Zevní cizopasníci koní

Komentáře

Transkript

Zevní cizopasníci koní
Zevní cizopasníci koní
Jahn P., Koudela B.
Roztoči
Na kůži koní cizopasí několik druhů roztočů. S výjimkou demodikózy je intenzita napadení
těmito parazity nižší během letního období a kulminuje v zimě a brzy na jaře. Podílí se na tom
dlouhodobý pobyt ve stáji, těsný kontakt jednotlivých zvířat a horší výživa v zimních
měsících.
Mezi nejnápadnější klinické příznaky patří pruritus, jehož intenzita by měla korelovat
s intenzitou napadení. U koní, vykazujících velmi intenzivní pruritus, se předpokládá určitý
stupeň hypersenzitivity a někdy je obtížné u nich původce najít. Kromě zvířat s výraznými
klinickými příznaky se ve stáji obvykle vyskytují asymptomatičtí nosiči, kteří bývají
rezervoárem.
Chorioptes equi
Chorioptes equi je v našich podmínkách nejčastěji se vyskytující kožní roztoč koní. Dosahuje
velikosti 0,3 – 0,4 mm. Žije na povrchu kůže a živí se epidermálním detritem. Životní cyklus
trvá tři týdny. Dospělí jedinci jsou schopni přežít mimo hostitele až 70 dní v závislosti na
přítomnosti epidermálního detritu a podmínkách prostředí. Přenos na jiné koně se děje
přímým kontaktem nebo nepřímo. Roztoč primárně osidluje kůži distální části pánevních
končetin, ale může se šířit i na kůži hrudních končetin, slabin, břicha a axily. Mezi nejčastěji
postižená plemena patří koně s dlouhými rousy na končetinách (chladnokrevníci, fríský kůň).
Přenos na člověka nebyl popsán.
Podobně jako u většiny ostatních roztočů dosahuje i zde infestace největší intenzity v zimních
měsících. V létě se spontánně snižuje, takže u některých zvířat mohou klinické příznaky zcela
vymizet. V tomto období mohou být parazité nalézáni jen na korunce.
Klinické příznaky
Hlavním klinickým příznakem je pruritus lokalizovaný na distální části končetin, který se
manifestuje neklidem, škrábáním nebo okusováním postižené kůže a pokopáváním pánevními
končetinami. Příznaky bývají nejvýraznější v noci. Na kůži se vyvíjí erytém a okrsky alopecie
s ulámanou srstí, exsudací a tvorbou krust. U vnímavých zvířat se může vyvinout
lichenifikace kůže a sekundárně se rozvíjí bakteriální dermatitida.
35
Diagnóza
Roztoče lze většinou poměrně snadno identifikovat v materiálu, který získáme vyčesáním ze
srsti distálních částí končetin, zejména z ohbí spěnky. K průkazu stačí malé zvětšení
mikroskopu nebo lupa.
Terapie
Všechna zvířata, která jsou v kontaktu s klinicky postiženým koněm by měla být léčena
současně. Lze použít celkovou nebo lokální terapii. K celkové terapii se doporučuje
ivermektin podaný per os v dávce 300 µg/kg jednou týdně celkem ve čtyřech dávkách
(konvenční dávka 200 µg/kg opakovaná po dvou týdnech se neosvědčila).
Větší účinek má obvykle lokální terapie. Pro zajištění průniku antiparazitika na kůži je
vhodné před aplikací ostříhat koni rousy a odstranit krusty šamponem se selenem.
Z antiparazitárních přípravků se dříve používaly organofosfáty a chlorované uhlovodíky. Mají
dobrý efekt, ale dnes je jejich dostupnost omezená. Klinicky vyzkoušený účinek v našich
podmínkách mají pyrethroidy (permethrin, tetrametrin, deltametrin). Je popisován rovněž
dobrý efekt fipronilu v koncentraci 0,25 % v dávce 125 ml na každou končetinu jednorázově
(případně s opakováním za 3-4 týdny). Klasickým zevním antiparazitikem se stále dobrým
účinkem je polysulfid vápenatý v 2-5% roztocích. Amitraz je u koní kontraindikován pro svou
toxicitu !!
Psoroptes equi
Tento roztoč dosahuje velikosti 0,4 – 0,8 mm. Žije podobně jako Chorioptes na povrchu kůže
