studijní texty

Komentáře

Transkript

studijní texty
STUDIJNÍ TEXTY
1. Bojové dovednosti pážete - Páže se umí správně pohybovat s mečem i bez meče. Také ví,
jak bojovat , aby zbytečně nezranil soka a zná ,jak správně nastoupit k boji. Popíše všechny
části meče.
2. Bojové dovednosti Praporečníka - Praporečník umí pojmenovat všechny kryty , dokáže se
jimi ubránit při útoku a umí je ukázkově předvést.
3. Komtur - umí správně zaútočit. Měl by nepřítele rychle vyřadit z boje (tzv. útočné akce
přímé). Také je vycvičen v pádech.
4. Kaplan - zná symboliku meče (Damoklův meč, Excalibur) a umí nalézt alespoň 3 odkazy v
bibli s tématikou meče.
5. Preceptor - zná historii šermu, také si dokáže vyrobit středověké oblečení.
6. Bojové dovednosti Mistra meče - Mistr meče si dokáže vyrobit zbraň, je nebojácný v boji,
umí využívat útočné akce nepřímé, jako jsou odvety(výpady), záludy.
7. Bojové dovednosti Zbrojnoše - Na zbrojnoše čeká souboj s rytířem v kruhu.
STUDIJNÍ TEXTY
1. Bojové dovednosti Pážete :
1.1 Takto má vypadat postoj nohou:
1.2 Bezpečnostní pokyny :
Ve škole šermu mečem se snažíme vycházet z dobového šermu, dodržovat zásady, platné v
době kdy meč byl hlavní zbraní, ale dbát také na zdraví a bezpečnost šermířů. Cílem výcviku
není boj na život a na smrt, ale poznání a reprodukce dávno používaných akcí, bez rizika
zranění, ale za zachování věrohodnosti a přesvědčivosti opravdového boje.
Toto zaměření nás nutí, abychom se drželi některých zásad, nevyžadovaných a
nezdůrazňovaných, kdy byl šerm užívaným bojovým prostředkem. Je to především snížení a
kontrola síly v útočných i obranných akcích. Těžké zbraně, vyznačující se značnou
setrvačností v pohybu, je třeba ovládat tak, aby bylo sníženo nebezpečí úrazu na minimum.
Docilujeme toho tím, že
a/ neprovádíme útočné akce plnou silou, ale ve středním napětí, zvláště v konečné fázi útoku,
b/ sečné akce blokujeme v zápěstí tak, že by nedošly na tělo protivníka, kdyby náš útok
nekryl, neuvolňujeme a nenapínáme tedy při doseku zápěstí,
c/ bodné akce neprovádíme v ose zbraně, ale převádíme je v závěru na řez ostřím neb rubem;
svírá tedy paže s čepelí při dobodu tupý úhel, podobně jako při seku,
d/ při dopadu čepele na kryt uvolníme napětí v rameni, neprotlačujeme kryt, ani
nevzdorujeme sokově protiakci,
1.
e/ také obranné akce neprovádíme silově, kontrolujeme v nich potřebné napětí a počítáme se
sokovou spoluprací,
f/ snažíme se mít ve všech akcích myšlenkový předstih, abychom dovedli včas zastavit
nezdařenou či neočekávanou akci.
1.3 Popis meče :
2. Bojové dovednosti Praporečníka :
Kryty jsou polohy zbraně, jimiž zamezujeme dokončení sokova útoku.
Základní systém krytů tvoří polohy: prima, sekonda, terca, kvarta, kvinta, sexta
První dvě - prima a sekonda, kryjí dolní část těla,
druhé dvě - terca a kvarta, kryjí trup,
třetí dvě - kvinta a sexta, kryjí horní část těla.
2.
3. Bojové dovednosti Komtura :
3.1 Útočné akce přímé - seky a body.
Útok na soka se provádí :
Dobový šerm mečem obsahoval hlavně akce prováděné převážně ostřím a vedené na celé tělo,
méně již bodné akce, směřující na trup a hlavu.
3.
3.2 Pády :
PÁD VZAD
1. Nahrbí poněkud záda a padá vzad, předkloní hlavu levou tváří k levému rameni a současně zvedá
obě vhodně pokrčené nohy nad své pravé rameno.
2. V okamžiku, kdy se jeho lopatky dotýkají země, udeří do něho energicky oběma pažemi, aby si
odlehčením hýždí usnadnil kotoul vzad a napřímí dostatečně levou nohu, aby si vyvážením trupu
usnadnil vztyk.
PÁD VPŘED
1. Klek, vzpřímený trup. Horní část těla padá vpřed, tak aby se cvičenec země dotkl předloktím obou
rukou, položených před tváří.
2. Klek (na obou kolenech), prsty nohou opřeme o zemi. Horní část těla musí být vzpřímená.
3. Podřep, nadzdvihneme obě paty, kolena pokrčíme a ruce položíme na stehna. Napřímíme obě
nohy a potom, po skoku přímo vpřed, padneme na předloktí jako při předcházejícím cvičení.
4. Ze stoje, pokrčíme kolena a provedeme pád jako u předešlých.
PÁD VPŘED SE VZTYKEM
Je to pád kotoulem vpřed přes rameno, končící v postoji čelem proti směru pohybu. Napřímí poněkud
nohu stejnojmennou s ramenem, přes které provádí kotoul a současně ji poněkud vytočí špičkou
dovnitř, aby váha natažené nohy pomohla vyvážit trup a tím urychlila kotoul, a aby rychlé došlápnutí
na špičku vytočenou dovnitř umožnilo rychle zaujmout postoj čelem proti směru pohybu. Úder
nestejnojmennou paží odlehčí trupu a urychlí dokončení kotoulu i vztyk.
PÁD VZAD
Snažíme se co nejrychleji snížit své těžiště a sedáme si co nejblíže za paty. Zakulatíme záda a
v okamžiku dotyku lopatek o zem udeříme oběma rukama o zem dlaněmi dolů. Hlava je
přitisknutá k hrudníku. Nyní můžeme opět vstát dopředu nebo přitiskneme hlavu k jednomu
rameni a přes druhé rameno se překulíme vzad.
4.
