Verbal overshadowing efekt

Universita Karlova
Filosofická fakulta
Katedra psychologie
Verbal overshadowing efekt
Bc. Soňa Bulínová, Laura Bechyňová, Gabriela Míková
Vedoucí práce: doc. PhDr. Ilona Gillernová, CSc.
PhDr. Václav Mertin
Soutěžní kategorie: Bc.
Praha
2014
Prohlašujeme, že jsme tuto práci zpracovali samostatně a řádně jsme citovali použité
prameny a literaturu. Děkujeme za vedení práce doc. Gillernové a Dr. Mertinovi, a také za
podporu Mgr. Vrankovi a Mgr. Rubínové. V neposlední řadě všem respondentům, kteří se
účastnili našeho výzkumu.
V Praze dne 11. 3. 2014
Obsah
Abstrakt ................................................................................................................................................... 4
Abstract ................................................................................................................................................... 4
1
Úvod ................................................................................................................................................ 5
2
Vlivy působící na paměť................................................................................................................... 6
3
Očitá svědectví ................................................................................................................................ 6
4
Zkreslování vzpomínek .................................................................................................................... 7
5
Verbal overshadowing efekt ........................................................................................................... 8
6
Schoolerovy experimenty ................................................................................................................ 9
7
Ověření verbal overshadowing efektu na českém vzorku ............................................................ 10
7.1
Vzorek ....................................................................................................................................... 10
7.2
Metoda a analýza ...................................................................................................................... 10
7.3
Výsledky ..................................................................................................................................... 11
8
Diskuze........................................................................................................................................... 15
Přílohy.................................................................................................................................................... 18
Abstrakt
Studie věnující se praktickému využití teoretických poznatků o paměti patří k
podnětným příspěvkům na poli forenzní psychologie. Stěžejním tématem našeho výzkumu je
verbal overshadowing effect, jehož autorem je Jonathan W. Schooler. Replikujeme jeho
experiment a porovnáváme získané výsledky.
V teoretické části zmiňujeme vlivy, které působí na paměť, dotýkáme se problematiky
očitých svědectví a jejich možného zkreslení. Uvádíme další autory zabývající se tímto
tématem a nastiňujeme jejich hlavní přínos v této oblasti. Součástí je i popis metodologie,
kterou jsme v rámci studie využili. V závěru práce porovnáváme naše výsledky se závěry, ke
kterým dospěl Jonathan W. Schooler. Tím zjišťujeme, zda je verbal overshadowing efekt
platný. Velikost efektu nám ukazuje, zda jsou jeho dopady zanedbatelné, či naopak
významné pro praxi při vyslýchání svědků.
Klíčová slova: verbal overshadowing efekt, očité svědectví, paměť, zkreslování vzpomínek
Abstract
Studies dealing with the practical application of theoretical knowledge about
memory, belong to inspiring contributions in the field of forensic psychology. The central
theme of our research is verbal overshadowing effect, written by Jonathan W. Schooler. We
replicated his experiment and compared the results obtained.
In the theoretical part we mention influences that act on the memory, touch on the
issue of eyewitness testimony and their potential biases. We present some other authors on
this topic and outline their main contribution in this area. Our work also includes a
description of the methodology we have used in the study. In conclusion, we compare our
results with the conclusions reached by Jonathan W. Schooler, so we can determine whether
the verbal overshadowing effect is valid. Size effect shows us that its effects are negligible, or
vice versa relevant to practice in the witness interrogation.
Key words: verbal overshadowing effect, eyewitness testimony, memory, false memories
4
1
Úvod
František Koukolík (1995) říká, že paměť je obydlí s mnoha místnostmi. Často se s
někým dostáváme do situace, kdy na jednu a tutéž událost, kterou jsme prožili společně v
jednu chvíli na jednom místě, máme odlišné vzpomínky, ačkoli si oba myslíme, že ji
sdělujeme pravdivě a přesně. Vnímání je přeci jen subjektivně podbarvený proces.
V našem výzkumu replikujeme experiment z 90. let Jonathana W. Schoolera,
nynějšího profesora v Santa Barbaře v Kalifornii, který se zabývá studiem paměti, vědomím,
vztahy mezi jazykem a myšlením. Pro naši práci jsou významné především jeho teoretické
podklady a výzkumy vztahující se k verbal overshadowing efektu, který říká, že slovní
opakování viděného podnětu může zhoršit vybavení vizuálních detailů. Např. popis viděného
obličeje pachatele může snížit schopnost rozpoznání té konkrétní osoby.
