Když je štěstí unavené

Když je štěstí unavené...
Olomouc, město tradičně prolezlé kriminálními živly, se dala opět do
pohybu. Pět mafiánských rodin se sjíždí na velkém setkání. Špína z
celé republiky i zástupce ze Slovenska si dávají sraz v srdci Moravy,
aby zase po roce rozčeřili vody zločinu ve městě.
Ravioli se sešli u Hejčínského kostela o půl osmé a tam si nás přišel
vyzvednout náš kmotr. Tedy, skoro všichni Ravioli, na poslední
chvíli vypadla Ťapka, kterou nahradil Vraník a Čan byl teprve na
cestě. Byli jsme zavedeni na naši dočasnou základnu v jedné místní
skautské klubovně. Nebyl to zrovna pětihvězdičkový hotel, ale
zabezpečení prvotřídní – zámek na brance nešel vypáčit a málem ani
odemčít. Zde jsme se dočasně ubytovali, vyslechli si něco málo o
pravidlech podsvětí a zaplatili Kmotrovi nějaké ty výdaje. Mladí
mafiáni také museli předat souhlasy svých rodin. Sotva jsme se
stačili vypakovat, už nás začal Mozek Mafie svolávat na ono velké
setkání na Rooseveltově 101. Jenže kvůli problémům s vraty (nešly
ani zamčít) nám ujel autobus, takže jsme se plahočili pěšky jako
nějaká lůza. Na místě jsme byli samosebou odzbrojeni a uvedeni
mezi zástupce dalších klanů. Jenže co se nestalo, ti prašiví Tortellini
vůbec nepřišli! Don Giuseppe byl velmi zklamán, prohlásil zelený
klan za špínu, kterou je třeba uklidit a na důkaz, že to myslí vážně,
zastřelil Bidla, který jediný přišel. To byl jasný signál, rok vlády
Tortellini je u konce! Giuseppe vyhlásil úkol – sehnat pro Dona
Sallieriho vzácný obraz. A samozřejmě, novým králem podsvětí se
stane klan, který vydělá nejvíce Hanáckéch doláčů. A tím to všechno
začalo...
K prvnímu úkolu jsem přišel podivně, všiml jsem si, že mi Kamzík
strká ruku do kapsy, ale malý lísteček jsem ignoroval. Právě na něm
byl zadán náš první job. Pan Kubiš prý shání někoho na špinaou
práci. A na tu jsme my skvělí. Další info jsme měli dostat na nádraží
Nová Ulice. Bohužel jsem si trošku pomýlil lokace a tak jsme šli od
nádraží Město k Nové Ulici pěšky. Tam na nás čekal informátor a
poslal nás k památníku Rudé Armády u Flory. Cestou už jsme zaujali
formaci se mnou jako předsunutým sebevrahem. Tím už předesílám,
že jsem dlouho nevydržel, najednou za mnou zašustilo křoví, otočím
se a už ji mám. Tedy kulku. Od Chrousta, jedné ze dvou lidí, kteří
mě bezpečně poznají z jakékoli strany a vzdálenosti. Tak jdu čekat k
soudu. Postupně se u mě objeví Vraník a Vrkán. Taky mrtví. Volám
Střelce, uprostřed telefonátu ji někdo sejme. Vraník telefonuje s
Vrkánem a vůbec jim nevadí, že jsou dva metry od sebe. Až asi v
páté větě jim to dojde, takže následuje pětiminutový záchvat smíchu.
Humor nás ale postupně přechází. Střelka ani zbytek týmu nejsou k
nalezení a tak se vydáváme na pomalý pochod k základně. Jdeme
kolem nemocnice a s úžasem zjišťujeme, že je ještě otevřená, tak se
jdeme oživit a popít k Lasičce. Nakonec jsme jemně, ale rozhodně
vypuzeni a tak jdeme spát.
V sobotu ráno, sotva jsme rozlepili oči, na nás čekaly první úkoly.
Vyšlo první číslo Střely, které se dva z nás vydali sehnat. Střelka se
šla oživit a zbylých pět (v noci dorazila posila – Čan) šlo do
podchodu u Foerstrovy pošta na sraz s Giuseppem. Ten nám předal
seznam pěti nepohodlných osob a dal nám hodinu na jejich likvidaci.
Vyrážíme každý někam jinam, já ke hřbitovu. Musím spěchat,
dobíhám tramvaj, sláva, jsem tu, dvě minuty před příchodem oběti.
