Zprostředkování architektury dětem a mladým lidem en

Z
Zprostředkování architektury dětem a mladým lidem
en
— Intermediating Architecture to Children and Young People
Martina Nadansky
Martina Nadansky (*1963) je německá architektka a pedagožka, dlouhodobě se
zabývá zprostředkováním architektury. Vystudovala architekturu na Technické
univerzitě v Darmstadtu (1990), od roku 1997 vede spolu s Oliverem Jirkou
v Berlíně kancelář Jirka + Nadansky Architekten. V letech 2000–2007 vyučovala
na Technické univerzitě ve Wismaru, přednáší na různých evropských univerzitách.
Od roku 2004 vede výzkumné projekty na téma zprostředkování architektury,
na toto téma pravidelně publikuje.
Architektura byla a je seismografem společnosti,
jejích politických, hospodářských a sociologických souvislostí.
Je proto výrazem našeho největšího kulturního bohatství,
naplněného duchovního, citového a společenského života. Jeho
součástí jsou též děti a mládež, které formy našeho životního
prostředí užívají i spoluvytvářejí. Zprostředkovávání architektury
se nezabývá jen architekturou jako disciplínou. Posiluje fantazii,
vitalitu, skupinovou dynamiku a vědomé vnímání.
— Architecture has always been a seismograph of
society; its political, economic, and sociological contexts. It is
an expression of our greatest cultural wealth and full spiritual,
emotional, and social life. Children and young people are part
of it, they use and co-create forms of our environment. The
intermediation of architecture is not just about architecture
as a discipline. It’s also about boosting fantasy, vitality, group
dynamics, and conscious perception.
Fenomén prostoru
Smyslové vnímání a citlivost vůči prostoru patří
k zásadním a prvotním životním zkušenostem. Prostorem jsme
obklopeni stále a všude. Architektura, urbanismus, územní
plánování, interiéry a design dávají našemu životnímu prostředí
a našemu běžnému životu, jeho procesům a předmětům, formu
a tvar. Jsou výrazem naší kultury. Přesto je často vnímáme jen
podvědomě a považujeme je za samozřejmé.
Tematická východiska
Dětství
a) Dětství dnes
Dětství nemá biologickou definici. Je výdobytkem
kultury, který se v dějinách objevil až na počátku renesance
v souvislosti s vymoženostmi jako knihtisk, lékařská péče, vědomí
individuality. Dnes dětství ovlivňují stále rozvolněnější rodinné
vztahy, dominantní působení médií a neustálé posouvání hranic
mezi světem dospělých a světem dětí. Tyto vlivy ohrožují dětství
jakožto kulturní výdobytek stále více. Na druhou stranu je však dítě
společností nesporně vnímáno jako osobnost.
Neil Postman, vlivný americký mediální vědec a raný
kritik nových médií, analyzoval již v roce 1982 působení
mediálního světa na naše dětství.1 Své tvrzení, že za přibližně pět
set let dětství z našich životů kvůli působení médií zmizí, zdůvodnil
stále znatelnější ztrátou tajemství příslušejících dospělým.
Nekontrolovatelný svět televize a volný přístup k počítačovým
systémům způsobují skomírání obecné sociální vzájemnosti.
Postmanova představa se dnes naplnila a je možná ještě
zřetelnější. Ztráta dětství a s ní ruku v ruce postupující infantilizace
světa dospělých je v plném proudu. Existují však i výrazně
protichůdné přístupy. Naše (evropská) společnost se už nějakou dobu
zaměřuje2 na vzdělávání dětí a mládeže všech věkových kategorií.
b) Děti a mládež v naší společnosti
Děti jsou rovnoprávnými spolutvůrci naší budoucnosti.