Téma jsme si vybrali zejména proto, že je velmi aktuální a spekuluje se o jeho
účinnosti. Sám autor přiznává, že neví, co se stalo s jeho daty a jak je možné, že prvně
významný efekt, náhle při replikacích ztrácí svou hodnotu. Dodává, že mu to přineslo velké
zklamání a frustraci. Obecně je velmi důležité replikovat výzkumy, aby se tak předešlo
falešným či zkresleným datům (Lehrer, 2010). Proto se nyní provádí sběr dat na několika
univerzitách, aby mohlo dojít k potvrzení či vyvrácení jeho hypotézy.
V naší kvantitativně zaměřené práci používáme originální materiály - video
simulované bankovní loupeže a řadu fotografií možných pachatelů.
V teoretické části se věnujeme vlivům působícím na paměť, které mohou zhoršit
zapamatovávání či vybavování, dále verbalizaci viděného, výzkumům Jonathana W.
Schoolera a dalším autorům zabývajících se velmi podobnými tématy. Zaměřujeme se na
zkreslování vzpomínek a očitá svědectví. V části praktické popisujeme použitou metodologii,
postup při sběru dat a konečně výsledky.
Máme dvě hypotézy výzkumu:

popis viděného pachatele snižuje míru jistoty respondenta

respondenti experimentální skupiny častěji určí pachatele chybně
Našim cílem je potvrdit předpoklady, které výše uvádíme a které následně
porovnáváme se Schoolerovým závěrem.
5
2
Vlivy působící na paměť
Paměť je schopnost zaznamenávat životní zkušenosti (Plháková, 2008), které by bez
ní tvořily jen roztříštěné puzzle.
Na paměť má vliv mnoho faktorů, mezi které patří např. situační kontext, časový
interval či emoce. Lépe si pamatujeme pozitivně či negativně nabité situace než ty neutrální
(Atkinson, 2003). Na emoční vzpomínky působí mj. noradrenalin a adrenalin, společně s
amygdalou, která se podílí na tvorbě emočně významných obsahů deklarativní paměti
(Koukolík, 1995). Ovšem u vysoce emoční situace může naopak dojít k útlumu, člověk si tak
není schopen na událost vzpomenout, či ji zcela vytěsní (Plháková, 2008). To názorně
ilustruje Yerkes-Dodsonova křivka, která říká, že např. stres působí do jisté míry pozitivně,
tedy napomáhá paměti, ale v určitém bodě se to překlopí a působí rušivě (Čírtková, 2009). V
neposlední řadě negativné účinky zapříčiňují drogy či alkohol (Atkinson, 2003).
3
Očitá svědectví
Podle Aleny Plhákové (2008) jsou očitá svědectví výpovědi osob, které byly svědky
např. trestného činu. Svědci, kteří jsou opakovaně vyslýcháni, si do doby, než vystoupí v
soudní síni, urovnají své vzpomínky do koherentního a logického příběhu, který ale nemusí
být zcela přesný. Mozek totiž nesnáší mezery (Fraser, 2012), a tak je zaplní subjektivním
zkreslením. Podle Ludmily Čírtkové (2009) lze předpokládat, že svědek líčí děj tak, jak si jej
opakováním upevnil ve své paměti, když o události opakovaně hovořil ve svém okolí.
Spousta experimentů ukázala, jak nespolehlivé některé výpovědi jsou. Výpověďmi se
zabývá forenzní psychologie, kterou zajímá, co se s informací děje od okamžiku jejího vzniku
až po okamžik, kdy je sdělena u výslechu. U svědků může dojít k tzv. vzpomínkové mezeře,
uvědomované či neuvědomované, kdy dotyčný líčí incident útržkovitě, neúplně, či např.
odmítá-li vyslýchaná osoba informace jiného svědka proto, že si na ně sama nevzpomíná
(Čírtková, 2009).