Jenže ta stále nejde. Čekám ještě dvacet minut, když náhle z
tramvaje vylézají Farfalle. Dávám se na taktický útěk, ale pozdě,
Pete mě sejmul na dobrých 60 metrů.
Vracím se vzkřísit a setkat se zbytkem klanu. U Lasičky ale nikdo
není. Čekám tu přes půl hodiny než dorazí zbytek rudých. Oživuje se
nás víc a naše finance se povážlivě tenčí. Vyrážíme koupit druhou
Střelu. Rozdělujeme se a velkou oklikou obcházíme Dolní náměstí,
když náhle proti nám vyleze individuum s kapucí. Než poznáme
Malinu, máme tři mrtvé. Tik zůstává a fotí, já a Lída jdeme zpátky
do nemocnice. Naše protesty, že kapuce by měly být zakázány jsou
vyslyšeny, ale nikoli se zpětnou platností. Jak se tak objevuje zbytek
týmu, zjišťujeme, že jedeme už na rezervy a musíme s tím něco
dělat. Možnost, jak přijít k nějakým doláčům má s sebou Čan. Je to
obálka plná koksu, kterou máme u hřbitova předat. Vyrážíme tím
směrem, ale opět nemáme štěstí. Ze hřbitova sice máme krásný
výhled na Rotelle, ale nějaký nerudný chlapík nás z našeho prostoru
vyhání. Venku tak sejmu jenom Bráchu – první kill – jsem taky zabit.
A zase Pete! O Farfalle jsme vůbec nevěděli, takže sevřeni ze dvou
stran, rychle umíráme. Farfalle a Rotelle se ještě střílejí a výsledkem
jsou jen dva přeživší. Zbytky tří klanů jedou k Nemocnici.
Teď už je situace vážná. Máme jediného živého – Čana. Dostává
zapeklitý úkol, vzít jednoho z našich, na jehož oživení ještě máme a
jít něco vydělat. Bere si Vezíra, ale na Horním náměstí je sejmou
žlutí. Zatím získáváme další noviny díky Johnymu, který nám je
přenechá za umytí nádobí. Bohužel při tom vezme za své jedna
sklenička, ale téma (ne)ohřáté vody nás s Tikem baví dlouho.
Nakonec nás v Nemocnici nechávají oživit na dluh. Plni elánu se
vrháme do dalšího úkolu. Máme vyfotit Kubišovo auto, jak parkuje u
domu jeho milenky. A taky nás čeká tradiční utkání v kulečníku.
Jelikož místa, kde může být Kubišovo auto jsou dvě, dělíme se i my.
Já s Vrkánem a Vraníkem vyrážíme do Hodolan. Tam má totiž
Vraník svou Felicii, ze které se stává naše mobilní velitelství. V
tomto vozidle se vydáváme k Hradisku, hledat červenou Jutu. Fotíme
skoro každé červené auto, ale Juta žádná, tak vyrážíme na meeting se
zbytkem klanu, který je právě na kulečníku. Proplétáme se
nechutným bludištěm jednosměrek u Mozartovy a nakonec tu
potkáváme jen mrtvou Střelku. Zbytek klanu kulečničí, tak ji vezeme
na oživení. A prý máme další úkol – překazit transport obrazu na
určené trase. Bohužel nám ale Čan dává špatný čas, takže se půl
hodiny opalujeme než zjistíme, že přepadení už dávno proběhlo.
Rozmrzele se vracíme k Lasičce a konečně potkáváme zbytek
famílie. Kulečník dopadl nevalně, jelikož nebyly peníze na uplacení
rozhodčího.
V naší tíživé situaci se náramně hodí jakási šifra, odkazující na velké
množství peněz. Tu se nám bohužel nepodařilo vyřešit a až mnohem
později jsme zjistili její znění – a taky, že poklad vyhrabali fialoví.
Je tu ale ještě šance, překupník koksu se s námi setká v Norské ulici.
Zároveň máme šanci si u vetšníka koupit prázdné bankovky a
napadělat si. Vyrážíme mobilním velitelstvím v sestavě: Vraník,
Vrkán, Střelka a já. U vetešníka je vše rychle vyřízeno, takže
můžeme spěchat na předávku. Norská je poměrně dlouhá, takže
parkujeme asi uprostřed a Vrkán vyráží na průzkum. Překupník
doráží za chvíli. Ale není to překupník, je to jen převozník – Méďa.