a živí se tkáňovou tekutinou. Životní cyklus na hostiteli je dokončen asi za 10 dní. Přežívání
mimo hostitele záleží na podmínkách vnějšího prostředí. Je prokázáno, že zde přežívá 14 – 18
dní, ale pravděpodobně může přežít i déle (za bezpečné období karantény se považuje 7 – 12
týdnů). Přenáší se přímým kontaktem i nepřímo. V našich podmínkách nebyl tento parazit u
koní zjištěn, vyskytuje se ale v jižní Evropě a import do ČR není vyloučen.
Klinické příznaky
Inkubační doba trvá od dvou do osmi týdnů. U koní, kteří byli dříve v kontaktu s tímto
parazitem, je inkubační doba kratší. Podobně jako u předchozího parazitárního druhu je
hlavním příznakem pruritus různé intenzity; infestace však může probíhat i asymptomaticky.
Kožní projevy jsou lokalizovány na hlavě v okolí ušních boltců, v hřívě a na kořeni ocasu.
Postižení kůže na ušních boltcích a v jejich okolí se může manifestovat házením hlavou. U
mírně vnímavých koní je hlavním příznakem seborrhoea.
36
Diagnóza
Diagnózu potvrdí mikroskopické vyšetření kožních seškrabů. U případů s infestací
lokalizovanou pouze na ušní boltce může být stanovení diagnózy obtížné. Cenná je otoskopie
s cíleným odběrem ušního mazu pro mikroskopické vyšetření. Ten může být lokalizován
hluboko v zevním zvukovodu, proto odběr vzorku většinou vyžaduje sedaci pacienta.
Terapie
Velice dobrý efekt bývá popisován při aplikaci ivermektinu v dávce 200 µg/kg, zopakované
za dva týdny. Alternativou je opakované lokální použití pyrethroidů do ušních boltců
v intervalu 7 – 14 dní po dobu 4 týdnů. Při použití lokálních antiparazitik se doporučuje
celotělová aplikace.
Sarcoptes equi
Infekce tímto parazitem je v současné době celosvětově málo rozšířená a v České republice se
nevyskytuje vůbec. Parazit dosahuje velikosti 0,25 – 0,60 mm. Vyskytuje se v epidermis koní
a živí se tkáňovým mokem a pravděpodobně také epidermálními buňkami. Životní cyklus trvá
2 – 3 týdny. Přenáší se přímým a nepřímým kontaktem. Protože je citlivý na sucho, přežívá
mimo hostitele jen několik dní.
Klinické příznaky
Sarkoptový svrab se považuje za velmi závažné onemocnění, jehož hlavním příznakem je
intenzivní a konstantní pruritus. Ten obvykle začíná na hlavě, uších a na krku a šíří se
kaudálně. Na postižené kůži se vyvíjejí papuly, krusty, exkoriace, alopecie a lichenifikace.
Masivní napadení může vést k závažnému narušení celkového stavu.
Diagnóza
Diagnóza je založena na zhodnocení anamnézy a klinických příznaků, mikroskopickém
vyšetření kožního seškrabu, případně bioptátu a posouzení odpovědi na terapii. Zákožky je
často obtížné nalézt v seškrabu, proto je diagnosticky cenná odpověď na terapii, zejména
ivermektinem.
Terapie
Léčena musí být všechna zvířata, která jsou v kontaktu s postiženým jedincem. Dříve se
k terapii používaly chlorované uhlovodíky nebo polysulfid vápenatý. Dnes se předpokládá
dobrá účinnost ivermektinu. Protože výskyt této parazitózy je vzácný, není s použitím tohoto
antiparazitika v této indikaci dostatek zkušeností.
37
Demodex equi, Demodex caballi (Trudník)
Demodikóza je onemocnění vyskytující se u koní velice vzácně. Klinické příznaky jsou
popisovány zejména u koní dlouhodobě léčených kortikosteroidy. Na koních parazitují dva
druhy z rodu Demodex: D. caballi (délka těla 264 – 453 µm, žije v chlupových folikulech
víček a pysků) a D. equi (179 – 236 µm, žije v chlupových folikulech na kůži celého těla).
Klinické příznaky
Klinickým příznakem je alopecie a zvýšená tvorba šupin, zejména na kůži hlavy, krku, ramen
a hrudních končetin.
Diagnóza
