duben 2015 - Noviny - Západočeská univerzita

Komentáře

Transkript

duben 2015 - Noviny - Západočeská univerzita
www.zcu.cz
duben 2015 / ročník 4 / číslo 4 / vydává Západočeská univerzita v Plzni
Ledňáček
na FDULSLS
Filmový festival Finále Plzeň je soutěžní přehlídkou českých a slovenských hraných, animovaných a dokumentárních filmů. 28. ročník
filmového festivalu Finále Plzeň, který proběhne od 26. dubna do 2. května 2015 v plzeňské
Měšťanské besedě, se stal oficiální součástí
hlavního programu projektu Plzeň – Evropské
hlavní město kultury 2015.
O hlavní cenu Zlatého ledňáčka se v letošním
ročníku budou tradičně ucházet české a slovenské hrané, dokumentární a televizní filmy,
které vznikly od dubna 2014 do dubna 2015. Do
dnešního dne je do soutěžních klání přihlášeno
27 hraných a animovaných filmů, 86 dokumentů
a 65 televizních projektů.
„Novinkou letošního ročníku je rozdělení soutěže českých a slovenských televizních formátů
do kategorií cyklická a necyklická tvorba. Loňské dělení do kategorií dramatická a komediální
tvorba se totiž ukázalo jako příliš vázané na konkrétní žánr a volbu porot do značné míry limitovalo,“ vysvětluje výkonná ředitelka festivalu
Eva Veruňková Košařová.
I letos budou o udělení cen rozhodovat mezinárodní poroty, jejichž nezatížený pohled
často přináší překvapivý a nečekaný názor na
současnou českou a slovenskou kinematografii.
O svých favoritech bude rozhodovat také studentská porota, složená ze studentů Západočeské univerzity v Plzni.
Miroslav Holeček
Čtvrtstoletí FAV
Smart City
Nový rektor ZČU Miroslav Holeček hovořil
o strategickém plánu na další roky a o nutnosti
správně rozpoznat schopnosti studentů.
“Favka” začíná chystat oslavy 25 let své existence a současně se připravuje na další období
– v nové budově, s novými projekty, s novou vizí.
Již třetí diskuzní setkání Smart City proběhlo
v prostorách Fakulty elektrotechnické. Zůčastnili
se ho desítky odborníků.
Najdete na stranách 4–5
Najdete na stranách 12–13
Najdete na straně 30
Více na stranách 6–7
Úvodník / Vladimír Duchek
Vážení kolegové,
v dubnu očekáváme, jako každoročně, filmový
festival Finále. Festival představuje původní českou tvorbu za poslední rok a umožňuje sledovat
aktuální umělecké počiny v oblasti celovečerních
i dokumentárních filmů. K tomu, abychom se mohli my diváci celý týden těšit z bohatého programu,
bylo zapotřebí vynaložit mnoho úsilí organizátorů
a je skvělé, že se do přípravy významné kulturně společenské události v Plzni zapojili i studenti
Západočeské univerzity. Někteří pracují v podpůrných týmech, někteří převezmou odpovědnost
jako členové studentské poroty festivalu, která
udělí svoji cenu. Oba úkoly jsou pro naše studenty důležité, protože budou mít příležitost ověřit
si své organizační nebo argumentační schopnosti
a zároveň být při tom. Při organizaci velkého podniku s dlouholetou tradicí, opřeného o spolupráci
s řadou významných osobností. Duch v zákulisí,
v organizačním týmu je velkolepý a pro mladé lidi
inspirující. Je proto důležité, že Západočeská univerzita je partnerem při pořádání festivalu.
Filmový festival bude plný zábavy i poučení, překvapení i emocí. Umělecká tvorba, zejména pak
tvorba dramatická, představuje důležitý prvek
sebereflexe v našem životě. Film je v této úloze
pozoruhodný svými realistickými schopnostmi.
Jsme plně vtaženi do děje, příběh se odehrává
takřka s naší aktivní účastí. S tématem příběhu
se můžeme velmi silně identifikovat. Divák může
velmi intenzivně a emotivně prožít sdělení autorů. Umění opřené o příběhy konkrétních lidí je důležitým charakteristickým znakem našeho světa,
naší kultury, která se neobává zobrazit člověka.
Píši to záměrně, protože ne každá kultura tuto
svobodu tvůrcům přiznává. Je pak na autorech,
jak příležitost využijí. V uměleckém projevu je
vždy zajímavé sledovat, jak se tvůrci vypořádají
s otázkou, zda univerzální pojmy reálně existují, či
zda jim je ponechána pouhá role jmen, se kterými
lze nakládat podle libosti. Praktickým důsledkem
otázky pojmů jako pouhých jmen je popření reality rozpoznané intelektem, na místo toho se postuluje, že realitou je vše, co vnímáme smyslově.
Konsekvence v etice a estetice jsou patrné a dramatické umění může na otázku zajímavě odpovídat. Konkrétní lidé v našich filmových příbězích
budou mít ideje a tyto ideje budou mít následky.
A tak budeme společně s našimi studenty sledovat příběhy a také hodnocení významu příběhů
našimi studenty. Festival v doprovodném programu dává příležitost k mnohým diskusím, což je
pro univerzitu skvělá příležitost.
Vladimír Duchek / prorektor
Ministryně pro místní rozvoj
Karla Šlechtová v Chebu
Dne 26. března 2015 navštívila chebské pracoviště Fakulty ekonomické ZČU ministryně pro
místní rozvoj Ing. Karla Šlechtová. Paní ministryně je absolventka Fakulty ekonomické ZČU.
Úspěšně ukončila studium bakalářského studijního oboru Veřejná ekonomika v Chebu v roce
1999. Poté pokračovala v navazujícím studiu
v Plzni, které dokončila v roce 2001.
Přednášku na téma „Vyčerpá ČR evropské
peníze?“ sledovalo v největší chebské posluchárně přibližně 100 účastníků z řad studentů
a pedagogů ZČU, ale i místních středních škol
a zainteresované veřejnosti. Paní ministryně ve
své přednášce rozebrala téma financí z evropských fondů – možnosti jejich čerpání, aktuální
stav jejich čerpání a budoucích plánů pro další
programovací období 2014–2020. Na začátku
své velmi zajímavě pojaté přednášky popsala
svoji životní cestu – od studentky Fakulty ekonomické v Chebu přes zahraniční stáže, působení v praxi až po současný post ministryně.
Ve své promluvě výrazně akcentovala cílevědomost a každodenní pracovní nasazení jakožto
nezbytný předpoklad k profesnímu úspěchu.
Studentům také doporučila, aby během svého
studia hledali a využili příležitost vycestovat na
zahraniční stáž, ze které se podobně jako ona
vrátí jako jiní lidé – s širším rozhledem, otevřeností k výzvám a zkušenostmi, které v teple domova získat nelze. A především, aby na studium
nerezignovali.
Před přednáškou byla paní ministryně přijata
k neformálnímu rozhovoru děkanem Fakulty ekonomické doc. Plevným a dalšími kolegy. Diskutovala se především aktuální situace na fakultě
a univerzitě, vývoj v Karlovarském kraji, ale i připravovaný nový vysokoškolský zákon.
Po přednášce provedl pan děkan paní ministryni po budově fakulty a věnoval jí „klokanku“
s motivy ZČU, ve které paní ministryně zavítala
i do výuky některých předmětů.
Paní ministryně předběžně slíbila, že jakmile
jí to nabitý program dovolí, zavítá mezi studenty
a pedagogy v Plzni.
Tiráž
Redakční rada
Tereza Králová, kancléřka ZČU
Kamila Kolářová, tisková mluvčí ZČU
Jana Vaňková, proděkanka FPE
Jaroslav Fiřt, FEL
Petr Kavalíř, NTC ZČU
Šéfredaktor
Jaromír Novák, Vnější vztahy ZČU
Grafická úprava
Jan Ježek, Vnější vztahy ZČU
Západočeská univerzita v Plzni
odbor Vnější vztahy
Univerzitní 8, 306 14 Plzeň
[email protected]
+420 377 631 078
Tisk: PolyPress, s. r. o.
Toto vydání vyšlo nákladem 1500 kusů
Ev. č. MK 41402/2011 OMA
Jiří Preis, Jan Tlučhoř / FEK
Uzávěrka příštího čísla je 20. května 2015
www.zcu.cz
u-noviny / strana 3
AMČR – halová Medaile
lukostřelba
na „akádě“
Dne 13. 2. 2015 proběhlo v Praze čtvrté Akademické mistrovství České republiky v halové
lukostřelbě. Na závod se sjelo 35 střelců z šesti
univerzit. Mezi závodníky nechyběli ani reprezentanti Jan Zapletal, Martin Vaněk, Jindřiška
Vaněčková a plzeňští Tadeáš Kalvas a Jana Cimická.
ZČU měla historicky největší účast – 8 střelců, z toho 4 muže a 4 ženy. Mezi muži se nejlépe
prosadili Václav Papež (4. v kvalifikaci) a Tadeáš
Kalvas (5. v kvalifikaci). Turnajová matematika
je díky jejich výsledkům svedla dohromady již ve
čtvrtfinále. Souboj skončil šťastněji pro Kalvase
(6:4), Václav Papež se musel spokojit s pátým
místem. Tadeáš Kalvas v semifinále porazil vítěze kvalifikace Martina Vaňka 7:3. Ve finále už
pak nestačil na skvěle střílejícího reprezentačního kolegu Jana Zapletala a podlehl 4:6.
Druhou příčku mezi ženami zajistil Janě Cimické nástřel 539 b. V eliminacích pak postoupila až do finále, kde získala stříbrnou medaili.
Soutěž smíšených družstev: ZČU A (Kalvas,
Papež) startovalo z druhého místa a ZČU B (Cimická, Polanský) z pátého. V semifinále A-tým
postavil proti Karlově Univerzitě (Zapletal,
Vaněčková) a B-tým proti vítězům kvalifikace
z ČVUT (Vaněk, Vožech). Družstvo A zvítězilo
až v rozstřelu poměrem 5:4, družstvo B podlehlo 0:6. V semifinále družstvo ZČU B UK bohužel
podlehlo 1:5. Ve finále pak výsledek 0:6 pro ZČU
potvrdil i konečné pořadí.
Lukostřelci tak vybojovali pro Západočeskou
univerzitu všechny tři stříbrné medaile.
Akademické mistrovství ČR v běhu na lyžích proběhlo ve dnech 17.–19. 2. 2015 v Novém Městě
na Moravě. Na programu byly dva závody jednotlivců a jedna smíšená štafeta. Výprava ZČU
se v medailových ambicích spoléhala na Kateřinu Berouškovou, která rozhodně nezklamala.
V závodě na 5 km volně i 10 km klasicky si dojela
pro stříbro, nestačila pouze na svojí reprezentační kolegyni ze světové univerziády Sandru
Schutzovou. Solidně zajela na novoměstských
náročných tratích také budoucí učitelka tělocviku, studentka FPE Vendula Janoušková, která
obsadila 6., resp. 7. místo. V závodě smíšených
štafet to na cenný kov nestačilo, ale i 5. místo je
v konkurenci 18 týmů solidní výsledek.
Kateřina Beroušková přijela na akademické
mistrovství přímo ze Slovenska, kde se mezi
akademiky odehrávaly boje o tituly světové.
A ani tam rozhodně naše reprezentantka nezklamala, přestože to pro ni byla úplně první mezinárodní zkušenost. Kateřina startovala ve třech
individuálních závodech a ve štafetách. Její
výsledky v konkurenci studentů z celého světa:
22. místo ve sprintu volně, 28. místo na 5 km
klasicky, 20. místo na 15 km volně a 5. místo ve
štafetě 3x5 km.
Redakce UN
Valachovič Jiří
Konference
geomorfologů
Centrum biologie, geověd a envigogiky Fakulty
pedagogické uspořádalo ve dnech 10.–13. března v reprezentačních prostorách Plzeňského
Prazdroje 15. výroční konferenci České asociace
geomorfologů. Konference se zúčastnili nejen
geomorfologové z českých univerzit a Akademie
věd, ale též významní odborníci ze zahraničí.
Prostor byl vyhrazen také pro příspěvky studentů magisterských i doktorských programů. Celkem se na konferenci setkalo přes 60 účastníků
ze 7 evropských zemí, kteří společně diskutovali
nejen o ústředním tématu, kterým byla role terénního výzkumu v geomorfologii.
Příspěvky přednášené během prvního dne byly
členěny do netradičně pojmenovaných sekcí,
např. Voda, kam se podíváš! (Water, water everywhere!) – sekce věnující se fluviální geomorfologii nebo Byla nebyla doba ledová (Once upon
a time, there was an ice age) – sekce vyhrazená
glaciální geomorfologii a vývoji klimatu v kvartéru. Dále se účastníci věnovali problematice svahových procesů, antropogenním projevům v krajině nebo také novým technologiím, které jsou
využívané při geomorfologických výzkumech.
Druhý konferenční den zahájili svými přednáškami zahraniční hosté z Rumunska, Velké Británie a Slovenska.
Na programu ale nebyly pouze přednášky.
Geomorfologové se také vydali na vycházku
historickým jádrem Plzně. Tato konference
byla realizována v rámci projektu NEXLIZ –
CZ.1.07/2.3.00/30.0038, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním
rozpočtem České republiky.
Markéta Pluháčková / FPE
Studenti z Wisconsinu v Plzni
Studenti Fakulty ekonomické ZČU hostili v březnu v Plzni americké kolegy z Marquette University ve Wisconsinu. Spolupráce těchto dvou
univerzit, fungující již více než šestnáct let, pokračovala úspěšně i letos. Tento rok se do ekonomicky zaměřeného projektu na téma Innovative Approaches in Company Management and
Entrepreneurship zapojilo deset našich a třináct
zahraničních vysokoškoláků. Jejich výzkumy
mapovaly například marketingovou komunikaci
se zaměřením na sociální média, inovační prostředí a moderní trendy a přístupy v oblasti human resources ve vybraných společnostech našeho regionu. Studenti měli možnost seznámit
se s podnikatelským prostředím České republiky
a Spojených států amerických, přičemž měli
výbornou příležitost navštívit a blíže poznat vybrané ekonomické subjekty a tak přijít do styku
s reálnými problémy. Kromě případových studií,
na nichž smíšené týmy intenzivně pracovaly, se
všichni společně podívali nejen do společností
DOOSAN Škoda Power nebo DAIKIN Industries
CZ na Borských polích, poslechli si přednášku na
téma Plzeň 2015 - Evropské hlavní město kultury
a jaké nejbližší akce nás v Plzni čekají, ale zavítali třeba i do divadla J. K. Tyla na operu Aida.
Dále již tradičně zamířili na procházku historickým centrem západočeské metropole – kolem
památníku „Thank you, America“, židovské synagogy až na náměstí Republiky s uměleckými
kašnami. Trasa byla zakončena ochutnávkou nefiltrovaného a nepasterizovaného piva v rámci
prohlídky v Plzeňském Prazdroji.