Má nás někam dovézt a přitom musíme mít zavázané
oči.Zavazujeme si je všichni, jen Vraník odváží velitelství. Sice
trochu protestujem, ale není nám to moc platné. Naštěstí jsou pásky
úzké, takže můžeme pokradmu sledovat cestu :-). Rozvázat si je
můžem kdesi za Slavonínem pod mostem. Tam už čeká překupník a
nabízí 1000 doláčů. To se nám ale zdá málo, navíc uprostřed jednání
přijíždí zásahovka. Kryjeme se v autě a z podpaží mi přitom
vypadává Střelčina (původně Stoupova) pistole a rozkládá se na
prvočinitele. Zásahovka je maskovaná, ale mají na čele čísla. A to je
klíč k jejich zabití, takže za chvilku leží všichni mrtví. Ani tak ale
Dona Felliniho neukecáme, dává nám tisícovku a my jemu koks.
Útěchou nám je, že z 50 pytlíčků jich dostal jen 34. Méďa nás odváží
zpět a cestou se snažíme složit Střelčinu zbraň.
Také se dozvídáme o dalším úkolu. Za pár minut zazvoní telefonní
budka u Billy. Méďa nás tam vyklápí a za chvilku budka zvoní.
Máme doběhnout na roh O2 k další budce. Další budka nás odesílá k
Tržnici. Tam nacházíme pod přístrojem asi 1500 HD, což nám
znatelně vylepšuje náladu. Taky je tu už i ostatek klanu a informují
nás, že máme podle jakési další šifry, na které šrotil Tik, hledat
houmelesáka Alberta.
Vracíme se k briefinku na bar a přichází další smsky s úkoly. Máme
přepravit kolečka od Globusu k ulici Na Vozovce. Vyrážíme tam, ale
po cestě nás odchytí další zpráva, psaná anglicky. Že prý shání
někoho na špinavou práci a že se máme ptát v baru. Tak se dělíme na
dvě poloviny, jedna vyráží přepravit náklad, další jde vyjednávat k
Lasičce. Tam zjišťujeme, že nočním úkolem bude uloupit jakousi
chemikálii z výzkumné laboratoře v botanické zahradě. Musíme si
ale opatřit ID karty pro bezpečný vstup do objektu. Tu by nám mohla
poskytnout zaměstnankyně ústavu, jenže kartu už koupil jiný tým a
my máme tudíž smůlu. Navíc přichází zpráva, že kolečka jsou v tahu
a jiný klan je veze na Tabulový vrch. Rychle startujeme mobilní
velitelství a vyrážíme tam. Jen dorazíme, vidíme Hvězdáře a pár
dalších nastupovat do autobusu. Tím začíná nejšílenější akce našeho
klanu. Fabií sledujeme autobus, táhneme se za ním jako smrad,
stavíme za ním dokonce i v zastávkách, což už je na Svornosti divné
i šoférovi a vychází zjistit, co se děje. Raději zařazujem jedničku a
mizíme, žlutí ale jsou v 16ce stále, což nám dává šanci, počíhat si na
ně u náměstí Hrdinů. K naší velké úlevě jsou živí, táhnout se takhle
za mrtvolami by bylo nanejvýš hloupé, ale plánujeme z nich mrtvoly
udělat. Bereme si každý jednoho, ale přicházejí rychleji, než jsme si
mysleli. Tak musím zahájit palbu sám. Chroust, Ševa, Kamza,
Hvězdář. Vůbec nás nečekali a tak rychle skonali. Vracíme se z
úspěšného lovu a potkáváme rozmrzelé převozníky koleček.
Vyprávíme svou historku, ale máme už další úkol.
V rozpětí deseti minut si máme přijít ke Kudějovi pro výpalné.
Rozodujeme se pojmout tuto akci ve velkém stylu. Byť je to asi 200
metrů, vecpe se nás všech osm do mobilního velitelství. Čan s
Vrkánem se nechávají uzavřít do kufru, Tik zabírá sedadlo
spolujezdce, Já, Střelka a Vezír sedíme vzadu a na klíně máme Lídu.