Právní systém sestává z velké části právě na výpovědích očitých svědků. Ovšem
způsob, jakým jsou vedeny výslechy, může kolikrát zmást vyslýchaného natolik, že si nemůže
vzpomenout, co se vlastně stalo, a sdělí směs toho, co doopravdy viděl, a toho, jaký význam
pro něj událost měla (Hayes, 2003). Velký vliv mají sugestivní otázky, samotná osobnost
6
vypovídajícího, jeho aktuální psychický stav, pozornost, profesní zaměření a v neposlední
řadě subjektivní význam vnímané události a vztah vnímajícího k oné události (Čírtková,
2009).
Elisabeth Loftus ukázala, že je to právě očité svědectví, které určuje, zda porota či
soudce prohlásí, že je obžalovaná osoba vinna. Dobrý dojem vyvolává svědkova vysoká míra
sebedůvěry, ačkoli podává jen útržkovitou výpověď. Ročně může být odsouzeno až deset
tisíc lidí kvůli mylné svědecké výpovědi (Loftus, Ketcham, 1991). Autorka mnoha důležitých
experimentů sumarizuje podmínky zesilující negativní efekty dodatečných informací, mezi
které patří např. časový interval mezi incidentem a dodatečnou informací nebo zhoršené
podmínky pro vnímání incidentu (Loftus, 1989).
4
Zkreslování vzpomínek
Zkreslování neboli distorze vzpomínek nastává, když se snažíme vybavit si z
dlouhodobé paměti nějaký údaj. S ohledem na to, že preferujeme spíše logické a
smysluplné informace než střípkovité a chaotické, se pak vzpomínka mění na úkor přesnosti
(Plháková, 2008). Podle Františka Koukolíka (2002) vzpomínky nejsou doslovnou
reprezentací proběhlých událostí, ale jejich vznik je závislý na řadě vlivů, ať už současných,
tak minulých, kde se potvrzuje to, že vybavování je proces rekonstruktivní.
Experimenty orientující se na výzkum očitých svědectví se velmi zabývala i Elisabeth
Loftus. Závěry, které učinila na základě svých studií, napomohly v praxi vyšetřovatelům při
zacházení se svědeckými výpověďmi.
Elisabeth Loftus začínala s experimenty, které se zaměřily na přesnost detailů, které
si lidé pamatují jako svědci dopravních nehod. Svým výzkumem potvrdila, že je možné
zkreslit vzpomínky na určitou událost u očitých svědků zavádějícími otázkami a podáním
mylných informací. Využila video s fingovanou autonehodou, kterou promítla probandům. Ti
pak byli na tuto událost dotazováni, ovšem forma otázek se lišila v použití určitého slovesa.
Lidé, kteří byli dotazováni na to, jak rychle jela vozidla v době, kdy do sebe narazila, uváděli
menší rychlost než lidé, kterým tato otázka byla položena se slovesem napálit. Zároveň
druhá skupina měla vyšší tendenci potvrzovat, že se na videu objevilo rozbité sklo, i když ve
skutečnosti v ukázce žádné nebylo (Loftus, 2003).
7
Paměť a naše přesné vybavování vzpomínek inspirovala i další výzkumníky k
experimentům, snažícím se vysvětlit různé aspekty tohoto fenoménu. Zajímavým
příspěvkem v této oblasti je i práce Ira Hymana, Troye Husbanda a Jamese Billingse, kteří se
zabývali možností vytvoření falešných vzpomínek u probandů v mysli. Probandi, kteří byli
konfrontováni s vymyšlenou vzpomínkou, následně uváděli, že si na danou událost pamatují
a ještě přidávali další podrobnosti. Byli si jisti „svými vzpomínkami“, které se ve skutečnosti
nestaly, což je velmi důležité a zároveň znepokojující zjištění pro praxi (Hyman, Husband,
Billings, 1995).
Příklady výzkumů bychom našli nepřeberné množství, mezi velmi zajímavé patří
například studie poukazující na problematiku určování zdroje našich vzpomínek, experimenty
zaměřující se souvislost jistoty a přesnosti výpovědi či vliv emocí na naše pozdější vybavování
(Crombag, Wagenaar, Koppen, 1996; Roediger, Wixted, Desoto, 2012; Damme, Smets,
Reisberg, Heuer, Hertel, Fivush, 2013).