Vyjma výše zmíněného si ale američtí hosté
prohlédli i ostatní krásy naší země. Nejdříve se
vydali do Karlových Varů. V lázeňském městě
mohli Američané ochutnat nejen léčivé prameny
včetně 13. pramenu Becherovka, ale i tradiční
lázeňské oplatky. Příjemným rozptýlením pro ně
byla návštěva sklárny a muzea Moser, kde na
vlastní oči viděli, jak vznikají nejlepší české skleněné skvosty. Účastníci se také mohli při prohlídce Grandhotelu Pupp vcítit do role Jamese Bonda nebo jiných slavných českých a zahraničních
celebrit, které zde pobývaly. Vynechat samozřejmě nemohli ani hlavní město. Cestou se skupinka zastavila na prohlídku hradu Karlštejn, který
je velmi okouzlil. V Praze si s průvodcem prošli
historickou část Prahy se všemi architektonickými klenoty a zároveň se také na okamžik stali
senátory při zasedání ve Valdštejnském paláci.
Studenti z Ameriky během celého pobytu ochutnávali českou kuchyni, kde největší
úspěch slavila svíčková s knedlíky a domácí
guláš ze zvěřiny. Čeští studenti na programu
oceňují nejen možnost poznat odlišnou kulturu,
ale především zlepšit se ve svých jazykových
schopnostech a kooperovat v nadnárodní rovině.
Lenka Kantárová
www.zcu.cz
Rektor musí umět
naslouchat i řídit
Absolvent pražského matfyzu působí na ZČU od
roku 1996. Někdejší ředitel výzkumného centra Nové
technologie se stal rektorem 1. března letošního roku.
Již několikrát jste hovořil o vznikajícím
dlouhodobém strategickém plánu Západočeské univerzity v Plzni do roku 2020, můžete přiblížit čtenářům jeho obsah?
Dlouhodobý strategický plán, na kterém nyní
velmi intenzivně pracujeme, zohledňuje nároky,
které budou na vysoké školy kladeny v příštím období. Budeme se i nadále potýkat s demografickým poklesem, narůstající konkurencí a bohužel
i stále klesajícím poměrem z příspěvku na vzdělávací činnost. Významnou část příjmu univerzity
tvoří příjmy z výzkumné a vývojové činnosti, tedy
musíme být schopni projekty získávat a výsledky
uvádět do praxe. Západočeská univerzita navíc
dokázala v tvrdé konkurenci unikátní věc – uvedla
v život hned čtyři výzkumná centra, což je v rámci
České republiky, a dokonce i Evropy, velmi ojedinělé. V současnosti ale končí jejich podpora a nastává čas, kdy musí prokázat svou životaschopnost a získat prostředky na svůj provoz.
Stejně důležitou součástí strategického plánu
je včasné podchycení schopností, předpokladů
a zájmu našich studentů. Může se stát, že například student strojního inženýrství bude mít potíže s některými obtížnými, na matematice velmi
závislými předměty, ale zároveň má technický cit
a mohl by se skvěle uplatnit v nějakém technickém oboru, který je blíže kupříkladu ekonomické
či manažerské praxi. Je třeba mít ovšem mechanismy, jak jeho předpoklady rozpoznat a nasměrovat jej na obor, který mu bude vyhovovat a rozvine
jeho schopnosti. Klíčovou roli musí v tomto proce-
su hrát mimořádně kvalitní pedagogové, které je
zapotřebí vyhledávat a výrazně podporovat.
V neposlední řadě je důležité klást velký důraz
na kvalitu výuky. Nesmí dojít k degradaci terciární sféry vzdělávání, kdy student nebude zvládat
svůj obor, ale přesto dosáhne vysokoškolského
titulu. Cestou však není pouze stroze vyžadovaná přísnost zkoušení, která vede k velké propadovosti, ale i hledání způsobů, jak studenty lépe
připravit a motivovat. Je to pochopitelně cesta
složitá, vyžadující velké úsilí pedagogů, třeba
doplňkové sobotní přednášky, přidané kurzy
a podobně. Nesmíme zapomínat ani na internacionalizaci naší univerzity, na niž chceme přivést
výrazný počet zahraničních studentů i lektorů,
a to i ze západních vyspělých zemí.
Jakou největší změnu vnímáte mezi Vaší
minulou pozicí ve výzkumném centru Nové
technologie a současnou funkcí rektora?
Být ředitelem centra NTC byla myslím ta nejlepší průprava pro moji současnou práci. Za
uplynulých osm let jsem si velmi dobře uvědomil
jaké je řídit skupinu silných vědeckých osobností a současně rozdílných lidských povah.
Musíte na jedné straně naslouchat svým kolegům a podřízeným, respektovat jejich odbornost
a těžit z ní ve prospěch celku, ale současně je
také směrovat a řídit.
Být rektorem a stát v čele univerzity je velmi
složitá pozice. Je zde jednak silná autonomie
fakult a vysokoškolských ústavů a již zmíněný
vliv výrazných osobností. Jsem velice rád, že
akademické prostředí je plně demokratické a respektuje akademické svobody. To ovšem klade
vysoké nároky na vědomí odpovědnosti, které jednotlivé prvky samosprávy, vedení fakult
a ústavů či přední osobnosti univerzity musí mít.
Často jsou taky oprávněné požadavky a očekávání jednotlivých subjektů silně protichůdné.
Rektor by měl hledat řešení, které je příznivé pro
všechny a současně zohledňuje strategii univerzity. Pozice rektora tak s sebou nese velkou zodpovědnost, ale zároveň v některých případech
jen velmi malý rozhodovací vliv.
Kdybych to měl přiblížit na nějakém příkladu,
pak s trochou nadsázky lze řízení univerzity přirovnat k řízení autobusu, kde mají ovšem i cestující své malé volanty a brzdové pedály. Pokud
jedeme po dálnici, je možné si řízení takového
autobusu i představit. Ale jak jsem již uvedl,
čeká nás velmi obtížný terén. Dlouhodobý záměr
nám ukazuje cíl a je jen na nás, jak se k němu
po složitě vedené cestě v prudce se měnícím
vnějším prostředí dostaneme. I MŠMT volá po
silném strategickém řízení vysokých škol. Otázkou ovšem je, jak takové řízení realizovat a jaké
by v něm měla být role rektora.
Kdybyste měl vyzdvihnout, jaké jsou přednosti naší univerzity, a naopak zmínit to,
v čem je její nevýhoda, co by to bylo?
Naše univerzita má velmi široký oborový záběr. Paradoxně se ale jedná jak o výhodu, tak
u-noviny / strana 4–5
rozhovor s novým rektorem Západočeské univerzity v Plzni Miroslavem Holečkem
o nevýhodu. Dokážeme uspokojit velké množství
studentů tím, jaké studium nabízíme, a máme
opravdu velké možnosti v mezioborových projektech. Nevýhoda však spočívá v tom, že každá
fakulta je specifická a má i své specifické potřeby. Jak už jsem zmínil, je často těžké najít řešení
tak, aby všem vyhovovalo.
Nespornou výhodou je také naše geografická
poloha – jsme například blízko Bavorsku disponujícímu významnými zdroji finančních prostředků, kde je zájem nejen o námi vyvinuté technologie, ale i o naše studenty. Tuto spolupráci je
zapotřebí podporovat a rozvíjet.
Jakým klíčem jste se řídil při výběru svého
týmu?
Už od okamžiku, kdy jsem vstoupil do volební kampaně, jsem počítal s Miroslavem
Šimandlem a jeho setrváním ve funkci prorektora pro výzkum a vývoj. Vždy jsem si ho velmi
vážil, jak po profesní stránce jako neobyčejně
schopného odborníka, tak po té lidské. Smutná
zpráva, která nedávno přišla, mě hluboce ranila
a ještě dnes se mi na toto téma těžce hovoří.
Pana prorektora Vladimíra Duchka znám ještě
z jeho působení na radnici a mám s ním zkušenost jako s poctivým člověkem, který je pevný
ve svých názorech a vždy dodrží dané slovo.
Ladislav Čepička byl jeden z mých protikandidátů na pozici rektora a během předvolební
kampaně jsme našli shodu v tom, kam by měla
univerzita směřovat a jaké by měla mít cíle.
Znám ho jako úspěšného pedagoga, který stíhal
ke své práci ještě výzkumné aktivity, a tak jsem
ho pověřil právě funkcí prorektora pro pedagogickou činnost. Ostatně, pokud by vyhrál volby
on, možná bych dělal prorektora já jemu. Domnívám se, že pro nás všechny je na prvním místě
univerzita a její směřování.
a to samozřejmě musíme brát v úvahu. Je tedy
nutné se zamyslet nad tím, které prostory lépe
využít a kterých bychom se měli přímo zbavit.
Doufejme, že se bude brzy realizovat i plánovaná tramvajová linka na Bory, což by zefektivnilo přesuny studentů a pedagogů. Při přípravě
dlouhodobého záměru se otázce optimalizace
budoucí dislokace velmi intenzivně věnujeme.
Možností je více, prioritou jsou pro nás ovšem
jen ty varianty, které vedou k hospodárnosti
a efektivitě.
ZČU se v poslední době výrazně stavebně
rozrostla, je v plánu její další rozšiřování?
Jaký je Miroslav Holeček mimo zdi univerzity, sportujete například?
Klíčový je demografický pokles, o kterém víme,
že bude pokračovat až někam k roku 2020, a tím
i možnost odhadnout počet studentů terciárního vzdělávání. Otázkou není, jestli se stavebně
rozrůstat, ale jak se konsolidovat. Menší počet
studentů a nově postavené budovy znamenají,
že máme hodně volného prostoru, který nás stojí
peníze. V potaz beru i zatím ne zcela efektivní
využití učeben.
Druhou věcí je prostorová diverzifikace univerzity. Pokud bychom měli všechny budovy
v jednom kampusu, znamenalo by to pro nás
nejen finanční, ale i časovou úsporu. Nicméně
historicky se univerzita nachází na více místech,
V posledních letech jsem plně vytížen prací
a mnoho volného času mi bohužel nezbývá. Mojí
velkou láskou jsou hory. Dříve jsem se dokonce
věnoval horolezectví, teď jsem rád, když mi zbude čas na vysokohorskou turistiku. Kromě toho
velmi rád jezdím na kole. Po náročných jednáních mi šlápnutí do pedálů krásně pročistí hlavu.
Jaromír Novák / redakce
www.zcu.cz
Finále Plzeň
po osmadvacáté
Filmový festival Finále Plzeň, který se bude konat v Měšťanské besedě v Plzni od 26. dubna
do 5. května, představí například digitalizovanou verzi filmu Jiřího Trnky Staré pověsti české, sekce ZOOM zase pomůže objevovat Francii. Promítat se bude i v Loosových interiérech
či Zach's Pubu. Nesoutěžní program se zaměří
například na animované filmy či na undergroundovou kulturu.
První ročník Finále se konal v říjnu roku 1968.
U jeho zrodu stál Ladislav Ženíšek. Oficiální název zněl FINALE (Filmy Našich Let). V plzeňském
kině Elektra, které pojalo více než tisícovku diváků, se představilo 16 nejlepších filmů z let 1960
až 1968. Tehdy zvítězil film Každý den odvahu od
Evalda Schorma. V roce 1969 si hlavní cenu odnesli režisér Vojtěch Jasný za film Všichni dobří
rodáci a Juraj Jakubisko za Zbehovia a pútníci.
Cenou udělovanou na Finále je Ledňáček. „Je
to symbol naděje, že se blýská na lepší časy.
Cenu pořadatelé symbolicky nazvali Ledňáček
podle ledna 1968,“ vysvětluje výkonná ředitelka
festivalu Finále Plzeň Eva Veruňková Košařová.
Od roku 1991 se pak udílí Zlatý ledňáček.
V průběhu let se počet festivalových ocenění
rozrostl. „Dodnes se oceňují nejlepší filmy a herci, i když se mění způsob hlasování publika. Přidala se Cena Asociace českých filmových klubů,
vybrané dokumenty mladých tvůrců mohly získat
jedno z ocenění manželů Táborských, o dalších
úspěšných filmech pak rozhoduje studentská porota. Od roku 2014 se pak udělují rovněž ocenění
za televizní tvorbu,“ doplňuje výčet cen Eva Veruňková Košařová.
Výjimečnou součástí letošního ročníku fes-
tivalu Finále Plzeň je jeho zapojení do projektu
Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015.
Z iniciativy organizátorů a za významné finanční
podpory projektu Plzeň 2015 byla zahájena digitalizace Trnkových Starých pověstí českých.
Plně zrestaurovaná verze zahájí letošní festival
Finále Plzeň v sobotu 26. dubna.
„Zajímavostí je letos soutěžní promítání filmů
přihlášených do kategorie televizní tvorba, které
se uskuteční pro potřeby poroty a veřejnost má na
něj vstup zdarma,“ doplňuje Veruňková Košařová.
Doprovodný program soutěžní filmové přehlídky je i letos velmi bohatý – jeho součástí
společenského života a budou diskutovat na
téma holocaustu a antisemitismu. Besedy doplní promítání tematicky zaměřených snímků.
V ZACH's Pubu se bude program věnovat undergroundu a bude doplněn i o koncerty,“ prozrazuje
Veruňková Košařová.
Novinku má festival i v komunikaci – letošními novými tvářemi festivalu se stali držitelka Českého lva za film Protektor herečka Jana
Plodková a držitel Ceny Thálie a člen Dejvického
divadla herec Václav Neužil. Po focení, které
proběhlo 9. března v Praze, už tak na festival zve
deset známých osobností ze světa filmu – Jiří
„Ledňáček je symbol naděje, že se blýská na lepší časy.
Cenu pořadatelé symbolicky nazvali podle ledna 1968.“
Eva Veruňková Košařová, výkonná ředitelka.
jsou archivní filmy a dokumenty, pocty významným osobnostem filmového světa s retrospektivními přehlídkami jejich tvorby, autorská čtení,
besedy, koncerty, výstavy a další.
Tradiční sekce ZOOM se letos zaměří na Francii, jejíž kinematografie bude rovněž součástí
sekce Dlouhé noci krátkých filmů. Letos znovu
budou moci návštěvníci festivalu sledovat také
České stopy v mezinárodních koprodukcích.
„Letošní promítání proběhne kromě budovy
Měšťanské besedy také v unikátních prostorách
Loosových interiérů v Bendově ulici v Plzni, kde
se s návštěvníky setkají významné osobnosti
Mádl (herec), Jiří Menzel (režisér), Vít Klusák
(dokumentarista), Filip Remunda (dokumentarista), Barbora Poláková (herečka), Juraj Herz (režisér), Hana Vagnerová (herečka), Jakub Žáček
(herec), Jana Plodková (herečka) a Václav Neužil
(herec).
Předprodej vstupenek na všechny festivalové
projekce je v Infocentru města Plzně v Plzni na
náměstí Republiky a v Měšťanské besedě.
Mgr. Martina Kurfirstová, marketing a komunikace Filmového festivalu Finále Plzeň)
Martina Kurfirstová / Finále Plzeň
u-noviny / strana 6–7
Inaugurace
Nový rektor Západočeské univerzity v Plzni Miroslav Holeček
byl 1. dubna slavnostně uveden
do svého úřadu. Z rukou předsedy Akademického senátu ZČU
Petra Tomiczka převzal rektorský řetěz a žezlo.
www.zcu.cz
u-noviny / strana 9
Profesor Jaroslav Šafránek
a počátky televize u nás
Jaroslav Šafránek se narodil 23. května 1890
v Plzni (U Zvonu) v rodině krejčího. V roce 1909
maturoval na plzeňském gymnáziu s vyznamenáním. Jevil velký zájem především o přírodní
vědy a hlavně o fyziku, což vyučoval prof. dr.