Včasné zapojení do demokratických procesů vede k silnějšímu
vědomí lidského společenství a větší zodpovědnosti. A napomáhá
předcházet kriminalitě, lhostejnosti a vyloučení. Účast na
organizačních strukturách dospělých vede k pozitivnímu
a aktivnímu postoji k politice. Kritici zapojování dětí a mládeže
tvrdí, že děti neumějí abstraktně myslet a argumentovat, nemají
dlouhodobě konstantní názory a nejsou schopny nahlížet následky
svých vyjádření. Odpovědí je použití odpovídajících nástrojů. Je
třeba dbát na věkovou strukturu, politické zázemí, občanskou
angažovanost, finance, organizační možnosti a mnoho dalšího.
Většina metod zapojování do politiky byla vytvořena v polovině
sedmdesátých let jako ozvěna angažovanosti generace 68. Běžný
život však velkou část těchto euforických přístupů proměnil.
Dnešní metody, například parlamenty a slyšení mladých,
interaktivní modely, škola ve městě a participace, přinášejí
pozitivní výsledky ve smyslu vytváření politické identity.
Spolurozhodování je posilující. Děti se stávají samostatnými
a svéprávnými osobnostmi, které jsou zvyklé se aktivně zapojovat
do společenského života.
c) Proč zprostředkovávat architekturu dětem a mládeži?
Zprostředkování architektury a jejích komplexních
prostorových, sociálních, tvůrčích souvislostí a východisek je
obtížným, ale důležitým úkolem. Děti a mladí lidé budou již zítra
našimi stavebníky, projektanty a politiky.
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
en
41
Žádná jiná oblast není ve škole tak přítomna,
ale zároveň tak zanedbávána jako právě zprostředkovávání
prostoru a architektury. Nejde o výchovu „malých architektíků“,
ale o zprostředkování aspektů prostoru a jeho vnímání, a to v
závislosti na věku a okolnostech a k tomu hravě, koncepčně,
realisticky a především experimentálně. Cílem je zkvalitnění
obecného architektonického, urbanistického a tvůrčího vědomí
a tím také vystavěného i přirozeného životního prostoru.
Do estetické výchovy je tedy třeba vnést potenciál dětské
tvořivosti a zvídavosti. (To stejné platí pro výchovu výtvarnou
a hudební, které jsou však v tomto ohledu o něco dále.) Tento
potenciál je třeba využívat a podporovat tak, aby se stal běžnou
součástí obecného vzdělávání.
Vnímání
a) Vývoj dětského vnímání
K největšímu rozvoji smyslového vnímání dochází hned
v prvních třech letech života. Smysly blízké tělu – hmat, chuť,
čich, pohyb a rovnováha – patří k nejdůležitějším a nejranějším
podnětům, dítě okolí poznává přímým uchopováním. Proces
postupné smyslové zkušenosti je řízen seberegulací. Smysly
vzdálené tělu, zrak a sluch, které zaujímají ve vnímání dospělých
ten největší díl, hrají v prvních letech vývoje spíše podřadnou roli.
Dnešní životní prostředí skýtá dětem ovšem častokrát přesycení
optickými a akustickými podněty a nedostatek pohybových
zkušeností. Rodičům připadá role regulátorů, kteří musejí najít
rovnováhu mezi nabídkou podnětů a zahlcením podněty.
b) Rozvoj prostorového vnímání
Hlavní fáze rozvoje nervových spojení končí přibližně
v deseti letech. Z toho vyplývá, že první stupeň základní školy je
nejdůležitějším obdobím ve vývoji dítěte.
Děti potřebují pohyb pro svůj tělesný, ale i duchovní,
sociální a emocionální rozvoj. Aby se mohly pohybovat v prostoru
a vnímat jej, musejí se pohybovat jejich oči, hlava, celé tělo. Díky
pohybu lze odvodit proporce, osvětlení, výšku, hloubku, délku,
akustiku, povrch, materiál. Pohyb je tedy do jisté míry klíčem k
našemu přístupu ke světu.
Pohyb a prostorové vnímání se rozvíjejí z vrozených
reflexů, ke kterým se postupně v prvním roce života přidávají
motorické schopnosti: dítě se učí sedět, lézt, stát a chodit.