Diagnóza je založena na zhodnocení anamnézy a klinických příznaků a posouzení hlubokého
kožního seškrabu, případně biopsie.
Terapie
Infkce probíhá většinou symptomaticky a v některých případech spontánně odezní. Je popsán
pouze jeden klinický případ demodikózy u koně úspěšně léčené ivermektinem po dobu 15
dní.
Trombicula autumnalis (Sametka podzimní)
Trombikulóza se vyskytuje u koní zejména koncem léta a časně na podzim. Dospělci a nymfy
tohoto parazita žijí na rostlinách. Vajíčka kladou do půdy a asi po týdnu se z nich vyvíjejí
larvy, které napadají malé hlodavce a příležitostně také koně. Dosahují velikosti 0,2 – 0,4 mm
a mají červenou, červenooranžovou nebo žlutou barvu. Na hostiteli parazitují poměrně
krátkou dobu, což znesnadňuje diagnostiku této parazitózy.
Klinické příznaky
Postižena bývá především kůže na hlavě (nozdry, ušní boltce, krk) nebo na končetinách
v oblasti spěnek, kde se po napadení parazity vyvíjejí pupeny. Pruritus je variabilní,
předpokládá se, že se na něm u některých jedinců podílí hypersenzitivita na antigeny
obsažené ve slinách parazitů. Koně pasoucí se ve vysoké trávě mohou mít léze na spodině
břicha a hrudníku. Masivní napadení může být provázeno edematizací kůže, exsudací a
tvorbou krust.
Diagnóza
Diagnóza je snadná v případech, kdy jsou larvy ještě přichyceny ke kůži. Svědčí pro ni rovněž
sezónnost kožních projevů.
38
Terapie
Vzhledem ke krátkodobému průběhu dermatózy není terapie většinou nutná. V případech
masivního napadení se doporučuje lokální aplikace polysulfidu vápenatého nebo pyretroidů.
Opakované aplikace fipronilu zabraňují reinfestaci. Intenzivní pruritus lze zmírnit celkovým
podáním kortikosteroidů.
Dermanyssus gallinae (Čmelík kuří)
Tento zevní parazit může příležitostně napadnout i koně. Dospělci, kteří parazitují, dosahují
délky 0,6 – 1 mm. K infestaci obvykle dochází při přímém kontaktu koní s ptáky.
Klinické příznaky
Po napadení se vyvíjí často silně pruritické papuly. Napadení koně si intenzivně škrábou nebo
okusují postižené partie těla.
Diagnóza
Anamnestické údaje uvádějící kontakt s drůbeží nebo volně žijícími ptáky. Roztoči nebo
jejich vajíčka lze najít na podestýlce nebo ve štěrbinách ve stáji, případně v materiálu, který
byl vyčesán ze srsti. Paraziti obvykle nebývají přítomni ve velkých počtech a jejich průkaz
může být obtížný.
Terapie
Ošetření insekticidním přípravkem (pyretroidy) je obvykle dostatečné při jednorázovém
napadení. Aplikaci je vhodné zopakovat po 7 dnech v letním období a v zimě po 10 – 14
dnech.
Ixodes ricinus (Klíště obecné)
I. ricinus je typický trojhostitelský druh. Jeho larvy sají většinou na drobných obratlovcích
(např. myšovitých hlodavcích, ptácích), nymfy na větších savcích (veverkách, ježcích,
zajících). Dospělá klíšťata napadají většinou pouze velká zvířata. V našich podmínkách je
nejčastěji se vyskytujícím druhem klíšťat, široce rozšířeným v nížinách a vysočinách asi do
výšky 1 000 m n.m. Hlavním místem výskytu jsou vlhké listnaté a smíšené lesy. Velikost
samečků kolísá mezi 2,2–2,5 mm, samiček 3,5–4,5 mm (po nasátí až 1 cm i více), larvy měří
0,8 mm, nymfy kolem 1 mm. Samička klade asi 10–14 dnů po nasátí oplozená vajíčka v počtu
až několik tisíc kusů na povrch půdy na chráněných místech s vhodným mikroklimatem.
Larvy se z vajíček líhnou nejdříve za 6 týdnů, po 1 až 6 měsících se mění v nymfu. Proměna
nymfy v imago trvá 2 i více měsíců. Za zvláště příznivých podmínek může u I. ricinus
proběhnout vývoj od larvy do dospělosti od jara do podzimu, většinou se však protahuje na
39