František Lukavský. Společně napsali dvoudílnou učebnici fyziky a také učebnici chemie,
které sloužily jako studijní literatura pro žáky
gymnázia. Pak studoval fyziku a matematiku na
filosofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.
Projevoval mimořádný zájem o experimentální
fyziku, a tak již během studií v roce 1913 si jej
vybral prof. dr. Bohumil Kučera za svého asistenta. Státní zkoušku z matematiky a fyziky složil
v roce 1914 a ještě v tomto roce po obhájení disertační práce „Fysikální vlastnosti selenu“ byl
promován na doktora filosofie. V letech 1917–18
studoval ještě některé obory na lékařské fakultě
v Praze se záměrem většího uplatnění fyzikálního výzkumu v lékařství.
Nejoblíbenějším Šafránkovým oborem byl
tehdy magnetismus. Z nedostatku možností
samostatné experimentální práce odešel do
Štrasburku, kde v letech 1922–1923 působil
na univerzitě v laboratoři prof. Pierreé Weisse,
u něhož pracoval na problému magnetických
vlastností slitin chrómu a niklu. Výsledky svého
studia publikoval a předložil v roce 1924 k habilitaci, na jejímž základě získal roku 1927 soukromou docenturu pro experimentální fyziku. Mezi
lety 1923 až 1934 měl přihlášeno 14 patentů
a vynálezů, např. fonometr, detektor, fotočlánek, rheofot, zařízení pro přeměnu akustické
energie na elektrickou aj.
Od druhé poloviny dvacátých let se již také
soustředil na studium a konstrukci televizních
systémů. Podnětem pro tento směr jeho zájmu
byla zpráva o demonstraci první televizní aparatury, kterou provedl skotský badatel John
Lodgie Baird 1. dubna 1925. Následovala léta
houževnatého zkoušení a řešení technických
problémů, ověřování hypotéz a propočtů. Později získal J. Šafránek mezi studenty některé mladé technické nadšence, kteří mu pomáhali v práci. Velkým problémem byl nedostatek finančních
prostředků, takže vývojové práce postupovaly
pomalým tempem.
Analogicky podle slova „rozhlas“ navrhoval
J. Šafránek pro televizi název „rozjev“. Ve školním roce 1936–37 ohlásil pro studenty přednášky „Fysikální základy televise“, které byly
posluchači z řad přírodovědců a mediků hojně
navštěvované. Intenzivně se věnoval také propagaci se svou aparaturou, dodnes uchovanou
v muzeu televize v Praze. Cestoval také po celé
republice, kde přednášel o výsledcích práce,
kterou předváděl na své aparatuře. Také napsal
první knížku „Televise“, která byla rychle rozebrána a dočkala se brzy druhého vydání.
Poslední velkou televizní soupravu pro vysílání obrázků z filmu elektrickou soustavou 240
řádek již J. Šafránek nedokončil vzhledem k okupaci a uzavření vysokých škol. V té době působil
jako profesor fyziky na Vyšší průmyslové škole
v Praze. Vedle toho pokračoval ve studiu lékařství, a to sociální hygieny životosprávy. Vydával
časopis Čistý vzduch a byl místopředsedou abstinentního svazu.
Po osvobození se vytvořily nové příznivé
podmínky pro založení vysokých škol v Plzni,
toto úsilí bylo úspěšné již koncem roku 1945.
Tehdy Univerzita Karlova v Praze vyjádřila souhlas s tím, aby byla zřízena Lékařská fakulta
v Plzni jako její pobočka. J. Šafránek se jako
jeden z prvních vysokoškolských učitelů pustil
do budování fyzikálního ústavu a přednášek
z lékařské fyziky. První přednášku v Plzni pro
mediky přednesl v sále tzv. Husovy univerzi-
ty, pozdějším Komorním divadle, již 6. prosince
1945, deset dní před oficiálním slavnostním otevřením Lékařské fakulty. To se konalo v neděli
16. prosince 1945 za účasti rektora UK prof. Salače a ministra školství Zdeňka Nejedlého. V roce
1946 byl J. Šafránek jmenován profesorem.
Po založení Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni roku 1949 se tam také ujal
přednášek technické fyziky. Tuto funkci plnil do
roku 1951, než vychoval svého nástupce doc. Jaroslava Feifera, jemuž mohl vedení fyzikálního
ústavu předat. Stále přitom pokračoval v šíření
vědeckých poznatků formou populárních přednášek, při nichž byly přednáškové sály naplněny
dychtivými posluchači, kteří napjatě sledovali
jeho výklady s brilantně prováděnými experimenty. Při demonstraci funkce rheofotu dovedl
např. škrtnutím zápalky rozsvítit všechna světla
v posluchárně.
Na Lékařské fakultě se J. Šafránek dále věnoval fyzikálnímu výzkumu a vydal asi 60 publikací
a vědeckých prací. Pro svou moudrost, rozvážnost a široké vzdělání požíval všeobecnou úctu
mezi odborníky, kolegy, studenty i v široké veřejnosti. Není divu, že již v letech 1948–49 byl
zvolen do čela Lékařské fakulty jako děkan.
Avšak dříve, než mohl odejít do důchodu, byl
– zřejmě následkem vysilující práce ve svém vysokém věku – při automobilovém výletu v srpnu
1957 blízko Spáleného Poříčí stižen krvácením
do mozku, jemuž 22. srpna v Praze podlehl. Zásluhy o budování Lékařské fakulty UK v Plzni, vynikající práci vědeckou i pedagogickou, ocenila
fakulta tím, že jeho jménem pokřtila nejnovější
pavilon na Šafránkův.
Jan Hučka
Veletrh
pracovních
příležitostí
18. března 2015 se uskutečnil
již 20. ročník Veletrhu pracovních příležitostí při ZČU. Stejně jako v předchozích letech
se i letošní veletrh odehrál
přímo v centru studentského
a univerzitního dění – v areálu
univerzitního komplexu ZČU na
Borských polích v Plzni.
www.zcu.cz
u-noviny / strana 11
Komplexní
Prezidium
inovace na FEK MAPRJAL
Na konci roku 2014 byl na Fakultě ekonomické
ZČU úspěšně ukončen projekt „Komplexní inovace bakalářského studijního programu Ekonomika a management“ (CZ.1.07/2.2.00/28.0059),
který byl podpořen z prostředků OP VK. V rámci
tohoto projektu bylo inovováno, resp. nově vytvořeno celkem 50 předmětů FEK a vytvořeny
tři kurzy pro zvyšování kvalifikace zaměstnanců.
Hlavním cílem projektu bylo inovovat vybrané předměty studijního programu „Ekonomika
a management“ na bakalářském stupni studia.
Za podpory finančních prostředků v rámci projektu byl do výuky implementován manažerský informační systém SAP. Dalším z cílů projektu bylo
mimo jiné přiblížit studentům reálné podmínky
praxe. V rámci předmětu „Geografie cestovního
ruchu“ absolvovali každý rok exkurzi v Německu,
kde mohli porovnat přístup k problematice řízení
a propagace cestovního ruchu v zahraničí.
V rámci předmětu „Projekt v mezinárodním virtuálním týmu“ (KPM/HRP) studenti zpracovávali
společné projekty na zadané téma se studenty
Fachhochschule Weiden v anglickém jazyce.
V rámci projektu se uskutečnily rovněž kurzy
zaměřené na zvyšování kompetencí akademických pracovníků v oblasti vzdělávání dospělých
a tvorby e-learningových opor, které přispěly ke
zkvalitnění jejich výuky a přípravy studijních materiálů. Deset vyučujících FEK získalo certifikát
Profesionální lektor.
V sobotu 21. března 2015 se v Ruském centru
při Západočeské univerzitě v Plzni uskutečnilo
zasedání Prezidia Mezinárodní asociace učitelů
ruského jazyka a literatury (MAPRJAL). Zasedání řídila profesorka Ludmila Alexejevna Verbická, prezidentka Petrohradské státní univerzity.
Účastníky přivítali zástupce Magistrátu
města Plzně Ing. Taťána Vítová; prorektor pro
pedagogickou činnost ZČU v Plzni doc. Ladislav Čepička, PhD.; ředitelka Ústavu jazykové
přípravy ZČU Mgr. Jana Čepičková, M.A.; vedoucí Ruského centra Fondu „Russkij mir“ Mgr.
Vlasta Klausová a dále vyučující ruštiny na UJP
Mgr. Václav Trejbal, CSc., a Mgr. Varvara Golovatina, CSc. (nejlepší učitel ruského jazyka
v zahraničí v roce 2014).
Na zasedání byly projednávány aktuální otázky činnosti MAPRJAL a otázky spojené s organizací XIII. Kongresu MAPRJAL, který se bude konat v září letošního roku v Granadě (Španělsko).
Barbora Uldrychová / UJP
Jarmila Ircingová, Jan Tlučhoř / FEK
Witte
Automotive
V prostorách Fakulty strojní otevřela svoji vývojovou kancelář společnost Witte Automotive
z Nejdku. Její umístění přímo v budově fakulty
tak umožní propojit společné výzkumné programy obou institucí.
V nové kanceláři bude až stovka konstruktérů,
techniků jakosti a zkušebních techniků vyvíjet
produkty pro auta budoucnosti. Mezi klíčové
projekty v Plzni patří vývoj zamykacích systémů,
například kapotových zámků, zámků pátých dveří a víka a zámků opěradel zadních sedaček.
Aktuální jednání mezi vedením fakulty a společností Witte Automotive směřují k získání zakázek smluvního výzkumu pro fakultní výzkumné
centrum RTI – Regionální technologický institut,
zejména v oblasti virtuálního prototypování
a optimalizace výrobních procesů. Společnost
Witte plánuje spolupracovat rovněž s ostatními
výzkumnými centry ZČU: Regionálním inovačním
centrem elektrotechniky (RICE) a centrem Nové
technologie pro informační společnost (NTIS).
Umístění vývojové kanceláře v srdci univerzitního kampusu, který je sídlem všech tří technických fakult ZČU, tak bude mít za následek pozitivní efekt pro celou univerzitu v oblasti vývoje,
výzkumu a podpory výuky.
„Věřím, že neformální propojení vývojových
týmu ZČU a Witte přinese nová technická řešení
a zároveň umožní posílit spojitost výuky s praxí.
Witte představuje velmi silného partnera v oblasti automobilového průmyslu s přesahem do
celého světa,“ uvedl prorektor ZČU pro rozvoj
a vnější vztahy Vladimír Duchek.
Pavel Herout / FAV
Ohlédnutí za Rakouskými dny
V rámci projektu Plzeň – Evropské hlavní město
kultury 2015 a programu „Departures Austria“
byla ve dnech 16.–21. 3. 2015 realizována celá
řada projektů zaměřených na vzdělávání, umění
a kulturu v Plzni. Na své si přišli nejen milovníci
památek, filmů, hudby, ale i rakouské literatury.
Rakouské dny byly zahájeny v pondělí (16. 3.)
komentovanými procházkami městem s podtitulem „Po rakouských stopách v Plzni“ a „Pilstour
Loos!“. Prohlídky probíhaly každý den zdarma,
a to jak v českém, tak německém jazyce. Byly
tedy určeny nejen turistům, ale i místním občanům. O prohlídky byl velký zájem, což následně
potvrdila i vysoká návštěvnost (viz foto).
V úterý (17. 3.) se v Galerii Evropského domu
konala přehlídka rakouských krátkých filmů, jež
byly zařazeny do předvýběru pro nominaci na
Rakouskou cenu za film 2015.
Středa (18. 3.) se nesla ve znamení literatury. Rakouský autor a novinář Alexander Peer
předčítal v Galerii Evropského domu ze svého
nejnovějšího díla „Bis dass der Tod uns meidet“.
Příznivci tohoto rakouského spisovatele mohli
následující den navštívit workshop k literárnímu
a kreativnímu psaní, kde se jim naskytla šance
objevit a rozvinout vlastní literární potenciál.
Čtvrtek a pátek (19. a 20. 3.) patřil učitelům
němčiny z Plzně a okolí a jejich dalšímu vzdělávání. Akce se uskutečnila pod záštitou Spolkového ministerstva pro vzdělávání a ženy,
Rakouského kulturní fóra v Praze a Spolkového
ministerstva zahraničí (partneři za rakouskou
stranu) a Katedry německého jazyka Fakulty
pedagogické Západočeské univerzity v Plzni.
Na programu byly zajímavé workshopy pod vedením rakouských expertů: „Österreich im Bild“
(Dr. Ute Michailowitsch), „Schreiben im Deutsch als Fremdspracheunterricht“ (Prof. Dr. Renate Faistauer) und „Grammatikvermittlung im
DaF-Unterricht“ (Dr. Ute Michailowitsch).
Ve večerních hodinách mohli pak zájemci navštívit vernisáž výstavy „SHARE – Too Much His-
tory, MORE Future“. Jedinečným zážitkem bylo
jistě také audio-vizuální představení „SOUND:
FRAME“, které se konalo v zóně DEPO2015
v areálu bývalé vozovny.
Program byl zakončen sobotní akcí s názvem
„Lunchbox“. Rakouský umělec Rainer Prohaska
nabídl milovníkům vaření ojedinělý zážitek. Návštěvníci mohli být součástí jeho představení,
postavili kuchyň a pak si v ní pod odborným dohledem samotného umělce uvařili.
Letošní ročník Rakouských dnů se bezesporu
vydařil a již nyní začínáme plánovat jeho pokračování. Rakouská strana přislíbila svoji podporu
i na příští rok a i na Katedře německého jazyka
jsme připraveni v tradici Rakouských dnů s nadšením pokračovat. Doufejme, že i další ročníky
se budou těšit velkému zájmu nejen „němčinářů“, ale i široké veřejnosti.
Michaela Voltrová
www.zcu.cz
Začíná další
čtvrtstoletí
FAV
V letošním roce uplyne dvacet pět let od vzniku Fakulty aplikovaných věd ZČU. Čtvrtstoletí je vždy výrazný milník a dobrá příležitost pro ohlédnutí se, vzpomínky a hodnocení.
Důležitější je ale pohled vpřed, který začíná třeba ostrým startem v nových prostorách.
Současný děkan FAV Miroslav Lávička, říká:
„Ano, je to opravdu tak. Byť se to možná někomu nezdá, Fakulta aplikovaných věd ZČU si letos
připomene již čtvrtstoletí své existence. Byla
zřízena s účinností od 1. července 1990 rozhodnutím akademického senátu bývalé Vysoké školy
strojní a elektrotechnické, předchůdkyně dnešní
Západočeské univerzity v Plzni. FAV tedy patří
mezi zakládající fakulty ZČU. Právě na 1. července
2015 plánujeme slavností den, kdy si výročí spolu
s našimi současnými i bývalými zaměstnanci, se
studenty a absolventy a s dalšími hosty připomeneme. A je opravdu symbolické, že je budeme
moci přivítat v nové budově, která byla postavena
speciálně pro nás. Rok 2015 bereme příznačně
jako začátek nového období, které přinese spoustu nových výzev a příležitostí. Nová budova však
nikdy nebyla cílem, je to jen prostředek (byť velmi
významný) k tomu, abychom se mohli i v dalších
letech rozvíjet. Myslím, že po úspěšném čtvrtstoletí existence FAV a všech výsledcích, kterých
její zaměstnanci a studenti dosáhli, jsme měli na
vlastní budovu právo. Teď ještě musíme potvrdit,
že jsme si ji zasloužili.“
V létě roku 2014 se Fakulta aplikovaných věd
Západočeské univerzity v Plzni přestěhovala do
nových prostor, které byly vybudovány v rámci
dvou velkých projektů podpořených Operačním
programem Výzkum a vývoj pro inovace. Vedle
projektu na vybudování výzkumného centra nazvaného NTIS -Nové technologie pro informační
společnost, byl realizován projekt Centrum technického a přírodovědného vzdělávání a výzkumu
CTPVV. Díky tomuto projektu bylo vybudováno
a vybaveno menší křídlo společné budovy, které
již od akademického roku 2014/2015 využívají
učitelé FAV a studenti FAV i dalších fakult ZČU.
