Proč tu vůbec jsem?

Proč tu
vůbec jsem?
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah
Honba za větrem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Únik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
3
5
6
8
Jak nalézt smysl života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
Kdo má být na prvním místě? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Řiďte se Božími radami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
K Boží slávě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Pomoc pro vaši pomoc jiným
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Co je vaším smyslem života?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Název: Proč tu vůbec jsem?
Původně: Why In The World Am I Here? Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org.
Publikační řada: Discovery – Current Issues (Aktuální otázky).
Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další
překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická
bible.
Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová.
Sazba provedena typografickým systémem TEX.
Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně.
Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0.
Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
Proč tu vůbec jsem?
Proč někteří lidé pociťují ve svém životě takovou prázdnotu? K čemu je přežívat den za dnem bez nějakého hlubšího smyslu? Jak najít uspokojení a hloubku v jednotvárnosti života? Jak se vypořádat s jeho nejistotami?
Redaktor publikace Our Daily Bread (Náš denní chléb) Kurt De Haan nám
ukáže, jak nadčasové odpovědi na tyto znepokojivé otázky můžeme najít
v biblické knize Kazatel. Uvidíme, že nepotřebujeme Šalomounovo bohatství ani jeho moudrost, abychom na své otázky nalezli skutečně uspokojivé
odpovědi.
Martin R. De Haan II
Touha po smyslu života
Člověk zrovna nemusí mít sebevražedné sklony,
aby si kladl otázku, zda život vůbec stojí za to žít.
„Většina lidí žije život
Není třeba se topit v dluzích, aby se člověk cítil
tichého zoufalství.“
na dně. Není třeba být za mřížemi, aby se člověk
Henry David
cítil jako vězeň svých vlastních špatných sklonů.
Thoreau
Ani není třeba šlapat ulici, aby člověk zaprodával svůj život druhým. Není třeba být promiskuitní, aby člověk stále myslel jen na sex. Není
třeba být narkomanem, aby si člověk zlepšoval náladu nějakým jiným, ale
podobně umělým způsobem. Není třeba být milionářem, aby člověk miloval peníze. Není třeba trpět paranoidními představami, aby člověk utíkal sám
před sebou anebo před hlubšími životními otázkami. Není třeba být majitelem
firmy, aby člověk žil jen a jen pro práci. Není třeba žít u skládky odpadu, aby
člověk měl pocit, že jeho život se takové skládce podobá. Není třeba jezdit
v limuzíně, aby člověk zastával názor, že k radosti musí mít luxus. Není třeba
být bezdomovcem, aby se člověk cítil úplně sám a bez jakéhokoli zázemí.
A není třeba být zaostalý, aby člověk nechápal, co je podstatou života.
A na druhé straně člověk nemusí být génius, aby zjistil, co je skutečným
smyslem života. Co je tedy tím tajemstvím? Jestliže poznání smyslu života
není výsadou pouze několika odborníků či teologů, jak jej můžeme poznat
i my ostatní? Proč tolik lidí žije ve frustraci, v prázdnotě, zoufalství, beznaději, znechucení, apatii či hněvu? Odpovědi, jež některé lidi uspokojují, jsou
pro jiné nedostatečné. Jiným na odpovědi nezáleží – přinejmenším, dokud si
1
mohou v životě užívat. Další už se vzdali veškeré naděje, že by od své vnitřní
bolesti kdy mohli najít nějakou úlevu. Jiní otupují svou bolest pomocí alkoholu, návykových látek a drog. Někteří se dokonce rozhodli vzít si život.
Kdo nám tedy dá pádné odpovědi a proč je tolik lidí hledá všude možně, když tyto odpověJestliže poznání
di jsou ve zdroji, který je každému k dispozismyslu života není
ci? V této publikaci se podíváme, jak se s navýsadou pouze
šimi otázkami vyrovnal jeden pisatel, který žil
několika odborníků
přibližně před 3000 lety. Může nám připadat obči teologů, jak jej
tížné tomu uvěřit, ale psal o naprosto stejných
můžeme poznat
problémech, s nimiž se potýkáme i dnes. A jeho
i my ostatní?
postřehy zní, jako by žil v 21. století. Na tytéž
otázky totiž hledají lidé odpovědi i dnes.
Honba za větrem
Snažte se chytit vítr, podrobit si uragán či spoutat lavinu. Marnost nad marnost! Podobně nemožné nám může připadat úsilí najít skutečné naplnění v životě, obzvláště pokud hledáme na nesprávném místě. Poslechněme si někoho,
kdo na to musel přijít ze své vlastní zkušenosti:
Já. . . jsem byl králem nad Izraelem v Jeruzalémě. Uložil jsem svému
srdci, aby pátralo a aby zkoumalo s moudrostí všechno, co bylo vykonáno pod nebem. Ono zlé plahočení uložil Bůh lidským synům, aby se
při něm osvědčili. Viděl jsem všechny skutky, které byly vykonány pod
sluncem, a hle, to vše je marnost a honba za větrem. (Kaz 1,12–14)
Vše, co bylo vykonáno „pod sluncem“, připadalo tomuto autorovi naprosto marné, zbytečÚsilí najít skutečné
né a nesmyslné. Snažil se přijít na to, jaký výnaplnění v životě
znam má v každodenním životě potěšení či bonám může připadat
lest. Když se budeme snažit pochopit knihu Kastejně nemožné
zatel, bude jistě pomocí vědět něco o jejím autojako chytit vítr.
rovi a o tom, proč tuto knihu napsal. Autor zde
není přímo jmenovitě uveden. Ale jedná se o slova ‚syna Davidova, krále v Jeruzalémě‘, který se zde rozepisuje o svém bohatství, moci, moudrosti, o mnoha svých manželkách i o velkých věcech, jichž
dosáhl, což poukazuje na krále Šalomouna (viz 1,1.12.16; 2,4–9; 7,26–29;
2
12,9). Přijmeme-li Šalomouna jako autora, můžeme z knihy Kazatel vypozorovat dramatický příběh krále, který začal dobře, ale pak ztratil ze zřetele
to, co je v životě naprosto nejdůležitější (1Kr 11,1–13). Na sklonku života se
ohlíží, jak si vlastně počínal. Dochází k závěrům, které jsou znepokojivé, ale
které nám zároveň dávají i jiskřičku naděje.