S každým vývojovým stupněm až do šestého roku života si
dítě otevírá nové úhly pohledu na okolí (leze do výšky, běhá,
poskakuje, balancuje). Díky nově nabytým mechanismům se
rozšiřuje jeho pohybový rádius, a je dokonce schopné zacházet
s pomocnými prostředky (tříkolkou, koloběžkou, kolem, bruslemi).
Paralelně s tím se vyvíjí jeho prostorový cit. Malému dítěti skýtají
zpočátku nutné bezpečí v neznámém světě bezpečné úkryty.
Vysoké a širé prostory působí v tomto stadiu spíše ohrožujícím
a nehostinným dojmem. S postupujícím vývojem se tento
prostorový cit neustále proměňuje, perspektiva malého dítěte
ale zůstává egocentrická, nedokáže se tedy vcítit do jiného
prostorového hlediska.
Rovněž prostorové vnímání se vyvíjí po jednotlivých krocích.
Počínaje detailem – výraznou barvou, nápadným tvarem – se orientace
proměňuje přes menší prostorové souvislosti až ke komplexním
urbanistickým prostorům. Při započetí školní docházky jsou děti
zpravidla schopny se samostatně pohybovat v okolí svého bydliště.
Prostor
a) Děti potřebují prostor
Děti potřebují prostor, který mohou využívat,
přeměňovat a utvářet pomocí vlastních schopností a možností.
Ve výchovném procesu je prostor vedle učitele a skupiny dětí
třetím pedagogickým komponentem. Podle vzájemného řazení
těchto komponentů vzniká šest různých výukových konceptů.3
Dva z nich staví do středu pozornosti prostor, Montessori4
pedagogika podle Marie Montessori (1870–1952) a Reggio Emilia5
pedagogika Lorise Malaguzziho (1920–1994).
b) Děti stavějí prostor
Stavění domečků patří ještě stále, přes veškeré zrychlující
se změny našich životních podmínek, k elementárním potřebám
a zájmům dětí.6 Konec konců, veškeré stavění má původ v hledání
úkrytu před nepřáteli a povětrnostními podmínkami, v chránění
potravy a potomků.
Různý způsob života, dostupné materiály, klimatické,
prostorové a tělesné podmínky vedly u všech živočichů
k diferencovaným obydlím. Děti mají bohatou fantazii a nemají
strach, zacházejí-li s neznámými vlastnostmi různých materiálů,
se statickými problémy, a nebojí se ani spontánně změnit účel.
Děti potřebují prostor, který mohou využívat, přeměňovat
a utvářet pomocí vlastních schopností a možností.
Improvizační talent a velká vynalézavost jim pomáhají hravě
a experimentálně vymýšlet pomocí neobvyklých metod nová obydlí.
Děti přitom postupují – přirozeně spíše nevědomky – veskrze jako
profesionální plánovači a obyvatelé.
c) Experimentální prožitek jako alternativa k nabídce
našeho mediálního světa
Architektura vyžaduje k prožívání a prociťování
experimentální fantazii, prostorovou představivost, logické myšlení
a pohyb v prostoru. Právě tyto schopnosti vlivem současné
mediální zahlcenosti strádají a nejsou rozvíjeny. Děti, které tráví
denně hodiny před televizní obrazovkou, na sociálních sítích
nebo u počítačových her, nemohou tento čas využít k pohybu,
k procvičování smyslů, ke zlepšování komunikace.