Pro ty je v budově připravena řada učeben, pracoven a laboratoří, právě tak jako dva moderně
vybavené velké konferenční sály.
Slavnostní den bude ideální příležitostí pro
představení nových prostor FAV bývalým absolventům, ale i široké veřejnosti. Pro současné
zaměstnance a studenty pak důvodem k hledání
nových cílů a vizí do budoucnosti. V rámci oslav
je přichystáno historické poohlédnutí se po uplynulém čtvrtstoletí (výstava fotografií, setkání
s emeritními děkany FAV), prohlídky nových prostor fakulty, beseda s významnými absolventy
fakulty a slavnostní zahájení oslav za přítomnosti významných osobností a na závěr kulturní
program v podobě vystoupení hudebních skupin
přímo spjatých s fakultou aplikovaných věd.
Děkan Miroslav Lávička dodává: „25 let je přibližná délka trvání jedné lidské generace. V současné době u nás končí studium v navazujících
magisterských oborech studenti, kteří se narodili
v době, kdy FAV vznikala. A s tím úzce souvisí
ještě jedna důležitá věc. Jak jsme museli objektivně konstatovat v poslední aktualizaci našeho
dlouhodobého záměru, fakultu čeká v blízké době
výrazná personální obměna. Odchází silná generace „revolučních čtyřicátníků“, tedy osobností,
kterým bylo v listopadu 1989 kolem pětačtyřiceti
let a kteří se zasadili nejen o vznik FAV, ale zejména o její profilaci a vysoce úspěšné první čtvrtstoletí. Dosud jsme si příliš nepřipouštěli, že se
tito lidé jednoho dne přestanou na chodu a řízení
fakulty podílet, ale ta doba právě nastává. A teprve nejbližší roky ukáží, jestli jsme se opravdu od
„první generace FAV“ naučili vše nezbytné, jestli
jsme jim naslouchali dostatečně a jestli dokážeme fakultu úspěšně rozvíjet a vést tak dobře, jako
to uměli oni.”
Jaromír Novák / redakce
u-noviny / strana 12–13
1990
1991
1992
Založení Fakulty aplikovaných věd
vydělením ze struktur Fakulty
elektrotechnické a Fakulty strojní.
Prvním děkanem FAV se stává
doc. RNDr. Jindřich Branžovský, CSc.
Založení Západočeské univerzity.
FAV získává akreditaci pro bakalářské
a inženýrské studium, zajišťování
doktorského studia a vedení
habilitačního a jmenovacího řízení.
2000
Je přijat Dlouhodobý záměr FAV
na období 2000 až 2005 s výhledem
do roku 2010 a je i plnohodnotně
projektově realizován.
2001
FAV ve spolupráci s FEL ČVUT Praha
poprvé participuje na výzkumném
projektu financovaném z rámcových
projektů EU.
2002
2004
Na každé katedře působí alespoň
jeden profesor mezinárodního
významu ve věku do 50 let.
1993
FAV se stěhuje do nového kampusu
na Borských polích. Na univerzitě je
zaveden kreditní systém studia.
1995
Studium úspěšně ukončili první
absolventi, kteří začali své studium
přijetím do prvního ročníku FAV
(celkem 186 studentů).
2010
FAV získává dotaci z Evropského
fondu regionálního rozvoje na
vybudování nových výukových prostor
a Evropského centra excelence.
1996
FAV získává čtyři vědecké projekty
v rámci programu "Posílení výzkumu
na VŠ (Program 250)".
2014
Stěhování FAV do nově vybudovaných
prostor v univerzitním areálu v Plzni
na Borských polích.
1999
FAV získává financování pěti
výzkumných záměrů v trvání šesti let,
celkový objem těchto zdrojů za šest
let převyšuje 120 milionů Kč.
2015
Roční objem zdrojů získaných
z projektů grantů převyšuje
50 milionů Kč.
Zahájení činnosti výzkumného
centra NTIS – Nové technologie pro
informační společnost.
www.zcu.cz
Návrat
Ladislava
Sutnara
Život a tvorbu významného plzeňského rodáka,
všestranného průmyslového návrháře, grafického designéra, pedagoga a malíře Ladislava Sutnara mapuje rozsáhlý projekt Návrat Ladislava
Sutnara, který je jednou ze stěžejních součástí
Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015.
„Historie k Sutnarovi nebyla kvůli politickým
zvratům příliš přívětivá. Přestože mu nejdříve
Československá republika svěřila úkol vytvořit
design několika světových výstav a „dát ve světě
republice tvář“, politické okolnosti nakonec vymazaly jeho existenci a úspěchy dosažené před
rokem 1939. Nejdříve to byl nacistický režim,
který Sutnara začal vymazávat z historie kvůli
otevření Českého pavilonu na Světové výstavě
v roce 1939, po roce 1948 v tom pokračoval i komunistický režim kvůli Sutnarovým protikomunistickým aktivitám,“ rekapituluje syn Ladislava
Sutnara Radoslav. Projekt Návrat Ladislava Sutnara koncipoval a vede doc. Josef Mištera, realizuje ho Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara ve spolupráci se společností Plzeň 2015.
Ačkoliv u nás je dosud umělcovo jméno známé
hlavně v profesních kruzích, ve Spojených státech amerických se Sutnar po své emigraci proslavil a je dodnes vnímán jako jeden z nejvýraznějších poválečných designerů v Americe. Zde
totiž založil „design informací“ (grafický design
a vizuální komunikaci) a jeho komunikační systémy předznamenaly internet. „Často říkám, že se
mi plní v životě všechny mé sny: vybudování fakulty, postavení budovy, mezinárodní letní škola
a podobně. Co se týče mého snu sutnarovského splnily se mi i ty sny, které jsem neměl, a já jsem
v Radovi Sutnarovi získal blízkého přítele, bratra,
kterého jsem neměl. Díky našemu přátelskému
vztahu i hluboké vzájemné důvěře bylo možné
realizovat NÁVRAT LADISLAVA SUTNARA v celé
jeho šíři a my společně opravujeme, co v dějinách (nejen) české kultury napáchala ta zlovolná
doba,“ dodává děkan fakulty Josef Mištera.
Projekt „Návrat Ladislava Sutnara“ zahrnuje
celou řadu aktivit, jež postupně během roku
2015 zaplní Sutnarovou tvorbou centrum Plzně.
V polovině března již začala v Galerii Ladislava Sutnara výstava Sutnarovy knižní tvorby,
zanedlouho na ni naváže prezentace jeho užité
tvorby v Západočeském muzeu v Plzni a posléze
malby v Galerii města Plzně. Souběžně probíhající výstavy budou v červnu doplněné otevřením
stálé expozice tvorby Ladislava Sutnara v Západočeském muzeu v Plzni. Projekt dále zahrnuje mezinárodní soutěžní studentskou výstavu, vydání několika knih a natočení dokumentu
věnovaného dílu tohoto všestranného umělce.
V plánu je výroba několika stovek kopií jeho
slavné stavebnice a také instalace pomníku
v centru města. „Dlužno říci, že bychom toho
málo zmohli bez pochopení a iniciativy pana
náměstka Martina Baxy a pánů Sulženka a Suchánka, ředitelů Evropského hlavního města kultury, kteří si uvědomují historický formát našeho
snažení,“ doplňuje Mištera. Hodně práce odvádí Rad Sutnar. Díky jeho podpoře byla založena
i prestižní Cena Ladislava Sutnara, pro kterou
si už třikrát přijely významné osobnosti a instituce z Evropy a USA (např. The J. P. Getty Trust,
Cooper-Hewitt National Design Museum, Steven Heller (USA), prof. Gyula Ernyey (Maďarsko), doc. Jiří Šetlík (ČR) a další). „Je důležité
připomínat si Sutnarův odkaz v kontextu celého
projektu nejen jako důležitou součást kulturního
dědictví Plzně, ale především jako inspiraci pro
další generaci umělců, kteří zde tvoří a pomáhají vtisknout Plzni novou značku kulturní metropole,” podotýká programový ředitel Plzně 2015
Jiří Sulženko. Sutnarův návrat do jeho rodného města má nejen symbolickou, ale i reálnou
rovinu – v listopadu 2014 byly na Ústředním
hřbitově v Plzni po 75 letech od jeho odchodu
do USA pohřbeny ostatky Ladislava Sutnara
a jeho ženy Františky. Autorem pomníku k čestnému hrobu je doc. Petr Vogel z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara. „Pokoušel jsem
se iniciovat v Plzni vznik muzea designu, které
by neslo Sutnarovo jméno a ve kterém bychom
vybudovali největší evropskou sbírku jeho děl.
Sutnar by si to vzhledem k významu svého díla
zasloužil a Plzeň by si to zasloužila také. Zatím
vznikne v Západočeském muzeu stálá expozice
průřezu dílem Ladislava Sutnara – bude jediná
v republice. Máme se od něj mnoho co učit, proto by jeho díla neměla ležet jen v depozitářích,“
uzavírá Mištera.
Josef Mištera, Lenka Kodýtková / FDULS
u-noviny / strana 14–15
Řešení je
preinkubace
ZČU tančí
za polovinu
Figurama
15
Absolventi Fakulty designu a umění Ladislava
Sutnara, stejně jako absolventi jiných uměleckých škol, paradoxně vykazují tím větší procento nezaměstnanosti, čím vyšší je jejich kvalita.
Tato nepřímá úměra mezi kvalitou absolventa,
potažmo kvalitou studia, fakulty a mezi statistikou pracovních úřadů, je ovšem logická. Snem
každého budoucího umělce je svobodné povolání a nikoliv továrna s pevnou pracovní dobou.
Máte-li něco nového vytvořit, vymyslet, ať už
je to povídka, román, symfonická báseň, nový
originální tvar produktu, potřebujete klid, soustředění a „múzy“ ignorují pracovní dobu. Proto
nezřídka ti nejlepší absolventi, kteří samozřejmě znají své kvality, mohou kazit své alma mater
statistiku vedenou úřady práce. Ta ovšem bohužel ovlivňuje i příjem školy. Tato situace má své
řešení, které se jmenuje preinkubace studentů
a inkubace absolventů.
Zvýšení kvality vzdělávání a jeho relevanci
pro aktuální i budoucí potřeby trhu práce se snaží podporovat Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara prostřednictvím tzv. preinkubačního
procesu. Jeho cílem je připravit stávající studenty magisterského studia na mezioborovou
spolupráci s podnikatelským prostředím a na
realizaci samostatných projektů v odvětvích
kreativního průmyslu. „Uvědomujeme si, že takto cílená příprava může studentům pomoci při
hledání nových zakázek, ale i při řešení realizačních úkolů, stejně tak jako i v jejich dalším
působení v kreativních oborech. V tomto směru
vnímáme preinkubaci jako klíčovou. Chtěli bychom jejím prostřednictvím zvýšit odborné kompetence studentů v jejich uměleckém zaměření
a zároveň posilovat také klíčové kompetence,
které jim umožní lépe pracovat v týmovém prostředí, komunikovat se zákazníky a vytvářet si
příležitosti pro svůj vlastní budoucí rozvoj,“ říká
děkan fakulty doc. Josef Mištera.
Fakulta proto připravuje velký projekt z OP
Výzkum, vývoj a vzdělávání, kterým by preinkubační proces svých studentů nastartovala
a zároveň by si zajistila potřebné finanční prostředky na technické i organizační vybavení.
Aktivní spolupráci s firmami, na jejichž zakázkách studenti mohou spolupracovat, však fakulta vyhledává již v těchto měsících. Ze strany
podniků je přitom největší zájem o práci a nápady studentů z oborů multimédií a designu, kteří
na některých zakázkách spolupracují se svými
kolegy z Fakulty strojní. „Příklady dobré praxe
jsou pro naše studenty inspirativní a celému záměru velmi napomáhají. I z těchto důvodů vítáme projekt kreativního inkubátoru DEPO 2015,
který má v plánu zrealizovat město Plzeň. Plynule by navazoval na náš preinkubační proces
a za pomoci finančních pobídek a technického
i administrativního zázemí by následně podporoval vznik nových kreativních firem v našem
regionu,“ dodává doc. Josef Mištera.
Mezinárodní letní škola umění ArtCamp nabízí
studentům a zaměstnancům ZČU 50% slevu
z ceny kurzu Tělo–pohyb–tanec, který je součástí pestré nabídky mezinárodní letní školy
umění ArtCamp 2015. Máme na to vzoreček:
tanec = prostor + čas + pohyb. Kurz pod vedením tanečnice Kateřiny Bednářové vás blíže
seznámí s těmito základními tanečními principy
a možnostmi vyjádření prostřednictvím tanečního umění. Máte-li vztah k modernímu tanci,
přidejte se v létě k ArtCampu.
Zájem o slevu uveďte při registraci v sekci Poznámka. Formulář najdete na webových stránkách www.fdu.zcu.cz/artcamp.
Design automobilu, filmový storyboard, arteterapie – to jsou jen některé novinky letošního
ročníku mezinárodní letní školy umění ArtCamp.
Ta může svým účastníkům díky pokračující podpoře města Plzně a Evropského hlavního města
kultury Plzeň 2015 opět nabídnout přes čtyřicet uměleckých kurzů a přivítat 16 hostujících
umělců z České republiky, USA, Kanady, Francie, Itálie, Portugalska, Polska, Itálie, Slovenska
a Japonska. Fotografovat budou mimo jiné pod
vedením renomovaných českých umělců Veroniky Bromové a Karla Cudlína, od japonské umělkyně Kumi Machida se naučí tradiční japonskou
malbu tuší, s italským automobilovým designérem Borisem Fabrisem z automobilky Fioravanti navrhnou design automobilu budoucnosti
s využitím nových technologií a materiálů, portugalský umělec Marco Ginoulhiac je seznámí
s principy navrhování designu hraček, s Karolem
Weisslechnerem z bratislavské VŠVU se nechají
při tvorbě šperků inspirovat knihou a historií plzeňského knihtisku, pod vedením francouzských
umělců Gabriela Soucheyre a Marie S. Buzin
vytvoří krátká videa inspirovaná městem Plzní,
z nichž ta nejlepší budou prezentována na festivalech v Belgii a Francii. To je jen krátký výčet
některých lákadel letošního ročníku letní školy,
která do Plzně – Evropského hlavního města
kultury 2015 v červenci přivede stovky mladých umělců z celého světa. K nim se v rámci
doprovodného programu bude moci připojit i široká veřejnost – ve spolupráci s prof. Natanem
Karczmarem z pařížské Université Européenne
de la Recherche proběhne série videopřednášek s umělci z různých zemí, filmové večery,
přednášky hostujících umělců, večery ve formátu PechaKucha a další akce jak v prostorách
FDULS, tak v centru města. Registrovat se do
kurzů letní školy ArtCamp můžete do 15. května
na www.fdu.zcu.cz/artcamp.