V této publikaci budeme při zkoumání svých otázek postupovat podobně
jako Šalomoun, abychom zjistili, co je tou cestou k pravému naplnění. Šalomoun se zabývá například vzděláváním, prací, láskou a řadou dalších věcí,
které pečlivě zhodnocuje a nakonec je považuje za neuspokojující a za marnost.
Vzdělávání
Takto jsem hovořil se svým srdcem: Hle, já jsem rozšiřoval a nabýval
moudrosti nad každého, kdo byl v Jeruzalémě přede mnou. Mé srdce
užilo množství moudrosti a poznání. Uložil jsem tedy svému srdci, aby
poznalo moudrost a poznalo i ztřeštěnosti a pomatenost. Poznal jsem,
že také tohle je honička za větrem. (Kaz 1,16–17)
Co Šalomoun zjistil ohledně vzdělávání?
Jméno Šalomoun bylo v době tohoto krále synonymem moudrosti. V 1. Královské čteme, že nikdo před ním ani po něm neměl takovou moudrost (3,7–12;
10,1–8). „Šalomounova moudrost byla větší nežli moudrost všech synů východu, nad všechnu moudrost Egypta“ (5,10). Vyslovil tři tisíce přísloví a napsal přes tisíc písní (5,12). Dokázal zasvěceně mluvit o stromech, zvířatech,
ptácích, plazech i rybách (5,13). „Profesora“ Šalomouna si přicházeli poslechnout lidé z celého světa (10,24).
Kde vzal Šalomoun svou moudrost?
Šalomoun zjistil, že i když nabyl velkého poznání, přesto ve svém životě pociťoval jakousi prázdnotu. S přibývajícím věkem se snažil hledat odpovědi
u bohů okolních národů (1Kr 11,1–13). Ale žádným poznáním nedokázal
uspokojit svou vnitřní prázdnotu. Šalomoun si nakonec uvědomil, že je na
nesprávné cestě.
Tu jsem si v duchu řekl: I mě postihne tentýž úděl jako toho hlupáka.
Proč jsem potom já nadmíru zmoudřel? A v duchu jsem prohlásil, že také toto je marnost. Vždyť památka na moudrého stejně jako na hlupáka
nezůstává navěky. To všechno bude dávno zapomenuto v přicházejících
dnech. Jak to, že moudrý zemře stejně jako hlupák? (Kaz 2,15–16)
3
Proč si tedy vůbec dělat starosti se vzděláním?
Šalomoun si ale také uvědomoval marnost toho, když má někdo prázdnou
hlavu. Nevědomost rozhodně není ctností. Šalomoun nikdy neprosazoval pošetilost či naivitu. Řekl o tom:
Já jsem tehdy viděl, že z moudrosti je větší užitek než z pomatenosti,
stejně jako je větší užitek ze světla než ze tmy. Moudrý má na hlavě oči,
zatímco hlupák chodí ve tmě. Také jsem však poznal, že je oba postihne
stejný úděl. (2,13–14)
Je dobré získávat poznání. Čím více „Šalomounů“ bude ve světě, tím lépe. Ale Šalomoun
Čím více známe, tím
si uvědomil, že úsilí o poznání jen kvůli poznávíce si uvědomujeme,
ní v nás nakonec zanechá prázdnotu. Čím více
jak málo toho
známe, tím více si uvědomujeme, jak málo toho
vlastně známe.
vlastně známe. Pokud se tedy domníváte, že pocitu životního naplnění se dopídíte velkým poznáním, čeká vás jen zklamání (1,18).
Jaké správné místo má tedy poznání?
V jedné reklamě na jisté výzkumné zdravotnické
zařízení se tvrdí, že „poznání přináší uzdravení“,
Poznatky bez
což může být v určitém ohledu pravda – napříhodnot jsou jako
klad, když ovocem výzkumu je nějaký nový lék
loď bez kormidla.
či léčebná metoda. Ale na základě poznání o genetice, mikrobech či žaludečních šťávách nelze
léčit zlomené srdce. Poznání o termodynamice,
astronomii, geologii, neurologii či meteorologii nám nedá odpověď na otázky
ohledně smyslu života. Díky poznatkům o tomto světě dokážeme život popsat, ale pořád nemáme odpovědi na otázky o jeho smyslu. Takové poznatky
také neodpovídají na otázky, proč zastáváme určité hodnoty či mravní zásady.
Zřetelně to vidíme, pokud jde o dnešní snahy snížit těhotenství u mladistvých a zbrzdit šíření pohlavně šířených nemocí. Samotné poznání zde
evidentně nestačí. Bez hodnot to nepůjde! Poznatky bez hodnot jsou jako loď
bez kormidla.
Proto Šalomoun nabádal k vyváženému přístupu. Chytrost je dobrá, ale je
třeba mít na mysli, že hlava plná faktů ještě nutně nemusí uspokojit, po čem
touží srdce. Díky poznatkům o životě například z hlediska biologie či fyziky
pořád ještě nezískáme to poznání, které tolik potřebujeme. Nemůžeme si tedy
4
dovolit přehlížet poznání o zcela zásadním rozměru našeho života – o jeho
duchovní stránce.