4. Kaplan:
4.1. Damoklův meč
Jak to bylo s Damoklovým mečem ? Syrakuský vojevůdce Dionýsos I. (4. stol. př. n. l.) byl označován
za despotu a krutovládce, který se opíral zejména o žoldnéřskou armádu a který žil v přepychu, ale i
věčném strachu, že bude potrestán, pokud se utlačovaní vzbouří. Obklopen osobní stráží žil jako ve
vězení. - Když mu jeho dvořan Damoklés říkal, že jistě nikdo není šťastnější než sám vládce, odvětil
mu Dionýsios: Chceš ochutnat mé štěstí? Obklopen skvosty a lahůdkami potom Damoklés užíval
štěstí. Uprostřed hostiny a blaženosti dal vládce spustit od stropu na tenké koňské žíni ostrý meč,
mířící na hlavu Damokla. Ten, když při pohledu vzhůru uviděl visící hrozbu, už pro strach neviděl
krásu, bohatství ani hojnost - a vzdal se svého místa a povýšení.
4.2. Excalibur
-Excalibur - Magický meč , který používal král Artuš.
Podle 1. příběhu se "zhmotnil" v železné desce a podle 2. příběhu ho vynesla na povrch Paní jezera.
5.
- Legenda o Artušovi - např. www.dani74.webzdarma.cz/Rytiri.htm
- Kulatý stůl : Všechny osoby, které u stolu sedí jsou si navzájem rovni.
4.3. Bible a meč
Měli byste znát alespoň 5 odkazů v bibli , kde se píše o meči.
Tady je "malá" nápověda , více na www.dani74.webzdarma.cz/Rytiri.htm :
Ag 2, 22
Am 1, 11 Am 4, 10 Am 7, 9 Am 7, 11 Am 7, 17 Am 9, 1 Am 9, 4 Am 9, 10
Da 11, 33
Dt 13, 16 Dt 20, 13 Dt 28, 22 Dt 32, 25 Dt 32, 41 Dt 32, 42 Dt 33, 29
Est 9, 5
Ex 5, 3 Ex 5, 21 Ex 13, 12 Ex 15, 9 Ex 17, 13 Ex 18, 4 Ex 22, 23 Ex 32, 27
Ez 5, 1 Ez 5, 2 Ez 5, 12 Ez 5, 17 Ez 6, 3 Ez 6, 8 Ez 6, 11 Ez 6, 12 Ez 7, 15 Ez 11, 8
Ez 11, 10 Ez 12, 14 Ez 12, 16 Ez 14, 17 Ez 14, 21 Ez 16, 40 Ez 17, 21 Ez 21, 8 Ez 21, 9
Ez 21, 10 Ez 21, 14 Ez 21, 16 Ez 21, 17 Ez 21, 19 Ez 21, 20 Ez 21, 24 Ez 21, 25
Ez 21, 33 Ez 21, 35 Ez 23, 10 Ez 23, 25 Ez 23, 47 Ez 24, 21 Ez 25, 13 Ez 26, 6 Ez 26, 8
Ez 26, 11 Ez 28, 7 Ez 28, 23 Ez 29, 8 Ez 30, 4 Ez 30, 5 Ez 30, 6 Ez 30, 11 Ez 30, 17
Ez 30, 21 Ez 30, 22 Ez 30, 24 Ez 30, 25 Ez 31, 17 Ez 31, 18 Ez 32, 10 Ez 32, 11
Ez 32, 12 Ez 32, 20 Ez 32, 21 Ez 32, 22 Ez 32, 23 Ez 32, 24 Ez 32, 25 Ez 32, 26
Ez 32, 27 Ez 32, 28 Ez 32, 29 Ez 32, 30 Ez 32, 31 Ez 32, 32 Ez 33, 2 Ez 33, 3
Ez 33, 4 Ez 33, 6 Ez 33, 26 Ez 33, 27 Ez 35, 5 Ez 35, 8 Ez 38, 4 Ez 38, 8 Ez 38, 21
Ez 39, 23
Ezd 9, 7
Gn 3, 24 Gn 27, 40 Gn 34, 25 Gn 34, 26 Gn 48, 22
Iz 1, 20 Iz 2, 4 Iz 3, 25 Iz 13, 15 Iz 14, 19 Iz 21, 15 Iz 22, 2 Iz 27, 1 Iz 31, 8 Iz 34, 5
Iz 34, 6 Iz 37, 7 Iz 37, 38 Iz 41, 2 Iz 49, 2 Iz 51, 19 Iz 65, 12 Iz 66, 16
Jb 1, 15 Jb 1, 17 Jb 5, 15 Jb 5, 20 Jb 15, 22 Jb 19, 29 Jb 27, 14 Jb 39, 22 Jb 40, 19
Jb 41, 18
Jl 4, 10
Joz 5, 13 Joz 6, 21 Joz 8, 24 Joz 10, 11 Joz 10, 28 Joz 10, 30 Joz 10, 32 Joz 10, 35
Joz 10, 37 Joz 10, 39 Joz 11, 10 Joz 11, 11 Joz 11, 12 Joz 11, 14 Joz 13, 22 Joz 19, 47
Joz 24, 12
Jr 2, 30 Jr 4, 10 Jr 5, 12 Jr 5, 17 Jr 6, 25 Jr 9, 15 Jr 11, 22 Jr 12, 12 Jr 14, 12 Jr 14, 13
Jr 14, 15 Jr 14, 16 Jr 14, 18 Jr 15, 2 Jr 15, 3 Jr 15, 9 Jr 16, 4 Jr 18, 21 Jr 19, 7 Jr 20, 4
Jr 21, 7 Jr 21, 9 Jr 24, 10 Jr 25, 16 Jr 25, 27 Jr 25, 29 Jr 25, 31 Jr 26, 23 Jr 27, 8
Jr 27, 13 Jr 29, 17 Jr 29, 18 Jr 31, 2 Jr 32, 24 Jr 32, 36 Jr 33, 4 Jr 34, 4 Jr 34, 17
Jr 38, 2 Jr 39, 18 Jr 41, 2 Jr 42, 16 Jr 42, 17 Jr 42, 22 Jr 43, 11 Jr 44, 12 Jr 44, 13
Jr 44, 17 Jr 44, 26 Jr 44, 27 Jr 46, 10 Jr 46, 14 Jr 46, 16 Jr 47, 6 Jr 48, 2 Jr 48, 10
Jr 49, 37 Jr 50, 16 Jr 50, 35 Jr 50, 36 Jr 50, 37 Jr 51, 50
Lv 26, 6 Lv 26, 8 Lv 26, 25 Lv 26, 33 Lv 26, 36 Lv 26, 37
Mi 4, 3 Mi 5, 5 Mi 6, 14
Mk 14, 43 Mk 14, 47 Mk 14, 48 Mt 10, 34 Mt 26, 47 Mt 26, 51 Mt 26, 52 Mt 26, 55
Na 2, 14 Na 3, 3 Na 3, 15
Neh 4, 7 Neh 4, 12
Nu 14, 3 Nu 14, 43 Nu 19, 16 Nu 20, 18 Nu 21, 24 Nu 22, 23 Nu 22, 29 Nu 22, 31
Nu 31, 8
6.