Rok 2015, 15. ročník projektu, 50. výstava, desítky participujících českých i zahraničních škol
– to je bilance aktuálního ročníku projektu, který již od roku 2000 mapuje vývoj figurální kresby na evropských i mimoevropských vysokých
uměleckých školách.
15. ročník projektu Figurama spojený s dvoudenním sympoziem a vernisáží jubilejní padesáté výstavy se uskutečnil na půdě Fakulty
designu a umění Ladislava Sutnara ve dnech
30.–31. 3. 2015. Fakulta se k mezinárodnímu
projektu, který založil a vede prof. Boris Jirků,
přidala hned v roce 2004, kdy byl založen tehdejší Ústav umění a designu, a od té doby je
s ním úzce spjata. Figurama za dobu své existence dospěla do podoby uznávaného projektu s mezinárodním významem a rozsáhlou sítí
partnerských univerzit, kterým umožňuje skrze
výstavy, sympozia a obsáhlé katalogy, které
jsou zároveň výukovým materiálem, sledovat
vývoj a přístup jednotlivých škol a uměleckých
osobností k figurální tvorbě. Nejinak tomu bylo
i na březnovém sympoziu, kterého se zúčastnilo rekordních 13 škol a které zahrnovalo sérii
přednášek a workshopů vedených převážně
hostujícími umělci. Studenti, ale i kolegové pedagogové se seznámili například s prací Akademie výtvarných umění v Katovicích nebo Univerzity umění v Poznani. Součástí programu byla
i přednáška o rekonstrukci obličeje od Frigyes
Königa z Maďarské univerzity výtvarných umění, nebo o anatomii Radka Petříčka z Univerzity
Tomáše Bati ve Zlíně, který zároveň představil
svoji novou knihu Plastická anatomie. Vrcholem
dvoudenního sympozia byla vernisáž padesáté
výstavy FIGURAMA 15 a doprovodné výstavy
prací pedagogů s názvem Artelerie. Její součástí bylo vystoupení kapely Ivan Hlas Trio, během
něhož doc. Aleš Ogoun naživo předvedl techniku a kouzlo bodypaintingu. V letošním roce se
sympozia vedle naší fakulty zúčastnily: Akademie výtvarných umění ve Varšavě, Akademie
výtvarných umění v Praze, Maďarská univerzita
výtvarných umění v Budapešti, Akademie umění v Banské Bystrici, Vysoká škola výtvarných
umění v Bratislavě, Akademie výtvarných umění
v Katovicích, Fakulta umění Ostravské univerzity, Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, Univerzita umění v Poznani, Fakulta umění
a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Akademie výtvarných umění ve Vratislavi
a Fakulta multimediálních komunikací Univerzity
Tomáše Bati ve Zlíně. V minulých letech měli
návštěvníci výstav možnost zhlédnout i tvorbu
z dalších, nejen evropských škol – do projektu
Figurama se zapojily např. akademie a umělecké fakulty škol z Německa, Rakouska, Slovinska
a Španělska, ze zámoří se připojilo i Japonsko
a Spojené státy americké.
Josef Mištera, Tomáš Chochole / FDULS
Lenka Kodýtková / FDULS
Lenka Kodýtková / FDULS
Z vernisáže výstavy Figurama 15
Radoslav Sutnar s s manželkou Elaine a autorem
pomníku doc. Vogelem u čestného hrobu Ladislava Sutnara. Po fyzickém návratu pokračuje
v roce 2015 i návrat duchovní prostřednictvím
série výstav a vydání řady knih.
Vizualizace pomníku inspirovaného Sutnarovou
stavebnicí Build the Town / Postav si město,
který bude instalován v centru Plzně v Riegerově ulici v centru Plzně, kde se nachází i Galerie
Ladislava Sutnara.
Renomovaný italský designér Maurizio Corbi
z automobilky Pininfarina (na snímku vlevo) vedl
na FDULS workshop zaměřený na automobilový
design a pochválil i design studentského elektromobilu Yo! Obdobný kurz pod vedením dalšího
italského designéra Borise Fabrise čeká účastníky letní školy ArtCamp.
"Sutnarovo srdce", interaktivní instalace vytvořená studenty FDULS reprezentovala fakultu na
Festivalu světla v Plzni a vidělo ji na 40 tisíc návštěvníků.
Rozsáhlá výstava Ladislav Sutnar - Knižní tvorba je první ze tří výstav prezentujících během
roku 2015 v centru Plzně Sutnarovu tvorbu. Probíhá v Galerii Ladislava Sutnara.
Vystoupení účastníků kurzu Tělo–pohyb–tanec
v rámci ArtCampu.
Mladí
architekti
na FDULS
Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara je
spolupořadatelem čtvrtého ročníku mezinárodní
soutěže a workshopu Současný český dům očima mladých architektů 2015. Soutěž pořádaná
v rámci mezinárodního projektu Současný dům:
Očima mladých architektů je určená studentům
fakult architektury, designu a stavebních fakult
z České republiky, Maďarska, Polska, Slovinska
a Slovenska. Jejím cílem je vzájemné srovnání
přístupů nastupující nové generace tvůrců a reflexe na aktuální otázky životního stylu. Vítězové národních kol soutěže, která je podpořena
Mezinárodním Visegrádským fondem, se každoročně scházejí na mezinárodním workshopu,
kde společně řeší konkrétní architektonický
úkol. V květnu 2015 je na své půdě přivítá právě
Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. Studentské týmy budou stát před úkolem projektovat do této unikátní budovy preinkubátor kreativních průmyslů. Jak si s touto výzvou poradí,
se dočtete v příštím čísle Univerzitních novin.
Lenka Kodýtková / FDULS
www.zcu.cz
u-noviny / strana 18
Plzeňská vzpomínka
na Petra Vopěnku
S obrovským smutkem, ale zároveň s neutichajícím zájmem pročítám v posledních dnech objevující se vzpomínky na profesora Petra Vopěnku,
většinou psané jeho bývalými kolegy či dlouholetými přáteli. Tito lidé s úctou vzpomínají na
Petra Vopěnku jako na jednoho z nejvýznamnějších českých matematiků, který v začátcích své
kariéry získal uznání zejména díky svým příspěvkům k důkazům o nezávislosti některých axiomů
„klasické“ Cantorovské teorie množin a díky
zkonstruování tzv. Vopěnkova principu – v tu
dobu největšího dokonale formálně popsaného
„velkého kardinálního čísla“ (tj. vlastně „největšího nekonečna“).
Většina těchto vzpomínek nevynechává působení Petra Vopěnky jako proděkana MFF UK
v letech 1966 až 1969, jeho akademické perzekuování po sovětské okupaci v roce 1968, jeho
účasti na bytových seminářích, přednášky na
pověstném Katětovském semináři, jeho obrovský
kreativní a navýsost originální rozmach, kdy v sedmdesátých letech začal rozvíjet svoji Alternativní teorii množin („alternativní“ ke „klasické“ Cantorovské), na jeho Rozpravy s geometrií, úvahy
o fenomenologii matematiky, i na jeho působení
na pozici polistopadového ministra školství.
Já na nic takového vzpomínat nemohu, neboť
jsem studoval ZČU až v poklidném a vědoucně
usměvavém čase na přelomu tisíciletí, a teprve
jsem se učil násobit matice, když Petr Vopěnka
byl už dávno žijící legendou. Přesto se postupně stal mým velkým učitelem, mentorem, později spolupracovníkem a nakonec přítelem, byť
o mnoho starším. Proto cítím povinnost začít se
vzpomínkou tam, kde většina ostatních končí –
na Petra Vopěnku v Plzni a v tomto, nikoli v minulém století.
Když mi v pátek 20. března 2015 brzy odpoledne zavolali, že Petr Vopěnka nečekaně zemřel,
nebyl jsem chvíli schopen slova. Na stole jsem
zrovna měl jeho nedávno vydaná Prolegomena
k nové infinitní matematice, v diáři mi s upozorněním na dvoudenní zpoždění svítil záznam
s textem „zavolat Vopěnkovi“ a připravoval
jsem právě podklady pro náš společný článek
o možné aplikaci alternativní teorie množin na
problém emergence v umělé inteligenci, který
jsem s ním měl na našem plánovaném setkání
o týden později probírat. V tom okamžiku tíživého oněmění se sluchátkem na uchu se mi v mysli
započal rozbíhat mračný kolos náhle se zvědomujících obrazů, jež se mi jaly s krutou nezvratností zjevovat, co všechno právě skončilo, byť se
nám to předtím jevilo jako přirozeně nekonečné.
Právě „přirozené nekonečno“ rozvíjené ve Vo-
pěnkově Alternativní teorii množin bylo tím, co
mě ještě jako studenta v roce 2002 přitáhlo na
Vopěnkův seminář o filozofii matematiky, který
v Plzni pořádal tehdejší Ústav mezioborových
studií ZČU. Měl jsem v tu dobu čerstvě přečtené Vopěnkovy Meditace o základech vědy, nebo
snad spíše – měl jsem je třikrát po sobě zhltnuté! Byla to pro mě vpravdě „iniciační“ kniha
– koncept přirozeného nekonečna se mnou úplně zacloumal a Vopěnka byl pro mou nadšenou
studentskou duši něco jako „nový Descartes“.
A nadto přednášející v Plzni! Vůbec mi nevadilo,
že leckteří kovaní filozofové mu vytýkají, že jim
poloamatérsky fušuje do řemesla, a mnozí matematikové zase mají pocit, že jim podkopává jejich
celoživotní dílo či že to s tou filozofií v matematice trochu přehání. Pro mě byl Petr Vopěnka totiž
myslitelem nejen originálním a motivujícím, ale
hlavně nesmírně odvážným. V hluboké upřímnosti se s obrovskou silou a nadšením pouštěl
do takových intelektuálních podniků, před nimiž
se mnozí jiní celý svůj akademický život skrývají
v bezpečí za hradbou kritické a hyperkritické interpretace interpretací cizích učených textů.
Atmosféra na seminářích byla neuvěřitelně
tvůrčí a přátelská a pro mě se tyto semináře staly jednou z nejlepších věcí, které mi ZČU při studiu dala. Teprve postupně jsem začal zjišťovat,
že Petr Vopěnka přišel na seminář do Plzně na
pozvání Mirka Holečka (tehdejšího ředitele UMS
ZČU a dnešního rektora), jenž sám měl obrovské
nadšení pro Alternativní teorii množin a umožnil
tím rozvoj této „lehce heretické“ matematické
koncepce na půdě ZČU. Možná by bez tohoto kroku „Alternativka“ pomalu upadla v zapomnění.
Nicméně v tu dobu se Petr Vopěnka věnoval
spíše historii matematiky. Ve spolupráci s doktorandy Katedry filozofie FF ZČU připravil například
nový unikátní komentovaný český překlad Eukleida či Al-Chvárizmího Algebraický traktát. Stále
však musel čelit dotírání malé skupinky svých
bývalých či současných studentů (ne všichni byli
z Plzně, ale všichni se v Plzni scházeli), že „... sice
historie matematiky je krásná a poučná věc, ale
co abychom, pane profesore, v té Alternativce
zkusili to a to... Co si o tom myslíte?“
Dlouho Petr Vopěnka odolával – protože když
se do něčeho pustil, bylo prakticky nemožné
ho zastavit či nějak výrazně měnit jeho názor.
A on sám možná v tu chvíli někde v koutku mysli
považoval svoji „Alternativku“ sice za krásnou
a milovanou, ale možná již za překonanou formu
vyjádření svých myšlenek.
Největší šance tato skupinka (jíž jsem byl
šťastným členem) měla na každoročním týden-
ním badatelském semináři Meditace o základech
vědy, který v Sázavě při Letní filosofické škole
spolupořádal právě Ústav mezioborových studií,
později pak jeho morální nástupce, odbor Mezioborové aktivity NTC ZČU. „Sázavské Meditace“
– kdy už sama aluze na již zmíněnou knihu dává
tušit, jakou v nich měl Petr Vopěnka roli – byla
velmi ne-mainstreamová akademická akce plná
studentů, významných českých akademiků a velmi hlubokých vědeckých a filozofických debat, na
níž se vyjevovaly ty nejpříjemnější a nejsilnější
rysy Vopěnkovy osobnosti. Stále pokračující
Vopěnkův plzeňský badatelský seminář na NTC
tak začínal být více a více prosycen touhou nějak
s Alternativní teorií množin pokračovat.
A troufám si říci, že toto plzeňské prostředí
a nadšení Petra Vopěnku nakonec zlomilo v tom
nejlepším smyslu. Když jsme mu v roce 2011
navrhli, že zajistíme anglický překlad jeho knihy „Úvod do matematiky v alternatívnej teórii
množín“ z roku 1989 (ano, doposud neexistoval
v angličtině žádný ucelený popis aktuální verze
této teorie, na který bychom se v dnešním publikačním světě mohli odkazovat), zdál se být
velmi potěšen. Týden nato přišel s výrazem
plným planoucího nadšení a ještě mezi dveřmi
prohlásil: „Tohle nepřekládejte... Já to napíšu
celé znovu od začátku!“
A tak se také stalo. Petr Vopěnka – „znovuzrozený pro Alternativku“ – během jediného roku
připravil první verzi nového souhrnu Alternativní
teorie množin, přičemž ještě explicitněji a silněji než kdy předtím zaútočil na samotné základy
matematiky dvacátého století: „[snažím se ukázat] ... že obor všech přirozených čísel není aktualizovatelný, následkem čehož množina všech
přirozených čísel neexistuje.“ Bylo impozantní
sledovat Petra Vopěnku v této době při jeho práci a jsem rád, že jsem mohl být u toho.
Zde už se však tato část příběhu bohužel nečekaně začíná chýlit ke svému závěru. Od první
verze rukopisu uplynulo mnoho další odvedené
práce, kniha je nyní prakticky napsaná, anglická verze vzniká za podpory NTC ZČU, zejména
péčí Šárky Voráčové a Aleny Vencovské, a Petr
Vopěnka v tomto nesmírně plodném a tvůrčím
zápalu pracuje až do samého konce.
„Krátce shrnuto, při hledání hlubokého základu jevů měnících se v čase se života – ať již
uvnitř reálného světa nebo někde mimo něj –
nezbavíme.“ (Petr Vopěnka, Meditace o základech vědy, 2001)
Jan Romportl / MOA NTC a VP1 NTIS
www.zcu.cz
u-noviny / strana 19
Vzpomínka na profesora
Miroslava Šimandla
Akademickou obec Západočeské univerzity
v Plzni zasáhla dne 23. března 2015 smutná
zpráva, že po krátké a těžké nemoci zemřel dlouholetý pracovník a současný prorektor naší univerzity prof. Ing. Miroslav Šimandl, CSc. Dovolte
mně, abych jako vedoucí katedry kybernetiky,
na které prof. Šimandl odborně působil, na něj
zavzpomínal a připomněl jeho nezanedbatelný
přínos celé univerzitě.