5
Verbal overshadowing efekt
Obecně je známo, že slovní opakování zlepšuje zapamatování materiálu a jeho
pozdější vybavení. V 90.letech ale přišel Jonathan W. Schooler s podezřením, že slovní
opakování viděného podnětu může zhoršit vybavování vizuálních detailů. Zhoršenému
vybavování z paměti díky opakování toho, čeho jsme byli svědky, se zabývá právě verbal
overshadowing efekt. Možnosti vysvětlení se mohou lišit, nicméně Jonathan W. Schooler
předpokládá, že již při popisu dochází k (byť nechtěnému) zkreslení našich vzpomínek a
zároveň k jejich „upravování“ v naší mysli. Pro vyšetřovatele by tato hypotéza v praxi
znamenala zpochybnění svědkovy výpovědi ohledně určení pachatele po dřívějším výslechu,
doptávali-li by se na detaily viděné události.
Jonathan W. Schooler se snažil svoji hypotézu od roku 1990 potvrdit a svá měření
několikrát opakoval. Nicméně velikost efektu v dalších replikacích byla výrazně menší než v
originální studii, a nebyla tedy potvrzena. Kromě zopakování tohoto experimentu, Jonathan
W. Schooler přistoupil k modifikacím své první studie s důrazem na různé proměnné
(Schooler, 1990).
8
John Brigham a Roy Malpass (1985) doložili, že v případě, kdy je identifikovaná osoba
jiné rasy než je rasa svědka, může dojít ke zkreslení a svědectví je slabé, i na to bral Jonathan
W. Schooler později ohled.
Nyní probíhá mezinárodní replikační studie na univerzitách, což zajistí mnoho
objektivních respondentů a kvalitní sběr dat. V Praze tuto revizi zajišťuje psychologická
laboratoř PLESS.
6
Schoolerovy experimenty
Jak jsme již uvedli, Jonathan W. Schooler (1990; 1997) svůj prvotní výzkum několikrát
modifikoval, aby tak zachytil vliv různých proměnných. Zde představujeme nejvýznamnější z
nich.
Ve druhém experimentu vyjádřil hypotézu, že stejně jako popis obličeje pachatele
může pouhé představování si pachatele zhoršit pozdější identifikaci. Experiment probíhal za
stejných podmínek jako původní pokus, jen respondenti byli rozděleni do 3 skupin – dvě
experimentální (jedna popisovala pachatele, druhá si pachatele vizualizovala) a jednu
kontrolní. Jeho hypotéza se nepotvrdila, skupina představující si pachatele v 58 % určila
správně pachatele, oproti popisující skupině, která správně určila pachatele pouze ve 27 %.
Je tedy možné předpokládat, že vizualizace obličeje neovlivňuje negativně pozdější
identifikaci pachatele.
Ve čtvrtém experimentu byly opět použity stejné materiály jako v předchozích
experimentech. Jedna experimentální skupina popisovala pachatele, druhá experimentální
skupina měla za úkol co nejpřesněji napsat to, co bylo během bankovní loupeže řečeno.
Kontrolní skupina plnila nesouvisející úkol, vypisovala státy a hlavní města. Byla vyjádřena
hypotéza, zda popis slovně vyjádřeného může stejně jako popis pachatele nějak ovlivnit
následnou
identifikaci.
Ani
tato
hypotéza
se
nepotvrdila,
výsledky
identifikace
experimentální skupiny popisující řečené se nijak významně nelišily od kontrolní skupiny.
V pátém experimentu byl sledován vliv dvoudenního odstupu od zhlédnutí videa na
identifikaci pachatele. Byly opět použity stejné materiály jako v 1., 2. a 4. experimentu.
Respondenti byli rozděleni na dvě skupiny – popisující obličej pachatele a popisující řečené.
9
V tomto experimentu nebyla použita kontrolní skupina. Popis viděného a řečeného
nenásledoval hned po zhlédnutí videa, ale identifikace byla uskutečněna až za dva dny. Cílem
bylo zjistit, zda větší časový odstup bude mít vliv na zlepšení výsledků identifikace u skupiny,
která popisovala obličej. Jonathan W. Schooler vycházel z hypotézy, že popis viděného
deformuje originální paměťovou stopu, a také, že časový odstup nesníží tuto deformaci
způsobenou popisem viděného. Ani časový odstup neměl vliv na zlepšení výsledků
identifikace, skupina popisující pachatele měla horší výsledky při identifikaci než skupina,
která popisovala slyšené (Schooler, 1990; Dodson, Johnson, Schooler, 1997).