Oz 1, 7 Oz 2, 20 Oz 7, 16 Oz 11, 6 Oz 14, 1
Pis 3, 8
Pl 1, 20 Pl 2, 21 Pl 4, 9 Pl 5, 9
Pr 5, 4 Pr 12, 18 Pr 25, 18 Pr 30, 14
Sd 1, 8 Sd 1, 25 Sd 4, 15 Sd 4, 16 Sd 7, 14 Sd 7, 20 Sd 7, 22 Sd 8, 10 Sd 8, 20
Sd 9, 54 Sd 18, 27 Sd 20, 2 Sd 20, 15 Sd 20, 17 Sd 20, 25 Sd 20, 35 Sd 20, 37
Sd 20, 46 Sd 20, 48 Sd 21, 10
Sf 2, 12
Z 7, 13 Z 17, 13 Z 22, 17 Z 22, 21 Z 37, 14 Z 37, 15 Z 44, 4 Z 44, 7 Z 45, 4 Z 55, 22
Z 57, 5 Z 59, 8 Z 63, 11 Z 64, 4 Z 76, 4 Z 78, 62 Z 78, 64 Z 86, 14 Z 89, 44 Z 144, 10
Z 149, 6
Za 9, 13 Za 11, 17 Za 13, 7
1Kr 1, 51 1Kr 2, 8 1Kr 2, 32 1Kr 3, 24 1Kr 18, 28 1Kr 19, 1 1Kr 19, 10 1Kr 19, 14
1Kr 19, 17
1Pa 5, 18 1Pa 5, 22 1Pa 10, 4 1Pa 10, 5 1Pa 21, 5 1Pa 21, 12 1Pa 21, 16 1Pa 21, 27
1Pa 21, 30
1S 13, 19 1S 13, 22 1S 14, 20 1S 15, 8 1S 15, 33 1S 17, 39 1S 17, 45 1S 17, 47
1S 17, 50 1S 17, 51 1S 18, 4 1S 21, 9 1S 21, 10 1S 22, 10 1S 22, 13 1S 22, 19
1S 25, 13 1S 31, 4 1S 31, 5
2Kr 3, 26 2Kr 6, 22 2Kr 8, 12 2Kr 10, 25 2Kr 11, 15 2Kr 11, 20 2Kr 19, 7 2Kr 19, 37
2Kr 23, 7
2Pa 20, 9 2Pa 21, 4 2Pa 23, 14 2Pa 23, 21 2Pa 29, 9 2Pa 32, 21 2Pa 36, 17 2Pa 36, 20
2S 1, 12 2S 1, 22 2S 2, 26 2S 3, 29 2S 11, 25 2S 12, 9 2S 12, 10 2S 15, 14 2S 18, 8
2S 20, 8 2S 20, 10 2S 21, 16 2S 23, 10 2S 24, 9
5. Preceptor:
5.1 Starověk
- kořeny šermu, římský šerm, školy gladiátorů, šermířské zápasy, výzbroj a výstroj, technika řím.
šermu
-Šerm jako technická dovednost, rozvoj civilizace a kultury, zvýšení bojeschopnosti, výcvik pro lepší
ovládaní zbraní
- Největší význam i uplatněni měl šerm zřejmě ve starém římském impériu
- Bojovali stovky šermířů na velkolepých slavnostech
- Šermířské školy byly buď obecní nebo soukromé
- Zápasníci byli obvykle zajatci , zdatní otroci a odsouzenci k smrti
- Šermířské zápasy byly nejdříve v Kampánii a od r. 264 př. Kr. také v Římě
- Colosseum bylo až pro 100 000 diváků
- Mnozí vynikající gladiátoři provozovali šerm jako výnosné řemeslo
7.
- Každý římský občan ve věku od 17 do 45 let musel ovládat dobře meč
- Výzbroj se dělila na výzbroj ochrannou a útočnou, ochranná se sestávala z přilby, krunýře , holení a
štítu.
- Používalo se i kopí, 2 m dlouhá zbraň s ostrým hrotem k házení i k boji zblízka.
- Meč - oboustranný , 70 cm dlouhý a 4 cm široký
- Dýka měla stejný tvar jako meč , délka 30 cm
- Jádrem římské armády byla pěchota.
5.2. Středověk
- první stopy šermu, boží soudy, turnaje, Křížové výpravy, vývoj zbroje a odění, rytířský a
lidový šerm, šermířské školy, úroveň středověkého šermu
- Po pádu Říše římské došlo k prudkému zlomu a přerušení vývoje ve vojenství a v šermu.
- Moc získaly divoké severské kmeny a vzdělanost rychle upadala
- První stopy šermu v raném středověku nalézáme u Gótů
- První turnaje ve středověku byly pořádány ve Francii až začátkem 10. stol.
- Tehdy se prováděl šerm s velkým úsilím , byly to mohutné seky a body.
- Meč už měl délku přes 1 m ,aby mohl zasáhnout protivníka i z koně
- Velký vliv na vývoj šermu měly křížové výpravy, poznávali nové zbraně a oděvy...
- V bojové technice se brzy rozšířily nové prvky, jako drátěné košile, "kroužkovky", zakřivené meče,
různé druhy štítů, krátké luky, kuše aj.
- Výzbroj drahá, vznikly dva směry
1. rytířský - kde bojovali těžkooděnci kopím, mečem a štítem
2. lidový - kde bojovali lehkooděnci mečem a lidovými zbraněmi / tesákem , cepem kosou, holí aj./
- Pro vývoj šermu je ze středověku důležité hlavně poslední období tzn. 13.-15. stol.
5.3. Novověk
- pokrok ve vývoji šermu, spory o prioritu, rozsah šermu v 16. stol., styl boje, základní prvky,
útok a obrana, vývoj techniky, sečný a bodný šerm
8.
- K hlavnímu pokroku ve vývoji šermu došlo až v novověku.