Miroslav Šimandl se narodil v roce 1954
v Ledcích u Plzně. Byl výborným žákem a později i studentem plzeňského gymnázia. Měl rád
matematiku a fyziku, ale také Plzeň, a proto bylo
jasné, že bude pokračovat v dalším studiu na některé z plzeňských fakult. Vybral si Elektrotechnickou fakultu VŠSE, obor kybernetika, který
úspěšně vystudoval v roce 1978. V září tohoto
roku jsem se s ním poprvé setkal. Přišel jsem do
Plzně po studiu aspirantury (dřívější forma doktorského studia) na FEL ČVUT a Míru Šimandla
si pamatuji jako přemýšlivého a teoreticky velmi
erudovaného člověka, v té době též čerstvého
studenta vědecké aspirantury na katedře kybernetiky. Pamatuji si, že mně tenkrát u něj zaujala
i další „dovednost“, kterou jsem velmi ocenil.
Míra Šimandl byl vynikající šachista, který mohl
jistě dosáhnout mezinárodního renomé, kdyby
se nerozhodl pro kariéru vysokoškolského pedagoga a vědeckého pracovníka.
Odborná kariéra prof. Šimandla byla vždy
spjata s katedrou kybernetiky. Zde působil nejprve jako vědecký pracovník a od roku 1984 jako
odborný asistent. Vědeckou hodnost CSc. zde
získal v roce 1987 obhájením disertační práce
před komisí, která v té době byla ustavena jako
společná pro obhajoby na FEL ČVUT a FEL VŠSE
v Plzni pro obor Technická kybernetika. Odborné zaměření prof. Šimandla bylo ovlivněno jeho
zájmem spíše o výzkum v oblasti teoretických
disciplín kybernetiky, konkrétně metod identifikace systémů, nelineární filtrace, metod adaptivního řízení a řízení v podmínkách neurčitosti.
V těchto oblastech i přednášel studentům magisterského studia a školil svoje doktorandy. Po
úspěšném habilitačním (r. 1993) a profesorském
(r. 2002) řízení již na Fakultě aplikovaných věd
ZČU v Plzni se stal profesorem pro obor Technická kybernetika a začal systematicky budovat
vědecký tým, zejména ze svých nejúspěšnějších
doktorandů. Jeho tým byl mimořádně úspěšný
v získávání projektů v grantových soutěžích, ať
už šlo o projekty Grantové agentury ČR či Technologické agentury ČR. Bylo to ovlivněno velmi
kvalitními výsledky, které tým dosahoval, zejména však výsledky teoretickými a publikačními.
Týmu profesora Šimandla se dařilo publikovat
v neprestižnějších mezinárodních časopisech
z oblasti automatického řízení. Jako vedoucí
katedry jsem byl velmi rád, že na naší katedře
vedle velmi silných výzkumných týmů pracujících v oblastech aplikované kybernetiky a umělé
inteligence působí i neméně úspěšná skupina
výborných teoretiků, která se stala rovnocennou protiváhou teoretickým skupinám pracujících na AVČR a ČVUT v Praze. Měl jsem vždy
velkou radost, když mě Míra Šimandl informoval
o další prestižní publikaci, a to nejen z důvodů
získání velkého množství RIV bodů, ale zejména
pro posílení tuzemské a především mezinárodní
prestiže naší katedry.
Vedle didaktického a vědecko-výzkumného
působení prof. Šimandla je třeba ještě zmínit
velké množství jeho dalších aktivit ve prospěch
Západočeské univerzity v Plzni a Fakulty aplikovaných věd. Ještě ve funkci proděkana FAV
se v letech 2006 až 2008 významně podílel
s tehdejším děkanem prof. Křenem na přípravě
a sepsání, dnes již víme, že úspěšné, žádosti
o projekty NTIS a CTPVV. Byla to tehdy náročná
a odpovědná práce, která vyústila ve vybudování krásného areálu, do něhož se naše fakulta
v loňském roce přestěhovala. Je třeba zmínit
i úspěšné působení prof. Šimandla ve funkci
prorektora ZČU (od r. 2011) pro oblast výzkumu
a vývoje. Vím, že všichni, kdo s prof. Šimandlem
přišli do styku jako s prorektorem ZČU v Plzni,
oceňovali jeho konstruktivní a férové jednání,
které probíhalo vždy v klidu a bez emocí.
S Mírou Šimandlem jsme byli přátelé, velmi
často jsme spolu diskutovali o směřování našeho oboru, v poslední době bylo tématem našich
diskusí zejména směřování naší univerzity. Míra
přicházel „na kus řeči“ vždy večer, když se vrátil
na katedru z rektorátu po splnění svých prorektorských povinností. V poslední době jsem pozoroval, že je více unaven, ale nikdy mě nenapadlo,
že to souvisí s nějakou plíživou zrádnou nemocí.
Vždy měl spoustu nápadů a byl jsem rád, že
chce znát moje názory na řešení různých problémů, které ve funkci prorektora řešil.
Jeho poslední aktivitou byla pracovní cesta
do Jižní Koreje letos koncem února. Jako člen
vládní delegace a reprezentant ZČU v Plzni doprovázel premiéra Sobotku na několika jednáních s představiteli soulských univerzit. Po těžké a vyčerpávající cestě už ale neměl dostatek
sil na boj se zákeřnou nemocí, které po třech
týdnech podlehl.
Dovolte mně na závěr zmínit poslední velmi
prestižní ocenění, které prof. Šimandl se svým
týmem převzal 5. února letošního roku z rukou
předsedy Akademie věd ČR profesora Drahoše.
Bylo to udělení Ceny Wernera von Siemense
v kategorii „Nejvýznamnější výsledek základního výzkumu“. Bylo mi ctí se tohoto předávání
účastnit. Před naplněnou Betlémskou kaplí za
účasti předních představitelů největších univerzit v ČR a ústavů Akademie věd jsem pociťoval
jistou pýchu a hrdost, že tým prof. Šimandla pochází z naší katedry, z naší fakulty, z naší univerzity. Vůbec jsem nepředpokládal, že to bude pro
Míru Šimandla ocenění poslední...
Čest jeho památce!
Josef Psutka / KKY
www.zcu.cz
Přeshraniční
spolupráce
Ze sjednocené metodiky sběru dat, která právě za
přispění ZČU vzniká budou kromě akademiků čerpat
především zainteresované obce a příhraniční regiony.
Jaroslav Dokoupil vystudoval Pedagogickou
fakultu v Plzni, (diplomová práce Závod jako
stabilizátor mikroregionu, 1983), Masarykovu
univerzitu v Brně (disertační práce Regionální marketing – nástroj pro regionální rozvoj
příhraničního regionu Tachovsko, 1999), habilitoval se na Prešovské univerzitě v Prešově
(habilitační práce Regionální rozvoj česko–
bavorského pohraničí – teorie a praxe, 2008).
Jako pedagog působil na gymnáziu v Plzni,
základní škole v Bělčicích a jako odborný asistent KGE FPE ZČU v Plzni, kde byl v letech
2000–2011 jejím vedoucím. Odborně se zaměřuje na regionální geografii a regionální rozvoj.
Pohraničí se výrazně změnilo
Jako turisté vnímáme Šumavu a celé pohraničí
obvykle jako krásnou přírodu, někdy jako opuštěný kraj. Jaký je ale pohled odborníka, který se
zabývá geografií a všímá si věcí, které nejsou na
první pohled vidět? Rozhovor nám poskytl Jaroslav Dokoupil, docent Katedry geografie Fakulty
ekonomické.
Můžete váš projekt ve zkratce představit?
Katedra geografie Fakulty ekonomické, kde působím, se zabývá přeshraniční problematikou
už dlouhodobě. Měli jsme na pohraničí mnoho
projektů, dá se říci, že tato aktivita běží přes
dvacet let. Je to z toho důvodu, že pohraničí
se významně kvalitativně změnilo – od dob že-
lezné opony, kdy v této oblasti hlídali vojáci, až
fakticky k zániku státní hranice jako bariéry pro
kontakty lidí zde žijících. Hranice dnes de jure
i de facto nefunguje, takže je to pro geografa, obzvlášť pro toho, kdo se věnuje regionální
geografii a regionálnímu rozvoji, velmi lákavé,
ta rychlá změna kvality a její dopady na území.
Proto projekty, které jsme zatím měli – projekty
Grantové agentury ČR, Grantové agentury Akademie věd ČR nebo projekty z Cíle 3 – Evropská územní spolupráce (speciálně přeshraniční
spolupráce Česko–Bavorsko) a nebo teď právě
současný projekt Technologické agentury České
republiky, projekt Omega “Vliv přeshraniční spolupráce na regionální rozvoj českého pohraničí”.
Jedná se pouze o projekt ZČU, nebo na něm
spolupracujete s dalšími subjekty?
Tento projekt řešíme ve spolupráci s kolegy
z dalších univerzit, takže se dá mluvit o národním
projektu. Řešitelská pracoviště jsou, kromě ZČU
a mé osoby, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (pan docent Milan Jeřábek), Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (doktor
Tomáš Havlíček) a čtvrtým pracovištěm je Univerzita Palackého (docent Marián Halás). Tato
pracoviště, nebo chcete-li tyto univerzity, se
v rámci projektu specializují na jednotlivé úseky
hranice. Naše katedra na česko-bavorský úsek,
speciálně na Euroregion Šumava, který pokrývá
okresy Domažlice, Klatovy, Prachatice a Český
Krumlov (+ 1 obec okresu Strakonice), za hrani-
cemi pak bavorskou a rakouskou část Šumavy.
Projekt je poměrně rozsáhlý, běží v letech 2014
a 2015 a jedním z jeho hlavních cílů je nalezení
statistické databáze, která je mezi zúčastněnými
státy kompatibilní, abychom mohli geografické
jevy porovnávat.
Existuje ale už databáze Eurostatu, ta není
dostačující?
Ano, ta samozřejmě existuje, v rámci evropské
statistiky se pracuje s mezinárodně stejně definovanými daty, ale ta jsou za vyšší územní celky,
tzn. minimálně kraje, regiony soudržnosti, respektive celonárodní data. My ale potřebujeme
pracovat v detailu, nejlépe na úrovni obcí, takže jsme si jako jeden z cílů dali analyzovat tyto
existující databáze a navrhnout certifikovanou
metodiku jejich tvorby. Odběratelem a posuzovatelem, který tento certifikát potvrdí, je Český
statistický úřad, se kterým komunikujeme.
Cílem projektu je tedy metodika tvorby databáze nebo samotná databáze?
Cílem je metodika, která stanoví, jaká data by
bylo dobré doplnit a cílem je současně i konkrétní databáze. Na základě této databáze jsme
si dali za úkol vytvořit i specializované mapy
s přeshraničním obsahem. Jedná se o několik
základních typů: jednak mapa, která se týká
inovačního potenciálu, dále mapa, která bude
ukazovat lidský kapitál, a mapa, která se bude
u-noviny / strana 20–21
rozhovor s doc. PaedDr. Jaroslavem Dokoupilem, Ph.D.
zabývat sídelním systémem a infrastrukturou.
Další částí, kterou budeme řešit ve druhé polovině tohoto roku, je certifikovaná metodika
k usměrnění přeshraničního rozvoje. Tuto oblast
zpracováváme pod gescí Ministerstva pro místní rozvoj, které je za přeshraniční spolupráci odpovědné. Zde bychom chtěli zmapovat v různých
hierarchických úrovních, jakým způsobem se
tvoří strategické materiály pro regionální rozvoj
jak na naší straně, tak i na bavorské a rakouské
a navrhnout systém tak, abychom mohli mluvit
o společné přeshraniční spolupráci a ne pouze
o spolupráci v příhraničních regionech.
v nich... To jsou ti aktéři regionálního rozvoje, pro
které je důležité umět situaci v oblastech zmapovat, vysvětlit, ale rovněž ovlivnit, změnit.
Umíte ještě vnímat přírodu Šumavy očima
běžného člověka, nebo Vám automaticky
naskakují statistiky?
Víte, já jsem na Šumavě a v oblasti Českého lesa
prožil své dětství, chodil jsem zde do základní
školy i na gymnázium, až teprve vysokoškolská
studia mne zavála na Plzeňsko. Mám zde ale
stále svoji rodinu, příbuzné a známé. Při turis-
Cílem je metodika, která stanoví, jaká data by bylo dobré
doplnit, a cílem je současně i konkrétní databáze.
Budou výsledky přístupné široké veřejnosti,
nebo se jedná o akademickou záležitost?
Veřejnost bude moci výsledky využít. Technologická agentura velmi dbá na uplatnitelnost výsledků. Děláme spíše aplikovaný, než základní
výzkum a výsledky poskytujeme gestorům, Českému statistickému úřadu, ministerstvu pro místní rozvoj, krajským úřadům, euroregionům, obcím
tické návštěvě Šumavy i Českého lesa samozřejmě vnímám velmi intenzivně krásu přírody,
malebnost krajiny. Zároveň ale profesně vidím
střety mezi zmíněným vnímáním a mezi snahou
hospodářského využití této oblasti ze strany
obcí, podnikatelů, aktérů regionálního rozvoje.
To je samozřejmě legitimní. Zdejší lidé potřebují
obživu, aby z této oblasti neodcházeli zejména
mladí lidé. Co ale ve mně vyvolává velké obavy
o tento region je přímo zneužití oblasti pro různé pochybné podnikatelské aktivity, které mají
často základ ve zneužití rozdílného prostředí
v příhraničních regionech. Proto je naší snahou
prostřednictvím zmíněných projektů podnítit zájem o společné řešení problémů ve společném
přeshraničním regionu, který je konkurenceschopný vůči regionům v zázemí velkých měst.
Jak je projekt vnímán na katedře geografie,
kde působíte?
Myslím, že je projekt k pohraničí vnímán pozitivně, obdobně jako i předcházející. Přímým
spolupracovníkem v tomto projektu je kolega
RNDr. Jiří Preis, Ph.D. Na dalším projektu TAČR
s názvem "Inovační potenciál Plzeňského kraje – stimul pro posílení teritoriální soudržnosti
plzeňské aglomerace a příhraničních regionů",
který na katedře řešíme a který se obsahově
rovněž dotýká pohraničí, spolupracují další členové katedry geografie a kolegové z katedry
podnikové ekonomiky a managementu naší ekonomické fakulty. Publikačními výstupy z těchto
projektů jsou společně připravené monografie.
Příkladem poslední monografie je "Euroregion
Šumava" v české i německé verzi.
Jaromír Novák / redakce
www.zcu.cz
Jak se běhá
na Akádě
Od atletiky k zasněženým pláním, reprezentaci
Západočeské univerzity na Akademických hrách
a zisku dvou stříbrných medailí.
Kateřina Beroušková vystudovala Obchodní akademii v Domažlicích, obor Informatika v ekonomice. Od malička ji zajímal sport,
kterému se ve 14 letech začala více věnovat.
Na výběru školy se to však nijak neprojevilo, protože si dobře uvědomovala, že by bylo
příliš krátkozraké, věnovat se v životě jenom
sportu. V současné době studuje magisterské studium na Fakultě ekonomické ZČU,
obor Podniková ekonomika a management.
Ještě před čtyřmi roky jste se věnovala převážně atletice, dnes jste úspěšná běžkyně
na lyžích. Co bylo tím impulsem, který k této
změně vedl?
Hlavním impulsem byl začátek studia na vysoké
škole. Tím, že jsem se téměř přestěhovala z Domažlic do Plzně, tak jsem musela opustit běžeckou skupinu, se kterou jsem dříve trénovala
v Domažlicích, protože by dojíždění na tréninky
bylo hodně náročné časově i finančně. A protože
se ráda hýbu a závodím, začala jsem v Plzni chodit na tréninky se Sport Clubem Plzeň, kde byla
parta lidí, které jsem už z dřívějška znala. Už od
mala jsem s rodiči na běžky chodila a používali
jsme je i v rámci přípravy na atletickou sezonu,
takže to pro mě zas až taková novinka nebyla.
