listy z aura - Aura-Pont

LISTY
Z AURA – PONTU
1/2012
1
Obsah:
V áž e n í p řát el é..................................................................................................................…..3
Ko n t ak t y.........................................................................................................................…......4
Če s ká a slo v en sk á d r am at i k a. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. .. . ... .. .. .. .. .. . 5
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za rok 2011
Jan Kratochvíl
Iva Procházková
Nenad Djapić
A další...
Karel Steigerwald
Barbora Voráčová
Jakub Kolár
Marie Ospalíková
No v é p ře kl ad y…………..........................................................................................................8
Anglicky psaná dramatika
Prebble(ová) – Tošovský
Crimp - Novák
Hodge - Josková
Chapman/Lloyd – Fahrner
Ludwig - Fisher
Stoppard – Š. Dominik
Stephens – Kubák/Nováková
Barrie – Gerboc/Pešak
Německy psaná dramatika
Salzmann(ová) - Krausová
Schimmelpfennig - Kotrouš
Bärfuss - Štulcová
Lausund(ová) - Krausová
Linder - Kotrouš
A další...
Sikorska-Miszczuk - Vondráček
Rokgre – Zahirović/Novotný
Stanescu – Fiedlerová
Słobodzianek - Vondráček
Hotakainen/Leppäkoski – Piskoř
Woudstra - Hulová
Hr y, kt e r é j e p o d o h o d ě mo ž n o z ís k at je n z a t an t ié m y.......................................18
Nep ř el o ž e n é t e xt y...............................................................................................…...…......18
Anglicky psaná dramatika
Olivier 2012: Bean,
Linehan, De Angelis
Skinner(ová)
Santeiro
Payne
Craig
Německy psaná dramatika
Mayenburg
Gedeon/Abrahamsson
Löhle
Hodge,
Baker(ová)
Hayes
Eldrigde
Edmundson(ová)
Woodcock(ová)
Melski
Bärfuss
Kannstein
2
Váže ní a milí přátel é,
Připravili jsme pro Vás jarní čtení v podobě dalších Listů z Aura-Pontu s nabídkou aktuálních
textů za poslední období.
Kromě vítězných textů radokovské soutěže a dalších mnoha nových překladů naleznete
v nabídce i zatím nepřeložené novinky anglosaské a německojazyčné oblasti.
Připomínáme, že aktuální číslo Listů z Aura-Pontu je vždy k nahlédnutí na našich webových
stránkách (www.aura-pont.cz), včetně aktuálních Novinek z Aura-Pontu, kde se dozvíte o
dalším dění v naší agentuře. Máte-li zájem o starší čísla Listů, napište nám a my Vám je
zašleme elektronicky či poštou. Jejich obsah průběžně ukládáme do naší internetové Rukověti
dramaturga, kde je k dispozici úplný přehled nabízených textů. Nyní v ní naleznete informace o
více než 4000 textech původních českých a slovenských her, překladů i textů
zahraničních autorů v originále, aktualizace databáze probíhá průběžně.
Připomínáme, že Vašim zájmům vycházíme vstříc dalšími službami:
na požádání Vám zašleme text námi zastoupených autorů a překladatelů,
rozhodnete-li se některý z nich inscenovat, získáme pro Vás souhlas autora,
vystavíme provozovací smlouvu.
Rovněž Vám texty zahraničních autorů (nabízené i Vámi vyžádané):
obstaráme,
v případě Vašeho zájmu doporučíme překladatele, dojednáme smlouvu se zahraniční
agenturou,
dojde-li k provozování, je naší odměnou provize z autorských honorářů,
nedojde-li k provozování, vyúčtujeme Vám předem dohodnuté vynaložené náklady.
Díky našim bohatým zkušenostem a kontaktům v zahraničí Vám můžeme nabídnout vyřízení
práv k provozování děl autorů z mnoha zemí celého světa:
vlámské části Belgie,
Bulharska,
Holandska,
Chorvatska,
Maďarska,
Německa,
Polska,
Rakouska,
Rumunska,
Ruska,
Skandinávie a Pobaltí
Slovinska,
Srbska,
Švýcarska,
USA,
Velká Británie a Irska
a mnoha dalších (kromě Francie, Itálie a Španělska, kde jsou v současné době tamní
monopolní agentury vázány exkluzivními smlouvami).
Můžete nás však kontaktovat i v případě, kdy si nejste jisti, kam se obrátit.
Vždy Vám alespoň poradíme.
Rádi Vám taktéž pomůžeme při výběru titulu, vhodného právě pro Vás. Vaše případné
jednodušší dotazy zodpovíme telefonicky, složitější pak písemně.
Naše produkční oddělení Vám v případě potřeby pomůže při výběru interpretů. Dále Vám
můžeme doporučit například režiséra, choreografa, případně výtvarníka nebo autora hudby.
Těšíme se na Vaše reakce.
Jitka Sloupová, Michal Kotrouš
3
Kontakty
VEDENÍ AGENTURY:
Petra Marková, výkonná ředitelka – tel.: 251 554 938, [email protected]
DIVADELNÍ ODDĚLENÍ:
Petra Marková, vedoucí – tel.: 251 553 994, [email protected]
Texty a agentáž
Jitka Sloupová – tel.: 737 606 139, [email protected]
Michal Kotrouš – tel.: 603 265 067, [email protected]
Zahraniční práva
Anna Pýchová – tel.: 251 553 994, [email protected]
FINANČNÍ ODDĚLENÍ:
Martin Chramosil – tel.: 251 554 084, [email protected]
Markéta Kotrbová – tel.: 251 554 084, [email protected]
Jana Šimková – tel.: 251 554 084, [email protected]
PRODUKČNÍ ODDĚLENÍ:
Jiří Havel – tel.: 251 550 179, [email protected]
Markéta Mayerová – tel.: 251 553 993, [email protected]
SEKRETARIÁT:
Lucie Štěpánová – tel.: 251 554 938, 251 553 992, [email protected]
Najdete nás na adrese:
Veslařský ostrov 62
147 00 Praha 4 - Podolí
tel. ústředna: 251 554 938
fax: 251 550 207
e-mail: [email protected]
www.aura-pont.cz
4
Česká a slovenská dramatika
Radokovské ozvěny – české texty oceněné v soutěži o Cenu Alfréda Radoka za
rok 2011
Jan Kratochvíl
VLADIMIROVA DĚVKA
7 m, 3 ž
Hra pozoruhodně vystavěná na půdorysu absurdního dramatu. Opakující se motivy a situace
(Hostinský obsluhující kdesi v zapadlé skandinávské (?) vesnici hosta Olafa, láhve alkoholu,
zbytečné zabití kobyly atd.), retrospektivy do minulosti, kdy se v rámci Olafova opakujícího se
vyprávění vynořují další postavy vesničanů a vzniká tak drsný příběh – kdysi přivandrovala do
vesnice děvka s parchantem, byla přijata do jednoho (Vladimirova) domu, zakrátko zemřela.
Parchant (postupně zjistíme, že jde o Olafa, hlavního rekonstruktéra děje) zřejmě spal
s Vladimirovou manželkou, za což ho Vladimir zabije. Na konci je naznačeno, že Olaf zastřelí i
hostinského. Ostatní postavy se stávají duchy z minulosti, přicházejí do hospody jakožto hosté a
zase mizejí, aby nechaly opět samotného Olafa s Hostinským.
Neustálé zpochybňování děje („lidé to tak povídají“) znejišťují i Olafa, jenž chce příběh znovu
sestavit (je už zřejmě po smrti), ale hostinský pouze dělá svoji práci hostinského a nikterak
Olafovi s příběhem nepomáhá, naopak, nechává Olafa vyvolávat postavy (z minulosti) a tvořit
tak nejistý příběh, který může být jen jednou z možných interpretací toho, co se opravdu stalo...
Vítězný text dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka za rok 2011.
Nenad Djapić
VÍDEŇSKÝ HŘÍCH
2 m, 1 ž
Jak uvádí autor v podtitulu hry, odehrávající se ve Vídni v policejní kartotéce, jde o „scénický
historicko - kriminologický až hudebně-vědný dobový obrázek z roku 1801. Ve skutečnosti se
jedná o postpseudobarokní, až postpseudoneobarokní dialogový propletenec s nejistým
koncem, protože se v něm pojednává i téma věštby z kávového lógru (z jemně umleté kávy) a
vařené kozí hlavy, ale i fenomén českých příjmení v telefonním seznamu města Vídně“. Hlavní
dvojici postav, českou služebnou Růženu Čížkovou a mladého policejního inspektora
Hautschrubbera, doplňuje němá role policejního zřízence, jenž je občas pro něco inspektorem
poslán.
Základní dějová linka, totiž výslech Růženy kvůli smrti jejího manžela (vypil opilý louh sám, nebo
v tom mám prsty ona?) a kvůli její ilegální praxi porodní báby v mnoha ohledech připomene
cimrmanovské dialogy, je jen jakousi kostrou, na níž jsou nalepené černohumorné, švejkovskohrabalovské, místy až surreálné promluvy Růženy, prošpikované dialektem, náboženskými
pověrami a příběhy z lidu o nucených potratech českých služebných ve Vídni poté, co si „pan
domácí splet její kamrlík s hajzlem“, o místní galerce či absurdní náhledy do budoucna věštěním
z kávového lógru a vařené kozí hlavy. Inspektor se chce mermomocí z věštění Růženy
dozvědět, zda bude v budoucnu slavný kvůli vyšetření vraždy Mozarta – zabil ho Salieri, či ne?
Vykutálená Růžena však vidí naoko v budoucnu vše možné (např. Oskara pro Formanova
Amadea či stejnojmennou divadelní hru P. Shaffera), aby hra dosáhla otevřeného konce a
inspektor, stejně jako na jejím začátku, spustí dálkovým ovladačem dva flašinety, jež hrají
Mozartovu a Salieriho hudbu.
Hra získala 2. místo v dramatické soutěži o Ceny Alfréda Radoka za rok 2011.
5
Iva Procházková
BRUTTO
9 m, 6 ž
dramatická koláž
Slovy autorky jde o „dramatickou koláž s pevnou osou příběhu a mozaikovou strukturou
vyprávění, inscenace počítá s rozčleněním scény na paralelní ,ostrůvky´ života, které se
opakovaně dostávají z periferie pozornosti do centra, všechno je latentně přítomno, kdykoli
může dojít k aktivaci, ale zároveň se kterýkoli ostrůvek může náhle a nečekaně potopit a zmizet
z našeho výseku vnímání.“ Jde o tragikomický, ale i úsměvný příběh o xenofobii, hledání sebe
sama, střetu dvou různých světů.
Sledujeme vzájemně a postupně propojené osudy různých postav, zejména homosexuála
Patrika, který přijel z moravského maloměsta do Prahy za prací. Zde je konfrontován nejenom
z firemní kulturou realitky, ale i s předsudky vůči své orientaci, aby se posléze ukázalo, že i jeho
šéf Arnošt, odkázaný na invalidní vozík, je podobného ražení - paralelně sledujeme i příběh
Arnošta a jeho partnerky Livie. Osudy obou mužů, kteří si k sobě složitě budují vztah (Patrik
přiveze Arnošta představit svým rodičům), spojuje také poněkud bláznivá teta Arnošta, bývalá
fotografka. Při nehodě Arnošt tragicky zahyne - starší Patrik, v budoucnosti, také na vozíčku,
vypráví minulost Amálce...
V dojemně úsměvném textu je dán velký prostor obrazové i zvukové složce (doprovodné
obrazy, projekce, zvuky), retrospektivním střihům i náhledům do budoucnosti postav.
Hra získala 3. místo v dramatické soutěži o Ceny Alfréda Radoka za rok 2011.
A další...