7
Ověření verbal overshadowing efektu na českém vzorku
7.1
Vzorek
Pro naši práci jsme si zvolili kvantitativní výzkum. Měli jsme vzorek, který se skládal z
52 respondentů, 20 mužů a 32 žen, které jsme náhodně rozdělili do dvou skupin, aniž by o
tom byli informováni. Průměrný věk byl 35 let. Většina našich respondentů absolvovala
vysokou školu s různým zaměřením a pocházela z města. Zde jsme se odchýlili od původního
Schoolerova experimentu, jež sbíral data od studentů ve věku 18-25 let, z toho důvodu, že
jsme chtěli mít respondenty, kteří nebudou mít přímou zkušenost a znalosti o verbal
overshadowing efektu, a mít nestudentskou populaci.
7.2
Metoda a analýza
Data jsme sbírali na osobních setkáních, kde jsme zadali instrukce a více s
respondenty nemluvili, abychom je nikterak nevyrušovali. Výzkum byl zastřešen obyčejným
názvem „Studie vnímání a paměti“, abychom nic neprozradili.
Experiment byl spuštěn v powerpointové prezentaci na počítači, postupovali jsme
přesně podle Schoolerových pokynů. Respondenti nejprve zhlédli krátké video simulované
bankovní loupeže. Video jsme přeložili do českého jazyka, aby nedošlo k nedorozumění,
ačkoli co lupič říkal, nebylo podstatné pro výzkum jako takový. Na řadu přišlo
dvacetiminutové vyplňování křížovky - nesouvisející činnost, která měla znemožnit
připomínání si videa. Ostatně, i ve skutečnosti lidé nejsou ihned vyslýcháni, čekají např. na
10
příjezd policie. Poté respondenti experimentální skupiny měli za úkol 5 minut popisovat
lupiče, kterého viděli ve videu, kdežto kontrolní skupina dostala za úkol vypsat 50 zemí a
jejich hlavní města. Oběma skupinám byl následně promítnut tzv. line up (viz Přílohy), tedy
řada osmi tváří, kde měli probandi vybrat toho, o kom byli přesvědčeni, že je pravý pachatel,
a zaznamenat to na papír, který měli k dispozici. Bylo možné uvést, že pachatel není
přítomen. Svůj výběr stvrdili mírou jistoty na škále 1 - 7. Původně Jonathan W. Schooler zvolil
devítibodovou škálu, ale vzhledem k menšímu vzorku jsme se snažili zúžit rozptyl odpovědí.
V samotném závěru respondenti odpovídali na otázky jako pohlaví, věk, zda mají nějakou
oční vadu (žádný z našich respondentů ji neměl) a zda již slyšeli o verbal overshadowing
efektu, což v našem případě nebylo ani jednou.
7.3
Výsledky
Našeho experimentu se zúčastnilo 52 lidí. V tabulce (viz Tabulka 1) vidíme, že
kontrolní skupina převažovala ve správných odpovědích (42,3 % > 34,6 %), a experimentální
skupina naopak převažuje v odpovědích nesprávných (65,4 % > 57,7 %). Ačkoli tento
výsledek značí potvrzení naší hypotézy, nemůžeme říct, že tento rozdíl je signifikantní,
abychom mohli uvažovat o vážnějších dopadech v praktickém životě.
Tabulka 1
Výsledky experimentální a kontrolní skupiny
Skupiny
Odpovědi
Správně
Nesprávně
Experimentální
34,6 %
65,4 %
Kontrolní
42,3 %
57,7 %
Celkem
100,0 %
100,0 %
Celkem
38,45 %
61,55 %
Abychom prokázali platnost našich hypotéz, sebraná data jsme statisticky zpracovali v
programu SPSS pomocí chí-kvadrát testu nezávislosti (viz Tabulka 2) : χ2(1) = 0,325, p= 0,569.
Dosažená hladina významnosti je vyšší než zvolená hladina významnosti 0,05 (0,569 >
0,05). Rozdíl mezi skupinami ale nebyl statisticky významný, a tudíž jsme v replikaci nezískali
důkaz ve prospěch existence verbal overshadowing efektu.