Zprostředkování architektury, tzn. experimentálního
zacházení s prostorem, by zde mohlo významně prospět a pozitivně
ovlivnit všechny ostatní oblasti vzdělání. Ověřuje nové schopnosti
1 Typologie dílen učení.
didaktický kabinet
připravené prostředí
(Maria Montessori)
místo učení
42
příjemný prostor
prostor jako třetí
vychovatel
(Loris Malaguzzi)
učící osoba
vymezená dráha
The Laboratory-Plan
(Helen Parkhurst)
(Loris Malaguzzi)
intenzivní rezervace
výklenky pro vedení hovorů
(Martin Wagenschein)
trvalá stavba
L´ Ecole Chantier
(Celestin Freinet)
skupina při učení
ERA21 #03 2013 Krajiny her
zóna zvědavosti
projektová metoda
(John Dewey)
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
43
2 Architects of Air: Luminárium MIRACOCO; foto: John Owens
3 Model města; foto: archiv autorky.
vidění, prožívání, myšlení, experimentování, stavění a hraní.
Přitom zapojuje všechny smysly. Podporuje fantazii, procvičuje
svobodné myšlení, trpělivost a schopnost změny myšlení při
objevení problému. Teprve komunikativní a sociální skupinová práce
umožňuje řešení větších úkolů, obzvlášť v souvislosti s plánováním
měst. Současně se může a má zapojit každý jednotlivec se svým
individuálním nadáním. Mohou být začleněny rukodělné a praktické
schopnosti a do veškeré činnosti může být zahrnut každodenní
svět dětí. Protože se architektura dotýká téměř všech oblastí
života, představuje aktivní zájem o architekturu rozšíření vzdělání,
které může ztělesňovat silný protipól k nabídce světa médií.
Architektura
Architektura7 je dnes komplexní disciplínou, jež
zahrnuje témata na poli plánování, technologie, konstrukce,
stavebního managementu, ekologie, ekonomie, rozvoje projektů,
politiky, sociologie, psychologie, umění a komunikace. Pojem
zprostředkování architektury vyjadřuje právě tuto komplexnost.
Obrázek 4 znázorňuje princip provázanosti architektury
a zprostředkování. Existuje téměř nekonečné množství kombinací
mezi levým sloupcem – tématy architektury – a pravým sloupcem –
metodami zprostředkování.
Místa, média a metody zprostředkování
Pedagogické metody zprostředkování8 se musejí na jedné
straně věnovat tématu, které má být zprostředkováno, na druhé
straně musejí mít na zřeteli příjemce, cílovou skupinu. Důležitým
faktorem je rovněž osobní historie pedagoga a zprostředkovatele.
a) Škola jako místo zprostředkování
Přirozeným místem zprostředkování je škola. Děti
a mládež zde tráví přes den nejvíce času. Projekty vztahující se
k architektuře je třeba zařadit podle platných výukových plánů
do určitého učebního předmětu (v Německu), nebo mohou být
nabídnuty v průběhu projektového týdne s přesahem do jiných
předmětů. Navíc je nezbytný učitel schopný architekturu obsáhle
zprostředkovat. Zde se nabízejí kombinace s externími odborníky,
kteří spolu s učitelem odborně doprovázejí výuku – takovéto
workshopy bohužel nejsou dosud běžné, závisejí na angažovanosti
ředitele školy, učitele, za určitých okolností rodičů (pokud
workshopy financuje školní sdružení) a samotných odborníků.
b) Mimoškolní místa výuky
Využívány jsou umělecké a hudební školy, muzea
a výstavní prostory, centra volného času, divadla pro děti a mládež.
Rozšíření estetického vzdělání o zprostředkování architektury je
v této souvislosti smysluplné, nezbytné a správně načasované.
c) Výuka přímo na místě – exkurze
Nejlepší je, když jsou prožitek a zkušenost prostoru přímé
a trojrozměrné. Exkurze je tedy bezpochyby dobrou metodou,
jak dětem a mladistvým přiblížit architekturu. Musejí však mít
souvislost s jejich potřebami a zohledňovat jejich schopnosti
koncentrace, trpělivost, potřeby hrát si apod. Vhodný je koktejl
informací a hravých, experimentálních doprovodných akcí, například
s hádankami a pracovními úlohami, které je třeba plnit na místě.