- Města a občané bohatly, vzkvétalo umění , řemesla i obchod
- Výcvik byl zaměřen na jednoduché účelné akce, patřičně důrazné, prováděné bez dlouhé
přípravy.
- Teprve v 17. stol., pod francouzským vlivem, ustupovala síla šlechtě a šerm dostával nová
pravidla a formu, v niž se uplatňovala elegance a vytříbená technika.
- Uplatnění lehčích zbraní
- Odzbrojení a zabití protivníka bez jakékoliv ochrany bylo za tehdejších mravů obvyklé, až
později šlo si život vykoupit.
- Odzbrojení , lsti , přesily, násilí.....ustávaly až koncem 16. stol.
- V základní výuce se věnovala značná pozornost pohybům těla a nohou.
- Pohyby zbraně v šermu byly rozmanité : seky, body, řezy, zdvojení útoku, záludy, vazby a
jejich změny, úhozy na čepel, smyky a vmyky, uhnutí, posunutí , trhnutí , odsazení čepele.
- Od 16. stol. byla dána přednost bodům před sekem, na celé tělo, dříve do oblasti očí a
obličeje.
5.4 VÝUKA - ITALSKÁ ŠKOLA
- Italové prosluli brzy jako znamenití šermíři, k slávě italského šermu přispěli hlavně :
Achilles Marozzo - zvaný otcem italského šermu, Camillo Agrippa - teoretik a systematik,
Giacomo Grassi - význačný metodik.
FRANCOUZKÁ ŠKOLA
- Ve druhé polovině 16. stol vznikla akademie, podle jejího ustanovení se mohl stát mistrem
šermu pouze uchazeč starší 25 let, narozený ve Francii, jenž prošel 6 letou výukou.
- Technika duelového šermu se jednoznačně orientovala na bodný systém. Držení zbraní se
přibližovalo kordovému držení.
JINÉ ZEMĚ
- V 16. a 17. stol. se uplatňoval nejprve italský, později francouzský vliv, jenž v šermu
bodnými zbraněmi převládnul, přes snahy různých domácích mistrů o vytvoření vlastního
systému, založeného na národních tradicích.
- Ve Španělsku existovaly šermířské školy již od 13. stol.
9.
- Německý šerm si dlouho podržel silové pojetí. Teprve v 17. stol. přešli Němci na šerm
rapírem a těžké zbraně pomalu mizely z šermíren.
- Anglické školy již od 14. stol. , ale neměly dobrou úroveň, teprve král Jindřich VIII. založil
spolek vybraných mistrů, kteří pozvedli úročen šermířských škol. V Anglii byly velmi
oblíbeny veřejné turnaje.
- V Čechách vývoj šermu nezaostával. Ve středověku se k nám rozšířili turnaje. Šlechta si
často vyřizovala své spory pomocí soubojů. Také šermířské školy byly zřizovány v českých
městech už ve středověku. Dokazuje to spousta řemeslníků vyrábějící zbraně či zbroj.
5.5 Výroba středověkého oblečení
Po rozpadu Římské říše muži zřejmě nosili jednoduchý plášť sepnutý sponou, ušitý z vlněné látky,
nebo z kůže. Ženy měly úbor ze lnu. Cornelius Tacitus v roce 98 n. l. o šatech Germánů s dávkou
opovržení píše: “Obecným, lidovým oděvem je plášť sepnutý sponou, nebo jen trnem, ve kterém
tráví Germáni celé dny u ohnišť. Jen ti bohatí, kteří se chtějí odlišit od ostatních, nosí také spodní
oděv. Nosí se i zvířecí kůže. V každém domě vyrůstají děti, nedostatečně oblečené a zanedbané…”
Vliv Byzance se projevuje na všech evropských dvorech. Střih se odvíjí od římského košilovitého
oděvu. Od druhého tisíciletí se oděv zužuje a prodlužuje, stává se jakýmsi tuhým krunýřem, a
dokonale zahaluje lidskou postavu.
Nádherné látky byly bohatě zdobeny, protkávány zlatými nitěmi. Celý oděv téměř neprozrazoval tvar
lidského těla, ženy nosily tuniku až po zem s dlouhými rukávy. Přes ni se oblékala kratší tunika bez
rukávů. Přísný způsob křesťanského středověkého života na dlouhou dobu potlačil tvar lidského těla,
který zahalil řasnatým těžkým rouchem.
Oděv 11. století se stává volnější. Ženský oděv se od mužského již zásadně liší. Muži nosili opásanou
halenu, dlouhé kalhoty a koženou obuv po kotníky, nebo vyšší, do které se kalhoty zastrkovaly.
V této době jsou ještě oděvy vyráběny podomácku, ale už vznikají dílny a hotová práce se prodává na
trzích.Sponky, přezky, náhrdelníky, jehlice a náušnice jsou dokonale technicky zpracovány, navazují
na antiku, využívají email a jiné zlatnické zkušenosti antické doby.
Od 14. století začíná móda vypadat jak ji známe dnes.
14.století je charakterizováno rozvojem měst a měšťanstva. Ženy soutěží v nádheře,
bohatí měšťané napodobují šlechtickou módu, ale i šlechta někdy přijímá módu měšťanů.
Prostý lid chodí v tunice a v kalhotách, plášti s kapucí, ženy nosí vypasovaný oděv, ovšem
kratší, aby nepřekážel v práci. Funkčnost oblečení lidí, kteří pracují musí převládnout nad
módou.
Víte, jaké byly nejstarší “módní časopisy? Byly to módní figurky z pálené hlíny, které
demonstrovaly módní vzory. Byly vysoké 8 až 25 cm, velmi pečlivě vypracované a z Říma se
vyvážely ve velkém počtu do všech jeho provincií. Mužské figurky se nikde nenašly.
10.
11.
12.
13.
14.
6. Bojové dovednosti Mistra meče :
6.1. Budoucí Mistr meče : si musí vyrobit min. jednu z těchto zbraní -
meč, dýku
,tesák, halapartnu, sekyru, luk, kuš, kyj, palcát. Zbraň musí být bojeschopná, např. měla by jít
"zapíchnout" do dřeva a nesmí být křehká, aby ji šlo zlomit.
15.
6.2. Útočné akce nepřímé
1. Přímé akce - seky a body viz. Komtur
2. Nepřímé akce- záludy, máchy, styčné akce
Za nepřímé považujeme ty útočné akce, při nichž nedochází k ohrožení soka nejkratší, tedy
přímou cestou.