Únik
Řekl jsem si ve svém srdci: Pojď přece, ať tě vyzkouším s radovánkami,
užívej si dobrých věcí. Hle, také to je marnost. O zábavě jsem řekl: Jsi
šílená, o radovánkách: Co to provádíte? Zkoumal jsem ve svém srdci,
jak rozjařit své tělo vínem, zatímco mé srdce vede k moudrosti, abych
se udržoval v pomatenosti, jen dokud nezjistím, co z toho, co vykonají
pod nebem ve vyměřených dnech svých životů, je dobré pro lidské syny.
(Kaz 2,1–3)
Šalomoun si mohl dovolit jakékoli radovánky, jichž se mu zachtělo. Jakoby se řídil dnešní reklamou: „Život je jen jeden, a tak je třeba si užívat co
nejvíce.“ A Šalomoun to zkusil. Užíval si všeho, a plnými doušky. Přesto mu
stále cosi unikalo. U Kazatele 2,1–11 se vyznává, že veškeré snahy najít smysl života v jídle, sexu, hudbě a krásném prostředí mu nakonec připadaly jen
jako honba za větrem.
Pocit prázdnoty i s plným žaludkem?
Šalomoun byl znalcem dobrého vína (2,3) a užíval si ty nejvybranější pokrmy (1Kr 4,22–23; 10,4–5). Ale přestože hodoval u stolů plných kulinářských
specialit, jeho duše nadále hladověla. Vyjádřil se o tom:
Všechna lidská námaha je pro ústa, touha se ale nenaplní. (Kaz 6,7)
Proč není plné uspokojení v sexu?
Šalomoun ve svém hledání životního potěšení nebyl znevýhodněn nedostatkem sexuálních příležitostí. Vždyť měl 700 manželek a 300 konkubín (1Kr
11,3), měl tedy opravdu velký harém!
Ode dnů Šalomouna se věci příliš nezměnily. I dnes žijeme ve světě posedlém sexem. Ale Šalomoun došel k závěru, že sex vzbuzuje naděje na větší
potěšení, než jaké z něj nakonec plyne.
Proč se hudba nakonec omrzí?
Šalomoun se mohl těšit z hudby v podání vynikajících zpěváků a zpěvaček
(2,8). Nepotřeboval žádný digitální přehrávač hudby, sluchátka či reprosoustavu, aby si užíval té nejlepší hudby, kdykoli se mu zachtělo. Mohl si dovolit ty nejlepší hudebníky jak ve svém paláci, tak i jako doprovod na všech
svých cestách. Ale překrásná hudba nepřinášela žádné řešení pro ohyzdnou
nespravedlnost, trýznivé utrpení ani bezcitnou krutost. Byla jen kratochvílí,
rozptýlením, jakýmsi tišícím prostředkem pro danou chvíli.
5
Proč se i nádherná zahrada okouká?
Král Šalomoun se obklopil nádherou. Mohl se kochat pohledem na překrásné
květiny, stromy a keře.
Založil jsem si zahrady a parky a vysadil jsem v nich stromoví s kdejakým ovocem. Zřídil jsem si jezírka s vodou, abych z nich napájel les,
v němž vyrážely stromy. (2,5–6)
Ale zatímco zahradníci zkrášlovali zahrady, Šalomoun si uvědomoval, jak
má srdce plné plevele ze svého zmatku a sobectví. Někde prostě byla zásadní
chyba (2,11). Stejně jako krátkozraké sobectví vedlo ke zkáze prvního lidského páru v zahradě Eden (Gn 1–3), Šalomoun dospěl ke zjištění, že odmítáním
duchovní moudrosti si člověk jen ničí život.
Jak se lidé dnes snaží najít potěšení?
Od dob Šalomouna jsme se nijak zvlášť nezměnili. Stále toužíme po tom nejlepším a nakonec
Stále toužíme po tom
nám často nezbudou než oči pro pláč. Naše sponejlepším a nakonec
lečnost je posedlá sexem. Někteří nemohou žít
nám často nezbudou
bez hudby. Jiní musí okusit každou kulinářskou
než oči pro pláč.
specialitu a vychutnávají vybraná vína. Další věnují veškerou svou energii neustálému vylepšování svého rodinného hnízdečka. A ještě další žijí v nereálném světě drog, kdy ani nevidí, jak si svůj život postupně ničí.
Ať již usilujeme o cokoli, výsledek je vždy v podstatě stejný – nikdy nedosahujeme stálého uspokojení. Vzrušující zážitky a pocity nadšení nejsou
trvalé, ale jen dočasné, přelétavé, chvilkové.
Práce
Tu jsem začal nenávidět život, protože je pro mě špatné to dílo, které se koná pod sluncem. Je to všechno totiž jen marnost a honba za
větrem. Začal jsem nenávidět všechnu svou námahu, kterou se namáhám pod sluncem, protože ji zanechám člověku, jenž bude po mně. (Kaz
2,17–18)
Patrně každý z nás se dokáže ztotožnit se Šalomounovým pocitem zklamání a zoufalství nad nekonečným koloběhem práce. Matka malých dětí může
strávit polovinu dne praním a jen dá dětem nové oblečení, jedno z nich si na
sebe svrhne talíř s jídlem a druhé na procházce nešťastnou „náhodou“ spadne do jediné kaluže bláta, kterou za celou cestu potkají. V práci budete celý
týden tvrdě pracovat na přípravě nového projektu, který vám ale váš nadříze6
ný „sestřelí“ za jedinou minutu. Pečlivě si umyjete a naleštíte své auto a na
parkovišti vám pak někdo při couvání „vylepší“ nárazník.