Karel Steigerwald
MÁ VZDÁLENÁ VLAST
6 m, 5 ž
Dagmar Šimková strávila v komunistickém kriminále patnáct let. Své zážitky popsala velmi
pravdivě, sugestivně a s nečekanou literární krásou v knížce Byly jsme tam také. Její
mimořádně silný popis toho nejodpornějšího, čeho byl komunismus schopen, byl inspirací pro
divadelní hru ze současnosti Má vzdálená vlast. Námětem hry není tehdejší krutost režimu,
nýbrž dnešní neschopnost se k této minulosti nějak zachovat. Neschopnost vidět minulost
otevřeně, mít nějaký názor, produkuje jediné – minulost skrývat a zamlčovat. Hlavní postava
neúspěšně usiluje o rehabilitaci, vidí marnost a komičnost svého nynějšího úsilí. Patnáct let v
koncentráku přežila v zápase s jasným nepřítelem. Dnešní nepřítel je rozpitý, neohraničený a
nejasný.
Cílem dnešní společnosti je vytvořit si minulost, s níž lze dnes dobře a bez problémů žít. Hra
toto vše reflektuje tragikomicky, s ironií se dívá na marnost českých snah o vyrovnání s
minulostí, na marnost a nemožnost tlusté čáry za ní, na ubohost české podoby rozloučení s
komunismem.
Premiéra – ND Praha (Nová scéna) v únoru 2012 v režii I. Rajmonta.
Jakub Kolár
JEN PRO ZVANÉ
2 m, 5 ž
komedie
Výborná komediální příležitost pro tři (starší) herečky. Manželský pár Harry a Henrietta se
maličko nepohodne a manžel jako pomstu vymyslí, že do domu pozve všechny tři matky své
6
ženy, jedna je vlastní, dvě nevlastní – otec Henrietty byl třikrát ženatý. Protože tchyně se
nesnášejí a zároveň „bojují“ o svou dceru, je o zábavu v domě postaráno. Ač je Harrymu a
Henriettě k ruce jejich sluha Wellmin, nad situací brzy ztratí kontrolu. Dočkáme se hádek,
výslechu, obrovské sledovací akce, oslavy aristokratické snídaně, programového omdlévání
atd. atd. Nakonec to ale všechno dobře dopadne...
Barbora Voráčová
VENDO
8 m, 4 ž
rozhlasová hra
Hra Vendo je rozhlasovou koláží, která vychází ze života a díla prozaika, básníka, fotografa a
výtvarníka Václava Ryčla (1966 – 1994). Ryčl byl pozoruhodnou a všestranně nadanou
osobností a trpěl vážnou duševní chorobou, se kterou se potýkal většinu svého života. Text také
zpracovává vzpomínky a postřehy terapeutů a přátel Václava Ryčla, i jeho maminky, se kterou
měl velmi úzký vztah. Vendo vysedává v kuřárně psychiatrické léčebny nebo se prochází po
kachličkách v koupelně matčina bytu a snaží se žít sám se sebou.
Marie Ospalíková
ZVÍŘECÍ POHÁDKY
7 - 11 dětí
4 pohádky pro děti
Hry jsou určeny pro herce na 1. stupni ZŠ a diváky z MŠ a 1. stupně ZŠ. Pojednávají o běžných
zvířecích obyvatelích českého lesa, jejich životě a pohádkových příhodách, které by se jim
mohly přihodit. Vesměs souvisí s jejich normálním životem. Snahou je přivést děti touto formou
k pozitivnímu vztahu ke zvířatům, přiblížit jim jejich život, jejich chování v přirozeném prostředí.
Hry jsou obohaceny zvuky lesa a lesních tvorů za účelem rozšíření obzoru sluchových vjemů.
7
Nové překlady
Anglicky psaná dramatika
Lucy Prebble(ová) (Velká Británie)
ENRON
z angličtiny přeložil Jan Tošovský
11 m, 5 ž
Další z her nominovaných na Olivierovu cenu za rok 2009 za drama (a pocházející z
dramaturgické dílny Royal Court Theatre) je výsostně divadelním, ba teatrálním dokumentem o
snad největším krachu historie světového finančnictví, který se stal předznamenáním současné
světové finanční krize. Hra zachycuje způsob, jakým se texaský energetický gigant, společnost
Enron, stal namísto modelovým podnikem budoucnosti padlým obrem, který po sobě zanechal
miliardové dluhy. Hybatelem této transformace je Jeffrey Skilling, prezident společnosti, později
odsouzený na čtyřiadvacet let do vězení. Tato marlowovská postava nabubřelého ctižádostivce
vyhlašuje na počátku svého působení program přeměny společnosti, která „není jen
energetickým podnikem, ale elektrárnou myšlenek“, a která se vrhá do podnikání v
nejrůznějších oborech od videa a internetu až po počasí. Propast mezi tržními očekáváními a
skutečností se stále více rozevírá. Předpokládané zisky se nerealizují, a tak se Skilling se svým
pomocníkem Andy Fastowem uchýlí k masivnímu podvodu, když vzrůstající dluhy převedou na
nově vytvořené krycí společnosti. Jakmile trh ztratí důvěru, Skillingovy vzdušné zámky se
zhroutí.
Prebblové finančníci jsou dobře napsané postavy – autorka na jejich osudech zkoumá původ
jejich nebezpečného bláznovství, aniž by zcela zavrhovala faustovskou touhu po vědění a moci,
která pohání i dnešní svět.
Česká premiéra proběhla v únoru 2012 v pražském Národním divadle.
Martin Crimp (Velká Británie)
MISANTROP (MISANTHROPE)
z angličtiny přeložil Lukáš Novák
5 m, 3 ž
Adaptace Molierovy klasicistní satirické komedie je postmoderní verzí své předlohy. Odehrává
se na konci 20. století, ve světě zrelativizovaných společenských a morálních hodnot,
nahlížených z různých úhlů pohledu. V takovém světě zůstává Alcestovo hledání pravdy pouze
komické - misantrop je u Crimpa spisovatelem - frustrovaným intelektuálem. Stejně jako jeho
klasicistní předchůdce řeší otázku, zda existuje opravdová láska. Jeho Filoménou je americká
celebrita Jennifer (tu ztvárnilo mnoho slavných hereček jako Nicol Kidman, Uma Thurman nebo
Keira Knightley), místem děje její hotelová ložnice. Žárlivec a společenský kritik milenku kritizuje
slovy: „Nejenže nesnáším celebrity, co musí být pořád vidět, nesnáším ale i ty, co je
vyhledávají... " Herečka Jennifer flirtuje se všemi, novináři, umělci, agenty a nakonec i s kritikem
Covingtonem. Vedle intelektuálních diskusí o podstatě kritiky se kompromisu schopný
Covington pouští s radikálním Alcestem do sporu o podstatě umělecké tvorby. Alcestovi tak
zbývá učitelka herectví Marcia, snažící se z Alcesta udělat atraktivnějšího milence: cituje při tom
Moliérův originál. Vedle toho se ve hře objevují fragmenty z děl Derridy, Barthese a jiných
postmoderních myslitelů.
Crimp svou komedií, která byla poprvé uvedena v Londýně v roce 1996, poukazuje na
aktuálnost 300 let starého textu, původně o povrchnosti šlechticů - ty nyní nahradili lidé ze
šoubyznysu. Crimp nezůstal svému předchůdci nic dlužen, hra je psána s vtipem a ve verších.
Česká premiéra proběhla v březnu 2012 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
8
John Chapman, Jeremy Lloyd (Velká Británie)
(NE)PRODEJNÉ MANŽELKY (BUSINESS AFFAIRS)
z angličtiny přeložil Martin Fahrner
4 m, 4 ž
komedie
Dvojice provinčních obchodníků, Norman a Stanley, se chystá prodat svoji autodopravu
švédským zájemcům, kteří si pro oživení obchodního jednání přejí dvě dívky z eskort servisu. A
tak se i stane.
Nečekaně se ale v apartmá objeví manželky obchodníků Hilda a Rose, úzkoprsé dámičky
z maloměsta, které jsou zvyklé snadno utrácet za drahou konfekci z těžce vydělaných peněz
svých manželů. Než manželky stačí odejít, dorazí i švédští obchodníci Kurt a Sven a spořádané
dámy považují za luxusní prostitutky. Manželky se ujmou nových rolí (přece nebudeme utrácet
za eskort!), což se ukáže být velmi prospěšné, protože zjistí, že Švédové chtějí své kolegy opít
a před podpisem smlouvy získat podstatnou úlevu na ceně.
Než ale dojde k vlastnímu podpisu, objeví se i dvojice skutečných prostitutek, Sabrina a Valerie.
Řádící Švédové zprvu dávají přednost kultivovaným Angličankám a ty v rámci boje za šťastnou
budoucnost skončí v ložnicích hostů. Mezitím se manželové dostanou do péče placených
krasavic a jejich důvěra v manželskou věrnost začíná blednout.
Nakonec alkoholem a sexem zmožení Švédové svolí k prodeji za plnou cenu.
Autoři nikoho nešetří, z jedné i z druhé strany pohlavkuje ušlápnuté anglické obchodníky i jejich
povýšené manželky, které mluví „tou správnou BBC angličtinou“, a zkušeně si nechávají prostor
pro závěrečnou ironickou tečku.
Vkusná a zároveň velmi vtipná komedie, která se odehrává v luxusním pokoji Grand Hotelu
v Londýně.
John Hodge (Velká Británie)
SPOLUPRACOVNÍCI (COLLABORATORS)
z angličtiny přeložila Zuzana Josková
9 m, 5 ž
V hlavní roli Stalin a Michail Bulgakov. Jak by to vypadalo, kdyby spolupracovali? A co kdyby si
vyměnili místa? Bulgakova černá můra dostává obrysy. Z kredence se vynořuje Stalin a hrozí,
že ho přetáhne přes hlavu psacím strojem. Kabaretní výstupy, taneční hudba a maskované
postavy potulující se po jevišti.
Píše se rok 1938 a uznávaný ruský dramatik Michail Bulgakov byl právě informován, že jeho
poslední hra byla zakázána. Poděšeně se ptá tajné policie, jestli mají ponětí o tom, co to pro něj
znamená. „Ano,“ odpovídá policista suše, „Znamená to, že se uvolnilo místo ve vašem časovém
rozvrhu.“ A to místo mu s radostí vyplní požadavkem samotného Stalina. Michail Bulgakov je
tak postaven před úkol, který mu vůbec není po chuti: má napsat divadelní hru k oslavě 60.
narozenin Stalina.
Jenomže mu to nějak nejde. A proto se doslova upíše ďáblovi. Tak vznikne fantaskní a morbidní
spolupráce Stalina a Bulgakova. Jenomže čím víc Stalin „vypomáhá“ a ťuká do psacího stroje,
tím víc se Bulgakov zamotává do své nově nabyté vůdčí pozice v Sovětském svazu. Podepisuje
rozsudky smrti, odepisuje na dopisy a pomalu ale jistě se propadá do své nejhorší noční můry.
Původní hra Johna Hodge se opírá o fakta, z pravdivých událostí však plynule přechází k
absurditě a snovým představám. Realitu mění ve fantaskno, čímž umožňuje alespoň částečně
překlenout krutosti a teror Stalinova režimu. John Hodge je dvorní scénárista režiséra Dannyho
Boyla. Po scénářích k filmům Trainspotting, Mělký hrob či Pláž tak pod taktovkou Nicholase
Hytnera, uměleckého šéfa Národního divadla v Londýně, přináší surrealistickou, chytlavou a
znepokojující černou komedii. V roli Stalina se představil Simon Russell Beale, jeden z
nejtalentovanějších a nejuznávanějších britských divadelních herců, v roli Bulgakova se objevil
Alex Jennings.
Inscenace Nicholase Hytnera na scéně divadla Cottesloe byla zařazena do cyklu přenosů NT
9
Live. Byla nominována na Olivierovy ceny za rok 2011. U nás byla 1.12. 2011 prezentována
v pražském kině Oko.
Ken Ludwig (USA)
LIŠKA MEZI JAMKAMI (FOX ON THE FAIRWAY)
z angličtiny přeložil Jiří Fisher
3 m, 3 ž
komedie - fraška
Zkušený americký autor zasadil děj své hry do „věhlasného“ country golfového klubu a vzal si
opět na mušku lidské slabosti a neduhy, které skýtají množství komických situací. Jeho fraška je
poklonou tradičním anglickým fraškám z let třicátých a čtyřicátých, pracuje se záměnou osob,
rychle se zavírajícími dveřmi, romantickou zápletkou a svižným dějem v duchu grotesek bratří
Marxových.