Obvykle jde o složitější akce, vyznačující se delší dráhou hrotu, probíhající ve dvou i více
tempech, /tempo = doba potřebná k provedení jediného šermířského pohybu/
V šermu mečem to jsou:
Záludy
Záludy, v našem pojetí, se zřejmě používaly v šermu mečem jen zřídka. Těžké zbraně
nedovolují náhlou a nečekanou změnu útočné akce, podstatu záludu, a pomalejší pohyby
dávají příležitost nejen k úspěšnému krytí záludů, ale také k včasnému protiútoku. Proto
záludy, ač byly všeobecně známé, nebyly starými mistry doporučovány, zvláště pro riziko
protiakce na paži. Jde o vylákání soka ke krytu předstíraným útokem a o jeho zasažení do
odkryté části těla. Je tedy zálud kombinací dvou /nebo více/ útoků, vedených na různé části
sokova těla.
Typické záludy v šermu sečnými zbraněmi začínají předstíraným útokem /pohrozem/ na hlavu
a končí sekem do boku neb na břicho. K nim přistupují záludy, začínající horním diagonálním
pohrozem a končící druhým diagonálním sekem, neb útokem na spodní část těla.
Nebezpečné záludy, učené italskými mistry, byly akce kombinované ze seků ostřím a rubem,
kde sek ostřím byl proveden jako krátký sek s odklonem /deviací/ v zápěstí a následný,
zasahující sek rubem byl proveden v protisměru s propnutým zápěstím.
Při výuce dobového šermu zařazujeme výcvik těchto záludů:
zálud hlava-bok: pohroz sekem na hlavu a dosek do boku,
zálud hlava-břicho: pohroz sekem na hlavu a dosek na břicho,
zálud rameno-prsa: pohroz na pravé rameno a dosek na prsa,
zálud prsa-rameno: pohroz sekem na prsa a dosek na rameno,
zálud hlava-břicho bodem: pohroz na hlavu a bod na břicho,
zálud prsa-bok rubem: krátký sek na prsa a dosek do boku rubem,
zálud rameno-břicho rubem: krátký diagonální sek zleva a dosek rubem na břicho neb koleno,
16.
zálud hlava-břicho body: pohroz na hlavu bodem a bod na břicho,
zálud prsa-rameno body: pohroz bodem na prsa a řez na rameno,
zálud rameno-prsa body: pohroz bodem na rameno a bod na prsa.
Styčné akce
Podobně jako v šermu jinými zbraněmi, považujeme v šermu mečem za styčné akce ty akce, v
jejichž úvodu došlo k úmyslnému styku čepelí.
Dotyk čepelí slouží jednak k navázání kontaktu se soupeřovou čepelí, přičemž se snaží
šermíři hmatem rozpoznat pohybovou reakci i úmysly sokovy, jednak k odstranění sokovy
čepele z nepříznivé polohy a k získání vhodné situace k zahájení útoku.
Styčné akce provádíme převážně ostřím a středem vlastní čepele. Jejich smyslem je rušení
klidné sokovy přípravy k akcím, vytváření příznivé situace k vlastní akci a průzkum sokových
záměrů. Dotyk provádíme na střed sokovy čepele neb na její slabší část, kde můžeme lépe cizí
čepel ovládat.
Vazba představuje lehký styk čepelí, v němž rozpoznáváme pevnost sokova držení, změny
jeho tlaku a taktilní signály před provedením akce.
Vazbu provádíme nejčastěji tercou a kvartou, středem čepele na střed čepele, proti sokovu
střehu neb vbodnici. Sokovu zbraň přitom z její polohy nevytlačujeme. Smyslem vazby je
příprava útočné, ale i obranné akce.
Přetlak je zesílená vazba, jíž vytlačujeme sokovu zbraň ze zaujaté polohy, obvykle střehu neb
vbodnice.
Přetlaky provádíme ostřím čepele, hlavně sekondou, tercou a kvartou. Jejich smyslem je
vychýlení sokovy čepele do té míry, aby bylo možno provést rychlý útok na odkrytou část
těla. V přetlaku zjišťujeme také sílu odporu sokovy čepele a odhadujeme realitu, případně
změnu následující akce. Po přetlaku sekondou neb tercou pokračujeme horními /fendente/ neb
vnějšími útoky /dritto/, tedy:
Přenos je
převedení
sokovy
čepele
z
jedné
polohy
do
druhé.
Vážeme přitom tenčí sokovy čepele vlastním hrubím neb středem čepele a celý
přenos provádíme za stálého styku čepelí.
používáme častěji v obraně, a zvláště při přechodu z obrany do útoku.
Odraz je energický úhoz na sokovu čepel, jehož cílem je vychýlení sokova hrotu stranou.
Provádíme jej středem čepele na střed sokovy čepele a bezprostředně navazujeme útok
na odkrytou část těla.
Odrazy používáme se stejným záměrem jako přetlaky, ale jejich rejstřík je podstatně širší:
17.
Proti sokovu střehu použijeme - odraz
kvartou,
odraz tercou, ostřím,
odraz kvartou, rubem.
6.3. Odvety
Za odvetu /ripostu/ považujeme odsek nebo odbod, provedený po zmaření sokova útoku.
V šermu mečem nebyly odvety zdaleka tak snadno proveditelné jako v šermu lehkými
zbraněmi. Důrazné útoky, provázené tlakem na čepel s cílem prorazit kryt a se snahou
zabránit odvetě, vyžadovaly odpovídající ochranu. Byla-li tato ochrana svěřena meči a ne štítu
neb odění, musela být vhodně odstraněna hrozba útočníkovy zbraně dříve, než byla provedena
odveta.
Především se používaly odvety s vazbou sokovy čepele, v nichž byl kryt s odvetou přímo
spojován . Při těchto odvetách, proveditelných nejlépe z krytů tercou a kvartou, provádíme
odvetu jako záraz bodem či sekem. Po vykrytí sokova útoku neopouštíme jeho čepel, ale
držíme ji hrubím neb příčkou meče a útočíme přitom na nejbližší nechráněnou část sokova
těla. Nejlépe se tyto akce provádějí ve zkříženém neb čelném střehu.
Těmto odvetám čelíme buď rychlým ústupem neb "stažením" paže do krytu, případně
provedením podobné protiakce.
Zárazy jsou dosti nebezpečné akce i v šermu tupými zbraněmi, nejsou však příliš působivé a
nehodí se k seskupení v delší technické celky. Proto je zařazujeme do výcviku jen u
pokročilých šermířů a v ukázkách je používáme ojediněle, hlavně jako finální akce, přesto že
jejich užití bylo v dobovém šermu mnohem širší.