Ale až později jsem zjistila, že je to náročnější
sport, než jsem si myslela.
Na Akademickém mistrovství ČR v běhu na
lyžích v Novém městě na Moravě jste v le-
tošním roce získala dvě stříbrní medaile,
v závodě na 5 km volně a na 10 km klasicky.
Jak moc je vaše příprava na závody náročná? Ptám se vzhledem k tomu, že na mistrovství jste přijela rovnou ze Slovenska, kde
jste závodila o světové tituly...
Asi jak se to vezme. Příprava na sezónu je náročná hodně. Absolvujeme v přípravě, která
začíná v květnu, bezpočet dlouhých tréninků
a soustředění a závodů. Samotná závodní část,
kdy člověk víceméně jezdí pořád na závody,
je náročná hlavně kvůli častým dlouhým přejezdům, pobytům mimo domov, přípravě lyží...
problém s aklimatizací. Nikdy jsem v takové
nadmořské výšce nezávodila, a tak jsem netušila, co to se mnou udělá. Bohužel se zjistilo,
že mi to moc nevyhovuje. Zatímco víkend před
univerziádou jsem v Novém Městě na Moravě získala při Mistrovství České republiky dvě
bronzové medaile, tak na Slovensku jsem byla
šťastná, když jsem při závodě viděla cíl, a to
ani nemluvím o tom, že ztráta na vítězku byla
vždy víc než tristní. Nechci se samozřejmě moc
vymlouvat, ale rozhodně tam se svým vystoupením spokojená nejsem, ale snad si napravím
reputaci třeba za dva roky v Kazachstánu, pokud se kvalifikuju.
A protože se ráda hýbu a závodím, začala jsem v Plzni
chodit na tréninky se Sport Clubem Plzeň.
Jsem ráda, že co se mi nepovedlo na Univerziádě, podařilo se na "Akademičkách". S cílem vybojovat nějakou medaili jsem na „Akademičky“
jela. Aspoň trošku jsem si po svém vystoupení
na Slovensku spravila chuť.
Proč se vám na Slovensku nedařilo?
Těžko říct. Závody se konaly na Štrbském plese, které leží ve výšce cca 1400 m nad mořem.
Ale vzhledem k okolním vysokým horám je tam
mnohem řidší vzduch. Já jsem měla strašný
Jak a kde nejvíc trénujete? Se sněhem to
u nás není poslední léta příliš slavné...
To je pravda. Naštěstí naše tréninky nejsou jenom o lyžování a máme spoustu možností, jak
trénovat, což hodně oceňuju. Jak člověk střídá
sporty, tak nemá čas se začít nudit a nedochází
ke stereotypu. Od jara do podzimu hodně využíváme kolečkové lyže, což pro mě byla absolutní
novinka, horská kola, běh a posilovnu. V rámci
těchto sportů pak absolvujeme různé přípravné
závody. Se samotným lyžováním pak začínáme
u-noviny / strana 22–23
rozhovor s Kateřinou Berouškovou, studentkou Fakulty ekonomické
až na podzim, kdy za sněhem nejprve dojíždíme
do zahraničí (začínáme na ledovci v říjnu a pak
pokračujeme podle sněhové situace v Alpách),
a jakmile napadne na našich horách, snažíme se
hledat místa na trénink tady v ČR, protože je to
přece jen méně nákladné. Nejvíce času asi trávíme v Krušných horách na Božím daru a v Caparticích v Českém lese.
Jak jste spokojená s možnostmi sportovního
vyžití na ZČU?
V rámci výuky mám na KTS zapsaný pouze tělocvik a s tím spokojená jsem. Na zbytek věcí
a sportů bohužel čas nemám a myslím si, že
možná ani o všech možnostech sportovního vyžití v rámci ZČU bohužel nevím.
né, cyklostezky. V zimě, pokud je teda zrovna
sníh, je to pro běžkaře téměř ráj. Myslím si, že
je ojedinělé, aby „hory“ bez hor, jakými Čerchov
a okolí jsou, poskytovaly takové množství skvěle
upravených stop. Máme štěstí, že se u nás nachází lidé, kteří jsou do tohoto sportu zapálení
a věnují mu svůj volný čas a peníze. No, co vám
budu povídat, přijďte se k nám podívat.
Studujete fakultu ekonomickou, jak jde
skloubit studium s náročným sportem?
Český les a hlavně Capartice a Čerchov, jsou
pro běžkaře vyhledávanou lokalitou, jaký
máte k těmto místům vztah vy?
Čím chce být po dokončení studií Kateřina
Beroušková? Sportovkyní na plný úvazek,
nebo ekonomkou?
No, vzhledem k tomu, že Postřekov, kde bydlí
rodiče a kde jsem vyrůstala, je těmto místům na
dohled, tak velmi vřelý. Capartice a okolí jsou
místa s širokými možnostmi sportovního využití.
Na chatu jsem tam už jako malá jezdila s rodiči
a prarodiči na prázdniny a mám to tam prostě
ráda. Je to sice jako na konci světa, protože signál na telefon tady člověk téměř nenajde, o internetu ani nemluvím a luxusem je, když zrovna
teče voda. Je to ideální místo pro odpočinek,
kde mi přijde, že se čas a pokrok zastavil před
několika desítkami let. V létě se dá po okolních
lesích podniknout spousta výletů na kolech
nebo pěšky, a vzhledem k tomu, že na německé
hranice je to z Capartic asi 5 km, tak se přímo
nabízí propojení na německé, tolik vychvalova-
Sportovkyní na plný úvazek určitě ne. Jednak
nejsem tak dobrá, abych se sportem mohla živit,
a navíc si myslím, že podmínky ve sportu u nás
nenahrávají tomu, aby se jím člověk mohl slušně
živit. Proto bych ráda dostudovala a pak si našla
normální práci. Ale jestli jako ekonomka, to teď
vážně nevím. Asi by mě více bavilo věnovat se
nějaké činnosti spojené se sportem jako sportovní management či marketing, fyzioterapie.
Naštěstí ještě nějaký čas na rozmyšlenou mám,
tak snad se brzy rozhodnu.
Jde to hůř, ale dá se to zvládnout. Na přednášky
moc chodit nestíhám, takže je to pak o tom se dokopat si k učení sednout a neflákat se, což uznávám, že je někdy problém. Klasicky pak všechno
řeším na poslední chvíli. Je důležité mít ve škole
kamarády, kteří na vás myslí se skripty a dalšími
potřebnými informacemi ze cvičení, za což jim
musím hodně poděkovat. Bakalářské studium
jsem si sice musela rozložit na 4 roky, ale nakonec jsem všechny předměty zvládla a úspěšně
odstátnicovala. Asi jako na každé fakultě je to
i u nás tak, že někteří učitelé mají pro sport pochopení a někteří méně. Zejména předměty, kde
je požadována 90% docházka, je pak hodně náročné zvládnout a musela jsem si některé zapsat
dvakrát. Nyní jsem prvním rokem na navazujícím
stupni, tak uvidíme, jak mi to půjde dál.
Jaromír Novák / redakce
25 let
1990
2015
Mezinárodní
letní jazyková
škola
S prvními jarními paprsky sluníčka se mnozí
z nás přistihnou při myšlence na hřejivé letní
dny, na cestování, lenošení, ale možná i sebevzdělávání. Pokud si od léta slibujete nevšední
zážitky, chcete poznat nové známé nebo se seznámit s jinou kulturou, přijďte okusit báječnou
atmosféru 26. Mezinárodní letní jazykové školy
Západočeské univerzity v Plzni, která se uskuteční ve dnech 13.–31. 7. 2015.
Celodenní a odpolední kurzy některého z osmi
nabízených jazyků letní jazykové školy ročně absolvuje více než 450 účastníků z různých koutů
světa. A mnoho z nich propadá mimořádné atmosféře letní školy opakovaně.
Nabídka netradičních jazykových kurzů
Díky Vašemu každoročnímu zájmu pracujeme
letos na přípravách již 26. ročníku. Jako tradičně budou na výběr obecné i specializované
jazykové kurzy. Pokud se chcete jazyku věnovat
intenzivně, je pro Vás připraveno velké množství celodenních kurzů. V kratším, odpoledním
kurzu si potom mohou své znalosti osvěžit i ti,
kterým pracovní povinnosti neumožňují navštěvovat kurzy po celý den. Pestrá nabídka je
určena nejen studentům, kteří se chystají na
studijní pobyt v rámci výměnného programu
Erasmus nebo se jen chtějí jazykově vybavit na
dovolenou, ale i široké veřejnosti. A na které
kurzy se letos můžete těšit?
V anglické sekci letní školy se můžete zdokonalit nejen v běžné konverzaci. Nabízíme napří-
klad přípravný kurz na jazykovou zkoušku FCE.
Frekventatni posledního ročníku střední školy
si mohou nechat pomoci s přípravou na státní maturitu z angličtiny od našich vynikajících
středoškolských učitelů a proškolených hodnotitelů státních maturit. Připraven je i čtrnáctidenní kurz pro teenagery od třinácti do patnácti
let nebo speciální kurz pro děti prvního stupně
základní školy. Znalost práva v angličtině si prohloubíte díky kurzu Komparativní právnické studie, který koordinuje JUDr. Monika Forejtová,
činy ve zdravotnictví. Odpolední kurz je vhodný zejména pro zdravotnický personál, který
potřebuje cizí jazyk při své práci. Obsahově se
zaměří na činnosti ve zdravotnických zařízeních (nemocnice, poliklinika, domov pro seniory)
a zvláštní pozornost bude věnována běžné komunikaci s pacientem. V kurzu se seznámíte také
s reáliemi v oblasti zdravotnictví v německy mluvících zemích a se sociokulturními specifiky.
Na příznivce italštiny a ruštiny čeká nabídka
modulární struktury kurzů, z níž si každý zájemce
Pro tyto tři unikátní prázdninové týdny je charakteristická
uvolněná studijní atmosféra, provázená setkáváním
cizinců studujících český jazyk s Čechy.
PhD., odbornice na ústavní a evropské právo.
Výuku povede odborný tým českých lektorů ve
spolupráci se zahraničními hosty z Německa,
Velké Británie a USA.
Nově se můžete přihlásit na týdenní intenzivní kurz angličtiny pro zaměstnané. Čeká na
Vás 33 hodin výuky, během které zlepšíte své
komunikační dovednosti v angličtině ve všech
běžných životních situacích ať už na cestách,
nebo v práci. Kurz odpovídá požadavku na denní
intenzivní výuku z řad zaměstnaných, kteří nemohou čerpat dovolenou déle než týden.
Ponořit se můžete na dva týdny i do tajů něm-
může vybrat odpovídající úroveň. V prvním týdnu se výuka zaměří na základy jazyka, na běžné
konverzační obraty. Ve druhém týdnu přejde ke
studiu problematičtějších gramatických i lexikálních struktur a ve třetím týdnu se soustředí na pokročilejší fáze gramatiky a na rozvoj
konverzačních dovedností. Studovat jazyk tak
můžete pouze jeden, dva nebo celé tři týdny,
během kterých obsáhnete velký rozsah znalostí.
Stoupenci temperamentních jižanských národů mohou zvolit klasické třítýdenní kurzy španělštiny nebo čtrnáctidenní kurz, který je uvede do
méně obvyklé portugalštiny. Na stálou nabídku
u-noviny / strana 24–25
se můžete těšit také v sekci francouzštiny, která
bude letos obohacena o metodický kurz pro vyučující (pro Sdružení učitelů francouzštiny).
I tak malý jazyk jako čeština dokáže na letní
školu každoročně přilákat desítky zahraničních
studentů. Ti přijíždějí z různých zemí a jejich
motivace bývá rozmanitá. Jsou to např. studenti
bohemistiky, čeští krajané v zahraničí a jejich
rodinní příslušníci, zájemci o studium či zaměstnání v ČR nebo lidé, které naše země a kultura
prostě natolik zaujaly, že je chtějí poznat blíž.
Výuka
Kromě výuky i něco navíc!
V kurzech letní školy dbáme na kvalitu a variabilitu výuky všech nabízených jazyků, kterou
zajišťují aprobovaní lektoři ze zahraničních škol
i z ČR. Věková rozmanitost ve skupinách často přispívá k velice zajímavým a obohacujícím
diskuzím. K letní škole neodmyslitelně patří dr.
Charles Hall, dr. h. c. z University of Memphis,
TN (USA), který jako vyučující, koordinátor nebo
student zatím nevynechal žádný ročník od jejího
Hlavním cílem letní jazykové školy je pochopitelně studium jazyků, zároveň Vám ale nabízíme
i zábavu a poznávání. Po výuce Vás osvěží každoročně originální a nezapomenutelný odpolední program. Během komentovaných projekcí, vedených Mgr. Janem Kastnerem, Vám nabídneme
vybrané poklady české kinematografie. Pokud
máte rádi tanec, potkáme se na zábavních večírcích. A pro zvídavé jednice je na programu
průzkum Plzně a jejího okolí nejen s organizátory MLJŠ. Letos se můžete těšit například na
výlet „Za železnou oponou“, jehož cílem budou
města Rozvadov a Amberg. Vydat se můžete
i po stopách knížete Metternicha do Kynžvartu,
na lodi typu Vodouch proplout pražské Benátky
a na exkurzi do Nižboru objevit krásy českého
skla. Během kulturních i sportovních aktivit budete přirozeně komunikovat v cizích jazycích,
zažijete spoustu legrace a tradiční bariéry mezi
pedagogy a studenty přestanou existovat. Na
letní škole se možná budete učit jen jeden jazyk, ale procvičovat budete určitě několik jazyků
současně!
Neváhejte a připojte se k jedné z největších
mezinárodních událostí pořádaných v našem
kraji i Vy!
Kompletní nabídku kurzů a další informace
k letní škole najdete na www.isls.cz. Uzávěrka
přihlášek je již 17. května 2015!
Jazykové kurzy vynikají vysokou kvalitou výuky cizího
jazyka a důrazem kladeným na vytváření přátelských
vztahů mezi studenty a lektory všech národností.
Kurzy pro děti
Pro své předškoláčky i čerstvé školáky můžete
zvolit oblíbené kurzy angličtiny. Ty jsou určeny
dětem ve věku 8 až 12 let. Výuku v univerzitním
areálu na Borech, během které jsou po celý den
dětem i vyučujícím k dispozici asistenti z Plymouth University, doplní poznávací i zábavné
aktivity: návštěva členů hasičského sboru, cizojazyčné divadelní představení a mnoho dalšího.
V nabídce je také zařazen kurz češtiny pro děti-cizince. Ruštinu pak mohou studovat děti ve
věku 5–8 let přímo v místnosti Ruského centra.
založení. Neutuchajícím elánem a nadšením své
studenty i lektory zahrnuje i PhDr. Marie Smolíková z katedry germanistiky a slavistiky Fakulty
filozofické ZČU, která též nevynechala ani jeden
ročník a na MLJŠ působí dlouhá léta v roli koordinátorky sekce německého jazyka, přičemž
v začátcích byla koordinátorkou sekce českého
jazyka pro cizince.
Vaše účast v jazykovém kurzu letní školy bude
odměněna osvědčením. Všechny kurzy jsou totiž akreditovány Radou celoživotního vzdělávání
ZČU. A účastníci z řad studentů mohou za absolvovaný jazykový kurz získat kreditní ohodnocení.