Jednou z linií děje je, jak jinak, „love story“ mladíka Justina, kterému byla svěřena funkce
asistenta klubu Quail Valley a jeho milované dívky Louise, která tam pracuje jako servírka. Oba
milenci mají v úmyslu v brzké době uzavřít sňatek a založit rodinu. Do cesty se jim však
připletou nečekané problémy a obtíže.
Druhou linií je nesmiřitelná rivalita dvou šéfů významných golfových klubů - předsedou Quail
Valley klubu Mr. Binghamem a jeho sokem, předsedou klubu Crouching Squirrel, arogantním
Mr. Dickiem. Oba se snaží získat na svou stranu pro nadcházející turnaj skvělého golfistu neboť
v sázce je příliš mnoho peněz a osobní reputace.
S Crouching Squirrel klubem již jeden skvělý hráč smlouvu podepsal a Mr. Bingham usilovně
hledá hráče, který by zajistil vítězství v turnaji jemu. Štěstí mu přinese nečeká zpráva, že jeho
nový asistent Justin je nesmírně talentovaný hráč golfu, a na místě s ním tedy podepíše
smlouvu. Justin ho nezklame a hned v úvodu turnaje se vyšvihne na první místo. Jeho hráčský
um a suverenitu však podkopou pochybnosti o tom, zda se jeho sňatek s milovanou Louisou
uskuteční. Justin totiž zjistí, že Louisa nedopatřením spláchla na toaletě zásnubní prsten, který ji
koupil a daroval.
Ve snaze vrátit Justina do pohody a tím mu pomoci znovunabýt hráčskou suverenitu uspořádají
Mr. Bingham a jeho bývalá manželka Pamela večírek s několika lahvemi šampaňského. Milenci
se však na mejdan nedostaví, za to oba bývalí manželé to rozjedou ve velkém a po mnoha
skleničkách perlivého vína jim dělá potíže udržet se na nohou. A náhle zjišťují, že stará láska
skutečně nerezaví.
Je zde ovšem ještě jedna ženská postava, a to současná manželka Mr. Binghama Muriel,
kterou on z celého srdce nenávidí a nikterak se tím na veřejnosti netají.
Její rozkazovačná a nesnesitelná povaha je přímo zosobněním lidské zloby a hněvu.
Ludwigova fraška si nedělá problémy s útokem na tradiční instituce a symboly, jakými jsou
například manželství, peníze či společenský status, což mu skýtá možnost rozehrát na jevišti
nepřeberné množství komických situací.
Tom Stoppard (Velká Británie)
BOUŘLIVÁ PLAVBA (ROUGH CROSSING)
z angličtiny přeložil Šimon Dominik
5 m, 1 ž
Nataša: Mrzí mě, pokud se ti zdá, že nejsem dost dobrá pro tu tvou hříčku, která po někom, kdo
pokračuje v tradici shakespearovského divadla, skutečně vyžaduje značnou změnu přístupu.
Turai: Pokud narážíš na svou Julii, tak se zrovna tak můžeš označit za pokračovatelku tradice
Orient Expresu, i když jsi vlakem zatím jela akorát z Budy do Pešti.
Originální adaptace hry Ference Molnára Hra na zámku. Na zaoceánský parník Italský zámek
nastupují úspěšní autoři operet Turai a Gal spolu se svým novým skladatelem Adamem
Adamem, který trpí záhadnou řečovou poruchou – má potíže začít větu, a tak promlouvá vždy o
10
repliku zpožděně. Trojice se chystá překvapit své hlavní herce, divu Natašu Navrátilovou, kterou
Adam miluje, a pelichajícího donchuána Reného Sledě, kteří se nalodili už dřív – a pochopitelně
je nachytají v situaci, kdy René vyznává Nataše lásku. Plány na novou premiéru se jeví být
v troskách.
Aby zachránil situaci, vymyslí Turai ďábelský plán, pokusit se přesvědčit Adama, že to, co
slyšel, byl ve skutečnosti Reného trapný pokus o divadelní hru. Znamená to přepsat Reného
neohrabaná vyznání do dialogů, ty zapasovat do rozezkoušeného kusu a vyvolat v Adamovi
dojem, že celá tato konstrukce je ta nejpřirozenější věc na světě. Plán mnohokrát málem
zkrachuje, ale když už se zdá, že je vše ztraceno, Turai nakonec uspěje. Nataša se smíří
s Adamem, René Sleď přestane obtěžovat okolí svou nepříliš vyvinutou inteligencí a oba
komediografové najdou jak inspiraci pro novu hru v textu, který jim ke čtení vnutí kapitán lodi,
tak nádavkem nového spolupracovníka – stevarda Dvorníčka, muže mnohých talentů,
pohybujícího se na křehké hranici mezi genialitou a šílenstvím.
Lehce naivistický příběh klasického střihu vyšperkoval Stoppard množstvím situačního a
především slovního humoru. Jeho typické gejzíry ironických bonmotů a paradoxů navíc doplňuje
pozoruhodná metatextová motivická linka, v níž se jemně ironizuje způsob, jímž je hra napsána,
i samotné psaní divadelních textů vůbec.
Hra poskytuje velké a vděčné komediální příležitosti všem zúčastněným hercům, na jejichž věk
neklade specifické nároky – povaha textu nabízí celkem široké rozpětí možného věkového
složení ansámblu. Součástí hry jsou i tři písně, které naznačují možnost výraznějšího, revuálněsborového rozehrání po vzoru pokleslého hudebního divadla, jímž se živí Gal s Turaiem.
Česká premiéra proběhne v libereckém DFXŠ v červnu 2012.
Simon Stephens (Velká Británie)
PUNK ROCK
z angličtiny přeložili Ivo Kristián Kubák a Marie Nováková
5 m, 3 ž
Drama ze školního prostředí. Hra pojmenovaná podle hudebního stylu (jenž také určuje
autorem předepsanou hudbu) se zabývá složitým okamžikem mezi dětstvím a dospělostí.
Skupinka sedmi sedmnáctiletých spolužáků se setkává ve staré školní knihovně. Z obyčejné
skupinky teenagerů, z nichž každý má své charakteristické pubertální trápení, vyčnívá
mimořádně inteligentní William, ten má ovšem evidentní problémy se sociální komunikací.
Zamiluje se do nově příchozí spolužačky Lilly a její odmítnutí těžce nese. Vztahy mezi
spolužáky, v nichž nechybí šikana, kulminují v okamžiku, kdy si William přinese do školy zbraň a
téměř celou skupinku postřílí. V posledním obrazu Williama vidíme v nemocnici – jeho poslední
slova problematizují jednoznačné pojetí oběti a vraha.
Hra má výrazný sociálně kritický apel: je neidealizující hned od začátku. Williamovo extrémní
gesto je sice inspirováno skutečnými případy školních násilníků, autor se však mnohem spíš
snaží položit otázku, co vede k odcizení a izolaci mladé generace. Vzhledem k tomu, že Británie
má velkou tradici školních divadel, hra má i explicitní pedagogické zaměření. Existuje celá
webová stránka http://www.punkrocked.co.uk/index.php, která vybízí studenty i pedagogy
interaktivní formou k diskusi nad hrou a tématy, která otevírá.
Hra byla poprvé uvedena v září 2009 v divadle Lyric Hammersmith v Londýně v režii Sarah
Frankcomové. Simon Stephens (1971) je stále populárnější britský dramatik. Ve svých textech
se zabývá převážně rodinnými vztahy. Jeho texty jsou sice drsné, nikdy jim ale nechybí
optimismus a také autenticita. Stephens působil jako dramaturg Royal Court Theatre v Londýně,
kde vedl program pro mladé dramatiky. Za hru Pornography obdržel v roce 2008 cenu na
festivalu v Edinburghu. Celkem napsal třináct her, jeho prvotina Bluebird (Salašník) je z roku
1998. Hru Punk Rock u nás poprvé uvedla scéna DAMU Disk v dubnu 2012.
11
J. M. Barrie (Velká Británie)
PETR PAN aneb O CHLAPCI, KTERÝ NECHTĚL NIKDY VYRŮST (PETER PAN or THE BOY
WHO WOULD NOT GROW UP)
z angličtiny přeložily Monika Gerboc a Lena Pešák
15 m, 5 ž
Jen málokdo ví, že příběh zbožňovaného Petra Pana se začal psát právě na divadelních
prknech - premiéra divadelní hry J. M. Barrieho Peter Pan, or The Boy Who Wouldn't Grow Up
okouzlila Londýn 27. prosince 1904. Knižní podobu, kterou známe dnes, dostal Petr Pan až
mnohem později, v roce 1911.
Ponořte se do čtení originálu, nechte se unášet Barrieho režijními poznámkami a způsobem
jeho myšlení. A samozřejmě osudy malého divokého chlapce, který nechtěl dospět a zažíval
různá fantastická dobrodružství v magické fiktivní Zemi Nezemi. Možná přijdete na to, že příběh
létajícího chlapce není potřeba nanovo dramatizovat, že ho stačí jen nově objevit a vrátit do
světla reflektorů v jeho neupravené podobě.
Máme k dispozici také překlad do slovenštiny a divadelní adaptaci pro 5 herců (Peter Pan a
Wendy).
Německy psaná dramatika
Marianna Salzmann(ová) (Německo)
MATEŘSKÝ ZNAMÍNKO OKNO NAMODRO (MUTTERMALE FENSTER BLAU)
z němčiny přeložila Anita Krausová
3 m, 1 ž
Postaršího muže navštíví chlapec, jenž tvrdí, že je jeho vnukem. Muž se z této situace snaží
vykroutit, nicméně jeho špatné svědomí a zvědavost zapříčiní, že se postupně s chlapcem
dozvídáme mužův životní příběh. Chlapec jej navštívil, protože ve skutečnosti hledá svého otce,
na nějž si nevzpomíná a který před časem opustil rodinu. Mladík žije u nemocné matky, která je
nucena živit se prostitucí.
Paralelní příběh šikovně provázaný s příběhem prvním ukazuje mladou ženu (chlapcovu
matku), jež má milence - malíře. Oba si vysnili nemožný milostný vztah a oddávají se stranou od
lidí nevázanému, neobvyklému sexu. Malířův odpor k vnějšímu světu je příčinou toho, že žena
zamalovává okna společného bytu namodro. Postupně roste podezření, že se zde jedná o
incest mezi dcerou a otcem. Domnělý dědeček chlapce tedy zřejmě není jeho dědečkem, nýbrž
otcem.
Teprve když se oba příběhy propojí, začne divák tušit, o co ve skutečnosti jde – a jaké ošklivé
tajemství postavy spojuje. Matka se vydá hledat svého syna a najde ho s dědečkem/otcem
nahého pod jednou dekou. Vlastní osud, vlastní minulost, jež vedla ke složitému vztahu
k mužům a k její destrukci, ženu opět dohnal. Text je však rafinovaně dvojznačný a divák netuší,
zda se tato scéna děje v přítomnosti, anebo v minulosti, kdy žena přistihla svého otce nahého
s tehdy malým synem. Konec tak zůstává otevřený – divák si musí domyslet puzzle příběhu a
sám posoudit, o jaký vztah se mezi mladou ženou a jejím milencem - malířem vlastně jedná.
Autorce se povedlo jednak nabourat tabu, jež kolem incestu panuje a nastolit otázky po etice
lásky, jednak tento citlivý příběh vypráví až něžným a poetickým jazykem, s citem pro atmosféru
děje a kontrasty (např. „dědeček“ žije v domě na konci civilizace, milenecký pár v „pekle“
dekadentního města).
Rafinovaně vystavěný, mnohovrstevnatý a znepokojující text přinesl mladé autorce (nar. 1985 v
ruském Volgogradu) prestižní ocenění pro nastupující dramatiky Kleist-Förderpreis za rok
2012 spojenou s podporou 7500 eur. Hra bude uvedena v Karslruhe v Baadisches
Staatstheater v květnu 2012.