Je možné jít životem s pocitem, že nic vlastně nemá cenu ani význam a že
všechno je prázdné, marné a nicotné? Člověku to tak může připadat, pokud
se snaží vést svůj život „pod sluncem“ bez Boha. Když se Šalomoun díval na
svůj život, uvědomil si, že kladl až příliš velký důraz na to, čeho dosáhl.
Čeho Šalomoun dosáhl?
V 1. Královské, kapitolách 1–11, Šalomoun ukazuje, čeho všeho dosáhl. Byl
neuvěřitelně bohatý (5,2–8; 10,14–29). Hranice jeho království sahaly od řeky Eufratu až k Egyptu (5,1). Získal si mezinárodní renomé jako věhlasný autor a mudrc (5,10–11). Vybudoval pro Hospodina velkolepý chrám (6,1–38)
a jeho vlastní palác byl také nádherným mistrovským dílem (7,1–12). Dávky
a daně mu platili i cizí králové (5,1; 10,14–15). A přesto o svém díle a díle
ostatních píše:
Vždyť co člověk má ze vší své námahy a z honičky svého srdce, když se
pod sluncem namáhá? Všechny jeho dny totiž přinášejí bolesti a jeho
plahočení mrzutost; jeho mysl neutichne ani v noci. Také toto je marnost. (Kaz 2,22–23)
Kdy jsme otroky svého majetku?
Mnozí lidé by se dnes „spokojili“ i se zlomkem Šalomounova bohatství. Loterie a sázkové hry přitahují lidi, kteří doufají, že právě oni natrefí na tu gigantickou výhru. V různých televizních soutěžích udělají účastníci prakticky
cokoli, jen aby právě jim připadla kýžená výhra. Ale Šalomoun nám klade na
srdce:
Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí
se výnosem. Také toto je marnost (Kaz 5,9; viz také v. 14–15).
Jaký je správný postoj k majetku?
Šalomoun řekl:
Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady a také mu dovolil
z toho jíst, brát svůj podíl a radovat se ze své námahy; je to Boží dar
(5,18).
Pocit uspokojení tedy bude neustále unikat člověku, který ustavičně touží
mít více a více. Šalomoun také věděl, že pocit uspokojení bude také unikat
člověku, který se bude zaměřovat jen na to, co vlastní, přičemž jeho srdce
bude prázdné.
7
Klíčem ke spokojenosti je uvědomovat si, že je zde pravý Zdroj všeho, co
vlastníme, a že je třeba projevovat vděčnost Tomu, kdo nám dává možnosti
a dovednosti dovést věci k úspěchu i sílu pracovat.
Proč je marností snažit se dostat nahoru?
Mnozí se snaží drát nahoru a věnují tomu veškerou svou energii. Ale Šalomoun ukazuje, že když
se dostanete nahoru, není možné se tam udržet
navždy. A jakmile o své postavení přijdete, brzy se na vás zapomene (Kaz 4,13–16). Sláva,
proslulost a moc mají krátký život a očekávané
uspokojení nakonec nepřinesou. Světská sláva,
polní tráva. A Šalomoun si také byl vědom toho, co bychom si měli uvědomovat: Moc a sláva
často nepřipadne těm, kteří si je nejvíce zasluhují
(10,5–7).
Snažit se najít
skutečné uspokojení
bez svého Stvořitele
je jako pokoušet
se hrát tenis bez
tenisové rakety nebo
golf bez golfové hole.
V čem je tedy hodnota práce?
Šalomoun říká, že práce může být dobrá – pokud jí ovšem nepřikládáme příliš velkou důležitost. U Kazatele 2,24–25 nám pak Šalomoun ukazuje Boží
náhled na práci a na skutečný smysl života. V 24. verši je uvedeno:
Není pro člověka dobré, když bude jíst a pít a užije si ze své námahy
blaho pro svou duši? I to jsem zjistil, že je z Boží ruky.
A 25. verš pak uvádí: „Vždyť kdo by bez něj mohl jíst a všeho užívat?“
(B21). Jsme zde upozorňováni na to, jak potřebujeme Boha, máme-li nalézt
v životě skutečné uspokojení.
Pokud ale nemáme správně nastavené priority, jsme jen sami proti sobě.
Snažit se najít skutečné uspokojení bez svého Stvořitele je jako pokoušet se
hrát tenis bez tenisové rakety nebo golf bez golfové hole.
Láska
Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny tvého marného života, které ti Bůh dal pod sluncem, všechny dny tvé marnosti,
protože to je tvůj podíl ze života a ze tvé námahy, když se namáháš pod
sluncem. (Kaz 9,9)
I když Šalomoun prosazoval manželství, dobře si uvědomoval, že smysl života nespočívá v tomto vztahu. V 9. verši mluví o marnosti, čímž ukazuje, že
když hledáme radost života ve vztahu se svým manželským partnerem, stává
se náš život jistě snesitelnějším, ale nedostáváme tím vysvětlení ohledně jeho
8
smyslu. Ze své vlastní zkušenosti věděl, že mu manželství neposkytlo odpověď na jeho nejhlubší životní otázky, a to si manželství zkusil sedmsetkrát!
A kromě toho měl ještě tři sta konkubín (1Kr 11,3). Nakonec zjistil, že žádné
množství manželek nemůže uspokojit jeho touhu po Bohu.
Šalomoun si také uvědomoval hodnotu přátelství. U Kazatele 4,8–12 si
všímá, že s přítelem je život snazší, než když je člověk na vše sám. Ve dvou
jde vše lépe (v. 9), pomoc je na dosah (v. 10), máte se kam obrátit, když vám
je úzko (v. 11) a když jde do tuhého, máte k dispozici i určitou ochranu (v.
12).
Vystačíte si v životě jen s přátelstvím?