delší dobu. Jednotlivá stádia mohou poměrně dlouho hladovět (až 1,5 roku). Všechna stádia
se musí nasát krve, aby se mohla uskutečnit jejich přeměna.
Klinické příznaky
V místě sání klíšťat se objevuje lokální zánětlivá kožní reakce provázená tvorbou pupenů.
Pruritus je variabilní.
Diagnóza
Na zvířatech hledáme klíšťata na predilekčních místech (nozdry, okolí ušních boltců, krk,
tváře, kořen ocasu, končetiny).
Terapie
Terapie při opakovaném a silném napadení spočívá v ošetření postřiky nebo koupelemi
prostředky na bázi syntetických pyrethroidů. Poměrně vysokou účinnost a délku ochrany
poskytuje fipronil. Celkové ošetření avermectiny má jen dočasný účinek.
Hmyz
Druhy hmyzu, které parazitují na koních se uplatňují jako obligátní nebo fakultativní paraziti.
Podobně jako u roztočů je nejnápadnějším klinickým projevem pruritus. Jeho intenzita u
některých zvířat nekoreluje se stupněm napadení. Hypersenzitivita na bodnutí hmyzem je u
některých zvířat dobře známa a zejména rody Simulium a Culicoides jsou původci kožního
onemocnění, které se označuje jako letní dermatitida.
Damalinia equi (Všenka koňská)
Damalinia equi je obligátní, vysoce hostitelsky specifický parazit koní, prodělávající celý
vývojový cyklus o délce 20 – 40 dní na hostiteli. Živí se epiteliemi a kožním detritem.
Dospělci, dosahující délky necelých dvou milimetrů, kladou asi 1 mm dlouhá vajíčka, která
adherují na chlupy. Mimo hostitele mohou přežít až sedm dní, za příhodných podmínek 2-3
týdny. Přenos se děje přímým a nepřímým kontaktem.
Klinické příznaky
Všenky napadají koně převážně na laterální straně krku a na hřbetě. Klinické příznaky
kulminují v zimním období a závisí na intenzitě infestace a pravděpodobně také na
vnímavosti jedince. Vedle koní s téměř asymptomatickým průběhem se můžeme setkat s
poměrně silným svěděním, které vede ke vzniku alopecií a zvýšené tvorbě šupin. U masivně
napadených zvířat je častým příznakem ztráta kondice.
Diagnóza
Diagnóza je založena na průkazu parazita nebo vajíček nalepených na chlupech. Jak dospělci,
tak vajíčka připomínají lupy a zejména v dlouhé zimní srsti nemusí být snadné je rozpoznat.
40
Dobrou pomůckou je průhledná lepicí páska, na niž se nalepí detritus ze srsti, který se
prohlédne pod mikroskopem.
Terapie
Terapie obvykle není obtížná a spočívá v aplikaci insekticidů ve formě celotělově
aplikovaných roztoků nebo spot-on přípravků. Osvědčily se pyretroidy a v poslední době je
popisován dobrý účinek fipronilu. Terapie se musí provést u všech zvířat a s ohledem na
vývojový cyklus parazita je vhodné ji zopakovat za 10 dní. Ivemketin podaný per os má
nestandardní účinek, jeho dobrý efekt je však popisován u zevní aplikace (pour on).
Haematopinus asini
Samička měří 3–4 mm, sameček 2–3 mm. Dospělci jsou tmavě zbarvení a živí se sáním krve.
Podobně jako u všenek, napadení tímto parazitem dosahuje největší intenzity v zimních
měsících.
Klinické příznaky
Hlavním klinickým příznakem je pruritus vedoucí ke vzniku alopecií. Paraziti se vyskytují
zejména v hřívě, na kořeni ocasu a v oblasti spěnky, zejména u chladnokrevných plemen.
Diagnóza
Haematopinus asini je větší než Damalinia equi a lze jej proto v srsti lépe rozeznat pouhým
okem.
Terapie
Terapie je stejná jako u předchozího druhu.
Hypoderma diana (Střeček srnčí)
Z podkožních střečků, kteří se vyskytují v Evropě, mohou koně podle literárních pramenů
napadat dva druhy – střeček hovězí (Hypoderma bovis) a střeček jižní (Hypoderma lineatum).
Početnost obou těchto druhů, dříve hojně parazitujících na skotu, se v průběhu šedesátých a