Při nácviku těchto odvet, zasahujících hrotem, dbáme na přesný odhad vzdálenosti a na citlivé
dokončení, bez rizika zranění.
Odstranění neb snížení hrozby sokovy čepele po krytu dosahujeme akcemi, které nazýváme
"přechody k odvetám", protože umožňují přechod z obrany do protiútoku. Patří k nim tyto
akce:
Přetlaky a přenosy
Jejich podstatou je vytlačení sokovy čepele stranou, bezprostředně po vykrytí útoku.
Provádíme je jednak čepelí, jednak příčkou meče a dají se provést ze všech poloh. Výhodnější
jsou vnější kryty /sekonda, terca, kvinta/.
Provedení: Bezprostředně po vykrytí sokova útoku vytlačíme jeho čepel stranou /zvětšíme
kryt/ - přetlak, nebo ji převedeme do jiné polohy - přenos. Po dostatečném
vytlačení čepele, případně po změně její útočné fáze, přejdeme do vlastního
útoku.
Přetlaky i přenosy provádíme nejlépe po vykrytí bodných akcí. Tlak na sokovu čepel zvýšíme
tak, že ji odhodíme stranou a hned na to provedeme odvetu do sokova odkrytu. Pro zvýšení
18.
efektu při přechodu z krytu do útoku připojujeme k přenosům odsmyky, jimiž se snažíme
odhodit sokovu čepel stranou a získat tak dostatečný prostor a čas k provedení odvety.
Přenosy a odsmykem provádíme výhodně ze všech krytů. Vždy přitom převádíme sokovu
čepel z vnitřního krytu do vnějšího a naopak, např. z kvarty do sekondy, z kvinty do primy ap.
Úhyby sokovu útoku
Za úhyby považujeme uhnutí tělem sokovu útoku.
Provádíme je klony trupu, dřepy, výskoky, výpady stranou, změnami střehu.
Úhyby jsou výhodné při rasantních útocích s velkým rozmachem, při nichž je kryt mečem
riskantní, ale naproti tomu značná setrvačnost těžkých zbraní vede k odkrytu, nenarazí-li na
překážku a dává tak vhodnou příležitost k protiútoku.
Vhodné úhyby v šermu mečem jsou:
Záklon až výpad vzad - proti horním diagonálním sekům,
mírný předklon - proti horizontálnímu seku do boku neb na břicho,
dřep neb předklon - proti seku na krk a rameno,
sraz neb změna střehu - proti seku na nohu,
zkřížený střeh - proti bodu na prsa a proti seku na hlavu,
levý výpad stranou - proti bodu na rameno.
Úhyby mají být vykonány až ve chvíli sokova útoku a ne předčasně, odveta má následovat
bezprostředně, před obnovou útoku.
Blokování sokovy čepele
Blokováním nazýváme přenos sokovy čepele do polohy, v níž ji přidržíme vlastní zbraní,
případně tělem, abychom buď bránili sokovi v další akci, nebo abychom využili vhodné
situace k protiakci.
Blokování se dá provádět ze všech obranných poloh, ale nejčastěji je provádíme z horních
krytů /kvinty a sexty/. Po vykrytí sokova útoku se snažíme udržet kontakt s jeho čepelí a
energicky ji stlačíme dolů, až se hroty obou zbraní dotknou země. Blokování provedeme
kolenem a mečem. Správné provedení je v mezzotempu, ve spojení s krytem, dokud ještě
nemůže protivník obnovit útočnou akci.
Blokování provádíme nejkratší cestou, ale z dolních krytů /prima, sekonda/ je provedeme
velkým obloukem nad hlavou, čili přes kvintu neb sextu. Po dokončení blokování buď
19.
přecházíme k odvetě, obvykle na horní část těla, nebo se snažíme znehybnět sokův meč a
zabránit mu v pokračování útoku, případně tak vynucujeme přestávku v boji.
Únik z blokování provádíme pokud možno již během přenosu rychlým pokrčením paže a
vytažením čepele. Z dokončeného blokování se snažíme uniknout stranou na níž není sokova
zbraň, ve smyslu kruhového ústupu.
Dále se užívá po blokování vzájemného přetlačování, jednak zbraněmi, jednak tělem, se
snahou o změnu blokování, nebo o odhození soka.
Za blokování můžeme považovat také přitisknutí sokovy čepele na prsa ve střehové poloze,
ale tato akce se nepoužívá ve smyslu přechodu k odvetě.
Držení a přebrání krytu levou rukou
V dobovém šermu mečem měla levá paže významnou úlohu, zvláště v boji na krátkou
vzdálenost. Mezi jiným také umožňovala přechod k odvetě držením sokovy ozbrojené paže,
nebo alespoň jejím zachycením. Tato funkce zřejmě vznikla z užívání levé paže v šermu
mečem a štítem, nebo z šermu dvěma zbraněmi, kde je spolupráce obou paží nezbytná.
Ovšem přílišné užívání neozbrojené paže mění často šerm v zápas, k čemuž také v dobovém
šermu mnohdy docházelo.
Držení sokovy paže provádíme prostým uchopením v zápěstí. Tato situace se vyskytuje často
při blokování a při zvýšeném tlaku na kryt. Hned po dokončení blokování, nebo po úspěšném
krytu uchopíme soka za zápěstí neb jinou část ozbrojené paže a využijeme toho k uvolnění
vlastní čepele.
Držení používáme také po samostatném krytu levou rukou. Toto nouzové řešení se používá
při útoku na vnitřní část těla z krátké vzdálenosti, nebo po ztrátě vlastní zbraně.
Přebrání krytu má podobný význam jako držení.
Po úspěšném krytu sokova útoku zajistíme kryt opřením levé ruky o sokovo zápěstí a
využijeme dočasné nepohyblivosti sokovy paže k odvetě.
Zachycení sokova předloktí provádíme dlaní neb malíkovou hranou ruky, se současnou
změnou střehu a hned nato přecházíme do protiútoku. Přebrání krytu může být také aktivní,
když sokovu paži rázně odstrčíme, nebo naopak za ni zatáhneme a přivedeme protivníka do
labilního postoje.
Navalování a odhození soka
Za navalování považujeme způsob boje v těsné vzdálenosti, v němž se šermíř snaží tělem
zabránit sokovi v provedení akce.