d) Výuka prostřednictvím elektronických médií
Na elektronická média platí kritika zmíněná výše. Televize
a internet nejen že negují nutné zaobírání se trojrozměrným
prostorem, ale dokonce je i znemožňují a vedou k omezení světa
44
ERA21 #03 2013 Krajiny her
Zprostředkování architektury
Přesnějším výrazem by bylo prostorové zprostředkování,
neboť se týká všech trojrozměrných tvůrčích věcí. Pro svou
obecnost by ale laikům mohlo být nesrozumitelné, proto se
užívá pochopitelnější pojem architektura.
prostor workshop
urbanismus akce
architektura kurz pedagogiky
design učební metody
bytová architektura dílna
filozofie knihy
teorie internetový projekt
psychologie umělecký projekt
materiál ministerstvo školství
konstruování výstava
politika další vzdělávání učitelů
ekologie experiment
umění stánek na veletrhu
technika exkurze
ekonomie prohlídka města
sociologie performance
vnímání seminář
tradice přednáška
4 Zprostředkování architektury jako metodologická síť.
smyslových prožitků. Proto je třeba klasifikovat všechny metody
pracující s elektronickými médii jako jednoznačně druhořadé.
e) Zprostředkování architektury při hře
Těch několik málo existujících her, které se zabývají
architekturou, se v podstatě vztahuje na izolované zprostředkování
konstruktivních, geometrických a historických aspektů stavění.9
Pokud přesto usilují o všeobecný požadavek kreativity a fantazie,
nedokážou ho v průběhu hry dosáhnout. Her, které by se
skutečně zabývaly základní podstatou prostoru, obzvlášť jeho
trojrozměrností a pohybem, se nám nedostává.10
f) Zprostředkování architektury v literatuře
Literatura pro děti a mládež by mohla znázorňovat
existující příklady prostoru, vnímání, architektury, urbanismu,
bytové architektury a designu velmi dobře. A to díky
respektovanému postavení, jehož v našem kulturním okruhu
dosáhla. Ilustrace v dětských knihách mohou být uměním a umění
lze svobodně interpretovat. Dětské knihy jsou obrazem společnosti.
Ukazují náš postoj vůči našim dětem, náš vliv na naše okolí. A jsou
dětem zprostředkovatelem.
Této šance se však využívá zřídkakdy a jen váhavě.
Všeobecně lze říci, že architektura, bytová architektura
a urbanismus nejsou v literatuře zprostředkovávány dostatečně
obsáhle a principiálně. Příliš často jsou středem zájmu izolované
aspekty historie stavebnictví, stavebních konstrukcí nebo proměny
měst, které jsou představeny bez zásadních souvislostí. Nejsou
vytvářena spojení s dalšími tematickými oblastmi. Moderní
architektura a urbanismus se v běžné dětské knížce neobjevují
vůbec, nebo v negativním kontextu.
g) Alternativní metody
Architektura je ze své podstaty všudypřítomná,
lze ji zažívat dennodenně. Nejlépe přímým kontaktem, skrze
komplexní trojrozměrné prožívání všemi smysly. Tím se liší
od mnoha jiných témat,11 která lze zprostředkovat i abstraktním,
teoretickým přiblížením bez místní a časové souvislosti. Klasická
zprostředkující média jako knihy, hry a filmy mají přirozené hranice.
Teprve když je obsah knihy naplněn životem, když hra povzbuzuje
k aktivnímu jednání a film vzbuzuje zvědavost a podněcuje
k samostudiu, dostávají se tato média do zajímavé oblasti
prostorové zkušenosti. Aby se tyto hranice rozšířily, je tedy třeba
vyvinout nové metody a média, které by měly:
› umožňovat otevřený a současně asistovaný přístup
k experimentálnímu zacházení s architekturou a vnímáním
prostoru;
› integrovat manuální schopnosti a přirozenou potřebu dětí stavět;
› podporovat u dětí fantazii a vynalézavost;
› podporovat pochopení věcí, které se skrývají za prožitelnou
architekturou, tzn. politické, společenské, sociologické,
hospodářské a tvůrčí souvislosti;
› tematizovat každodenní prostředí a navazovat na ně;
› zahrnovat aktuální dění;
› využívat různorodě zájmy a nadání dětí;
› vytvářet publikum a zdůrazňovat tak závaznost a význam
jednotlivých aktivit, tzn. narušovat izolaci uzavřených projektů;
› začlenit do dění rodiče a přátele a zvyšovat tak identifikaci.