sedmdesátých let minulého století na území bývalé ČSSR významně snížila a v současné době
se v České republice nevyskytují. Po roce 2000 byl na území ČR opakovaně zaznamenán
výskyt střečka srnčího (Hypoderma diana). Dospělci se obvykle líhnou v první polovině
května. Žijí jen několik dní, přičemž nepřijímají potravu. Po spáření vyhledává samička
hostitele, na jehož srst naklade průměrně 450 vajíček, z nichž se přibližně za 3 – 4 dny líhnou
asi 1 mm dlouhé bílé larvy I. instaru, které se u kořene chlupů zavrtávají do kůže a vnikají do
těla hostitele. Během léta a podzimu aktivně putují v podkožním vazivu do hřbetní oblasti.
Zde se v prosinci a lednu svlékají do II. instaru, přičemž se kolem nich vytvářejí vazivové
noduly s otvorem k dýchání. V nich se vyvíjejí do března až dubna následujícího roku, kdy
41
dozrálé tmavé larvy III. instaru opouštějí otvorem v kůži hostitele, vypadávají na zem a mění
se v kukly. Po několika týdnech se z larev vylíhnou dospělí střečci. Protože larvy podkožních
střečků jelenovitých nepronikají do vnitřních orgánů hostitele jako podkožní střečci skotu, je
jejich patogenní působení v hostiteli zřejmě menší.
Klinické příznaky
Na hřbetě a na krku napadených koní vznikají typické noduly s dýchacím otvorem. Larvy
obvykle u koní dorůstají do poslední fáze II. instaru před svlékáním do III. instaru a následně
v nodulech uhynou.
Terapie
Ve většině případů lze uhynulé larvy z nodulů mechanicky vytlačit, některé se pravděpodobně
resorbují. Jen v ojedinělých případech se může v místě nodulu vytvořit absces.
Protože samičky střečků kladou vajíčka během teplých dnů v první polovině května, lze
v lokalitách s výskytem střečka srnčího snížit pravděpodobnost napadání koní omezením
jejich pastvy v tomto období, zejména přes poledne. V chovech s častějším výskytem
podkožních střečků u koní lze omezit počet migrujících larev I. instaru aplikací preparátů s
obsahem makrocyklických laktonů (ivermektin, moxidektin) v dávkách doporučených
výrobcem. Má-li toto ošetření postihnout larvy I. instaru, musí být přípravek aplikován ve
stádiu migrace larev, tj. od počátku července do konce listopadu.
Hippobosca equina (Kloš koňský)
Robustní, asi 8–9 mm velká moucha hnědočervené barvy se žlutým žíháním. Na hostiteli
zůstávají dlouhodobě, nálezy jsou nejčastější v průběhu léta. V době, kdy je larva v děloze
úplně vyvinuta, opouští samice hostitele a klade larvu do hnoje nebo vlhké půdy. Tam se larva
brzy kuklí. Délka dalšího vývoje je závislá na teplotě a trvá zpravidla 4–6 týdnů. Každá
samice vyprodukuje za svůj život jen 5–6 larev.
Klinické příznaky
Bodnutí způsobuje mechanické poškození kůže. Kloši mohou být vektory některých krevních
parazitů. Postižená zvířata se po určité době mohou stát rezistentní vůči bodnutí klošů, nejsou
jimi rušena a tak na nich nalézáme velké množství těchto parazitů. Nejčastější lokalizace je v
perianální krajině a mezinoží, ale můžeme je nalézt na jakékoliv části těla zvířete.
Diagnóza
Nález dospělých jedinců na povrchu těla zvířat.
Terapie
Používají se běžné insekticidní prostředky.
42
Tabanus spp. (Ovád)
Imaga ovádů dosahují velikosti 6–27 mm, mají lysé nebo krátce ochlupené tělo. Často jsou
nápadné pestře zbarveným tělem. Samice jsou vždy větší než samci. Vajíčka kladena do
vlhkého prostředí, na vlhkou půdu a listový nebo stéblový podklad a jejich vývoj trvá podle
podmínek prostředí 1–3 týdny. Vylíhlé larvy se aktivně pohybují a pro jejich vývoj je
nezbytné vlhké nebo vodní prostředí. Třetí larvální stadium začíná přijímat potravu, ve vodě