Příležitostí k navalování - boji tělem, je v šermu mečem celá řada. Dochází k němu při
uchopení soka, při blokování i při přebrání krytu levou paží. Obvykle se navalování využívá k
hledání vhodného postoje, z něhož by bylo možno odstrčit soka do bezpečné vzdálenosti,
20.
nebo jej vychýlit z rovnováhy a přitom jej zasáhnout odvetou.V moderním šermu není
navalování dovoleno, ale v dobovém šermu se hojně používalo, a to jak po nezdařeném útoku,
tak v obraně při snaze o zneškodnění soka.
Nejvýhodnější polohou pro navalování s následujícím odhozením soka je terca. Do ní
přenášíme i ostatní akce, končící na jiných krytech, např. primě neb kvintě a teprve potom
provádíme odhození soka energickým napnutím paže a výkrokem. Pro zvýšení účinnosti
posilujeme akci také druhou paží.
Kromě tohoto způsobu odhození soka, v němž je základem akce pohyb ozbrojené paže,
používáme také prosté odstrčení soka neozbrojenou paží - tlakem na prsa neb na rameno.
Samotné odvety se v podstatě shodují s základními útočnými akcemi, jen nápřahy
neprovádíme v tak velkém rozsahu jako při útoku. Používáme tedy při protiútoku seky, body,
máchy i záludy, prováděné jednotlivě i v seskupeních, jako prosté a vícenásobné odvety.
Odvety jsou jádrem šermu a vzájemné odvety jsou základem složitějších šermířských sestav.
Proto jim věnujeme mimořádnou pozornost a dostatek času ve výcviku.
Metodický postup pro cvičení odvet
Odvety začínáme cvičit po zvládnutí základních útočných akcí /seků, bodů, máchů/ a po
procvičení krytů na místě, v pohybu i se změnou střehu. Držíme se tohoto postupu:
1. Prosté odvety ve střehu: a/
jednoduché,
b/ násobné - dvojité až čtveřité,
c/ nepřímé - máchy, záludy.
Nejprve cvičíme etudy s omezenou látkou na 1 až 3 odvety prováděné ve známém pořadí,
dále cvičíme sestavy odvet s rozšířenou látkou, podle smluveného schéma,
závěrem provádíme libovolné odvety, bez známého pořadí.
2. Odvety s pohyby nohou: a/ s výpady,
b/ se změnou střehu a s obraty,
c/ za postupu a za ústupu.
Základem cvičení jsou jednoduché odvety prováděné kyvadlovitě. Vyžadujeme odhad a
udržování správné akční vzdálenosti a cvičíme odvety v chůzi i v běhu.
3. Odvety s přechody: a/ po přenosu,
b/ po odsmyku,
c/ po přebrání krytu.
Nejprve cvičíme techniku správného provedení jednotlivých druhů přechodů k odvetám v
jednoduchých variantách. Potom připojujeme odvety a řadíme je do krátkých sestav. Závěrem
spojujeme jednoduché základní varianty se složitějšími, až docílíme plynulého provádění
všech typů odvet a získáme základ k pohotové improvizaci.
21.
4. Finální odvety:
a/ po úhybech
b/ zárazy a protiútoky v tempu,
c/ po blokování,
d/ po navalování a odhození soka.
6.4. Nepravidelné akce
Když šlo ve skutečném boji mečem o život, využívali často protivníci všeho, co jim mohlo
pomoci zdolat soupeře, tedy i nešermířských akcí. Dá se těžko odhadnout, které akce patřily v
té době do školy solidního šermu, určeného pro boj kavalírů a které patřily do zásobníku
chystaného pro potřeby válečného boje a náhodných rvaček, protože mezi oběma nebylo, co
do pravidel, přesných hranic. Při nácviku dobového šermu, v němž usilujeme o původní
pojetí, je třeba věnovat těmto akcím pozornost, protože patřily do regulérního boje a navíc
přinášejí do šermířských sestav nečekané zvraty, zvyšuji jejich napětí a zajímavost.
Za nepravidelné akce, běžně používané v dobovém šermu mečem, pokládáme:
1. Odzbrojení soka ,
2. zdvojené držení meče,
3. boj v lehu na zemi,
4. boj proti neozbrojenému sokovi.
Odzbrojení soka
V boji mečem se často projevovala snaha o zbavení protivníka zbraně, aby tím bylo možno
dosáhnouti snadnějšího vítězství. Užívaly se různé způsoby odzbrojování, jež můžeme
rozdělit na odzbrojení "čisté", provedené samotným mečem a na odzbrojení "smíšené",
kombinované s páčením.
Odzbrojení čisté provádíme dvojím způsobem:
a/ úhozem na čepel,
b/ přenosem s odsmykem.
Odzbrojení úhozem dosahujeme energickým sekem na hrubí sokova meče a to po úhybu bodu
na prsa, nebo po blokování sokova meče.
Provedení: a/ bodu na prsa uhneme zkříženým střehem a současně provedeme energický
svislý sek sledující vyražení meče;
b/ bezprostředně po dokončení blokování sokovy čepele zvedneme meč a
provedeme energický úhoz hrubím na hrubí sokova meče s cílem vyražení zbraně.
Účinnost úhozu zvyšujeme uchopením jílce dvěma rukama a důsledným provedením
blokování, v němž hrot sokova meče, opřený o zem, působí jako páka.
22.
Odzbrojení přenosem s odsmykem dosahujeme energickým švihem v závěru přenosu.
Provedení: Po vykrytí bodu na prsa kvartou udržíme styk se sokovou čepelí, zvětšíme kryt a
provedeme rychlý přenos do vysoké sekondy, následovaný odsmykem. Důraz
akce zvýšíme výkrokem pravé nohy. Tímto pohybem se snažíme "vykroutit"
sokovi meč z ruky.
Podobné odzbrojení můžeme provést také na druhou stranu, po vykrytí útoku na rameno
tercou.
Odzbrojení smíšené - páčením, bylo daleko více používáno nežli odzbrojení čisté. Provádí se
většinou po úspěšném krytu, jako "vyrvání" meče ze sokovy ruky pomocí neozbrojené paže.
Provedení: Po vykrytí sokova útoku uchopíme volnou rukou hlavici jeho meče, zápěstí,
případně i čepel a protitlakem mu vypáčíme meč z ruky.
Snažíme se, aby výsledný pohyb páčení byl veden proti slabé části držení sokova meče /proti
palci neb proti prstům/. Odzbrojení páčením používáme po vykrytí horních a vnějších útoků.