11
Tabulka 2
Chí-kvadrát test nezávislosti
Pearson Chi-Square
Continuity Correctionb
Likelihood Ratio
Fisher's Exact Test
Linear-by-Linear
Association
N of Valid Cases
Value
df
Asymp. Sig. Exact Sig. (2- Exact Sig. (1(2-sided)
sided)
sided)
,325
,081
,325
1
1
1
,569
,776
,568
,776
,319
1
,388
,572
52
Jonathan W. Schooler (1990) došel k následujícím závěrům - 38 % respondentů z
experimentální skupiny správně vybrali lupiče, kdežto u respondentů z kontrolní skupiny to
bylo 64 % lidí, kteří vybrali správně. χ2(1) = 5,93, p < 0,05, to pro něj znamenalo potvrzení
jeho hypotézy.
Průměrná hodnota zvolené jistoty (viz Figura 1) u kontrolní skupiny v našem
experimentu byla v případě správně zvolené odpovědi vyšší (6,09) než u skupiny
experimentální, tedy té, která verbalizovala pachatele. Experimentální skupina častěji (5,17)
volila vyšší míru jistoty v případech špatné odpovědi než kontrolní skupina (4,80). Zde také
potvrzujeme hypotézu, že popis viděného pachatele snižuje míru jistoty respondenta (5,03 >
5,34). Ovšem vidíme, že rozdíl 0,31 není zásadní.
12
7
6
5
4
Experimentální sk.
3
Kontrolní sk.
2
1
0
Správně
Špatně
Figura 1. Průměrná hodnota jistoty odpovědi v našem experimentu
U Schoolerova původního experimentu (vit Figura 2) z roku 1990 byly výsledky
podobné. Kontrolní skupina si byla jistější (8,18) ve svých správně zvolených odpovědích než
experimentální skupina (7,53). Pokud respondenti uvedli špatnou odpověď, výsledky
průměrné jistoty se také lišily. Respektive kontrolní skupina, která nepopisovala pachatele,
uváděla průměrně nižší hodnotu jistoty (5,93) oproti experimentální skupině (6,3). Průměry
jsou vyšší z důvodu rozsáhlejší Schoolerovy škály jistoty, kterou si zvolil od 1 do 9.
9
8
7
6
5
Experimentální sk.
4
Kontrolní sk.
3
2
1
0
Správně
Špatně
Figura 2. Průměrná hodnota jistoty odpovědi v původním experimentu (Schooler, 1990)
13
Podivuhodný je fakt, že lidé si byli velmi jistí svou volbou. Na následujícím grafu (viz
Figura 3) vidíme, jaké procentuální zastoupení měly jednotlivé míry jistoty škále 1-7 a jak
počet lidí s vyšší mírou jistoty stoupal.
35,00%
30,00%
25,00%
20,00%
Správně
Špatně
15,00%
Celkem
10,00%
5,00%
0,00%
1
2
3
4
5
Figura 3. Míra jistoty v závislosti na odpovědi
14
6
7
8
Diskuze
V naší práci věnované verbal overshadowing efektu jsme zkoumali dvě hypotézy.
První z nich říká, že popis viděného pachatele snižuje míru jistoty respondenta, druhý, že
respondenti experimentální skupiny častěji určí pachatele chybně. První hypotéza se
potvrdila (5,03 > 5,34), druhá hypotéza také (65,4 % > 57,7 %), ale výsledky nejsou
signifikantní.
Verbal overshadowing efekt, ačkoli je hojně citován, bohužel není v českých
pramenech zastoupen tolik, jak bychom očekávali. Pracovali jsme tedy zejména s
originálními zdroji a dalšími prácemi, které se týkají podobné problematiky.
Domníváme se, že pro signifikantnější výsledky by byl třeba větší počet respondentů
(N > 52). Malý počet respondentů se v percentuálním výsledku na první pohled ztratí, ale
sami jsme se přesvědčili, že data jsou velmi těsně u sebe.
Dalším bodem diskuze je škála jistoty, kterou měl Jonathan W. Schooler v roce 1990
nastavenou od 1-9, ale my jsme použili pouze škálu 1-7, a to z toho důvodu, že jsme chtěli
předejít přílišné roztříštěnosti míry jistoty, a sedmibodová škála se nám zdála jako
dostačující.