12
Roland Schimmelpfennig (Německo)
NÁVŠTĚVA U OTCE. SCÉNY A SKICI (BESUCH BEI DEM VATER. SZENEN UND SKIZZEN)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
2 m, 6 ž
Není náhoda, že scény a skici ve hře Rolanda Schimmelpfenniga, které se odehrávají v
prostředí rodiny německé střední třídy, připomínají Čechovovy hry: stárnoucí překladatel
Miltonova Ztraceného ráje Heinrich vlastní ve svém domě knihovnu ruských autorů (Gorkij,
Turgeněv, Puškin, Tolstoj, Čechov), která v průběhu děje sehrává symbolickou roli. Dispozice
děje a postav připomíná vzdáleně prostředí Čechovovy ruské provincie, avšak uprostřed dnešní
doby. Postavy několika generací trpí frustrací a nedostatkem životní náplně. Název hry
poukazuje zároveň na její obsah: jednoho zasněženého zimního dne se ve venkovské usedlosti
objeví mladý muž Petr, který přijel z Ameriky na návštěvu za svým otcem Heinrichem.
V průběhu děje, který se odehraje v pěti aktech, se vyjasní, že syn a otec o sobě nevěděli. Petr
se od své matky dozvěděl pouze, že jeho otec zemřel ještě před jeho narozením. Petr během
jednoho dne a jedné noci naruší na povrchu intaktní rodinný život a přinese mnoho
překvapivého i bolestného: Heinrichova žena Edith se s Petrem vyspí, stejně jako jeho neteř
Soňa, a také Marietta, Edithina dcera z prvního manželství, podlehne svůdnosti ješitného
mladého muže. Subtilní rodinné drama, které se odehrává bez velkého děje, někdy nenápadně
pomalu a někdy nečekaně vehementně, končí útěkem Petra z domu, poté co se otec marně
pokusil ho zastřelit.
Premiéra proběhla v dubnu 2007 v Schauspielhaus Bochum. Jde o první část autorovy volné
Trilogie zvířat (spolu s hrami Říše zvířat a Konec a začátek /Ende und Anfang/).
Lukas Bärfuss (Švýcarsko)
TEST (SPRÁVNÝ CHLAP) (DIE PROBE – DER BRAVE SIMON KORACH)
z němčiny přeložila Magdalena Štulcová
3 m, 2 ž
Lukas Bärfuss, původně knihkupec, na sebe upozornil několika nekonvenčními hrami
(přeloženy Sexuální neurózy našich rodičů, Autobus, Ropa), jimiž si získal pověst “specialisty na
nezodpověditelné otázky současnosti". Tato charakteristika se dá nepochybně vztáhnout také
na jeho hru Test. Ta je takovými otázkami přímo přeplněná. Do popředí se derou otázky
spojené se sociálním a biologickým otcovstvím.
Ve hře zazní replika: "V případě nevěry zůstává biologické otcovství neurčitelné." Dokonce když
ani nevěrná manželka nedokáže s naprostou jistotou říct, kdo byl otcem jejích dětí, a pro nevěru
neexistoval žádný přímý svědek, stačí, aby žena jenom mlčela a dokázala tak vytvořit pro
zúčastněné, a především pro dítě, nejpříznivější prostředí. Konstrukt západní rodiny funguje,
jelikož sociální otcovství matka určila. Ve spleti nejednoduchých problémů se uplatňují i otázky
politické, ale postavy Bärfussovy hry nejsou pouhými nositeli tezí. Bärfuss spíše dává život
svému diskursu a zaplétá diváka (a sám sebe) do složité komplexnosti konfliktů.
Hra měla premiéru 2. února 2007 v mnichovské Kammerspiele v režii Lars-Ole Walburga.
Ingrid Lausund(ová) (Německo)
JSEM MIMO (BIN NEBENAN)
z němčiny přeložila Anita Krausová
1 m (1 ž)
12 tragikomických monologů
Monology vyprávějí o bizardních, osamělých a nejistých lidech dnešní doby, kteří ve svých
malých paralelních vesmírech bojují o přežití sami se sebou a nepřímo i se svým okolím.
Monology o “bezdomovectví" v moderní době, které shromáždila v tomto díle, můžeme číst jako
krátké příběhy, z nichž je ale zároveň patrná usilovná potřeba jeviště.
13
Společným jmenovatelem všech textů je byt, který znamená útočiště před okolním světem.
Autorka staví proti sobě světlé barvy uvnitř bytu vs. nebezpečný svět vně bytu, rituály pohodlí
proti útokům paniky okolního světa. Celkově jde o bystře ubíhající text o vratkých principech žití
a potřebě vyčistit svůj vnitřní svět.
Od roku 2009 autorka projela se scénickým čtením těchto monologů s úspěchem mnohá
divadla.
Lukas Linder (Německo)
SMUTNÝ OSUD KARLA HROUDY (DAS TRAURIGE SCHICKSAL DES KARL KLOTZ)
z němčiny přeložil Michal Kotrouš
4 m, 5 ž
absurdně černá lovestory
Život se s otylým Karlem Hroudou nemazlí. Je tlustý outsider, platonicky zamilovaný do
provazochodkyně Sandry, učitelka ho ponižuje, matka tyranizuje i za pomoci zvrhlého
psychopatického psychiatra (který spí jak s ní, tak později se Sandrou). Fyzickou i psychickou
terapií mu má být vzpírání svazků pornočasopisů, které u něj matka objevila.
Karel se ale nevzdává a při životě ho drží dvě věci – množství jídla a láska k Sandře. Tu
ponižuje její principál (stejně jako smutného klauna) a když jí nakonec podvádí (s Karlovou
matkou) i psycholog, naváží spolu Karel a Sandra v opilosti bližší přátelský kontakt. Karel se
chce opilý předvést a chce přejít jako po laně prádelní šňůru...
To, co se na něj za jeho zády potají chystalo, propukne naplno po této nehodě. Matka souhlasí
s psychiatrovým návrhem na Karlovu léčbu pomocí elektrošoků a všechny postavy se opět
setkají v sanatoriu pro duševně choré – Sandra a klaun zde skončili po výpovědi principálem.
Karel podstupuje elektrošoky, hubne a projde duševní očistou – má vyčištěnou hlavu a vymytý
mozek a on, šťastný, se jenom bezelstně usmívá... Tragikomický konec tragikomické postavy.
Autor pracuje novátorsky s jazykem a s drsným jízlivým, ale i místy poetickým humorem
nechává vystávat otázky po lidské necitelnosti, ale také po čiré lásce, která nemůže být v
důsledku jiná než nenaplněná.
Premiéra proběhla v Staatstheater v Darmstadtu v září 2010.
A ještě další...
Małgorzata Sikorska-Miszczuk (Polsko)
STAROSTA (BURMISTRZ)
z polštiny přeložil Jiří Vondráček
4 m, 2 ž (chór 12 m a 12 ž)
Jedna z nejnadanějších polských dramatiček hru napsala na objednávku Teatru Na Woli.
Nastiňuje obtížné téma vyrovnávání se s minulostí z hlediska kolektivní paměti - problém
odpovědnosti za vraždu v Jedwabnem. Inspirací k napsání hry byla reportáž Anny Bikont
Zoufalé hledání kladů uveřejněná v Gazetě Wyborczej. Představovala osobnost Krzysztofa
Godlewského, tehdejšího starostu Jedwabneho, kterého po oficiálních oslavách výročí vraždy
občané zbavili úřadu a byl i s rodinou ostrakizován. Vystěhoval se do USA.
Starostu v dramatu Sikorské-Miszczuk osud zavedl do situace usmiřování národů. Byl na tuto
roli připraven? Občané města, v němž se odehrává děj dramatu, vedou klidný a spokojený život
pod vedením Starosty, který se těší výborné pověsti. Symbolem nezměnitelného pořádku, jaký
ve městě vládne, je Pomník vytvořený z nejvzácnějších kamenů. Představuje ušlechtilého
hrdinu, s nímž se ztotožnují všichni občané.
Jednoho dne však dojde k události, kterou už dávno osud uchystal: Starostovi vypadávají z ruky
noviny, v nichž se píše, že „Pravda obletí celý svět a pronikne všude, kam je třeba”. Starostovi
14
se ve snu zjeví Panna Maria, která oznámí, že z jejich města je slyšet strašlivý křik, proto musí
město zničit. Na Starostovu přímluvu souhlasí, že od svého záměru ustoupí, najde-li se ve
městě mezi hříšníky alespoň padesát spravedlivých. Město však obývají lidé, kteří nejsou
ochotni zabývat se válečnou minulostí, uznat zločiny předků a snaží se zabránit, aby bolestná
pravda vyšla najevo.
Text hry je velice hudební, má specifický rytmus, forma připomíná indiánskou legendu,
pohanský rituál, místy antické drama v tom, jak odhaluje tragiku osudů obětí i vrahů.
Hra Starosta se v roce 2010 dostala do finále dramatické soutěže v Gdyni a rovněž do finále
mezinárodní soutěže Stückemarkt 2011, která je součástí Berliner Festspiele 2011. V Polsku
text vyšel rovněž v „Notatniku Teatralnym” (2009, nr 56/57).
rokgre (aka Rok Vilčnik) (Slovinsko)
SMETÍ NA LUNĚ (SMETI NA LUNI)
ze slovinštiny přeložili Hasan Zahirović a Vojtěch Novotný
3 m, 2 ž
Hlavními postavami hry oceněné slovinskou národní Grumovou cenou za nejlepší hru roku
2008 jsou dítě a snílek – tedy svého druhu také věčné dítě.
Děvčátko Vasilka a astronom Lawrence se od prvního setkání musí vyrovnávat s
nejednoznačností lidských vztahů: gesto důvěry už není interpretováno jako nevinné nebo
počestné, ale vzbuzuje podezření ze zneužívání. A tak se mezi podezíraným pedofilem a
zvědavou dívenkou zrodí přátelství: on se snaží odpovědět na její dětské otázky a ona dělá
společnost jeho osamělému sledování Měsíce a opakovaným měřením jeho pomalého
vzdalování se od naší planety. Život se ale mění rychleji a lidský příběh ovlivňují i jiné Měsíce, ty
jež patří do Vasilčina každodenního života a jež zásadně určí osud postav.
Smetí na Měsíci je i psychologické drama v realistické tradici, v němž se konflikt odehrává mezi
protagonisty a v jejich nitru. Přístup k tématu pedofilie je v něm originální, a to jak skrze postavu
matky předpokládané oběti, v hrách na toto téma často frekventované, tak v postavě možného
pachatele. Pedofil, tato aktuální alegorie zla, musí nejprve dostat tvář, abychom se s ním mohli
vyrovnat. Ale tak jako ne každý ne-pedofil je ochráncem dětí, tak také ne každý pedofil je
zneužívá. Každý člověk se může v určité situaci stát “obchodníkem z dětmi”, i ten, kdo se je
snaží chránit nejvíc. Zlo se maskuje zdáním dobroty a není vždy lehké rozeznat, zda se člověk
zachoval dobře či špatně, zda zlo pochází od jiných, či možná od nás samých. Rokgre
(pseudonym Roka Vilčnika) pokračuje tam, kde Edward Albee a Tennessee Williams téma
opustili; portrétuje nikoli ztroskotance volbou, ale ztroskotance - člověka, který ví, že svou lásku
nebude moci nikdy realizovat.
rokgre (vlast.jm. Rok Vilčnik) je slovinský básník, dramatik, režisér a dramaturg, po několik let
pracoval jako dramaturg v Městském divadle v Ptuji. Již v té době se začal věnovat psaní
dramatických textů, a to jak pro loutkové divadlo, tak pro činohru. Porota festivalu Týden
slovinského divadla v roce 2000 o něm napsala, že je „v současné době vůdčí osobností mladé
generace slovinských dramatiků.“ Mezi jeho hry patří Zvezda (1998), Kleščar (1999), Mravljinčar
ali Gozd rdečih sadežev (2001), Leticija in Silvester (2001), Enajsto čudo (2002), Ljubezen v
času pouka (2004) a řada dalších. Dvakrát se mu podařilo získat Grumovu cenu, v roce 2000 za
drama To a v roce 2008 za drama Smeti na luni, uvedené na festivalu Yougo! v roce 2011 v
Brně. Jeho nejvíce oceňovanou hrou je pak melodrama Pavlek, za něž získal v roce 2004 cenu
Tlahtno komedijsko pero a cenu Zmaglovec na 5. festivalu dramatu v Ptuji. Do povědomí
vstoupil také jako duchovní otec a autor textů hudební skupiny Patetico.