V této sestavě dorážíme k cíli, vyskakujeme z auta, kolemjdoucí
hledí jak Afričan na hamburger. Výpalné je rychle vybráno a
rozhodujeme se čekat, jestli ještě někdo nedorazí. Půl klanu si jde
sednout dovnitř, půl do křoví. Po nějakých dvaceti minutách nás to
přestává bavit a lezeme ven. Ve stejné sestavě se vracíme k baru a
cestou objevujeme, jak moc je Lída lechtivá.
Po návratu nám zbývá ještě jeden džob. U Vilné Vilmy se povalují
policajti, užívají si s lehkými ženami a my je při této činnosti máme
vyfotit. Tak se plížíme k budoáru, ale cestou se dostáváme do
konfliktu s modrými. Nakonec se nám podaří do objektu dostat a
kompromitující materiál pořídit.
Už je taky pomalu čas vyrazit do botanky. Sice kartu stále nemáme,
ale aspoň můžeme znepříjemnit úkol jiným. Musíme se však nahánět
po parku, jelikož Střelka s Čanem a tuším Vraníkem ještě zůstali v
nemocnici a padělali bankovky. Tím pádem jdeme dost pozdě. U
vchodu do Výpadu potkáváme několik mrtvých a jak se tam tak
kryjeme, kdo to znenadání nejde? Krtek! Nevíme, jestli je živý, ale
když se dá na útěk, sejmem ho. A vida ho! Sérum, pro které jsme si
šli má u sebe. Čistá práce, můžeme jít. Ověřujeme si u MM, že
máme, co jsme chtěli a vracíme se k Hejčínu. Jen ještě musíme čekat
na Mozek, aby si od nás stáhl fotky a videa. Ještě debatujeme o
složení "koksu", kterého se nemůžeme zbavit. Vítězný tip je
perličková celulóza. Sice nikdo neví, co to je, ale věříme drogovému
znalci – Lídě. Pak už jdeme chrnět.
Nedělní ráno nás zastihlo oslabené o Vraníka, jsme tudíž zase
nemobilní. Jdu s Tikem a chemikálií "krmivem" do baru, čekat na
předání. Ostatní vyrážejí vydírat muže zákona a taky koupit noviny.
Jenže se vyskytují komplikace – Wonder. Schovává se v podchodu a
střílí po všem, co se hne. Tak je na něj vyhlášen všeobecný lov, který
je ale neúspěšný.
Střídáme stráže u krmiva a jdeme hledat Alberta, na kterého jsme se
včera vybodli. Má být někde na 17. listopadu, ale zase jdeme pozdě.
Cestou zpět máme menší potyčku s Ditale, ale dohodneme se na
klidu zbraní, aby oni mohli vystoupit a my nastoupit do tramvaje. U
Lasičky zjišťujeme, že předání fotek poldům se protahuje, protože
místo srazu někdo okupuje. Vyrážíme tam, ale pokusy o zteč jsou
neúspěšné. Mě sejme Malina z keře za kolejemi. Za pomoci Čanova
obětavého tanečku na nástupišti je ale nakonec vytlačíme pryč a fízly
zmáčkneme o spoustu peněz.
Přichází čas na velké finále. Obraz už někde koluje a má ho ocenit
znalec. Toho vyrážíme hledat, ale neúspěšně, obraz už je prý na cestě
k předání u gymnázia Hejčín. Valíme přes půl města, jenže zase
nemáme potřebnou rychlost. Navíc po cestě ještě absolvujeme
přestřelku s Farfalle, při které poprvé potkáváme Jedlíka. U Hejčína
jsme tedy pozdě - modří už obraz prodali a hra končí. Máme se
spakovat a dorazit ve slavnostním na Skautský dům. Aspoň jsme
blízko základny, tak nám to moc netrvá a na SD jsme dokonce první.
A přichází slavnostní vyhlášení. Našim očekáváním je třetí místo.
Čtvrtí – Farfalle! Třetí – (už se chystáme) Rotelle! Tak že by druzí?
Spokojeně se usmíváme. Druzí – Ditale! No pání! Tak tedy zbývá
první – Ravioli! Jsme úplně zaskočení, po tom katastrofickém
začátku, vítězství. To jen dokazuje, kam si štěstí může sednout, když
ho bolí nohy.
Ještě fasujeme DVD s fotkami a videi a malé odznáčky. A díky bohu,
oběd, slavnostní, mafiánský. No a pak se rozcházíme domů. Na rok
je město v pevných rukou klanu Ravioli.
Mlha zase sedá na Olomouc a rozbouřené vody se uklidňují. Ale na
jak dlouho?