pluje ke dnu, na zemi vniká do nižších vrstev pod mechy nebo drny. Celý vývoj ovádovitých
probíhá v našich podmínkách výlučně s jednou generací v roce. Dospělci se líhnou vždy v
ranních hodinách a již asi po 3 hodinách jsou schopni letu a páření. Doba jejich výskytu se
pohybuje od poloviny dubna do začátku října s vrcholem v červnu a červenci. Denní aktivita
je od východu do západu slunce s maximem v poledních hodinách. Délka života imag se
odhaduje na 2–3 týdny. Ovádi nikdy nezalétají za zvířaty do stájí.
Klinické příznaky
Význam ovádů je značný především u pastevně chovaných koní. Za příhodných klimatických
podmínek jsou zvířata neustále napadána až stovkami jedinců během krátké doby. Bodáním
zvířata ruší v pastvě i odpočinku a způsobují i značný úbytek krve. Jedna samička velkých
druhů z rodu Tabanus vysaje při nepřerušeném sání až 0,2 ml krve, sání periodicky opakují
každé asi 3–4 dny. Samička při sání vstřikuje do rány antikoagulační a proteolytické enzymy,
na které hypersenzitivní jedinci mohou reagovat rozvojem svědivé dermatitidy. Ovádi se
uplatňují také jako vektoři infekcí.
Terapie
Ochrana pasoucích se zvířat proti náletům je velmi obtížná a závisí pouze na použití účinných
repelentních látek. Z nich se podle našich zkušeností nejlépe osvědčily pyrethroidy. U
hypersenzitivních zvířat je nutno tlumit alergický zánět kůže celkovou aplikací
kortikosteroidů. V místech hojného výskytu a v době hlavních náletů (v poledních hodinách)
je lépe zavírat zvířata do stáje.
Stomoxys calcitrans (Bodalka stájová)
S. calcitrans je kosmopolitně rozšířený druh, který je vázán na prostředí stájí a bezprostřední
okolí zvířat a také lidská obydlí. Velmi se podobá barvou i velikostí mouše domácí, imaga
měří 6–9 mm. Mají však delší úzký sosák, upravený k bodání a sání krve. Od mouchy domácí
se dobře pozná podle toho, že sosák v klidu směřuje přímo dopředu a na svislé podložce sedá
hlavou nahoru, kdežto moucha domácí obyčejně hlavou dolů. Samičky S. calcitrans kladou
celkem asi 500 vajíček, většinou do hnoje. Larvy se líhnou podle teploty za 1–4 dny. Celý
43
vývoj je ukončen nejdříve asi za 12 dnů, může se však prodloužit až na 60 dnů. Za příznivých
podmínek se uskutečňuje řada generací za rok. Dospělci žijí asi 1 měsíc, přezimovat mohou
všechna stadia. Maximum výskytu S. calcitrans v našich podmínkách je v letním období
(především srpen a září), aktivní jsou především za dne.
Klinické příznaky
Bodalky napadají všechna domácí zvířata i člověka. V místech bodnutí se vytvářejí poměrně
velké papuly. Bodalky se podílejí se na přenosu některých infekcí včetně dermatofytózy.
Diagnóza
Charakteristické soliterní pupeny jsou často uspořádány ve trojicích nebo čtveřicích jako
řetízek.
Terapie
Preventivně se používají repelentní přípravky. Osvědčily se zejména pyrethroidy. Při
masivním napadení a celkové reakci kortikosteroidy.
Culicoides spp. (Tiplík)
Jedná se o velmi drobný dvoukřídlý hmyz o velikosti 1–3 mm (ojediněle i více) s širokými,
v klidu složenými křídly a středně dlouhými tykadly (obvykle 15 článků). Pro vývoj vajíček
samičky vyžadují nasátí krve. Vajíčka jsou kladena ve skupinách nebo jednotlivě, v závislosti
na druhu na vodní hladinu nebo do vlhké půdy. Larvy jsou beznohé a živí se rostlinnou a
živočišnou potravou a organickými zbytky. Larvální vývoj závisí na teplotě a trvá okolo 2
měsíců. Zimu přetrvávají tiplíci ve stádiu larvy či vajíčka. Aktivita dospělců závisí na teplotě,
intenzitě světla a pohybu vzduchu (výrazně se snižuje při rychlosti větru vyšší než 6-7 km/h).