15
Saviana Stanescu (Rumunsko)
POČÍTÁNÍ POZPÁTKU (NUMARATOAREA INVERSA)
z rumunštiny přeložila Elisabeta Kučerová - Fiedlerová
2 m, 2 ž
Příběh mírně retardované Zozo se odehrává ve dvou časových rovinách. Nejprve se s ní
setkáváme jako s pomatenou cestující ve vlaku, která předstírá, že je matkou novorozeného
dítěte. Teprve později pochopíme, že za děcko vydává jenom zavinutý balón. Ukáže se, že to je
její obsese, jezdit vlakem a popuzovat spolucestující, „spořádané občany". V průhledech do
Zozina dětství se osvětlí příčina jejího bláznovství: vyrostla v rodině profesionální pohřební
plačky a hrobníka. Citlivý a láskyplný vztah rodičů se dcery ovšem netýkal, vyrůstala
odstrkována v morbidním světě plném smrti. Oba rodiče nakonec oslaví pětadvacetileté výročí
společnou sebevraždou.
Zoze nevyjde ani osobní život: na samý závěr textu, těsně před tím, než se hra vrátí na počátek,
se dozvídáme, že potratila a její tehdejší partner plod nepohřbil, ale spláchl do záchoda. Zozo
nevěří ani v lásku (provozuje pouze zoufalý sex s průvodčím ve vlaku) ani v mateřství, proto si
své nenarozené dítě projektuje do věci.
Autorka předepisuje zdvojování postav: jedna herečka hraje Matku i náhodnou Ženu v kupé,
Spolucestujícího hraje stejný herec jako Otce, a Průvodčího tentýž jako Zozina partnera. Tím se
relativizuje vina okolí a ještě více se utahuje smyčka rodinného a partnerského prokletí.
Tadeusz Słobodzianek (Polsko)
SEN ŠTĚNICE aneb SOUDRUH KRISTUS (SEN PLUSKWY czyli TOWARZYSZ CHRYSTUS)
z polštiny přeložil Jiří Vondráček
17 m, 8 ž, kompars
fantastická komedie o devíti obrazech
Tadeusz Słobodzianek psal hru řadu let a vznikaly různé její verze. Snaží se v ní
postihnout vývoj v bývalých komunistických zemích po pádu komunismu. Téma je vyjádřeno v
opakujícím se sloganu „komunismus je pryč a jako kdyby nebyl“. Východiskem je parafráze
Majakovského hry Štěnice, ale objevují se zde odkazy i na různá jiná díla ruské literatury, k níž
autor vzhlíží s obdivem – Dostojevského, Bloka, Mandelštama, Bulgakova. Słobodziankův Sen
štěnice začíná v okamžiku, kdy končí Štěnice Majakovského. Prisypkin, zavřený ve 30. letech
v moskevské zoo, je koncem 90. let propuštěn na svobodu a vychází do ulic už kapitalistického
hlavního města Ruska, v němž vládnou gangsteři, bývalí komunisté, falešní proroci a prodejní
politikové. Hra odhaluje nejen pochmurnou pravdu o dobách teroru, kdy měl hlavní slovo
„soudruh Mauser“, ale ukazuje zmatení hodnot, které zasáhlo postkomunistické země
v posledních letech: bývalé komunisty, kteří se v kostele bijí v prsa a vyzývají k morální obnově
a dodržování přikázání. Politiky, kteří ve svých volebních programech splácají fašismus a
antisemitismus s křesťanstvím a vírou ve společenskou spravedlnost. Estébáky, kteří se vynořili
ze stínu a derou se k moci. Ožebračené, zchudlé inteligenty, kterým se od postupných
ideologických přemetů všechno pomotalo v hlavě.
Słobodziankův hrdina chodí po Moskvě barevných neonů, staveb a lešení, žebráků i milionářů a
pozoruje s úžasem svět, který se mu před očima po několikáté úplně změnil. Prisypkin se ze
symbolu měšťáka, jakým byl u Majakovského, změnil v tragického hrdinu, jehož život těžce
poznamenalo 20. století, století ideologie. „K čemu to všechno bylo?“ vyčítá v závěru svému
stvořiteli, který sestoupil z pomníku na Vítězném náměstí. „Nač jsme zastřelili cara? K čemu
jsme prolévali krev vlastní i cizí? Nač jsme pod Perekopem umírali? K čemu nás pak na půl
století všechny zmrazili? Nač nás posléze rozmrazili a do klece posadili? K čemu nás
zčistajasna z klece propustili? A co teď s tou svobodou máme dělat?!“ Je to obžaloba nejen
literárního hrdiny, ale též miliónů lidí, kteří zbytečně trpěli, zbytečně promarnili své životy a
znovu se stávají obětí.
16
Karst Woudstra (Nizozemí)
MEJERCHOLDOVA LEVÁ RUKA (DE LINKERHAND VAN MEYERHOLD)
z nizozemštiny přeložila Sylva Hulová
4m
tragikomedie
Tři bratři se sejdou v domě své matky u příležitosti jejího pohřbu. Nejmladší Ruben, student
dějin umění, s ní strávil poslední noc před její kremací. David, uznávaný literární vědec, a
Maxim, homosexuální herec z povolání, dorazí po ránu, připravení na pohřeb. Maxim s sebou
přivede svého nového přítele, kterého potkal před třemi týdny – Anděla Temného, mariňáka.
Mezi těmito postavami se rozehrává hra, která má odhalit, jaká mrtvá žena ve skutečnosti byla,
jak žila a jak vychovávala své syny, ale spíše její obraz ještě víc zamlžuje. Ruben je alkoholik,
věčný student, astmatik a neustále se pokouší o sebevraždu. Žil s matkou a zdá se, že právě on
by ji měl znát nejlépe. Oba starší bratři o ní mají jen matnou představu, kterou si sami vytvořili.
Celý život se snažili dostat ze sebe to nejlepší, aby se dočkali jejího uznání. Anděl se marně
snaží celou situaci pochopit a teprve v závěru je mu odhaleno, že matka zažádala o eutanázii a
provedla ji za přítomnosti rodinného lékaře a všech synů. To jí všichni tři po svém vyčítají a
nemohou se s jejím odchodem vyrovnat. Nakonec si Anděl zřejmě vše špatně vyloží a opouští
Maxima. Bratři se ve svém zármutku uchylují k dětské hře, která jim pomáhá zapomenout na
sváry a znovu se stát bratry.
Dobře napsaná a vypointovaná tragikomedie z roku 1990 o tom, jak moc známe své nejbližší i
sami sebe.
Kari Hotakainen, Raila Leppäkoski (Finsko)
ROLE ČLOVĚKA (IHMISEN ISA)
z finštiny překládá Vladimír Piskoř
5 m, 5 ž
dramatizace
Jde o drsný a zároveň zábavný příběh o pravdě a lži, příběh o touze a naplnění, příběh o
rozdílném vnímání téže skutečnosti. Ústřední postavou románu je Salme Malmikunnasová,
bývalá majitelka venkovského obchůdku s galanterií, nyní v penzi, která se na sklonku života
čím dál méně vyzná v bouřlivých změnách, zmatcích a chvatu současného světa. Nemluvě o
tom, že do jejího života, ale i do života jejích dětí, krutě a nečekaně zasáhne tragická událost.
Ač sama nemá ráda smyšlené románové příběhy, přistoupí ve finanční nouzi na neobvyklou
nabídku jistého spisovatele, jehož náhodně potká. Ten chce, ať mu za peníze převypráví svůj
život a poskytne tak námět pro další knihu.
Salme od počátku chová ke spisovateli značnou nedůvěru, má oprávněné obavy, že umělec s
její výpovědí naloží příliš volně, čímž její příběh změní, že zpochybní pravdivost představ, které
si o sobě, manželovi a dětech vytvořila, a ubere jejím slovům na hodnověrnosti. V konečném
důsledku jí však vyprávění o vlastním životě napomůže s onou tragédií se vyrovnat a
spisovatelovo literární zpracování paradoxně naplní její touhu po spravedlivé odplatě.
Hra vznikla podle úspěšného románu, který vyšel ve Finsku v roce 2009, obdržel řadu
literárních cen a česky vyšel v nakladatelství Dybbuk v roce 2011. Hra měla premiéru v únoru
2011 v helsinském Helsingin Kaupungin teatteri a setkala se s velkým diváckým ohlasem.
17
HRY, JEŽ JE PO DOHODĚ MOŽNO ZÍSKAT JEN ZA TANTIÉMY
Zahraniční tituly, u nichž je možno získat provozovací práva pouze za tantiémy (%).
Autor
Titul
Smlouva do: %
Lukas Bärfuss
Autobus
23.9.2012
9
Alan Bennett
Lady z karavanu
30.6.2014
7
Michael Frayn
Bez roucha
30.6.2013
9
Michael Frayn
Moises Kaufman
Kodaň
33 variací
9.5.2015
1.4.2014
9
7,5
Stefan Vögel
Dobře rozehraná partie
9.1.2013
8
Nepřeložené texty
Dílo I. Bergmana
Rádi připomínáme, že cesta k inscenování Bergmanových děl je po mnoha letech volná!
Autorská práva vám rádi zprostředkujeme!
Anglicky psaná dramatika
Nominace na Olivierovy ceny za nejlepší anglickojazyčnou hru za rok 2011
•
Richard Bean: Jeden chlap, dva šéfové (One Man, Two Guvnors) – přeložila Jitka
Sloupová
•
John Hodge: Spolupracovníci (Collaborators) – přeložila Zuzana Josková
•
April De Angelis: Jumpy (O rodičích a dětech)
•
Graham Linehan: The Ladykillers (Pět lupičů a stará dáma)
Nominované hry či jejich překlady máme v nabídce a můžeme vám je poslat k přečtení (pouze u
Ladykillers stále čekáme na autorizovaný text).
April De Angelis (Velká Británie)
JUMPY (O RODIČÍCH A DĚTECH)
4 m, 5 ž
hořká komedie
Hořká komedie o vztahu rodičů a dětí ukazuje, že život se s námi nemazlí, ať už jsme
v jakémkoli věku. Tato myšlenka je ovšem podána prostřednictvím originálního jazyka, zručně
sestavených scén „ze života“, s humorným nadhledem, ale zároveň skepsí a chvílemi až
šokující otevřeností.