Jana Jánská Lonská / ISLS
www.zcu.cz
Jaké jsou zkušenosti naší studentky z Fakulty
aplikovaných věd, která v rámci programu Erasmus
žila a studovala na univerzitě ve Velké Británii?
u-noviny / strana 26–27
Erasmus
v Manchestru
Studovat v zahraničí v rámci programu Erasmus,
na který jsem vyjela v prvním ročníku navazujícího studia, jsem byla rozhodnuta od počátku
studia na vysoké škole. Jako studentka stavebního inženýrství na Fakultě aplikovaných věd
jsem měla na výběr mezi stavební fakultou ve
Vídni a strojní fakultou v anglickém Manchestru.
Vzhledem k tomu, že jsem měla s Anglií dobré
zkušenosti již z pobytů, kde jsem působila jako
aupair, rozhodla jsem se pro studium Mechanical Engineering na Manchester Metropolitan
University (MMU).
Manchester patří k největším aglomeracím ve
Velké Británii a svojí průmyslovou historií, nabídkou pracovních míst, fotbalovými kluby a zejména pak rytmem života přitahuje lidi ze všech
koutů světa. Někdy by se tak mohlo zdát, že pro
život tady je mnohem příhodnější mluvit španělsky či arabsky, protože to jsou jazyky, které zde
uslyšíte nejčastěji.
Na Erasmus jsem odjela společně se spolužačkou z ročníku v září 2013. Původně jsme měly
zůstat jen na zimní semestr, ale obě jsme využily
možnosti si studium prodloužit na celý akademický rok a já jsem zde zůstala ještě na letní
pracovní stáž.
Co se týče bydlení, rozhodla jsem se ho shánět až na místě. Prvních pár dní po příjezdu jsem
bydlela v hostelu a jezdila se dívat na inzeráty
místních landlordů neboli pronajímatelů bytů.
Úroveň bydlení je obecně nižší než v Česku
a z některých nabídnutých pokojů mám dodnes
noční můry. Nakonec jsem první tři měsíce bydlela na veřejné koleji necelou hodinu chůze
od univerzitního kampusu a poté jsem si našla
podnájem v bytě, ve kterém bydleli ještě jeden
Angličan a Polák. Byt nabízel vyšší komfort než
kolej a byl blíže školy a centra města.
Samotné studium na univerzitě pro mě bylo
velkým přínosem. Rozdíl v oboru studia naštěstí
nebyl nijak velký problém, protože teoretická základna je pro strojírenství i pro stavitelství stejná. Mohla jsem si vybrat předměty napříč celým
bakalářským studiem a většina mi byla po návratu uznána v rámci mého českého studijního
plánu. Předměty na MMU mají velkou podporu
v praktickém procvičování, návštěvách laboratoří a praxí ve firmách. Studenti se během hodin
nebojí klást otázky a celkový styl výuky je spíše
o dialogu. Při výuce je běžná přítomnost dvou
vyučujících, kdy jeden vykládá a druhý prochází
mezi studenty a pomáhá individuálně.
Samotní Angličané jsou k cizincům milí, ale
poněkud rezervovaní. Většinu přátel jsem ze
začátku měla mezi cizinci, zejména Španěly.
Bohužel tím dost trpěla moje angličtina, která
získávala španělský přízvuk. Přemýšlela jsem
tedy nad možnostmi, jak se dostat k „pravým“
Angličanům.
Dozvěděla jsem se o jedné kavárně místní
charitativní společnosti, která hledala dobrovolníky na výpomoc. Byla to trefa do černého.
Naprostá většina zdejších dobrovolníků a hostů
byli rodilí Britové a moje angličtina se začala výrazně zlepšovat. Navíc jsem se naučila péct pravé anglické brownies a vždy jsem odešla dobře
najezená na další dva dny.
Rozhodla jsem se, že v Manchestru zůstanu
až do doby, než začne nový akademický rok na
ZČU v Plzni, a pokusím se najít pracovní stáž
v nějaké místní stavební firmě. Mé hledání začalo na přelomu února a března a bylo provázeno
neustálým přepisováním a vylepšováním životopisu a motivačních dopisů. Během zkouškového
období v květnu jsem však byla stále bez stáže
a mé naděje pohasínaly. Zaměřila jsem se tedy
na učení na nadcházející zkoušky, abych všechny zvládla na výbornou.
Právě v této době MMU hledala kandidáty na
pozici Resit Peer Tutor pro katedru Mechanical
Engineering, jehož úkolem je vypomáhat studentům, kteří nebyli úspěšní u zkoušek a musí je
koncem léta opakovat. S několikaletými zkušenostmi s doučováním matematiky a technických
předmětů jsem se zkusila přihlásit a k velké radosti jsem byla vybrána. Absolvovala jsem celouniverzitní školení s ostatními tutory a začala
jsem se pravidelně po dobu několika následujících měsíců scházet se skupinkou přidělených
studentů. Pomáhala jsem jim zejména s mate-
matikou, fyzikou, s efektivním rozvržením času
během studia a čímkoliv dalším, co by jim pomohlo v úspěšném složení zkoušek.
V červnu jsem se znovu pokusila najít pracovní stáž a obeslala jsem emailem poslední řadu
dosud neoslovených stavebních firem. Tentokrát vše mělo rychlý spád. Následující den
odpověděla jedna projekční a statická kancelář
s pozvánkou na pohovor. Na ten jsem si vzala
prezentaci své bakalářské práce jako ukázkou
mých znalostí a dovedností. To se ukázalo jako
klíč k úspěchu, neboť její obsah a forma zpracování byly přesně tím, co firma hledala, a já
jsem tak mohla hned další den nastoupit na svůj
vytoužený "summer placement".
Kancelář měla kolem patnácti zaměstnanců
a já jsem čekala, že jako stážista budu většinu
času vařit ostatním čaj, popřípadě řadit šanony.
K velkému překvapení jsem ale hned od začátku byla plnohodnotným členem týmu. Hlavním
projektem kanceláře v té době byla výstavba
třicetipatrové residenční budovy v centru Manchestru a mým hlavním úkolem pak bylo statické
posouzení a finální návrh části základů tohoto
objektu. Zhruba po měsíci mi byla nabídnuta
stálá pracovní pozice. Chtěla jsem ale nejprve
dokončit své magisterské studium na Fakultě
aplikovaných věd, a proto jsem ji musela odmítnout. Nabídli mi tedy, že se za rok po dokončení
studií mohu vrátit. Během stáže jsem se naučila
nespočet nových věcí, seznámila jsem se s prací
na velkých stavebních projektech a poznala jiný
přístup ke stavitelství. Zjistila jsem také, že z jinak odtažitých Angličanů se mohou stát jedni
z nejlepších kolegů.
Na stáži jsem strávila tři měsíce, které mě
utvrdily v tom, že jsem si obor studia i jeho
absolvování na ZČU vybrala správně a že je to
něco, čemu se chci celý život věnovat. Vyjet na
Erasmus bylo zajisté jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě a už se těším, až se do Manchestru za několik měsíců vrátím.
Klára Ludínová / FAV
www.zcu.cz
u-noviny / strana 28–29
Caligula
Martin
Martin Stránský: Caligula je téma, které se týká nás všech
Martin Stránský: Caligula je velké téma, které se týká nás všech. Macbeth, Cyrano, Jago,
Valmont z Nebezpečných vztahů... K více než
stovce divadelních rolí Martina Stránského přibude nyní římský císař Caligula. Pro ostříleného
herce, kterého zná celá republika také díky roli
doktora Oty Kováře ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, je postava Caliguly výjimečná. Jak
se otec desetiměsíčního syna popasoval s rolí
jednoho z nejtyranštějších diktátorů v dějinách,
uvidí diváci poprvé 28. března.
Bál byste se kolapsu, kvůli kterému bychom
přišli o technické vymoženosti naší doby?
Jaký seriál? Prozradíte k němu nějaké podrobnosti?
Technický pokrok nám určitě šlape na paty, ale
myslím si, že mnohem horší je úpadek hodnot
a morálky, který nás teď provází hodně.
Pracovní název je Kriminálka Plzeň. Mělo by to
být hotové do začátku prázdnin a do vysílání to
půjde od září. Zatím má šest dílů. Jsou to samostatné detektivní příběhy spojené vyšetřovací
partou. Hraju jednoho z detektivů.
Jak vnímáte vy osobně postavu Caliguly?
Do politiky jít nechci. Podobně jako Antonín Procházka, který si to vyzkoušel, nemám „sitzflajš“,
nedokážu dlouho sedět na místě a někoho poslouchat. A asi to ani nikdy umět nebudu. Jako
divadelníci máme své možnosti, jak lidi oslovit,
a myslím si, že to děláme. Třeba právě hrou, jako
je Caligula.
Už jsem v tomhle divadle odehrál pár „magorů“,
kteří byli zvrácení od začátku do konce. Ale tenhle je něčím výjimečný. Není to žádný prvoplánový hajzl, on je vlastně především produktem
své doby. Dotahuje myšlenky na samou mez
a v důsledku je to zrůdné. Caligulovo tyranství
a zvrhlost se vyvíjí a graduje s tím, jak postupně přitvrzuje a společnost mu to dovolí. Je to
tedy i o kolektivní vině, všichni táhnou za jeden
provaz, který sice řídí Caligula, ale ostatní mu
v tom zdatně sekundují. Už jen tím, že neudělají
nic proti, nevzepřou se mu, nevezmou na sebe
tu zodpovědnost, neudělají žádné rozhodnutí.
Nakonec je Caligula zavražděn, ale je to ve chvíli, kdy už je na leccos možná i trochu pozdě...
I v tom můžeme vidět paralelu k dnešní době
– lidé jsou nespokojení, ale ani nezkusí udělat
něco pro to, aby to bylo lepší.
Myslíte si, že taková hra bude lidi zajímat?
Určitě si své publikum najde. V Plzni k těmto velkým těžkým tématům tzv. vychováváme diváky
dlouhodobě. Caligula je ale každopádně velké
téma, které se týká nás všech.
I mnozí vědci dnes varují, že jako společnost
vykazujeme stejné příznaky jako staré civilizace v období úpadku – například právě ta
římská. Jak to vnímáte vy?
Do úpadku se řítíme asi už poměrně dlouho.
Nevím, jak to dopadne, nejsem příliš optimista.
Všechno, co vidím kolem sebe, spíš nasvědčuje
tomu, že to dopadne hodně špatně. Ale myslím,
že naše generace to už nezažije. Já jsem teď
koupil chalupu, zplodil jsem syna a v podstatě
nevím, co jsem to spáchal... (smích)
Přemýšlíte (například kvůli synovi) o tom,
že byste se angažoval v politice a pokusil se
přispět ke změně společnosti, aby nedopadla jako ta římská?
Kolik máte vlastně za sebou rolí? Která vám
byla osobně nejbližší?
Přesně nevím, ale už jich bude více než sto. Nedá
se jednoznačně říct, co mě oslovilo nejvíc. Z poslední doby určitě Sekal, pak Pygmalion i Srpen
v zemi indiánů, z minulosti třeba Macbeth. To
jsou věci, kvůli kterým u divadla jsem, protože
mě osobně obohacují. V každé takové roli se mi
podaří otevřít dveře, o kterých jsem si myslel,
že je ani v sobě nemám. A za nimi vždy něco
je a někdy jsem až překvapen – někdy i nemile.
Právě jste oslavil 45.narozeniny, necítíte po
těch letech téměř bez odpočinku přeci jen už
únavu nebo vyhaslost?
Když v měsíci jedete na šest zájezdů, je to už
únavné, to je pravda. To teď absolvuji bohužel
proto, že divadlo na Palmovce, kde hostuji, už
druhým rokem jen harcuje po republice. Jejich
divadelní budovu ještě pražská radnice po povodních neopravila. Náročné to určitě je, ale na
druhou stranu, když pak večer vylezeme na jeviště, ti lidé nám to vrátí. A letos by se mi mělo asi
po dvanácti letech podařit, že bych měl volné
celé prázdniny. Odmítl jsem hlavní roli v dalším
seriálu, který se měl točit právě přes prázdniny,
takže by to opravdu mělo vyjít.
Co plánujete? Máte desetiměsíčního syna,
takže rodinná dovolená? Moře? Na motorky
to teď asi moc nebude?
Jak vznikají vaše postavy, je v nich hodně
z vás osobně, nebo převažuje představa režiséra?
K moři klidně, ale nic konkrétního jsme zatím neplánovali. Nejraději bych byl hodně na chalupě
a pozoroval, jak syn roste. Máme chalupu nedaleko Konstantinových lázní. Ale na motorkách
jsme si už se ženou vyjeli minulý týden, takže to
určitě také.
Raději opírám role více o sebe. Jde samozřejmě
vždy o to, najít nějaký kompromis. Podstatné je,
aby to mělo vždy hlavu a patu, aby to fungovalo.
Umíte si vůbec představit tak dlouhé volno?
Nebude vám chybět práce a shon, na který
jste zvyklý?
Před dvěma roky jste říkal, že byste rád zvolnil. Podařilo se vám to?
Umím si to představit bez problémů. Nejhorší
jsou vždycky první tři dny, kdy hlídáte telefon,
ale pak už je to v pohodě. Ale pravda je, že kvůli
nějakým pracovním závazkům stejně budu muset jednou týdně do Prahy.
Ne. Pořád jezdím každý den do Prahy. Snažím
se vždycky utáhnout jeden kohoutek, ale ono
se to zase vyvalí na druhé straně. Teď například
v podstatě téměř nedabuji, protože jsem na černé listině, poté co jsem se přidal ke skupině lidí,
kteří chtějí za svoji práci adekvátní odměnu. Ale
na druhé straně zase přišel další seriál pro Českou televizi, takže teď točím dva najednou.
Je něco, na co se těšíte od září?
Září je pro mě ještě strašně daleko.
Lucie Sýkorová / DJKT
Již třetí diskusní setkání Smart City uspořádala
16. 3. společnost TOP EXPO CZ v prostorách Fakulty
elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni.
Již 7. ročník přehlídky studentských kapel
s doprovodným programem
Turnaj ve stolním fotbálku
14. 4. / VŠ klub Ucho / 19:00
ve stylu retromajáles 90‘s
16. 4. / VŠ klub Ucho / 19:00
Majálesová klubovka
Pivní štafeta
18. 4. / Divadlo pod lampou / 19:00
koncert studentských kapel
20. 4. / VŠ kluby / 18:00
výběh – běh – doběh mezi kluby
Prkna Neprkna
Královský pátek
22. 4. / Proluka / 15:00
hudba, divadlo, výstavy, jarmark
a tančírna pod širým nebem
24. 4. / Nám. Republiky a Amfiteátr Plaza / 13:00
majálesový průvod městem
volba Krále Majáles 2015
15:00 hod.
29. 4. 2015
„Pomož si, kdo můžeš“
Majáles – retro – párty
univerzitní areál ZČU Bory
Majáles Open Air 2015
Kapeláž
25. 4. / Amfiteátr a park Plaza / 12:00
koncerty, soutěže, svatby na 24 hodin,
majálesové muzeum, majálesový borec a další…
29. 4. / ZČU Bory / 15:00
soutěžní přehlídka studentských kapel
plzen.majales.cz
facebook.com/plzen.majales
Lenka Šimečková / FDULS

Podobné dokumenty