Pokud ztroskotáte na opuštěném ostrově, bude
život snesitelnější, když tam nebudete sami. Ale
Šalomoun ze své
přítel vás těžko z onoho ostrova dostane a ani
vlastní zkušenosti
vám nebude moci říci, jak se právě daří lidem
věděl, že mu
u vás doma.
manželství neposkytlo
I když Šalomoun ukazuje, jak dobré je druhé
odpověď na
milovat a pomáhat jim (viz též 11,2), uvědomuje
jeho nejhlubší
si přitom, že ani projevováním lásky pořád ješživotní otázky.
tě nenalézá pravý smysl života. Proto zdůrazňuje, že je třeba brát ve svém životě v potaz Boha
(2,24–25; 3,13–14.17; 5,1–7; 7,13–18; 8,12–17; 11,7–10; 12,1–14).
Mnozí lidé si ale neuvědomují, jakou úlohu má v jejich životě Bůh. Počínají
si, jako by se nemuseli nijak obávat nadcházejícího soudu. Nijak je netrápí,
že by Bohu měli být za něco vděčni. Domnívají se, že život mají k tomu,
aby si užívali vztahů s dalšími lidmi a aby se jim dobře dařilo. Když už tu
jsme, máme se podle nich hlavně snažit se všemi dobře vycházet a navzájem
si pomáhat. Například jeden student popisuje svůj smysl života následovně:
„Snažím se mít na druhé pozitivní vliv. Snažím se být dobrým člověkem.
Nežiju pro Boha; snažím se žít pro druhé.“
Co je tedy důležitější než láska k lidem?
Humanitární úsilí je ušlechtilé a chvályhodné. V Písmu je celá řada pasáží, jimiž jsme povzbuzováni, abychom ostatním projevovali lásku. Ježíš řekl:
„Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Ve svém příběhu o milosrdném Samaritánovi zdůraznil, jak důležité je prokazovat druhým lásku (Lk 10,25–37).
Je však třeba mít na mysli, že láska k bližnímu je podle Ježíše dokladem naší oddanosti vůči Bohu (J 13,34; 15,9–12). Ježíš před příběhem o milosrdném
9
Samaritánovi řekl:
Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze
vší své síly a celou svou myslí (Lk 10,27).
Při jiné příležitosti Ježíš řekl, že prvním a největším přikázáním je milovat Boha (Mt 22,37). Je jistě ušlechtilé milovat svého bližního, ale bez lásky
k Bohu se i v této oblasti pak může jednat jen o „honbu za větrem“.
Kdy může mít naše láska trvalý význam?
Šalomoun v knize Kazatel mluví o tom, jak je
pošetilé a destruktivní, když druhým neprojevuLáska k bližnímu
jeme lásku (4,8; 7,9; 9,18). I když svým čtenáje podle Ježíše
řům ukazuje, jak dobré je přátelství, nabádá nás,
dokladem naší
abychom v prvé řadě dbali na svůj vztah s Booddanosti vůči Bohu.
hem (12,13). Šalomoun zdůrazňuje, jak zoufalé
Bez poznání Boha
je, když žijeme jen pro sebe.
bychom museli dojít
Bez poznání Boha bychom museli dojít k zák závěru, že lidský
věru, že lidský život není lepší než život zvířeživot není lepší
te (3,18–21; 9,2–4). Nevěděli bychom, že lidská
než život zvířete.
duše žije dále a musí se v příštím životě setkat
s Bohem. Proto ani dobročinnost nemá z hlediska věčnosti žádnou trvalou hodnotu.
V Bibli je pověstná kapitola o lásce (1. Korintským 13). Ale tato láska
je možná pouze mezi těmi, kdo vědí, co znamená být milován Bohem a co
znamená Boha milovat.
Je sice dobré projevovat druhým lásku, ale nelze na tom postavit samotný
základ svého života. K lásce totiž musíme mít důvod, který je větší než tento
život, a musí se tedy jednat o lásku, která je zakořeněna v lásce Boží (1J
4,7–5,3).
Jak nalézt smysl života
Šalomoun zjistil, že si nemůže žít, jako by Bůh nebyl. Určité náznaky odpovědi sice nacházíme v průběhu celé knihy Kazatel (2,24–25; 3,1–14.17;
5:1–7.18–20; 7,16–18; 8,12; 11,8–9; 12,1), ale nejpůsobivější vyjádření ohledně smyslu života je uvedeno v závěrečných dvou verších poslední kapitoly.
Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka. Vždyť Bůh každé dílo
přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým. (12,13–14)
10
Smysl našeho života je tedy neoddělitelně spojen s naším vztahem k Bohu,
který nás učinil. Pokud třeba máme sklon k vypočítavosti, Šalomounova slova
nás varují, že každý z nás se bude muset jednoho dne osobně zodpovídat
Bohu. Co tedy znamená ‚bát se Boha‘ a ‚zachovávat jeho přikázání‘?
Kdo má být na prvním místě?
Mnohým se vůbec nezamlouvá myšlenka, že by se měli bát Boha. Bůh je
přece milující, laskavý a pokojný (což je pravda). Zdůrazňují, že Boží hněv
již není zaměřen na člověka, který přijal Ježíšovu nabídku odpuštění. Je tedy
Šalomounova rada dobrá pouze pro nevěřící anebo pro lidi, kteří žili ve starozákonní době? Nikoli, protože podle Šalomouna se Boha mají bát všichni
lidé. A Boha se máme bát i podle Nového zákona.
Co znamená bát se Boha?
Lidé, kteří trpí fóbiemi (strachem z výšek, stísněných prostor, davu, výtahů,
vody, tmy či hmyzu), často vyhledávají pomoc u psychologa, aby překonali
svůj iracionální strach, který je v životě velmi omezuje. Bázeň před Bohem
ale není nějaká iracionální emoce. Jedná se o logický dopad toho, když člověk
chápe, kdo Bůh je a jaký Bůh je.