Hilary se blíží padesátka. Žije ve stereotypu nepříliš fungujícího středostavovského manželství
s Markem a s dosti nesnesitelnou patnáctiletou dcerou Tilly. I když je Hilary tolerantní žena a
matka, je pro ni dost obtížné vyrovnávat se nejen se ztrátou ideálů (jako mladá byla
18
přesvědčenou aktivistkou v mírovém hnutí a nyní vidí, že pro novou generaci je to už jen trochu
směšná historie), ale i s dalšími problémy, které tento věk provázejí – pocit bezmoci ze stárnutí,
ztráty zaměstnání, vychládajícího manželského vztahu i lákadla flirtu s mladým mužem. Lépe na
tom nejsou ani její vrstevníci, ať už jde o jejího pohodlného a do ničeho se nevměšujícího
manžela Marka, chlapů chtivé „nestárnoucí“ bezdětné přítelkyně, extravagantní herečky
Francis, či sukničkáře Rolanda, který se rozvádí s ženou Beou a neustále si potvrzuje svou
neodolatelnost lovením žen všeho věku. Ti všichni mají dost práce se sebou samými, a jejich
potomci jim život rozhodně neusnadňují. Pro patnáctileté teenagery je představa o životě
spojena s nikdy nekončící párty, příležitostným sexem, a nezbytnými vynálezy jako je facebook,
internet či mobil. Na starší generaci pohlížejí velmi kriticky, hodnotí je až bezohledně, ale sami
odmítají vzít odpovědnost za své životy. Zdá se, že ani těhotenství pro ně není žádný velký
problém – mladičkou matku Lyndsey (kamarádku Tilly) dítě nijak neomezuje, hlídá matka, a ani
Tilly své těhotenství se stejně starým Joshem příliš neřeší. I když mezi rodiči mladých se kvůli
zkažené budoucnosti obou strhne hádka, situace se vyřeší sama - Tilliným mimovolným
potratem. Hned poté se v domě objeví nový kluk Cam (neboť Tilly své sexuální, mnohdy značně
hlasité, hrátky uskutečňuje hned za zdí rodičovské ložnice, a matka je ráda, že ji tak má pod
dohledem). I když i v případě Cama jde spíše o náhodnou známost, stane se svým způsobem
zlomem v jejím životě. Cam se totiž spustí s Hilary, čímž se Tilly samozřejmě cítí hluboce
ponížena. Řeší to krátkodobým útěkem z domova, poté se na chvíli vrací, ale jen proto, aby
odešla definitivně a začala vlastní život. O tomto jejím rozhodnutí se dozvídáme z poslední
ložnicové scény Marka a Hilary, stejně jako teprve zde zjistíme, proč se hra v originále jmenuje
Jumpy. Hilary Markovi vypráví o Tillyně rozhodnutí „stát se dospělou“ a společně s kamarády
uskutečnit přechodový rituál – spálit na ohni symbol svého dětství. Pro Tilly tento symbol
zastupuje plyšová opička Jumpy, bez které v dětství nemohla usnout.
April De Angelis (1960) spolupracuje s malými, mnohdy experimentálními scénami. V Royal
Court Theatre (kde měla v říjnu 2011 premiéru Jumpy) už předtím společně s dalšími autorkami
prezentovala hru Wild East, Catch. Mezi další její hry patří Calais (Paines Plough), Country
(Southwark Playhouse), Playhouse Creatures (Haymarket Theatre), A Laughing Matter (Out of
Joint theatre company) a adaptace Wuthering Heights (Birmingham Repertory Theatre).
Graham Linehan (Velká Británie)
THE LADYKILLERS (PĚT LUPIČŮ A STARÁ DÁMA)
5 m, 1 ž
komedie
V pomalu se sesouvajícím viktoriánském domě nad železničním tunelem u nádraží King´s
Cross žije excentrická stará dáma, paní Louisa Wilberforceová, se svým papouškem. Když se
rozhodne pronajmout svůj volný pokoj, nastěhuje se k ní tajemný profesor Marcus, který ovšem
možná není tím dobře situovaným džentlmenem, jakým se jeví. Nový nájemník namluví staré
dámě, že spolu s několika přáteli, amatérskými hudebníky, bude v pokoji nacvičovat klasické
skladby, ve skutečnosti však plánují loupež. Dokonce se jim podaří přesvědčit ji, aby uloupené
peníze u sebe schovala, což ona nevědomky učiní. Jakmile se však lup ocitne v jejím domě,
věci se začnou komplikovat.
Hra vychází ze scénáře slavného stejnojmenného britského filmu, v němž v roce 1955
excelovali mj. Alec Guiness, Peter Sellers a Herbert Lom (a v jehož hollywoodském remaku
z roku 2004 hrál hlavní roli Tom Hanks), jeho zápletku se však autor divadelní verze Graham
Linahan (scénárista proslulých Ajťáků) pokouší nově interpretovat.
Premiéru měla tato černá komedie v Liverpool Playhouse 3.11.2011, v současné době ji se
značným úspěchem uvádí Gielgud Theatre ve West Endu.
Text a práva k českému uvedení by měla být k dispozici v březnu 2012.
19
Penelope Skinner(ová) (Velká Británie)
THE SOUND OF HEAVY RAIN (ZVUK SILNÉHO DEŠTĚ)
2 m, 2 ž
Nejnovější hra mladé britské dramatičky začíná situací jako vystřiženou z detektivek americké
drsné školy: Soukromého detektiva vyhledá v jeho upadající kanceláří dívka v nesnázích.
Maggie Brownová, povoláním sekretářka, postrádá svoji spolubydlící Foxie, a to přesně od
večera, kdy sama oznámila své zasnoubení. Mnoho o dívce neví, jen to, že se živila jako
zpěvačka v nočním klubu v Soho. Detektiv Dabrowski, který má problémy s alkoholem a v jeho
snových představách se zmizelá dívka objevuje v podobě jeho bývalé přítelkyně Lou, zjistí, že
Foxie O´Hara z inkriminovaného klubu zmizela rovněž v den, kdy ji pohřešila Maggie.
Z kamerového záznamu usoudí, že její zmizení má na svědomí muž jménem Graham, který se
posléze objeví i v Maggiině bytě – aby tam zametl stopy? K Dabrowského překvapení však
tvrdí, že Foxie žije, jen změnila působiště. A detektiv skutečně uvidí večer Foxie, živou a
zdravou v jiném nočním klubu. A Foxie mu pak předloží svoji verzi příběhu, v níž nechybí
Maggiin bohatý snoubenec, jeho averze vůči Foxie a Foxiino tajemství, které musí před Maggii
zůstat skryto… Příběh, v němž si nikdo není zcela jist identitou druhých, ale ani svou vlastní,
završuje setkání Dabrowského se skutečnou Lou, která se alespoň v jeho případě pokusí učinit
konec všem iluzím.
Hra měla premiéru v listopadu 2011 jako součást sezóny sdružení Paines Plough v Roundabout
Theatre v Shefieldu a v roce 2012 ji čeká turné po Británii.
FUCKED
1ž
Originální komické monodrama vycházející hvězdy současného britského divadla z r. 2008 nese
titul, který v angličtině zní mnohem slaběji než případný přesný český překlad obou jeho
významů – „vyjebaná/vojebaná“. F. je pětadvacet, živí se jako tanečnice u tyče a právě se
probudila po noci, kterou strávila s mužem, který – opět – nebyl ten pravý. Ve svém laptopu
navíc najde milostný příběh, který napsala, když jí bylo dvanáct. Naivní erotická pohádka ji vrací
do vzpomínek na skutečné „milníky“ jejího dosavadního života, noci s muži. Autorka je
rafinovaně řadí pozpátku od silvestrovské jednorázovky, z které se F. právě vzpamatovává,
přes několik vztahů, které za vážné považovala jen F., až ke ztrátě panenství. Pod
tragikomickými momenty, jimiž je tato cesta od dospívání k ženství lemována, tušíme vážnější
problém hrdinčiny osobnosti, ale možná i naději, plynoucí ze sebepoznání.
Luis Santeiro (USA)
LADY FROM HAVANA (DÁMA Z HAVANY)
3ž
Mama Beba, starší elegantní Kubánka přijíždí konečně z Havany, kde zanechala Fidela, ke své
dceři exulantce Maritě do Miami. S ní přilétla i její pomocnice (za starého režimu by se řeklo
služka) Zoila. Vztahy mezi třemi ženami se vyvíjejí složitě, kromě běžných generačních
antagonismů a charakterových rozdílů je ve hře i konfrontace obou dam, zocelených bojem o
přežití v Castrově režimu, se zcela jinými podmínkami a požadavky „rozvinutého kapitalismu“.
Mama Beba, někdejší královna havanského černého trhu, se však nehodlá vzdát své
podnikavosti ani v Americe a není pochyb, že i zde bude ovlivňovat osudy lidí ve svém okolí.
Druhé dějství se odehrává o více než deset let později na poněkud netradičním místě. V salonu
pohřebního ústavu se u Maminy rakve scházejí její vrstevnice-exulantky (hrají je tytéž herečky,
které hrály postavy první části). Jejich truchlení, prokládané drby (jejichž prostřednictvím se
dozvíme, jak se vyvíjely osudy, načrtnuté v prvním dějství) a odskoky k televizi, kde právě dávají
jejich oblíbenou telenovelu, označil jeden z recenzentů za jednu z nejzábavnějších pohřebních
scén, které byly kdy napsány. Zkušenosti kubánských emigrantek s existencí v USA nemají
20
navíc daleko k pocitům mnohých seniorů u nás po dvaceti letech života v kapitalismu. ¨
Hra měla premiéru v INTAR Hispanic American Arts Center v New Yorku v roce 1990.
Luis Santeiro (nar.1947 v Havaně) je dramatik, skladatel a televizní scénárista (za své scénáře
k mnoha episodám dětské série Sesame Street získal několik cen Emmy).
Nick Payne (Velká Británie)
CONSTELLATIONS (KONSTELACE)
1 m, 1 ž
Jeden vztah – nekonečně možností, tak by mohl znít podtitul hry s pouhými dvěma účastníky.
Dramatik Nick Payne si ve hře pohrává s osudy včelaře Rolanda a kosmoložky Marianne.
Milostný příběh je výrazně ovlivněn profesemi obou - zatímco Roland díky své profesi srovnává
lidský život s životem ve včelím úlu, Marianna jej dává do souvislosti vesmírných. Podle
vědeckých teorií, kterými se zabývá, jsme součástí soustavy paralelních vesmírů, kde ve
stejnou chvíli mohou probíhat simultánně stejné situace v rozdílných verzích. A my jsme svědky
uvedení této teorie do praxe. Autor tak mj. zkoumá svobodnou vůli jednotlivců a roli náhody
v našich životech. Alternativní verze příběhu, v němž důležitou roli hraje vždy konkrétní úhel
pohledu, se dotýkají zásadních témat – lásky, touhy, přátelství, bolesti, odpuštění, možnosti
volby. Fragmentární způsob vyprávění se podobá hudební skladbě (nejvíce připomíná fugu), v
níž některé segmenty začínají stejně, ale končí jinak. Jako by autor neustále pootáčel drahý
kámen, v němž se jednotlivé plošky zalesknou vždy v nové kvalitě. Mnohdy zdánlivě banální
situace, prázdné konverzační fráze, mimochodem prohozená slova dostávají v jiných
souvislostech nové významy. V různorodé konstelaci krátkých scének je mapován vztah muže a
ženy od seznámení, přes flirt, nabídku k sňatku, nevěru, rozchod, či Mariannina traumata
spojená s neurologickými problémy, diagnostikováním nádorového onemocnění či vzpomínkou
na umírající matku. Příběh nekončí, působí dojmem, jako by byl jen součástí nekonečného
množství variant, jakýmsi uzavřeným rezervoárem životních situací.
Experimentální text, v němž jsou hranice jednotlivých sekvencí jen naznačeny úderem gongu,
spoléhá na fantazii inscenátorů a poskytuje protagonistům možnost ukázat rozličné polohy
vztahu mezi mužem a ženou v mnoha „náladách“, od humorného nadhledu, přes poeticky
křehký pohled až po tragický existenciální akcent.
Světová premiéra hry se odehrála v londýnském Royal Court Jerwoood Theatre Upstairs
v lednu 2012, režisérem byl Michael Longhurst, v rolích Rolanda a Marianne se představili Rafe
Spall a Sally Hawkinsová.V kritických ohlasech inscenace se objevilo nejvyšší bodové
ohodnocení 4-5 hvězdičkami.