Jednou ze Schoolerových podmínek zúčastnění se experimentu byl věk, který byl
omezen na 18-25 let. Náš průměrný věk byl 35 let. Chtěli jsme se vyhnout studentům
(zejména studentům psychologie), abychom si tím zajistili co nejobjektivnější výsledky vzorku
běžné populace. Tím nechci tvrdit, že studenti do ní nepatří, ale přeci jen je to úzká, blíže
specifikovaná skupina mladých lidí. Domníváme se, že by to nemělo mít zásadní vliv na
průběh experimentu. Respondenti i tak byli nevědomě rozděleni do dvou skupin, ve kterých
jsme s nimi postupovali podle přesných pokynů.
Poslední graf výše, který znázorňuje zvyšující se míru jistoty, ať už respondent
odpověděl špatně nebo správně, je velmi znepokojující. Ukazuje, že lidé si stojí za svým
rozhodnutím, ačkoli ne vždy je dobré. To může mít negativní dopad na výpovědi a trestní
řízení. Zde vidíme prostor k dalším výzkumům.
15
Seznam použité literatury
Atkinson, R. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
Brigham, J. C., Malpass, R.S. (1985). The role of experiance and contact in the recognition of
faces of own and other-race persons. Journal of Social Issues, 41(3), 139–155.
Crombag, H., Wagenaar, W., Koppen, P. (1996). Crashing memories and the problem of
‘source monitoring’. Applied Cognitive Psychology, 10(2), 95–104.
Čírtková, L. (2009). Forenzní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk.
Damme, I., Smets, K., Reisberg, D., Heuer, F., Hertel, P., Fivush, R., Sales, J. (2013). The Power
of emotion versus the power of suggestion: memory for emotional events in the
misinformation paradigm. Emotion, 242–271.
Dodson, C. S., Johnson, M. K., Schooler, J. W. (1997). The verbal overshadowing effect: Why
descriptions impair face recognition. Memory and Cognition, 25, 129–139.
Fraser, S. (2012). Why eywitnesses get it wrong [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z:
http://www.ted.com/talks/scott_fraser_the_problem_with_eyewitness_testimony
Hayes, N. (2003). Aplikovaná psychologie. Praha: Portál.
Hyman, I., Husband, T., Billings, J. (1995). False memories of childhood experiences. Applied
Cognitive Psychology, 9(3), 181–197.
Koukolík, F. (1995). Mozek a jeho duše. Praha: Makropulos.
Koukolík, F (2002). Lidský mozek: funkční systémy: normy a poruchy. Praha: Portál.
16
Lehrer, J. (2010). The Truth Wears Off: Is there something wrong with the scientific method?
The New Yorker – Annnals of science [online]. [cit. 2014-03-11]. Dostupné z:
http://psychology.okstate.edu/faculty/jgrice/psyc3214/TruthWearsOff.pdf
Loftus, E. (1989). Distortion in eyewitness memory from post-even infromations. In: Criminal
behavior and the justice system. Loesel, F. Springer: Berlin.
Loftus, E. (2003). Make-believe memories. American Psychologist, 58(11), 867–873.
Loftus, E. F., Ketcham, K. (1991). Witness for the defense: The accused, the eyewitness, and
the expert who puts memory on trial. New York: St. Martin’s Press.
Plháková, A. (2008). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
Roediger, H. L., Wixted, J. H., Desoto, K. A. (2012). The curious complexity between
confidence and accuracy in reports from memory. In L., Nadel, W. P., SinnottArmstrong. Memory and law, 84–118.
Simons, D. J., Rubínová, E., Vranka, M., Bahník, Š. (2014). RRR-Schooler-Literakova [online].
[cit. 2014-03-11]. Dostupné z: Open Science Framework, https://osf.io/ikuh7
Schooler, J. W., Engstler-Schooler, T. Y. (1990). Verbal overshadowing of visual memories:
Some things are better left unsaid. Cognitive Psychology, 17, 36–71.
17
Přílohy
Figura 4. Line up možných pachatelů [online]. [cit. 2014-03-15]. Dostupné z:
https://osf.io/6i2fb/
18