Chceme-li ho použít po vnitřním krytu, provedeme nejdříve přenos do horního neb vnějšího
krytu. Nejvýhodnější polohy pro toto odzbrojení jsou terca a kvinta.
Účinnost páčení zvyšujeme zapojením celého těla, případně změnou střehu.Smíšené
odzbrojení provádíme také nohama, např. přišlápnutím čepele po blokování, nebo ohrožením
sokovy paže kopem, ale toho používáme jen při předvádění nekorektního boje ve rvačkách a
bitkách.
Zdvojené držení meče
Tohoto držení se používalo v šermu těžkými meči, zvláště ve snaze o zdolání protivníka
hrubou silou. Šermíři chytali jílec oběma rukama, podobně jako při boji dvouručním mečem,
aby dodali více důrazu horním sekům. Obrana proti těmto útokům se prováděla také
zdvojeným držením meče a to buď za jílec nebo za čepel. Obrana s držením čepele byla
zřejmě možná pouze za použití kovových rukavic. Kromě zdvojeného držení se v obraně
používaly také vhodné změny střehu.
Někdy dokonce, ve vhodné situaci, otáčeli šermíři meče, berouce je oběma rukama za čepel,
aby zasadili sokovi ránu jílcem, jehož váze a úderné síle dávali přednost před ostřím i hrotem.
Boj v lehu na zemi
Boj v lehu nebyl asi v dobovém šermu neobvyklým. Jednak se často bojovalo v neupraveném
terénu, v němž mohla přivodit ztrátu rovnováhy a pád náhodná nerovnost, jednak styl boje na
krátkou vzdálenost byl zaměřen na povalení soka a na jeho zneškodnění na zemi . Je tedy
zřejmá, že záleželo na hbitosti a pohotovosti šermíře, který upadl buď svojí vinou nebo
23.
přičiněním soka, jaká pokračování a jaký výsledek bude mít další boj.Boj po pádu na zem byl
sice v těžkém odění velmi obtížný, ale v lehkém odění byl únik ze svízelné situace reálný. Pro
zvládnutí této varianty boje cvičíme různé pády vpřed, vzad i stranou, nejprve beze zbraně,
dále se zbraní a v souhře s partnerem - odhození a povalení.
Vlastní boj na zemi obsahuje:
Převaly na obě strany, umožňující únik před sokovými útoky,
kryty útoků v kleku, v sedu a v lehu,
protiútoky na sokovy nohy,
odstrčení protivníka nohama,
rychlé vztyky po pádech a po převalech.
Velmi prospěšná je zde technika pádů i boje na zemi, používaná v judu. Dobře volené a
správně provedené akce s bojem na zemi zvyšují dramatičnost šermířského utkání a zaslouží
si pozornost, i přes značné obtíže při provádění těchto akcí v přírodních podmínkách.
Boj neozbrojeného protivníka proti ozbrojenci
Tato situace přicházela v úvahu při střetnutí, v němž došlo k odzbrojení soka, nebo ve
rvačkách a v přepadeních. Odzbrojený měl šanci na uhájení života pouze v boji na těsnou
vzdálenost a jeho snahou bylo buď také odzbrojit soka nebo jej povalit na zem a získat zpět
ztracenou zbraň. Podařilo-li se prvé, měnil se šerm v zápas, podařilo-li se druhé, pokračovalo
se v boji za původních podmínek.
Pro boj neozbrojeného proti ozbrojenci cvičíme:
Úhyby s přiblížením se k sokovi na těsnou vzdálenost,
kryty rukou a předloktím, při nichž zachycujeme sokovo předloktí a záštitu,
odzbrojování soka páčením,
odhazování, strhy a přehozy ozbrojeného soka.
Po zmaření sokova útoku se snaží neozbrojený protivník přistoupit k němu tak blízko, aby
zabránil pokračování v útoku, blokuje mu ozbrojenou paži a snaží se zmocnit jeho zbraně,
nebo jej prudce odstrkuje, aby získal čas pro zlepšení své situace. Působivé jsou také chvaty
používané v sebeobraně a známé již ve středověku, jako přehoz ramenní, nadhoz bederní, strh
vpřed a páky na ozbrojenou paži. Ovšem jejich provádění vyžaduje dobrou techniku a souhru
partnerů, zajišťující nutnou bezpečnost.
24.
Do nepravidelných akcí patří také zápas, v nějž přecházel šerm po oboustranném odzbrojení
protivníků a různé lsti, užívané k oklamání soka, ale to už nejsou akce, patřící do školy šermu,
i když měly v dobovém šermu své uplatnění a často rozhodovaly o vítězství. Zde
ponecháváme volnost fantazii a osobní invenci šermířů, protože tyto akce byly vždy spojeny s
individuálním pojetím boje.
7. Bojové dovednosti Zbrojnoše :
Pokud se dostanete až sem ,tak Vás čeká souboj s rytířem. Ten bude probíhat následovně:
Příprava
- Bude postaven kruh o průměru 5m na měkkém rovinatém podloží.
- Mistr meče bude mít 3 životy (fáborky - 2x na noze , 1x na ruce).
- Rytíř bude mít 1 život.
- Mistr meče si opatří svíčku nebo petrolejku, která se zapálí před začátkem boje na znamení
života.
Boj
- Zkoušející musí být Rytíř.
- Bojovat se bude s dřevěným mečem a na sobě bude mít adept vlastní vyrobené oblečení.
- Boj bude trvat u mladších adeptů 5 min a u starších adeptů 8 min.
- O život může přijít Mistr meče, když mu ho Rytíř sundá rukou nebo mečem nebo když
vyjde z kruhu ven.
- Mistr meče uspěje, když mu zůstane alespoň jeden život nebo strhne zkoušejícímu Rytíři
život a předvede precizní šermířské umění. Jak moc dobře šermoval se dozví 0,5 hod po
skončení zápasu. Pokud uspěl , tak mu bude dále hořet svíce a pod svící bude položen
přívěšek, pokud ne, tak svíce bude zhasnutá.
- Zkoušku lze po neúspěchu opakovat.
- Dále čeká úspěšného adepta slavnostní pasování s překvapením.
Závěrem :
- Při zkoušce na jakoukoliv hodnost se může zkoušející zeptat na věci z předešlé zkoušky.
- Po každé úspěšně zdolané zkoušce bude adept pasován na příslušnou hodnost
25.

Podobné dokumenty