaz chovatelů koní Kinských PŘEHLED PŘIHLÁŠENÝCH KONÍ KINSKÝCH NA NP KK 2012 celkem bylo přihlášeno 72 koní, jmenný seznam je řazený dle abecedy.

Více

Rovinná dráha - Lehká třída Datum a místo konání: 30.4.2016

Rovinná dráha - Lehká třída Datum a místo konání: 30.4.2016 Kulda Elijah Checkers Happiness Peggy Bobby Sovalen Tobián Bublina Eiwe Checkers Happiness Galaxy Saturnus Rampík Genius ze Svinčan Sweety Go to the Happiness Golden Kids

Více

HB artus EBV-TM-PCR-Kit-CE-0703-CS

HB artus EBV-TM-PCR-Kit-CE-0703-CS nosiče RNA čerstvě připravena a ihned použita (skladování směsi při pokojové teplotě nebo v lednici může již po několika hodinách vést k vynechání Interní kontroly a ke snížení efektivity izolace)....

Více

stáhnout - Systegra

stáhnout - Systegra V dalším kroku se objeví přehled Vámi zadaných údajů. Údaje zkontrolujte a pokud je budete chtít změnit, použijte tlačítko Zpět. Pokud jsou údaje v pořádku, stiskněte tlačítko Dokončit. Tím se auto...

Více