Ze získaných poznatků a pozorování lze nyní odvodit
možné alternativní projekty a metody.
Workshop
Workshopy lze integrovat v rámci projektového týdne
do školního roku, ale velmi dobře také do činnosti v mimoškolních
institucích. V rámci workshopů mohou být použity různé
zprostředkovací metody, například exkurze, filmy, knihy atd., jež
jsou takřka nezávislé na věku dětí. Časový průběh a intenzitu práce
je však samozřejmě třeba upravit individuálně podle příslušné
věkové skupiny a podle vnějších okolností.
Architektura plus
Protože se architektura dotýká mnoha oblastí a není ji
možné zprostředkovat izolovaně, je vhodné propojovat ji s dalšími
obory, jako jsou biologie, matematika či fyzika, umění, sociologie
či etika. Příkladem architektury plus je architektonická bionika,
která zkoumá všechny biologické aspekty rostlinné a živočišné
říše, jež mohou inspirovat vývoj architektury, prostoru, konstrukce,
statiky, materiálů a stejně tak urbanistických, sociologických
a společenských souvislostí. Využívá přirozeného zájmu
dětí o rostliny, zvířata a jejich stavby a hledá jejich analogie
v architektuře. Rostliny a zvířata mohou pozorovat všechny
věkové skupiny, na školních i mimoškolních stanovištích, mnoha
individuálními způsoby. Biologie a architektura se nespojují jen
tematicky, ale i metodologicky, což umožňuje velmi proměnlivý
a nejednotvárný průběh.12
Děti dětem
Děti a mládež nejsou odkázány jen na dospělé jakožto
prostředníky, dokážou své médium, své metody a učební struktury
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
45
rozvíjet také samy – a dokonce ještě intenzivněji. Podporuje-li je při
organizaci a použití odborný doprovod, mohou vznikat různorodé
projekty typu dětí dětem, například Moje město (prohlídka města,
vytvoření jeho plánu, dětský zpravodaj) nebo Můj svět (model
dětského hřiště, stavební workshop 1 : 1).
Mobilní architektura
Jedním z charakteristických znaků architektury je její
zjevná nehybnost, proto je překvapivé, jestliže tuto vlastnost
obrátíme a zdůrazníme její opak. Mobilní architektura se týká
všech projektů, které šíří architekturu skrze mobilitu – například
Škola architektury a prostoru by byla obdobou hudební
školy, děti by se zabývaly tématy vztahujícími se k prostoru
a k architektuře. Její prostorový, materiální a časových
potenciál by umožnil hlubší poznání tématu.
prostřednictvím informačního vozidla nebo vozidla-dílny, které po
určitou dobu parkuje před školami či před mateřskými školami –
tak jako vozík zmrzlináře na pláži nebo dříve pojízdná knihovna
na venkově.
Škola architektury
Velmi intenzivní metodou – a vlastně opakem k mobilní
architektuře – by bylo vytvoření školy architektury a prostoru.
Byla by obdobou hudební školy, děti by ji navštěvovaly odpoledne
a zabývaly by se zde výhradně tématy vztahujícími se k prostoru
a k architektuře. Její výhoda by spočívala v dlouhodobých
prostorových, materiálních a časových potenciálech. Mohla by
pořádat kurzy, které na sebe kontinuálně navazují, a jít více do
hloubky. Její nevýhodou by bylo její ukotvení v jednom místě
a omezení spádové oblasti.13
Další vzdělávání
Pedagogové se často cítí tématem architektury
a urbanismu přetěžováni a mají obavu z nedostatečného vzdělání.