Biblická bázeň před Bohem znamená uvědomovat si Boží moc, velikost, autoritu a svatost.
Správná bázeň
Je to tedy zdravá bázeň. Znamená to, že Boha
před Bohem nás
chováme ve vysoké úctě a děsíme se pomyšlepovede k Bohu –
ní na jeho soud nad naším hříchem; na Boha pak
a nikoli od něj!
pohlížíme s posvátnou bázní, uctíváme jej, uznáváme jej jako absolutního, svrchovaného Pána
a vzdáváme mu úctu. Správná bázeň před Bohem nás povede k Bohu – a nikoli od něj!
Biblické příklady bázně před Bohem
V Bibli je řada příkladů mužů a žen, kteří se báli Boha. Někteří svou zbožnou
bázeň projevili velice specifickým způsobem, například:
• Abraham dal svou bázeň před Bohem najevo tím, že byl ochoten obětovat
Izáka (Gn 22,12).
• Egyptské porodní báby projevily svou zbožnou bázeň, když odmítly zabíjet novorozeňata (Ex 1,21).
• Jób je vynikajícím příkladem muže, který projevoval bázeň před Bohem
(Jb 1–2).
11
• Král David povzbuzoval všechny věřící, aby se báli Boha a těšili se z jeho
přízně (Ža 34,8.10–11).
• ‚Zdatná žena‘ z Přísloví 31 je chválena za to, že se bojí Hospodina (v.
30).
• Ježíš své posluchače vybízel, aby se báli toho, který má „moc. . . uvrhnout
do pekla“ (Lk 12,5 ČEP).
• Kornélius byl bohabojný muž, který s radostí přijal evangelium (Sk 10,22–48).
• Apoštol Pavel vybídl věřící ve Filipech: „S bázní a chvěním uvádějte ve
skutečnost svou záchranu“ (Fp 2,12).
• Petr povzbuzoval věřící, aby žili v bázni před Bohem (1Pt 1,17).
• V nebi budou ti, kdo se bojí Boha (Zj 19,5).
Proč Bůh chce, abychom se jej báli?
Šalomoun uvádí, že smyslem života je bát se Boha a poslouchat jej. Když projevujeme bázeň před
Bát se Boha znamená
Bohem, ctíme jej a uctíváme, dáváme tím najebrát jej vážně a snažit
vo, že uznáváme jeho svrchovanost. Pak k něse mu líbit ve všem,
mu máme ten náležitý vztah – jako stvoření před
co děláme a říkáme.
svým Stvořitelem. Bát se Boha znamená brát jej
vážně a snažit se mu líbit ve všem, co děláme
a říkáme. Dáváme tím najevo, že si uvědomujeme, že máme vůči němu odpovědnost – za každou minutu každého dne.
Díky bázni před Bohem usiluje nevěřící člověk o odpuštění hříchů skrze
Krista. A bázeň před Bohem vede věřícího k tomu, aby v jeho životě bylo
patrné ovoce víry a aby „před soudnou stolicí Kristovou. . . přijal odplatu za
to, co vykonal“ (2K 5,9–10; 7,1.11).
Jaký je vztah mezi bázní a uctíváním?
Bázeň před Bohem souvisí s uctíváním velmi úzce. Šalomoun u Kazatele
5,1–7 radí, co máme dělat, když jdeme do domu Božího. V 1. verši je uvedeno:
Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova
nemnohá.
A v 6. verši Šalomoun dodává:
Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. Ty se však boj Boha.
Naprostým základem uctívání je tedy náležitý postoj vůči Bohu.
12
Projevuje dnes někdo bázeň před Bohem?
Jedna křesťanka se vyjádřila: „Jak lidé mohou žít bez Boha? Nechápu to.
Osobně Boha potřebuji každý den, každou hodinu. I oni Boha potřebují, ale
jak to, že si to neuvědomují?“ Tato žena chápe, co znamená stát před Bohem
v posvátné bázni. Uvědomuje si, jak je na Bohu závislá, a záleží jí na tom,
aby se Bohu líbila.
Mnozí však dnes nemají takový postoj. Někteří otevřeně proklamují svůj
ateismus. Jiní se zevně hlásí k náboženství – přinejmenším chodí každý týden na bohoslužby. Velké množství lidí se považuje za věřící, ale na jejich
každodenním životě se to nijak neprojevuje, žijí stejně jako nevěřící. Proto
nám Bible tak často připomíná, že se máme bát Boha.
Je totiž snadné Boha ve svém životě opomíjet. Je snadné nechat se pohltit svými vlastními plány ohledně smyslu života a zapomínat na to, k čemu
nám vlastně Bůh dal život. Bůh chce naši oddanost a lásku, naše společenství
a naše uctívání. Chce, abychom svůj život žili co nejlépe, takže nakonec nám
bude moci říci: „Výborně, dobrý a věrný služebníku!“ (Mt 25,21 B21).
Zamyslete se
Čeho se obáváte? Co vám nahání strach? Máte-li správnou bázeň před Bohem, čeho se pak nemusíte bát? (1J 4,17–21). Proč je bázeň před Hospodinem
základem veškeré moudrosti? (Jb 28,28; Př 1,7; 9,10; 15,3).
Řiďte se Božími radami
Ať hodláte péci koláč anebo stavět dům, váš úspěch bude záviset na tom,
jak se dokážete řídit příslušnými instrukcemi. S nesprávnými surovinami koláč asi za moc stát nebude. A několikapatrový dům nemá smysl stavět bez
kvalitních základů a dobrého materiálu. Proč si ale pak někteří lidé myslí,
že mohou opomíjet Boží rady pro život? Proč si často myslíme, že si sami
poradíme lépe?