Podobně jako muchničky mají tiplíci ranní a večerní období maximální aktivity, které se u
jednotlivých druhů poněkud liší.
Klinické příznaky:
Jednotlivé druhy napadají různé krajiny těla, některé druhy tedy parazitují převážně na
ventrální straně těla, jiné na prsou nebo na hlavě. Tiplíci jsou schopni kalamitního výskytu,
kdy masově napadají hostitele. Po sání dochází k lokální reakci, která u hypersenzitivních
zvířat může být provázena intenzivním pruritem. U hypersenzitivních zvířat se vyvíjí
enormně pruritické sezónní onemocnění zvané letní dermatitida. Ta postihuje koně ve věku od
4-5 let, s rostoucím věkem se klinické příznaky zhoršují. Pruritus vede k rozvoji exkoriací
s tvorbou krust a alopecií. Krevsající druhy tiplíků jsou významnými vektory řady infekčních
onemocnění
44
Diagnóza
Nález typických kožní eflorescencí na hlavě, krku, kohoutku, kořeni ocasu a spodině břicha.
Při masivním napadení se tyto kožní změny zjišťují u více jedinců ve stádě. Výskyt kožních
eflorescencí u jednotlivých zvířat svědčí o hypersenzitivitě a rozvoji letní dermatitidy. Nutná
je diferenciální diagnostika od muchniček.
Terapie a prevence
K individuální ochraně zvířat lze použít repelenty (např. na bazi N, N-diethyl-toluamidu nebo
pyrethroidů). Terapie a prevence rozvoje letní dermatitidy je komplexní a zahrnuje úpravu
pastevního režimu, aplikaci repelentů a tlumení zánětu kůže a kortikosteroidy.
Simuliidae (Muchničkovití)
Simuliidae jsou početnou skupinou dvoukřídlého hmyzu čítající okolo 1500 druhů. Jsou to
drobné mušky o velikosti 3–4 mm, typické relativně krátkými tykadly a výrazně vyklenutou
hrudí. Hlava je relativně drobná, s krátkými tykadly. Nápadné dorzální vyklenutí středohrudi
samiček dodává muchničkám „hrbatého“ vzhledu. Blanitá křídla jsou relativně krátká a
široká. Bodavé ústní ústrojí je tvořeno krátkým sosákem. Kuželovitý krátký zadeček těsně
přiléhá k hrudi. Červovité larvy jsou 5–7 mm dlouhé. U většiny druhů jsou náročné na obsah
kyslíku ve vodě a mohou se tak vyvíjet pouze v tekoucích, relativně čistých vodách.
Krevsající samičky napadají obratlovce, zejména teplokrevné. Samečci se, podobně jako
samečci komárů, živí šťávami z květů. Vajíčka jsou kladena na vodní hladinu nebo na
předměty v bezprostředním okolí vody. Larvy se líhnou obvykle během několika dnů. Vajíčka
poslední generace v roce se líhnou až na jaře roku následujícího, přezimovat může i kukla.
Dospělec se líhne obvykle za 5–10 dnů. Délka vývoje závisí na druhu a teplotě, v našich
podmínkách má většina druhů zřejmě 1–4 generace do roka. Již brzy po vylíhnutí samice
muchniček houfně napadají hostitele. Muchničky mají vrchol aktivity v časných ranních a
pozdních odpoledních hodinách.
Klinické příznaky
Masivní napadení muchničkami je často doprovázeno výraznými klinickými příznaky. Často
atakovanými místy jsou ušní boltce, oční víčka, slabiny. U hypersenzitivních jedinců se vyvíjí
pruritická dermatitida. Při kombinaci hypersenzitivní reakce, ztráty krve, vdechování
muchniček a edému plic může dojít u masivně napadených zvířat k úhynu. Muchničky jsou
významnými vektory řady infekčních onemocnění
Diagnóza
Na základě typických kožní eflorescencí a identifikace muchniček jak parazitujícího hmyzu.
45
Terapie a prevence
K individuální ochraně zvířat lze použít repelenty (např. na bazi N, N-diethyl-toluamidu nebo
pyrethroidů). Terapie a prevence rozvoje letní dermatitidy je komplexní a zahrnuje úpravu
pastevního režimu, aplikaci repelentů a tlumení zánětu kůže (kortikosteroidy).
46