Annie Baker(ová) (USA)
BODY AWARENESS (VĚDOMÍ TĚLA)
2 m, 2 ž
komedie
V malém univerzitním městečku ve Vermontu vychovává lesbický pár profesorky Phyllis (45) a
středoškolské učitelky Joyce (55) Joyceina syna Jareda (21). Ano, vychovává ho, i když
formálně dosáhl plnoletosti. Jaredovo chování totiž není právě dospělé a obě ženy se jej
pokouší přimět, aby se dal vyšetřit kvůli podezření na Aspergerův syndrom. Phyllis je zároveň
ústřední postavou „Týdne vědomí těla“, seriálu až komicky různorodých akcí, které mají
studenty, profesory i veřejnost inspirovat k diskusím o různých aspektech naší tělesnosti, což
má v tradičně puritánské Nové Anglii stále pikantní nádech. Na programu akce je i výstava
fotografií nahých žen, jejichž autor Frank Bonitatibus (59) je na univerzitě hostujícím umělcem,
ubytovaným v alternativní domácnosti lesbického páru. Zatímco Joyce si evidentně s Frankem
rozumí a jeho umění považuje za osvobozující, Phyllis je jím jako feministická aktivistka
pobouřena a cítí v něm machistickou manipulaci a ohrožení. Situace se ještě vyhrotí, když se
Joyce nabídne Frankovi jako model. Jared navíc vidí ve Frankovi chybějící otcovský vzor a
konzultuje s ním své problémy s komunikací s druhým pohlavím. „Vědomí těla“ se dere na
21
povrch často bizarními cestičkami…
Světová premiéra proběhla v Magic Theater v San Francisku v roce 2007.
Rob Hayes (Velká Británie)
BUTCHER OF DISTINCTION (STAROBYLÝ ŘEZNÍK / ŘEZNÍK ZAŠLÝCH ČASŮ)
3m
Bizarní hra, která začíná jako nevinná hříčka o dvou bratrech „z jiných časů“ a končí jako
brutální současná řezničina.
Fyzicky nepodobná dvojčata Hugo a Hartley neurčeného věku likvidují pozůstalost po svém otci,
očekávají dědictví, než ale bude právně uvolněno, bratři potřebují prodat co nejvíc věcí, aby
mohli přežít. Archaická mluva a množství nejasností o bratech a jejich rodině nic neprozrazují –
kromě toho, že likvidace probíhá v (pro ně) nehostinném Londýně, zatímco oni dva – jeden
profesí pasák koz, druhý řezník – žijí na venkově.
Zvrat přináší postava Teddyho (aluze na plyšového mazlíčka), který přichází vymáhat po starém
pánovi peníze. Postupně se odhaluje šílená rodinná anamnéza: otec nezemřel přirozenou
cestou, ale zastřelil sebe a svou manželku. Vedl dvojí život, přičemž ten londýnský byl životem
(zřejmě pedofilního) homosexuála. Teddy je pánem situace, chystá se oba bratry využít jako
prostituty, a „dobrodružnější“ pasáček Hugo skutečně jeho svodům podléhá a odchází s ním do
zkaženého velkoměsta. Zatímco Teddy se domnívá získat lukrativní maso (nechá Hugovi též
vydělat), v bratrech se probouzí jejich temná stránka, o níž nemáme – pod slupkou archaické
mluvy a konzervativního uvažování – tušení. Noc zvrhlého večírku v Hugovi probouzí vše
animální, co mu jeho otec vštěpoval, a bratři se mění ve ztělesnění svých povolání. Oba pak
zfetovaného Teddyho brutálně zavraždí.
Šokující, cynické vyznění hry se kombinuje s černým humorem nejlepší britské tradice,
překvapivý vývoj dělá z textu velice aktuální drama o násilí na dětech a rodinné predestinaci –
tak, jak ho známe z mnohem konvenčnějších her. Odvážné a překvapivé.
Hra měla premiéru v březnu 2011 v produkci Cock Tavern Theatre, v režii Neda Bennetta, pro
velký úspěch se přesunula do divadla King´s Head.
Rob Hayes (1986) pochází z Manchesteru, kde vystudoval divadelní a filmovou školu, žije a
pracuje v Londýně. Jeho hra Selling Clive (uvedena v Lost Theatre) dostala cenu za nejlepší
inscenací na festivalu jednoaktovek (the26th Lost One Act Festival), dále napsal hry Council
(Royal Exchange Showcase), Sandy 123 (Camden Roundhouse Studio), Terminal Ward, A
Wake (Canal Cafe Theatre), The Diabolic Banquet (Contact Theatre) a Cracked (Found Space,
Edinburgh Fringe Festival). Butcher of Distinction byl uveden spolu s další jeho hrou, Step 9 (of
12), na scéně prestižního „alternativního“ divadla Trafalgar Studios.
David Eldridge (Velká Británie)
IN BASILDON (V BASILDONU)
5 m, 5 ž
Nejnovější hra anglického dramatika Davida Eldridge (premiéra v únoru 2012 v Royal Court
Theatre v Londýně), jehož hořkou komedii Pod modrým nebem s úspěchem uvedlo v roce 2005
Divadlo Na zábradlí.
Tématem hry, založené na jemné a přesné psychologii postav, jsou nevratně narušené rodinné
vztahy. Děj začíná u smrtelné postele šedesátníka Lena, u níž se sejdou jeho sestry Doreen a
Maureen, které spolu téměř dvacet let nepromluvily. Přes veškerou snahu jejich okolí se dávné
křivdy znovu proderou na povrch a nesnesitelné napětí mezi nimi nepoleví ani po Lenově smrti
a pohřbu. Pochroumané vztahy se přenesou i na mladší generaci – Maureeninu dceru a
Doreenina syna, kteří marně doufají, že jich se staré rodinné spory týkat nebudou. Postupně se
dozvídáme, že jádrem sporu je Lenův dům, na nějž si dělají nárok obě jeho sestry, ovšem
příčina tohoto sváru nám stále zůstává utajena. Prakticky všechny postavy si dělají plány, jak
naloží s očekávaným dědictvím, ovšem Lenova závěť jim vyrazí dech a převrátí veškeré vize
vzhůru nohama.
22
V posledním obraze se vracíme o osmnáct let zpátky, vidíme Lena i jeho sestry v plné síle
v jednom z klíčových okamžiku jejich života – a konečně alespoň částečně pochopíme, co stojí
na počátku všech současných hádek. I když nikdy nezjistíme, co přesně se pokazilo. Eldridge
nastiňuje pouze situaci, která vedla k pozdějšímu nedorozumění; samotné nedorozumění
nechává na divákově fantazii.
Kromě perfektně zvládnuté psychologické roviny rodinných vztahů vytvořil Eldridge ještě
paralelní motivickou linii, jež by se dala nazvat psychologií místa. Jejím tématem je Basildon,
původně vesnice asi čtyřicet kilometrů východně od Londýna, jež se bouřlivě rozrostla po druhé
světové válce, aby odlehčila přelidněné metropoli. Je to fenomén sám o sobě, všechny postavy
se k němu jistým způsobem vztahují, ať už z něj chtějí utéct, nebo se naopak rozhodly s touto
„dírou“ spojit svůj život a nevraživě hledí na ty, kteří se vydali do většího světa, třeba právě do
Londýna. Ovšem čím je bydlení na samém okraji metropole výhodnější než v Basildonu…?
Eldridgův text těží z přesně vykreslených postav a předestírá poutavý příběh rodinných animozit
a křivd, který je platný v každé době a v každém prostředí. Nabízí výrazné herecké příležitosti
vícegeneračnímu obsazení a hodí se především do komornějších prostorů, určených
k jemnějšímu, detailnějšímu psychologickému herectví a k bližšímu kontaktu herce s publikem.
Helen Edmundson(ová) (Velká Británie)
HERESY OF LOVE (KACÍŘSKÁ LÁSKA)
5 m, 7 ž (+ němé figury kněžích a jeptišek)
Hra inspirovaná skutečným osudem Juany Inéz de la Cruz, mexické řeholnice a básnířky, která
žila ve druhé polovině 17. století. Mimořádně sečtělá, inteligentní, literárně nadaná a také
krásná příslušnice klášterního řádu a blízká přítelkyně manželky mexického místokrále se stává
přirozeným trnem v oku mužsky koncipované náboženské hierarchie. Vnitřní intriky v církvi,
příchod nového arcibiskupa a zrada blízkého zpovědníka (studie inteligentního, ale
vypočítavého kariéristy v postavě biskupa Santa Cruze), zároveň i nepochopení řádových
sester bystrou a vynikající Juanu navzdory jejímu moudru zlomí nejen jako autorku, ale hlavně
jako člověka. Vystavena hrozbě inkvizičního soudu, a zároveň odhodlaná neopustit milované
Mexiko pod ochranou místokrálovy ženy, Juana se sice zříká své intelektuální tvorby, ale
zároveň je jasné, že její život ztrácí smysl. Oslabená se oddává péči o zasažené morovou
epidemií a sama této nemoci podléhá.
Hra nemá jen náboženský aspekt, jde o vykreslení osudu silné osobnosti, která žije ve „špatné“
době, navíc je to žena, jíž je upřen nárok na vlastní, jakkoli dobře formulovaný názor. Snahou
neidealizovat Juanu až ke zbožštění vede paralelní příběh její neteře Angelicy, která se
nešťastně zamiluje a benevolencí a vlastně lhostejností svých sester se úplně zničí.
Drama je založeno na textu, pod množstvím rozsáhlých monologů je však cítit silný, strhující
příběh, byť z časů dávných a prostředí exotického.
Hru poprvé nastudovala Royal Shakespeare Company a uvedla ji na scéně divadla Swan ve
Stratfordu nad Avonou na konci zimy 2012, režie Nancy Meckler(ová).
Helen Edmundson (nar. 1964), britská dramatička, která se proslavila zejména adaptacemi
klasiky na jevišti. Její první hru Flying uvedlo studio Národního divadla v Londýně roku 1990. Od
té doby byly její texty inscenovány v Bush Theatre (Mother Theresa is Dead) a v Royal Court
Theatre (Anna Karenina, The Mill on the Floss). Její Vojnu a mír uvedlo Národní divadlo v roce
1996 a Gone to Earth zase Lyric Hammersmith. Spolupracuje s divadlem Shared Experince,
které mělo na repertoáru její adaptaci Oresta. Za hru Clearing dostala cenu Johna Whitinga a
cenu Time Out za nejlepší nový dramatický text. Cenu Time Out získala hned několikrát (The
Mill on the Floss, Anna Karenina, Coram Boy). Píše i pro televizi a rozhlas.
Sally Woodcock(ová) (Velká Británie)
FANTA ORANGE (POMERANČOVÁ FANTA)
1 m, 2 ž
Kdesi v keňském baru se setkávají dva běloši: zhruba pětadvacetiletá Ronnie a o dvacet let
23
starší Roger. Večer plný urážek a popichování (v němž dojde i na téma rasismu) skončí
v posteli – a tak se začne tragický příběh neporozumění přes generační linii a hlavně přes
bariéru zkušeností se životem v Africe. Roger tady žije celý život, v Africe se narodil, farmaří na
rodinném statku, je sice zadlužený, ale sžitý s prostředím. Ronnie je mladá doktorandka,
ověnčená mnoha granty, přijíždějící do Keni z jakési kulturní zvědavosti – a taky s velkým
altruismem. Třetí figurou je Regina, místní dívka, které není ani dvacet a Keňa je její
domovinou. Protínající se osudy těch tří tematizují mnoho motivů typických pro přistěhovalectví,
humanitární posedlost i traumata v domovině: Regina byla znásilněna britskými vojáky, Roger
se jí ujal, zachránil ji, vzal si ji jako hospodyni a časem ji – HIV pozitivní – přivedl do jiného
stavu. Krátce nato se seznamuje s Ronnie, propadá jejímu kouzlu, nastěhuje si ji do domu a
taky s ní plodí dítě, přičemž Regina v domě zůstává jako hospodyně. Dva potomci na cestě Rogerova snaha zatajit Ronnie pravdu o svém vztahu s Reginou z Rogera dělá manipulátora,
zároveň ale netuší, že podnikavá Ronnie mezitím skoupila všechny jeho dluhy a stala se tak
právně majitelkou jeho rodového statku. Nemocná Regina porodí zdravé dítě, dítě Ronnie se
rodí mrtvé a za jeho smrt nese vinu právě jeho matka (navzdory varováním a zdravému rozumu
hojně konzumovala místní chemicky nezpracované mléko). Roger pochopí, že umírající Reginu
miluje, i když se snažil žít v partnerském vztahu s běloškou Ronnie. V trojúhelníku není vítězů,
všichni jsou jen poražení, a z výhry se nebude těšit ani Reginin syn, zplozený při někdejším
znásilnění, kterého se po Reginině smrti ujímá Ronnie po vzoru Angeliny Jolie.