Šalomoun se nechal unést pocity ohledně své vlastní významnosti a moudrosti. Nějak ale zapomněl, že Bůh je nesrovnatelně moudřejší než jakýkoli
člověk. Namlouval si, že různé životní radovánky jsou lepší než radost z toho, když člověk žije k Boží slávě. Nechal se chytit do pasti, když se zaměřil
jen na krátkodobé investice, ale nějak pozapomněl na investice s ohledem na
věčnost.
Ale Šalomoun se ze svých chyb poučil. V závěru knihy Kazatel uvádí, že
klíčem k tomu, abychom našli smysl života je ‚bát se Boha a zachovávat jeho
přikázání‘ (12,13).
13
Co znamená zachovávat Boží přikázání?
Znamená to poslouchat, co od nás Bůh chce. Pro starozákonní věřící, jako
byl například Šalomoun, to zahrnovalo Desatero spolu s několika sty dalšími
zákony ohledně soukromého, společenského i náboženského života. Dnes to
pro nás znamená poslouchat nadčasové zásady ze Starého zákona, stejně jako
novozákonní zásady pro život pod novou smlouvou založenou na milosti (Žd
8).
Ježíš řekl svým následovníkům: „Milujete-li mne, budete zachovávat má
přikázání“ (J 14,15 ČEP). A v 1. Jana je uvedeno: „To je totiž láska k Bohu,
že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká“ (5,3). Ježíš
u Jana 15,9–11 řekl, že ti, kteří budou zachovávat jeho přikázání, budou zakoušet velkou radost.
Jaká přikázání jsou nejdůležitější?
Je třeba se řídit vším, co nám Bůh říká, ale některá přikázání jsou naprosto zásadní. Aby se čloSnažit se najít
věk vůbec mohl Bohu líbit, musí se stát jeho dískutečné uspokojení
tětem. První zásadní krok poslušnosti vůči Bohu
v životě a přitom
činíme, když se obracíme k Bohu, vyznáváme
neposlouchat Boha,
před ním svou neposlušnost (Ř 3,23), uvědomuje jako pokoušet
jeme si, že Kristus za nás zemřel (J 3,16), a osobse rozdělat oheň
ně přijmeme Boží dar milosti (Ř 6,23). Když se
pomocí vody. Prostě
to nefunguje.
někteří lidé zeptali Ježíše, co by měli dělat, aby
se líbili Bohu, Ježíš jim řekl: „Toto je skutek,
který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal“ (J 6,29 ČEP).
Ježíš označil za největší dvě přikázání, když shrnul obsah Zákona a výroky
proroků slovy, že máme milovat Boha a že máme milovat lidi (Mt 22,36–40).
Co se stane v případě neposlušnosti?
Snažit se najít skutečné uspokojení v životě a přitom neposlouchat Boha, je
jako pokoušet se rozdělat oheň pomocí vody. Prostě to nefunguje. Stejně není možné spolknout smrtelnou dávku kyanidu a očekávat, že to přežijeme.
Nemůžeme dát ruku do vařící vody a myslet si, že se neopaříme. A podobně
nemůžeme být neposlušní vůči Bohu a vyhnout se vážným následkům.
Šalomoun v posledním verši knihy Kazatel ukazuje, že se budeme vůči Bohu zodpovídat: „Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto,
14
ať dobrým nebo zlým“ (12,14). Žádná neposlušnost tedy nikomu jen tak neprojde (3,17; 8,12–13; 11,9).
Kdo nenastoupí na cestu poslušnosti vůči Bohu a nevloží svou důvěru
v Krista, bude nakonec muset stát před Božím soudem (Zj 20,7–15). Kdo
v Krista uvěří, vydá před Bohem počet ze svého života a dostane se mu příslušné odměny (1K 3,10–15; 2K 5,10).
Jak svou poslušností můžeme hledajícím pomoci nalézt smysl života?
Apoštol Pavel napsal dopis do Filip, v němž několikrát uvádí, jak můžeme
světu ukázat, že pravé uspokojení v životě pochází z toho, když Boha známe
a posloucháme jej. Když můžeme říci, „vždyť žít pro mne znamená Kristus
a zemřít zisk“ (1,21), ukazujeme tím světu, za co stojí žít a zemřít. Když
usilujeme o jednotu s dalšími věřícími, ukazujeme tím Božím nepřátelům,
že ve svých záměrech nemohou uspět (1,28). Když bereme ohled na zájmy
druhých (2,4), dáváme najevo, co znamená žít nesobecky, po vzoru Krista.
Když jsme bezúhonní, záříme jako hvězdy uprostřed temnoty tohoto světa
(2,15). Když žijeme s vědomím, že naše občanství je v nebesích, budeme se
výrazně lišit od těch, kteří se nechávají ovládat svými tělesnými žádostmi
(3,17–21). Když jsme spokojeni s tím, co máme, (4,11–13), dáváme najevo,
že nám nejde o hmotné statky, ale především o náš duchovní vztah s Bohem.
Zamyslete se
Proč děti neposlouchají své rodiče? Proč dospělí nedodržují určité zákony?
A proč si naproti tomu muži a ženy víry uvedení v Židům 11 zvolili jít cestou
poslušnosti vůči Bohu? Kdy vám to s poslušností vůči Bohu nejde? Kdy se
poslušnost vůči Bohu příčí vašemu rozumu? Poproste Boha, aby vám ukázal
ve vašem životě oblasti, v nichž je třeba se mu podřídit.