Ovšem právě oni jsou ve školách a mateřských školách rozvoji
dětí nejblíže a právě oni by měli být činiteli zprostředkování
architektury. Vychovatelé a vychovatelky a učitelé a učitelky by
tedy měli být vzděláni tak, aby sami dokázali připravit a uskutečnit
architektonické projekty. Toho lze dosáhnout s podporou
vhodné odborné literatury a doprovodných výukových materiálů
a prostřednictvím seminářů a workshopů.
Důsledky a hodnocení
Zprostředkování architektury je mnohem více než pouhé
předávání povědomí o architektuře. Člověk při něm zakouší nové
schopnosti vidění, prožívání, myšlení, tvorby a experimentování,
nasazuje všechny smysly. Zprostředkování podporuje nápadité
experimentování, abstraktní myšlení, trpělivost s problémy
a komunikaci ve skupině a do všech projektů lze zahrnout prostor
každodenního světa. Zprostředkování architektury tak může
společensky významně přispívat ke zlepšení našeho kulturního
a estetického prostředí.
Redakčně kráceno
Překlad z němčiny: Eva Císlerová
46
Poznámky
1 Neil Postman: Mizející dětství (The Disappearance of Childhood), 1982.
2 Především od uveřejnění první studie PISA, porovnávající vzdělávací systémy
(www.oecd.org/pisa).
3 Těchto šest konceptů (dle Hagstedta, Universität Kassel, 2006) jsou základem
odlišných typů tzv. dílen učení, což je nová pedagogická metoda, jejímž těžištěm
je projektové vyučování.
4 Marie Montessori.
5 Reggio Emilia.
6 Tato potřeba se vztahuje i na ostatní živé bytosti, na zvířata, a to i ta nejmenší.
Jedna pětiletá holčička postavila v zimě 2005/2006 byt pro červíka, když vzala
dva klacíky a posunula je do rohu, dovnitř dala sněhové hnízdečko a prohlásila:
„Tak, a máš to tu pěkně útulné.“
7 Pojem architektura je složeninou z řeckých slov αρχη [arché]
(= počátek, původ, základ) a τεχνη [techné] = umění, řemeslo.
8 Zprostředkování, mediace (lat. mediation) se obecně definuje jako „mimosoudní,
neveřejné a konstruktivní zpracování konfliktu, kde strany konfliktu
(například právního sporu) hledají za pomoci třetí osoby (mediátora) smírná
opatření, která vedou k uspokojení jejich zájmů a potřeb“ (Wikipedia.de, 18. 7.
2006). V našich souvislostech se nejedná o konflikt, ale o pedagogickou situaci,
situaci učení, kterou odborníci otevírají druhým.
9 Viz například Memory of Architecture, von elato Munich či Prestel
Architekturspiel. Berühmte Bauwerke von der Antike bis zur Gegenwart,
Prestel Verlag.
10 Autorka v rámci svého cyklu seminářů Zprostředkování architektury na vysoké
škole Hochschule Wismar otevřela v zimním semestru 2004/2005 seminář na téma
Architektura při hře. Společně se studenty oboru design/interiéry/komunikační
design vzniklo sedm her, které tuto mezeru vyplňují.
11 Například matematika, literatura či právo.
12 Například projekt Jak staví zvířata? Jak staví lidé? je založen na podobnosti
staveb zvířat a lidí. Některé druhy opic si denně stavějí nová hnízda z větví a listí –
nekonečnou rozmanitost jejich nových stavebních postupů přesto vždy určují
stále stejné faktory: ochrana před zloději potravy a konkurenty, ochrana před
povětrností, ochrana a výchova potomstva, potřeba uskladnění potravinových
zásob, obstarávání potravy, materiál, který je k dispozici, fyzické možnosti,
organizace denního režimu, zvláštní podmínky (námluvy, společenský život, zimní
spánek apod.). Viz Martina Nadansky: Wie bauen Tiere? Wie bauen Menschen.
Verlag an der Ruhr, 2007.