Podobné dokumenty

Vybrané ekonomicky významné parazitózy v

Vybrané ekonomicky významné parazitózy v doslova „vrtají“ chodbičky a kladou zde vajíčka. Nápadný je u zvířat neklid, vyhledávání míst, kde si ulevují škrábáním a otíráním se o různé předměty, čímž dochází k následné traumatizaci kůže a k...

Více

Information Times #17 - Subspace Star Trek fanklub

Information Times #17 - Subspace Star Trek fanklub na které budeme rádi vzpomínat. Letošní „FFko“ navíc ovlivnilo život dvou z nás víc, než je obvyklé - v průběhu festivalu proběhla u nás vůbec první sci-fi svatba, při které si své ano řekli Hanka ...

Více

Laboratorní diagnostika neuroborreliózy Mgr.Hana Bílková Fránková

Laboratorní diagnostika neuroborreliózy Mgr.Hana Bílková Fránková Nyní se však vyskytují běžně i výše, nejvyšší výskyt byl v ČR zjištěn ve výšce 1460 m v Jeseníkách. Klíšťata dnes žijí na rozlehlejším území než dříve.

Více

Punto BV. CEA PUNTE DEL PERDÓN

Punto BV. CEA PUNTE DEL PERDÓN Diprion pini (Linnaeus, 1758) Drasteria cailino (Lefèbvre, 1827) Enoplops scapha Episyrphus balteatus (De Geer, 1776) Erebia meolans Erebia triaria Eresus cf. Kollari Eristalis arbustorum (Linnaeus...

Více

9 - jégéčko - Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova

9 - jégéčko - Gymnázium a SOŠPg Jeronýmova připomínají i stálé expozice či zachovalé cely (a to nemluvím o nechvalně známém bloku 11, ze kterého se jen málokdo dostal živý). Asi nejhorší na celé prohlídce jsou místnosti, kde je vystaveno té...

Více

Diana Kobzanová Diana Kobzanová

Diana Kobzanová Diana Kobzanová vektorem viru katarální horečky ovcí je teplomilný druh tiplíka Culicoides imicola. Úlohu vektora však mohou v Evropě zastat tiplíci, jimž teploty pod 10° Celsia nevadí, jako je C. obsoletus, C. pu...

Více

Sborník seminárních materiálů II

Sborník seminárních materiálů II 3,5 mm jack konektorem. Princip optické brány je pak zřejmý: přerušením laserového paprsku dojde ke změně napětí na fotodiodě a na výstupu je pulz, jehož průběh odpovídá průběhu přechodného děje (o...

Více