K Boží slávě
Podle Westminsterského kratšího katechismu je smyslem života „oslavovat
Boha a věčně se z něj radovat“. Toto vyjádření nacházíme v mnoha biblických verších, v nichž jsme povzbuzováni, aby středem našeho života byla
svrchovanost našeho Boha. Oslavovat Boha znamená přinášet mu čest, uctívat jej, vzdávat mu náležitou chválu. Dále si uvedeme několik veršů, které se
zaměřují na vzdávání slávy Bohu.
15
• „Vzdejte Hospodinu, čeledi národů, vzdejte Hospodinu slávu a moc. Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, přineste dar, přijďte
před něj, klaňte se Hospodinu v slávě svatyně“ (1Pa 16,28–29).
• „Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete
hojné ovoce a stanete se mými učedníky“ (J
15,8).
• „Bůh trpělivosti a povzbuzení kéž vám dá
být mezi sebou jedné mysli podle Krista Ježíše, abyste jednomyslně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista“ (Ř
15,5–6).
• „Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha“ (1K 6,20).
• „Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte,
všechno čiňte k Boží slávě“ (1K 10,31).
• „Jemu buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení věčnosti
věků! Amen“ (Ef 3,21).
Pomoc pro vaši pomoc jiným
Dále jsou uvedeny otázky, které můžete používat při vedení a vyučování
jiných. Navrhujeme, abyste tyto otázky s dalšími lidmi probírali ještě před
vlastním studiem daného bodu z této publikace, protože jim to může pomoci,
aby se pak při následujícím studiu zaměřovali na ty nejdůležitější myšlenky.
Honba za větrem
Vzdělávání
1. Proč právě Šalomoun mohl dobře mluvit o vzdělávání? (1Kr 3,7–12; 10,1–13).
2. Co Šalomoun uvedl, co se týče omezených možností vzdělávání? (Kaz
1,16–17; 2,15–16).
3. Jaké jsou podle Šalomouna výhody poznání? (Kaz 2,13–14).
4. Jaké poznání je to nejdůležitější? (Jr 9,23–24).
16
Únik
1. Jakých sedm „radovánek“ Šalomoun vyzkoušel? (Kaz 2,1–11).
2. Jak Šalomoun nakonec tyto radovánky hodnotí?
3. Jaký postoj měl k takovým radovánkám Mojžíš? (Žd 11,24–26).
Práce
1. Čeho Šalomoun dosáhl? (1Kr 5,1–12; 6,1–7,12).
2. K jakému závěru Šalomoun dochází ohledně toho, čeho dosáhl? (Kaz
2,17–18).
3. Co dává práci trvalý význam? (Kaz 5,18; 12,13–14; Fp 4,11–13).
Láska
1. V čem je prospěšné přátelství a přátelské vztahy? (Kaz 4,9–12).
2. Proč milující manželský partner nemůže odstranit ze života marnost? (Kaz
9,9).
3. Co je důležitější než projevovat lidem lásku? (Lk 10,27).
Jak nalézt smysl života
Kdo má být na prvním místě?
1. Jak by měl být náš život ovlivňován skutečností, že jsme odpovědni vůči
Bohu? (Kaz 11,9; 12,13–14).
2. Co znamená ‚bát se Boha‘? (Kaz 12,13–14).
3. Vede nás bázeň před Bohem od Boha nebo k Bohu? (Př 8,13).
4. Jakých nesprávných obav nás pravá bázeň zbavuje? (1J 4,17–21).
Řiďte se Božími radami
1.
2.
3.
4.
Co je podle Šalomouna klíčem ke smysluplnému životu? (Kaz 12,13–14).
Co dnes znamená zachovávat Boží přikázání? (J 14,15).
Jaká přikázání jsou ta nejdůležitější? (Mt 22,36–40).
Jak můžete svou poslušností vůči Bohu pomáhat dalším? (Fp 1,10–11.21;
2,15).
17
Co je vaším smyslem života?
To, co považujete za svůj smysl života, se jistě musí ve vašem životě nějak
projevovat. Žijete podle toho, co považujete za smysl života. Činy mluví hlasitěji než slova.
Vyzkoušejte se. Podívejte se na následující seznam cílů, které jsme si rozebírali v této publikaci. Podívejte se na svůj život a zamyslete se, čemu opravdu
věnujete svůj čas, úsilí a svou energii. Je vaším cílem:
• Být chytrý?
• Užívat si?
• Tvrdě pracovat?
• Projevovat lidem lásku?
• Líbit se Bohu?
Vyjděte ze svých odpovědí a u následujících otázek se nad svými závěry zamyslete dále.
• Jak trávíte svůj čas?
• Znáte Boží slovo tak, abyste věděli, jak máte Bohu projevovat poslušnost?
• Můžete upřímně říci, že žijete v plné poslušnosti vůči Bohu? Pokud ne,
proč tomu tak není?
• Těší vás život?
• Co vám v životě působí největší zklamání?
• Co vám přináší uspokojení?
• Co z toho, co děláte, je prospěšné s ohledem na věčnost?
Pokud jsou pro vás uvedené otázky nepříjemné, možná si, podobně jako Šalomoun, potřebujete uvědomit, jakou marností je žít pro cokoli méně významného, než co je v souladu s Božím záměrem.
Prvním zásadním krokem je vložit svou důvěru v Krista – důvěřovat Kristu, že vám dá spásu před nadcházejícím soudem proti veškeré neposlušnosti.
Pokud jste tento první zásadní krok dosud neučinili, jděte ke Kristu a přijměte od něj odpuštění svých hříchů. Ježíš vám odpustí a dá vám nový smysl
a novou sílu k životu (J 3,16; Ř 5–8). Požádejte ho o pomoc, abyste mohli co
nejlépe využívat nový život, který vám dal. Ježíš o svých drahocenných ovečkách řekl: „Já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti“ (J 10,10 B21).