13 Taková škola (Arkki, www.arkki.nu) byla v roce 1994 založena v Helsinkách,
dnes má další dvě pobočky ve městech Espoo a Vantaa.
Literatura
Affolter, Félice: Wahrnehmung, Wirklichkeit und Sprache. Neckar-Verlag, Villingen,
Schwenningen, 1987.
Ariès, Philippe (1975): Geschichte der Kindheit. Carl Hanser Verlag, München, 1987.
Bachelard, Gaston: Poetik des Raumes. Fischer Taschenbuch Verlag, Frankfurt, 1987.
Coop Himmelblau: Die Faszination der Stadt. Verlag der Georg Büchner
Buchhandlung, Darmstadt, 1988.
Donaldson, Margaret: Wie Kinder denken. Ed. Von Horst Nickel, Verlag Hans Huber,
Bern, 1982.
Erikson, Erik H. (1987): Kinderspiel und politische Phantasie. Stufen in der
Ritualisierung der Realität. Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 1978.
Henecka, H. P.: Grundkurs Soziologie. Leske Verlag + Budrich GmbH, Opladen,
1985.
Krombholz, Heinz: Körperliche, sensorische und motorische Entwicklung im 1.
und 2. Lebensjahr. In: Deutscher Familienverband (Eds.): Handbuch Elternbildung.
Band 1: Wenn aus Partnern Eltern werden. Leske Verlag + Budrich GmbH, Opladen,
1999, s. 533–557.
Löw, Martina: Raumsoziologie. Suhrkamp Verlag, Frankfurt am Main, 2001.
Matthies, Klaus: Erkenntnis und Interessen der Kunstdidaktik. DuMont, Köln, 1972.
Mayrhofer, Hans – Zacharias, Wolfgang: Ästhetische Erziehung – Lernorte für
aktive Wahrnehmung und soziale Kreativität. vydavatel, Reinbek bei Hamburg,
1976.
Piaget, Jean – Inhelder, Bärbel, et al.: La représentation de l’espace chez l’enfant.
Presses Universitaires de France, Paris, 1975.
Piaget, Jean – Inhelder, Bärbel: La Psychologie de L’Enfant. Presses Universitaires
de France, Paris, 1966.
Piaget, Jean: Das Erwachen der Intelligenz beim Kinde. vydavatel, Stuttgart, 1969.
Pertler, Cordula a Reinhold: Wo Menschen zu Hause sind – Kinder erleben
Architektur. vydavatel, místo, 1999.
Postman, Neil: Das Verschwinden der Kindheit. S. Fischer Verlag GmbH,
Frankfurt am Main, 1983.
Rambow, Riklef: Experten- Laien- Kommunikation in der Architektur. Waxmann
Verlag GmbH, Münster, 2000.
Schikorsky, Isa: Kinder- und Jugendliteratur. DuMont Literatur und Kunst Verlag,
Köln, 2003.
Schaal, Hans-Dieter: Architektonische Situationen. Hans- Dieter Schaal,
Herausgeber: Deutsches Architekturmuseum im Auftrag der Stadt Frankfurt, 1980.
Städtisches Museum Leverkusen Schloß Morsbroich und Haus am Waldsee Berlin
(Eds.): Architektonische Spekulationen. Droste Verlag GmbH, Düsseldorf, 1970.
Straub, Jürgen – Kempf, Wilhelm – Werbik, Hans (Eds.): Psychologie- Eine
Einführung, Grundlagen, Methoden, Perspektiven. DTV, München, 1997.
Struck, Peter: Erziehung von gestern- Schüler von heute- Schule von morgen.
Carl Hanser Verlag, München, Wien, 1997.
ERA21 #03 2013 Krajiny her
zeď, značka, zmrzlina
Martina Nadansky
47
5, 6 Dětské hry se stále opakují; foto: Emil Gavlovský, 1978 (nahoře), Lukáš Gavlovský, 2012 (dole); www.gavlovsky.cz.