Hra klade elementární metaforickou otázku – zda dodávat do sirotčinců, kde živoří děti rodičů
zemřevších na AIDS, „zdravou“ limonádu Fantu, nebo mléko od místních farmářů, které je sice
„životádárné“, ale nevyhovující hygienou může i zabíjet.
Autorka pracuje s motivem manipulace a zcizení, hrou provází duch mrtvé Reginy, která se tak
divákům zjevuje ve dvojí podobě – jako vševědoucí hlas ze záhrobí i aktérka smutné story.
Narušená kauzalita a chronologičnost struktuře hry pomáhá, je dynamická a moderní.
Fanta Orange byla poprvé uvedena v londýnském divadle Finborough 1. listopadu 2011, režie
Gareth Machin.
Sally Woodcock vyrostla v Keni, vzdělání získala v Cambridgi a na Kings College v Londýně.
Pracovala jako novinářka, učitelka, dramatička a divadelní produkční v Londýně, na
edinburském Fringe festivalu nebo v New Yorku. Spoluzaložila divadelní společnost Horseshoe
zaměřující se na “drama in education”. Fanta Orange je její první celovečerní hra, která vznikla
v rámci rezidence Royal Academy of Dramatic Art a studia Národního divadla. Hra byla
nominovaná na cenu za nejlepší dramatický text OffWestEnd.
Michael Melski (Kanada)
HOCKEY MOM, HOCKEY DAD (HOKEJMÁMA, HOKEJTÁTA)
1 m, 1 ž
hořká komedie
Dvouaktová hra o vývoji vztahu mezi dvěma svobodnými rodiči. Celá hra se odehrává na
zimním stadionu, kde synové Donny a Teddyho hrají hokej. Sledujeme kompletní vývoj vztahu
ústřední dvojice od seznámení přes chvíle zamilovanosti až do rozpadu vztahu.
Donna je svobodnou matkou osmiletého nového hráče hokeje Matthewa, kterou v minulosti její
muž bil. Teddy je svobodným otcem již zkušenějšího, ale stejně starého hráče Troye. Zatímco
Teddy je velmi otevřený, zanícený fanoušek a velmi usiluje o to, aby se mezi ním a Donnou
vytvořil vztah, Donna je uzavřená povaha, zrovna se přistěhovala do města jen se svým synem
a snaží se udržet si Teddyho dál od těla i od svého syna. Teddyho neoblomnost a vytrvalost ji
však přemůže, podvolí se mu a vyjeví mu mnoho ze své minulosti. Donnina nedůvěra k lidem i
Teddyho nezkrotný charakter však nakonec zhatí jakýkoliv intimní vztah, který kdy mezi nimi
vznikl.
Premiéra se uskutečnila v produkci společnosti Two Planks Theatre Company v roce 1999 a od
té doby se hra objevila v mnoha kanadských divadlech.
V roce 2003 se umístila v prestižním žebříčku Deseti nejlepších her roku podle listu Toronto
Star. Americká premíéra hry se konala v roce 2010 v Actors Theatre of Minnesota.
24
Německy psaná dramatika
Marius von Mayenburg (Německo)
DER MÄRTYRER (MUČEDNÍK)
5 m, 3 ž
Benjamin Südel přestane docházet na výuku plavání. Jeho matka se domnívá, že příčinou jsou
drogy, ale syn tvrdí, že dívky v bikinách zraňují jeho náboženské přesvědčení. Zatímco matka
vše ohodnotí jako laciný žert, učitelka biologie Rothová rozpoznává u mladého muže velké
problémy, jež volají o pomoc. Sama se však do problémů dostává také – Benjamin se začíná
chovat divně, leze do bazénu oblečen, hrouží se stále hlouběji do studia Bible a provokuje paní
Rothovu i své okolí svými radikálními teoriemi o evoluci a homosexualitě. Rothová nenajde
zastání ani u ředitele školy Willyho Batzlera a nezastane se jí ani její manžel. Naopak – učitel
náboženství je nadšen a přemlouvá Benjamina, aby vstoupil do církve. Ten však již začal spolu
s ostýchavým Georgem získávat ve škole vlastní přívržence. Zatímco se Benjamin noří do
svého agresivního náboženského paralelního světa, v němž terorizuje spoluobčany citáty
s Bible, rozhodne se ho paní Rothová nekompromisně porazit. Násilná eskalace problému na
sebe nenechá dlouho čekat a navíc vše vypadá, jako by ji někdo předem naprogramoval...
Hra, jež vypráví mj. o srážce sekulárního a náboženského náhledu na svět a o různých tvářích
fanatismu, měla premiéru 29. února 2012 v berlínském divadle Schaubühne am Lehniner Platz
v autorově režii.
Již připravujeme český překlad.
Erik Gedeon, Klas Abrahamsson (Německo)
DAS WUNDER VON SCHWEDEN (ŠVÉDSKÝ ZÁZRAK)
6 m, 3 ž
hudební nábytková sága/muzikál
„Hudební nábytková sága“, již zkomponovali společně skladatel a režisér Erik Gedeon
(Schauspiel Hannover, Thalia Theater Hamburg) a autor Klas Abrahamsson, mapuje
v muzikálovém tempu životní pouť zakladatele obchodního domu Ikea, Ingvara Kamprada. Od
prvních krůčků, kdy pracoval jako chudý prodavač zápalek až k údajně stále skromnému vládci
globálního nábytkářského impéria. Skvěle prokomponovaná hra se zpěvy – muzikál je
jedinečným sekurálním oratoriem o „vykupiteli zla“ a vynálezci přívětivého kapitalismu – pokud
tedy něco takového existuje. Gedeon dokazuje, že je „opravdový divadelník se širokým
záběrem – jeho Švédský zázrak je mnohovrstevnatá a jízlivá fraška se zpěvy na téma
kapitalismus... inteligentní, pozoruhodné dílo.“ (NDR)
Originální, ostrá a vtipná hudební sága byla uvedena v červnu 2009 v Deutsches
Schauspielhaus Hamburg v režii E. Gedeona.
Philipp Löhle (Německo)
DAS DING (VLÁKNO)
4 m, 1 ž
černá komedie
Hra nabízí absurdní a definitivní důkaz – v dnešním globalizovaném světě již neexistuje náhoda.
Vše je se vším propojeno. Např. Afričan Siwa se nechá přemluvit k intenzivní metodě pěstování
bavlníku, čímž nevědomky podpoří první strmý odchodní úspěch dvou mladých Číňanů. Jakmile
se zadrhne jejich obchodování se sojovými boby, má to dopad na chov prasat v Rumunsku, což
s sebou přináší přímé dopady pro manželství Katrin a Thomase. Katrin se rozhodne a odváží
25
se exhibovat na internetu, čímž vyvolá nejen vztahovou krizi, ale rovněž odstartuje překvapivý
mezinárodní úspěch, na němž participuje raketový start čínských podnikatelů. A vlákno, věc, jež
dala hře jméno, tak obmotává celou zeměkouli a překvapeně sleduje počínání lidí...
Ve světě, kde spolu všechno se vším souvisí a všechny události se dají potenciálně objasnit, si
postavy stýskají po neobjasnitelném, po magických momentech, po velké lásce a touze po vlasti
– a přitom se beznadějně schovávají do globální sítě kauzálních souvislostí.
„Kdo chce navštívit inteligentní, současnou a kritickou komedii – zde ji má.“ (Frankfurter
Rundschau).
Hra měla premiéru v květnu 2011 v Ecklinghausenu a poté v září 2011 v Schauspielhaus
v Hamburku.
Hra se v současnosti překládá.
Lukas Bärfuss (Švýcarsko)
ZWANZIGTAUSEND SEITEN (DVACET TISÍC STRAN)
variabilní obsazení (25 postav)
Tony je neambiciózní a nenápadný flákač, snílek a příležitostný pracovník, čímž trochu leze na
nervy své přítelkyni Lise. Jednoho dne vleze ze zvědavosti do stavební jámy a stane se mu
nehoda – na hlavu mu spadne krabice, v níž jsou všechny svazky dvacetitisícstránkového
lexikonu.
Když po tomto maléru přijde Tony opět k sobě, změní se pro něj celý život – úraz paradoxně
zapříčinil, že Tony disponuje nesmírně širokými, ale zdánlivě nevyužitelnými znalostmi. Slovo
od slova se mu do hlavy vryl celý obsah lexikonu: např. historická rozprava o roli Švýcarska
v druhé světové válce. A Tonyho odysea začíná.
Zatímco okolí ho začne považovat za blázna a strčí ho do blázince, lidé změní názor poté, co se
odhalí jeho dar a nadání, totiž fenomenální paměť. Padne do oka uměleckému agentovi a ten
s ním uspořádá show, kde je Tony prezentován jako zázrak paměti. Tony se účastní talentové
show a začnou se o něj zajímat i vědci. Začíná se ale trápit tím, co má v hlavě. Znepokojuje ho
osud židovského uprchlíka Oskara, který byl po útěku do Švýcarska opět vrácen do Třetí říše. A
nemůže se zbavit věčných otázek, proč ti, kteří vydělávali na válečných časech, zůstali
nepotrestáni a v klidu. Ale co má člověk dělat, když ho nikdo neposlouchá? Dokonce i vydavatel
lexikonu se smířil s dějinami a samotný utečenec Oskar, jenž přežil Osvětim, žije raději
současností a nechce otevírat staré rány. Tony chce zpět svůj dřívější život, nesnese již tu
záplavu otázek a faktů. Kruh se uzavře a Tony končí tak, jak začal: v laboratoři má být
simulován pád těžkého předmětu na jeho hlavu. Za úplně stejných podmínek jako tenkrát ve
výkopu, ale již s jiným, současným obsahem: s učebnicemi čínštiny, knihami o kulinářském
umění a dějinami filmu. Z Tonyho se má stát žádaný člověk, který je in.
Hra vznikla na zakázku curyšského Schauspielhaus, kde měla premiéru v únoru 2012.
André Kannstein (Německo)
DAS PHANTOM DES LOUVRE (FANTÓM Z LOUVRU)
6 m, 3 ž
krimikomedie - na motivy románu Arthura Bernèdea
Paříž, dvacátá léta 20. století. Démon Belphégor straší v sálech Louvru, o čemž k velkému
pobavení čtenářstva informuje v listu Petit Parisien novinář Jacques Bellegarde. Ovšem
Matisse, vrátný z Louvru, jenž o strašidle novináře informoval, je jedné noci nalezen zastřelený
v „Sále pohanských bohů“. A tak na scénu nastupuje slavný detektiv Chantecoq – spolu
s Bellegardem a pařížskou policií se vydá po stopách tajemného ducha a přijde tak na mnohá
scestí, jež ho dovedou např. i do reje nočního života na Montparnasse.
Kriminální komedie vznikla na motivy románu z roku 1927 – napětí se v ní snoubí s humorem,
záhadné události přivedou hrdinného ředitele muzea téměř k šílenství a princezna ze starého
Egypta je důkazem, že i mumie mohou oživnout... Nicméně – kdo je vlastně ten Belphégor a
26
jaké kuje pikle? Věhlasný detektiv Chantecoq tomu samozřejmě přijde na kloub.
Napínavá a vtipná krimikomedie s retrošarmem byla uvedena s velkým ohlasem 13. ledna 2012
v Theater Baden-Baden.
27
LISTY Z AURA - PONTU
1/2012
© Aura - Pont s.r.o., Praha 2012
Redakčně připravil Michal Kotrouš.
Spolupracovali:
Alena Bjačková, Šimon Dominik, Helena Herbychová, Pavel Hromádka, Marta Ljubková, Petra
Marková, Anna Pýchová, Jitka Sloupová, Klára Vajnarová.
28